Novela zákona o vysokých školách

Navrhovaná novela sleduje čtyři základní cíle:

1. v souladu s evropskými trendy v utváření společného prostoru vysokoškolského vzdělávání a s Boloňskou deklarací a v zájmu otevření terciárního sektoru vzdělávání většímu počtu uchazečů zřetelněji vymezit základní stupně vysokoškolského vzdělání (bakalářský a magisterský) při zachování dlouhých magisterských programů u oborů, kde to vyžaduje obor studia;

2. v zájmu usnadnění transferu technologií mezi vysokými školami a technologicky orientovanými firmami, v zájmu rozvoje vědeckotechnických parků a dále v zájmu otevření většího prostoru pro vícezdrojové financování veřejných vysokých škol umožnit veřejným vysokým školám vkládat do obchodních společností peněžní i nepeněžní prostředky (především know-how) a přitom dostatečně ochránit před důsledky případného neúspěchu těchto společností majetek a finance veřejných vysokých škol pocházející od státu;

3. v zájmu posílení role celoživotního vzdělávání a v zájmu otevření většího prostoru pro vícezdrojové financování veřejných vysokých škol otevřít akreditované studijní programy veřejných vysokých škol účastníkům programů celoživotní vzdělávání;

4. v zájmu dosažení větší transparentnosti přijímacích řízení na vysoké školy specifikovat parametry zveřejňování údajů o písemných částí přijímacích zkoušek.

ad. 1. Zřetelnější vymezení základních stupňů vysokoškolského vzdělání

V souladu s tendencemi ve vývoji struktury terciárního vzdělávání v Evropě a v dalších vyspělých zemích a v návaznosti na Boloňskou deklaraci, která vyjadřuje vůli evropských zemí vytvořit společný prostor terciárního vzdělávání, tato úprava důsledněji odděluje bakalářské a magisterské studijní programy a jako převládající stanoví strukturovaný systém na sebe navazujících programů. Analýza současného stavu (viz graf 1) ukázala, že více než 70% studentů českých vysokých škol studuje v tzv. dlouhých magisterských programech (viz graf 1). To svědčí o tom, že možnost stavět bakalářské a magisterské programy jako na sebe navazující cykly vysokoškolského vzdělávání, kterou dává zákon 111/1998 sb. o vysokých školách, není vysokými školami dostatečně využívána.

Otevření vysokých škol většímu počtu uchazečů se neobejde bez rozšíření nabídky bakalářských programů, po jejich ukončení může, ale nemusí student pokračovat ve studiu v magisterském programu. Bakalářské programy by měly být stavěny jako vnitřně diferencované tak, aby studenti, kteří od začátku studia předpokládají, že budou pokračovat v magisterském studiu, si vedle společného základu mohli zapisovat větší počet kursů obecného a teoretického charakteru, zatímco studenti, kteří uvažují o absolvování pouze bakalářského studia si mohli zapisovat spíše praktické předměty. Tento pružný přístup k profilaci bakalářského studia bude usnadněn postupným přechodem na kreditní systém.

Navrhovaná úprava poskytuje ve výjimečných případech možnost akreditovat i dlouhé (nenavazující) magisterské programy. Takové výjimky však musí být pečlivě zdůvodněné, přičemž akreditační komise by měla brát v úvahu nejen argumenty žadatelů o akreditaci dlouhého magisterského programu, ale i situaci v těch vyspělých zemích, které již na strukturovaný systém již přešly.

Zřetelná souvislost mezi strukturovaností studia (poměr mezi dlouhými a krátkými magisterskými programy) a celkovou otevřeností terciárního sektoru vzdělávání v mezinárodním měřítku je patrná z grafu 2.

Důležitost uskutečnění navrhovaného kroku podpořila i Česká konference rektorů, která na svém 48. zasedání (25. a 26. 5. t.r.) přijala usnesení, ve kterém stojí:

“1. ČKR pokládá za rozhodující neprodlené zahájení procesu restrukturalizace vysokoškolského systému v ČR v duchu Boloňské deklarace. Vývoj tímto směrem, včetně spojitého přechodu ze současného systému studia na vícestupňový model terciárního vzdělávání, pokládá ČKR za nezbytný z hlediska další konkurenceschopnosti ČR.

2. ČKR považuje rozvoj kvalitního bakalářského studia pokrývajícího rozpětí od studia připravujícího k návazným magisterským programům až po studium profesně profilované za jednu z priorit vysokých škol v ČR. “

Graf 1

Graf 2

V
ztah mezi poměrem počtu studentů v dlouhých a krátkých magisterských programech a podílem studujících v terciárním vzdělávání z věkové skupiny 18 - 21 let

ad. 2. Odblokování vkladů veřejných vysokých škol do obchodních společností

Stávající úprava znemožňuje veřejným vysokým školám vstupovat do obchodních společností, jejichž prostřednictvím by mohly lépe než dosud zhodnocovat know-how a přispět k pronikání nových technologií zejména do malých a středních firem. Navrhovaná změna znění § 20, odst. 3 vysokým školám umožní využívat nehmotný majetek jako kapitálový vklad do nově vznikajících obchodních společností (spin-off firmy), kapitalizovat služby spojené v výzkumem, který provádí, zakládat samostatné zprostředkovatelské firmy a společná pracoviště s průmyslovými podniky nebo jinými výzkumnými pracovišti, zakládat vědeckotechnické parky, atd.

Navrhované znění § 20, odst. 3 však blokuje možnost vkládání finančních prostředků na vzdělávací, vědeckou, výzkumnou, vývojovou a uměleckou činnost., které veřejné vysoké školy získávají jako dotace od státu. Stejně tak je zablokována možnost vkládat do obchodních společnosti nemovitosti, které vysoké školy získaly převodem od státu. Zablokována je i možnost uskutečňovat vklady do společností, kde se podle jiných právních norem ručí celý majetkem (proto se vysokým školám neumožňuje stát se společníky veřejných obchodních společností nebo komplementáři komanditních společností).Kromě toho se stanovuje povinnost vysoké školy připravit vnitřní předpis, kterým se vklady do obchodních společností budou řídit.

ad. 3. Otevření akreditovaných studijních programů veřejných vysokých škol účastníkům programů celoživotního vzdělávání

Celoživotní vzdělávání je jedním z hlavních nástrojů růstu schopnosti lidí pružně reagovat na změny v kvalifikačních požadavcích firem a institucí. Zkušenosti z vyspělých zemí ukazují, že čím větší je flexibilita pracovní síly, tím méně lidí je vystaveno riziku dlouhodobé nezaměstnanosti.

V našich podmínkách však celoživotní vzdělávání musí sehrát ještě jednu významnou roli. Mělo by otevřít vysoké školy a cestu k vysokoškolským diplomům těm, kteří ačkoli měli předpoklady pro studium srovnatelné se svými vrstevníky ve vyspělých zemích, nebyli v uplynulých letech na vysoké školy přijati, a to buď z politických důvodů (zejména v období tzv. “normalizace” - těmto lidem není dnes zpravidla více než 45 let) nebo prostě proto, že české vysoké školy nebyly v uplynulých osmi letech schopny uspokojit obrovskou poptávku po vyšším vzdělání mezi příslušníky silných ročníků narozených v letech 1974 až 1980, z nichž mnozí maturovali v letech 1992 - 1998. Odhady se shodují v tom, že zhruba čtyřiceti tisícům těchto mladých lidí naše společnost vůbec nedala možnost vysokoškolským studiem získat kvalifikaci a diplomy, které by v naprosté většině nepochybně získali, kdyby tuto možnost dostali. Dnes jsou tito lidé již ekonomicky aktivní, založili rodiny a návrat do denního studia je pro ně často nemyslitelný. Přitom mnozí z nich pociťují vzdělanostní handicap už dnes, absence příslušného diplomu je aktuálně znevýhodňuje v soutěži o lépe placená místa, do budoucnosti budou jistě omezeny i jejich mobilitní šance.

Protože řada lidí si začíná uvědomovat, jakou hodnotu má dnes vzdělání na trhu práce, mnozí dříve odmítnutí uchazeči o studium na vysokých školách by byli ochotni se na vyrovnání jimi nezaviněného handicapu finančně podílet. Lze ale předpokládat, že mnozí z nich budou naprosto oprávněně požadovat, aby získaná kvalifikace byla nejen obsahem ale i po formální stránce (diplom) srovnatelná s absolvováním vysoké školy.

České vysoké školy se přitom brzy dočkají poklesu uchazečů o studium. To znamená, že i při očekávaném růstu aspirací na získání vysokoškolského vzdělání (zejména neuniverzitního typu) kapacity vysokých škol budou méně přetížené, než dnes. Systém kreditů by tedy mohl otevřít

vzdělávací příležitosti pro ty, kterým zůstaly brány vysokých škol v minulosti uzavřeny, ačkoli o studium stáli. Podle současného znění zákona č. 111/98 Sb. se ale předpokládá striktní oddělení programů celoživotního vzdělávání od akreditovaných studijních programů.

Navrhovaná změna vychází z toho, že programům celoživotního vzdělávání, které se zatím uskutečňují výhradně mimo rámec akreditovaných studijních programů vysoké školy, by se měly otevřít i akreditované bakalářských nebo magisterských studijní programy. Řada podniků i dalších subjektů je ochotna do takového vzdělávání investovat nemalé prostředky a podfinancované vysoké školy by z takto získaných prostředků mohly spolufinancovat svůj rozvoj. Je to jistě jedna z cest k vícezdrojovému financování vysokých škol, bez kterého uspokojení poptávky po terciárním vzdělávání nebude možné.

S ohledem na to, že bližší podmínky celoživotního vzdělávání a jeho vztah k akreditovaným studijním programům musí stanovit vnitřní předpis vysoké školy, který podle § 9, odst. b.zákona 111/1998 Sb. musí projednat a schválit Akademický senát, lze očekávat, že vysoké školy budou postupovat v souladu se zájmem všech zúčastněných stran, včetně studentů v řádném studiu, v jejichž zájmu je, aby počet účastníků celoživotního vzdělávání v akreditovaných studijních programech nezmenšoval počty studentů řádného a mimořádného studia v těchto programech, na které vysoká škola získává dotace od státu.

Otevření akreditovaných studijních programů účastníkům celoživotního vzdělávání by tedy v principu nemělo neohrozit zájmy žádné skupiny studentů. Lze naopak očekávat, že ekonomický přínos otevření akreditovaných studijních programů účastníkům celoživotního vzdělávání by mohl dovolit vysokým školám udržet kvalitní učitele a zkvalitnit výuku, z čehož by měli užitek i studenti zapsaní v řádném studiu.

Podle nového odstavce 4 § 60 tohoto zákona je celoživotní vzdělávání poskytované za úplatu třeba považovat za doplňkovou hospodářskou činnost vysoké školy v duchu § 20, odst. 2, který stanovuje, že “V doplňkové činnosti veřejná vysoká škola vykonává za úplatu činnost navazující na její vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost nebo činnost sloužící k účinnějšímu využití lidských zdrojů a majetku. Doplňková činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost činností, k jejichž uskutečňování byla veřejná vysoká škola zřízena.” Proto také podle odstavce 5 téhož paragrafu platí, že “Veřejná vysoká škola účtuje v soustavě po-dvojného účetnictví, ve kterém je povinna důsledně oddělit náklady a výnosy spojené s doplňkovou činností. V ostatním platí pro veřejnou vysokou školu obecné předpisy o účetnictví.” Tím je zaručeno oddělené a účetnictví celoživotního vzdělávání za úplatu od činností, na které vysoká škola dostává dotace od státu.

ad. 4. Zpřesnění požadavků na zveřejňování parametrů písemných částí přijímacích zkoušek

Kvalita, objektivnost a spravedlivost přijímacích řízení na vysoké školy se oprávněně staly předmětem veřejné diskuse. Obnovení důvěry v přijímací řízení se neobejde bez výrazného zvětšení transparentnosti všech jejich kroků. Veřejnou kontrolu nad přijímacími řízeními stanovuje již současné znění zákona. Podle § 50, odst. 8 má vysoká škola nebo fakulta do 15 dnů po skončení přijímacího řízení zveřejnit zprávu o průběhu přijímacího řízení včetně základních statistických charakteristik písemných testů a všech jejich částí. Zveřejňování základních statistických charakteristik písemných testů je však spíše výjimkou než pravidlem. Jedním z důvodů může být, že současné znění odst. 8 § 50 nedává školám jednoznačnou specifikaci pojmu “základní statistické charakteristiky”. Navrhovaná změna tuto nedůslednost odstraňuje a ukládá

vysokým školám zveřejnit ty informace a údaje, na jejichž základě lze učinit závěry o kvalitě testů (rozptyl, reliabilita), o srovnatelnosti jejich obtížnosti v jednotlivých variantách, atd.

Další úpravy.

Další úpravy jsou spíše formálního charakteru.

Novela modifikuje požadavky na složení habilitační komise a komise pro řízení ke jmenování profesorem. Obě komise jsou pětičlenné. Stávající úprava stanoví, že tři členové musí být z jiné vysoké školy. Navrhovaná změna vede k menšímu omezení, neboť stanoví, že tři členové mohou být externí. To znamená, že by to mohli být významní odborníci z praxe nebo z pracovišť Akademie věd. Okruh odborníků, zvláště v některých speciálních oborech není velký a bylo by dobré jej rozšířit. Lze namítnout, že zbývající dva členy je možno jmenovat jako externí. To však v praxi přináší problémy, neboť minimálně jeden člen komise by měl být z vysoké školy (fakulty), která řízení provádí. Jde o to, aby řízení probíhalo bez velkého zpoždění. To je obtížné ovlivnit v případě, že by všichni členové komise byli externí.

Předložený návrh zákona je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a s ústavním pořádkem České republiky.

Návrh zákona nebude mít dopad na státní rozpočet.