Vl. návrh zákona o podmín. provozu vozidel - EU

K § 1

Zákon upravuje technické podmínky silničních a zvláštních vozidel, práva a povinnosti výrobců při uvádění těchto vozidel na trh, jakož i subjektů, které budou tato vozidla na pozemních komunikacích provozovat.

Nově se zákonem upravuje institut registru silničních vozidel, který se tak stává oproti stávající nesystémové a dílčí evidenci vedené dopravními inspektoráty potřebným nástrojem státu umožňujícím nezbytným způsobem podchytit všechny podstatné údaje o provozovaných vozidlech. Zakotvením registru silničních vozidel, který má veřejnoprávní charakter, a vazbou právních důsledků zápisů v něm prováděných, se tento právní institut stává dokumentací srovnatelnou například s katastrem nemovitostí.

K § 2

Zákon rozlišuje dva základní druhy vozidel, na něž se vztahuje jeho působnost. Silniční vozidlo je vyrobené a určené pro provoz na pozemních komunikacích, na rozdíl od zvláštních vozidel, která nejsou pro tento provoz vyrobena, ale která za splnění stanovených podmínek lze občas do tohoto provozu připustit.

Jedná se zejména o zemědělské a lesnické traktory, pracovní stroje, motorové vozíky, vozíky pro invalidy a pod.

V ustanovení se rovněž definují některé podstatné pojmy, s nimiž zákon pracuje. Zcela zásadní význam má definice vlastníka a provozovatele silničního vozidla, zejména z důvodů podchycení vazby subjektů, které s vozidlem nakládají v provozu na pozemních komunikacích tak, že ho užívají, ale současně nesou i odpovědnost za provoz tohoto vozidla podle občanskoprávních předpisů.

K § 3

Zákon stanoví základní rozdělení druhů silničních vozidel, na něž se vztahuje jeho působnost. První skupinu tvoří silniční vozidla, tj. vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích. Druhou skupinu tvoří zvláštní vozidla, která se k provozu připouští pouze za předem stanovených podmínek.

Další členění obou základních druhů vozidel na jednotlivé technické kategorie v souladu s komunitární úpravou, které v sobě nese především hledisko technické, je obsaženo v příloze k zákonu.

K § 4 až § 14

Právní úprava vedení registru silničních motorových vozidel vychází ze Směrnice č.99/37 o registračních dokumentech vozidel. V návrhu se stanoví povinnost každého provozovatele silničního vozidla přihlásit vozidlo k registraci. Zákon upravuje náležitosti žádosti o zapsání vozidla do registru a podmínky jeho vedení, postup při změnách údajů, které se do registru zapisují, a při výmazu silničního motorového vozidla z registru. Registr je koncipován jako veřejný seznam, do něhož má každý právo nahlížet a pořizovat z něj výpisy. V souladu s mezinárodní praxí bude možné za poskytnutí informace o údajích zapisovaných do registru požadovat úhradu. Se zápisem silničního motorového vozidla do registru spojuje zákon závažné právní důsledky. Význam registru spočívá především v tom, že zápisem do registru se zakládá státní příslušnost silničního motorového vozidla a tento pojem je v mezinárodních stycích běžně používán. Teprve na základě registrace může být silniční motorové vozidlo provozováno na pozemních komunikacích a je mu přidělena registrační značka. Proto také mezinárodní dokumenty o registrech a registračních značkách věnují této problematice značnou váhu a stanoví, že k přeregistrování vozidla z registru jednoho státu do registru jiného státu je třeba potvrzení od příslušných úřadů členského státu, v němž bylo vozidlo dříve registrováno o tom, že žadatel je oprávněn přeregistrovat vozidlo v jiném členském státě. Vozidlo nezapsané do registru může být vyřazeno z provozu na pozemních komunikacích.

Vznik a zánik vlastnického a zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu je ponechán na obecné úpravě obsažené v občanském a obchodním zákoníku v částech upravujících tato práva k věcem movitým. Navrhovaný zákon upravuje pouze zvláštnosti týkající se zástavního práva ve vztahu k vedení registru silničních motorových vozidel. Upravuje náležitosti podání žádosti o zápis zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu do technického průkazu vozidla a stanoví, že technický průkaz silničního vozidla je listinou, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a která je ve smyslu § 151b občanského zákoníku nezbytná k nakládání s věcí. Vznik i zánik zástavního práva k silničnímu motorovému vozidlu musí okresní úřad, který vede registr silničních vozidel, vyznačit v technickém průkazu silničního motorového vozidla.

K § 15 a § 16

V těchto ustanoveních zákon ukládá povinnost každému výrobci silničních vozidel vyrábět tato vozidla podle schváleného typu. Typ vozidla schvaluje na žádost výrobce Ministerstvo dopravy a spojů ve správním řízení. Vzhledem k odborné a administrativní náročnosti správního řízení stanovuje zákon dvě odlišnosti tohoto správního řízení. V první řadě je to odlišný okamžik zahájení tohoto správního řízení, který se váže na den, kdy bude Ministerstvu dopravy a spojů doručena kompletní žádost výrobce obsahující všechny obsahové náležitosti stanovené zákonem, což je rozdíl od stávající právní úpravy. Tzv. předpisová základna stanoví k tomu seznam všech technických předpisů, které jsou relevantní pro typové schvalování a z nich pak do tzv. informačního dokumentu vybírá ten okruh předpisů, který je podstatný pro určitý typ silničního vozidla. Aby všechny subjekty, účastnící se tohoto procesu typového schvalování byly s podmínkami schvalování seznámeny v potřebném rozsahu, jsou jak okruh předpisů, tak i konkrétní předpisová základna zveřejňovány ve Věstníku dopravy. Zákon rovněž přímo stanoví, z jakých technických požadavků nebo postupů nelze při schvalování typu udělit výjimku.

Ministerstvo pro účely typového schvalování stanovuje i určité podmínky pro pověření těch subjektů, které budou na základě jeho pověření proces ověřování a zajišťování shody vozidel realizovat.

K § 17

Zákon stanoví základní náležitosti žádosti o schválení typu silničního vozidla, které jsou nutné jak k osobní identifikaci výrobce, tak i z hlediska naplnění potřebných věcných podmínek schvalování typu.

K § 18

V souladu s komunitární legislativou se umožňuje tímto zákonem zavést proces několikastupňového schvalování typu podle stupně dokončení silničního vozidla. Podmínkou vstupního (úvodního) schvalování je taková identifikace vozidla, která garantuje svými podstatnými znaky, že v každém dalším následném řízení se jedná o stupeň výroby, který je nad základním prvotním stupněm.

K § 19

Zákon přímo vymezuje jednoznačné podmínky, které musí žadatel po schválení typu silničního vozidla naplnit a které se týkají jednak jeho technických a organizačních předpokladů pro tuto výrobu a na druhé straně i způsobu ověření, jak žadatel naplnil předpoklady typového schvalování podle zveřejněné předpisové základny.

K § 20

Na rozdíl od stávající právní úpravy stanovuje základní náležitosti rozhodnutí o schválení typu silničního vozidla přímo zákon.

K § 21

Obdobně jako v jiných správních řízeních tohoto charakteru se zavádí z důvodu nutné pružnosti tohoto procesu institut změny rozhodnutí pro případy, kdy není zcela nezbytné provádět úplně nové náročné správní řízení o schvalování, ale podle povahy změněných skutečností na straně žadatele, postačí provedení pouhé změny (opravy původního rozhodnutí).

K § 22

Jsou-li zákonem stanoveny podmínky k udělení rozhodnutí o schválení typu, je logické, že zákon musí sledovat, na kolik podmínky existující v době jeho udělení jsou naplňovány i v dalším průběhu výroby a jakým způsobem se držitel tohoto rozhodnutí chová. Stejně tak je nezbytné, aby existovaly důvody k možnosti rozhodnout o odnětí tohoto oprávnění, stejně tak jako užít tohoto mechanismu v případě, nemá-li sám jeho držitel o něj zájem.

K § 23

V návaznosti na institut odnětí osvědčení o schválení technické způsobilosti typu musí zákon počítat i se skutečnostmi, že platnost osvědčení je jednak vázána na osobu držitele, může být i časově omezena, resp. i na případ, kdy držitel obdržené osvědčení vrátí.

Z těchto důvodů má zákon ustanovení o určení přesného časového momentu pozbytí platnosti osvědčení o schválení typu.

K § 24 a § 25

Výrobce silničního vozidla vyráběného hromadně podle schváleného typu je povinen potvrdit shodnost vyrobeného vozidla se schváleným typem zápisem technické způsobilosti silničního vozidla do technického průkazu, který výrobce vystavuje pro každé jím vyrobené vozidlo. Zákon stanoví celé spektrum zásadních povinností výrobce, které musí dodržovat při hromadné výrobě podle schváleného typu.

Dodržování těchto povinností podléhá státní kontrole. Kontrolu provádí Ministerstvo dopravy a spojů, které je oprávněno zakázat výrobci uvádět do provozu v České republice silniční vozidla, která se neshodují se schváleným typem nebo rozhodnout o zákazu provozování silničních vozidel, která již byla uvedena do provozu, neshodují-li se se schváleným typem silničního vozidla. Při výkonu kontroly postupuje Ministerstvo dopravy a spojů podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

K § 27

Česká republika jako signatář mezinárodní úmluvy o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel je povinna uznávat osvědčení o schválení typu vydaná v jiných členských státech úmluvy na základě žádosti. Toto ustanovení zákona zakotvuje mechanismus vzájemného uznávání.

K § 28

V souladu s komunitární legislativou zákon zakotvuje zjednodušený mechanismus pro schvalování silničních vozidel v tzv. malé sérii vozidel, kterou současně vymezuje horním číselným limitem s tím, že konkrétní nižší počty u jednotlivých druhů silničních vozidel přenechává na úpravu prováděcímu předpisu. Zjednodušení spočívá v možnosti povolit výjimku z tzv. informačního dokumentu stanovujícího požadavky na hromadnou výrobu.

K § 29

Je-li silniční vozidlo vyrobeno jednotlivě, musí splňovat technické podmínky stanovené prováděcím předpisem. Jednotlivé vozidlo vyrobené jinak než jako typově schvalované, schvaluje z hlediska jeho technické způsobilosti k provozu okresní úřad.

K § 30 až § 33

Obdobně jako v případě typového schvalování stanoví zákon náležitosti žádosti o povolení výroby jednotlivého silničního vozidla, podmínky jeho schvalování okresním úřadem, včetně doložení tzv. technického protokolu vydaného zkušební stanicí. Náležitosti rozhodnutí o technické způsobilosti jednotlivě vyrobeného silničního vozidla na rozdíl od stávající právní úpravy stanoví přímo zákon.

Technický průkaz vozidla s technickým popisem vystavuje u jednotlivě vyrobeného silničního vozidla přímo okresní úřad.

K § 34 a § 35

Zákon nově stanovuje mechanismus schválení technické způsobilosti jednotlivě dovezeného silničního vozidla, kde rozlišuje mezi vozidlem, které již bylo registrováno v jiném státě, a vozidlem, které dosud nebylo registrováno (v tomto případě se ke schválení vyžaduje technický protokol vydaný zkušební stanicí).

K § 36

K bezpečnému provozu silničního vozidla na pozemních komunikacích nestačí jeho úředně potvrzená technická způsobilost, ale je zapotřebí, aby vozidlo po celou dobu svého provozování fakticky splňovalo technické podmínky, za nichž bylo uvedeno do provozu.

Zákon nově stanovuje podmínky tzv. zkušebního provozu vozidel a podmínky provozu vozidel historických a sportovních.

K § 37

Zákon jednoznačně definuje, že nezpůsobilost silničního vozidla k provozu nevychází pouze ze zjištění jeho nenáležitého technického stavu, ale i tehdy, je-li technický stav například v náležitém stavu, ale provozovatel silničního vozidla to nemůže zákonem předepsaným způsobem prokázat.

K § 38

Toto ustanovení navazuje na obecné povinnosti provozovatele každého vozidla na pozemních komunikacích a vyjmenovává speciálně další povinnosti, které musí naplnit každý provozovatel silničního motorového vozidla při jeho provozování v České republice, a stanoví i podmínky pro cesty do zahraničí.

K § 39 až § 43

Zákon upravuje ve shodě se stávající právní úpravou povinnost provozovatele silničního motorového vozidla

• přistavit vozidlo do stanice technické kontroly a stanice měření emisí k technické prohlídce a měření emisí ve lhůtách stanovených pro jednotlivé druhy vozidel,

• zajistit technickou prohlídku a měření emisí na svůj náklad.

Nezajistí-li provozovatel silničního vozidla technickou prohlídku nebo měření emisí ve stanovených lhůtách, stává se jeho silniční vozidlo ze zákona nezpůsobilé k provozu. Technickou nezpůsobilost tohoto silničního vozidla však může konstatovat Policie České republiky v rámci dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích, že vozidlo nemá technickou prohlídku nebo měření emisí v zákonem stanovené lhůtě.

K § 44 až § 46

Zákon nově vymezuje, co se rozumí měřením emisí u silničních motorových vozidel a stanovuje, jakým způsobem vyhodnocuje výsledky měření emisí a způsob zaznamenávání jeho kladného výsledku do osvědčení o měření emisí, které je přílohou technického průkazu. Kladný výsledek měření emisí se vyznačuje kontrolní nálepkou, na níž je uvedeno datum příští prohlídky měření emisí na zadní tabulce registrační značky vozidla.

Nově se též zákonem stanovuje, kdy a komu je provozovatel vozidla povinen předkládat osvědčení o měření emisí.

K § 47 až § 53

Zákon stanoví, co se rozumí kontrolní prohlídkou ve stanici technické kontroly a způsob, jakým stanice technické kontroly při kontrolní prohlídce postupuje. Vymezují se tři stupně závad na technickém stavu vozidla podle jejich charakteru - a to závady lehké, vážné a nebezpečné.

U lehké závady je provoz vozidla bez omezení, u vážné závady se vyznačuje výsledek kontrolní prohlídky na kontrolní nálepku na registrační značce vozidla tak, že se připouští časově omezených provoz vozidla pouze na tři měsíce s tím, že pokud provozovatel vozidla zajistí odstranění vážné závady na technickém stavu vozidla do 30 dnů od provedení kontrolní prohlídky a přistaví vozidlo v této lhůtě do stanice technické kontroly, která závadu zjistila, postačí namísto provedení celkové technické prohlídky vozidla pouze provedení způsobu odstranění této zjištěné vážné závady.

U nebezpečné závady se stanoví provozovateli zákonem nová povinnost nechat vozidlo odtáhnout ze stanice technické kontroly a přistavit k opakované technické prohlídce. Současně stanice technické kontroly v případě zjištění nebezpečné závady na technickém stavu vozidla odstranit z tabulky registrační značky kontrolní nálepku o provedení technické kontroly.

Ověřování technického stavu a měření emisí není řízením ve smyslu správního řádu. Výsledek ověření může být podkladem pro rozhodování o osvědčení o technickém průkazu vozidla příslušným okresním úřadem i s dopadem na zápis vozidla v registru silničních vozidel.

K § 54

Provozování stanice technické kontroly nespadá pod režim živnostenského zákona. Stanici technické kontroly může provozovat pouze osoba, která obdržela k provozování stanice technické kontroly oprávnění od okresního úřadu. Okresní úřad rozhoduje o udělení oprávnění ve správním řízení na základě žádosti budoucího provozovatele stanice technické kontroly. Příslušným k rozhodování je okresní úřad, v jehož územním obvodu hodlá budoucí provozovatel provádět prohlídky technického stavu silničních vozidel; pro určení příslušnosti není tedy rozhodující místo sídla budoucího provozovatele stanice technické kontroly.

Zákonem stanovenou podmínkou pro vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly je skutečnost, že žadatel není právně ani ekonomicky spjat s výrobou silničních vozidel nebo jejich součástí, a to po celou dobu provozování stanice technické kontroly. Další podmínky se týkají technického vybavení, technického zařízení stanice technické kontroly a v neposlední řadě zákon klade i požadavky na osobu žadatele z hlediska jeho bezúhonnosti a odborné způsobilosti. Podmínky odborné způsobilosti zákon přímo stanoví.

K § 55

Zákon na rozdíl od stávající právní úpravy vymezuje náležitosti žádosti o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly, které korespondují zákonem stanoveným podmínkách pro udělení oprávnění k jejímu provozování.

K § 56 až § 58

V rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly je okresní úřad povinen vymezit druh silničních vozidel, kterým je stanice oprávněna provádět technické prohlídky a datum zahájení činnosti stanice.

Datum zahájení činnosti stanice musí být vázáno na doložení všech zákonem stanovených skutečností k provozování stanice.

Na udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly není právní nárok. Okresní úřad kromě prověřování možného ekonomického nebo právního sepětí stanice s výrobou, opravou či prodejem silničních vozidel, zkoumá i celkovou situaci ve svém územním obvodu, zda v jeho územním obvodu neprovádí prohlídky silničních vozidel více stanic technické kontroly, které by si mohly začít konkurovat nikoliv nabízením kvalitnějších služeb zákazníkům, nýbrž benevolentnějším se podbízením zákazníkům v testování vozidel s nepříznivým dopadem na provoz těchto vozidel na pozemních komunikacích.

K § 59

Zákon stanoví přímo skutečnosti, na jejichž základě je možno přistoupit k odnětí oprávnění k provozování stanice technické kontroly.

K § 60 až § 62

Jednou z podmínek udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly je podmínka, aby činnosti zde vykonávaly osoby, které jsou držiteli tzv. profesního osvědčení kontrolního technika. Zákon přímo stanoví podmínky, za nichž se může fyzická osoba o udělení tohoto oprávnění ucházet, kdy lze osvědčení o tomto oprávnění odejmout a jakým způsobem se zabezpečuje výuka, výcvik a organizace zkoušek odborné způsobilosti kontrolního technika.

K § 63 až § 66

Podmínkou pro provozování stanice měření emisí je platné oprávnění, které uděluje příslušný okresní úřad ve správním řízení na základě žádosti budoucího provozovatele stanice měření emisí. Tato stanice nejen kontroluje, ale i seřizuje motor vozidla, aby škodlivé emise byly minimalizovány. Proto i zákon předpokládá, že stanice měření emisí je spjata s výrobou či opravou silničních vozidel.

Na udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí je ze zákona právní nárok, pokud žadatel splní všechny podmínky, které zákon požaduje ve vztahu k technickému vybavení stanice, technickým zařízením používaným k měření emisí a k osobám provádějícím měření emisí. Splnění těchto podmínek dokládá provozovatel dodatečně až po obdržení rozhodnutí o udělení oprávnění k provozování stanice měření emisí ve lhůtě stanovené v tomto rozhodnutí.

Datum zahájení provozu stanice měření emisí musí být vázáno až na důsledek doložení všech skutečností požadovaných k provozování stanice měření emisí. Tehdy vydává okresní úřad osvědčení stanici měření emisí, kterým stvrzuje, že provozovatel stanice naplňuje všechny podmínky stanovené zákonem pro zahájení provozu stanice měření emisí.

K § 67

Zákon klade důraz na to, aby povinnosti provozovatele stanice měření emisí, které jsou podmínkou provozování stanice (podmínky technického charakteru stejně jako povinnosti, které se váží k odborné způsobilosti osob provádějících měření emisí), byly plněny po celou dobu provozování stanice měření emisí.

K § 68

Obdobně jako u stanic technické kontroly se i u stanic měření emisí stanovují zákonem důvody na straně provozovatele stanice, na jejichž základě je možno přistoupit k odnětí uděleného oprávnění k měření emisí.

K § 69 až § 71

Stejně tak, jako u stanic technické kontroly, je důležitým předpokladem i u stanic měření emisí tak skutečnost, že činnosti ve stanici vykonávané (měření emisí) budou vykonávat osoby, které jsou držiteli profesního osvědčení mechanika. Zákon stanoví přímo podmínky, za nichž se může osoba ucházet o udělení tohoto oprávnění a rovněž stanoví i důvody, kdy lze osvědčení odejmout a jakým způsobem se zabezpečuje výuka a organizace zkoušek odborné způsobilosti mechaniků.

K § 72

Technickou kontrolu jednotlivě vyráběných silničních vozidel, výměnných nástaveb nebo malých sérií vozidel provádí právnické osoby, které jsou k této činnosti technicky, organizačně i odborně vybaveny. V praxi půjde o ty stanice technické kontroly, které doloží splnění zákonem požadovaných podmínek k provádění těchto kontrol.

K § 73 a § 74

Na rozdíl od stávající právní úpravy stanoví definici přestavby a podmínky, za nichž je možno provádět přestavbu silničního vozidla, přímo zákon. Základní podmínkou je, že se musí jednat o vozidlo, které je již zaregistrováno v registru silničních vozidel.

K § 75 a § 76

Zákon definuje, co je výbavou a náhradním dílem vozidla a jaké požadavky musí tyto výrobky splňovat, aby bylo možné jejich užití na vozidle v provozu na pozemních komunikacích.

K § 77

Silniční motorová vozidla v provozu musí používat pohonné hmoty, provozní hmoty a maziva. Zákon tyto složky určuje a stanoví ve vazbě na zvláštní právní předpis, jakým požadavkům musí tyto složky odpovídat.

K § 78 a § 79

Zákon stanoví podmínky provozu na pozemních komunikacích, druhé velké skupiny vozidel, které nejsou určeny pro provoz na pozemních komunikacích a mechanismus schvalování jejich technické způsobilosti. Technické požadavky pro provoz těchto vozidel na pozemních komunikacích stanoví prováděcí předpis. Zemědělské a technické traktory tvoří mezi zvláštními vozidly výjimku, neboť jako na jediné se na ně vztahuje povinnost registrace a podrobují se testování své technické způsobilosti ve stanicích technické kontroly a měření emisí ve stanicích měření emisí. Výjimky z lhůt přistavování těchto vozidel do stanic technické kontroly, stanic měření emisí a způsob tzv. mobilního měření stanoví přímo zákon.

K § 80

Ustanovení obsahuje výčet činností, o nichž ve správním řízení rozhodují ministerstvo a okresní úřady.

K § 81 a § 82

K zabezpečení povinností vyplývajících z tohoto zákona ve věcech technických podmínek provozu vozidel na pozemních komunikacích musí ministerstvo a okresní úřad disponovat mechanismem, jak zjišťovat plnění těchto povinností a v možnosti vyvozovat z neplnění potřebné závěry k docílení bezvadného stavu.

K § 83 a § 84

Zákon vymezuje jednotlivé skutkové podstaty jednání osob, které postihuje sankcemi v různé výši podle návaznosti a charakteru těchto povinností.

K § 85 až § 88

Zákon ukládá výrobcům vozidel poskytovat údaje o těchto vozidlech (vázanost na mezinárodní smlouvu a závazky z ní vyplývající pro Českou republiku). Zakotvuje se mechanismus vydávání Věstníku dopravy, který bude informační základnou pro publikaci předpisové základny a informačního dokumentu potřebných pro schvalování technické způsobilosti vozidel.

V přechodných ustanoveních zákon řeší potřebné právní vztahy, které vyplývají ze stávající právní úpravy a jejich důsledky pro nové právní uspořádání.

K § 89 až § 90

Zákon řeší právní důsledky převodu některých působností z Ministerstva vnitra na Ministerstvo dopravy a spojů.

V Praze dne 26. června 2000

předseda vlády

ministr dopravy a spojů