Vládní návrh zákona o vodách - EU

Kritéria pro označení citlivých a méně citlivých oblastí

A. Citlivé oblasti

Vodní útvar musí být označen jako citlivá oblast, pokud spadá do některé z následujících skupin:

1. přírodní sladkovodní jezera, ostatní sladkovodní útvary, ústí řek a pobřežní vody které byly shledány eutrofickými nebo které se mohou v blízké budoucnosti eutrofickými stát pokud nebudou přijata ochranná opatření.

Při uvažování o nutrientu, který má být dalším čištěním omezen, lze uvažovat následující prvky:

(i) jezera a toky vytékající do jezer/nádrží/uzavřených zálivů u kterých byla zjištěna malá výměna vody, čímž může docházet k akumulaci. V těchto oblastech by mělo být zahrnuto odstraňování fosforu, pokud nelze dokázat, že toto odstraňování nebude mít žádný účinek na stupeň eutrofizace. U vypouštění z velkých aglomerací lze uvažovat také o odstraňování dusíku;

(ii)ústí řek, zálivy a další pobřežní vody u kterých byla zjištěna malá výměna vody, nebo do kterých je přiváděno velké množství nutrientů. Vypouštění z malých aglomerací mají v těchto oblastech obvykle menší důležitost, ale u vypouštění z velkých aglomerací je nutno zahrnout odstraňování fosforu nebo dusíku, pokud nelze dokázat, že toto odstraňování nebude mít žádný účinek na stupeň eutrofizace;

2. povrchové sladké vody s předpokládaným využitím jako pitné vody obsahující vyšší koncentrace dusičnanů než je koncentrace určená příslušným ustanovením Směrnice Rady 75/440/EHS⁶ z 16. června 1975 o kvalitě povrchových vod určených k využití jako pitné vody v členských státech, pokud nebyla podniknuta opatření;

3. oblasti, kde je pro splnění Směrnic Rady nutný vyšší stupeň čištění než ten, který je předepsaný v článku 4.

B. Méně citlivé oblasti

Mořské vody nebo oblasti mohou být označeny za méně citlivé oblasti, jestliže v důsledku morfologických, hydrologických nebo zvláštních hydraulických podmínek existujících v dané oblasti neovlivňují vypouštěné odpadní vody nepříznivě životní prostředí.

Při označování méně citlivých oblastí musí členské státy brát v potaz riziko, že vypouštěné zatížení může být přeneseno do přilehlých oblastí, kde může způsobovat škodlivé účinky na životní prostředí. Členské státy musí uznávat existenci méně citlivých oblastí mimo území jejich jurisdikce.

Při označování méně citlivých oblastí musí být uvažovány následující okolnosti: otevřené zálivy, ústí nebo další pobřežní vody s dobrou výměnou vody a nepodléhající eutrofizaci nebo vyčerpávání kyslíku, nebo u kterých se nepředpokládá, že by v nich mohlo k eutrofizaci nebo vyčerpání kyslíku vlivem vypouštění městských odpadních vod docházet.

Průmyslová odvětví

1. Zpracování mléka

2. Výroba ovocných a zeleninových výrobků.

3. Výroba a stáčení nealkoholických nápojů

4. Zpracování brambor

5. Masný průmysl

6. Pivovary

7. Výroba alkoholu a alkoholických nápojů

8. Výroba krmiv z rostlinných produktů

9. Výroba želatiny a klihu z vydělaných kůží, kůží a kostí

10. Sladovny

11. Průmysl zpracování ryb

R A D A

Směrnice Rady

z 12. prosince1991

k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů

91/676/EHS

(OJ L 375, 31.12.1991, s.1)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

opírajíc se o Smlouvu o založení EHS zvláště o článek 130s,

na návrh Komise⁷,

ve smyslu stanoviska Evropského parlamentu⁸,

ve smyslu stanoviska Hospodářského a sociálního výboru⁹,

berouc v úvahu dále uvedené důvody:

Obsah nitrátů ve vodách v určitých oblastech členských států stoupá a je již vysoký ve srovnání s limity Směrnice Rady 75/440/EHS¹⁰ z 16.června 1975 o požadavcích na kvalitu povrchových vod pro získání pitné vody v členských státech, změněné Směrnicemi Rady 79/869/EHS¹¹ z 9. října 1979 o metodách sledování a frekvenci odběru vzorků a analýz povrchové vody používané pro přípravu pitné vody v členských státech, 80/778/EHS¹² z 15.července 1980 o kvalitě vody pro lidskou potřebu a konečně změněné Akty přistoupení z roku 1985.

Ve čtvrtém akčním programu EHS pro ochranu životního prostředí¹³ je uvedeno, že Komise má v úmyslu předložit návrh Směrnice o sledování a snížení znečištění vod v důsledku vyvážení nebo vypouštění odpadů z chovů zvířat a nadměrného používání hnojiv.

V Zelené knize Komise EHS s titulem "Perspektivy pro společnou agrární politiku" navrhující reformy společné agrární politiky je stanoveno, že užívání hnojiv obsahujících dusík a hnoje je pro zemědělství Společenství potřebné, ale nadměrné hnojení představuje nebezpečí pro životní prostředí.

Proto musí být učiněna společná opatření ke zvládnutí problémů intenzivní živočišné výroby tak, aby agrární politika výrazněji zohledňovala politiku ochrany životního prostředí.

V Rozhodnutí Rady z 28. června 1988 o ochraně Severního moře a jiných vod ve Společenství¹⁴ byla Komise vyzvána k předložení návrhů pro opatření na úrovni Společenství.

Znečištění vod Společenství z difúzních zdrojů je způsobeno hlavně nitráty ze zemědělských zdrojů.

K ochraně lidského zdraví, živočichů a ekosystému vod, stejně tak jako k zajištění jiných zákonných využití vod, je proto nutné redukovat znečištění vod způsobené nebo vyvolané nitráty ze zemědělských zdrojů a dalšímu znečišťování zabránit. K tomu je důležité učinit opatření týkající se jednak k uskladnění a dopravě veškerých dusíkatých sloučenin na zemědělské plochy, jednak metod hospodaření na pozemcích.

Znečištění vod nitráty v jednom z členských států se může projevit také na vodách v jiných členských státech, proto podle článku 130r jsou nutná opatření na úrovni celého Společenství.

Požadovanou správnou odbornou praxí v zemědělství mohou členské státy v budoucnosti zaručit pro všechny vody všeobecnou ochranu.

Určitá povodí, která jsou ohrožena znečištěním dusíkatými sloučeninami, vyžadují zvláštní ochranu.

Členské státy musí vymezit ohrožené oblasti, připravit a provést potřebné akční programy tak, aby se zmenšilo znečištění vod dusíkatými sloučeninami v těchto ohrožených oblastech.

Akční programy by měly zahrnovat opatření k omezování aplikací všech hnojiv obsahujících dusíkaté látky na zemědělské pozemky a zejména by měly stanovit specifické mezní hodnoty pro aplikaci hnoje.

Aby byla zaručena účinnost opatření, je potřebné sledovat kvalitu vody a používat doporučené metody k měření dusíkatých sloučenin,

V některých členských státech jsou hydrogeologické poměry tak nepříznivé, že může trvat roky, než ochranná opatření povedou ke zlepšení kvality vody.

Měl by být zřízen výbor, který by podporoval Komisi při provádění této Směrnice a jejího přizpůsobování vědeckému a technickému pokroku.

Členské státy by měly zpracovávat zprávy o provádění této Směrnice a předkládat je Komisi.

Komise by měla pravidelně o provádění této Směrnice podávat členských státům zprávu.

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Cílem této Směrnice je zmírnit znečištění způsobené nebo vyvolané nitráty ze zemědělských zdrojů a zabránit dalšímu znečištění vod tohoto druhu.

Článek 2

Ve smyslu této Směrnice znamená:

1. „podzemní voda“: všechna podzemní voda v zóně nasycení, která je v bezprostředním styku s půdou nebo podložím,

2. „sladkovodní voda“: přirozeně se vyskytující voda s nepatrnou koncentrací solí, která je způsobilá k hromadnému jímání a úpravě na pitnou vodu,

3. „dusíkaté sloučeniny“: všechny látky obsahující dusík, s výjimkou plynných molekulárních dusíkatých látek,

4. „zvířata“: všechna zvířata, která jsou určena k užitkovým nebo průmyslovým účelům,

5. „hnojiva“: každá látka obsahující jednu nebo více sloučenin dusíku, která je používaná na půdách k podpoře růstu rostlin, včetně hnoje, odpadů z chovu ryb a čistírenských kalů,

6. „minerální hnojiva“: všechna průmyslově vyráběná hnojiva,

7. „statková hnojiva (hnůj)“: živočišné výkaly nebo směs z podestýlek a živočišných výkalů, včetně upravené formy,

8. „aplikace“: zavádění látek do půdy buď povrchově, injektáží, nebo mícháním s půdním povrchem,

9. „eutrofizace“: obohacení vody dusíkatými sloučeninami které vede k urychlenému růstu řas a vyšších rostlinných forem a tím k nežádoucímu poškození biologické rovnováhy a kvality postižených vod,

10. „znečištění“: přímé nebo nepřímé vnášení dusíkatých látek ze zemědělství do vod, ohrožující lidské zdraví, vodní organismy a ekosystémy, omezující samočisticí procesy, nebo jiné zákonné využití vod,

11. „ohrožené oblasti“: území vymezená podle čl. 3(2).

Článek 3

1. Vody, které jsou znečištěny nebo vody znečištěním ohrožené, pokud by nebyla přijata žádná opatření podle čl. 5, budou členskými státy stanoveny podle kritérií uvedených v Příloze I.

2. Členské státy vyhledají do dvou let po oznámení této Směrnice všechny plochy, které jsou odvodňovány vodami podle odst. 1 které jako ohrožené oblasti přispívají ke znečišťování. Členské státy o tom zpraví Komisi do 6 měsíců po prvním zjištění.

3. Jsou-li vody, které členský stát stanovil podle čl. 1 znečišťovány přímými nebo nepřímými přítoky z jiného členského státu, může o tom členský stát jehož vody jsou znečišťovány jiným členský státem podat Komisi přesvědčivou zprávu.

4. Zúčastněné členské státy, případně společně s Komisí, zajistí nutnou koordinaci zjišťování příčin znečištění a stanoví opatření, která jsou potřebná k ochraně poškozených vod tak, aby byla zajištěna shoda s touto Směrnicí.

5. Členské státy jsou povinny svůj seznam ohrožených oblastí přezkoumat vždy, když je to nutné, přinejmenším každé 4 roky a případně ho změnit nebo doplnit tak, aby se zohlednily aktuální skutečnosti. Státy uvědomí Komisi do 6 měsíců o každé změně nebo doplnění seznamu.

6. Členské státy jsou zbaveny povinnosti vymezit ohrožené oblasti, pokud v článku 5 uvedené akční programy provádějí ve smyslu této Směrnice celoplošně.

Článek 4

1. Aby se pro všechny vody zaručila všeobecná ochrana před znečištěním, učiní členské státy během 2 let po oznámení této Směrnice následující opatření:

1. členské státy stanoví pravidla správné odborné praxe v zemědělství, pro zemědělce na dobrovolné bázi přijatelná a obsahující ustanovení, která budou zahrnovat alespoň požadavky uvedené v Příloze II. bod A,

2. v případě potřeby členské státy zpracují nutné programy školicích a informačních opatření pro zemědělce a budou stimulovat rozšiřování pravidel správné odborné praxe v zemědělství

1. Členské státy sdělí Komisi podrobnosti svých pravidel správné odborné praxe v zemědělství a Komise zahrne tyto údaje do zprávy podle článku 11. Na základě obdržených informací může Komise podat vhodné návrhy Radě.

Článek 5

1. K uskutečnění cílů uvedených v článku 1 členské státy do dvou let po prvním zjištění ohrožené oblasti podle článku 3(2), nebo do jednoho roku po každém doplňujícím zjištění podle článku 3(4), sestaví akční programy pro prokazatelně ohrožené oblasti.

2. Akční program se může vztahovat na všechny ohrožené regiony v oblasti nebo, když to členský stát považuje za vhodné, mohou být stanoveny různé programy pro různé ohrožené oblasti nebo jejich části,

3. V akčních programech budou zohledněny:

1. použitelné vědecké a technické údaje, zejména aktuální údaje o obsahu dusíku ze zemědělských a jiných zdrojů,

2. podmínky životního prostředí v současných regionech členského státu

4. Akční programy se provádějí do 4 roků po vypracování a respektují následující závazná opatření:

1. opatření podle Přílohy III,

2. opatření, které členské státy předepsaly v pravidlech správné odborné praxe v zemědělství podle požadavků článku 4, vyjímaje ty, které byly nahrazeny opatřeními podle Příloze III.

5. Členské státy učiní v rámci akčních programů, nebo dalších akcí i další, dodatečná opatření, která pokládají za žádoucí, jestliže je od počátku, nebo na základě zkušeností, při provádění akčních programů zřejmé, že opatření podle odstavce 4 k uskutečnění cílů uvedených v článku 1 nestačí. Při volbě těchto opatření nebo akcí nesou členské státy jejich následky a s tím spojené náklady ve srovnání s jinými možnými náklady na ochranná opatření.

6. Členské státy se postarají o návrh a realizaci vhodných kontrolních programů pro posouzení účinku akčních programů. Členské státy, které aplikují článek 5 na celém svém území, kontrolují obsah nitrátů v povrchové a podzemní vodě na vybraných měřících místech, kde lze zjistit stupeň znečištění vod ze zemědělských zdrojů.

7. Nejméně každé 4 roky zrevidují členské státy své akční programy a přijmou, jestliže je to nutné, dodatečná opatření podle článku 5. O všech změnách akčních programů uvědomí Komisi.

Článek 6

1. Ke zjištění ohrožených oblastí a jejich aktualizaci učiní členské státy následující opatření:

1. do 2 let po oznámení této Směrnice budou měřit po období 1 roku koncentrace nitrátů v sladkovodní vodě a to:

1. na měrných místech povrchových vod podle článku 5(4) Směrnice 75/440/EHS nebo jiných místech, které jsou pro povrchové vody reprezentativní, přinejmenším 1x měsíčně a častěji při vysokém stavu vod,

2. na měrných místech podzemních vod, které jsou reprezentativní pro zásoby podzemních vod v pravidelných intervalech se zřetelem na Směrnici 80/778/EHS,

2. nejméně každé 4 roky zopakují měření popsaná pod písmenem a), s výjimkou těch měrných míst, u kterých koncentrace nitrátů ležela u všech dřívějších stanovení pod 25 mg/l a nenastaly žádné skutečnosti, které by mohly vést ke zvýšení obsahu nitrátů; v tomto případě může být měření opakováno jen každých 8 roků,

3. každé 4 roky členské státy zkontrolují míru eutrofizace ústí svých vnitrozemských řek a pobřežních vod.

2. Měření budou provedena podle doporučených metod, uvedených v dodatku IV.

Článek 7

Směrnice pro kontroly uvedené v článcích 5 a 6 musí být vypracovány dle ustanovení článku 9.

Článek 8

Přílohy této Směrnice mohou být aktualizovány podle výsledků vědeckého a technického pokroku řízením podle článku 9.

Článek 9

1. Komise zřizuje ke své podpoře Výbor, který se skládá ze zástupců členských států, a kterému předsedá zástupce Komise.

2. Zástupce Komise předkládá Výboru návrhy na vhodná opatření. Výbor k nim zaujímá stanovisko v termínu, stanoveném předsedajícím s ohledem na naléhavost projednávaných otázek. Stanovisko je schvalováno většinou, která je potřebná podle článku 148(2) Smlouvy pro přijetí věcných usnesení Rady na návrh Komise. Při hlasování ve Výboru mají hlasy zástupců členských států platnost podle výše jmenované článku. Předseda se hlasování nezúčastňuje.

1. Komise vydá zamýšlená opatření, pouze když se shodují se stanoviskem Výboru.

2. Neshodují-li se zamýšlená opatření se stanoviskem Výboru nebo není-li žádné stanovisko předloženo, pak předloží Komise Radě neodkladně návrh na potřebná řešení. Rada pak rozhodne kvalifikovanou většinou.

3. Nepřijala-li Rada 3 měsíce po zasedání žádné usnesení, pak Komise navrhovaná opatření vydá, jestliže se Rada proti uvedeným opatřením prostou většinou nevyslovila .

Článek 10

1. Členské státy předloží Komisi pro čtyřleté časové období následující po oznámení této Směrnice¹⁵ a pro každé potom následující čtyřleté časové období zprávu s informacemi popsanými v Příloze V.

2. Zpráva podle tohoto článku musí být předložena Komisi během 6 měsíců po ukončení časového období na které se vztahuje.

Článek 11

Komise během 6 měsíců po obdržení zpráv členských států, na základě informací podle článku 10, zveřejní soubornou zprávu a doručí jí Evropskému parlamentu a Radě. Na základě této Směrnice a zvláště Přílohy III. předloží Komise Radě k 1.1.1998 zprávu, ke které případně připojí návrhy na revizi této Směrnice.

Článek 12

1. Členské státy vydají potřebné právní a správní předpisy, aby této Směrnici mohly vyhovět během 2 let po jejím zveřejnění. Komisi o tom neprodleně uvědomí.

2. Při vydání těchto předpisů vezmou členské státy samy nebo pokynem k úřednímu uveřejnění, na tuto Směrnici zřetel. Členské státy upravují podrobnosti tohoto zohlednění.

3. Členské státy sdělí Komisi doslovné znění vnitrostátních právních předpisů, které vydají pro oblast touto Směrnicí upravenou.

Článek 13

Tato Směrnice je určena členským státům.

Brusel, 12. prosince 1991

za Radu:

prezident

J.G.M. Alders,

KRITÉRIA PRO URČENÍ VOD podle článku 3 odstavce 1

1. Vody podle článku 3(1) jsou mezi jiným určeny podle následujících kritérií:

1. vnitrozemské vody zvláště ty, které jsou využívány nebo určeny k získávání pitné vody, mají vyšší koncentraci nitrátů, než mezní koncentraci stanovenou podle Směrnice 75/440/EHS a nejsou učiněna žádná opatření ve smyslu článku 5,

2. podzemní voda obsahující více, než 50 mg/l nitrátů a nejsou učiněna žádná opatření ve smyslu článku 5,

3. vnitrozemské vody, ústí řek , pobřežní vody a moře je-li v nich zjištěna nebo je v blízké budoucnosti očekávána eutrofie a nejsou učiněna žádná opatření ve smyslu článku 5.

2. Při použití těchto kritérií berou členské státy na zřetel:

1. fyzikální a ekologické zvláštnosti půdy a vody,

2. stav poznatků o chování sloučenin dusíku v životním prostředí (půdě a vodě),

3. stav poznatků o důsledcích opatření ve smyslu článku 5.

ZAVÁDĚNÍ SPRÁVNÉ ODBORNÉ PRAXE V ZEMĚDĚLSTVÍ

1. Zavádění správné odborné praxe v zemědělství, kterou má být dosaženo snížení znečišťování nitráty se zřetelem na poměry v různých oblastech Společenství, by mělo obsahovat ustanovení k následujícím bodům, pokud jsou relevantní:

1. období, ve kterém hnojiva nesmějí být vyváženy na zemědělské plochy

2. vyvážení hnojiv na silně skloněné zemědělské pozemky,

3. vyvážení hnojiv na podmáčené, zaplavené, zmrzlé nebo sněhem pokryté půdy,

4. podmínky pro vyvážení hnojiv na zemědělské plochy v blízkosti vodních toků,

5. kapacita a konstrukce zásobníků ke skladování hnojiv včetně opatření k zamezení znečišťování vod úniky nebo průsakem tekutin v hnojivu obsažených a tekutin ze skladovaného rostlinného materiálu jako např. silážní šťávy, do podzemních a povrchových vod,

6. předpisy pro vyvážení hnojiv jak minerálních, tak ostatních na zemědělské pozemky, včetně množství a rovnoměrnosti vyvážení, zaručující že ztráty živin do vod zůstanou omezeny na přijatelnou míru.

2. Členské státy mohou v pravidlech správné odborné praxe v zemědělství také přijmout tyto body:

1. obhospodařování půdy, včetně osevních postupů a způsobů obdělávání (pastviny/pole),

2. zachování minimálního rostlinného pokryvu půdy, během určitých časových období (déšť) k absorpci dusíku, který by jinak mohl způsobit zatížení vod nitráty,

3. vypracování plánů hnojení pro jednotlivé zemědělské provozy a vedení záznamů o použití hnojiv,

4. zamezení znečišťování vod povrchovým odtokem a vsakováním vod v zavlažovacích systémech mimo dosah kořenů rostlin.

OPATŘENÍ, KTERÁ MUSÍ BÝT PŘIJATA DO AKČNÍCH PROGRAMů

podle článku 5 odstavce 4 písmena a)

1. Tato opatření obsahují předpisy týkající se:

1. časových období, ve kterých je zakázáno vyvážení určitých druhů hnojiv na zemědělské pozemky,

2. kapacit zásobníků na skladování statkových hnojiv, které musí být větší, než kapacita nutná pro skladování těchto hnojiv v průběhu časového období, ve kterém je vyvážení hnoje na zemědělské pozemky v ohrožených oblastech zakázáno. Příslušným úřadům je nutno prokázat, že kapacita zásobníků překračuje požadované množství a nevzbuzuje obavy z hlediska životního prostředí,

3. omezení aplikace hnojiv na zemědělské pozemky, které odpovídá pravidlům správné odborné praxe v zemědělství se zřetelem na zvláštní podmínky ohrožených oblastí zvláště na:

1. povahu půdy , druh půdy a sklon pozemků,

2. klimatické poměry, srážky a zavlažování,

3. využití půdy, praxe v obhospodařování půdy, včetně osevních postupů

se zaměřením na rovnováhu mezi:

1. pravděpodobnou potřebou dusíku u rostlin a

2. zásobování rostlin dusíkem z půdy a z hnojení a to:

• z dusíkatých látek obsažených v půdě v množství potřebném k pokrytí potřeby rostlin v časovému období, ve kterém rostliny začínají dusík v významném množství přijímat,

• z dodatečného přísunu dusíkatých látek z čisté mineralizace organicky vázaných forem dusíkatých látek v půdách,

• z přínosů dusíkatých látek ze statkových hnojiv,

• z přínosů dusíkatých látek z průmyslových a jiných hnojiv.

2. Těmito opatřeními bude zabezpečeno, že množství statkových hnojiv, včetně hnoje vyprodukovaného zvířaty na všech farmách a chovech, které je vyvezeno na půdu, nepřekročí stanovené množství na rok a hektar.

Nejvyšší roční množství pro 1 hektar je takové množství hnoje, které obsahuje 170kg dusíku, přesto:

1. členské státy mohou pro první čtyřletý program připustit množství hnoje, které dosahuje až 210 kg dusíku/ha,

2. členské státy mohou v průběhu a po skončení prvního čtyřletého programu připustit jiná, než výše uvedená množství. Tato množství musí být stanovena tak, aby neohrožovala dosažení v článku 1 uvedených cílů, a byla zdůvodněna na základě objektivních kritérií např.:

• dlouhé fáze růstu rostlin,

• druhy rostlin s vysokou potřebou dusíku,

• vysoké srážky v ohrožené oblasti,

• půdy s mimořádně vysokou denitrifikační schopností.

Připustí-li členský stát podle pravidla podle písmena b) jiné množství, tak o tom zpraví Komisi, která přezkoumá zdůvodnění podle článku 9.

3. Členské státy mohou údaje podle bodu 2) odvodit z počtu chovaných zvířat.

4. Členské státy sdělí Komisi jakým způsobem byly údaje stanovené podle bodu 2 použity. Na základě těchto informací může Komise, jestliže to považuje za potřebné, předložit Radě podle článku 11 potřebné návrhy.

DOPORUČENÉ METODY

Minerální hnojiva

Dusíkaté sloučeniny jsou měřeny podle Směrnice Komise 77/535/EHS¹⁶ z 22.6.1977 přizpůsobené právním předpisům členských států o odběru vzorků a analýzách hnojiv, naposled upraveno Směrnicí 89/519/EHS¹⁷.

Sladké, pobřežní a mořské vody

Koncentrace nitrátů je měřena ve shodě s článkem 4(3) Rozhodnutí Rady 77/795/EHS¹⁸ z 12. prosince 1977 o zavedení společného postupu k výměně informací o kvalitě povrchových vod Společenství, změněné Rozhodnutím 86/574/EHS¹⁹.

INFORMACE PRO ZPRÁVY podle článku 10

1. Výklad ochranných opatření podle článku 4.

2. Mapa, znázorňující:

1. vody určené podle článku 3(1) a Přílohy I, přičemž se pro každou vodu uvede, která z kritérií v Příloze I. byla použita,

2. situace v prokazatelně ohrožených oblastech, přičemž se ve zprávě rozliší mezi stávajícími a nově prokázanými oblastmi,

3. Přehled o výsledcích podle článku 6 provedených sledování, důvodů, které vedly k stanovení ohrožené oblasti a ke změně nebo dodatečnému stanovení ohrožené oblastí

4. Přehled o akčních programech podle článku 5, zejména o:

1. o opatřeních podle článku 5(4) a) a b),

2. informacích potřebných podle Přílohy III číslo IV,

3. případných dodatečných opatřeních nebo dalších akcích podle článku 5(5),

4. výsledcích sledování podle článku 5(6)

5. předpovědích členských států o době, ve které podle článku 3(1) určené vody pravděpodobně zareagují na opatření akčního programu s ohledem na nespolehlivost faktorů, kterými jsou tyto předpovědi zatíženy.

R A D A

Směrnice rady

ze 4. května 1976

o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami,

vypouštěnými do vodního prostředí Společenství

(ve znění dodatků)²⁰

76/464/EHS

(OJ L 129, 18.5.1976, s.23)

Rada evropských společenství,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na návrh Komise,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu²¹,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru²²,

vzhledem k naléhavé potřebě generálního a vzájemně provázaného postupu Členských států v ochraně vodního prostředí Společenství před znečištěním, způsobeném zejména určitými persistentními, toxickými a bioakumulativními látkami;

vzhledem k tomu, že několik úmluv nebo jejich návrhů, včetně Úmluvy o prevenci znečišťování moří z pozemních zdrojů, návrhu Úmluvy na ochranu Rýna před chemickým znečištěním a návrhu Evropské úmluvy o ochraně mezinárodních vodních toků před znečištěním, je zaměřeno na ochranu mezinárodních vodních toků a mořského prostředí před znečištěním; vzhledem k tomu, že je důležité zabezpečit koordinované zavádění těchto úmluv;

vzhledem k tomu, že jakýkoliv rozdíl mezi opatřeními ve vypouštění určitých nebezpečných látek do vodního prostředí, již zavedenými nebo připravovanými v různých Členských státech, může vytvářet nerovné podmínky soutěže a tím přímo ovlivňovat funkci společného trhu;

vzhledem k tomu, že je proto nutné sbližovat zákony v této oblasti, podle článku 100 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že se jeví nutné, aby toto sbližování zákonů bylo doprovázeno opatřeními Společenství tak, aby jednoho z cílů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a zlepšování kvality života mohlo být dosaženo všeobecnějšími předpisy;

vzhledem k tomu, že je nutné uplatňovat článek 235 Smlouvy, protože Smlouva nestanovuje pravomoci potřebné k tomuto účelu;

vzhledem k tomu, že akční program Evropských společenství v oblasti životního prostředí²³ stanoví řadu opatření k ochraně tekoucích povrchových vod a mořské vody před určitými znečišťujícími látkami;

vzhledem k tomu, že za účelem zabezpečení účinné ochrany vodního prostředí Společenství, je nezbytné stanovit první seznam, zvaný Seznam I, určitých jednotlivých látek, vybraných hlavně na základě jejich toxicity, persistence a biokumulace, s výjimkou těch, které jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují v látky biologicky neškodné, a druhý seznam, zvaný Seznam II, obsahující látky mající zhoubný účinek na vodní prostředí, který však může být omezen na danou oblast, a který závisí na charakteristice a umístění vod, do nichž se vypouštějí;

vzhledem k tomu, že jakékoliv vypouštění těchto látek by mělo být předmětem předchozího povolení, které určí emisní standardy;

vzhledem k tomu, že znečištění vypouštěním různých nebezpečných látek podle Seznamu I musí být eliminováno;

vzhledem k tomu, že Rada by měla v určených časových lhůtách a na návrh Komise přijmout mezní hodnoty, které emisní standardy nesmí přesáhnout, měřicí metody a časové lhůty, v nichž se musí existující vypouštění přizpůsobit;

vzhledem k tomu, že Členské státy by měly uplatňovat tyto mezní hodnoty, s výjimkou, kde Členský stát může prokázat Komisi, v souladu s monitorovacím postupem stanoveným Radou, že jakostní cíle stanovené na návrh Komise Radou, jsou dosaženy a trvale dodržovány v celé oblasti, která by mohla být ovlivněna vypouštěními, v důsledku provedených opatření, mezi jinými, tímto Členském státem;

vzhledem k tomu, že je třeba snižovat znečištění vod způsobené látkami podle Seznamu II;

vzhledem k tomu, že k tomuto účelu by Členské státy měly založit programy obsahující jakostní cíle pro vody, sestavené v souladu se Směrnicemi Rady, pokud existují;

vzhledem k tomu, že emisní standardy použitelné na takovéto látky by měly být určeny podle těchto jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že k určitým výjimkám a modifikacím, by tato Směrnice měla být uplatňována při vypouštění do podzemních vod až do přijetí zvláštních předpisů Společenství v této věci;

vzhledem k tomu, že jeden nebo více Členských států může být schopen sám nebo společně, přijmout přísnější opatření než ta, která stanoví tato Směrnice;

vzhledem k tomu, že by měl být sestaven soupis vypouštění určitých, zvláště nebezpečných látek do vodního prostředí Společenství za účelem poznání, odkud pocházejí;

vzhledem k tomu, že může být nutné revidovat a, pokud to bude potřebné, doplnit Seznamy I a II, na základě zkušeností přemístěním určitých látek ze Seznamu II do Seznamu I, je-li to vhodné,

Přijala tuto směrnici:

Článek 1

1. S výhradou článku 8 se tato Směrnice se použije na:

• vnitrozemské povrchové vody,

• teritoriální vody,

• vnitrozemské pobřežní vody,

• podzemní vody.

2. Pro účely této Směrnice:

1. „vnitrozemské povrchové vody“ jsou všechny stojaté nebo tekoucí povrchové vody nacházející se na území jednoho nebo více Členských států;

2. „vnitrozemské pobřežní vody“ jsou vody nacházející se na straně od základní linie směrem k pevnině, od níž se měří šířka teritoriálních vod, a které dosahují, v případě vodních toků, až k hranici tekoucích povrchových vod;

3. „hranice tekoucích povrchových vod“ je místo na vodním toku, kde při odlivu a v období nízkého průtoku povrchových vod dochází k patrnému vzrůstu slanosti vlivem přítomnosti mořské vody;

4. „vypouštění“ je zavádění jakýchkoliv látek ze Seznamu I nebo Seznamu II Přílohy do vod zmíněných v odstavci 1, s výjimkou:

• vypouštění říčními bagry,

• provozního vypouštění z lodí v teritoriálních vodách,

• výsypek z lodí v teritoriálních vodách;

5. „znečištění“ je vypouštění látek nebo energie člověkem přímo nebo nepřímo do vodního prostředí, jehož důsledky způsobují například ohrožení lidského zdraví, škody na živoucích zdrojích a vodních ekosystémech, na kulturních zařízeních nebo zasahování do jiných oprávněných užívání vod.

Článek 2

Členské státy přijmou příslušné kroky k eliminaci znečištění vod uvedených v článku 1 nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek ze Seznamu I Přílohy a ke snížení znečištění zmíněných vod nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek ze Seznamu II podle této Směrnice, kterážto opatření představují pouze první krok k tomuto cíli.

Článek 3

S ohledem na látky náležející třídám a skupinám látek v Seznamu I, dále jen „látky v Seznamu I“:

1. každé vypouštění do vod uvedených v článku 1, které obsahuje jakoukoliv takovouto látku, vyžaduje předchozí povolení příslušného úřadu dotčeného Členského státu;

2. povolení stanoví emisní standardy s ohledem na vypouštění jakékoliv takovéto látky do vod uvedených v článku 1, a kde je to nutné k zavedení této směrnice i na vypouštění jakékoliv takovéto látky do kanalizace;

3. v případě existujících vypouštění jakékoliv takovéto látky do vod uvedených v článku 1, vypouštění musí vyhovět podmínkám uvedeným v povolení a ve lhůtě v něm vymezené. Tato lhůta nesmí překročit mez stanovenou podle článku 6(4);

4. povolení smí být vydáno pouze na časově omezené období. Může být obnoveno, pokud se vezmou v úvahu všechny závazky v mezních hodnotách uvedené v článku 6.

Článek 4²⁴

1. Členské státy použijí systém nulových emisí na vypouštění látek v Seznamu I do podzemních vod.

2. Členské státy aplikují na podzemní vody opatření této Směrnice týkající se látek náležejících třídám a skupinám látek v Seznamu II, dále jen „látky v Seznamu II“.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí ani na vypouštění z domácností, ani na vypouštění formou vtláčení do hlubokých, solných nebo nevyužitelných vrstev.

4. Opatření této Směrnice, která se vztahují na podzemní vody, se aplikují jen do doby, než se zavede samostatná Směrnice pro podzemní vody.

Článek 5

1. Emisní standardy stanovené v povoleních udělených podle článku 3 určí:

1. maximálně přípustnou koncentraci látek při vypouštění. V případě zředění, mezní hodnoty stanovené podle článku 6(1) a) se dělí faktorem zředění;

2. maximálně přípustné množství látky při vypouštění během jednoho nebo více výslovně uvedených období. Toto množství, je-li třeba, může být vyjádřeno také jako jednotka hmotnosti znečišťující látky na jednotku charakteristického prvku znečišťující činnosti (například jednotku hmotnosti suroviny nebo výrobku).

2. V každém povolení mohou příslušné úřady dotčeného Členského státu uložit, je-li třeba, přísnější emisní standardy, než ty, které vyplývají z aplikace mezních hodnot stanovených Radou podle článku 6, přičemž se zejména bere v úvahu toxicita, persistence a bioakumulace příslušné látky v prostředí, do něhož je vypouštěna.

3. Jestliže znečišťovatel prohlásí, že není schopen splnit požadované emisní standardy nebo jestliže je tato situace zřejmá příslušnému úřadu dotčeného Členského státu, udělení povolení se odmítne.

4. Pokud by emisní standardy nebyly plněny, příslušný úřad dotčeného Členského státu podnikne všechny potřebné kroky k tomu, aby zajistil, že podmínky povolení budou splněny, nebo v případě nutnosti, že vypouštění bude zakázáno.

Článek 6

1. Rada, usnášející se na návrh Komise, stanoví mezní hodnoty pro různé nebezpečné látky zahrnuté do tříd a skupin látek v Seznamu I,²⁵ jež emisní standardy nesmí překročit. Tyto mezní hodnoty jsou určeny:

1. maximálně přípustnou koncentrací látky při vypouštění,

2. kde je to vhodné, maximálním množstvím takové látky vyjádřeném jako jednotka hmotnosti znečišťující látky na jednotku charakteristického prvku znečišťující činnosti (například na jednotku hmotnosti suroviny nebo výrobku);

Kde je to vhodné, mezní hodnoty vztažené na vypouštění průmyslem, se stanoví podle průmyslového odvětví a typu výrobku.

Mezní hodnoty vztažené na látky v Seznamu I se stanoví hlavně na základě:

• toxicity,

• persistence,

• bioakumulace,

se zřetelem na dostupné nejlepší technické prostředky.

2. Rada, usnášející se na návrh Komise, stanoví jakostní cíle u látek v Seznamu I²⁶.

3. Tyto jakostní cíle se stanoví hlavně na základě toxicity, persistence a akumulace uvedených látek v živých organismech a v sedimentech, jak tomu nasvědčují poslední nezvratné vědecké údaje, přičemž se vezme v úvahu rozdíl v charakteristikách mezi slanými vodami a tekoucími povrchovými vodami.

4. Mezní hodnoty stanovené podle odstavce 1 se uplatní s výjimkou případů, kde Členský stát může prokázat Komisi, v souladu s monitorovacím postupem stanoveným Radou na návrh Komise, že jakostní cíle stanovené podle odstavce 2 nebo přísnější jakostní cíle Společenství jsou dosaženy a trvale dodržovány v celé oblasti, která by mohla být ovlivněna vypouštěními, v důsledku provedených opatření, mezi jinými, tímto Členským státem.

5. Komise oznámí Radě případy, kde vzala na pomoc metodu jakostních cílů. Každých pět let provede Rada přezkoušení případů, na základě návrhu Komise a v souladu s článkem 148 Smlouvy, kde tyto metody byly použity.

6. Pro látky zahrnuté v třídách a skupinách látek uvedených v odstavci 1, termíny uvedené v bodě 3 článku 3 stanoví Rada v souladu s článkem 12, přičemž se vezme v úvahu charakteristiky průmyslových odvětví, kterých se to týká, a kde je to vhodné, typy výrobků.

Článek 7

Za účelem snížení znečištění vod uvedených v článku 1 látkami v Seznamu I, Členské státy založí programy, při jejichž uplatňování použijí zejména postupy uvedené v odstavcích 2 a 3.

2. Všechna vypouštění do vod uvedených v článku 1, pravděpodobně obsahující některou z látek ze Seznamu II, vyžadují předchozí povolení příslušného úřadu dotčeného Členského státu, v němž musí být stanoveny emisní standardy. Takové standardy se založí na jakostních cílech, které se určí, jak je uvedeno v odstavci 3.

3. Programy uvedené v odstavci 1 musí obsahovat jakostní cíle pro vody; ty se stanoví v souladu se Směrnicemi Rady, pokud existují.

4. Programy mohou rovněž obsahovat specifická opatření regulující složení a užití látek nebo skupin látek a výrobků a musí vzít v úvahu nejnovější, ekonomicky proveditelný technický rozvoj.

5. Programy stanoví termíny pro své zavedení.

6. Souhrny programů a výsledky jejich uplatňování se sdělí Komisi.

7. Komise, společně s Členskými státy, zařídí, aby programy byly řádně porovnávány, za účelem zajistit přiměřenou koordinaci při jejich zavádění. Jestliže ji shledá v pořádku, podá příslušné návrhy Radě k její ukončení.

Článek 8

Členské státy podniknou všechny přiměřené kroky k zavádění opatření, které přijaly podle této Směrnice tak, aby se nezvyšovalo znečištění vod, jež článek 1 neuvádí. Kromě toho zruší všechny právní předpisy, které úmyslně nebo neúmyslně obcházejí ustanovení této Směrnice.

Článek 9

Uplatňování opatření prováděných podle této Směrnice nesmí v žádném případě vést, buď přímo nebo nepřímo, ke zvýšenému znečišťování vod uvedených v článku 1.

Článek 10

Kde je to vhodné, může jeden nebo více Členských států samostatně nebo společně, přijmout přísnější opatření, než ta, která jsou stanovena touto Směrnicí.

Článek 11

Příslušný úřad vypracuje soupis vypouštění do vod uvedených v článku 1, která mohou obsahovat látky ze Seznamu I, u nichž se používají emisní standardy.

Článek 12

1. Rada, která se usnáší jednomyslně, přijme rozhodnutí ve lhůtě devíti měsíců o každém návrhu Komise podle článku 6 a o návrzích týkajících se použitých metod měření.

Návrhy týkající se počáteční řady látek, jakož i použitelných metod měření a termínů uvedených v článku 6(4), musí být předloženy Komisí v době maximálně do dvou let po notifikaci této Směrnice.²⁷

2. Komise zašle, pokud je to možné, do 27 měsíců po notifikaci této Směrnice, první návrhy podle článku 7(7). Rada, která se usnáší jednomyslně, přijme rozhodnutí do devíti měsíců.

Článek 13

1. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky informace o zavádění této Směrnice formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související směrnice Společenství,. Tato zpráva bude zpracována na základě formulářů a dotazníků navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS²⁸. Dotazníky nebo formuláře se zašlou členským státům šest měsíců před počátkem období, které tato zpráva zahrnuje. Zpráva se odešle Komisi do devíti měsíců od konce tříletého období, které zahrnuje.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. Údaje získané v důsledku uplatňování tohoto článku se použijí pouze k účelům, ke kterým byly vyžádány.

3. Komise a příslušné úřady Členských států, jejich úředníci a ostatní zaměstnanci nesmí prozradit údaje získané podle této Směrnice, které se týkají povinnosti zachovat profesionální mlčenlivost.

4. Opatření odstavců 2 a 3 nebrání publikaci všeobecných údajů nebo přehledů, jež neobsahují údaje vztahující se k určitým podnikům nebo ke sdružením podniků.

Článek 14

Rada, usnášející se na návrh Komise, která zasedá ze své vlastní iniciativy nebo na žádost Členského státu, reviduje nebo v případě potřeby, pokud je to vhodné, doplňuje Seznam I a II na základě zkušenosti přeřazením určitých látek ze Seznamu II do Seznamu I.

Článek 15

Tato Směrnice je určena členským státům²⁹.

Brusel, 4. května 1976.

za Radu

G. Thorn

předseda

Seznam I - třídy a skupiny látek

Seznam I obsahuje určité jednotlivé látky, které náleží do následujících tříd a skupin látek vybraných hlavně na základě jejich toxicity, persistence a bioakumulace, s výjimkou těch, jež jsou biologicky neškodné nebo se rychle mění na látky biologicky neškodné:

1. organohalogenové sloučeniny a látky, které mohou tvořit takové sloučeniny ve vodním prostředí,

2. organofosforové sloučeniny,

3. organocínové sloučeniny,

4. látky, pokud bylo prokázáno, že mají karcinogenní vlastnosti v, nebo prostřednictvím vodního prostředí ¹,

5. ruť a její sloučeniny

6. kadmium a jeho sloučeniny

7. persistentní minerální oleje a uhlovodíky ropného původu,

a pro účely zavedení článků 2, 8, 9 a 14 této Směrnice:

8. persistentní syntetické látky, které se mohou vznášet, zůstávat v suspensi nebo klesnout ke dnu, a které mohou zasahovat do jakéhokoliv užívání vod.

¹ Kde určité látky v Seznamu II jsou karcinogenní, jsou zařazeny v kategorii 4 tohoto Seznamu

Seznam II - třídy a skupiny látek

Seznam II obsahuje:

• látky náležející třídám a skupinám látek v Seznamu I, u nichž mezní hodnoty podle článku 6 Směrnice nebyly určeny,

• určité jednotlivé látky a kategorie látek náležející třídám a skupinám látek uvedeným níže mající zhoubný účinek na vodní prostředí, který však může být omezen na danou oblast, a který závisí na charakteristice a umístění vod, do nichž se vypouštějí.

Třídy a skupiny látek vztahující se k druhé odrážce:

1. Následující metaloidy a kovy a jejich sloučeniny:

1. zinek 6. selen 11. cín 16. vanad

2. měď 7. arsen 12. baryum 17. kobalt

3. nikl 8. antimon 13. berylium 18. thalium

4. chrom 9. molybden 14. bor 19. telur

5. olovo 10. titan 15. uran 20. stříbro

2. Biocidy a jejich deriváty neuvedené v Seznamu I.

3. Látky, která mají škodlivý účinek na chuť a/nebo na vůni produktů pro lidskou spotřebu pocházejících z vodního prostředí a sloučeniny mající schopnost zvýšit obsah těchto látek ve vodách.

4. Toxické a persistentní organické sloučeniny křemíku, a látky, které mohou zvýšit obsah těchto sloučenin ve vodách, vyjma těch, jež jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují ve vodě na neškodné látky.

5. Anorganické sloučenin fosforu a elementárního fosforu.

6. Nepersistentní minerální oleje a uhlovodíky ropného původu.

7. Kyanidy, fluoridy.

8. Látky, které mají nepříznivý účinek na kyslíkovou rovnováhu, zvláště: čpavek, dusitany.

Prohlášení ke článku 8

S ohledem na vypouštění odpadních vod potrubím do otevřeného moře, Členské státy zabezpečí vydání požadavků, které nesmí být méně přísné než ty, jež jsou uloženy touto Směrnicí.

R A D A

SMĚRNICE RADY

z 22. března 1982

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění rtuti

z elektrolytické výroby chloru a alkalických hydroxidů

(ve znění dodatků) ³⁰

82/176/EHS

(OJ L 81, 27.3.1982, s.29)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na Směrnici Rady 76/464/EHS³¹ ze 4. května 1976 o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství , a zvláště na její čl. 6,

se zřetelem na návrh Komise³²,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu³³,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru³⁴,

vzhledem k tomu, že pro účely ochrany vodního prostředí Společenství před znečištěním způsobeném určitými nebezpečnými látkami, zavádí článek 3 Směrnice 76/464/EHS systém předchozího povolení, které stanoví emisní standardy pro vypouštění látek v Seznamu I její Přílohy;

vzhledem k tomu, že článek 6 stejné Směrnice zajišťuje, že musí být stanoveny mezní hodnoty pro takovéto emisní standardy a rovněž jakostní cíle pro vodní prostředí ovlivněné vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že rtuť a její sloučeniny jsou uvedeny v Seznamu I;

vzhledem k tomu, že na Členských státech se požaduje, aby uplatňovaly mezní hodnoty, s výjimkou případů, kde mohou použít jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že jelikož znečištění způsobené vypouštěním rtuti do vod je ve značné míře způsobováno průmyslem elektrolýzy alkalických chloridů, měly by být nejprve stanoveny mezní hodnoty pro tento průmysl a určeny jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož je rtuť tímto průmyslem vypouštěna; vzhledem k tomu, že takováto vypouštění by proto měla podléhat předchozímu povolení;

vzhledem k tomu, že účelem takovýchto jakostních cílů musí být eliminace znečištění různých částí vodního prostředí rtutí, které by mohlo být ovlivněno vypouštěním z průmyslu chlor-alkalické elektrolýzy, obsahujícím rtuť;

vzhledem k tomu, že takovéto jakostní cíle musí být stanoveny výslovně k tomuto účelu a nikoliv s úmyslem stanovit pravidla týkající se ochrany spotřebitele nebo trhu výrobků z vodního prostředí;

vzhledem k tomu, že by se měl být zavést specifický monitorovací postup, umožňující prokázat Členským státům, že jakostní cíle jsou dodržovány;

vzhledem k tomu, že by měla být učiněna opatření, aby Členské státy monitorovaly vodní prostředí, ovlivněné výše uvedeným vypouštěním rtuti, pro účely účinného uplatňování této Směrnice; vzhledem k tomu, že článek 6 Směrnice 76/464/EHS neobsahuje pravomoci pro zavedení takovéhoto monitorování; vzhledem k tomu, že jelikož potřebné pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, oporou by měl být její článek 235;

vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise předávala Radě každých pět let srovnávací hodnocení o zavádění této Směrnice Členskými státy;

vzhledem k tomu, že jelikož podzemní vody jsou předmětem zvláštní Směrnice, jsou vyňaty z působnosti této Směrnice,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato Směrnice:

• stanoví, podle článku 6(1) Směrnice 76/464/EHS, mezní hodnoty emisních standardů pro rtuť při vypouštění z průmyslových závodů, jak definuje článek 2(d) této Směrnice,

• stanoví, podle článku 6(2) Směrnice 76/464/EHS, jakostní cíle pro rtuť ve vodním prostředí,

• stanoví, podle článku 6(4) Směrnice 76/464/EHS, lhůty ke splnění podmínek povolení, vydaných příslušnými úřady Členských států, v případech existujících vypouštění,

• stanoví podle článku 12(1) Směrnice 76/464/EHS, referenční měřicí metody, umožňující určit obsah rtuti při vypouštění a ve vodním prostředí,

• ustanovuje, podle článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS, monitorovací postup,

• žádá Členské státy, aby navzájem spolupracovaly v případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu.

2. Tato Směrnice platí pro vody uvedené v článku 1 Směrnice 76/464/EHS, s výjimkou podzemních vod.

Článek 2

Pro účely této Směrnice:

1. „rtuť je:

• chemický prvek rtuť,

• rtuť obsažená v jakékoliv její sloučenině;

2. „mezní hodnoty“ jsou: hodnoty specifikované v Příloze I;

3. „jakostní cíle“ jsou: požadavky specifikované v Příloze II;

4. „průmyslový závod“ je: závod používající chlor-alkalické elektrolýzy ve rtuťových vanách,

5. „existující závod“ je: průmyslový závod, který je v provozu k datu notifikace této Směrnice;

6. „nový závod“ je:

• průmyslový závod, který zahájí provoz po datu notifikace této Směrnice,

• existující průmyslový závod, jehož kapacita elektrolýzy alkalických chloridů ve rtuťových vanách se podstatně zvýší po datu notifikace této Směrnice.

Článek 3

1. Mezní hodnoty, lhůty, ve kterých musí být tyto dodrženy a monitorovací postup pro vypouštění, jsou stanoveny v Příloze I.

2. Povolení podle článku 3 Směrnice 76/464/EHS musí obsahovat opatření nejméně tak přísná jako ta v Příloze I této Směrnice s výjimkou, kde Členský stát dodržuje článek 6(3) Směrnice 76/464/EHS na základě Příloh II a IV této Směrnice (rtuťové).

Povolení se mají znovu posuzovat nejméně každé čtyři roky.

3. Bez újmy ke svým povinnostem, vyplývajících z odstavců 1 a 2, a k ustanovením Směrnice 76/464/EHS, mohou Členské státy vydat povolení novým závodům jen tehdy, jestliže tyto uplatní standardy odpovídající nejlepším dostupným technickým prostředkům pro prevenci vypouštění rtuti.

Pokud Členský stát přijme jakoukoliv metoda, kde pro technické důvody uvažovaná opatření neodpovídají nejlepším dostupným technickým prostředkům, poskytne Komisi, před vydáním jakéhokoliv povolení, důkazy obhajující tyto důvody.

Komise zašle ve lhůtě tří měsíců Členským státům zprávu, oznamující její stanovisko ke zmírnění ve smyslu druhého pododstavce.

4. Referenční metoda rozboru používaná ke stanovení přítomnosti rtuti je dána v Příloze III(1). Jiné metody mohou být použity za předpokladu, že meze detekce, přesnost a správnost takovýchto metod jsou přinejmenším takové, jako u těch, které jsou stanoveny v Příloze III(1). Přesnost požadovaná pro měření průtoku při vypouštění, je dána v Příloze III(2).

Článek 4

Dotčené Členské státy odpovídají za monitorování vodního prostředí, které je ovlivněno průmyslovým vypouštěním.

V případě vypouštění, které ovlivňuje vody více Členských států, musí dotčené Členské státy spolupracovat tak, aby harmonizovaly monitorovací postupy.

Článek 5

1. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky informace o zavádění této Směrnice formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související směrnice Společenství,. Tato zpráva bude zpracována na základě formulářů a dotazníků navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS³⁵. Dotazníky nebo formuláře se zašlou členským státům šest měsíců před počátkem období, které tato zpráva zahrnuje. Zpráva se odešle Komisi do devíti měsíců od konce tříletého období, které zahrnuje.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. V případě změny ve vědeckém poznání, zásadně se týkajícího toxicity, persistence a akumulace rtuti v živých organismech a sedimentech nebo v případě zlepšení nejlepších dostupných technických prostředků, Komise předloží Radě, pokud je to třeba, příslušné návrhy s cílem zpřísnit mezní hodnoty a jakostní cíle.

Článek 6

1. Členské státy zavedou opatření potřebná k přizpůsobení se této Směrnici před 1. červencem 1983. O tom musí bez odkladu informovat Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi texty opatření v národních zákonech, které přijaly v oblasti pojící se s touto Směrnicí.

Článek 7

Tato Směrnice je určena členským státům.

Brusel, 22. března 1982

za Radu

předseda

12. Tindemans

Mezní hodnoty, lhůty ve kterých musí být splněny a monitorovací postup pro vypouštění

1. Mezní hodnoty vyjádřené v koncentracích, které zásadně nesmějí být překročeny, jsou v následující tabulce.

Ve všech případech, mezní hodnoty vyjádřené jako maximální koncentrace nesmějí být vyšší než ty, které jsou vyjádřeny jako maximální množství dělená spotřebovaným množstvím vody na tunu instalované výrobní kapacity.

2. Poněvadž však koncentrace rtuti ve výpustích závisí na objemu obsažené vody, který je pro různé procesy a závody odlišný, mezní hodnoty vyjádřené množstvím vypouštěné rtuti ve vztahu k instalované výrobní kapacitě chloru a udané v následující tabulce, musejí být ve všech případech respektovány.

3. Denní průměrné mezní hodnoty jsou čtyřnásobkem odpovídající měsíční průměrné hodnoty udané v bodech 1 a 2.

4. Ke kontrole výpustí, zda splňují emisní normy stanovené v souladu s mezními hodnotami danými v této Příloze, musí být zaveden monitorovací postup. Tento postup musí obsahovat:

• každodenní odběr reprezentativních vzorků z výpustí po celých 24 hodin a měření koncentrací rtuti v těchto vzorcích,

• měření celkového průtoku ve výpustích v tomto období.

Množství rtuti vypouštěné za měsíc se počítá jako součet denních množství v daném měsíci. Tento součet se pak dělí instalovanou výrobní kapacitou chloru.

Jakostní cíle

U těch Členských států, které využívají výjimky citované v čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, budou emisní normy, které Členské státy musejí určit a zabezpečit jejich aplikaci, stanoveny tak, aby přiměřené níže uvedené jakostní cíle byly dodržovány v oblasti zasažené výpusťmi rtuti z průmyslu elektrolýzy alkalických chloridů. Kompetentní úřad určí postiženou oblast v každém z případů a vybere z jakostních cílů uvedených v odst. 1 takové jakostní cíle, o nichž soudí, že jsou vhodné k použití v postižené oblasti, a že přispějí k účelu této Směrnice, totiž k zabránění znečišťování.

1. Následující jakostní cíle jsou stanoveny v souladu s čl. 2 Směrnice 76/464/EHS s cílem eliminovat znečišťování ve smyslu této Směrnice.

1. Koncentrace rtuti v reprezentativním vzorku rybího masa zvoleného jako indikátor, nesmí přestoupit hodnotu 0,3 mg/kg vlhkého masa.

2. Celková koncentrace rtuti ve vnitrozemských povrchových vodách postižených výpusťmi nesmí překročit hodnotu 1 g/l jako aritmetický průměr výsledků během roku.

3. Celková koncentrace rtuti v ústích řek postižených výpusťmi nesmí překročit hodnotu 0,5 g/l jako aritmetický průměr výsledků během roku.

4. Celková koncentrace rtuti v teritoriálních vodách a vnitřních pobřežních vodách jiných než ústí řek postižených výpusťmi nesmí překročit hodnotu 0,3 g/l jako aritmetický průměr výsledků během roku.

5. Kvalita vody musí být dostatečná, aby splnila požadavky každé jiné Směrnice Rady platné u těchto vod, pokud se týká přítomnosti rtuti.

2. Koncentrace rtuti v sedimentech nebo korýších nesmí časově podstatně vzrůstat

3. Jestliže je u vod v oblasti použito několika jakostních cílů, kvalita vody musí být dostatečná, aby splňovala každý z těchto cílů.

4. Číselné hodnoty jakostních cílů specifikovaných v odst. 1.2, 1.3 a 1.4 mohou být výjimečně a tam kde je to nutné z technických důvodů, zvýšeny 1,5x až do 30. června 1986 za předpokladu, že Komise bude předem informována.

Referenční měřicí metody

1. Referenční analytická metoda pro stanovení rtuti vodách, rybím mase, sedimentech a korýších je bezplamenná atomová adsorpční spektrofotometrie po vhodné úpravě vzorku, která především respektuje prvotní oxidaci rtuti a postupnou redukci rtuťnatých iontů.

Mez stanovení¹⁾ musí být taková aby koncentrace rtuti byla měřena se správností¹⁾ a přesností¹⁾ +/- 30% při následujících koncentracích:

• v případě výpustí, desetina z dovolené maximální koncentrace rtuti udané v oprávnění;

• u vnitrozemských povrchových vod, desetina koncentrace rtuti udané jako jakostní cíl,

• v případě rybího masa nebo korýšů, desetina koncentrace rtuti udané jako jakostní cíl,

• v případě sedimentů, desetina koncentrace rtuti ve vzorku nebo 0,05 mg/kg sušiny, což je více.

2. Průtok se měří se správností +/- 20%.

Monitorovací postup pro jakostní cíle

1. U každého oprávnění uděleného ve shodě s touto Směrnicí, určí kompetentní úřad podrobné předpisy , monitorovací postupy a časové lhůty k dodržování příslušných jakostních cílů.

2. V Souladu s čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS oznámí Členský stát Komisi u každého zvoleného a použitého jakostního cíle:

• místa výpustí a prostředky rozptylu,

• oblast, v níž se používá jakostního cíle,

• polohu míst odběru vzorků,

• četnost odběru vzorků

• metody odběru vzorků a měření,

• získané výsledky.

3. Vzorky musejí být dostatečně reprezentativní co se týče kvality vodního prostředí v postižené oblasti a četnost odběrů vzorků musí být postačující k průkazu jakýchkoliv změn vodního prostředí včetně, a to zvláště, změn v hydrologickém režimu. Analýza ryb ze slaných vod musí být provedena na dostatečně reprezentativním počtu kusů a druhů.

4. S ohledem na jakostní cíl v části 1.1 Přílohy II, vybere kompetentní úřad druhy ryb, které budou analyzovány. Ve slaných vodách to jsou druhy, které žijí v pobřežních vodách a jsou místně loveny jako treska, bílá treska, platýz obecný (platessa vulgaris), makrela, treska skvrnitá a platejs (pleuronectes flesus).

Prohlášení k čl. 3(3)

Rada a Komise konstatují, že použití nejlepších dostupných technických prostředků umožňuje omezit výpusti rtuti u nově budovaných průmyslových závodů při aplikaci procesu s recyklovanou solankou na méně než 0,5 g/t instalované výrobní kapacity chloru.

R A D A

SMĚRNICE RADY

z 26. září 1983

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění kadmia

(ve znění dodatků) ³⁶

83/513/EHS

(OJ L 291, 24.10.1983, s.1)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na Směrnici Rady 76/464/EHS³⁷ ze 4. května 1976 o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, a zvláště na její články 6 a 12,

se zřetelem na návrh Komise³⁸,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu³⁹,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru⁴⁰,

vzhledem k tomu, že pro účely  ochrany vodního prostředí Společenství před znečištěním, způsobeném určitými nebezpečnými látkami, zavádí článek 3 Směrnice 76/464/EHS systém předchozího povolení, které stanoví emisní standardy pro vypouštění látek ze Seznamu I její Přílohy;

vzhledem k tomu, že článek 6 stejné Směrnice zajišťuje, že musí být stanoveny mezní hodnoty pro takovéto emisní standardy a rovněž jakostní cíle pro vodní prostředí ovlivněné vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že kadmium a jeho sloučeniny jsou uvedeny v Seznamu I;

vzhledem k tomu, že na Členských státech se požaduje, aby uplatňovaly mezní hodnoty, s výjimkou případů, kde mohou použít jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že, jelikož znečištění vypouštěním kadmia do vod je ve značné míře způsobováno širokým spektrem průmyslu, je nutné stanovit specifické mezní hodnoty podle typu průmyslu, jehož se to týká a stanovit jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož je kadmium vypouštěno tímto průmyslem;

vzhledem k tomu, že ač v současné době není však možné stanovit mezní hodnoty pro vypouštění pocházející z výroby kyseliny fosforečné a fosforečných hnojiv z fosfátových hornin;

vzhledem k tomu, že účelem jakostních cílů musí být eliminace znečištění různých částí vodního prostředí kadmiem, které by mohlo být ovlivněno jeho vypouštěním;

vzhledem k tomu, že takovéto jakostní cíle musí být stanoveny výslovně k tomuto účelu a nikoliv s úmyslem stanovit pravidla týkající se ochrany spotřebitele nebo trhu výrobků z vodního prostředí;

vzhledem k tomu, že by se měl zavést specifický monitorovací postup, umožňující prokázat Členským státům, že jakostní cíle jsou dodržovány;

vzhledem k tomu, že by měla být učiněna opatření, aby Členské státy monitorovaly vodní prostředí, ovlivněné uvedeným vypouštěním kadmia, pro účely účinného uplatňování této Směrnice;

vzhledem k tomu, že článek 6 Směrnice 76/464/EHS neobsahuje pravomoci pro zavedení takovéhoto monitorování; vzhledem k tomu, že specifické pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, oporou by měl být její článek 235;

vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise předávala Radě každých pět let srovnávací hodnocení o zavádění této Směrnice Členskými státy;

vzhledem k tomu, že jelikož podzemní vody jsou předmětem Směrnice 80/68/EHS⁴¹, jsou vyňaty z působnosti této Směrnice;

vzhledem k tomu, že úroveň industrializace v Grónsku je velmi nízká kvůli celkové situaci na ostrově, a zejména s ohledem na skutečnost, že je řídce osídlen, má značnou rozlohu a zvláštní geografickou polohu; vzhledem k tomu, že proto tato Směrnice neplatí pro Grónsko,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato Směrnice:

• stanoví, podle článku 6(1) Směrnice 76/464/EHS, mezní hodnoty emisních standardů pro kadmium při vypouštění z průmyslových závodů, jak definuje článek 2 (e) této Směrnice,

• stanoví, podle článku 6(2) Směrnice 76/464/EHS, jakostní cíle pro kadmium ve vodním prostředí;

• stanoví, podle článku 6(4) Směrnice 76/464/EHS, lhůty ke splnění podmínek povolení, vydaných příslušnými úřady Členských států, v případech existujícího vypouštění,

• stanoví, podle článku 12(1) Směrnice 76/464/EHS, referenční měřící metody umožňující určit obsah kadmia při vypouštění a ve vodním prostředí,

• ustanovuje, podle článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS, monitorovací postup,

• žádá Členské státy, aby navzájem spolupracovaly v případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu.

2. Tato Směrnice platí pro vody uvedené v článku 1 Směrnice 76/464/EHS, s výjimkou podzemních vod.

Článek 2

Pro účely této Směrnice:

1. „kadmium“ je:

• chemický prvek kadmium,

• kadmium obsažené v jakékoliv jeho sloučenině;

2. „mezní hodnoty“ jsou hodnoty specifikované v Příloze I;

3. „jakostní cíle“ jsou požadavky specifikované v Příloze II;

4. „nakládání s kadmiem“ je jakýkoliv průmyslový proces, zahrnující výrobu nebo užívání kadmia nebo jakýkoliv jiný průmyslový proces, v němž je přítomnost kadmia podstatná;

5. „průmyslový závod“ je jakýkoliv závod, v němž se nakládá s kadmiem nebo s jakoukoliv látkou obsahující kadmium;

6. „existující závod“ je průmyslový závod, který je v provozu k datu notifikace této Směrnice;

7. „nový závod“je:

• průmyslový závod, který zahájí provoz po datu notifikace této Směrnice;

• existující průmyslový závod, jehož kapacita nakládání s kadmiem se podstatně zvýší po datu notifikace této Směrnice.

Článek 3

1. Mezní hodnoty, lhůty, ve kterých musí být tyto dodrženy a monitorovací postup pro vypouštění, jsou stanoveny v Příloze I.

2. Mezní hodnoty se obyčejně uplatňují v místě, kde odpadní vody obsahující kadmium opouštějí průmyslový závod.

Jsou-li odpadní vody obsahující kadmium čištěny mimo průmyslový závod, v čistírně odpadních vod určené k odstraňování kadmia, mohou dotčené Členské státy povolit uplatnění mezních hodnot v místě, kde jsou odpadní vody vypouštěny z čistírny odpadních vod.

3. Povolení podle článku 3 Směrnice 76/464/EHS musí obsahovat opatření nejméně tak přísná, jako ta v Příloze I této Směrnice s výjimkou, kde Členský stát dodržuje článek 6(3) Směrnice 76/464/EHS na základě Příloh II a IV této Směrnice (kadmiové).

Povolení se mají znovu posuzovat nejméně každé čtyři roky.

4. Bez újmy ke svým povinnostem, vyplývajících z odstavců 1, 2 a 3 a k ustanovením Směrnice 76/464/EHS, mohou Členské státy vydat povolení novým závodům jen tehdy, jestliže tyto uplatní standardy odpovídající nejlepším dostupným technickým prostředkům, pokud je to nezbytné k eliminaci znečištění v souladu s článkem 2 uvedené Směrnice nebo k prevenci zkreslení konkurence.

Pokud Členský stát přijme jakoukoliv metodu, kde pro technické důvody uvažovaná opatření neodpovídají nejlepším dostupným technickým prostředkům, poskytne Komisi, před vydáním jakéhokoliv povolení, důkazy podporující tyto důvody.

Komise bezodkladně postoupí tyto důkazy ostatním Členským státům a zašle při nejbližší příležitosti všem Členským státům zprávu oznamující její stanovisko ke zmírnění ve smyslu druhého pododstavce. Pokud je to nutné, předloží současně Radě příslušné návrhy.

5. Referenční metoda rozboru používaná ke stanovení přítomnosti kadmia je dána v Příloze III část1. Jiné metody mohou být použity za předpokladu, že meze detekce, přesnost a správnost takovýchto metod jsou přinejmenším takové jako u těch, které jsou stanoveny v Příloze III část 1. Přesnost vyžadovaná pro měření průtoku při vypouštění je dána v Příloze III část 2.

Článek 4

Dotčené Členské státy odpovídají za monitorování vodního prostředí, které je ovlivněno průmyslovým vypouštěním

V případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu, musí dotčené Členské státy spolupracovat tak, aby harmonizovaly monitorovací postupy.

Článek 5

1. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky informace o zavádění této Směrnice formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související směrnice Společenství,. Tato zpráva bude zpracována na základě formulářů a dotazníků navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS⁴². Dotazníky nebo formuláře se zašlou členským státům šest měsíců před počátkem období, které tato zpráva zahrnuje. Zpráva se odešle Komisi do devíti měsíců od konce tříletého období, které zahrnuje.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. V případě změny ve vědeckém poznání, zásadně se týkajícího toxicity, persistence a akumulace kadmia v živých organismech a sedimentech nebo v případě zlepšení nejlepších dostupných technických prostředků, Komise předloží Radě, pokud je to třeba, příslušné návrhy s cílem zpřísnit mezní hodnoty a jakostní cíle nebo stanovit nové mezní hodnoty a nové jakostní cíle.

Článek 6

1. Členské státy zavedou opatření potřebná k přizpůsobení se této Směrnici do dvou let po její notifikaci. O tom musí bez odkladu informovat Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi text opatření v národním zákoně, které přijaly v oblasti pojící se s touto Směrnicí.

Článek 7

Tato Směrnice neplatí pro Grónsko.

Článek 8

Tato Směrnice je určena členským státům.

Brusel, 26. září 1983

za Radu

prezident

3. Simitis

Mezní hodnoty, časové lhůty k jejich dodržování a monitorovací postupy u výpustí

1. Mezní hodnoty a časové lhůty

¹ Mezní hodnoty pro průmyslová odvětví nejmenovaná v této tabulce budou případně stanoveny Radou později.

² Na základě zkušeností při zavádění této Směrnice, Komise předloží v souladu s čl. 5(3) přímo Radě návrhy na stanovení přísnějších mezních hodnot s výhledem jejich zavedení v r. 1992. V mezidobí stanoví členské státy emisní normy u výpustí kadmia samostatně v souladu se Směrnicí 76/464/EHS. Takové normy musí vzít v úvahu nejlepší dostupné technické prostředky, a nesmí být méně přísné než nejblíže porovnatelné mezní hodnoty v této Příloze.

³ Měsíční průměrná koncentrace celkového kadmia.

⁴ Měsíční průměr.

⁵ V současnosti není možno stanovit mezní hodnoty vyjádřené jako zatížení. Bude-li třeba, stanoví tyto hodnoty Rada v souladu s čl. 5(3) této Směrnice. Jestliže Rada tyto hodnoty nestanoví, platí hodnoty ze sloupce „1.1.1986“

⁶ Členské státy nemusí mezní hodnoty dodržovat až do 1. ledna 1989 u závodů, které vypouštějí méně než 10 kg kadmia za rok, a u nichž objem nádrží pro elektrolytické pokovování je menší než 1,5 m³,a jestliže technické nebo administrativní rozbor ukáže tento krok nezbytným.

⁷ V současnosti nejsou k dispozici technické metody k extrakci kadmia z výpustí pocházejících z výroby kyseliny fosforečné a fosforečných hnojiv z fosfátových hornin. Proto nebyly stanoveny žádné mezní hodnoty u těchto výpustí. Absence těchto hodnot však nezbavuje Členské státy určovat emisní limity u těchto výpustí podle Směrnice 76/464/EHS.

2. Mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace, které zásadně nesmějí být překročeny, jsou udány v tabulce pro průmyslová odvětví v položkách 2,3,4,5 a 6. Ve všech případech, mezní hodnoty vyjádřené jako maximální koncentrace, nesmějí být vyšší než ty, které jsou vyjádřeny jako maximální množství dělená spotřebovaným množstvím vody na 1 kg zpracovaného kadmia.

V žádném případě, mezní hodnoty vyjádřené jako maximální koncentrace, nesmějí být vyšší než ty, které jsou vyjádřeny jako maximální množství dělená spotřebovaným množstvím vody na 1 kg zpracovaného kadmia. Poněvadž však koncentrace kadmia ve výpustích závisí na objemu obsažené vody, který je u různých procesů a závodů odlišný, mezní hodnoty, vyjádřené v termínech množství vypouštěného kadmia vztažené k množství zpracovaného kadmia, udané v tabulce, musejí být dodrženy ve všech případech.

3. Denní průměrné mezní hodnoty jsou dvojnásobkem odpovídajících měsíčních průměrných mezních hodnot uvedených v tabulce.

4. Pro kontrolu, zda jsou dodržovány emisní normy stanovené v souladu s mezními hodnotami v této Příloze, musí být zaveden monitorovací postup.

Monitorovací postup musí obsahovat odběr a analýzu vzorků, měření průtoků výpustí a množství zpracovaného kadmia.

Jestliže nelze zjistit množství zpracovaného kadmia, může být monitorovací postup založen na výrobní kapacitě kadmia stanovené v provozním oprávnění.

5. Odebírají se reprezentativní vzorky výpustí během 24 hodin. Měsíční vypouštěné množství kadmia se počítá na základě denních vypouštěných množství.

Zjednodušený monitorovací postup může být zaveden v případě průmyslových závodů, které nevypouštějí více než 10 kg kadmia za rok. U závodů na elektrolytické pokovování, může být zaveden zjednodušený monitorovací postup v případě, že celkový objem nádrží na pokovování je menší než 1,5 m³.

Jakostní cíle

U těch Členských států, které využívají výjimky citované v čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, budou emisní normy, které Členské státy musejí určit a zabezpečit jejich aplikaci dle čl 5 této Směrnice, stanoveny tak, aby přiměřený jakostní cíle (viz níže) byly dodržovány v oblasti zasažené výpusťmi kadmia. Kompetentní úřad určí postiženou oblast v každém z případů a vybere z jakostních cílů uvedených v odstavci 1 takové jakostní cíle, o nichž soudí, že jsou vhodné k použití v postižené oblasti, a že přispějí k účelu této Směrnice, totiž k zabránění znečišťování.

1. Následující jakostní cíle¹ jsou stanoveny v souladu s čl. 2 Směrnice 76/464/EHS s cílem eliminovat znečišťování ve smyslu této Směrnice ².

1. Celková koncentrace kadmia ve vnitrozemských povrchových vodách postižených výpusťmi nesmí překročit hodnotu 5 g/l.

2. Koncentrace rozpuštěného kadmia v ústích řek nesmí překročit 5 g/l.

3. Koncentrace rozpuštěného kadmia v teritoriálních vodách a vnitřních pobřežních vodách jiných než ústí řek nesmí překročit 2,5 g/l.

4. V případě vod používaných k odběrů m pitné vody, musí být obsah kadmia shodný s požadavky Směrnice 75/440/EHS ³.

2. Vedle výše uvedených požadavků, koncentrace kadmia musí být určována národní sítí citovanou v čl. 5 a výsledky porovnávány s následujícími koncentracemi ²:

1. U vnitrozemských povrchových vod , koncentrace rozpuštěného kadmia 1 g/l.

2. V případě ústí řek, koncentrace rozpuštěného kadmia 1 g/l.

3. V případě teritoriálních a vnitřních pobřežních vod, jiných než ústí řek, koncentrace rozpuštěného kadmia 0,5 g/l.

Jestliže tyto koncentrace nejsou dodrženy v jakémkoliv místě národní sítě, důvody musejí být oznámeny Komisi.

3. Koncentrace rtuti v sedimentech nebo korýších (možno-li u druhu Mytilus edulis) nesmí časově podstatně vzrůstat.

4. Jestliže je u vod v oblasti použito několika jakostních cílů, kvalita vody musí být dostatečná, aby splňovala každý z těchto cílů.

¹ Koncentrace kadmia uvedené v bodech 1.1,1.2, a 1.3 jsou minimální požadavky nutné k ochraně života ve vodě.

² S výjimkou jakostního cíle 1.4 se všechny koncentrace vztahují na aritmetický průměr výsledků získaných během roku.

³ Směrnice 75/440/EHS z 16. června 1975 o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v Členských státech. (OJ L 194, 25.7.1975, s.26). Obsahuje nařízenou hodnotu kadmia 5 g/l pro 95% odebraných vzorků.

Referenční měřicí metody

1. Referenční analytická metoda pro stanovení kadmia ve vodách, sedimentech a korýších je atomová adsorpční spektrofotometrie po stabilizaci a vhodné úpravě vzorku.

Mez stanovení ¹ musí být taková aby koncentrace kadmia byla měřena se správností ¹ a přesností ¹ +/- 30% při následujících koncentracích:

• v případě výpustí, desetina z dovolené maximální koncentrace rtuti udané v oprávnění;

• v případě povrchových vod, 0,1 g/l nebo desetina koncentrace udané jako jakostní cíl, je-li tato hodnota vyšší,

• v případě korýšů, 0,1 mg/kg vlhké hmotnosti,

• v případě sedimentů, desetina koncentrace kadmia ve vzorku nebo 0,1 mg/kg sušiny (suší se při 105 až 110°C do konstantní hmotnosti), je-li tato hodnota vyšší..

2. Průtok se měří se správností +/- 20%.

¹ Definice těchto termínů jsou ve Směrnici Rady 79/869/EHS z 9. října 1979 o metodách měření, četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených k odběru pitné vody v Členských státech (OJ L 271, 29.10.1979, s.44).

Monitorovací postup pro jakostní cíle

1. U každého oprávnění uděleného ve shodě s touto Směrnicí, určí kompetentní úřad omezení, monitorovací postupy a časové lhůty k dodržování příslušných jakostních cílů.

2. V souladu s čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS oznámí Členský stát Komisi u každého zvoleného a použitého jakostního cíle:

• místa výpustí a prostředky rozptylu,

• oblast, v níž se používá jakostního cíle,

• polohu míst odběru vzorků,

• četnost odběru vzorků

• metody odběru vzorků a měření,

• získané výsledky.

3. Vzorky musejí být dostatečně reprezentativní co se týče kvality vodního prostředí v postižené oblasti a četnost odběrů vzorků musí být postačující k průkazu jakýchkoliv změn vodního prostředí včetně, a to zvláště, změn v hydrologickém režimu.

R A D A

SMĚRNICE RADY

z 8. března 1984

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění rtuti

odvětvími mimo elektrolytickou výrobu chloru a alkalických hydroxidů

(ve znění dodatků) ⁴³

84/156/EHS

(OJ L 74, 17.3.1984, s.49)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na Směrnici Rady 76/464/EHS⁴⁴ ze 4. května 1976 o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, a zvláště na její čl. 6,

se zřetelem na návrh Komise⁴⁵,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu⁴⁶,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru⁴⁷,

vzhledem k tomu, že pro účely ochrany vodního prostředí Společenství před znečištěním způsobeném určitými nebezpečnými látkami, zavádí článek 3 Směrnice 76/464/EHS systém předchozího povolení, které stanoví emisní standardy pro vypouštění látek v Seznamu I její Přílohy;

vzhledem k tomu, že článek 6 stejné Směrnice zajišťuje, že musí být stanoveny mezní hodnoty pro takovéto emisní standardy a rovněž jakostní cíle pro vodní prostředí ovlivněné vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že rtuť a její sloučeniny jsou uvedeny v Seznamu I;

vzhledem k tomu, že na Členských státech se požaduje, aby uplatňovaly mezní hodnoty, s výjimkou případů, kde mohou použít jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že jelikož znečištění vypouštěním rtuti do vod je ve značné míře způsobováno širokým spektrem průmyslu, je nutné stanovit specifické mezní hodnoty podle typu průmyslu, jehož se to týká a stanovit jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož je rtuť tímto průmyslem vypouštěna;

vzhledem k tomu, že účelem jakostních cílů musí být eliminace znečištění různých částí vodního prostředí rtutí, které by mohlo být ovlivněno jejím vypouštěním;

vzhledem k tomu, že takovéto jakostní cíle musí být stanoveny výslovně k tomuto účelu a nikoliv s úmyslem stanovit pravidla týkající se ochrany spotřebitele nebo trhu výrobků z vodního prostředí;

vzhledem k tomu, že by se měl být zavést specifický monitorovací postup, umožňující prokázat Členským státům, že jakostní cíle jsou dodržovány;

vzhledem k tomu, že by měla být učiněna opatření, aby Členské státy monitorovaly vodní prostředí, ovlivněné výše uvedeným vypouštěním rtuti, pro účely účinného uplatňování této Směrnice;

vzhledem k tomu, že článek 6 Směrnice 76/464/EHS neobsahuje pravomoci pro zavedení takovéhoto monitorování;

vzhledem k tomu, že jelikož potřebné pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, oporou by měl být její článek 235;

vzhledem k tomu, že v případě vypouštění z určitých typů provozů, pro něž není možné stanovit emisní standardy nebo jej pravidelně monitorovat, z důvodu přirozené roztroušenosti zdrojů, musí být naplánovány specifické programy k vyloučení nebo eliminaci znečištění rtutí z takovýchto provozů;

vzhledem k tomu, že článek 6 Směrnice 76/464/EHS neobsahuje pravomoci pro zavedení takovéhoto monitorování;

vzhledem k tomu, že jelikož potřebné pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, oporou by měl být její článek 235;

vzhledem k tomu, že Směrnice 82/176/EHS⁴⁸ stanoví mezní hodnoty pro vypouštění rtuti průmyslem chlor-alkalické elektrolýzy do vodního prostředí a rovněž stanoví jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož je rtuť vypouštěna;

vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise podávala každé čtyři roky zprávu o zavádění této Směrnice Členskými státy;

vzhledem k tomu, že jelikož podzemní vody jsou předmětem Směrnice 80/68/EHS⁴⁹, jsou vyňaty z působnosti této Směrnice;

vzhledem k tomu, že úroveň industrializace v Grónsku je velmi nízká kvůli celkové situaci na ostrově, a zejména s ohledem na skutečnost, že je řídce osídlen, má značnou rozlohu a zvláštní geografickou polohu a vzhledem k tomu, že tato Směrnice neplatí pro Grónsko,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato Směrnice:

• stanoví, podle článku 6(1) Směrnice 76/464/EHS, mezní hodnoty emisních standardů pro rtuť při vypouštění z průmyslových závodů, jak definuje její článek 2(e),

• stanoví, podle článku 6(2) Směrnice 76/464/EHS, jakostní cíle pro rtuť ve vodním prostředí,

• stanoví, podle článku 6(4) Směrnice 76/464/EHS, lhůty ke splnění podmínek povolení, vydaných příslušnými úřady Členských států, v případech existujících vypouštění,

• stanoví podle článku 12(1) Směrnice 76/464/EHS, referenční měřicí metody, umožňující určit obsah rtuti při vypouštění a ve vodním prostředí,

• ustanovuje, podle článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS, monitorovací postup,

• žádá Členské státy, aby navzájem spolupracovaly v případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu.

• žádá Členské státy, aby vypracovaly programy k vyloučení nebo eliminaci způsobené vypouštěním ve smyslu článku 4.

2. Tato Směrnice platí pro vody uvedené v článku 1 Směrnice 76/464/EHS, s výjimkou podzemních vod.

Článek 2

Pro účely této Směrnice:

1. „rtuť je:

• chemický prvek rtuť,

• rtuť obsažená v jakékoliv její sloučenině;

2. „mezní hodnoty“ jsou: hodnoty specifikované v Příloze I;

3. „jakostní cíle“ jsou: požadavky specifikované v Příloze II;

4. „nakládání se rtutí“ je: jakýkoliv průmyslový proces zahrnující výrobu nebo užívání rtuti nebo jakýkoliv jiný průmyslový proces, v němž je přítomnost rtuti podstatná;

5. „průmyslový závod“ je: závod, v němž je jakýmkoliv způsobem nakládáno se rtutí nebo s jinými látkami obsahujícími rtuť, s výjimkou průmyslových závodů uvedených v článku 2 d) Směrnice 82/176/EHS;

6. „existující závod“ je: průmyslový závod, který je v provozu k datu notifikace této Směrnice;

7. „nový závod“ je:

• průmyslový závod, který zahájí provoz po datu notifikace této Směrnice,

• existující průmyslový závod, jehož kapacita nakládání se rtutí se podstatně zvýší po datu notifikace této Směrnice.

Článek 3

1. Mezní hodnoty, lhůty, ve kterých musí být tyto dodrženy a monitorovací postup pro vypouštění, jsou stanoveny v Příloze I.

2. Mezní hodnoty se obyčejně uplatňují v místě, kde odpadní vody obsahující rtuť opouštějí průmyslový závod.

Jsou-li odpadní vody obsahující rtuť čištěny mimo průmyslový závod, v čistírně odpadních vod určené k odstraňování rtuti, mohou členské státy povolit uplatnění mezních hodnot v místě, kde jsou odpadní vody vypouštěny z čistírny odpadních vod.

3. Povolení podle článku 3 Směrnice 76/464/EHS musí obsahovat opatření nejméně tak přísná jako ta v Příloze I této Směrnice s výjimkou, kde Členský stát dodržuje článek 6(3) Směrnice 76/464/EHS na základě Příloh II a IV této Směrnice (rtuťové) a Přílohy IV Směrnice 82/176/EHS.

Povolení se mají znovu posuzovat nejméně každé čtyři roky.

3. Bez újmy ke svým povinnostem, vyplývajících z odstavců 1, 2 a 3 a k ustanovením Směrnice 76/464/EHS, mohou Členské státy vydat povolení novým závodům jen tehdy, jestliže tyto závody uplatní standardy odpovídající nejlepším dostupným technickým prostředkům, pokud je to nezbytné k eliminaci znečištění, v souladu s článkem 2 zmíněné Směrnice, nebo k prevenci zkreslení konkurence.

Pokud je uplatňována jakákoliv metoda, kde pro technické důvody uvažovaná opatření neodpovídají nejlepším dostupným technickým prostředkům, dotčený Členský stát poskytne Komisi, před vydáním povolení, důkazy obhajující tyto důvody.

Komise bezodkladně postoupí tyto důkazy ostatním Členským státům a zašle při nejbližší příležitosti všem Členským státům zprávu, oznamující její stanovisko ke zmírnění ve smyslu druhého pododstavce. Pokud je to nutné, předloží současně Radě příslušné návrhy.

3. Referenční metoda rozboru používaná ke stanovení přítomnosti rtuti je dána v Příloze III část 1 Směrnice 82/176/EHS. Jiné metody mohou být použity za předpokladu, že meze detekce, přesnost a správnost takovýchto metod jsou přinejmenším takové, jako u těch, které jsou stanoveny v Příloze III část 1 Směrnice 82/176/EHS. Přesnost požadovaná pro měření průtoku při vypouštění, je dána v Příloze III část 2 uvedené Směrnice.

Článek 4

1. Členské státy vypracují specifické programy pro vypouštění rtuti vícenásobným zdroji, které nejsou průmyslovými závody, a u nichž emisní standardy, stanovené v článku 3, nemohou být v praxi uplatněny.⁵⁰

2. Účelem těchto programů je vyloučení nebo eliminace znečištění. Musí obsahovat nejvhodnější opatření a techniky k náhradě, zadržení a k recyklaci rtuti. Eliminace odpadu obsahujícího rtuť musí být prováděna v souladu se Směrnicí Rady 78/319/EHS z 20. března 1978 o toxickém a nebezpečném odpadu⁵¹ rozšířenou v roce 1979 usnesením o přistoupení.

3. Specifické programy se uplatní od 1. července 1989 a oznámí se Komisi.

Článek 5

Dotčené Členské státy odpovídají za monitorování vodního prostředí, které je ovlivněno průmyslovým vypouštěním.

V případě vypouštění, které ovlivňuje vody více Členských států, musí dotčené Členské státy spolupracovat tak, aby harmonizovaly monitorovací postupy.

Článek 6

1. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky informace o zavádění této Směrnice formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související směrnice Společenství,. Tato zpráva bude zpracována na základě formulářů a dotazníků navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS⁵². Dotazníky nebo formuláře se zašlou členským státům šest měsíců před počátkem období, které tato zpráva zahrnuje. Zpráva se odešle Komisi do devíti měsíců od konce tříletého období, které zahrnuje.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. V případě změny ve vědeckém poznání, zásadně se týkajícího toxicity, persistence a akumulace rtuti v živých organismech a sedimentech nebo v případě zlepšení nejlepších dostupných technických prostředků, Komise předloží Radě, pokud je to třeba, příslušné návrhy s cílem zpřísnit mezní hodnoty a jakostní cíle nebo stanovit nové mezní hodnoty a nové jakostní cíle.

Článek 7

1. Členské státy zavedou opatření potřebná k přizpůsobení se této Směrnici do dvou let po její notifikaci.⁵³ O tom musí bez odkladu informovat Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi text opatření v národním zákoně, které přijaly v oblasti pojící se s touto Směrnicí.

Článek 8

Tato Směrnice se nevztahuje na Grónsko

Článek 9

Tato Směrnice je určena Členským státům.

Brusel, 8. března 1984 za Radu: C. Lalumiere, prezident

Mezní hodnoty, lhůty ve kterých musí být splněny a monitorovací postup pro vypouštění

1. Mezní hodnoty a časové lhůty pro průmyslová odvětví jsou uvedeny v následující tabulce:

^1.Mezní hodnoty pro průmyslová odvětví neuvedená v tabulce, jako papírenský, ocelářský průmysl nebo uhelné elektrárny, budou případně stanoveny Radou později. Do té doby stanoví Členské státy emisní normy u výpustí rtuti v souladu se Směrnicí 76/464/EHS. Takové normy musí vzít v úvahu nejlepší dostupné technické prostředky a nesmějí být méně přísné než nejbližší srovnatelné mezní hodnoty v této Příloze.

^2.Na základě zkušeností se zaváděním této Směrnice, předloží Komise Radě na základě článku 6(3) návrhy na přísnější mezní hodnoty, které se uplatní za 10 let po vyhlášení této Směrnice.

1. Mezní hodnoty v tabulce odpovídají průměrné měsíční koncentraci nebo maximální měsíční zátěži.

Množství vypouštěné rtuti je vyjádřeno jako funkce množství rtuti použité nebo zpracovávané v průmyslovém závodě v tomtéž období nebo jako funkce instalované výrobní kapacity vinylchloridu.

2. Mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace, které zásadně nesmějí být překročeny, jsou v tabulce pro průmyslová odvětví 1 - 4. V žádném případě nesmějí mezní hodnoty, vyjádřené jako maximální koncentrace být vyšší než ty, jež jsou vyjádřeny jako maximální množství dělená spotřebou vody na kg zpracované rtuti nebo na tunu instalované výrobní kapacity vinylchloridu.

Protože koncentrace rtuti ve výpustích závisí na objemu obsažené vody, který je pro různé procesy a závody různý, mezní hodnoty vyjádřené jako množství vypouštěné rtuti vztažené k množství zpracované rtuti nebo instalované výrobní kapacitě vinylchloridu, musejí být dodrženy ve všech případech.

3. Denní průměrné mezní hodnoty jsou dvojnásobkem měsíčních průměrných hodnot udaných v tabulce.

4. Musí být zaveden monitorovací postup pro kontrolu, zda stanovené emisní normy u výpustí jsou v souladu s mezními hodnotami uvedenými v této Příloze.

Tento postup musí zabezpečovat odběr a analýzu vzorků a měření průtoku výpustí, a kde je vhodné, množství zpracované rtuti.

Není-li možno určit množství zpracované rtuti, musí být monitorovací postup založen na množství rtuti uvedeném v povolení k výrobě.

5. Reprezentativní vzorek výpusti se odebírá po dobu 24 hodin. Množství rtuti vypouštěné za měsíc se počítá na základě denních vypouštěných množství.

Zjednodušený monitorovací postup může být zaveden u průmyslových závodů, které nevypouštějí více než 7,5 kg rtuti za rok.

Jakostní cíle

U těch Členských států, které využívají výjimky dle čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, budou emisní normy, jež Členské státy musejí stanovit a jejich používání zabezpečit dle čl. 5 uvedené Směrnice, stanoveny tak, aby v oblastech postižených výpusťi rtuti byly dodrženy přiměřené jakostní cíle uvedené v částech 1, 2 a 3 Přílohy II Směrnice 82/176/EHS

Kompetentní úřad určí v každém z případů postiženou oblast, a vybere z Přílohy II Směrnice 82/176/EHS ty jakostní cíle, o nichž soudí, že jsou vhodné k aplikaci v postižené oblasti, a že přispějí k účelu této Směrnice, tj.k zabránění znečišťování.

Číselné hodnoty jakostních cílů uvedené v odst. 1.2, 1.3 a 1.4 Přílohy II Směrnice 82/176/EHS mohou být výjimečně, z technických důvodů, do 1. července 1989 násobeny 1,5 přičemž o tom musí být Komise v předstihu informována.

R A D A

SMĚRNICE RADY

z 9. října 1984

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění hexachlorcyklohexanu

(ve znění dodatků) ⁵⁴

84/491/EHS

(OJ L 274, 17.10.1984, s.11)

Rada Evropských společenství,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na Směrnici Rady 76/464/EHS⁵⁵ ze 4. května 1976 o znečišťování způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí Společenství, a zvláště na její články 6 a 12,

se zřetelem na návrh Komise⁵⁶,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu⁵⁷,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru⁵⁸,

vzhledem k tomu, že pro účely ochrany vodního prostředí Společenství před znečištěním, způsobeném určitými nebezpečnými látkami, zavádí článek 3 Směrnice 76/464/EHS systém předchozího povolení, které stanoví emisní standardy pro vypouštění látek ze Seznamu I její Přílohy; vzhledem k tomu, že článek 6 uvedené Směrnice zajišťuje, že musí být stanoveny mezní hodnoty pro tyto emisní standardy a rovněž jakostní cíle pro vodní prostředí ovlivněné vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že hexachlorcyklohexan (dále jen „HCH“) je organohalogenová sloučenina uvedená v Seznamu I, s ohledem na svou toxicitu, persistenci a bioakumulaci;

vzhledem k tomu, že na Členských státech se požaduje, aby uplatňovaly mezní hodnoty, s výjimkou případů, kde mohou použit jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že, jelikož je znečištění přímým vypouštěním HCH do vod je ve značné míře způsobováno závody, které ho produkují, nakládají s ním a jako vedlejší činnost jej přitom vyrábějí, musí být stanoveny mezní hodnoty pro vypouštění z takovýchto závodů a určeny jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož je HCH vypouštěn takovýmito závody;

vzhledem k tomu, že vliv znečištění z dalších přímých průmyslových zdrojů HCH je rovněž významný; vzhledem k tomu, že v případě takovéhoto vypouštění, u něhož není možné z technických důvodů stanovit mezní emisní hodnoty v rámci Společenství, Členské státy by měly nezávisle stanovit emisní standardy s ohledem na nejlepší dostupné technické prostředky;

vzhledem k tomu, že by Členské státy měly zabezpečit, aby opatření učiněná podle této Směrnicí nevedla ke zvýšenému znečištění půdy a vzduchu;

vzhledem k tomu, že by se měl zavést specifický monitorovací postup, umožňující prokázat Členským státům, že jakostní cíle jsou dodržovány;

vzhledem k tomu, že by měla být učiněna opatření, aby Členské státy monitorovaly vodní prostředí ovlivněné výše uvedeným vypouštěním HCH, pro účely účinného zavedení této Směrnice;

vzhledem k tomu, že je důležité, aby Komise podávala každých pět roků zprávy Radě o zavádění této Směrnice Členskými státy;

vzhledem k tomu, že podzemní vody podléhající Směrnici 80/68/EHS⁵⁹, jsou vyňaty z působnosti této Směrnice,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Tato Směrnice:

• stanoví, podle článku 6(1) Směrnice 76/464/EHS, mezní hodnoty emisních standardů pro HCH při vypouštění z průmyslových závodů, jak definuje článek 2(g) této Směrnice,

• stanoví, podle článku 6(2) Směrnice 76/464/EHS, jakostní cíle pro HCH ve vodním prostředí,

• stanoví, podle článku 6(4) Směrnice 76/464/EHS, lhůty ke splnění podmínek uvedených v povoleních vydaných příslušnými úřady Členských států, s ohledem na existující vypouštění,

• stanoví, v souladu s článkem 12(1) Směrnice 76/464/EHS, referenční měřící metody umožňující určit koncentraci HCH při vypouštění a ve vodním prostředí,

• ustanovuje, podle článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS, monitorovací postup,

• žádá Členské státy, aby navzájem spolupracovaly v případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu.

2. Tato Směrnice platí pro vody uvedené v článku 1 Směrnice 76/464/EHS s výjimkou podzemních vod.

Článek 2

1. „HCH“ jsou izomery 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexanu;

2. „lindan“ je produkt obsahující nejméně 99% -izomeru 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexanu,

3. „extrakce lindanu“je separace lindanu ze směsi izomerů hexachlorcyklohexanu,

4. „mezní hodnoty jsou mezní hodnoty specifikované v Příloze I;

5. „jakostní cíle“ jsou požadavky specifikované v Příloze II;

6. „nakládání s HCH“ je jakýkoliv průmyslový proces, obsahující výrobu nebo použití HCH nebo jakýkoliv jiný průmyslový proces, v němž je přítomnost HCH podstatná;

7. „průmyslový závod“ je jakýkoliv závod, v němž se nakládá s HCH nebo s jinou látkou obsahující HCH;

8. „existující závod“ je průmyslový závod, který je v provozu k datu notifikace této Směrnice⁶⁰;

9. „nový závod“ je:

• průmyslový závod, který zahájí provoz po datu notifikace této Směrnice;

• existující průmyslový závod, jehož kapacita pro výrobu nebo nakládání s HCH byla podstatně zvýšena po datu notifikace této Směrnice.

Článek 3

1. Mezní hodnoty, lhůty, ve kterých musí být tyto dodrženy a monitorovací postupy pro vypouštění, jsou stanoveny v Příloze I.

2. Mezní hodnoty se obyčejně používají v místě, kde odpadní vody obsahující HCH opouštějí průmyslový závod.

Jsou-li odpadní vody obsahující HCH čištěny mimo průmyslový závod, v čistírně odpadních vod určené k odstraňování HCH, mohou dotčené Členské státy povolit uplatnění mezních hodnot v místě, kde jsou odpadní vody vypouštěny z čistírny odpadních vod.

3. Povolení podle článku 3 Směrnice 76/464/EHS musí obsahovat opatření nejméně tak přísná, jako ta v Příloze I uvedené Směrnice s výjimkou, kde Členský stát dodržuje článek 6(3) Směrnice 76/464/EHS na základě Příloh II a IV této Směrnice (HCH).

Povolení mají být posuzovány nejméně každé čtyři roky.

4. Bez újmy ke svým povinnostem, vyplývajících z odstavců 1, 2 a 3 a k ustanovením Směrnice 76/464/EHS, mohou Členské státy vydat povolení novým závodům jen tehdy, jestliže tyto použijí standardy odpovídající nejlepším dostupným technickým prostředkům, pokud je to nezbytné k eliminaci znečištění v souladu s článkem 2 uvedené Směrnice nebo k prevenci zkreslení konkurence.

Pokud je uplatňována jakákoliv metoda, kde pro technické důvody uvažovaná opatření neodpovídají nejlepším dostupným technickým prostředkům, dotčený Členský stát poskytne Komisi, před vydáním jakéhokoliv povolení, důkazy obhajující tyto důvody.

Komise bezodkladně postoupí tyto důkazy ostatním Členským státům a zašle při nejbližší příležitosti všem Členským státům zprávu obsahující její stanovisko ke zmírnění citovaného ve druhém pododstavci. Pokud je to nutné, předloží současně Radě příslušné návrhy.

5. Referenční metoda rozboru používaná ke stanovení přítomnosti HCH je dána v Příloze III(1). Jiné metody mohou být použity za předpokladu, že mez detekce, přesnost a správnost takovýchto metod je přinejmenším taková jako u těch, které jsou stanoveny v Příloze III(1). Přesnost vyžadovaná v měření průtoku při vypouštění je dána v Příloze III(2).

6. Členské státy zabezpečí, že opatření učiněná podle této Směrnice nepovedou ke zvětšení znečištění způsobeném HCH v jiných prostředích, zejména vzduchu a půdy.

Článek 4

Dotčené Členské státy odpovídají za monitorování vodního prostředí, které je postiženo průmyslovým vypouštěním.

V případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu, musí dotčené Členské státy spolupracovat tak, aby harmonizovaly monitorovací postupy.

Článek 5

1. Členské státy zašlou Komisi každé tři roky informace o zavádění této Směrnice formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související směrnice Společenství,. Tato zpráva bude zpracována na základě formulářů a dotazníků navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS⁶¹. Dotazníky nebo formuláře se zašlou členským státům šest měsíců před počátkem období, které tato zpráva zahrnuje. Zpráva se odešle Komisi do devíti měsíců od konce tříletého období, které zahrnuje.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. V případě změn ve vědeckém poznání, zásadně se týkajícího toxicity, persistence a akumulace HCH v živých organismech a sedimentech nebo v případě zlepšení nejlepších dostupných technických prostředků, Komise předloží Radě, pokud je to třeba, příslušné návrhy s cílem zpřísnit mezní hodnoty a jakostní cíle nebo stanovit nové mezní hodnoty a další jakostní cíle.

Článek 6

1. Členské státy zavedou opatření potřebná k přizpůsobení této Směrnici nejpozději do 1. dubna 1986. O tom musí bez odkladu informovat Komisi.

2. Členské státy sdělí Komisi text opatření v národním zákoně, která učiní v oblasti pojící se s touto Směrnicí.

Článek 7

Tato Směrnice je určena členským státům.

Lucemburk, 9. října 1984

za Radu

J.Burton

prezident

Mezní hodnoty, časové lhůty pro dodržování těchto hodnot a postupy monitorování výpustí

1. Mezní hodnoty a časové lhůty

¹ Mezní hodnoty v tabulce zahrnují rovněž výpusti vyplývající ze získávání lindanu v tomtéž místě. Rada určí později, bude-li třeba, mezní hodnoty a vhodná opatření u průmyslových závodů zpracovávajících lindan na prostředky pro ochranu rostlin, dřeva, lan. Do té doby budou Členské státy nezávisle určovat emisní normy u výpustí z těchto závodů při respektování nejlepších dostupných technologií.

² Mezní hodnoty vztažené na celkové množství HCH obsaženého ve všech odpadních vodách přicházejících z místa průmyslového závodu.

^3.Mezní hodnoty (měsíční průměr).

⁴ Mezní hodnoty koncentrace (průměrná měsíční koncentrace HCH vztažená na průtok).

2. Mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace , které zásadně nesmějí být překročeny, jsou udány v předchozí tabulce. V žádném případě mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace nesmějí být větší než mezní hodnoty vyjádřené jako hmotnost dělená množstvím vody spotřebovaným na tunu vyrobeného nebo zpracovaného HCH.

Mezní hodnoty udané v tabulce, vyjádřené v termínech množství HCH vyrobeného nebo zpracovaného, se musí dodržovat ve všech případech.

2. Denní průměrné mezní hodnoty monitorované v souladu s opatřeními v odstavcích 4 a 5 dole, jsou dvojnásobkem odpovídajících měsíčních průměrných mezních hodnot udaných v tabulce.

3. Pro kontrolu, zda se ve výpustích dodržují emisní normy, které byly stanoveny v souladu s touto Směrnicí, musí být zaveden monitorovací postup.

Tento postup musí zabezpečovat odběr a analýzu vzorků a měření průtoku ve výpustích a množství vyráběného nebo zpracovávaného HCH. Jestliže není možno určit množství vyráběného nebo zpracovávaného HCH, monitorování může být založeno na pravděpodobných množstvích pro daný závod ve sledovaném období s přihlédnutím k limitní kapacitě v provozním povolení.

5. Odebírají se 24 hodinové reprezentativní vzorky pro výpusti. Množství HCH vypouštěného za měsíc se počítá z denních vypouštěných množství.

V případě průmyslových závodů, které nevypouštějí více než 3 kg HCH za rok je možno zavést zjednodušený monitorovací postup.

Jakostní cíle

U těch Členských států, které využívají výjimky citované v čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, budou emisní normy, které Členské státy musejí určit a zabezpečit jejich aplikaci, stanoveny tak, aby přiměřený jakostní cíl(e) (viz níže) byly dodržovány v oblasti zasažené výpusťmi HCH. Kompetentní úřad určí oblast postiženou v každém z případů a vybere z jakostních cílů uvedených v odstavci 1 jakostní cíl(e), o nichž soudí, že jsou vhodné k použití v postižené oblasti, a že přispějí k účelu této Směrnice, totiž k zabránění znečišťování.

1. Následující jakostní cíle¹, jež musí být měřeny v přiměřené blízkosti od místa vypouštění jsou stanoveny v souladu s čl. 2 Směrnice 76/464/EHS s cílem eliminovat znečišťování ve smyslu této Směrnice ².

1. Koncentrace celkového HCH ve vnitrozemských vodách nesmí překročit 100 ng/l.

2. Celková koncentrace HCH v ústí řek a v teritoriálních mořských vodách nesmí překročit 20 ng/l.

3. V případě vody používané k odběru pitné vody, musí být obsah HCH shodný s požadavky Směrnice 75/440/EHS ³.

2. Vedle shora uvedených požadavků, koncentrace HCH ve vnitrozemských povrchových vodách musí být určována národní sítí citovanou v čl. 5 této Směrnice a výsledky porovnány s s celkovou koncentrací HCH 50 ng/l.

Jestliže v některém místě je tato koncentrace překračována, důvody musejí být oznámeny Komisi.

3. Celková koncentrace HCH v sedimentech , měkkýších, korýších nebo rybách nesmí časově podstatně vzrůstat.

4. Jestliže je u vod v oblasti použito několika jakostních cílů, kvalita vody musí být dostatečná, aby splňovala každý z těchto cílů.

¹ Koncentrace kadmia uvedené v bodech 1.1 a 1.2, jsou minimální požadavky nutné k ochraně života ve vodě ve smyslu čl. 1(2) Směrnice 76/464/EHS.

²S výjimkou jakostního cíle 1.3 se všechny koncentrace vztahují na aritmetický průměr výsledků získaných během roku.

³ Směrnice 75/440/EHS z 16. června 1975 se týká jakosti požadované u povrchových vod určených k odběrům pitné vody v Členských státech. (OJ L 194, 25.7.1975, s.26). Obsahuje povinnou hodnotu pro celkové pesticidy (vč. HCH).

Měřicí metody

1. Referenční analytická metoda pro stanovení zmíněných látek v odpadních vodách a ve vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem a vyčištění.

Správnost¹ a přesnost¹ metody musí být +/- 50% při koncentraci reprezentující dvojnásobek meze stanovení

Mez stanovení¹ musí být :

• v případě výpustí desetina koncentrace vyžadované v místě odběru vzorku;

• v případě vodního prostředí:

1. u vnitrozemských povrchových vod desetina koncentrace udané jako jakostní cíl,

2. v ústí řek a teritoriálních vodách pětina koncentrace udané jako jakostní cíl;

• v případě sedimentů 1g/kg sušiny;

• v případě živých organismů 1g/kg vlhké hmotnosti.

2. Průtok se měří s přesností +/- 20%.

Monitorovací postup pro jakostní cíle

1. U každého oprávnění uděleného ve shodě s touto Směrnicí, určí kompetentní úřad podrobné předpisy, monitorovací postupy a časové lhůty k dodržování příslušných jakostních cílů.

2. V Souladu s čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS oznámí Členský stát Komisi u každého zvoleného a použitého jakostního cíle:

• místa výpustí a prostředky rozptylu,

• oblast, v níž se používá jakostního cíle,

• polohu míst odběru vzorků,

• metody odběru vzorků a měření,

• získané výsledky.

3. Vzorky musejí být dostatečně reprezentativní co se týče kvality vodního prostředí v postižené oblasti a četnost odběrů vzorků musí být postačující k průkazu jakýchkoliv změn vodního prostředí včetně, a to zvláště, změn v hydrologickém režimu.

¹ Definice těchto termínů jsou ve Směrnici Rady 79/869/EHS z 9. října 1979 o metodách měření a četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených k odběru pitné vody v Členských státech (OJ L 271, 29.10.1979, s.44).

R A D A

Směrnice Rady

z 12. června 1986

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění určitých nebezpečných látek uvedených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EHS

(ve znění dodatků)⁶²

86/280/EHS

(OJ L 181, 4.7.1986, s.16)

Rada evropských společenství,

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235,

se zřetelem na Směrnici Rady 76/464/EHS⁶³ ze 4. května 1976 o znečišťování způsobeném určitými nebezpečnými látkami vypouštěnými do vodního prostředí Společenství a zvláště na její článek 6,

se zřetelem na návrh Komise⁶⁴,

se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu⁶⁵,

se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru⁶⁶,

vzhledem k tomu, že k ochraně vodního prostředí Společenství před znečišťováním určitými nebezpečnými látkami zavádí článek 3 Směrnice 76/464/EHS systém předchozího povolení stanovícího emisní standardy pro vypouštění látek uvedených v Seznamu I její Přílohy; vzhledem k tomu, že článek 6 ve zmíněné Směrnici zajišťuje, že musí být v takovýchto povoleních stanoveny mezní hodnoty jak pro emisní standardy, tak i jakostní cíle pro vodní prostředí postiženého vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že na Členských státech se požaduje, aby uplatňovaly mezní hodnoty kromě případů, kde mohou užít jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že nebezpečné látky uvedené v této směrnici byly vybrány zejména na základě kritérií přijatých ve Směrnici 76/464/EHS;

vzhledem k tomu, že, i když je znečišťování vypouštěním těchto látek do vodního prostředí způsobováno širokým spektrem průmyslu, je nutné stanovit specifické mezní hodnoty pro vypouštění podle typu průmyslu, jehož se vypouštění těchto látek týká a rovněž stanovit i jakostní cíle pro vodní prostředí, do něhož jsou tyto látky vypouštěny;

vzhledem k tomu, že účelem mezních hodnot a jakostních cílů je eliminovat znečištění různých částí vodního prostředí, které by mohlo být ovlivněno vypouštěním těchto látek;

vzhledem k tomu, že takovéto mezní hodnoty a jakostní cíle musí být stanoveny k tomuto účelu a nikoliv s úmyslem stanovit pravidla týkající se ochrany spotřebitele nebo trhu výrobků pocházejících z vodního prostředí;

vzhledem k tomu, aby se umožnilo Členským státům prokazovat, že jakostní cíle jsou plněny, musí se učinit opatření pro podávání zpráv Komisi o každém vybraném a uplatňovaném jakostním cíli;

vzhledem k tomu, že Členské státy by měly vyvinout úsilí zabezpečit, aby opatření učiněná podle této Směrnice neměla vliv na zvýšené znečištění půdy nebo vzduchu;

vzhledem k tomu, že kromě záměrů účinného zavedení této Směrnice, by měla být Členskými státy učiněna opatření k monitorování vodního prostředí postiženého vypouštěním příslušných látek; vzhledem k tomu, že pravomoci k zavedení takovéhoto monitorování nejsou uvedeny ve Směrnici 76/464/EHS; vzhledem k tomu, že specifické pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, měl by být oporou její článek 235;

vzhledem k tomu, že v případě jiných určitých významných zdrojů znečištění těmito látkami, než jsou zdroje, k nimž Společenství stanovuje mezní hodnoty nebo národní emisní standardy, by měly být navrženy zvláštní programy k eliminaci tohoto znečištění; vzhledem k tomu, že k tomu potřebné pravomoci nejsou ve Směrnici 76/464/EHS stanoveny; vzhledem k tomu, že specifické pravomoci nejsou uvedeny ve Smlouvě, měl by být oporou její článek 235;

vzhledem k tomu, že podzemní vody mohou být vyňaty z působnosti této Směrnice, neboť jsou podřízeny Směrnici 80/68/EHS;⁶⁷

vzhledem k tomu, že pro účely účinného zavedení této Směrnice je důležité, aby Komise postupovala Radě jednou za pět let vzájemné porovnání jejího zavádění Členskými státy;

vzhledem k tomu, že tato Směrnice bude muset být na návrh Komise rozšiřována a doplňována v souladu s vývojem vědeckých poznatků týkajících se zejména toxicity, persistence a akumulace zmíněných látek v živých organismech a sedimentech, nebo v případě zdokonalení nejlepších dostupných technických prostředků; vzhledem k tomu, že je třeba k tomuto účelu, zabezpečit doplňování této Směrnice, ve vztahu na opatření týkajících se jiných nebezpečných látek a pro rozšiřování obsahu Příloh,

Přijala tuto směrnici:

Článek 1

1. Tato Směrnice:

• stanoví, podle článku 6(1) Směrnice 76/464/EHS, mezní hodnoty emisních standardů látek uvedených v článku 2 a) a vypouštěných z průmyslových závodů, definovaných v článku 2 e) této Směrnice,

• stanoví, podle článku 6(2) Směrnice 76/464/EHS, jakostní cíle pro látky uvedené v článku 2 a) této směrnice ve vodním prostředí,

• stanoví, podle článku 6(4) Směrnice 76/464/EHS, lhůty ke splnění podmínek specifikovaných v povoleních vydávaných příslušnými úřady Členských států ve vztahu na existující vypouštění,

• stanoví, podle článku 12(1) Směrnice 76/464/EHS, referenční měřící metody umožňující stanovit obsah látek, uvedených ve článku 2 a) této Směrnice, při vypouštění a ve vodním prostředí,

• stanoví podle článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS monitorovací postup,

• žádá Členské státy, aby vzájemně spolupracovaly v případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu,

• žádá Členské státy, aby vypracovaly programy, kterými by vyloučily nebo eliminovaly znečištění pocházející ze zdrojů uvedených ve článku 5,

• stanoví v Příloze I soubor všeobecných opatření použitelných pro všechny látky uvedené v článku 2 a) a vztahujících se zejména na mezní hodnoty emisních standardů (hlava A), k jakostních cílů (hlava B) a k referenčním měřicím metodám (hlava C),

• stanoví v Příloze II soubor specifických opatření, která rozšiřují a doplňují tyto hlavy, s ohledem na zvláštní látky.

2. Tato Směrnice se používá u vod uvedených ve článku 1 Směrnice 76/464/EHS, s výjimkou podzemních vod.

Článek 2

Pro účely této Směrnice:

1. „látky“ jsou ty nebezpečné látky, které náleží k třídám a skupinám látek uvedených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EEC, a které jsou specifikovány v Příloze II této Směrnice;

2. „mezní hodnoty“ jsou hodnoty specifikované v Příloze II, v hlavě A, ve vztahu k látkám uvedeným výše pod písmenem a);

3. „jakostní cíle“ jsou požadavky specifikované v Příloze II, v hlavě B, ve vztahu k látkám uvedeným výše pod písmenem a);

4. „nakládání s látkami“ je jakýkoliv průmyslový postup zahrnující výrobu, zpracování nebo užívání látek uvedených výše pod písmenem a) nebo jiný průmyslový postup, ve kterém se takové látky vyskytují;

5. „průmyslový závod“ je závod, ve kterém se nakládá s látkami uvedenými výše pod písmenem a) nebo s jakýmikoliv jinými substancemi, které tyto látky obsahují;

6. „existující závod“ je průmyslový závod, který je v provozu k datu 12 měsíců po datu notifikace této Směrnice nebo, v případě potřeby, k datu 12 měsíců po datu notifikace jakékoliv doplňující Směrnice, vztahující se na takovýto závod⁶⁸;

7. „nový závod“ je:

• průmyslový závod, v němž se zahájí provoz později než 12 měsíců po datu notifikace této Směrnice nebo, v případě potřeby, později než 12 měsíců po datu notifikace jakékoliv doplňující Směrnice, vztahující se na takovýto závod;

• existující průmyslový závod, jehož kapacita nakládání s látkami se zvýšila později než 12 měsíců po datu notifikace této Směrnice nebo, v případě potřeby, později než 12 měsíců po datu notifikace jakékoliv doplňující Směrnice, vztahující se na takovýto závod.

Článek 3

1. Mezní hodnoty, lhůty příslušné pro jejich splnění a postupy k monitorování vypouštění jsou stanoveny v Přílohách, v hlavě A.

2. Mezní hodnoty se v běžných případech uplatňují v místě, kde odpadní vody, obsahující látky uvedené v článku 2 a), opouštějí průmyslový závod.

Pokud by bylo nutné, v případě určitých látek, stanovit jiná místa, kde se mezní hodnoty uplatňují, musí tato místa odpovídat Příloze II.

Jsou-li odpadní vody obsahující tyto látky čištěny mimo průmyslový závod a to v čistírně odpadních vod určené k jejich zneškodnění, může Členský stát povolit, aby mezní hodnoty byly uplatňovány v místě, kde jsou odpadní vody vypouštěny z čistírny odpadních vod.

3. Udělená povolení podle článku 3 Směrnice 76/446/EHS musí obsahovat podmínky aspoň tak přísné jako jsou ty, které jsou uvedeny pod hlavou A v Přílohách této Směrnice s výjimkou případů, kde Členský stát splňuje ustanovení článku 6(3) Směrnice 76/464/EHS na podkladě hlavy B v Přílohách této Směrnice.

Povolení mají být posuzovány nejméně každé čtyři roky.

4. Bez újmy ke svým povinnostem vyplývajících z odstavců 1, 2 a 3 a ke Směrnici 76/464/EHS, mohou Členské státy udělit povolení novým závodům jen tehdy, jestliže tyto závody použijí standardy odpovídající nejlepším dostupným technickým prostředkům, pokud je to nezbytné k odstranění znečištění v souladu s článkem 2 zmíněné Směrnice nebo k prevenci zkreslení konkurence.

Pokud je uplatňována jakákoliv metoda, kde pro technické důvody uvažovaná opatření neodpovídají nejlepším dostupným technickým prostředkům, dotčený Členský stát poskytne Komisi, před vydáním jakéhokoliv povolení, důkazy obhajující tyto důvody.

Komise bezodkladně postoupí tyto důkazy ostatním Členským státům a zašle při nejbližší příležitosti všem Členským státům zprávu obsahující její stanovisko ke zmírnění citovaném ve druhém pododstavci tohoto článku. Pokud je to nutné, předloží současně Radě příslušné návrhy.

5. Referenční metoda rozboru, použitá ke stanovení přítomnosti látek uvedených ve článku 2 a), je dána v hlavě C Přílohy II. Jiné metody mohou být použity za předpokladu, že hranice detekce, přesnost a správnost takovýchto metod jsou aspoň takové jako u těch, které jsou stanoveny v hlavě C Přílohy II.

6. Členskou státy zabezpečí, aby opatření přijatá podle této Směrnice nezpůsobila zvýšené znečištění jiných prostředí těmito látkami, zejména půdy a vzduchu.

Článek 4

Dotčené Členské státy odpovídají za monitorování vodního prostředí, které je postiženo vypouštěním z průmyslových podniků a významným vypouštěním z jiných zdrojů.

V případě vypouštění, které ovlivňuje vody více než jednoho Členského státu, dotčené Členské státy musí postupovat tak, aby harmonizovaly monitorovací postupy.

Článek 5

1. Pokud jde o látky, ke kterým jsou uvedeny specifické odkazy v Příloze II, Členské státy vypracují specifické programy k vyloučení nebo eliminaci znečištění i z jiných významných zdrojů těchto látek (včetně mnohostranných nebo difúzních zdrojů), než ze zdrojů vypouštění, které podléhají mezní hodnotám předpisů Komise nebo národním emisním standardům⁶⁹.

2. Programy musí obsahovat nejvhodnější opatření a postupy pro nahrazení, vázání a/nebo recyklaci látek uvedených v odstavci 1.

3. Specifické programy musí být zavedeny nejpozději pět let po datu notifikace Směrnice, která se výslovně vztahuje na tyto látky.

Článek 6

1. Členské státy budou každé tři roky zasílat Komisi formou dílčí zprávy, která bude přiměřeně zahrnovat i další související Směrnice Společenství, informace o zavádění této Směrnice. Tato zpráva bude zpracována na formulářích a dotaznících navržených Komisí na základě postupu dle článku 6 Směrnice 91/692/EHS. Dotazníky nebo formuláře budou zasílány členským státům šest měsíců před počátkem předmětného období. Zpráva se odesílá Komisi do devíti měsíců od konce tříletého předmětného období.

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

2. Pokud by došlo ke změně vědeckých poznatků zásadně se týkajících toxicity, persistence a akumulace látek uvedených v článku 2 a) v živých organismech a sedimentech, nebo v případě zlepšení nejlepších dostupných technických prostředků, Komise předloží Radě, pokud je to třeba, příslušné návrhy s cílem zpřísnit mezní hodnoty a jakostní cíle nebo stanovit nové mezní hodnoty a další jakostní cíle.

Článek 7

1. Členské státy zavedou opatření potřebná k přizpůsobení této Směrnici do 1. ledna 1988. O tom musí bez odkladu informovat Komisi.

2. Členské státy bezprostředně po přijetí předají Komisi texty směrnic a národních zákonů, které přijmou pro oblasti, jichž se tato Směrnice týká.

Článek 8

Tato Směrnice je určena členským státům.

Lucemburk, 12. června 1986

za Radu

P. Winsemius

prezident

všeobecná ustanovení

Tato

Část A - mezní hodnoty emisních norem,

Část B - jakostní cíle,

Část C - referenční měřicí metody.

Všeobecná ustanovení se v Příloze II dále doplňují a zpřísňují řadou specifických opatření pro jednotlivé látky.

ČÁST A

Mezní hodnoty, údaje pro jejich splnění a postupy monitorování výpustí

1. Mezní hodnoty a údaje stanovené k jejich splnění jsou obsaženy v Příloze II Část A s ohledem na různé typy průmyslových závodů jichž se týkají.

2. Množství vypouštěných látek jsou vztažena k k množství látek vyrobených, zpracovaných nebo používaných v tomtéž období, nebo v souladu s čl. 6(1) Směrnice 76/464/EHS, k jinému parametru charakterizujícímu danou činnost.

3. Mezní hodnoty pro průmyslové závody vypouštějící látky citované v čl. 2 a), a které nejsou vyjmenovány v Části A Přílohy II, stanoví, kde je třeba, Rada později. Do té doby Členské státy, v souladu se Směrnicí 76/464/EHS, stanoví nezávisle emisní normy pro výpusti takových látek. Tyto normy musejí brát v úvahu nejlepší dostupné technické prostředky a nesmějí být méně přísné než nejbližší srovnatelné mezní hodnoty udané v Části A Přílohy II. Tento odstavec je také platný tam, kde průmyslový závod provozuje jiné činnosti než ty, pro které byly stanoveny mezní hodnoty v Části A Přílohy II, a které jsou pravděpodobně zdrojem výpustí látek uvedených v čl. 2 a).

4. Mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace, které v zásadě nesmějí být překročeny, jsou v Příloze II v Části A udány pro průmyslové závody, jichž se týkají. V žádném případě mezní hodnoty vyjádřené jako koncentrace, jestliže to nejsou jediné použitelné hodnoty, nesmějí být větší než hodnoty vyjádřené hmotností dělenou potřebou vody na parametr charakteristický pro znečišťování.Protože však koncentrace těchto látek ve výpustích závisí na objemu obsažené vody, který se mění podle různých procesů a provozů, mezní hodnoty vyjádřené údaji hmotnosti vypouštěných látek vztažených k parametrům charakterizujícím činnost uvedenou v Části A Přílohy II musejí být dodrženy ve všech případech.

5. Monitorovací postup musí být stanoven tak, aby se dalo kontrolovat, zda výpusti látek udaných v čl. 2 a) splňují emisní normy.

Tento postup musí zabezpečovat odběr a analýzu vzorků, měření parametrů charakteristických pro činnost způsobující znečištění (Část A Přílohy II).

Když nelze určit množství zpracovávaných látek, monitorovací postup může být založen na množství látek odvozených z výrobní kapacity na niž bylo vydáno oprávnění.

6. Reprezentativní vzorek z výpustí musí být odebírán každých 24 hodin. Množství vypouštěných látek za měsíc se počítá na základě denních množství.

V Příloze II mohou být stanoveny u výpustí určitých látek prahová množství pod něž Členské státy mohou používat zjednodušené monitorovací postupy.

7. Odběr vzorků a měření průtoku, uváděné v čl. 5, budou normálně prováděny v místě aplikace mezních hodnot ve shodě s čl. 3(2).

Kde je však třeba zabezpečit, aby měření splňovala požadavky kladené v Části C Příloh, Členské státy musejí povolit odběr vzorků a měření průtoku i na jiném místě, za předpokladu, že:

• měřeními jsou podchyceny všechny vody ze závodu, které mohou být znečištěny látkami, jichž se to týká,

• pravidelné kontroly ukáží, že počet měření je plně reprezentativní pro vypouštěná množství v místech aplikace mezních hodnot nebo je vždy vyšší.

ČÁST B

Jakostní cíle, údaje pro jejich splnění a postup k jejich monitorování

1. Pro ty Členské státy, které projeví přání obdržet výjimku ve smyslu čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, budou emisní normy, které musejí zavést a používat dle čl. 5 této Směrnice, stanoveny tak, aby v oblastech postižených výpusťmi látek uvedených v čl. 2 a) byly splněny jakostní cíle podle níže uvedených odst. 2 a 3.

Kompetentní úřad určí pro každý takový případ postiženou oblast a vybere z jakostních cílů stanovených v odst. 2 a 3 (viz níže) takové o nichž soudí, že mají ohled na přiměřené užívání dané oblasti a uváží, že účelem této Směrnice je eliminace všeho znečištění.

2. S ohledem na eliminaci znečišťování dle definice ve Směrnici 76/464/EHS a ve shodě s jejím čl. 2, se stanovují jakostní cíle a parametry které se mají dodržovat v Části B Přílohy II.

3. Není-li jinak specifikováno v Části B Přílohy II, všechny koncentrace uvedené jako jakostní cíle jsou aritmetickým průměrem výsledků získaných během roku.

4. Tam, kde se aplikuje více než jeden jakostní cíl u vod v jedné oblasti, kvalita vody musí být dostačující, aby splnila každý z těchto jakostních cílů.

5. U každého oprávnění uděleného v souladu s touto Směrnicí, bude kompetentní úřad specifikovat podrobné předpisy, monitorovací postupy a termíny k zabezpečení souladu s danými jakostními cíly.

6. V souladu s čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS, Členské státy po každý vybraný a aplikovaný jakostní cíl podají Komisi zprávu o:

• místech výpustí a prostředcích k rozptylu,

• oblasti na niž se jakostní cíle vztahují,

• umístění odběrů vzorků,

• četnosti odběrů vzorků,

• metodách odběrů vzorků a analýz,

• dosažených výsledcích.

2. Vzorky musejí být odebírány v místě dostatečně blízkém místu výpusti, aby byly reprezentativní pro kvalitu vodního prostředí v postižené oblasti; četnost odebírání vzorků musí být dostatečná, aby ukázala každou změnu vodního prostředí mající vliv zvláště na změny přírodních hydrologických podmínek.

ČÁST C

Referenční měřicí metody a meze stanovení

1. Definice uvedené ve Směrnici Rady 79/869/EHS⁷⁰ z 9. října 1979 týkající se měřicích metod a četnosti odběru vzorků a analýz povrchové vody určené k odběru pitné vody v Členských státech budou používány v kontextu této Směrnice.

2. Referenční měřicí metody používané k určení koncentrace látek a mez stanovení pro uvažované prostředí jsou stanoveny v Části C Přílohy II.

3. Mez stanovení, správnost a přesnost metody jsou specifikovány pro každou látku v  Části C Přílohy II.

4. Měření průtoku u výpustí musí být prováděno se správností +/- 20%.

Zvláštní ustanovení týkající se:

1. tetrachlormetanu

2. DDT

3. pentachlorfenolu (PCP)

4. aldrinu, dieldrinu, endrinu a isodrinu

5. hexachlorbenzenu (HCB

6. hexachlorbutadienu (HCBD

7. chloroformu

8. 1,2-dichloretanu (EDC)

9. trichloretylenu (TRI)

10. tetrachloretylenu (PER)

11. trichlorbenzenu (TCB)

Číslování látek uvedených v této Příloze odpovídá seznamu 129 látek obsažených ve Sdělení Komise Radě z 22. června 1982⁷¹.

Další, v budoucnu začleňované látky, které nejsou v seznamu obsaženy, budou číslovány postupně počínaje číslem 130.

I. Zvláštní ustanovení pro tetrachlormetan (č. 13) ¹ - CAS č. 56-23-5 ²

Část A (13): Mezní hodnoty pro emisní normy

¹ Článek 5 této Směrnice se zvláště týká použití tetrachlormetanu v průmyslových prádelnách.

² CAS (Chemical Abstract Service) číslo.

³ Mezi průmyslové závody uvedené v Hlavě A, bod 3 Přílohy I se zařazují zvláště závody používající

tetrachlormetan jako rozpouštědlo.

⁴ Může být použit zjednodušený monitorovací postup, jestliže roční výpusti CCl₄ nepřekročí 30 kg.

⁵ Vzhledem k těkavosti tetrachlormetanu a k zabezpečení souladu s čl. 3(6) této Směrnice, se u procesů, které zahrnují manipulaci s odpadními vodami obsahujícími CCl₄ v kontaktu s ovzduším, vyžaduje dodržení mezních hodnot i směrem proti proudu u daného závodu; je třeba vzít v úvahu veškeré pravděpodobně znečištěné vody.

⁶ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise.

^{Část B (13): Jakostní cíle} 7

⁷ Bez újmy na čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS tam, kde zjevně není problém plnění a stálého dodržování uvedených jakostních cílů, může být zaveden zjednodušený monitorovací postup.

Část C (13): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení tetrachlormetanu ve výpustích je plynová chromatografie Pro koncentrace pod 0,5 mg/l musí být použito citlivého detektoru s mezí stanovení^.8 0,1 g/l. Pro koncentrace nad 0,5 mg/l je přijatelná hodnota 0,1 mg/l.

2. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení

⁸ Mez stanovení u dané látky je nejmenší množství látky kvantitativně určitelné ve vzorku na základě dané pracovní metody, jež může být odlišeno od nuly.

II. Zvláštní ustanovení pro DDT (č. 46) ^{1, 2} - CAS č. 50-29-3

Stav: Koncentrace DDT ve vodním prostředí, sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

Část A (46): Mezní hodnoty pro emisní normy ^3,4

¹ Suma izomerů 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p.chlorfenyl)etan; 1,1,1-trichlor-2-(o-chlorfenyl)-2-(p-chlorfenyl)etan; 1,1-dichlor-2,2-bis(p-chlorfenyl)etylen; 1,1-dichlor-2,2-bis(p-chlorfenyl)etan.

² Článek 5 této Směrnice platí pro DDT, jestliže jsou identifikovány jiné zdroje než ty, které jsou uvedeny v této Příloze.

³ U nových závodů již musí nejlepší dosažitelné technické prostředky umožnit stanovení emisních norem pro DDT níže než 1 g/t vyrobených látek.

⁴ Na základě zkušeností se zaváděním této Směrnice Komise předloží Radě dle čl. 6(3) této Směrnice zavčas návrhy ke stanovení přísnějších mezních hodnot, které vstoupí v platnost v r. 1994.

⁵ Mezi průmyslové závody uvedené v Části A, bod 3 Přílohy I se počítají zvláště závody zpracovávající DDT mimo místo výroby a průmyslová výroba dikofolu.

⁶ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti DDT nepřekračují hodnotu 1 kg za rok.

^{Část B (46): Jakostní cíle}

Část C (46): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení DDT ve výpustích je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení pro celkové DDT je cca 4 g/l pro vodní prostředí a 1 g/l pro odpadní vody v závislosti na počtu extrahovatelných látek přítomných ve vzorku.

2. Referenční měřicí metoda pro stanovení DDT v sedimentech a organismech je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení je 1 g/kg.

3. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

III. Zvláštní ustanovení pro pentachlorfenol (PCP) (č. 102) ^{1, 2} - CAS č. 87-86-5

Stav: Koncentrace PCP v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

Část A (102): Mezní hodnoty pro emisní normy

¹ Chemické sloučeniny 2,3,4,5,6-pentachlor-1-hydroxybenzenu a jeho solí.

² Článek 5 této Směrnice se uplatňuje u PCP zejména při jeho použití k ošetřování dřeva.

³ Mezi průmyslové závody uvedené v Části A, bod 3 Přílohy I se počítají zvláště závody vyrábějící pentachlorfenolát sodný zmýdelňováním nebo pentachlorfenol chlorací.

⁴ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti PCP nepřekračují hodnotu 3 kg za rok.

^{Část B (102): Jakostní cíle}

Část C (102): Referenční měřicí metody

1. Referenční metoda pro stanovení pentachlorfenolu v odpadních vodách je vysokotlaká kapalinová chromatografie nebo plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení je 2 g/l u odpadních vod a 0,1 g/l pro vodní prostředí.

2. Referenční metoda pro stanovení pentachlorfenolu v sedimentech a organizmech je vysokotlaká kapalinová chromatografie nebo plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení je 1 g/kg.

3. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

IV. Zvláštní ustanovení pro:

• aldrin (č. 1) ¹, CAS č. 309-00-2

• dieldrin (č. 71) ², CAS č. 60-57-1

• endrin (č. 77) ³, CAS č. 70-20-8

• isodrin (č. 130) ⁴, CAS č. 465-73-6

Část A (1, 71, 77, 130): Mezní hodnoty pro emisní normy ⁵

¹ Aldrin je chemická sloučenina C₁₂H₈Cl₆ (1,2,3,4,10,10-hexachlor-1,4-endo-5,8-exo-dimetylnaftalen).

² Dieldrin je chemická sloučenina C₁₂H₈Cl₆O (1,2,3,4,10,10-hexachlor-6,7-epoxy-1,4-endo-5,8-exo-dimetylnaftalen).

³ Endrin je chemická sloučenina C₁₂H₈Cl₆O (1,2,3,4,10,10-hexachlor-6,7-epoxy-1,4-endo-5,8-endo-dimetylnaftalen).

⁴ Isodrin je chemická sloučenina C₁₂H₈Cl₆ (1,2,3,4,10,10-hexachlor-1,4-endo-5,8-endo-dimetylnaftalen).

⁵ Mezní hodnoty uvedené v této části platí pro celkové množství vypouštěných látek aldrin, dieldrin a endrin. Jestliže odpadní vody z výroby anebo zpracování těchto látek obsahují též isodrin, platí platí uvedené mezní hodnoty pro součet všech čtyř látek.

⁶ U průmyslových závodů uvedenýchv Části A bod 3 Přílohy I se jedná zejména o provozy zpracovávajících aldrin, dieldrin nebo endrin mimo místo jejich výroby.

⁷ U těchto hodnot se přihlíží k celkovému množství vod.

⁸ Denní hodnoty nemají pokud možno překračovat dvojnásobek měsíční hodnoty.

^{Část B (1,71, 77, 130): Jakostní cíle}

Stav: Koncentrace aldrinu, dieldrinu, endrinu a isodrinu v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

Část C (1, 71, 77, 130): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení aldrinu, dieldrinu, endrinu a isodrinu ve výpustích je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení je pro každou látku v závislosti na množství rušivých průvodních látek ve vzorku 2,5 ng/l pro vodní prostředí a 400 ng/l pro odpadní vody.

2. Referenční měřicí metoda pro stanovení aldrinu, dieldrinu, endrinu a isodrinu v sedimentech a organismech je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení je pro každou jednotlivou látku 1g/kg sušiny.

3. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

V. Zvláštní ustanovení pro hexachlorbenzen (HCB) (č. 83) - CAS č. 118-74-1

Část A (83): Mezní hodnoty pro emisní normy

Stav: Nesmí docházet k znatelnému přímému či nepřímému časovému zvyšování znečištění a vyvolaných koncentrací v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách v souvislosti s vypouštěním hexachlorbenzenu.

¹ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti HCB nepřekračují hodnotu 1 kg za rok.

² U průmyslových závodů uvedenýchv Části A bod 3 Přílohy I se jedná zejména o provozy vyrábějící kvintocen a teknacen, závody vyrábějící chlor elektrolýzou alkalických chloridů na grafitových elektrodách, závody na zpracování technické pryže a závody na výrobu vinylchloridu.

³ Na základě zkušeností získaných zaváděním Směrnice a s uvážením nejnovějších technických možností je možno v některých případech aplikovat daleko přísnější hodnoty než zde uvedené. Rada rozhodne na základě doporučení Komise o zavedení přísnějších hodnot do 1. ledna 1995.

⁴ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise. Do té doby budou Členské státy používat národní emisní normy dle Části A bod 3 Přílohy I.

Část B (83): Jakostní cíle ⁵

Stav: Koncentrace HCB v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

⁵ Komise bude dle možnosti sledovat možnost zavedení přísnějších jakostních parametrů, které vezmou v úvahu výsledky měření koncentrací HCB v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách a dá do 1 ledna 1995 zprávu Radě, jako podklad pro rozhodnutí o případných změnách Směrnice.

Část C (83): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení HCB ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení pro HCB musí být v rozmezí 1 až 10 ng/l pro vodní prostředí a 0,5 až 1 g/l pro odpadní vody v závislosti na počtu extrahovatelných látek přítomných ve vzorku.

2. Referenční měřicí metoda pro stanovení HCB v sedimentech a organismech je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení musí být v rozmezí 1 až 10 g/kg sušiny.

3. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

VI. Zvláštní ustanovení pro hexachlorbutadien (HCBD) (č. 84) - CAS č. 87-68-3

Část A (84): Mezní hodnoty pro emisní normy

Stav: Nesmí docházet k znatelnému přímému či nepřímému časovému zvyšování znečištění a vyvolaných koncentrací v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách v souvislosti s vypouštěním hexachlorbutadienu.

¹ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti HCBD nepřekračují hodnotu 1 kg za rok.

² U průmyslových závodů uvedenýchv Části A bod 3 Přílohy I se jedná zejména o provozy používající HCBD pro technické účely.

³ Na základě zkušeností získaných zaváděním Směrnice s uvážením nejnovějších technických možností je možno v některých případech aplikovat daleko přísnější hodnoty než zde uvedené. Rada rozhodne na základě doporučení Komise o zavedení přísnějších hodnot do 1. ledna 1995.

⁴ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise. Do té doby budou Čl. státy používat národní emisní normy dle Části A bod 3 Přílohy I.

Část B (84): Jakostní cíle ⁵

Stav: Koncentrace HCBD v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

⁵ Komise bude dle možnosti sledovat možnost zavedení přísnějších jakostních parametrů, které vezmou v úvahu výsledky měření koncentrací HCBD v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách a dá do 1 ledna 1995 zprávu Radě, jako podklad pro rozhodnutí o případných změnách Směrnice.

Část C (84): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení HCBD ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení pro HCBD musí být v rozmezí 1 až 10 ng/l pro vodní prostředí a 0,5 až 1 g/l pro odpadní vody v závislosti na počtu extrahovatelných látek přítomných ve vzorku.

2. Referenční měřicí metoda pro stanovení HCBD v sedimentech a organismech je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení musí být v rozmezí 1. až 10 g/kg sušiny.

3. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

VII. Zvláštní ustanovení pro chloroform (č. 23) - CAS č. 67-66-3 ¹

Část A (23): Mezní hodnoty pro emisní normy

¹ V případě chloroformu se čl.3 Směrnice 76/464/EHS aplikuje na výpusti z průmyslových provozů, které mohou sami o sobě významně přispívat k obsahu chloroformu v odpadních vodách; zvláště je to nutno vztáhnout na provozy uvedené v Části A této Přílohy. Čl. 5 této Směrnice se uplatňuje na zdroje, které nejsou uvedeny v této Příloze, jsou-li zjištěny.

² U průmyslových závodů uvedenýchv Části A bod 3 Přílohy I se zvláštní pozornost věnuje závodům na výrobu vinylchlorid monomeru pyrolýzou dichloretanu, bělené celulózy, provozům používajícím chloroform jako rozpouštědlo a závodům, kde se chlorují chladicí nebo odpadní vody.Rada na návrh Komise stanoví mezní hodnoty pro tyto případy později.

³ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti CHCl₃ nepřekračují hodnotu 30 kg za rok.

^4.Průměrné denní hodnoty jsou dvojnásobkem hodnot měsíčních.

⁵ Vzhledem k těkavosti chloroformu a k zabezpečení souladu s čl. 3(6) této Směrnice, se u procesů, které zahrnují manipulaci s odpadními vodami obsahujícími chloroform v kontaktu s ovzduším, Členské státy budou vyžadovat dodržení mezních hodnot i směrem proti proudu u daného závodu; je třeba vzít v úvahu veškeré pravděpodobně znečištěné vody.

⁶ Tzn. hydrochlorace metanolu a pak chlorace metylchloridu.

⁷ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise. Do té doby budou Čl. státy používat národní emisní normy dle Části A bod 3 Přílohy I.

^{Část B (23): Jakostní cíle 8}

⁸ Bez újmy na čl. 6(3) Směrnice 76/464/EHS tam, kde zjevně není problém plnění a stálého dodržování uvedených jakostních cílů, může být zaveden zjednodušený monitorovací postup.

Část C (23): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení chloroformu ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie. Pro koncentrace pod 0,5 mg/l musí být použito citlivého detektoru s mezí stanovení 0,1 g/l. Pro koncentrace nad 0,5 mg/l je přijatelná hodnota 0,1 mg/l.

2. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení

VIII. Zvláštní ustanovení pro 1,2-dichloretan (EDC) (č. 59) - CAS č. 107-06-2 ¹

Část A (59): Mezní hodnoty pro emisní normy ²

¹ Článek 5 této Směrnice se uplatňuje zvláště pro EDC používaný jako rozpouštědlo mimo výrobní a zpracovatelské závody, jestliže roční výpusti nepřesahují 30 kg. Tak malé výpusti mohou být vyjmuty ustanovení čl.3 Směrnice 76/464/EHS. Bez ohledu na čl 5(3) této Směrnice, Členské státy musí zavést zvláštní programy do 1. ledna 1993 a zpravit o tom k témuž datu Komisi.

² Vzhledem k těkavosti EDC a k zabezpečení souladu s čl. 3(6) této Směrnice, se u procesů, které zahrnují manipulaci s odpadními vodami obsahujícími EDC v kontaktu s ovzduším, Členské státy budou vyžadovat dodržení mezních hodnot i směrem proti proudu u daného závodu; je třeba vzít v úvahu veškeré pravděpodobně znečištěné vody.

³ Čistá výrobní kapacita EDC zahrnuje tu část EDC, která není zpracovávána (krakována) na vinylchlorid (VC) v příslušném provozu výrobního závodu, a která je recyklována do provozu čištění. Výrobní nebo zpracovatelská kapacita je úředně stanovená kapacita, nebo v to zahrnuté nejvyšší roční množství vyrobené nebo zpracované ve čtyřech letech předcházejících udělení oprávnění. Úředně stanovená výrobní kapacita by se neměla příliš lišit od běžné výroby.

⁴ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti EDC nepřekračují hodnotu 30 kg za rok

^5.Tyto mezní hodnoty jsou vztaženy:

• k tunám čisté výrobní kapacity EDC, ad a), b),

• k tunám zpracovatelské kapacity EDC, ad c).

Překročí-li však v případě b) kapacita zpracování výrobní kapacitu, platí mezní hodnoty vztažené na kapacitu celkem. Nachází-li se několik provozů na jednom místě, platí mezní hodnoty pro provozy celkově.

^6.Bez újmy na Části A (4) Přílohy I se koncentrační limity vztahují objemům:

• 2 m³/t čisté výrobní kapacity EDC, ad a),

• 2,5 m³/t čisté výrobní kapacity EDC, ad b),

• 2,5 m³/t zpracovatelské výrobní kapacity EDC, ad c).

⁷ Mezní hodnoty zahrnují veškeré vnitřní difúzní úniky i EDC používaný jako rozpouštědlo ve výrobních závodech, což zajistí snížení výpustí EDC o více než 99%. Nicméně, kombinace nejlepších dostupných technologií a zamezení jakýmkoliv vnitřním únikům umožní dosažení redukce větší než 99,9%. Na základě zkušeností získaných při zavádění současných opatření, přijme Rada na návrh Komise daleko přísnější mezní hodnoty s platností od r. 1998.

⁸ Kde Členské státy uvažují se o spojení výroby EDC s výrobou dalších chlorovaných uhlovodíků, musí uplatnit mezní hodnoty už do 1. ledna 1993, ale oznámení o tom musí doručit Komisi do 1. ledna 1991. Programy snižování výpustí EDC, které mají podmínku dosažení mezních hodnot do 1. ledna 1997 musí být předloženy Komisy do 31. prosince 1993. Mezní hodnota, která musí být splněna do 1. ledna 1993:

• 40 g EDC/t čisté výrobní produkce (měsíční a denní průměr).

Mezní hodnota koncentrace se zjišťuje na základě množství vody vypouštěné z příslušného provozu.

⁹ Zejména, jedná-li se o výrobu etylendiaminu, etylenpolyaminu, 1,1,1-trichloretanu, trichloretylenu, a perchloretylenu.

¹⁰ Tyto mezní hodnoty se uplatňují pouze u závodů, jejichž roční výpusti EDC nepřesahují 30 kg.

¹¹ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise. Do té doby budou Čl. státy používat národní emisní normy dle Části A bod 3 Přílohy I.

^{Část B (59): Jakostní cíle}

Komise porovná výsledky monitorování prováděné dle třetí odrážky čl. 13 (1) Směrnice 76/464/EHS s indikativní koncentrací 2,5 g/l.

Komise do roku 1998 přezkoumá ukazatele jakosti na základě zkušeností se zaváděním současných opatření.

Část C (59): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení EDC ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem nebo plynová chromatografie po izolaci metodou „purge and trap“ a jímáním v hluboce chlazené kapilární jímce. Mez stanovení je 10 g/l u odpadních vod a 1 g/l pro vodní prostředí.

2. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

3. Členské státy mohou až do vydání všeobecné Směrnice o rozpouštědlech určovat koncentraci EDC v poměru k množství AOX, EOX nebo VOX, pokud se vůči Komisi předem prokáže, že tyto metody vedou k rovnocenným výsledkům.

Členské státy, jichž se to týká, zavedou korekční koeficient mezi koncentrací EDC a užívanými parametry.

IX. Zvláštní ustanovení pro trichloretylen (TRI) (č. 121) - CAS č. 79-01-6 ¹

Část A (121): Mezní hodnoty pro emisní normy ²

¹ Článek 5 této Směrnice se uplatňuje zvláště pro TRI používaný jako rozpouštědlo suché čištění, pro extrakci tuků nebo aromatických látek, k odmašťování kovů, kde roční výpusti nepřesahují 30 kg. Tak malé výpusti mohou být vyjmuty ustanovení čl.3 Směrnice 76/464/EHS. Bez ohledu na čl 5(3) této Směrnice, Členské státy musí zavést zvláštní programy do 1. ledna 1993 a zpravit o tom k témuž datu Komisi.

² Vzhledem k těkavosti TRI a k zabezpečení souladu s čl. 3(6) této Směrnice, se u procesů, které zahrnují manipulaci s odpadními vodami obsahujícími TRI v kontaktu s ovzduším, Členské státy budou vyžadovat dodržení mezních hodnot i směrem proti proudu u daného závodu; je třeba vzít v úvahu veškeré pravděpodobně znečištěné vody.

³ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti TRI nepřekračují hodnotu 30 kg za rok.

⁴ Ad a), mezní hodnoty výpustí TRI jsou vztaženy na celkovou produkci TRI + PER.

⁵ Ad a), mezní hodnoty výpustí TRI jsou vztaženy na celkovou produkci TRI + PER. Pro stávající závody užívající proces dehydrochlorace tetrachloretanu je výrobní kapacita rovna kapacitě TRI+PER a poměr TRI/PER se bere za 1/3. Výrobní nebo zpracovatelská kapacita je úředně stanovená kapacita, nebo v to zahrnuté nejvyšší roční množství vyrobené nebo zpracované ve čtyřech letech předcházejících udělení oprávnění. Úředně stanovená výrobní kapacita by se neměla příliš lišit od běžné výroby.

⁶ Tyto mezní hodnoty se uplatňují pouze u závodů, jejichž roční výpusti nepřesahují 30 kg.

^{Část B (121): Jakostní cíle (závazné od 1.1.1993)}

Komise porovná výsledky monitorování prováděné dle třetí odrážky čl. 13(1) Směrnice 76/464/EHS s indikativní koncentrací 2,5 g/l.

Komise do r.1998 přezkoumá ukazatele jakosti na základě zkušeností se zaváděním současných opatření.

Část C (121): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení TRI ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení je 10 g/l u odpadních vod a 0,1 g/l pro vodní prostředí.

2. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

3. Členské státy mohu určovat koncentraci TRI odkazem na množství AOX, EOX, nebo VOX. Komise shledává, že tyto metody dávají srovnatelné výsledky a jako obecné ukazatele pro rozpouštědla jsou přijímány. Členské státy, jichž se to týká, zavedou korekční koeficient mezi koncentrací TRI a užívanými parametry.

X. Zvláštní ustanovení pro perchloretylen (PER) (č. 111) - CAS č. 127-18-4 ¹

Část A (111): Mezní hodnoty pro emisní normy ²

¹ Článek 5 této Směrnice se uplatňuje zvláště pro PER používaný jako rozpouštědlo suché čištění, pro extrakci tuků nebo aromatických látek, k odmašťování kovů, kde roční výpusti nepřesahují 30 kg. Tak malé výpusti mohou být vyjmuty ustanovení čl.3 Směrnice 76/464/EHS. Bez ohledu na čl 5(3) této Směrnice, Členské státy musí zavést zvláštní programy do 1. ledna 1993 a zpravit o tom k témuž datu Komisi.

^2.Vzhledem k těkavosti PER a k zabezpečení souladu s čl. 3(6) této Směrnice, se u procesů, které zahrnují manipulaci s odpadními vodami obsahujícími PER v kontaktu s ovzduším, Členské státy budou vyžadovat dodržení mezních hodnot i směrem proti proudu u daného závodu; je třeba vzít v úvahu veškeré pravděpodobně znečištěné vody.

³ Může být užit zjednodušený monitorovací postup, jestliže výpusti PER nepřekračují hodnotu 30 kg za rok.

^4.Ad a), b)- mezní hodnoty výpustí PER jsou vztaženy na celkovou produkci TRI + PER resp. TETRA + PER. Výrobní nebo zpracovatelská kapacita je úředně stanovená kapacita, nebo v to zahrnuté nejvyšší roční množství vyrobené nebo zpracované ve čtyřech letech předcházejících udělení oprávnění. Úředně stanovená výrobní kapacita by se neměla příliš lišit od běžné výroby.

⁵ Bez újmy na Části A(4) Přílohy I se koncentrační limity vztahují k objemům:

• 5 m³/t výrobní kapacity TRI + PER, ad a),

• 2 m³/t výrobní kapacity TETRA + PER, ad b).

⁶ Tyto mezní hodnoty se uplatňují pouze u závodů, jejichž roční výpusti nepřesahují 30 kg.

⁷ V současné době není možno přijmout mezní hodnoty pro toto odvětví. Rada stanoví tyto hodnoty později, na návrh Komise. Do té doby budou Čl. státy používat národní emisní normy dle Části A bod 3 Přílohy I.

Část B (111): Jakostní cíle

Komise porovná výsledky monitorování prováděné dle třetí odrážky čl. 13 (1) Směrnice 76/464/EHS s indikativní koncentrací 2,5 g/l.

Komise do r. 1998 přezkoumá ukazatele jakosti na základě zkušeností se zaváděním současných opatření.

Část C (111): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení PER ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení je 10 g/l u odpadních vod a 0,1 g/l pro vodní prostředí.

2. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

3. Členské státy mohu určovat koncentraci PER odkazem na množství AOX, EOX, nebo VOX. Komise shledává, že tyto metody dávají srovnatelné výsledky a jako obecné ukazatele pro rozpouštědla jsou přijímány.

Členské státy, jichž se to týká, zavedou korekční koeficient mezi koncentrací PER a užívanými parametry.

XI. Zvláštní ustanovení pro trichlorbenzen ¹ (TCB) (č. 117, 118) ²

Část A (111): Mezní hodnoty pro emisní normy

Stav: Nesmí docházet k znatelnému přímému či nepřímému časovému zvyšování znečištění a vyvolaných koncentrací v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách v souvislosti s vypouštěním trichlorbenzenu.

¹ Článek 5 této Směrnice se uplatňuje zvláště pro užití TCB jako rozpouštědla a nosiče barviv v textilním průmyslu, jako složky transformátorových olejů ap. do doby než budou pro tento účel stanoveny specifické předpisy Společenství. Bez ohledu na čl 5(3) této Směrnice, Členské státy musí zavést zvláštní programy do 1. ledna 1993 a zpravit o tom k témuž datu Komisi.

² TCB tvoří tři izomery:

• 1,2,3-TCB (CAS 87-61-6),

• 1,2,4-TCB (č. 118)(CAS 120-82-1) a

• 1,3,5 TCB (CAS 180-70-3).

Technický TCB (č. 117) je směs těchto tří izomerů s převahou 1,2,4-TCB a může obsahovat i malá množství di- a tetrachlorbenzenu. Ustanovení se vztahují vždy na celkový TCB (suma tří izomerů)

³ Mezní hodnoty výpustí TCB (tři izomery) jsou vztaženy:

• na celkovou výrobu TCB, ad a),

• na celkovou výrobní nebo zpracovatelskou kapacitu mono a dichlorbenzenů.

Výrobní nebo zpracovatelská kapacita je úředně stanovená kapacita, nebo v to zahrnuté nejvyšší roční množství vyrobené nebo zpracované ve čtyřech letech předcházejících udělení oprávnění. Úředně stanovená výrobní kapacita by se neměla příliš lišit od běžné výroby.

⁴ Bez újmy na Části A(4) Přílohy I se koncentrační limity vztahují k objemům:

• 10 m³/t výrobní kapacity TCB, ad a),

• 10 m³/t výrobní kapacity TETRA + PER, vyrobeného nebo zpracovaného mono a dichlorbenzenu.

⁵ Pro stávající závody, které do 1. ledna 1995 vypouštěly méně než 50 kg TCB ročně, odpovídají od 1. ledna 1995 mezní hodnoty polovině mezních hodnot platných od 1. ledna 1993.

Část B (117, 118): Jakostní cíle

Stav: Koncentrace TCB v sedimentech, měkkýších, korýších nebo rybách se nesmí znatelně zvyšovat s časem.

Komise porovná výsledky monitorování prováděné dle třetí odrážky čl. 13 (1) Směrnice 76/464/EHS s indikativní koncentrací 0,1 g/l.

Komise do r. 1998 přezkoumá ukazatele jakosti na základě zkušeností se zaváděním současných opatření.

Část C (117, 118): Referenční měřicí metody

1. Referenční měřicí metoda pro stanovení TCB ve výpustích a vodním prostředí je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po extrakci vhodným rozpouštědlem. Mez stanovení pro každý izomer samostatně je 1 g/l u odpadních vod a 10 ng/l pro vodní prostředí.

2. Referenční měřicí metoda pro stanovení TCB v sedimentech a organismech je plynová chromatografie s detekcí elektronovým záchytem po vhodné úpravě vzorků. Mez stanovení pro každý izomer samostatně je 1 g/kg sušiny.

3. Členské státy mohu určovat koncentraci TCB odkazem na množství AOX, EOX, nebo VOX. Komise shledává, že tyto metody dávají srovnatelné výsledky a jako obecné ukazatele pro rozpouštědla jsou přijímány.

Členské státy, jichž se to týká, zavedou korekční koeficient mezi koncentrací TCB a užívanými parametry.

4. Správnost a přesnost metody musí být +/- 50% při koncentraci představující dvojnásobek hodnoty meze stanovení.

R A D A

Směrnice Rady

z 16.června l988

ke změně Přílohy II Směrnice 86/280/EHS

o mezních hodnotách a jakostních cílech při vypouštění nebezpečných látek

uvedených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EHS

88/347/EHS)

(OJ L 158, 25.6.1988, s.35)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

na základě smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství, zvláště článku 130 s,

na základě Směrnice Rady 76/464/EHS⁷² ze 4. května l976 o znečištění způsobeném vypouštěním nebezpečných látek do vod Společenství, zejména článků 6 a 12⁷³,

na základě Směrnice Rady 86/280/EHS⁷⁴ z 12. června 1986 o limitních hodnotách a kvalitativních cílech při vypouštění nebezpečných látek obsažených v Seznamu I Přílohy Směrnice 76/464/EHS,

na návrh Komise,⁷⁵