Návrh nového zákona o vodách představuje již pátou souhrnnou úpravu českého vodního práva, která upravuje právní vztahy k vodám na současném území České republiky. Za první souhrnnou úpravu se všeobecně považují zemské zákony z roku 1870, které byly podle jednotné osnovy říšského zákona č. 93/1869, s menšími odchylkami přijaty v zemích České, Moravské a Slezské (č. 71/1870 čes. z. z., č. 65/1870 mor. z. z., č. 51/1870 slez. z. z.). Platnost českého zemského vodního zákona byla rozšířena na celé území Čech a Moravy (včetně bývalého Slezska) v roce 1942 vládním nařízením č. 305/1942 Sb. Mezitím byla v letech 1921 až 1937 připravena osnova nového jednotného vodního zákona pro celé území bývalého Československa („referentský návrh zákona o vodním právu“), která však uzákoněna nebyla. Další platnou souhrnnou úpravu českého vodního práva proto představuje až zákon č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, novelizovaný v roce 1959. Tento zákon, který vykazoval z dnešního pohledu značné nedostatky, byl pak nahrazen současně platným zákonem č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, doplněným zákonem č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.

Návrh nového zákona o vodách byl připraven v období, kdy se Česká republika připravuje na vstup do Evropské unie (dále jen EU) a kdy současně EU připravovala úpravu politiky životního prostředí v oblasti kvality vod změnou přístupu od poměrně úzce vymezené působnosti přijatých směrnic ke komplexně pojaté ochraně povrchových a podzemních vod, systematickému zlepšování jejich stavu v rámci stanovených cílových ukazatelů a plánovitému řízení jejich užívání v rámci ucelených povodí. Návrh nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky byl dne 29. června 2000 odsouhlasen Dohodovacím výborem Evropského parlamentu a Rady Evropské unie. Očekává se, že směrnice vejde v platnost koncem roku 2000.⁠‌​‌‌‌​‌‌‌‌​​​‌‌‌⁠

Dosud platná právní úprava byla připravena během první poloviny 70. let. Ve své době byla poměrně zdařilou úpravou vodního práva, ve své podstatě se osvědčila.

Důvody pro přípravu nového zákona vyplývají z potřeby zavést změny v právním řádu České republiky k nimž došlo v důsledku provedení společensko-ekonomických změn po roce 1989. V novém vodním zákoně bude promítnuta nová úloha státu s přihlédnutím k tržním vztahům, ke zvýšené ochraně práv a právem chráněných zájmů osob a k potřebě uplatnit moderní prvky péče o vodní zdroje a v neposlední řadě je důvodem harmonizace českého vodního práva s právem Evropských společenství.

Návrh nového zákona přejímá základní koncepci stávající právní úpravy, avšak zavádí nové pojetí právní povahy vod v přírodním prostředí, které pro jejich neustálý oběh, neovladatelnost a neuchopitelnost nebudou v přírodním prostředí předmětem vlastnického práva a stanou se předmětem vlastnictví až jejich odebráním z přírodního prostředí. Nový vodní zákon nebude považovat vodní tok za nemovitost ve vlastnictví státu, jako tomu bylo dosud, ale jako přírodní jev v podobě toku vody ohraničeném korytem na pozemku. Dále stanoví podmínky pro využívání povrchových a podzemních vod, ukládá povinnosti právnickým a fyzickým osobám v souvislosti s ochranou povrchových a podzemních vod, uceleně upravuje problematiku ochrany před povodněmi, stanoví působnost orgánů veřejné správy, upravuje systém plateb a financování výdajů na opatření ve veřejném zájmu.

Základními právními předpisy upravující práva a povinnosti v oblasti vodního hospodářství a ochrany vod jako jedné z rozhodujících složek životního prostředí jsou:

K provedení zákona o vodách byly vydány:

Nový zákon o vodách řeší právní úpravu vztahů fyzických a právnických osob k povrchovým a podzemním vodám, obsahuje rovněž úpravu veřejné správy na tomto úseku a procesní pravidla vodoprávního řízení, pokud jsou odlišná od platného zákona o správním řízení. Dále obsahuje povinnosti a práva subjektů uvedené dosud v prováděcích předpisech.

Nový zákon o vodách ruší stávající zákony č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů a rovněž zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů. Součástí nového zákona je i dosud samostatná úprava obsažená v zákoně č. 58/1998 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Navrhované řešení je v souladu s mezinárodními závazky, to jest se smlouvami v oblasti vodního hospodářství, kde je Česká republika smluvní stranou, a kterými jsou:

Rovněž tak je navrhované řešení v souladu s dalšími dvoustrannými i vícestrannými smlouvami, kde je signatářem Česká republika (smlouvy o společných státních hranicích, smlouvy o spolupráci v oblasti životního prostředí apod.) a dále i s nově připravovanými smlouvami nebo existujícími vícestrannými smlouvami, které se připravují nebo ke kterým Česká republika výhledově přistoupí (např. nová Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Polské republiky o spolupráci na hraničních vodách).

Navrhované řešení je v souladu s právními předpisy Evropských společenství.

Hlavní dokumenty Evropských společenství relevantní pro Českou Republiku v oblasti kvality vod:

Hlavním nástrojem komunitární legislativy v oblasti kvality vod jsou Směrnice Rady ES a Rozhodnutí Rady ES. Členské země jsou povinny do stanoveného data přijmout taková legislativní a administrativní opatření, aby bylo dosaženo stanovených cílů a požadavků. Doposud platné směrnice jsou zpravidla cíleny na určitou oblast nebo problém a zahrnují jak části týkající se pravomocí a administrativně organizační, tak části zaměřené ryze technicky.

Obecné rozdíly vyplývají z  odlišného pojetí komunitární legislativy od pojetí českého právního systému. Jako hlavní problém se zde jeví uplatnění právní závaznosti vybraných technických norem a jejich sladění s normami evropskými EN a mezinárodními ISO.

Ze všeobecné nebo též horizontální legislativy ES je pro oblast kvality vod významná především problematika informací. Požadavky na širokou a plnou informovanost veřejnosti o stavu a vývoji v životním prostředí, jakož i na účast veřejnosti (i zahraniční) na správních aktech, kterými jsou dotčeny, se opírají o Směrnici Rady 90/313/EHS a prolínají se celou komunitární legislativou.

Významnou povinností, která je pro oblast vody v této souvislostí stanovena, je pravidelné zpracování a předávání obsáhlého faktografického a datového materiálu o stavu a trendech v oblasti vodního hospodářství a ochrany vod.

Český právní řád se zde opírá o zákon o životním prostředí, kterému však chybí prováděcí ustanovení s vymezením práv a jednotlivých povinností. Proto je připravován nový zákon o informacích v životním prostředí, který by měl být s právními předpisy ES kompatibilní.

Údaje a data potřebná pro zpracování pravidelných zpráv z oblasti kvality vody se sice i nyní shromažďují a publikují (Statistické ročenky životního prostředí České republiky, Zprávy o stavu ochrany vod před znečištěním v jednotlivých letech, Zprávy o stavu vodního hospodářství České republiky v jednotlivých letech), ale rozsah a struktura údajů nejsou zdaleka dostatečné.

Z dalších oblastí horizontální legislativy bude i pro oblast kvality vody významná Směrnice Rady 96/61/ES o sdružené prevenci a řízení znečištění, s cílem vyloučit nebo snížit pro vybrané činnosti emise do ovzduší, vody a půdy jako celku. Problematika sdružené prevence a řízení znečištění bude upravena samostatným zákonem.

Společným rysem všech relevantních směrnic je požadavek sestavení programů implementace požadavků směrnic v příslušných oblastech, důraz na stanovení příslušných technických parametrů (závazné hodnoty, emisní a imisní limity ap.) stimulujících zlepšení stavu v jednotlivých oblastech, územní nebo věcné vymezení oblastí s nepříznivým stavem a povinnost přijetí akčních plánů a programů na zlepšení stavu povrchových a podzemních vod všude, kde nesplňují vymezené nároky. Dále je nutné zavedení monitorovacích sítí, sběr a kontrola dat a povinnost pravidelných hlášení Komisi EU. Vypouštění znečištění a nebezpečných látek je obligatorně vázáno na časově omezená povolení. Jsou uplatňovány principy jako „nejlepší dostupná technologie“, „správná zemědělská praxe“, „správná laboratorní praxe“ ap.

Mnohé z požadavků směrnic ES, zejména v oblasti řízení a státní správy, je obsažena již v současném vodním zákoně, zákoně o státní správě ve vodním hospodářství a jejich prováděcích právních předpisech i v dalších souvisejících zákonech (chráněné oblasti). Některé komunitární postupy ovšem v českém právním řádu zatím založeny nejsou (programy, kodexy správné praxe, časová omezení u povolení ap.).

Nový vodní zákon, který bude zahrnovat i problematiku státní správy a dále jeho prováděcí předpisy, transponuje relevantní legislativu ES včetně hlavních zásad připravené nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky.

Nový vodní zákon však nebude jediným zákonem, který upraví příslušné požadavky právních předpisů ES v oblasti kvality vod; neboť musí být transponovány do návrhů dalších nových zákonů, zejména do zákonů o odpadech, o veřejném zdraví, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, o hnojivech, o chemických látkách.

Systém financování navazuje na ekonomické nástroje používané v současné praxi, precizuje jejich uplatňování pro potřeby tohoto zákona a zavádí některé nové instituty.

Financování neinvestičních a investičních potřeb odvozených od tohoto zákona zajišťují fyzické a právnické osoby, které vodu užívají tím, že ji odebírají, vypouštějí do ní odpadní vody či s vodou jinak nakládají s tím, že stát může finančně podporovat neinvestiční a investiční opatření ve veřejném zájmu, jejichž okruh vymezuje tento zákon.

Systém je založen na následujících platbách:

Zavedení některých nových institutů v oblasti financování a dále některá ustanovení zákona, zejména těch, kterými se implementují směrnice EU, znamenají zvýšené požadavky na výdaje fyzických a právnických osob a též na výdaje veřejných rozpočtů.

Zavádí se poplatek za povolený odběr povrchových vod, poplatek za povolený odběr podzemních vod a poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních.

Odhaduje se, že tyto poplatky budou znamenat zvýšení výdajů fyzických a právnických osob o cca 0,5 – 1,5 mld.Kč za rok s tím, že se promítnou cca ze dvou třetin tohoto finančního oběhu do vodného a stočného a částečně do cen výrobků. Promítnutím těchto poplatků do vodného a stočného se zvýší ceny vodného v průměru asi o 10 %, tj. asi o 1,60 Kč/m3 fakturované pitné vody. V jednotlivých regionech se bude v závislosti na struktuře zdrojů pro výrobu pitné vody zvýšení pohybovat v rozmezí 5 až 30 %, přičemž k výrazně vyššímu růstu dojde v regionech využívajících pro výrobu pitné vody výhradně podzemní zdroje.

Z hlediska časového uplatnění i výše poplatků za povolený odběr podzemních a povrchových vod záleží na vydání právní úpravy ve formě nařízení vlády, ke které je zákonem vláda zmocněna.

Zákon zakládá některé nové instituty, a to především v souvislosti s implementací požadavků odvozených od relevantních Směrnic ES, zvláště z principů návrhu Rámcové směrnice o vodní politice. Těmito instituty jsou zvláště:

Tyto nové instituty vyvolávají především potřebu zvýšení výdajů státního rozpočtu, a to v rozsahu cca 170 mil. Kč za rok. Související činnosti se zajišťováním těchto institutů bude vykonávat státní správa a odborná pracoviště určená tímto zákonem. Pro období 2000 – 2003 jsou nároky na personální posílení státní správy a odborných pracovišť a souhrnné požadavky na státní rozpočet vyčísleny v Aproximační strategii pro oblast životního prostředí, kterou vzala vláda ČR na vědomí usnesením č. 677 ze dne 28. června 1999. Souhrnně jsou uvedeny v tabulce.

C. Plnění požadavků na vypouštění odpadních vod podle podmínek vyplývajících z tohoto zákona, inovace průmyslových zařízení zaváděním „nejlepší dostupné techniky“ nebo zásad „správné zemědělské praxe“ vyvolá značné investiční a provozní náklady. Implementace relevantních směrnic Evropské unie vyvolá nejen dohodu s Evropskou unií o přechodném období, ale i vynaložení značných finančních prostředků, které se odhaduje ve výši 80 – 100 mld. Kč do ukončení přechodných období.

D. Ochrana před povodněmi integruje též řadu investičně náročných preventivních opatření, která jsou nutným předpokladem minimalizace potenciálních rizik spojených s průchodem velkých vod. Finanční prostředky na odpovídající investiční i neinvestiční opatření pro zajištění Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky podle usnesení vlády č. 382 z 19. dubna 2000 na soubor programů z něhož vyplývá potřeba navýšit se odhadují v rozsahu cca 500 mil. Kč ročně navíc oproti současnému stavu.

Úvodní ustanovení vymezuje účel a předmět zákona. Vymezení účelu zákona je základním pravidlem pro interpretaci všech ustanovení zákona.

Předmětem zákona je úprava právních vztahů fyzických osob a právnických osob k povrchovým a podzemním vodám a s nimi souvisejících pozemků a staveb.

Ustanovení obsahuje definice stěžejních pojmů zákona.

Povrchovými vodami jsou (v souladu se současnou právní úpravou) vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu. Oproti platnému stavu se upřesňuje, že povrchovými vodami jsou i vody, které přechodně protékají zakrytými úseky, tunely nebo v nadzemních vedeních; konstatováním této skutečnosti se odstraňují dosavadní výkladové pochybnosti. Povrchovými vodami jsou ve smyslu definice zejména vody ve vodních tocích, včetně vod ve vodních tocích uměle vzdutých, vody odtékající po zemském povrchu v podobě dešťových srážek atd. Za povrchové vody se nepovažují vody, které byly z vod povrchových odebrány. Odebrané vody jsou mimo dosah působnosti tohoto zákona.

Podzemními vodami se v souladu s definicí v návrhu Rámcové směrnice EU rozumějí vody vyskytující se pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami. Tuto povahu neztrácejí, protékají-li přechodně drenážemi či jinými obdobnými zařízeními, z nichž opět odtékají buď na zemský povrch nebo do podzemí. Vody ve studních, vrtech apod. jsou vodami podzemními do doby, než vniknou do zařízení určeného k jejich čerpání.

Zákon upravuje vztahy k vodám v přírodním prostředí (tj. k vodám povrchovým a podzemním) a nikoliv k vodám z nich odebraným (vyčerpaným apod.), neboť odebráním se tyto vody vylučují z přírodního koloběhu. Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, vymezuje pojem „voda“ šířeji, předmětem úpravy tohoto zákona však nejsou např. vody vyskytující se v ovzduší.

Pojem „vodní zdroj“ je v zákoně užit ve smyslu vody, kterou lze použít pro uspokojování potřeb člověka.

Nově se zavádí termín „vodní útvar“ jako termín komunitárního práva. Důvodem je nezbytnost nejen ochrany vody jako takové (média), ale i prostředí, v němž se voda vyskytuje (součást ekosystému).

Vymezují se i další obecné pojmy, zejména pojem nakládání s vodou a pojem odběru těchto vod.

Povrchové ani podzemní vody nejsou pro svou neovladatelnost předmětem vlastnických ani dalších soukromých práv s vlastnictvím spojených a jsou v tomto smyslu věcí bez pána (res nullius). Toto vymezení sleduje striktně hranici tzv. extrakomercionality. Vody z povrchových a podzemních vod vyloučené se stávají naproti tomu způsobilým předmětem vlastnického práva i dalších práv soukromých. Tato koncepce vychází z  římskoprávního pojetí vlastnictví jako panství nad věcí. Věci které ovládnout nelze, nemohou být jeho předmětem. Jejich vlastnictví se nabývá např. povoleným odběrem, podle právní teorie zřejmě však i odběrem nepovoleným (sporné).

Součástí podzemních vod ve smyslu definice v § 2 jsou i přirozeně se vyskytující přírodní léčivé vody a přírodní minerální vody ryzí, jakož i vody, které jsou vyhrazenými nerosty. Zákon o vodách se na ně ale vztahuje jen pokud tak výslovně stanoví. Za povrchové, popřípadě podzemní vody se považují vody důlní, zákon se na ně vztahuje, pokud zvláštní zákon (horní zákon) nestanoví jinak.

Podle zásady neměnit osvědčené a zaběhnuté principy se vychází z úpravy nakládání s vodami obsažené v  zákoně č. 138/1973 Sb., o vodách. Je užit pojem „nakládání“ s vodami jako pojem širší a zahrnující i „užívání“ vod. Pojem „nakládání s vodami“ vyjadřuje nejobecnější vztah daného subjektu k vodám. Zahrnuje jednak užívání těchto vod (např. využití jejich vodní síly, využití k plavbě, k chovu vodní drůbeže, využití při rekreaci a sportech apod.), vzdouvání a akumulaci těchto vod vodními stavbami (např. jezy, přehradami) umožňující jejich užívání a odebírání, dále odběry těchto vod za účelem jejich dalšího využití (např. k zásobování vodou obyvatelstva i průmyslu, kdy se předmětem užití stávají až vody odebrané), jakož i vypouštění odpadních vod do vod povrchových (výjimečně podzemních) apod. Nakládat s povrchovými nebo podzemními vodami lze buď ze zákona (zatím jde o tzv. obecné užívání povrchových vod podle § 5 zákona č. 138/1973 Sb.), nebo na základě povolení.

Vymezují se obecné základní povinnosti při nakládání s povrchovými a podzemními vodami, důraz se klade na jejich hospodárné a účelné užívání.

V odstavci 2 se dává v souladu s principy práva EU povinnost každému, kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, provádět v technologii výroby účinné úpravy zohledňující nejlepší dostupné technologie.

Povinnost podle odstavce 3 zabezpečit vybrané stavby zásobováním vodou a odváděním, popř. čištěním odpadních vod je stávající povinností dle platné úpravy, nepokrytou stavebním zákonem ani jeho prováděcími předpisy.

Zachovávají se principy stávající právní úpravy obecného užívání povrchových vod podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách.

Užívání povrchových vod k plavbě nepodléhá povolení ani souhlasu vodoprávního úřadu. Významné vodní cesty vymezuje zvláštní zákon č. 114/1995 Sb. Nově se zakotvuje povinnost provozovatelů plavidel vybavit je potřebným zařízením k akumulaci nebo čištění odpadních vod, které na plavidlech vznikají. Oproti současné právní úpravě je zakázáno vypouštět z plavidel odpadní vody do vod povrchových a přečerpávat odpadní vody, závadné látky a pohonné hmoty nad objem 50 litrů mimo přístavy, nejde-li o speciální lodě určené k dopravě pohonných hmot a odpadů z plavidel, splňující podmínky podle vyhlášky č. 223/1995 Sb., o způsobilosti plavidel k provozu na vnitrozemských vodních cestách (tzv. obslužní loď).

Vymezují se druhy nakládání s povrchovými a podzemními vodami, k nimž je třeba povolení vodoprávního úřadu. Oproti platné úpravě se, s ohledem na praktické problémy, v povolovacím řízení druhy nakládání podrobněji specifikují.

Podstatnou náležitostí povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami je stanovení lhůty, na kterou se povolení vydává s tím, že povolení k vypouštění odpadních vod nemůže být vydáno na dobu delší než 10 let, což je v souladu s právní úpravou používanou v zemích EU.

S povolením k odběru vod je svázána povinnost měřit množství, případně i jakost odebraných vod, přesahuje-li povolený odběr hodnoty podléhající zpoplatnění. Zároveň je upravena i povinnost předávání výsledků tohoto měření. Povinnost měření a předávání údajů je stanovena i u vzdouvání či akumulace vod v objemu nad 1 mil. m3.

Práva a povinnosti vyplývající z povolení k nakládání s vodami přecházejí na dalšího nabyvatele majetku, pokud bude tento majetek nadále sloužit účelu, pro který bylo povolení uděleno a pokud to vodoprávní úřad v rozhodnutí výslovně nevyloučí. Zavádí se i možnost založit povinnost k nakládání s vodami ve veřejném zájmu.

Uvádějí se tituly pro změnu, zrušení a zánik povolení nad rámec správního řádu.

Jedná se v podstatě o dosavadní právní úpravu s  podrobnější úpravou problematiky těžby říčního materiálu, která upravuje postup vodoprávního úřadu při vydávání povolení a stanoví povinnost těžiteli zaměřit a zakreslit po skončení prací skutečný stav místa.

Opouští se pojem „vodohospodářská díla“ a nahrazuje se pojmem „vodní stavba“ jako pojmem širším, který správně vystihuje možnost užití díla nejen k účelům hospodaření s vodou.

Nově se zavádí povolení k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných látek (uvedeny v příloze zákona) do kanalizace. Tato úprava je nezbytná s ohledem na požadavky směrnic EU, zejména Směrnice Rady 76/464/EHS o znečištění způsobeném určitými nebezpečnými látkami, vypouštěnými do vodního prostředí a návazných (dceřiných) Směrnic.

Souhlas je podkladem pro následující správní řízení. Výslovně se stanoví, že v následných řízeních je souhlas závazný pro orgány, které v těchto řízeních rozhodují.

Vyjádření jako osvědčený právní institut je významné zejména při přípravě staveb.

Vodoprávní úřady jsou povinny vést evidenci jimi vydaných rozhodnutí. Vodní stavby zde vymezené a způsob ochrany nemovitostí v chráněných územích podle tohoto zákona se v souladu s příslušnými předpisy zapisují do katastru nemovitostí.

V souladu s požadavky EU se zavádí institut zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod jako souboru činností, jež jsou prováděny za účelem tvorby podkladů pro výkon veřejné správy a za účelem poskytování informací veřejnosti.

Zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod budou zajišťovat odborné subjekty, které za tím účelem založí, zřídí nebo pověří ústřední vodoprávní úřad.

Institut dlouhodobého plánování koordinující potřebná opatření v oblasti působnosti vodního zákona má v České republice dlouhou tradici. Upravuje se obsah i forma zpracování, projednávání a schvalování tak, aby odpovídaly politice ES v této oblasti a byly v souladu s připravovaným systémem strategického plánování v České republice.

Systém plánování je navržen pro úroveň celostátní, resp. tří hlavních povodí Labe, Moravy a Odry a pro tzv. oblasti povodí. Bude obsahovat konkrétní výstupy pro výkon veřejné správy, zejména pro územní plánování a územní rozhodování. Do systému je zařazeno též zpracování a schvalování návrhů programů opatření zajišťujících realizaci jednotlivých projektů.

Oblasti povodí, které vymezují území pro zpracování plánů, budou stanoveny vyhláškou. Jde o průnik ploch území zahrnující jednotlivá povodí povrchových vod s plochou území souvisejících hydrogeologických rajonů tak, aby pokrývaly ucelenou oblast přirozeného oběhu vod.

Ustanovení ukládá vlastníkům pozemků pečovat o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů, tj aby nedocházelo k zhoršování odtokových poměrů, splavování půdy (erozi) a aby se zlepšovala retenční schopnost krajiny. Dodržováním těchto povinností zákon sleduje zachování retenčních vlastností krajiny a udržení její územní stability.

Stejně jako v dosavadní právní úpravě je vládě umožněno území, která jsou významná z hlediska přirozené akumulace vod, vyhlásit nařízením za chráněné oblasti přirozené akumulace vod. V odst. 2 jsou uvedeny oblasti činností, které mají nejvýznamnější vliv na přirozenou akumulaci vod v území a které tedy může vláda omezit či zakázat.

Dosavadní nařízení vlády o chráněných oblastech přirozené akumulace vod zůstávají v platnosti.

V odst. 1 je zdůrazněna prioritní funkce podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Z tohoto důvodu povoluje úprava používání podzemních vod k jiným účelům pouze tehdy, jestliže se to neděje na úkor uspokojování této potřeby. Úprava odpovědnosti za ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje, popřípadě zhoršení jakosti vody v něm je řešena v odst. 2. Protože podzemní vody jsou podle odst. 1 přednostně určeny pro zásobování pitnou vodou, spočívá i náhrada za způsobenou škodu v zabezpečení náhradního zdroje vody. Pouze není-li to možné nebo účelné, poskytne subjekt, který způsobí při provozní činnosti ztrátu podzemní vody nebo podstatné snížení vydatnosti jejího zdroje, popřípadě zhoršení jakosti vody, jednorázovou náhradu škody, která tím vznikla tomu, kdo má povoleno odebírat podzemní vodu. Ponechána je dosavadní ohlašovací povinnost při zjištění výskytu podzemních vod.

V případě ochranných pásem vodních zdrojů, která jsou stanovována k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných pro zásobování pitnou vodou, zákon navazuje na dosavadní právní úpravu a zavádí (naplňuje) požadavky komunitární legislativy. Nově je omezeno stanovení ochranných pásem vodních zdrojů velikostí vodního zdroje a do zákonné právní úpravy jsou doplněna ustanovení, která doposud byla ve vyhlášce č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů.

Ustanovení nahrazuje současný institut vodárenských toků. Pro zdroje povrchových vod, které jsou využívány nebo u kterých se předpokládá využití jako zdroje pitné vody umožňuje vládě stanovit nařízením ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod podle požadavků Směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchové vody určené pro odběr pitné vody v členských státech.

Citlivé oblasti jsou v právní úpravě v oblasti vod v ČR novým pojmem. Jedná se o oblasti uvedené ve Směrnici Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, tedy o vodní útvary, u kterých je při povolování vypouštění městských odpadních vod třeba stanovit přísnější limity u fosforu a dusíku než u vypouštění městských odpadních vod do vodních útvarů, které nejsou označeny jako citlivé oblasti. Ukazatele přípustného znečištění odpadních vod budou stanoveny v nařízení vlády.

V souladu s požadavky Směrnice Rady 91/676/EHS o znečištění dusičnany ze zemědělských zdrojů je v návrhu zaveden institut zranitelných oblastí, včetně jejich definice. Zranitelné oblasti vymezí vláda nařízením, včetně závazného způsobu hospodaření na zemědělských pozemcích (střídání plodin, protierozní opatření, kapacity zařízení na skladování statkových hnojiv) a limitních hodnot aplikovaných dusíkatých hnojiv (časová a hmotností omezení pro používání statkových a průmyslových hnojiv). Cílem zavedení institutu zranitelných oblastí je snížit znečištění dusičnany ze zemědělských zdrojů.

Potřeba tohoto ustanovení vyplynula z potřeby transpozice požadavků Směrnice Rady 76/160/EHS o  jakosti vody ke koupání. Požadavky směrnice jsou již částečně transponovány do zákona o ochraně veřejného zdraví.

Povinnost vymezení povrchových vod, které jsou vhodné pro život a reprodukci zejména původních druhů ryb vychází z ustanovení Směrnice Rady 78/659/EEC o jakosti povrchových vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb. Ukazatele a hodnoty přípustného znečištění povrchových vod v těchto vymezených povrchových vodách budou stanoveny v nařízení vlády.

Stanovení minimálních zůstatkových průtoků je významný institut ochrany množství a jakosti povrchových vod k zajištění podmínek pro vodní ekosystémy a ekosystémy spojené s povrchovými vodami a pro umožnění obecného nakládání s povrchovými vodami. Minimální zůstatkový průtok stanoví vodoprávní úřad podle pokynů vydaných ústředním vodoprávním úřadem již při udělení povolení k nakládání s vodami, které může mít za následek snížení průtoku ve vodním toku.

Vodoprávní úřad je oprávněn uložit vlastníkovi vodní stavby povinnost minimální zůstatkový průtok měřit a podávat o výsledcích měření zprávy. Povinností vlastníků vodních staveb podle § 60 je pak osadit na vodní stavbě cejch, vodní značku nebo vodočet.

Z důvodů potřeby ochrany množství podzemních vod je vodoprávní úřad oprávněn stanovit minimální hladinu podzemních vod v rámci udělení povolení k nakládání s vodami, které může mít za následek snížení hladiny podzemních vod. Při stanovení minimální hladiny podzemních vod vychází vodoprávní úřad z pokynů vydaných ústředním vodoprávním úřadem. Vodoprávní úřad může požadovat na držiteli povolení návrh jímacího řádu, popřípadě uložit povinnost hladinu podzemních vod pravidelně měřit a podávat o výsledcích měření zprávy.

Ustanovení vychází ze stávajícího vodního zákona a ze znění nařízení vlády č. 82/1999 Sb., kterým se stanoví ukazatele a hodnoty přípustného stupně znečištění vod.

Nově je upraveno v souladu s požadavky Směrnice Rady 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečištěním určitými nebezpečnými látkami a podle principů návrhu Rámcové směrnice EU o vodní politice o vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Jsou upraveny i zásady, ke kterým má vodoprávní úřad při povolování vypouštění odpadních vod přihlížet, čímž je transponována příslušná část Směrnice Rady 91/271/EHS.

Zohlednění reálné situace u měst a obcí, které dosud nemají odpovídající čištění odpadních vod, je obsaženo v přechodných ustanoveních návrhu zákona.

Návrh zákona maximálně využívá dosavadní osvědčená ustanovení § 25 zákona č. 138/73 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 6/1977 Sb. o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod. Nově jsou v přílohách zákona uvedeny zvlášť nebezpečné látky a nebezpečné látky. Seznam těchto látek vychází ze Seznamů Směrnice Rady 76/464/EHS o nebezpečných látkách vypouštěných do vodního prostředí a Směrnice Rady 80/68/EHS o ochraně podzemních vod před znečištěním určitými nebezpečnými látkami.

V odst. 1 je uvedena definice havárie jako mimořádné závažné zhoršení nebo mimořádné závažné ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod.

Podle odst. 2 se za havárii mají vždy považovat případy znečištění vod ropnými látkami, zvlášť nebezpečnými látkami, popřípadě radioaktivními zářiči a odpady. Dále je havárií vždy zhoršení nebo ohrožení jakosti povrchových nebo podzemních vod v chráněných oblastech přirozené akumulace vod nebo v ochranných pásmech vodních zdrojů.

V odst. 3 jsou uvedeny další případy, které mají být posuzovány jako havárie a to případy technických poruch a závad na zařízeních k zachycování, skladování, dopravě a odkládání látek uvedených v odst. 2.

Za závažné ohrožení jakosti vod je třeba považovat i případy vniknutí závadných látek do prostředí, které souvisí s  povrchovou nebo podzemní vodou.

Ustanovení prakticky přebírá dosavadní právní úpravu. Jedná se zejména o ustanovení povinnosti původce havárie činit opatření k zneškodňování příčin a následků havárie a povinnosti hlášení havárie.

Vodoprávní úřad nebo ČIŽP jsou oprávněni k odstranění příčin a následků nedovoleného vypouštění odpadních vod, nedovoleného nakládání se závadnými látkami nebo havárií uložit opatření k nápravě závadného stavu tomu, kdo porušil povinnosti vyplývající ze zákona o vodách. Náklady na provedení opatření nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Jsou řešeny i případy, kdy ten, komu byla uložena opatření, je neplní a hrozí nebezpečí z prodlení. V těchto případech zabezpečí opatření k nápravě vodoprávní úřad na náklady původce závadného stavu.

Oproti současné úpravě se navrhuje zajištění finančních prostředků pro případ, kdy opatření k nápravě zabezpečuje okresní úřad (opatření k nápravě nelze uložit a hrozí nebezpečí z prodlení): okresní úřad zřizuje v rámci svého rozpočtu zvláštní účet ve výši minimálně 50 mil. Kč a případně se mohou použít i prostředky z rezervy rozpočtu krajů podle § 87 odst. 2.

Opouští se dosavadní princip, kdy jsou vodní toky definovány jako vody trvale tekoucí po zemském povrchu, a to včetně jejich koryt. To je zásadním problémem především v případech změn tras vodních toků po povodních, restitucí pozemků, na kterých leží vodní toky, včetně koryt ve vlastnictví státu apod.

Návrh zákona pojímá vodní tok jako přírodní jev v podobě toku vody (vodní masy) ohraničeném korytem. Vodní toky jsou povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po větší část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Vodními toky jsou i vody ve slepých ramenech a v  úsecích přechodně (ve významu místním) tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky. Vodním tokem podle návrhu nové úpravy je tedy pouze „tekoucí voda“, nikoliv i pozemek, po kterém voda teče.

Za vodní tok se považují i ty úseky vodního toku, které jsou zakryty.

Je zachován princip, že v pochybnostech, zda jde o vodní tok, rozhodne vodoprávní úřad. Doplňuje se, že vodoprávní úřad může rozhodnout, že vodním tokem jsou i jiné povrchové vody tekoucí v korytě, např. některé bystřiny, které tečou jen po krátkou část roku.

Ustanovení tohoto paragrafu definuje koryto vodního toku pro případ, kdy je koryto vodního toku zapsáno v katastru nemovitostí jako pozemek s vlastním parcelním číslem a využitím pozemku jako vodní plocha a pro případ, kdy pozemky, na nichž leží koryta vodních toků, nejsou označena vlastním parcelním číslem a jejich koryto je pak tvořeno dnem a břehy až po břehovou čáru určenou hladinou vody, která stačí zpravidla protékat tímto korytem, aniž se vylévá do přilehlého území.

Od účinnosti zákona č. 138/1973 Sb. (1. 4. 1975) do účinnosti Ústavy ČR (zákona č. 1/1993 Sb.; 31. 12. 1992) byly všechny vodní toky (tzn. v pojetí včetně pozemků jejich koryt) ve vlastnictví státu. Ústava ČR výhradní vlastnictví státu vůči vodním tokům sice nepřevzala, avšak, pozemky, na nichž mezi 1. 4. 1975 a 31. 12. 1992 ležela koryta vodních toků, zůstaly i po 31. 12. 1992 ve vlastnictví státu, pokud v jednotlivých případech nedošlo k jejich privatizaci.

Návrh zákona proto upravuje vlastnické vztahy

Jde o stávající oprávnění vlastníka pozemku dotčeného náhlou přirozenou změnou přirozeného koryta vodního toku.

Výčet činností, jež se zakazují z důvodu ochrany vodních toků a jejich koryt.

Vymezuje se členění vodních toků na významné vodní toky a drobné vodní toky z hlediska jejich správy.

Správa vodních toků je nemajetkový institut veřejnoprávního charakteru. Jde o souhrn povinností, ke kterým patří zejména povinnost sledovat stav vodních toků a pobřežních pozemků, pečovat o koryta vodních toků, umožňovat subjektům, jimž bylo vydáno povolení k odběrům vody z vodního toků, tyto odběry realizovat, provozovat a udržovat v řádném stavu vodní stavby apod.

Správci významných vodních toků nadto zajišťují další úkoly ve vztahu k významným vodním tokům. Seznam významných vodních toků bude stanoven vyhláškou.

Ustanovení určuje, které subjekty vykonávají správu významných vodních toků a drobných vodních toků a uvádí možnost, aby Ministerstvo zemědělství jako ústřední vodoprávní úřad dohodlo výkon správy drobných vodních toků s dalšími právnickými osobami nebo obcemi. Pro případ, že není správce konkrétního drobného vodního toku stanoven, určuje, že takový drobný vodní tok spravuje správce vodního toku vyššího řádu.

K výkonu správy vodních toků je nezbytné pro správce vodních toků mít potřebná oprávnění, zejména oprávnění vstupovat na cizí nemovitosti a provádět tam nezbytné práce či opatření. Zároveň se stanoví správci vodního toku povinnost náhrady případné škody jím způsobené při výkonu jeho oprávnění na cizích nemovitostech.

Uvádí se odpovídající (pasivní) povinnosti vlastníků příslušných pozemků strpět výkon oprávnění správců vodních toků podle § 52 i další (aktivní) povinnosti vlastníků pozemků, na kterých leží koryta vodních toků. Jedná se o základní rozsah běžných úkonů vlastníka pozemku ve vztahu k vodě vyskytující se na jeho nemovitosti. Tyto jeho povinnosti jsou vyváženy přínosy, které mu přináší existence vodního toku, zvláště využití možností bezprostředního obecného nakládání s vodami na jeho pozemku.

Jedná se o povinnost vlastníků staveb a zařízení v korytech vodních toků nebo sousedících s nimi v rozsahu současné právní úpravy, tj. dbát o jejich bezpečnost a údržbu ve vztahu k vodnímu toku tak, aby neohrožovaly svým závadným stavem plynulý odtok vod a odchod ledů.

Ústřední vodoprávní úřad rozhoduje v pochybnostech o rozsahu nebo oprávnění:

Správa povodí v oblastech povodí je zaváděna z nutnosti rozšířit činnosti správy vodních toků na celou oblast povodí včetně podzemních vod. Oblastí povodí se myslí hydrologické povodí včetně přiřazených příslušných hydrogeologických rajonů podzemních vod. Do správy povodí se zahrnují činnosti spojené se zjišťováním a hodnocením stavu povrchových a podzemních vod, a další činnosti, které vykonávají správci povodí.

Správou povodí jsou ze zákona pověřeni správci povodí, kteří spravují také významné vodní toky.

Odst. 1 obsahuje příkladný výčet vodních staveb sloužících k nakládání s vodami. Odst. 2 z nich vylučuje, v souladu s dosavadní právní úpravou, jednoduchá zařízení na jednotlivých nemovitostech sloužící k zachycení vody a ochraně proti škodlivým účinkům vod i k akumulaci odpadních vod. Vyloučeny jsou také vodovodní a kanalizační přípojky.

Oproti stávajícímu zákonu o vodách je v tomto ustanovení zohledněna potřeba napravit nejasnosti vlastnictví, práv a povinností vlastníků pozemků k odvodňovacím zařízením zemědělských pozemků.

Navrhuje se, aby v případě, že má bezprostřední prospěch z funkcí vodní stavby i jiný subjekt než její vlastník, se tento subjekt také podílel na úhradě nákladů na provoz, údržbu a technickobezpečnostní dohled této stavby. Zároveň se stanoví postup v případě, že nedojde k dohodě.

Uvádějí se povinnosti všech subjektů k ochraně vodních staveb a jejich funkcí. Zároveň se dává vodoprávnímu úřadu oprávnění určit na návrh vlastníka ochranná pásma vodních staveb a omezit v nich výstavbu některých staveb, popř. některé činnosti. Například se jedná o vlastníky vodních elektráren, kteří využívají vodní stavby vzdouvající vodu, nebo o vlastníky nemovitostí, kteří jsou chráněni před nepříznivými účinky povodní za tím účelem zřízenými vodními stavbami ve vlastnictví jiných osob.

V odst. 1 je uveden výčet povinností vlastníků vodních staveb.

V odst. 2 je uvedena možnost uložit povinnost zpracování manipulačního případně provozního řádu vodních staveb, které představují podklad pro vymezení povinností a podmínek provozu těchto staveb.

Odst. 3 řeší problematiku neplnění povinnosti vlastníků vodních staveb. Vodoprávní úřad může, je-li to ve veřejném zájmu, převést zajištění plnění povinností na jiný subjekt. Náklady hradí ten, kdo byl povinen tyto povinnosti plnit, popřípadě stát. Tento odstavec je modifikací § 40 odst. 4 dosavadního vodního zákona a plní úlohu institutu „veřejné služby“, který je obvyklý v jiných tzv. „síťových" odvětvích.

Vlastníkům pozemků souvisejících s vodní stavbou je uložena povinnost umožnit za účelem provozu a údržby vodních staveb vstup na své pozemky. Bez uložení této povinnosti by bylo obtížné zajišťovat bezpečnost vodních staveb, která je pro jejich provoz a ochranu životů a majetku nezbytná. Oprávnění vstupu na pozemek je rámcově omezeno tím, že lze na tyto pozemky vstupovat jen v nezbytném rozsahu.

Je definován technickobezpečnostní dohled nad vodními stavbami včetně podmínek pro výkon tohoto dohledu nad jejich provozem podle jejich zařazení do příslušných kategorií. Podle povahy vodní stavby dozor nad ní podléhá buď dohledu k tomu pověřeného odborného subjektu nebo, jde-li o vodní stavby méně významné, dohled může provádět vlastník sám. Dále je stanoven rozsah technickobezpečnostního dohledu a povinnosti vlastníků vodních staveb.

Vychází se z dosavadní právní úpravy obsažené v nařízení vlády č. 100/1999 Sb., o ochraně před povodněmi. Vymezit pojmy a stanovit práva a povinnosti orgánů veřejné správy a účastníků ochrany před povodněmi lze jen zákonem.

Definuje se obsah pojmu „ochrana před povodněmi“, při jejím zabezpečování se vychází z povodňových plánů.

Za povodně se považují jednak situace způsobené přírodními jevy, jednak situace způsobené jinými vlivy, zejména technickými haváriemi vodních staveb apod., pokud mají povodňové důsledky. Stanovuje se okruh situací, které lze považovat za nebezpečí povodně.

Druhy opatření na ochranu před povodněmi zahrnují přípravná preventivní opatření, dále opatření, která se podnikají při aktuálním, blízkém nebezpečí povodně a za povodně. Součástí povodňových opatření jsou i dokumentační práce, vyhodnocení povodňové situace a návrhy na úpravu povodňových opatření.

Nově se uvádí definice záplavových území,která nahrazují stávající pojem „zátopová území“. Jejich rozsah stanoví vodoprávní úřad. Záplavová území se podle nebezpečnosti povodňových průtoků člení na aktivní, pasivní a potenciální zónu, s různým režimem opatření.

Zavádí se nový institut území určených k rozlivům povodní, která vymezí vodoprávní úřad za účelem zmírnění účinků povodní a stanoví v nich příslušná omezení.

Zavádí se nový institut území ohrožených zvláštními povodněmi, který má vymezit území ohrožená zvláštními povodněmi (havárií vodní stavby).

Je zachován způsob hodnocení míry povodňového nebezpečí stupni povodňové aktivity. První stupeň povodňové aktivity se nevyhlašuje, ale nastává a zaniká podle vývoje situace. Druhý a třetí stupeň vyhlašují a odvolávají místně příslušné povodňové orgány. Podkladem pro jejich vyhlášení je dosažení směrodatného limitu vodního stavu podle povodňových plánů. Při vyhlášení 2. stupně povodňové aktivity v příslušném území začíná povodeň z hlediska vodoprávních předpisů, tzn. pravomoc povodňových komisí.

Ustanovení podrobněji specifikují hlavní opatření k ochraně před povodněmi, kterými jsou povodňové plány, povodňové prohlídky, předpovědní a hlásná povodňová služba, povodňové záchranné a zabezpečovací práce a dokumentace a vyhodnocení povodní.

Povodňové plány povinně zpracovávají obce, v jejichž územních obvodech je možnost ohrožení povodní, okresní úřady, orgány krajů v přenesené působnosti a ústřední vodoprávní úřad. Tito zpracovatelé povodňové plány každoročně přezkoumávají a podle potřeby doplňují a upravují. V ostatních případech se povodňové plány zpracovávají na základě rozhodnutí vodoprávního úřadu. Toto se též vztahuje na občany, kteří jsou vlastníky nebo uživateli vodních děl či nemovitostí ohrožených povodněmi nebo zhoršující průběh povodně.

Zpracovatelé povodňových plánů jsou povinni sledovat, zda nedošlo k podstatné změně podmínek, za kterých byl povodňový plán zpracován. Pokud došlo, jsou povinni neprodleně povodňový plán upravit nebo doplnit a předložit k novému schválení. Ke schválení se vždy předkládá věcná část povodňového plánu obsahující všechny známé skutečnosti rozhodující pro řízení opatření k ochraně před povodněmi. Tato část musí být před schválením doplněna odborným stanoviskem správce toku a potvrzením shody s povodňovým plánem vyššího územního celku. Operativní část povodňového plánu nepodléhá schválení a poskytuje se povodňovým orgánům a dalším účastníkům ochrany před povodněmi k využívání.

V této hlavě se podrobně stanoví úkoly povodňových orgánů všech stupňů. Rozhodujícím orgánem mezi nimi jsou povodňové orgány obcí a okresů, na nichž bude i nadále spočívat rozhodující část ochrany před povodněmi. V souvislosti se zrušením krajských národních výborů byly novelou zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, zřízeny povodňové komise ucelených povodí. Komise byly zřizovány Ministerstvem životního prostředí v dohodě s Ministerstvem vnitra a Hlavním úřadem Civilní ochrany podle územního členění správců vodohospodářsky významných vodních toků daného rozvodnicemi významných a ucelených hydrologických celků. Řídící, koordinační a kontrolní aktivity těchto povodňových orgánů budou zaměřeny zejména na ta opatření ochrany před povodněmi, která mohou ovlivnit odtokové poměry v uceleném povodí. Povodňová komise uceleného povodí bude využívat informační, odbornou a technickou základnu správců významných vodních toků, zejména jejich vodohospodářských dispečinků.

V době mimo povodeň jsou povodňovými orgány vedle orgánů obcí, okresních úřadů a ústředního vodoprávního úřadu také orgány krajů v přenesené působnosti.

Upravuje se podrobně postavení a úkoly ostatních účastníků ochrany před povodněmi, mezi nimi především správců povodí a ostatních správců vodních toků. Dále se týká vlastníků vodních staveb a vlastníků nemovitostí, nacházejících se v záplavovém území nebo zhoršujících průběh povodně.

Upravuje se dosud opomíjený systém hrazení nákladů na opatření na ochranu před povodněmi.

Majetkové újmy vzniklé v důsledku činnosti nebo opatření uložených v době povodně hradí ty orgány, jejichž povodňové komise příslušná opatření uložily.

Nově se zavádí možnost výběru poplatku za povolený odběr povrchových vod, který má charakter platby za využití přírodního zdroje. Jednotková výše poplatku bude stanovena nařízením vlády diferencovaně pro průmysl a ostatní, pro zásobování pitnou vodou a pro průtočné chlazení parních turbín. Ustanovení paragrafu stanoví případy, kdy se poplatek neplatí.

Poplatek vybírají a vymáhají finanční úřady a je z 50 % příjmem státního rozpočtu a z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí.

Poplatky za povolený odběr podzemních vod, které mají charakter platby za využití přírodního zdroje, jsou v současnosti upraveny nařízením vlády č. 35/1979 Sb. Nově se upravuje okruh plátců tohoto poplatku s tím, že jednotková výše poplatku bude stanovena nařízením vlády diferencovaně pro zásobování pitnou vodou a pro ostatní. Ustanovení paragrafu stanoví případy, kdy se poplatek neplatí.

Poplatek vybírají a vymáhají finanční úřady a je z 50 % příjmem státního rozpočtu a z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí.

Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových mají charakter platby za vypouštění škodlivin do prostředí. Úprava poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových je převzata ze zákona č. 58/1998 Sb. Jedinou zásadní změnou je vložení § 129 – správa poplatků. Správu poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových budou vykonávat místně příslušné finanční úřady podle jednotlivých zdrojů znečišťování. Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí.

Nově se zavádí poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních, který má charakter platby za vypouštění škodlivin do prostředí. Výše poplatku může nabývat dvou hodnot. Poplatek ve výši 500 Kč/rok se udělí za jedno povolené vypouštění, pokud jsou odpadní vody čištěny domovní čistírnou. Za jedno povolené vypouštění v ostatních případech činí poplatek 1000 Kč. Poplatky se platí obci, na jejímž katastrálním území k vypouštění dochází, a jsou i jejím příjmem.

Odběratelé vody z vodních toků platí poplatek za skutečně odebrané množství vody k úhradě správy vodních toků a správy povodí. Jednotková výše poplatku bude stanovena nařízením vlády diferencovaně pro jednotlivé oblasti povodí a pro účely průtočného chlazení parních turbin, zemědělských závlah a ostatních odběrů. Ustanovení paragrafu stanoví případy, kdy se za odebrané množství vody neplatí.

Příjemcem poplatku jsou správci vodních toků.

Je upraveno placení penále.

Státní správu podle tohoto zákona vykonávají vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí, která se jako instituce vykonávající dozor za vodoprávní úřad nepovažuje. Za ústřední vodoprávní úřad jsou zákonem určena ministerstva podle působnosti specifikované v § 110.

Orgánům obcí v přenesené působnosti jsou svěřeny kompetence v souladu s dosavadní úpravou.

Základním článkem soustavy vodoprávních úřadů zůstávají okresní úřady. Jejich působnost je vymezena doplňkově.

Stanoví se působnost orgánů nově zřízených krajů.

Stanoví působnosti ústředních vodoprávních úřadů, přičemž vymezení působností jednotlivých resortů je pojato jako sdílení kompetencí na bázi spolupráce při jednoznačně definovaných odpovědnostech.

Pro Ministerstvo zemědělství bylo použito tzv. negativního vymezení působnosti. Působnost dalších ministerstev - životního prostředí, zdravotnictví, dopravy a spojů a obrany je vymezena pozitivně výčtem činností.

S ohledem na negativní vymezení se formou výčtu vybraných činností Ministerstva zemědělství podává vysvětlující popis jeho působnosti jako ústředního vodoprávního úřadu, zejména ve věcech:

Za mimořádná opatření se považují situace, kdy je ohrožen veřejný zájem, zejména v důsledku přechodného nedostatku vody a v důsledku mimořádného omezení nebo znemožnění povolených odběrů povrchové nebo podzemní vody.

Vodoprávní úřady dozor vykonávají všechny stupně vodoprávních úřadů. Zvláštní úkoly mají na tomto úseku okresní úřady a kraje.

Vrchní vodoprávní dozor přísluší ústřednímu vodoprávnímu úřadu v rozsahu své působnosti.

Stanoví se kompetence České inspekce životního prostředí jako dozorčího subjektu na úseku vod.

Ve vztahu na úpravu problematiky povrchových vod využívaných ke koupání (§ 34) se zakládá působnost okresního hygienika zakázat koupání.

Zakládají se oprávnění osob vykonávajících vodoprávní dozor, která jsou k tomu nezbytná.

Speciální úprava vodoprávního řízení stanoví odchylky od obecné úpravy obsažené ve správním řádu. Tato úprava vychází z dosud platného vodního zákona a přihlíží k praktické potřebě vodoprávních úřadů a České inspekce životního prostředí.

Zachovává se dosavadní institut vodní stráže, která se ustavuje za účelem ochrany vod a vodních staveb.

Zachovává se i institut odborně způsobilé osoby (vodohospodáře), kterou jsou povinny ustavit vybrané subjekty za účelem zajišťování odborného hospodaření s vodami.

Stanoví se pokuty (zvýšené oproti nedostačující platné úpravě):

Nově se zavádí možnost upuštění od pokuty za správní delikty za stanovených podmínek, které bude třeba v řízení řádně prokázat.

Nezbytná ustanovení při zavádění nové zákonné právní úpravy.

V návaznosti na znění zákona v Části První se v dotčených zákonech provádějí nezbytné změny nebo se odpovídajících částí zákonů zrušují:

Zrušující ustanovení v návaznosti na znění zákona v Části První, kterými se zrušují zákonné i prováděcí předpisy.

Navrhuje se nabytí účinnosti zákona dnem 1. 1. 2001, s výjimkou ustanovení týkajících se evidence vodních staveb v katastru nemovitostí, které nabude účinnosti 1. 1. 2004.

Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů, kterou se stanoví vodní nádrže a vodní toky, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory

Podle zmocnění uvedeném v § 7 odst. 5 návrhu zákona o vodách budou ve vyhlášce stanoveny v dohodě s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství vodní toky a vodní nádrže, na nichž je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory.

Vyhláška bude obsahovat seznam vodních útvarů povrchových vod identifikovaných úsekem vodního toku s hydrologickým číslem povodí začátku a konce úseku, říčním kilometrem začátku a konce úseku, názvem toku (v případě vodní nádrže jejím názvem) a administrativní příslušností k okresu.

Užívat povrchové vody k plavbě lze za následujících podmínek

Dosud byla tato oblast upravena Směrnicí MLVH č. 7/1977 Ú.v., o evidenci a bilančním vyhodnocování zásob a jakosti povrchových a podzemních vod, a u podzemních vod i vyhláškou MLVH č. 63/1975 Sb., o povinnostech organizací podávat zprávy o zjištění podzemních vod a oznamovat údaje o jejich odběrech.

Vyhláška bude obsahovat

Vyhláška Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví rozsah a způsob vedení evidence rozhodnutí vodoprávních úřadů a způsob jejich ukládání do informačního systému státní správy (§ 19)

V současné době je platná vyhláška MLVH č. 126/1976 Sb.,,k o vodohospodářské a souhrnné evidenci. Jednotný postup k provádění je pak dán Metodickým pokynem. Nová vyhláška ji bude s účinností zákona nahrazovat a bude obsahovat

1. údaje podle § 8, a to pouze vztahujících se k trvalému nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, tedy zejména povolení k odběru povrchových nebo podzemních vod, vzdouvání nebo akumulaci povrchových vod, umělému obohacování podzemních zdrojů vody vodou povrchovou, vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních, čerpání povrchových nebo podzemních vod a jejich následnému vypouštění do těchto vod za účelem získání tepelné energie, čerpání znečištěných podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění a k jejich následnému vypouštění do těchto vod, popřípadě do vod povrchových,

4. údaje podle § 12 a podle § 13.

Vyhláška Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví rozsah a způsob ohlašování údajů o odběrech povrchových vod, odběrech podzemních vod, vypouštění odpadních vod do vod povrchových, o využívání přírodních léčivých zdrojů nebo zdrojů přírodních minerálních vod ryzích a vod, které jsou vyhrazenými nerosty (k § 21 odst. 7)

Dosud byla tato oblast upravena Směrnicí MLVH č. 7/1977 Ú.v., o evidenci a bilančním vyhodnocování zásob a jakosti povrchových a podzemních vod, a u podzemních vod i vyhláškou MLVH č. 63/1975 Sb., o povinnostech organizací podávat zprávy o zjištění podzemních vod a oznamovat údaje o jejich odběrech.

Vyhláška po projednání s Ministerstvem zdravotnictví stanoví:

Tato vyhláška spolu s prováděcím předpisem k § 21 nahradí částečně Směrnici MLVH č. 7/1977 Ú.v., o evidenci a bilančním vyhodnocování zásob a jakosti povrchových a podzemních voda stanoví

Vyhláška Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví oblasti povodí (k § 25 odst. 2)

Vyhláška

Věcný obsah vyhlášky určí 7 základních dílčích povodí, které budou tvořit hlavní části Oblastí povodí. Základním kritériem bude vymezení podle hydrologických hranic s uvážením vztahů uvnitř povodí, vyplývajících z užívání vody a přiblížení hranicím administrativně správního členění území státu na velké územně správní celky (kraje). Základní dílčí povodí se určí závěrovým profilem a hydrologickými čísly dílčích povodí, která budou do Oblasti povodí zahrnuta včetně uvedení jejich plochy.

Dále se uvede seznam hydrologických povodí těch vodních toků, které do základních dílčích povodí nepřísluší, ale z důvodů územní (případně administrativně správní) souvislosti, budou do jednotlivých Oblastí povodí zařazeny. (na př. přítoky Dunaje z českého území sousedící s dílčím povodím Vltavy nebo Berounky, přítoky Odry sousedící s povodím Labe atd.). Uvede se hydrologické číslo příslušného hydrologického povodí a jeho plocha.

Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví náležitosti havarijního plánu a způsob a rozsah hlášení havárií, jejich zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků (k § 39 odst. 8 a § 41 odst. 7)

Vyhláškou budou stanoveny podrobnosti o způsobu hlášení havárie a vzor tohoto hlášení.

Dále vyhláška vymezí podrobnosti k zneškodňování a odstraňování jejich škodlivých následků, kdy za bezprostřední opatření se považuje co nejrychleji možné odstranění příčin havárie, zabránění škodlivým následkům havárie nebo alespoň jejich zmírnění. Mezi opatření k odstranění škodlivých následků havárie patří zejména likvidace uniklých závadných látek, sledování jakosti ohrožené povrchové nebo podzemní vody, uvedení zasaženého místa pokud možno do původního stavu.

Vodními toky významnými jsou vodní toky nebo jejich úseky uvedené v příloze této vyhlášky.

Zařazení vodního toku do seznamu významných vodních toků se bude řídit následujícími hledisky

Vyhláška o technickobezpečnostním dohledu

Vyhláška bude obsahovat

Nařízení vlády bude obsahovat úvodní ustanovení a bude se dělit na dvě části

Text bude obsahovat výši sazeb v Kč/m3 podle účelu odběru vody zvlášť pro

a datum účinnosti poplatku za povolený odběr povrchových vod.

Text bude obsahovat výši sazeb v Kč/m3 podle účelu odběru vody zvlášť pro

a datum účinnosti poplatku za povolený odběr podzemních vod.

Předpokládá se poplatky ad A. a B. budou upravovány změnou nařízení vlády v delších časových intervalech (v rocích) ve vztahu k inflaci.

Podle zmocnění v § 103 odst 3) nařízení vlády stanoví každoročně jednotkovou výši poplatku v Kč/m3 v jednotlivých oblastech povodí podle účelu odběru povrchové vody pro výpočet poplatku za skutečně odebrané množství povrchových vod k úhradě správy vodních toků a správy povodí.

Nařízení vlády bude obsahovat úvodní ustanovení, datum účinnosti poplatku a pro jednotlivé oblasti povodí výši sazeb v Kč/m3 podle účelu odběru vody zvlášť pro

Dosud byla tato oblast částečně upravena vyhláškou č. 99/1976 Sb., o vodní stráži. Nová vyhláška bude dosavadní úpravu nahrazovat a upraví i instituty, které upraveny nebyly.

Vyhláška bude obsahovat podrobnosti o

Platná znění částí novelizovaných zákonů s vyznačením navrhovaných změn

Legenda: V kulatých závorkách a kurzívou je uveden text, který se vypouští.

Platné znění části zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb. a zákona č. 29/2000 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

(§ 34Přestupky na úseku vodního hospodářství

Platné znění části zákona č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

(2) § 44 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).

Nařízení vlády ČSSR č. 35/1979 Sb., o úplatách ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.)

(6) § 45 zákona č. 138/1973 Sb. Nařízení vlády ČSSR č. 35/1979 Sb.)

Platné znění části zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 358/1999 Sb., s vyznačením navrhovaných změn

(§ 49

Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., se doplňuje takto:

V § 6 odst. 5 se na konci první věty připojují tato slova: „s výjimkou vodních cest dopravně významných“.

§ 50

Zákon České národní rady č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona České národní rady č. 49/1982 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., se doplňuje takto:

V § 5 písm. g) se na konci za slova „vodních cest“ připojují tato slova: „s výjimkou vodních cest dopravně významných,“.)

Platné znění části zákona č. 238/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), s vyznačením navrhovaných změn

(Čl. IV

Zákon č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona č. 49/1982 Sb., zákona ač. 425/1990 Sb., zákona č. 23/1992 Sb. a zákona č. 114/1995 Sb., ve znění takto:

„(2) Vodní stráží může být ustanovena fyzická osoba, která

(3) Vodní stráži vydá vodohospodářský orgán služební odznak se státním znakem a průkaz vodní stráže. V průkazu vodní stráže současně stanoví obvod její působnosti. Vodohospodářský orgán vede evidenci vodních stráží.

(4) Vodní stráž je povinna oznámit vodohospodářskému orgánu do 30 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se podmínek uvedených v odstavci 2.

(5) Vodohospodářský orgán ustanovení vodní stráže zruší, pokud fyzická osoba přestala tuto funkci vykonávat řádně, splňovat podmínky stanovené v odstavci 2 nebo se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných nebo nepravdivých údajů. Vodohospodářský orgán může ustanovení vodní stráže zrušit též z jiných důvodů na návrh uživatele nebo vlastníka vod, vodních toků nebo vodohospodářských děl, z vlastního podnětu nebo na žádost osoby, která je ustanovena vodní stráží. Osoba, u níž vodohospodářský orgán zrušil ustanovení vodní stráží, je povinna neprodleně odevzdat tomuto orgánu služební odznak a průkaz vodní nádrže.

(6) Na řízení o ustanovování vodní stráže se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.“.

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 7 až 9.

3. V § 23 odst. 7 se za větu první vkládají tyto věty: „Vodní stráž je oprávněna zadržet ke zjištění totožnosti osobu, kterou přistihla při porušování ustanovení vodního zákona a souvisejících právních předpisů a odevzdat ji neprodleně orgánu Policie České republiky. Přistižené osoby jsou povinny uposlechnout.“.

4. V § 23 odst. 9 se slova „obecně závazným právním předpisem“ nahrazují slovem „vyhláškou“ a na konci se doplňuje tato věta: „Ministerstvo stanoví v této vyhlášce též vzor služebního odznaku se státním znakem a průkazu vodní stráže“.

5. Za § 23 se vkládají nové § 23a a 23b, které znějí:

㤠23a

Vodní stráž je při své činnosti povinna

§ 23b

Zákon České národní rady č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona České národní rady č. 49/1982 Sb. a zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., se mění a doplňuje takto:

㤠1

Státní správa na úseku vodního hospodářství podle vodního zákona1) a tohoto zákona, jakož i úkoly stanovené právními předpisy vydanými na jejich základě, vykonávají vodohospodářské orgány, jimiž jsou

㤠4

Inspekce

Inspekce v rozsahu § 12

„h) zabezpečuje přípravu odborných podkladů pro rozhodování ve správním řízení a ostatní opatření vodohospodářských orgánů včetně jednotného informačního systému prostřednictvím již řízených státních vodohospodářských organizací spravujících vodohospodářsky významné vodní toky;3) obecně závazným předpisem může upravit podrobněji úkoly na tomto úseku.“

„s) stanoví podmínky pro získávání a vypracování odborných technických podkladů pro výkon státní správy a výkon vodohospodářského dozoru.“.

㤠12

Inspekce vykonává vodohospodářský dozor nad

㤠13

(1) Inspektoři a pověření pracovníci ostatních vodohospodářských orgánů jsou oprávněni při výkonu své činnosti

(2) Inspektoři a pověření pracovníci ostatní vodohospodářských orgánů jsou povinni

(3) Za škodu způsobenou postupem podle odstavce 1 písm. a) odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit.

(4) Inspektoři a pověření pracovníci ostatních vodohospodářských orgánů jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své činnosti.“

„(4) Účastníkem řízení jsou obce v jejichž územním obvodu může dojít rozhodnutím vodohospodářského orgánu k ovlivnění životního prostředí, pokud v téže věci nerozhodují jako vodohospodářské orgány.“

„(1) Správci vodních toků, vlastníci nebo uživatelé vodohospodářských děl ve vodních tocích, jakož i ti, jejichž majetek by mohl vznik povodně nebo její průběh ovlivnit, jsou povinni činit opatření na ochranu před povodněmi nebo při zmírňování jejich škodlivých účinků nebo následků v rozsahu rozhodnutí povodňových orgánů.“.

Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.

㤠18

„(3) Předpovědní povodňovou službu zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správami povodí. Na hlásné službě se podílejí i další orgány a organizace podle povodňových plánů a pokynů povodňových orgánů.“.

„(2) Náklady na zabezpečovací práce na vodních tocích hradí správci vodních toků. Vlastníci nebo uživatelé vodohospodářských děl hradí náklady na zabezpečovací práce na těchto dílech. náklady na záchranné práce, kromě nákladů podle odstavce 1, hradí obce a okresní úřady podle obecně závazného právního předpisu, který vydá ministerstvo financí České republiky.“

㤠21

„Pokuty

§ 24

Inspekce a okresní úřady ukládají pokuty fyzickým osobám při provozování podnikatelské činnosti a právnickým osobám (dále jen „právní subjekt“), které

㤠24a

(1) Pokuta za nedovolené užití povrchových vod se stanoví ve výši vypočtené násobkem sazby 2 Kčs za 1 m3 nedovoleně užitých povrchových vod celkovým množstvím těchto povrchových vod.

(2) Pokuta za nedovolené užití podzemních vod se stanoví ve výši vypočtené násobkem sazby 7 Kčs za 1 m3 nedovoleně užitých podzemních vod celkovým množstvím těchto vod.

§ 24b

(1) pokuta za nedovolené vypouštění vod se stanoví na základě výpočtu podle závadnosti odpadních vod z jednotlivých druhů výrob nebo zdrojů znečištění (dále jen „výroby“) a podle množství surovin nebo hotových výrobků v těchto výrobách ročně, popřípadě v jedné kampani zpracovávaných nebo vyráběných.

(2) Podle závadnosti odpadních vod se jednotlivé druhy výrob člení do čtyř kategorií s uvedením technických jednotek výroby nebo zpracovávaných surovin (dále jen „technické jednotky“), uvedených v příloze tohoto zákona.

(3) V pochybnostech o zařazení výroby do jednotlivých kategorií a technické jednotce rozhodne orgán ukládající pokutu pro projednání s ministerstvem.

v I. kategorii 5 Kčs20 000 Kčs ve II. kategorii 3 Kčs15 000 Kčs ve III. kategorii 2 Kčs10 000 Kčs ve IV. kategorii 0,50 Kčs15 000 Kčs.

(5) Je-li týž druh výroby u jednoho právního subjektu rozdělen do několika výrobních objektů, je rozhodující pro výpočet pokuty počet technických jednotek dosažených jen v těch výrobních objektech, u nichž k nedovolenému vypouštění vody došlo.

(6) Výroba meziproduktů se považuje za samostatnou výrobu, je-li uvedena v příloze tohoto zákona. Jinak ji lze zařadit podle odstavce 3 do příslušné kategorie jen v případě, že jde o výrobu v samostatném výrobním objektu.

(7) Vodohospodářský orgán ukládající pokutu může snížit vypočtenou pokutu

(8) Vypočtená pokuta se v případě uvedeném v odstavci 7 písm.. a) sníží o tolik procent, o kolik se snížila hodnota rozhodujícího ukazatele znečištění uvedeného v příloze tohoto zákona. Pokuta snížená podle odstavce 7 nesmí být nižší než nejnižší pokuta podle odstavce 4.

§ 24c

(1) Pokuta za nedovolené nakládání s látkami škodlivými vodám se stanoví ve výši od 10 000 Kčs do 1 000 000 Kčs podle závažnosti znečištění nebo ohrožení čistoty, popřípadě zdravotní nezávadnosti vod. Při ukládání pokuty se přihlíží též k okolnostem, za nichž k nedovolenému nakládání došlo a k tomu, jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků.

(2) Při posouzení ohrožení jakosti vod se přihlédne zejména k množství a charakteru uniklé látky, jakož i k místu, kde k vlastnímu ohrožení došlo.

(3) Při posouzení stupně znečištění se přihlédne zejména k množství a charakteru škodlivé látky, která pronikla a do vod, ke škodlivým následkům a možnostem jejich odstranění, k vlivu škodlivé látky na jakost povrchových nebo podzemních vod a ke stupni ochrany dotčeného toku.

§ 24d

Pokuta se stanoví za poškození,

§ 24e

Pokuta za porušení jiných povinností podle § 24 písm. e) se stanoví ve výši od 1000 Kčs do 200 000 Kčs podle závažnosti porušení povinností.⁠‌​‌‌‌​‌‌‌‌​​​‌‌‌⁠

§ 24f

Při ukládání pokuty podle § 24d a 24e e přihlíží zejména k tomu, jaké následky porušení povinností způsobilo, popřípadě mohlo způsobit, k okolnostem za nichž k němu došlo a jak se právní subjekt přičinil o odstranění nebo zmírnění škodlivých následků.

§ 24g

(1) Poruší-li právní subjekt v době jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty jakoukoliv povinnost, za níž se ukládá pokuta podle tohoto zákona, použije se při stanovení výše další pokuty dvojnásobná sazba, při ještě dalším porušení trojnásobná sazba. Je-li pro určení výše ukládané pokuty stanovena nejnižší hranice, zvyšuje se tato hranice na dvojnásobek, případně trojnásobek.

(2) pokuta i v případě zvýšení podle odstavce 1 může činit nejvýše 3 000 000 Kčs .

§ 24h

Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy se vodohospodářský orgán dověděl o skutečnostech podle § 24, nejdéle však do uplynutí tří let ode dne, kdy k nim došlo.

§ 24i

Řízení o uložení pokuty provede vodohospodářský orgán, který jako první zjistil porušení povinností. Pokud porušení povinnosti zjistil okresní úřad a Inspekce ve stejný den, rozhodne o uložení pokuty okresní úřad. K přezkoumání rozhodnutí v odvolacím řízení je příslušné ministerstvo.

§ 24j

Při ukládání zvýšené pokuty podle § 24g se pokuty uložené podle nařízení vlády ČSR č. 26/1975 Sb., o pokutách za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství, posuzují jako pokuty uložené podle tohoto zákona.

§ 24k

(1) Pokuta je splatná do patnácti dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(2) Z pokut uložených Inspekcí připadá 50 % do rozpočtu obce, v jejímž katastru došlo k porušení předpisů, a 50 % je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.4) Pokuty ukládané okresními úřady jsou jejich příjmem.“.

㤠26

V případech, kdy vypouštění odpadních nebo zvláštních vod do vod povrchových nebo podzemních je třeba uvést do souladu s ustanoveními vodního zákona nebo stanovenými ukazateli,5) rozhodne vodohospodářský orgán, zda a v jakém rozsahu a za jakých podmínek jejich vypouštění povoluje. V povolení současně stanoví jakost vypouštěných odpadních a zvláštních vod a lhůtu, v níž má být tohoto stupně dosaženo.“

„b) působnost Magistrátního úřadu hlavního města Prahy podle zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze.“

„(2) Ministerstvo zemědělství České republiky

Čl. II

Ustanovení § 26 se použije na případy, kdy dosavadní nesoulad mezi vypouštěním odpadních nebo zvláštních vod do vod povrchových nebo podzemních a ustanoveními vodního zákona vznikl před nabytím účinnosti tohoto zákona.)

___________________________________

(1) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).

§ 143

Slučitelnost navrhovaného zákona o vodách a o změně některých zákonů s právem Evropských společenství

91/271/EHS

(OJ L 135, 30.5.1991, s.40)

se zřetelem na ustavující smlouvu Evropského hospodářského společenství a obzvláště článek 130s této smlouvy, se zřetelem na návrh Komise,³⁷ se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu,³⁸ se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,³⁹ vzhledem k tomu, že rezoluce Rady ze dne 28. června 1988 o ochraně Severního moře a dalších vod Společenství ⁴⁰ pověřila Komisi předložením návrhů opatření potřebných na úrovni Společenství k čištění městských odpadních vod;

vzhledem k tomu, že znečištění způsobené nedostatečným čištěním v jednom členském státě ovlivňuje často vody jiných členských států a vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 130s je nezbytná aktivita na úrovní Společenství;

vzhledem k tomu, že pro ochranu životního prostředí před nepříznivými účinky způsobenými vypouštěním nedostatečně vyčištěných městských odpadních vod je všeobecně zapotřebí sekundárního čištění městských odpadních vod;

vzhledem k tomu, že v citlivých oblastech je nutno vyžadovat důkladnější čistění, zatímco v méně citlivých oblastech lze za postačující považovat čištění primární;

vzhledem k tomu, že průmyslové odpadní vody vstupující do sběrných systémů, by mělo být vypouštění odpadních vod a ukládání kalů z čistíren městských odpadních vod podřízeny všeobecným pravidlům nebo předpisům a nebo zvláštním oprávněním;

vzhledem k tomu, že biologicky odbouratelné průmyslové odpadní vody vypouštěné z některých odvětví průmyslu, které před vypuštěním do recipientu neprocházejí městskými čistírnami odpadních vod by měly být podřízeny příslušným požadavkům;

vzhledem k tomu, že by měla být podporována recyklace kalů vznikajících při čištění odpadních vod; zatímco by mělo být postupně zamezováno ukládání kalů do povrchových vod;

vzhledem k tomu, že je zapotřebí sledovat čistírny odpadních vod, recipienty a ukládání kalů, aby bylo zabezpečeno že životní prostředí je chráněno před nepříznivými vlivy vypouštěných odpadních vod;

vzhledem k tomu, že je důležité zajistit, aby informace o zneškodňování odpadních vod a kalů byly dostupné veřejnosti ve formě pravidelných zpráv;

vzhledem k tomu, že členské státy by měly vytvořit a předložit Komisi své národní programy zavádění této Směrnice;

vzhledem k tomu, že by měl být ustaven výbor napomáhající Komisi v záležitostech týkajících se zavádění této Směrnice a jejích úprav vzhledem k technickému rozvoji,

Tato Směrnice se týká sběru, čištění a vypouštění městských odpadních vod a čistění a vypouštění odpadních vod z určitých průmyslových odvětví.

Cílem této Směrnice je ochrana životního prostředí před nepříznivými účinky vypouštění výše uvedených odpadních vod.

Pro účely této Směrnice:

Pro městské odpadní vody vypouštěné do recipientů považovaných za "citlivé oblasti" stanovené podle článku 5, zajistí členské státy sběrné systémy nejpozději do 31. prosince 1998 a to pro aglomerace s populačním ekvivalentem větším než 10 000.

Tam, kde vybudování sběrného systému není vhodné buď proto, že by nepřineslo žádný ekologický užitek, nebo že by přineslo příliš velké finanční náklady, budou použity individuální nebo jiné vyhovující systémy dosahující téže úrovně ochrany životního prostředí.

V případech, kdy výše uvedená povodí jsou zcela nebo částečně na území jiného členského státu, platí článek 9.

Členské státy dodají Komisi veškeré závažné informace týkající se výše uvedených studií.

Členské státy zajistí, že do 31. prosince 2005 budou městské odpadní vody vstupující do sběrných systémů čištěny způsobem definovaným v článku 2(9) a to v následujících případech:

V těchto případech předloží členské státy Komisi předem odpovídající dokumentaci. Komise případ prozkoumá a přijme odpovídající opatření v souladu s postupem dle článku 18.

Pokud jsou vody, nalézající se v jurisdikci členského státu, nepříznivě ovlivňovány vypouštěnými městskými odpadními vodami jiného členského státu, může členský stát jehož vody jsou ovlivňovány uvědomit o příslušných faktech druhý členský stát a Komisi.

Dotyčný členský stát, tam kde je to potřebné, musí zorganizovat spolu s Komisí,společný postup při opatřeních nezbytných k identifikaci zdroje znečištění a opatřeních která musí být učiněna u zdroje pro ochranu ovlivňovaných vod, aby byl zajištěn soulad s ustanovením této Směrnice.

Členské státy musí zajistit, že čistírny městských odpadních vod vystavěné tak, aby odpovídaly požadavkům článků 4, 5, 6 a 7, budou projektovány, vystavěny, provozovány a udržovány způsobem zaručujícím dostatečný výkon za všech běžných místních klimatických podmínek. Při projektování čistíren musí být brány v úvahu sezónní rozdíly zatížení.

Bez prejudice zavádění ustanovení Směrnice rady 90/313/EHS⁴¹ z 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí musí členské státy zajistit, že každé dva roky vydají příslušné úřady nebo orgány situační zprávu o zneškodňování městských odpadních vod a kalů ve svých oblastech. Tyto zprávy musí členské státy předložit Komisi okamžitě po zveřejnění.

Jestliže po vypršení tříměsíční lhůty od data postoupení záležitosti Radě ji Rada neschválí, budou navržená opatření přijata Komisí s výjimkou opatření proti kterým se Rada usnesla prostou většinou.

Tato Směrnice je určena členským státům.

Brusel, 21. května 1991 za Radu

prezident

Sběrné systémy musí odpovídat požadavkům na čištění odpadních vod.

Projekty, výstavba a údržba sběrných systémů musí být prováděny v souladu s nejvyššími technickými znalostmi pokud nepřinášejí nadměrné náklady, zejména pokud jde o:

1 Vzhledem k tomu, že v praxi není možné vybudovat sběrný systém tak, aby bylo možno čistit všechny odpadní vody během takových situací, jako jsou neobvykle silné deště, rozhodnou členské státy o opatřeních omezujících znečištění z dešťových přívalů. Takovéto opatření může být založeno na poměrech zřeďování nebo kapacitách vzhledem k průtoku za suchého počasí, nebo může definovat určitý přijatelný počet přelití za rok

Průmyslové odpadní vody vstupující do sběrných systémů a čistíren městských odpadních vod musí být podrobeny předčištění, které je vyžadováno za účelem:

Tabulka 1: Požadavky na výtoky z čistíren městských odpadních vod podřízených článkům 4 a 5 této Směrnice. Lze uplatnit hodnoty pro koncentrace nebo procenta úbytku.

1 Úbytek vztažený k zatížení přítoku

2 Tento parametr lze nahradit jiným parametrem: celkovým obsahem organického uhlíku (TOC) nebo celkovou spotřebou kyslíku (TOD), pokud lze prokázat závislost mezi BSK5 a náhradními parametry

3 Tento požadavek je volitelný

Analýzy týkající se výtoků z lagun se musí provádět na filtrovaných vzorcích; koncentrace celkových suspendovaných látek nesmí ale přesáhnout hodnotu 150 mg/l.

Tabulka 2: Požadavky na výtoky z čistíren městských odpadních vod do citlivých oblastí podléhajících eutrofizaci, definovaných v Příloze IIA(a). Podle místní situace může být použit jeden nebo oba parametry. Lze uplatnit hodnoty pro koncentrace nebo procenta úbytku.

1 Úbytek vztažený k zatížení přítoku

2 Celkový dusík znamená sumu dusíku stanoveného Kjeldahlovou metodou tj. organický (N+NH3), dusičnanový (NO3) a dusitanový (NO2) dusík.

3 Volitelně lze použít hodnotu, podle které denní průměr nesmí překročit 20 mg/l N. Tento požadavek se vztahuje na vodu o teplotě 12oC nebo vyšší během reakce v biochemické části čistírny odpadních vod. Jako náhradu podmínky týkající se teploty je možno použít omezený čas operace, který bere v úvahu místní klimatické podmínky. Tuto možnost lze použít tehdy, lze-li dokázat, splnění podmínky odst. 1 Přílohy ID.

Vodní útvar musí být označen jako citlivá oblast, pokud spadá do některé z následujících skupin:

Při uvažování o nutrientu, který má být dalším čištěním omezen, lze uvažovat následující prvky:

(i) jezera a toky vytékající do jezer/nádrží/uzavřených zálivů u kterých byla zjištěna malá výměna vody, čímž může docházet k akumulaci. V těchto oblastech by mělo být zahrnuto odstraňování fosforu, pokud nelze dokázat, že toto odstraňování nebude mít žádný účinek na stupeň eutrofizace. U vypouštění z velkých aglomerací lze uvažovat také o odstraňování dusíku;

(ii)ústí řek, zálivy a další pobřežní vody u kterých byla zjištěna malá výměna vody, nebo do kterých je přiváděno velké množství nutrientů. Vypouštění z malých aglomerací mají v těchto oblastech obvykle menší důležitost, ale u vypouštění z velkých aglomerací je nutno zahrnout odstraňování fosforu nebo dusíku, pokud nelze dokázat, že toto odstraňování nebude mít žádný účinek na stupeň eutrofizace;

Mořské vody nebo oblasti mohou být označeny za méně citlivé oblasti, jestliže v důsledku morfologických, hydrologických nebo zvláštních hydraulických podmínek existujících v dané oblasti neovlivňují vypouštěné odpadní vody nepříznivě životní prostředí.

Při označování méně citlivých oblastí musí členské státy brát v potaz riziko, že vypouštěné zatížení může být přeneseno do přilehlých oblastí, kde může způsobovat škodlivé účinky na životní prostředí. Členské státy musí uznávat existenci méně citlivých oblastí mimo území jejich jurisdikce.

Při označování méně citlivých oblastí musí být uvažovány následující okolnosti: otevřené zálivy, ústí nebo další pobřežní vody s dobrou výměnou vody a nepodléhající eutrofizaci nebo vyčerpávání kyslíku, nebo u kterých se nepředpokládá, že by v nich mohlo k eutrofizaci nebo vyčerpání kyslíku vlivem vypouštění městských odpadních vod docházet.

91/676/EHS

(OJ L 375, 31.12.1991, s.1)

opírajíc se o Smlouvu o založení EHS zvláště o článek 130s, na návrh Komise⁴³, ve smyslu stanoviska Evropského parlamentu⁴⁴, ve smyslu stanoviska Hospodářského a sociálního výboru⁴⁵, berouc v úvahu dále uvedené důvody:

Obsah nitrátů ve vodách v určitých oblastech členských států stoupá a je již vysoký ve srovnání s limity Směrnice Rady 75/440/EHS⁴⁶ z 16.června 1975 o požadavcích na kvalitu povrchových vod pro získání pitné vody v členských státech, změněné Směrnicemi Rady 79/869/EHS⁴⁷ z 9. října 1979 o metodách sledování a frekvenci odběru vzorků a analýz povrchové vody používané pro přípravu pitné vody v členských státech, 80/778/EHS⁴⁸ z 15.července 1980 o kvalitě vody pro lidskou potřebu a konečně změněné Akty přistoupení z roku 1985.

Ve čtvrtém akčním programu EHS pro ochranu životního prostředí⁴⁹ je uvedeno, že Komise má v úmyslu předložit návrh Směrnice o sledování a snížení znečištění vod v důsledku vyvážení nebo vypouštění odpadů z chovů zvířat a nadměrného používání hnojiv.

V Zelené knize Komise EHS s titulem "Perspektivy pro společnou agrární politiku" navrhující reformy společné agrární politiky je stanoveno, že užívání hnojiv obsahujících dusík a hnoje je pro zemědělství Společenství potřebné, ale nadměrné hnojení představuje nebezpečí pro životní prostředí.

Proto musí být učiněna společná opatření ke zvládnutí problémů intenzivní živočišné výroby tak, aby agrární politika výrazněji zohledňovala politiku ochrany životního prostředí.

V Rozhodnutí Rady z 28. června 1988 o ochraně Severního moře a jiných vod ve Společenství⁵⁰ byla Komise vyzvána k předložení návrhů pro opatření na úrovni Společenství.

Znečištění vod Společenství z difúzních zdrojů je způsobeno hlavně nitráty ze zemědělských zdrojů.

K ochraně lidského zdraví, živočichů a ekosystému vod, stejně tak jako k zajištění jiných zákonných využití vod, je proto nutné redukovat znečištění vod způsobené nebo vyvolané nitráty ze zemědělských zdrojů a dalšímu znečišťování zabránit. K tomu je důležité učinit opatření týkající se jednak k uskladnění a dopravě veškerých dusíkatých sloučenin na zemědělské plochy, jednak metod hospodaření na pozemcích.

Znečištění vod nitráty v jednom z členských států se může projevit také na vodách v jiných členských státech, proto podle článku 130r jsou nutná opatření na úrovni celého Společenství.

Požadovanou správnou odbornou praxí v zemědělství mohou členské státy v budoucnosti zaručit pro všechny vody všeobecnou ochranu.

Určitá povodí, která jsou ohrožena znečištěním dusíkatými sloučeninami, vyžadují zvláštní ochranu.

Členské státy musí vymezit ohrožené oblasti, připravit a provést potřebné akční programy tak, aby se zmenšilo znečištění vod dusíkatými sloučeninami v těchto ohrožených oblastech.

Akční programy by měly zahrnovat opatření k omezování aplikací všech hnojiv obsahujících dusíkaté látky na zemědělské pozemky a zejména by měly stanovit specifické mezní hodnoty pro aplikaci hnoje.

Aby byla zaručena účinnost opatření, je potřebné sledovat kvalitu vody a používat doporučené metody k měření dusíkatých sloučenin,

V některých členských státech jsou hydrogeologické poměry tak nepříznivé, že může trvat roky, než ochranná opatření povedou ke zlepšení kvality vody.

Měl by být zřízen výbor, který by podporoval Komisi při provádění této Směrnice a jejího přizpůsobování vědeckému a technickému pokroku.

Členské státy by měly zpracovávat zprávy o provádění této Směrnice a předkládat je Komisi.

Komise by měla pravidelně o provádění této Směrnice podávat členských státům zprávu.

Cílem této Směrnice je zmírnit znečištění způsobené nebo vyvolané nitráty ze zemědělských zdrojů a zabránit dalšímu znečištění vod tohoto druhu.

Ve smyslu této Směrnice znamená:

Směrnice pro kontroly uvedené v článcích 5 a 6 musí být vypracovány dle ustanovení článku 9.

Přílohy této Směrnice mohou být aktualizovány podle výsledků vědeckého a technického pokroku řízením podle článku 9.

Komise během 6 měsíců po obdržení zpráv členských států, na základě informací podle článku 10, zveřejní soubornou zprávu a doručí jí Evropskému parlamentu a Radě. Na základě této Směrnice a zvláště Přílohy III. předloží Komise Radě k 1.1.1998 zprávu, ke které případně připojí návrhy na revizi této Směrnice.

Tato Směrnice je určena členským státům.

Brusel, 12. prosince 1991 za Radu:

prezident

J.G.M. Alders,

se zaměřením na rovnováhu mezi:

Nejvyšší roční množství pro 1 hektar je takové množství hnoje, které obsahuje 170kg dusíku, přesto:

Připustí-li členský stát podle pravidla podle písmena b) jiné množství, tak o tom zpraví Komisi, která přezkoumá zdůvodnění podle článku 9.

Dusíkaté sloučeniny jsou měřeny podle Směrnice Komise 77/535/EHS⁵² z 22.6.1977 přizpůsobené právním předpisům členských států o odběru vzorků a analýzách hnojiv, naposled upraveno Směrnicí 89/519/EHS⁵³.

Koncentrace nitrátů je měřena ve shodě s článkem 4(3) Rozhodnutí Rady 77/795/EHS⁵⁴ z 12. prosince 1977 o zavedení společného postupu k výměně informací o kvalitě povrchových vod Společenství, změněné Rozhodnutím 86/574/EHS⁵⁵.

(ve znění dodatků)⁵⁶

76/464/EHS

(OJ L 129, 18.5.1976, s.23)

se zřetelem na Smlouvu ustavující Evropské hospodářské společenství a zvláště na její články 100 a 235, se zřetelem na návrh Komise, se zřetelem na stanovisko Evropského parlamentu⁵⁷, se zřetelem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru⁵⁸, vzhledem k naléhavé potřebě generálního a vzájemně provázaného postupu Členských států v ochraně vodního prostředí Společenství před znečištěním, způsobeném zejména určitými persistentními, toxickými a bioakumulativními látkami;

vzhledem k tomu, že několik úmluv nebo jejich návrhů, včetně Úmluvy o prevenci znečišťování moří z pozemních zdrojů, návrhu Úmluvy na ochranu Rýna před chemickým znečištěním a návrhu Evropské úmluvy o ochraně mezinárodních vodních toků před znečištěním, je zaměřeno na ochranu mezinárodních vodních toků a mořského prostředí před znečištěním; vzhledem k tomu, že je důležité zabezpečit koordinované zavádění těchto úmluv;

vzhledem k tomu, že jakýkoliv rozdíl mezi opatřeními ve vypouštění určitých nebezpečných látek do vodního prostředí, již zavedenými nebo připravovanými v různých Členských státech, může vytvářet nerovné podmínky soutěže a tím přímo ovlivňovat funkci společného trhu;

vzhledem k tomu, že je proto nutné sbližovat zákony v této oblasti, podle článku 100 Smlouvy;

vzhledem k tomu, že se jeví nutné, aby toto sbližování zákonů bylo doprovázeno opatřeními Společenství tak, aby jednoho z cílů Společenství v oblasti ochrany životního prostředí a zlepšování kvality života mohlo být dosaženo všeobecnějšími předpisy;

vzhledem k tomu, že je nutné uplatňovat článek 235 Smlouvy, protože Smlouva nestanovuje pravomoci potřebné k tomuto účelu;

vzhledem k tomu, že akční program Evropských společenství v oblasti životního prostředí⁵⁹ stanoví řadu opatření k ochraně tekoucích povrchových vod a mořské vody před určitými znečišťujícími látkami;

vzhledem k tomu, že za účelem zabezpečení účinné ochrany vodního prostředí Společenství, je nezbytné stanovit první seznam, zvaný Seznam I, určitých jednotlivých látek, vybraných hlavně na základě jejich toxicity, persistence a biokumulace, s výjimkou těch, které jsou biologicky neškodné nebo se rychle přeměňují v látky biologicky neškodné, a druhý seznam, zvaný Seznam II, obsahující látky mající zhoubný účinek na vodní prostředí, který však může být omezen na danou oblast, a který závisí na charakteristice a umístění vod, do nichž se vypouštějí;

vzhledem k tomu, že jakékoliv vypouštění těchto látek by mělo být předmětem předchozího povolení, které určí emisní standardy;

vzhledem k tomu, že znečištění vypouštěním různých nebezpečných látek podle Seznamu I musí být eliminováno;

vzhledem k tomu, že Rada by měla v určených časových lhůtách a na návrh Komise přijmout mezní hodnoty, které emisní standardy nesmí přesáhnout, měřicí metody a časové lhůty, v nichž se musí existující vypouštění přizpůsobit;

vzhledem k tomu, že Členské státy by měly uplatňovat tyto mezní hodnoty, s výjimkou, kde Členský stát může prokázat Komisi, v souladu s monitorovacím postupem stanoveným Radou, že jakostní cíle stanovené na návrh Komise Radou, jsou dosaženy a trvale dodržovány v celé oblasti, která by mohla být ovlivněna vypouštěními, v důsledku provedených opatření, mezi jinými, tímto Členském státem;

vzhledem k tomu, že je třeba snižovat znečištění vod způsobené látkami podle Seznamu II;

vzhledem k tomu, že k tomuto účelu by Členské státy měly založit programy obsahující jakostní cíle pro vody, sestavené v souladu se Směrnicemi Rady, pokud existují;

vzhledem k tomu, že emisní standardy použitelné na takovéto látky by měly být určeny podle těchto jakostních cílů;

vzhledem k tomu, že k určitým výjimkám a modifikacím, by tato Směrnice měla být uplatňována při vypouštění do podzemních vod až do přijetí zvláštních předpisů Společenství v této věci;

vzhledem k tomu, že jeden nebo více Členských států může být schopen sám nebo společně, přijmout přísnější opatření než ta, která stanoví tato Směrnice;

vzhledem k tomu, že by měl být sestaven soupis vypouštění určitých, zvláště nebezpečných látek do vodního prostředí Společenství za účelem poznání, odkud pocházejí;

vzhledem k tomu, že může být nutné revidovat a, pokud to bude potřebné, doplnit Seznamy I a II, na základě zkušeností přemístěním určitých látek ze Seznamu II do Seznamu I, je-li to vhodné,

Členské státy přijmou příslušné kroky k eliminaci znečištění vod uvedených v článku 1 nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek ze Seznamu I Přílohy a ke snížení znečištění zmíněných vod nebezpečnými látkami v třídách a skupinách látek ze Seznamu II podle této Směrnice, kterážto opatření představují pouze první krok k tomuto cíli.

S ohledem na látky náležející třídám a skupinám látek v Seznamu I, dále jen „látky v Seznamu I“:

Kde je to vhodné, mezní hodnoty vztažené na vypouštění průmyslem, se stanoví podle průmyslového odvětví a typu výrobku.

Mezní hodnoty vztažené na látky v Seznamu I se stanoví hlavně na základě:

se zřetelem na dostupné nejlepší technické prostředky.

Za účelem snížení znečištění vod uvedených v článku 1 látkami v Seznamu I, Členské státy založí programy, při jejichž uplatňování použijí zejména postupy uvedené v odstavcích 2 a 3.

Členské státy podniknou všechny přiměřené kroky k zavádění opatření, které přijaly podle této Směrnice tak, aby se nezvyšovalo znečištění vod, jež článek 1 neuvádí. Kromě toho zruší všechny právní předpisy, které úmyslně nebo neúmyslně obcházejí ustanovení této Směrnice.

Uplatňování opatření prováděných podle této Směrnice nesmí v žádném případě vést, buď přímo nebo nepřímo, ke zvýšenému znečišťování vod uvedených v článku 1.

Kde je to vhodné, může jeden nebo více Členských států samostatně nebo společně, přijmout přísnější opatření, než ta, která jsou stanovena touto Směrnicí.

Příslušný úřad vypracuje soupis vypouštění do vod uvedených v článku 1, která mohou obsahovat látky ze Seznamu I, u nichž se používají emisní standardy.

Návrhy týkající se počáteční řady látek, jakož i použitelných metod měření a termínů uvedených v článku 6(4), musí být předloženy Komisí v době maximálně do dvou let po notifikaci této Směrnice.⁶³

První zpráva bude pokrývat období od r. 1993 do r. 1995 včetně.

Komise publikuje zprávu o zavádění Směrnice za Společenství do devíti měsíců od obdržení zpráv od Členských států.

Rada, usnášející se na návrh Komise, která zasedá ze své vlastní iniciativy nebo na žádost Členského státu, reviduje nebo v případě potřeby, pokud je to vhodné, doplňuje Seznam I a II na základě zkušenosti přeřazením určitých látek ze Seznamu II do Seznamu I.

Tato Směrnice je určena členským státům⁶⁵.

Brusel, 4. května 1976.

za Radu