V souladu s Programovým prohlášením vlády připravila vláda návrh ústavního zákona o referendu, který navazuje na čl. 2 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, podle něhož ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, a na čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.
Navržený ústavní zákon vychází z toho, že pravidelnou formou výkonu státní moci je zastupitelská demokracie, zatímco přímá demokracie, v podobě referenda, bude formou výjimečnou, doplňkovou k zastupitelské demokracii. Proto také návrh ponechává zákonodárnou pravomoc v plném rozsahu na Parlamentu České republiky. Forma referenda by měla být zvolena při rozhodování o zásadních otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky státu, mezi něž patří např. rozhodování o mezinárodních smlouvách, které mají za následek přechod části svrchovaných pravomocí státu na mezinárodní organizace, např. o otázce vstupu České republiky do Evropské unie. Kromě toho návrh ústavního zákona obsahuje negativní vymezení otázek, které nemohou být předloženy k rozhodnutí v referendu. V návaznosti na čl. 9 odst. 2 Ústavy obsahuje návrh ústavního zákona ustanovení, že otázky položené v referendu nesmějí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu.
V návrhu ústavního zákona se počítá s tím, že referendum by mělo být vyhlašováno z iniciativy komor Parlamentu České republiky, vlády České republiky a za podmínek v ústavním zákoně stanovených též na základě iniciativy občanů. Institut referenda má být významným doplněním soustavy založené na zastupitelské demokracii, který umožní, aby občané vykonaly státní moc nejen volbami při skončení volebního období, ale i přímo. I když po přijetí navrhované právní úpravy bude referendum zřejmě poměrně řídkou výjimkou ve způsobu výkonu státní moci, již samo jeho uzákonění zvýší vliv veřejného mínění na výkon moci zákonodárné nebo výkonné.
Výdaje ze státního rozpočtu na realizaci tohoto ústavního zákona budou záviset na frekvenci institutu referenda v praxi. Nelze očekávat, že by referendum bylo vyhlašováno častěji než jednou během čtyřletého volebního období Poslanecké sněmovny, pokud bude vůbec vyhlášeno, přitom výdaje budou evidentně podstatně nižší než výdaje na volby; výdaje na vykonání jednoho referenda by se mohly pohybovat ve výši 500 mil. Kč. V současně připravovaném návrhu zákona o provádění referenda, jehož vydání se předpokládá v ustanovení čl. 1 a čl. 6 tohoto navrhovaného ústavního zákona, se mj. počítá s tím, že politickým stranám a hnutím nebudou poskytovány žádné příspěvky ze státního rozpočtu na úhradu nákladů ve spojitosti s referendem.
B) Z v l á š t n í č á s t
K části první
K čl. 1
Návrh ústavního zákona předpokládá, že prezident republiky vyhlásí referendum, pokud bude podán návrh, aby občané České republiky rozhodli o otázce zásadní povahy týkající se vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Návrh má na zřeteli uplatnění vůle většiny, ale zároveň klade nezbytné meze výčtem věcí, které se nemohou stát předmětem referenda.
Respektuje se ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy, podle něhož změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Sleduje se ochrana práv jedince, a tedy i menšin (písm. a)), respektování zákonem stanovených povinností (písm. b)) zajištění mezinárodněprávních závazků (písm. c)), racionality státní finanční politiky (písm. d)), a zamezuje se tak populistické zneužití institutu referenda. V ustanovení písmene d) se rozumí jednak státní rozpočet, ale i daně a poplatky, jakož i zákony dotčené článkem 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, týkající se sociálních práv. Rozhodování o obsazování funkcí nebo odvolávání z nich v individuálních případech (písm. e)) by narušovalo systém působností stanovených ústavou a zákony.
Ustanovením písmene f) se zamezuje možnost učinit předmětem referenda rozhodnutí příslušející moci soudní, neboť to by narušovalo strukturu a záruky právního státu a ustanovením písmene g) se vylučují zásahy do výkonu moci zákonodárné.
V odstavci 3 jsou vymezeny osoby oprávněné hlasovat v referendu, a to tak, že toto oprávnění má každý občan, který je oprávněn volit do Senátu Parlamentu České republiky. Z uvedeného vyplývá, že v referendu nemohou hlasovat občané, kteří se v den konání referenda zdržují mimo území republiky.
K čl. 2
Předpokladem pro vyhlášení referenda prezidentem republiky má být buď návrh některé z komor Parlamentu České republiky, návrh vlády (odstavec 1) nebo návrh občanů uskutečněný formou petice, pokud vyhlášení referenda navrhne nejméně 300 tis. občanů oprávněných v referendu hlasovat (odstavec 2).
Prezident republiky vyhlásí referendum do 30 dnů ode dne doručení návrhu. V téže lhůtě může prezident republiky odmítnout návrh na vyhlášení referenda, jestliže navržené otázky, které mají být v referendu položeny nejsou podle čl. 1 přípustné anebo nejsou jednoznačné nebo srozumitelné. V takovém případě návrh na vyhlášení referenda předloží Ústavnímu soudu k posouzení (odstavec 3). Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že otázka, která má být v referendu předložena je přípustná, že je formulována jednoznačně a srozumitelně, navrženou otázku nálezem potvrdí; v takovém případě prezident republiky referendum vyhlásí, a to do 15 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu. Dojde-li Ústavní soud v řízení k opačnému závěru, návrh na vyhlášení referenda zamítne.
V odstavci 4 jsou stanoveny lhůty pro vykonání referenda s tím, že referendum lze vykonat nejdříve 90 dnů a nejpozději 120 dnů ode dne, kdy prezident republiky obdržel návrh na vyhlášení referenda, nebo kdy nastala vykonatelnost rozhodnutí Ústavního soudu vydaného v řízení o přípustnosti, jednoznačnosti nebo srozumitelnosti navržené otázky.
K čl. 3
Z čl. 3 vyplývá, že referendum vyhlašuje prezident republiky oznámením ve Sbírce zákonů. Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, takový postup umožňuje, neboť podle § 2 odst. 1 písm. d) cit. zákona se ve Sbírce zákonů m.j. vyhlašují rozhodnutí prezidenta republiky, usnesení komor Parlamentu a usnesení vlády, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo jestliže o jejich vyhlášení tyto orgány rozhodnou.
K čl. 4
Aby výsledek referenda reflektoval názor kvalifikované většiny občanů na věc, jíž se otázka v referendu týká, navrhuje se v odstavci 1 stanovit, že návrh předložený v referendu je přijat, vyslovila-li se pro něj nadpoloviční většina oprávněných voličů, přičemž aby mohlo být v referendu rozhodnutí přijato, musí se hlasování zúčastnit rovněž nadpoloviční většina oprávněných osob. S ohledem na charakter referenda se navrhuje, aby výsledek referenda byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Za tím účelem je k návrhu zákona o provádění referenda, který je předkládán současně s tímto návrhem ústavního zákona, připojena novela zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv.
Prezident republiky, stejně jako obě komory Parlamentu a vláda, mohou v pochybnostech o ústavnosti postupu referenda podat ještě před vyhlášením jeho výsledků návrh Ústavnímu soudu na přezkoumání ústavnosti postupu v referendu.
Zatímco přezkumná pravomoc Ústavního soudu, zakotvená v Ústavě, je následnou kontrolou, je žádoucí v případě referenda zavést preventivní kontrolu ústavnosti a zákonnosti postupů při referendu, neboť by nebylo vhodné, aby po provedení referenda, při jeho kladném výsledku, Ústavní soud případně rušil tento výsledek pro vady, k nimž došlo před vyhlášením výsledku referenda. Řízení o ústavnosti postupu referenda je však do té míry odlišné a zvláště závažné, že je účelné, aby příslušné ustanovení bylo obsaženo v ústavním zákoně.
K čl. 5
Výsledek referenda je závazným pokynem pro příslušné orgány státu, jakož i pro územní samosprávné celky, aby podnikly příslušné kroky k realizaci vůle občanů vyjádřené v referendu.
K čl. 6
K provedení ústavního zákona o referendu je současně předkládán návrh zákona o provádění referenda, který upravuje podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda tak, aby nemohlo dojít k nesrovnalostem při interpretaci a aplikaci ústavního zákona o referendu a aby se referendum mohlo realizovat bez zbytečných komplikací. Postupy při provádění referenda budou do značné míry shodné s postupy při provádění voleb do Parlamentu České republiky.
K části druhé
V části druhé je obsažen návrh novely Ústavy České republiky, kterou se rozšiřují kompetence prezidenta republiky o pravomoc vyhlašovat referendum a jeho výsledky, kompetence Ústavního soudu rozhodovat o návrhu prezidenta republiky, aby Ústavní soud rozhodl, zda navržené otázky, které mají být v referendu předloženy jsou přípustné, jednoznačné a srozumitelné a rozhodovat o návrhu prezidenta republiky, komor Parlamentu a vlády, o posouzení ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho výsledku.
K části třetí
S ohledem na závažnost navrhované právní úpravy je účinnost ústavního zákona stanovena dnem jeho vyhlášení.
V Praze dne 23. srpna 2000
předseda vlády
Miloš Zeman v. r.
místopředseda vlády
a předseda Legislativní rady vlády
Pavel Rychetský v. r.
Úplné znění Hlavy třetí a Hlavy čtvrté ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.,
s vyznačením navržených změn
HLAVA TŘETÍ
Moc výkonná
Prezident republiky
Čl.54
(1) Prezident republiky je hlavou státu.
(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.
(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Čl.55
Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.
Čl.56
Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti dnů.
Čl.57
(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.
(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.
Čl.58
(1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset senátorů.
(2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.
(3) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.
(4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu.
(5) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů.
(6) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.
(7) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
(8) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby.
Čl.59
(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor.
(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".
Čl.60
Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.
Čl.61
Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.
Čl.62
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky(.),
l) vyhlašuje referendum a jeho výsledek.
Čl.63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,
d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,
e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,
f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,
g) jmenuje a povyšuje generály,
h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,
i) jmenuje soudce,
j) má právo udělovat amnestii.
(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Čl. 64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
Čl.65
(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
(2) Prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.
(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.
Čl.66
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j), čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.
Vláda
Čl.67
(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.
(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.
Čl.68
(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.
(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.
(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavců 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.
Čl.69
(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.
(2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.".
Čl.70
Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.
Čl.71
Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.
Čl.72
(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.
(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.
Čl.73
(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
Čl.74
Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.
Čl.75
Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.
Čl.76
(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Čl.77
(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.
(2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.
Čl.78
K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.
Čl.79
(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.
(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.
(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.
Čl.80
(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.
HLAVA ČTVRTÁ
Moc soudní
Čl.81
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.
Čl.82
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.
(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.
(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný.
Ústavní soud
Čl.83
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.
Čl.84
(1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.
(2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.
(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.
Čl.85
(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce.
(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".
(3) Odmítne-li soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
Čl.86
(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního
stíhání s konečnou platností.
(3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu.
Čl.87
(1) Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu(.),
l) o tom, zda navržené otázky, které mají být v referendu předloženy jsou přípustné, jednoznačné a srozumitelné,
m) o návrhu na posouzení ústavnosti postupu referenda před vyhlášením jeho výsledku.
(2) Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
Čl.88
(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.
(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 a zákonem podle odstavce 1.
Čl.89
(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.
(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.
Soudy
Čl.90
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čl.91
(1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.
(2) Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.
Čl.92
Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.
Čl.93
(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.
Čl.94
(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.
(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.
Čl.95
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu.
Čl.96
(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.