Vládní návrh zák. o ochraně hospodářské soutěže - EU

ČÁST PRVNÍ – OCHRANA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

Hlava I – Úvodní ustanovení

§ 1 Předmět zákona

Ustanovení § 1 stávajícího zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb. a zákona č. 286/1993 Sb. není zcela přesné, neboť nevystihuje účel právní úpravy ochrany hospodářské soutěže v její celistvosti s výslovným vztažením na základní skutkově se od sebe odlišující části soutěžního práva - dohody soutěžitelů, zneužívání dominantního postavení a kontrolu spojování soutěžitelů.

Rovněž tak pojmy v § 1 platného zákona „omezování, zkreslování nebo vylučování“ nejsou zcela v souladu s pojmy podle čl. 81 (1) Smlouvy - čl. 85 (1) před účinností Amsterodamské smlouvy, který používá pojmy „vyloučení, omezení nebo narušení“.

Navrhované znění odst. 1 tyto nedostatky odstraňuje. V zájmu racionality celého textu zákona se pro určité protisoutěžní chování, jehož následkem je nebo může být vyloučení, omezení nebo jiné narušení soutěže, ponechává v dalších ustanoveních zákona dosavadní legislativní zkratka „narušení“ s tím, že při aplikaci zákona bude Úřad ve správním rozhodnutí tento konkrétní následek vždy označovat individuálně podle skutečně zjištěného stavu, tzn. buď jako vyloučení nebo omezení nebo jiné narušení soutěže na daném trhu, bez souborně použité legislativní zkratky „narušení“.

Dohody uzavírané mezi soutěžiteli uvedené pod písmenem a), zneužití dominantního postavení uvedené pod písmenem b) a spojení soutěžitelů uvedené pod písmenem c) jsou základní tři formy narušení hospodářské soutěže. V případě dohod soutěžitelů a spojení soutěžitelů se však v souladu s komunitární úpravou nepovažuje za protiprávní až dokonaný děj (jako je tomu v případě zneužití dominantního postavení, kdy znakem zneužití je faktický vznik újmy), ale již jednání k takové újmě směřující. Proto z hlediska právní čistoty bylo pod „narušení“ subsumováno také „ohrožení“. O „ohrožení hospodářské soutěže“ jako formu „narušení“ tedy nepůjde v případě dominantního postavení. Naopak u zbylých dvou forem uvedených v odstavci 1 pod písmeny a) a c) bude protiprávní již ohrožení.

Odst. 2 vymezuje pojem „soutěžitel“. Zákon se vztahuje na všechny fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikateli, a na sdružení těchto osob, pokud svou činností mohou ovlivňovat hospodářskou soutěž. Účast na hospodářské soutěži je nutno pro účely tohoto zákona pojímat široce. Účastí v soutěži se rozumí nejen podnikání, ale každá aktivita schopna ovlivnit trh bez ohledu na to, zda je či není primárně zaměřená na dosažení zisku. Široká formulace odstavce 2 dovoluje do osobní působnosti zákona zahrnout i sdružení bez právní subjektivity (např. sdružení osob podle § 829 občanského zákoníku, anebo různé formy podnikatelského seskupování zahrnující např. vztahy mezi koncernem a koncernovým podnikem, mateřskou a dceřinou společností apod.). V zájmu racionality textu zákona v dalších jeho ustanoveních se osoby a jejich sdružení, na něž se vztahuje působnost zákona, označují společně jako „soutěžitelé“. Tato zkratka je v souladu s terminologií v hlavě V. obchodního zákoníku – Hospodářská soutěž a stala se vžitým pojmem při aplikaci platného zákona.

Odst. 3 výslovně upravuje způsob aplikace zákona na oblast veřejně prospěšných podniků, resp. podniků, které jsou zvláštními právními předpisy pověřeni vykonávat činnosti obecného hospodářského významu. Návrh zákona obecně vychází z principu zákazu narušování hospodářské soutěže ve všech odvětvích ekonomiky všemi subjekty. Vyloučení působnosti zákona pro některé subjekty bude možné pouze v nezbytně nutném rozsahu tehdy, pokud by jeho uplatnění právně nebo fakticky znemožnilo plnění úkolů, které byly těmto subjektům svěřeny zvláštními právními předpisy. Bude se jednat o omezení soutěže nezbytné pro zajištění služeb obecného hospodářského významu poskytovanými podniky se zvláštními nebo výhradními právy (např. poštovní výhrada podle poštovního zákona). Poznámka pod čarou pak příkladně uvádí některé konkrétní zákony, které má toto ustanovení na mysli.

Odstavce 4 a 5 stanovují teritoriální působnost zákona.

Odst. 6 reaguje na vzájemnou vazbu ustanovení obchodního zákoníku a zákona o ochraně hospodářské soutěže. Navrhovaný zákon je s ohledem na právní úpravu ochrany hospodářské soutěže v hlavě V. obchodního zákoníku, ve smyslu § 42 odst. 2 obchodního zákoníku, zvláštním právním předpisem upravujícím nedovolené omezování hospodářské soutěže. Podle tohoto ustanovení se navrhovaný zákon nebude vztahovat na jednání nekalé soutěže. V souladu se soutěžním právem ES, do jehož rámce patří i úprava poskytování veřejných podpor, které mohou významnou měrou přispět k narušení soutěže, je obdobné vynětí z působnosti zákona stanoveno i pro tuto oblast, která je upravena zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Tomuto ustanovení odpovídají odkazy pod čarou.

Hlava II – Dohody narušující soutěž

§ 2

Odst. 1 ve formě generální klauzule vychází z principu obecného zákazu a výslovného zakotvení absolutní neplatnosti podle § 39 občanského zákoníku pro všechny dohody způsobilé narušit hospodářskou soutěž, tj. uzavírané soutěžiteli jak v úrovni horizontální, tak vertikální, jenž je obsažen v čl. 81 Smlouvy. Nadále v souladu s platným zákonem je pro označení tří skutkových podstat uvedených v tomto ustanovení, tj. dohody mezi soutěžiteli v právním slova smyslu, rozhodnutí sdružení soutěžitelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě použita legislativní zkratka „dohody“. Generální klauzule dále obsahuje také obecné pravidlo, podle něhož zákaz (a neplatnost) se nebude vztahovat na dohody, pro něž Úřad podle následující ustanovení rozhodnutím po provedeném správním řízení nebo vyhláškou nepovolí výjimku.

Odst. 2 ponechává strukturu demonstrativního výčtu dohod zakázaných podle předchozího odstavce, která jsou převzata z čl. 81 (1) Smlouvy s přiřazením písm. f), jež v souladu s rozhodovací praxí Evropské komise rozšiřuje demonstrativní výčet zakázaných dohod a jednání o tzv. skupinový bojkot.

Podle odst. 3 lze zákaz vyjádřený generální klauzulí v odstavci 1 aplikovat i na jednotlivá ujednání, která jsou součástí širší dohody, pokud je lze od celého znění dohody obsahově oddělit.

§ 3

I když tzv. licenční smlouvy, resp. dohody o převodu nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, stejně jako dohody o poskytnutí předmětu obchodního tajemství nebo nehmotného předmětu průmyslového a jiného duševního vlastnictví, nechráněného zvláštními právy, obecně patří mezi dohody mezi soutěžiteli, které mohounarušovat soutěž podle § 2, je jim v § 3 s ohledem na jejich specifičnost věnována zvláštní úprava. Jak je již uvedeno v obecné části důvodové zprávy, v podrobnostech pro tyto druhy dohod Úřad vydá formou vyhlášky obecnou výjimku, která bude do českého soutěžního práva transponovat blokovou výjimku o poskytování technologií ve smyslu Nařízení Komise č. 240/96 ze dne 31. 1. 1996.

§ 4 – Horizontální a vertikální dohody

Členění dohod na horizontální a vertikální je v souladu s aplikační praxí Evropské komise z hlediska posuzování dopadů jednotlivých typů dohod na hospodářskou soutěž a jejich definování usnadní interpretaci ustanovení.

Podle odstavce 1 jsou za horizontální dohody jsou považovány takové dohody, jejichž účastníky jsou soutěžitelé působící ve vztahu ke svým dodavatelům i odběratelům na stejné úrovni střetu nabídky a poptávky, jednoduše řečeno mezi konkurenty, např. mezi výrobci téhož zboží.

Podle odstavce 2 jsou vertikálními dohodami naopak takové dohody, jejichž účastníci působí na jiných stupních střetu nabídky a poptávky, bezprostředně na sebe navazujících. Typicky půjde o dohody mezi výrobcem a jeho distributorem.

Odstavec 3 pak stanovuje pravidlo, podle něhož bude postupováno v případech, kdy dohoda bude obsahovat prvky dohody horizontální i prvky dohody vertikální, tj. kdy bude uzavřena mezi soutěžiteli a bude upravovat jak jejich vztah jako konkurentů, tak jejich vztah jako soutěžitelů na sebe navazujících. Obdobné pravidlo bude uplatňováno v případech, kdy půjde o takový typ dohody, z něhož vertikální či horizontální charakter bude problematické dovodit. V obou případech se budou na takovou dohodu vztahovat podrobnější ustanovení o dohodách horizontálních.

§ 5

V souladu s Oznámením Evropské komise o dohodách zanedbatelného významu ze dne 9. 12. 1997 je nově pojímáno vynětí z obecného zákazu dohod stanoveného v generální klauzuli obsažené v § 2 odst. 1 zákazu dohod, a to prostřednictvím uplatnění zásady de minimis obsažené v odstavci 1. Pro kvalifikaci zakázané dohody podle § 2 odst. 1 je nezbytné, aby dohoda soutěž narušovala či byla způsobilá ji narušit citelně. Kvantifikace kritéria tržního podílu zvlášť pro dohody vertikální a horizontální odpovídá praxi Evropské komise, kde větší závažnost z hlediska možných dopadů na hospodářskou soutěž je přiznávána dohodám horizontálním.

Podle odstavce 2 v souladu s Oznámením Evropské komise o dohodách zanedbatelného významu se pravidlo de minimis nepoužije v případech, které jsou považovány za nejzávažnější formy narušení soutěže, tj. v případech horizontálních dohod o cenách a rozdělení trhu a nákupních zdrojů. V případě vertikálních dohod pak toto pravidlo nebude aplikovatelné na dohody přímo či nepřímo určující kupujícímu ceny pro další prodej zboží a na dohody poskytující kupujícímu úplnou územní ochranu, tj. zejména výlučnost jeho distribučních práv na určitém území. Pravidlo de minimis se pak dále nebude aplikovat na dohody, jejichž účastníkem je na jedné straně vždy tentýž soutěžitel a které jsou tímto soutěžitelem uzavírány s odlišnými subjekty, za předpokladu, že kumulativní účinek takové distribuční sítě ve spojení s existencí dalších podobných paralelních sítí, uzavírá pro určité soutěžitele vstup na daný trh.

§ 6

Odstavec 1 zmocňuje Úřad k vedení řízení, v němž konstatuje zakázanou dohodu podle § 2 odst. 1 a v němž rovněž je oprávněn plnění takové dohody zakázat.

V zájmu ochrany právní jistoty soutěžitelů lze podle odstavce 2 podat Úřadu návrh na vydání určovacího rozhodnutí ohledně protiprávnosti dohody.

§ 7

Ustanovení § 7 umožňuje soutěžitelům zahájit před Úřadem řízení o povolení individuální výjimky ze zákazu dohod a stanoví obecné předpoklady tohoto povolení.

§ 8

Odst. 1 upravuje postup při podání návrhu na povolení individuální výjimky.

Odst. 2 stanoví, za jakých předpokladů Úřad výjimku povolí. Z důvodu právní jistoty všech účastníků i třetích osob je příslušná dohoda zakázaná až do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se výjimka povoluje. Až tímto rozhodnutím se dohoda stává podle občanskoprávních předpisů platnou a nejdříve tímto okamžikem se tak může stát i účinnou.

Odst. 3 v zájmu právní jistoty soutěžitelů upravuje nejzazší lhůtu, do kdy je Úřad povinen vydat rozhodnutí o povolení či nepovolení výjimky a předpokládá i povolení této výjimky mlčky.

Odst. 4 umožňuje účastníkům dohody po vydání rozhodnutí o povolení výjimky podat Úřadu návrh na prodloužení doby trvání výjimky.

Podle odst. 5 je Úřad při existenci alespoň jednoho z předpokladů uvedených pod písmeny a) až c) oprávněn povolenou výjimku zrušit, omezit nebo nově stanovit podmínky pro její trvání. Úřad takto může rozhodnout na návrh i z úřední moci.

Odst. 6 stanoví pravidlo aplikace určitých podmínek podle § 8 i na určovací řízení před Úřadem vedená podle § 6 odst. 2.

Hlava III – Dominantní postavení a jeho zneužívání

§ 9

Navrhované ustanovení § 9 je v souladu s pojetím dominance v soutěžním právu ES, které je judikováno v rozhodnutích Evropské komise a rozsudků Soudního dvora.

Odst. 1 obsahuje obecnou definici dominantního postavení vyplývající z komunitární judikatury.

Současná definice dominantního postavení v § 9 odst. 2 platného ZOHS pouze na základě 30 % podílu dodávek na relevantním trhu není dostačující, protože dominantní postavení soutěžitele na trhu určuje více kritérií, než jen podíl objemu dodávek či nákupu určitého zboží. Dominantní postavení musí být proto dovozováno z kombinace více faktorů. Tržní podíl sice nadále zůstává významným kritériem dominance, ale pro její zjišťování Úřad použije i další kritéria příkladmo jmenovaná v odst. 2, která spolu s tržním podílem stanoví tržní sílu určitého soutěžitele či soutěžitelů.

V souladu s čl. 82, dříve čl. 86 Smlouvy odst. 1 dále obsahuje nový pojem kolektivní – společné dominance. Společné dominantní postavení lze definovat jako dominantní postavení společně zaujímané dvěma nebo více nezávislými soutěžiteli.

Odst. 3 obsahuje vyvratitelnou domněnku dominance.

Odst. 4 pak výslovně stanoví pravidlo, podle něhož, za splnění podmínky uvedené v odst. 2, lze za soutěžitele v dominantním postavení pokládat i takového soutěžitele, vůči němuž jsou jiní soutěžitelé v závislém postavení, a to z důvodu nemožnosti řešit jiným způsobem možnost nákupu, prodeje, poskytování služeb atd., které jsou předmětem jejich podnikání.

Z důvodu nového pojetí dominance na principu tržní síly návrh zákona neobsahuje ohlašovací povinnost dominantního soutěžitele podle § 9 odst. 1 platného ZOHS, neboť zjišťování vlastní tržní síly za pomocí ukazatelů podle návrhu tohoto zákona by pro soutěžitele bylo velmi obtížné.

V zájmu úplné slučitelnosti s čl. 82, dříve čl. 86 Smlouvy, který používá pouze pojem „dominantní“ se z části třetí a potažmo z ostatních dotčených ustanovení návrhu tohoto zákona vypouští pojem „monopolní“.

§ 10

V odst. 1 je výslovně vyjádřen zákaz zneužívání dominantního postavení s demonstrativním výčtem těchto jednání, kdy skutkové podstaty pod písm. a) až d) jsou převzaty z čl. 82, dříve čl. 86 Smlouvy. Demonstrativní výčet je doplněn o zvláštní skutkové podstaty týkající se případů prodeje zboží za nepřiměřeně nízké ceny a odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k přenosovým sítím nebo jiným infrastrukturním zařízením a tito nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitel. Dominantní soutěžitel však může prokázat, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné, anebo jej od něho nelze spravedlivě požadovat.

Znění odst. 2 opravňuje Úřad, obdobně jako v případě zakázaných dohod, zneužití dominantního postavení podle předchozího odstavce svým rozhodnutím po provedeném správním řízení deklarovat a v jednotlivých případech podle povahy věci, tj. v případech, kdy takové zneužívání bude mít charakter pokračujícího jednání, rozhodnutím zakázat.

Odst. 3 umožňuje soutěžitelům, aby podali návrh Úřadu na určení, zda jejich jednání má charakter zneužití dominantního postavení. I v tomto případě, stejně jako u zakázaných dohod, se tak zvýší právní jistota soutěžitelů.

Hlava IV – Spojování soutěžitelů

Problematika spojování soutěžitelů podle platného ZOHS není v souladu s komunitární úpravou. Za účelem dosažení plné slučitelnosti zákona i v oblasti spojování soutěžitelů bylo třeba jak část hmotněprávní, tak část procesní týkající se spojování soutěžitelů, upravit v souladu s Nařízením Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení Rady č. 1310/97 (dále v této části důvodové zprávy jen „Nařízení“). Z tohoto důvodu je předkládána zcela nová koncepce podmínek pro povolení spojení i samotného řízení před Úřadem, která je plně slučitelná s komunitární úpravou a umožní využití i dosavadní aplikační praxe Evropské komise.

§ 11 Vymezení pojmů

Odst. 1 až 4 vymezují případy, které jsou považovány za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona, tj. případy, na které se vztahují ustanovení části čtvrté.

Odst. 1 stanoví základní pravidlo, podle kterého je v souladu s novelou obchodního zákoníku zavádějící nové pojmosloví do společenstevního obchodního práva za spojení soutěžitelů považována přeměna, kdy dva či více soutěžitelů, kteří před takovou přeměnou působili na trhu jako samostatní soutěžitelé, se přeměňují v soutěžitele jednoho.

Následující odstavce rozšiřují okruh případů, na které se ustanovení části hlavy IV budou aplikovat, o takové případy, které sice nejsou spojením podle odstavce 1, přesto jsou však za takové spojení považovány.

Podle odst. 2 se za spojení považuje koupě podniku soutěžitele nebo jeho části jiným soutěžitelem.

Podle odst. 3 se za spojení dále považuje podle písem. a) koupě či jiný způsob nabytí podílu na podnikání společnosti – nabytí účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, a podle písm. b) uzavření smlouvy nebo jiná skutečnost, v důsledku které lze určovat nebo ovlivňovat soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele, a to za předpokladu, že soutěžitel či soutěžitelé již kontrolují nejméně jeden podnik, tj. podle § 5 obchodního zákoníku soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání.

Zákon výslovně v odst. 3 písm. b) uvádí případ nejčastější, tj. smlouvu (např. smlouvu o společném výkonu hlasovacích práv rozložených mezi soutěžitele držící akcie či podíly), mezi jiné způsoby lze podřadit např. personálního propojení statutárních orgánů soutěžitelů.

Způsoby kontroly uvedené v odstavci 3 pod písmeny a) a b) jsou uvedeny demonstrativně. Ve všech případech podle tohoto odstavce jde o kontrolu přímou i nepřímou, a to celkovou i tzv. „kontrolu z podstatné části“. Přímou kontrolou se rozumí bezprostřední dispoziční právo v kontrolovaném soutěžiteli, které může vyplývat z držení akcií, obchodních či členských podílů, ale také z práva vlastnického či jiného užívacího ke kontrolovanému soutěžiteli či jeho části. Nepřímá kontrola pak může spočívat v dispozicích s vůlí osob – statutárních nebo jiných rozhodujících orgánů či jejich členů v kontrolovaných soutěžitelích, jejichž možnost vyplývá z existence tzv. personálních unií. Jde o případy, kdy osoba v pozici statutárního či jiného rozhodujícího orgánu v jedné společnosti působí v obdobné pozici ve společnosti jiné, aniž by v těchto společnostech reprezentovala stejného soutěžitele, např. téhož společníka či akcionáře. Kontrolou celkovou může být např. držení všech akcií kontrolovaného soutěžitele. Tzv. „kontrolu z podstatné části“ bude třeba definovat pro každý z posuzovaných případů zvlášť; takovou kontrolou bude nejčastěji držení nadpoloviční většiny akcií či podílů soutěžitele, v některých případech držení většiny dvoutřetinové. O takovou kontrolu však podle konkrétních okolností jednotlivých případů může jít i v případě držení podílů podstatně menších, a to zejména za předpokladu, že vedle těchto podílů, byť nikoli většinových, bude existovat značné množství podílů mnohem menších, rozptýlených mezi značné množství jiných osob.

Odst. 4 definuje další z případů, který sice není spojením v užším smyslu podle odstavce 1, avšak za spojení je také považován – založení nového soutěžitele. Zatímco u přeměny podle odstavce 1 alespoň jeden z původních soutěžitelů zaniká, v případě založení nového soutěžitele není tato podmínka splněna. Založení „společného podniku“ dvěma či více na sobě nezávislými soutěžiteli bude spojením podle tohoto zákona za předpokladu, že založení tohoto nového soutěžitele nesměřuje k cíli či podle povahy věci k možnému následku koordinace soutěžního chování zakládajících soutěžitelů. O spojení podle tohoto zákona tedy půjde typicky v případě koncentrativního spojení, kdy samostatně na trhu působící soutěžitelé založí nový subjekt, který bude na trhu působit namísto soutěžitelů, kteří jej založili, přičemž tito zakládající soutěžitelé poté daný trh opustí, resp. budou na něm působit fakticky toliko prostřednictvím nově založeného soutěžitele.

Odst. 5 navazuje na odst. 4, když stanoví, že založení nového soutěžitele ve formě „společného podniku“, kdy původní soutěžitelé budou na trhu působit nadále jako samostatní soutěžitelé a nově založený soutěžitel bude plnit úlohu koordinátora jejich soutěžního chování, bude Úřadem posuzováno z hlediska možnosti dopadu na hospodářskou soutěž podle ustanovení části třetí, zcela v souladu s posuzováním takovýchto kooperativních společných podniků Evropskou komisí podle čl. 81 Smlouvy.

Odst. 6 rozšiřuje negativní výčet případů, kdy nejde o spojení podle tohoto zákona.

Odst. 7 doplňuje negativní výčet případů o přechod působnosti statutárních orgánů na osoby jmenované podle zvláštních právních předpisů, např. likvidátora v případě vstupu společnosti do likvidace nebo správce konkurzní podstaty v případě prohlášení konkurzu na soutěžitele. Byť tyto osoby v důsledku převzetí některých působností statutárních orgánů získají možnost faktické kontroly nad soutěžitelem, nejde o spojení, na něž by se jinak vztahovala ustanovení hlavy IV. Získaní možnosti kontroly těmito osobami je podle zvláštních předpisů samotným účelem přechodu působností statutárních orgánů.

Pozitivní i negativný výčet odpovídá výčtu vyplývajícímu z ustanovení čl. 3 Nařízení

§ 12 Spojení soutěžitelů podléhající povolení Úřadu

Toto ustanovení stanoví, kdy spojení vymezené v § 11 podléhá povolení Úřadu, přičemž za kritérium byly zvoleny společný celosvětový čistý obrat všech spojovaných soutěžitelů, čistý obrat všech spojovaných soutěžitelů dosažený za poslední účetní období na trhu České republiky a společný podíl spojovaných soutěžitelů na relevantním trhu daného zboží.

Spojení soutěžitelů vymezené v § 12 podléhá povolení Úřadu, je-li splněna buď podmínka uvedená v písmenu a), nebo kumulativně všechny podmínky uvedené pod písmenem b). Návrhy na povolení spojení jsou tedy obligatorními, pokud všichni spojující se soutěžitelé dosáhli společného celosvětového obratu za poslední účetní období přesahujícího 3 miliardy Kč nebo pokud na trhu České republiky všichni spojující se soutěžitelé dosáhli společně obratu přesahujícího 400 milionů Kč, alespoň dva z nich každý jednotlivě obratu přesahujícího 150 milionů Kč a společný podíl všech spojovaných soutěžitelů na relevantním trhu daného zboží přesahuje hranici 25%. Takto vymezené prahové hodnoty obratů a podílu na trhu umožní v souladu s praxí Evropské komise a soutěžních úřadů jednotlivých členských států EU efektivnější kontrolu i u vertikálních a konglomerátních forem spojení soutěžitelů. Kombinace prahových hodnot celosvětového obratu a obratu dosahovaného na domácím trhu odpovídá kromě praxe Evropské komise též praxi Finska, Německa, Řecka, Nizozemí, Švédska, Švýcarska, Rakouska, Velké Británie a ze států mimo EU Polska, jak vyplývá z tabulky, která je přílohou č.1 k této části důvodové zprávy. Nezbytnost zavedení kritéria celosvětového obratu vyplynula z nutnosti vyloučit omezení působnosti Úřadu v případech spojování soutěžitelů, kdy organizační složka soutěžitele dosahujícího celosvětově velmi významného obratu, umístěná a vykonávající činnost na území České republiky, dosahuje obratu sice minimálního, avšak síla soutěžitele, o jehož organizační složku se jedná, by soutěžní prostředí v České republice mohla významným způsobem ovlivnit. V takovém případě je uplatnění kontroly spojování soutěžitelů Úřadem nezbytné.

Prahová hodnota celosvětového obratu ve výši 3 miliardy Kč byla odvozena z poměrů hodnot celosvětových obratů pro notifikace fúzí aplikovaných v jednotlivých státech uvedených v tabulce, která je přílohou č. 1 důvodové zprávy, k hodnotám jejich hrubého domácího produktu. Tento poměr v jednotlivých státech je uveden v tabulce, která je přílohou č.2. Jak z této tabulky vyplývá, poměr výše celosvětového obratu k hrubému domácímu produktu uváděný v procentech se v jednotlivých státech pohybuje mezi 0,328% (Finsko) a 0,002 % (Polsko), přičemž průměrná hodnota 0,045% by v přepočtu k hrubému domácímu produktu České republiky znamenala stanovení celosvětového obratu ve výši 2 miliardy Kč, odpovídající 55,1 milionů Euro. Tato hodnota byla rovněž jako adekvátní doporučena v závěrečné zprávě k úkolu „Určení výše obratu a tržního podílu jako kritéria pro oznamování fúzí“, zpracovanou pro Úřad Vysokou školou ekonomickou v Praze v roce 1997. Úřad vycházel z ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. a) Nařízení, kde výše celosvětového obratu je stanovena na částku 5 miliard Euro, což v poměru k hrubému domácímu produktu EU (7 473,9 mld Euro) činí 0,067 % a ve snaze o co nejvyšší stupeň harmonizace podmínek pro povinnou notifikaci upravil shora uvedenou hodnotu 2 miliardy Kč v poměru 0,045 % ku 0,067 % na výsledných 2,97 miliardy Kč, tj. po zaokrouhlení 3 miliardy Kč. Ke stejnému výsledku Úřad dospívá i cestou navýšení částky navrhované ve shora uvedené závěrečné zprávě Vysoké školy ekonomické v Praze, tj. částky 2 miliard Kč, o index – deflátor hrubého domácího produktu (cenový index očišťující peněžní hodnoty všech statků a služeb, které vstupují do hrubého domácího produktu o cenové změny a umožňující tak změny reálného výstupu statků a služeb v ekonomice izolovat). Na základě všech uvedených výpočtů považuje Úřad za adekvátní hranici dosaženého celosvětového obratu jako podmínku pro povinné povolení spojení soutěžitelů hranici 3 miliard Kč.

Hranice domácího obratu 400 milionů, stejně jako pojistka de minimis 25 % podílu na trhu, vycházejí rovněž ze závěrečné zprávy k úkolu „Určení výše obratu a tržního podílu jako kritéria pro oznamování fúzí“, dále ze závěrů odborné analýzy všech případů spojení soutěžitelů, o nichž Úřad rozhodoval v letech 1991 – 1998 a z porovnání hranic obratů pro spojení obsažených v právních úpravách jednotlivých členských států EU a přidružených zemí. Na základě výše uvedených podkladů se také Úřad přiklonil k zavedení jednoho kritéria obratu společného pro všechna odvětví.

§ 13 Výpočet obratu

Odst. 1 vymezuje pro účely posuzování spojení soutěžitelů pojem čistý obrat, který je podle § 12 kritériem pro povinnou notifikaci spojení Úřadem. Čistým obratem se rozumí podle § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, výnosy snížené o daň z přidané hodnoty, pokud je součástí výnosů, avšak pro účely spojování je rozhodující pouze čistý obrat dosažený toliko při činnosti, která je běžnou podnikatelskou činností spojujícího se soutěžitele. Pokud není spojující se soutěžitel podnikatelem a neprovádí z tohoto důvodu činnost podnikatelskou, započítává se pouze čistý obrat dosažený při této jiné než podnikatelské činnosti. Jde o činnost, ke které byl založen či kterou vykonává, aniž by byl zakládán (typicky půjde o fyzické osoby – nepodnikatele). V souladu s rozhodovací praxí Evropské komise se tedy nebude přihlížet k obratu, který byl dosažen soutěžitelem například při příležitostném prodeji nemovitosti, pokud obchodování s nemovitostmi není předmětem jeho podnikání.

Podle odst. 2 se do čistého obratu rozhodujícího pro povinné povolení spojení započítávají podle písm. a) čisté obraty dosažené všemi soutěžiteli, kteří se spojují, tj. kteří se podle § 11 přeměnili, založili společný podnik, nabyli účastnické cenné papíry, obchodní nebo členské podíly, byli účastníky smluv umožňujících určovat nebo ovlivňovat soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele apod. Kromě těchto spojujících se soutěžitelů se započítávají podle písm. b) rovněž čisté obraty mateřských i dceřiných osob všech spojujících se soutěžitelů, pokud v těchto dceřiných společnostech vykonává alespoň jeden ze spojujících se soutěžitelů kontrolu, či pokud je taková kontrola vykonávána v alespoň jednom spojujícím se soutěžiteli jeho mateřskou společností. Podle písm. c) se do společného čistého obratu započítávají i čisté obraty dosažené všemi sesterskými společnostmi, kontrolovanými týmiž mateřskými společnostmi, které kontrolují alespoň jednoho ze spojujících se soutěžitelů. Podle písm. d) se do společného čistého obratu započítávají i čisté obraty dosažené všemi dalšími osobami, ve kterých vykonávají společně kontrolu alespoň dvě z osob uvedených pod písmeny a) až c), tj. kromě samotných spojujících se soutěžitelů i jejich mateřské, dceřiné a sesterské společnosti.

Odst 3 obsahuje pravidlo, podle něhož ta část obratu, která byla dosažena obchody mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami uvedenými v odst. 2 písm. b), se do celkového čistého obratu nezapočítává.

Odst. 4 stanoví, že v případě, kdy se spojuje nikoli celý soutěžitel, ale pouze jeho část, započítá se pouze obrat dosažený touto spojující se částí. Typicky půjde o případy prodeje částí podniku soutěžitele.

Odst. 5 dopadá na případy převodů částí podniků mezi soutěžiteli. Podle tohoto ustanovení se pro účely výpočtu čistého obratu všechna spojení spočívající v převodech částí podniku mezi týmiž soutěžiteli uskutečněná v průběhu dvou let posuzují jako spojení jedno, které je fakticky ukončené až realizací posledního z jednotlivých převodů části podniku. Čisté obraty dosažené podle odst. 4 všemi částmi soutěžitelů - jednotlivými částmi převáděných podniků, se proto v průběhu dvouletého období sčítají a výsledná částka je rozhodující při aplikaci pravidla vyplývajícího z § 11.

Odst. 6 upravuje specifika výpočtu obratu u soutěžitelů, kteří jsou bankami a pojišťovnami.

§ 14 Zahájení řízení

Odst. 1 vyjadřuje princip zahájení řízení o povolení spojení na návrh spojujících se soutěžitelů.

Pro jednotlivé případy spojení se některým spojujícím se soutěžitelům pro jednotlivé případy spojení vymezené v § 11 výslovně stanovuje v odstavci 2 povinnost podat návrh na zahájení řízení. U osob, kterým není povinnost podání návrhu na zahájení řízení podle tohoto odstavce uložena, není vyloučeno, aby tento návrh fakultativně rovněž podali, popř. aby se připojili k návrhu podanému soutěžitelem, který má k takovému podání stanovenu povinnost.

Odst. 3 stanovuje lhůtu pro podání obligatorních návrhů. Lhůta počíná běžet uskutečněním právního úkonu, v jehož důsledku došlo ke spojení. Rozlišuje se tu situace, kdy ke spojení dochází na základě veřejné nabídky převzetí účastnických cenných papírů podle § 183 a a § 183 b novelizovaného obchodního zákoníku, kdy je třeba návrh Úřadu podat před jejím zveřejněním, a na ostatní situace, kdy je třeba podat návrh Úřadu do 7 dnů od okamžiku, kdy ke spojení došlo. V případě smlouvy tak půjde o okamžik jejího uzavření, např. u personální unie půjde o okamžik jejího faktického vzniku.

Odst. 4 jsou stanoveny náležitosti návrhu podaného u Úřadu.

Z odst. 5 vyplývá možnost soutěžitelů, kteří se spojit teprve hodlají, oznámit svůj záměr Úřadu a návrh na povolení spojení podat již před uskutečněním spojení. Účelem tohoto ustanovení je zvýšení právní jistoty spojujících se soutěžitelů při samotné realizaci spojení a snížení případných škod, které by spojujícím se soutěžitelům mohly vzniknout v případě nepovolení spojení.

§ 15 Rozhodnutí o povolení spojení

Odst. 1 stanoví Úřadu povinnost neprodleně po obdržení návrhu na povolení spojení soutěžitelů oznámit tuto skutečnost v Obchodním věstníku se stanovením lhůty pro podání případných námitek proti spojení.

Odstavce 2, 3 a 4 zavádějí do řízení o povolení spojení specifika umožňující dosažení stejné právní jistoty soutěžitelů, jaká je jim v případech spojování zaručena v řízení před Evropskou komisí. Nově se zavádí dvě fáze řízení před vydáním rozhodnutí ve věci, nově jsou rovněž upraveny lhůty, během nichž je Úřad povinen o návrhu rozhodnout, stejně jako právní následky marného uplynutí těchto lhůt.

Odst. 2 ukládá Úřadu povinnost po zahájení řízení posoudit, zda jde o spojení podléhající povolení a zda jde o spojení, které může mít za následek vznik nebo posílení dominantního postavení, které by bylo příčinou podstatného narušení soutěže. Shledá-li Úřad, že nejde o spojení podléhající jeho povolení, popř. se o spojení podle tohoto zákona nejedná vůbec, anebo spojení nebude mít za následek podstatné narušení soutěže, vydá o tom rozhodnutí do 30 dnů od zahájení řízení. Shledá-li, že spojení vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení soutěže, je povinen toto písemně oznámit ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení účastníkům řízení a sdělit, že v řízení pokračuje.

Odst. 3 zavádí nevyvratitelnou právní domněnku pro případ, že Úřad ve lhůtě podle odstavce 2 ani nerozhodne o povolení či o tom, že spojení povolení nepodléhá, ani nesdělí účastníkům, že v řízení pokračuje. V takovém případě platí, že Úřad spojení povolil k poslednímu dni třicetidenní lhůty podle odstavce 1.

Odst. 4 upravuje lhůty pro konečné vydání rozhodnutí Úřadu za předpokladu, že v souladu s odstavcem 2 oznámil účastníkům, že v řízení pokračuje. V případě spojení, k němuž dochází převzetím nabídky účastnických cenných papírů, je Úřad povinen vydat rozhodnutí ve věci do 2 měsíců od zahájení řízení, v ostatních případech spojení do 5 měsíců od zahájení řízení. Nebude-li v těchto lhůtách rozhodnuto, platí nevyvratitelná právní domněnka, že spojení bylo Úřadem povoleno.

Odst. 5 stanoví pravidla počítání lhůt pro vydání rozhodnutí podle předchozích odstavců. Pouze za předpokladu úplnosti návrhu tyto lhůty běží.

Odst. 6 stanoví odklad zápisu spojení do obchodního rejstříku až k okamžiku následujícímu po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se spojení povoluje, popř. po marném uplynutí lhůt pro povolení spojení.

§ 16 Posuzování spojení

Odst. 1 stanoví demonstrativním způsobem kritéria, podle nichž Úřad posuzuje spojení. Jednotlivá kritéria nejsou řazena podle významu či důležitosti. V souladu s praxí Evropské komise bude Úřad jednotlivě vyhodnocovat veškeré skutečnosti, které by nasvědčovaly možnému narušení hospodářské soutěže v době povolování spojení či v budoucnu.

Odst. 2 obsahuje základní pravidlo pro povolení či nepovolení spojení. Hlavním účelem kontroly spojování soutěžitelů je posoudit na základě kritérií uvedených v odst. 1, zda v důsledku spojení existuje možnost vzniku či posílení již existujícího dominantní postavení kteréhokoli ze spojujících se soutěžitelů, které by narušilo hospodářskou soutěž na trhu nebo na jeho podstatné části. Úřad spojení povolí pouze za předpokladu, že na základě kritérií demonstrativně uvedených v odst. 1 bude v rámci řízení prokázáno, že ke vzniku či posílení takového dominantního postavení nedojde. V opačném případě Úřad takové spojení nepovolí.

Odst. 3 umožňuje, aby Úřad v rozhodnutí o povolení spojení stanovil spojujícím se soutěžitelům pro zachování účinné soutěže podmínky a omezení. Sami soutěžitelé však mají před zahájením řízení i v jeho průběhu, a to až do okamžiku vydání rozhodnutí ve věci, možnost ve prospěch zachování účinné soutěže přijmout své závazky. Rovněž tyto závazky je Úřad oprávněn uvést ve svém rozhodnutí o povolení spojení a jeho platnost tak splněním těchto závazků podmínit.

Jako příklady podmínek, omezení a závazků, jsou těmito závazky podle rozhodovací praxe Evropské komise např. strukturální závazky zakládající změny v samotné struktuře trhu (prodej část soutěžitele, výkon určitých činností ve prospěch třetích osob apod.), závazky, které sice nemají přímý vliv na strukturu trhu, avšak mohou ovlivnit chování subjektů na trhu (nekonkurenční klauzule na dobu určitou týkající se činností soutěžitele, ukončení výhradních smluvních vztahů umožňující zahájení obchodování s jinými osobami apod.) či závazky ukončení personálního propojení ve statutárních či jiných rozhodujících orgánech mezi soutěžiteli.

§ 17 Odklad uskutečňování spojení

Odst. 1 stanoví soutěžitelům zákaz uskutečňovat spojení před nabytím právní moci rozhodnutí Úřadu o povolení spojení. I pro toto ustanovení platí alternativa marného uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí, tj. zákaz uskutečňování končí marným uplynutím lhůty pětiměsíční, resp. dvouměsíční. Demonstrativně je uveden příklad výkonu práv vyplývajících ze spojení, kterým je výkon hlasovacích práv spojených s držením účastnických cenných papírů, členských nebo obchodních podílů, jejichž držení umožňuje soutěžiteli určení nebo ovlivnění soutěžního chování kontrolovaného soutěžitele. Jako další výkon práv vyplývajících ze spojení lze uvést výkon práv odpovídajících postavení statutárního orgánu u personálních unií.

Odst. 2 shrnuje možné právní následky porušení odstavce 1. Toto ustanovení opravňuje Úřad, aby učinil opatření nezbytná k obnovení účinné soutěže. Výčet v tomto ustanovení je demonstrativní, volba příslušného opatření závisí na způsobu, kterým ke spojení podléhajícímu povolení Úřadu došlo. Toto ustanovení je fakticky oprávněním Úřadu přivodit právní stav, který existoval před spojením uskutečněným podle odstavce 1 bez jeho povolení. Podmínkou takového zásahu Úřadu a konkrétního prostředku je nezbytnost k obnovení účinné hospodářské soutěže na relevantním trhu.

Podle odst. 3 lze ze zákazu uskutečňování spojení povolit výjimku. Tuto výjimku je oprávněn povolit Úřad na základě písemného návrhu spojujících se soutěžitelů. Legitimaci k podání takového návrhu mají ti spojující se soutěžitelé, kteří jsou povinni podat návrh na zahájení řízení o povolení spojení. Rovněž na podání návrhu na povolení výjimky ze zákazu realizace spojení se bude vztahovat pravidlo o fakultativnosti podání návrhu jinými spojujícími se soutěžiteli, kteří povinnost podání návrhu na zahájení řízení o povolení spojení nemají. Návrh mohou soutěžitelé podat nejdříve společně s podáním návrhu na zahájení řízení o povolení spojení a musí prokázat, že odkladem realizace spojení jim nebo třetím osobám vznikne závažná majetková či jiná závažná újma. Vzhledem k tomu, že se jedná o újmu majetkovou i nemajetkovou, je třeba Úřadu prokázat její existenci, popř. její výši. Závažnost tvrzené a dokázané újmy pak bude věcí posouzení Úřadem s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu. Na povolení výjimky Úřadem není právní nárok.

V odst. 4 je Úřadu stanovena povinnost rozhodnout o návrhu na povolení výjimky z odkladu realizace – uskutečňování spojení do 1 měsíce po jeho obdržení. Nerozhodne-li v této lhůtě, platí pro posílení právní jistoty spojujících se soutěžitelů nevyvratitelná právní domněnka, že výjimka byla Úřadem povolena. Při rozhodování pak bere v úvahu především možné následky povolení výjimky na hospodářskou soutěž a hrozbu vzniku újmy soutěžitelům.

§ 18 Zrušení rozhodnutí o povolení spojení

Odst. 1 opravňuje Úřad zrušit dříve vydané rozhodnutí, kterým bylo spojení povoleno, avšak pouze z taxativně stanovených důvodů. Prvým důvodem je zjištění, že informace a podklady, které byly vyžádány od účastníků řízení a za jejichž úplnost, správnost a pravdivost nesou účastníci řízení odpovědnost, se ukázaly nepravdivé nebo neúplné, a to byť jen zčásti, pokud na základě těchto údajů bylo spojení povoleno. Druhým důvodem pro zrušení je zjištění, že spojení bylo povoleno na základě uvedení Úřadu v omyl za strany účastníků (tj. fakticky jiné uvedení v omyl než poskytnutí nepravdivých či neúplných údajů podle předchozího případu). Třetím důvodem je pak jednání účastníků řízení v rozporu s omezeními nebo závazky, jejichž dodržením Úřad podmínil povolení spojení.

Odst. 2 stanoví subjektivní jednoroční lhůtu a objektivní pětiletou lhůtu pro zahájení řízení o zrušení rozhodnutí podle odstavce 1.

Hlava V - Úřad

§ 19

Ustanovení § 19 je sumarizačním ustanovením, které upravuje postavení Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže. Obsahuje odkaz na zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb., jímž je v souladu s požadavky Evropské komise zajištěna nezávislost jeho rozhodovací činnosti.

Pod písmeny a) a b) jsou pak vyjmenovány obecné pravomoci Úřadu, které nevyplývají z předchozích ustanovení, tj. nejsou výslovně uvedeny v hlavě II pro oblast dohod, v hlavě III pro oblast zneužití dominantního postavení, ani v hlavě IV pro oblast spojování soutěžitelů. Jedná se o pravomoci dozorové a informační, prostřednictvím kterých je Úřadem zajišťována efektivní ochrana hospodářské soutěže prostřednictvím soustavného výkonu dozoru nad dodržováním pravidel soutěže a prostřednictvím veřejné informovanosti.

Hlava VI – Řízení u Úřadu

§ 20

Evropská úprava soutěžního práva ponechává procesní otázky řízení převážně národním úpravám a výslovnou úpravu omezuje jen na některé oblasti, zejména při vyžadování podkladů a informací a slyšení účastníků řízení, jiných soutěžitelů a dalších osob. Základní právní normou, upravující řízení u Úřadu ve věcech upravených tímto zákonem, je správní řád. Princip uplatnění správního řádu ve všech případech, kdy tento zákon nestanoví od něho odchylky, vyjadřuje odst. 8. Odchylky od správního řádu pak obsahují ustanovení v odst. 1 až 7.

Odst. 1 se odchyluje od správního řádu speciální definicí účastníka řízení. Tato užší speciální úprava byla přijata při druhé novelizaci zákona č. 63/1991 Sb. zákonem č. 286/1993 Sb. z důvodu efektivního naplňování účelu zákona. Účelem zákona je ochrana konkurence jako ekonomického jevu, nikoliv jednotlivých konkurentů, účastníků trhu. Ti jsou nepřímo chráněni rozhodnutími Úřadu, kterými se zabraňuje jiným soutěžitelům narušovat hospodářskou soutěž. Správní řízení bylo tedy doposud vedeno především s těmi narušiteli, o jejichž právech nebo povinnostech v souvislosti s porušením zákona bylo v řízení rozhodováno. Podle této úpravy je možné zákon efektivněji uplatňovat i v případech, kdy je řízení vedeno se sdružením soutěžitelů a není účelné, aby z hlediska rychlosti dosažení nápravy stavu, jenž narušuje hospodářskou soutěž, byli účastníky řízení všichni členové tohoto sdružení, jejichž zájmy mohou být rozhodnutím Úřadu dotčeny. Praxe Úřadu od přijetí zmíněné novely ukázala, že tato definice účastníka řízení je pro naplnění účelu zákona dostačující a není důvod ji měnit. V zájmu širší účasti soutěžitelů na projednávaných věcech ochrany hospodářské soutěže je však v druhé větě odst. 1 navrhováno fakultativní oprávnění Úřadu rozšířit okruh účastníků řízení i na osoby, které prokáží, že jejich zájmy mohou být rozhodnutím Úřadu podstatně dotčeny (např. prodávající akcií či obchodních nebo členských podílů zakládajících spojení soutěžitelů, stěžovatel, distributor zboží, jako druhá strana dohody apod.). Zakotvení fakultativnosti a nikoliv obligatornosti postupu Úřadu v druhé větě odst. 1 je dána smyslem definice účastníka řízení v první větě odst. 1 tak, aby řízení bylo vedeno zásadou rychlosti, hospodárnosti a směřovalo především k naplnění účelu zákona. Podmínkou přiznání statutu účastníka řízení Úřadem je žádost o takové přiznání učiněná před ukončením správního řízení.

Odst. 2 umožňuje Úřadu v případech, kdy hospodářskou soutěž narušuje až kumulativní účinek vertikálních dohod, které jednotlivě splňují podmínky dohody de minimis podle § 5 tohoto návrhu zákona, přiznat postavení účastníka řízení jen tomu soutěžiteli, který je jednou smluvní stranou, zpravidla navrhovatelem všech dohod, jejichž pomocí si vytváří distribuční síť jím vyráběného nebo distribuovaného zboží a pro tuto distribuci sám určuje obchodní podmínky. Jako v předchozím odstavci je fakultativnost postupu Úřadu dána zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, přičemž nevylučuje, aby ve smyslu odst. 1 bylo v určitých případech přiznáno postavení účastníka řízení i druhé straně konkrétní dohody v rámci distribuční sítě.

Odst. 3 upravuje situace, kdy je podání označeno jako návrh na zahájení řízení v dané věci a současně splňuje formální znaky takového návrhu podle správního řádu, na straně druhé však nesplňuje předpoklady k tomu, aby Úřad v podané věci mohl vůbec vést řízení, popřípadě na základě tohoto podání zahájí řízení z vlastního podnětu vůči konkrétnímu soutěžiteli ve smyslu odst. 1 a není dostatečný právní důvod, aby podavatel podání byl účastníkem takového řízení (viz např. řízení o zneužití dominantního postavení). Dosavadní praxe, kdy Úřad takováto podání kvalifikuje jako stížnost či oznámení podle vyhlášky č. 150/1958 Ú. l., je přitom právně diskutabilní. Z tohoto důvodu je výslovně stanoven charakter podobných podání s tím, že Úřad je považuje za podnět k šetření, o jejich přijetí, odmítnutí či postoupení jinému orgánu podavatele uvědomí. Ustanovení nevylučuje, aby podavateli bylo v tom kterém případě přiznáno postavení účastníka řízení.

Odst. 4 stanoví soutěžitelům, jejich sdružením, orgánům státní správy a samosprávy povinnost podrobit se šetření Úřadu, dále stanoví oprávnění Úřadu při vyžadování a prověřování podkladů a informací. Navrhovaná úprava odpovídá evropské úpravě tak, jak je na ni odkazováno v paragrafovém znění a srovnávací tabulce.

Odst. 5 koresponduje s povinnostmi a oprávněními Evropské komise a je nezbytné pro zajištění efektivní ochrany hospodářské soutěže. 

Rovněž odst. 6 odpovídá evropské úpravě podle odkazů v paragrafovém znění a srovnávací tabulce.

Odstavcem 7 ve spojení s ustanoveními správního řádujsou do návrhu zákona implementovány zejména čl. 19 Nařízení Rady č. 17/62 k provedení čl. 85 a 86 Smlouvy a čl. 17 a 18 Nařízení (EHS) Rady č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení (ES) Rady č. 1319/97.

Hlava VII – Pokuty a opatření k nápravě

§ 21

Úprava ukládání pokut podle platného ZOHS v jeho § 14 není plně slučitelná s Nařízením Rady č. 17/62 k provedení čl. 85 a 86 Smlouvy a čl. 14 Nařízení (EHS) č. 4064/89, o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení (ES) Rady č. 1310/97. Nesoulad spočívá jednak v neurčitosti § 14 odst. 4, kdy se pokuta ukládá za porušení „ostatních povinností podle tohoto zákona“ bez přesnější specifikace a jednak v objektivní, nikoliv subjektivní odpovědnosti za porušení zákona.

Navrhované ustanovení § 21 tyto nedostatky odstraňuje.

Odst. 1 stanoví pokuty za zaviněnou, tj. úmyslnou nebo nedbalostní nespolupráci účastníků řízení, jiných soutěžitelů a dalších osob, zejména svědků, při objasňování skutkového stavu věci, o které Úřad vede řízení.

Výše této pokuty je převzata z platného ZOHS.

Odst. 2 zpřesňuje dosud obecně formulovaný odkaz na porušení zákona jmenovitým výčtem ustanovení, za jejichž zaviněné, tj. úmyslné nebo nedbalostní porušení může Úřad uložit pokutu.

I zde je výše pokuty převzata z platného ZOHS.

Odst. 3 umožňuje uložení pokuty za nesplnění pravomocného vykonatelného rozhodnutí Úřadu, kde se již upouští od nutnosti prokázat ze strany Úřadu zavinění.

Rovněž v tomto případě odpovídá výše pokuty současnému ZOHS.

V odstavci 4 je vyjádřena zásada opakovatelnosti uložení pokut uvedených v odstavcích 1 a 3, neboť jen tak lze pokutu chápat jako dostatečný nástroj k prosazování principů efektivní hospodářské soutěže.

Odstavec 5 nově stanoví lhůtu pro uložení pokuty za porušení zákona, která činí nejdéle 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti podle tohoto zákona došlo. tato objektivní lhůta je však dále doplněna lhůtou subjektivní tříletou, podle níž pokutu lze udělit nejpozději do 3 let ode dne, kdy se Úřad o takovém porušení dozvěděl. Tříletá lhůta je odůvodněna tím, že důkazní řízení prokazující účastníku řízení úmyslné nebo nedbalostní porušení zákona, má objektivně delší průběh a dále tím, že při zrušení rozhodnutí Úřadu soudem a vrácení věci k novému řízení, Úřad zpravidla již nemá v dosavadní jednoroční subjektivní lhůtě dostatečný časový prostor, aby po novém projednání věci, která opět vyústila v rozhodnutí o porušení zákona, mohl porušiteli zákona uložit pokutu. Shromáždění důkazních prostředků dokazujících úmyslné nebo nedbalostní porušení zákona, zejména pokud jde o kartelové dohody, je přitom velmi časově náročné. Desetiletá lhůta je pak stanovena z důvodu posílení právní jistoty soutěžitelů.

Odst. 6 pověřuje Úřad vybíráním a vymáháním pokut a stanoví, že výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu.

§ 22

Platný ZOHS v § 11 odst. 1 písm. e) upravuje pravomoc Úřadu ukládat při zjištění závad povinnost k nápravě a stanovit k jejímu splnění přiměřenou lhůtu, ale postrádá bližší úpravu v dalších ustanoveních zákona. Navrhované ustanovení § 22 tento nedostatek odstraňuje s tím, že podle odst. 2 opatření k nápravě nesmí být svým obsahem a rozsahem ukládána nad rámec účelu tohoto zákona, resp. jejich cílem může být pouze ochrana hospodářské soutěže.

Hlava VIII - Povinnost mlčenlivosti a zachování obchodního tajemství

§ 23

Platný ZOHS v § 16 ukládá pracovníkům Úřadu a těm, kdo byli pověřeni plněním úkolů náležejících do působnosti Úřadu, povinnost mlčenlivosti o skutečnostech tvořících výrobní a obchodní tajemství, o nichž se při plnění úkolů dozvěděli, a to po dobu dvou let od skončení pracovního poměru k Úřadu.

Ustanovení § 23 zpřesňuje rozsah osob vázaných mlčenlivostí tak, že tato povinnost se výslovně vztahuje na všechny osoby, které jsou k Úřadu v pracovněprávním vztahu, tzn. nejen na zaměstnance v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou, ale i např. na osoby vykonávající pro Úřad práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podle § 232 a násl. zákoníku práce. Současně ponechává dosavadní povinnost mlčenlivosti i těm osobám, které nejsou v pracovněprávním vztahu k Úřadu, ale vykonávají pro něj různé činnosti na základě pověření (např. právní zastoupení Úřadu před soudem apod), při jejichž plnění se setkávají s obchodním tajemstvím. V zájmu účastníků řízení a jiných soutěžitelů, kteří se podrobují šetření Úřadu, je třeba, aby zachování mlčenlivosti nebylo jako dosud časově omezeno po dobu dvou let od skončení pracovního poměru, ale naopak bylo pro všechny zúčastněné osoby trvalou povinností. Ustanovení § .. již neobsahuje pojem „výrobní tajemství“, neboť tento pojem jednak není v právním řádu definován a podle § 17 obchodního zákoníku jej lze zahrnout právě do okruhu skutečností tvořících obchodní tajemství (viz § 17 obchodního zákoníku, věta druhá „Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy ….“). Stejný režim jako u obchodního tajemství je stanoven pro „důvěrné informace“. Pro výklad tohoto termínu se použije ustanovení § 271 obchodního zákoníku.

Hlava IX – Kartelový rejstřík

§ 24

Odst. 1 obsahuje novou povinnost Úřadu vést rejstřík dohod (kartelový rejstřík), z jejichž zákazu Úřad povolil nebo prodloužil výjimku, ohledně nichž určil, že jde o dohody zakázané, popřípadě pro jejich povolení stanovil podmínky, anebo výjimku zrušil. Veřejný charakter kartelového rejstříku přispěje k transparentnosti činnosti Úřadu a soutěžního prostředí na daném trhu.

Odst. 2 stanoví základní údaje zapisované do kartelového rejstříku včetně jejich změn v průběhu trvání výjimky s možností zápisu i dalších údajů a skutečností podle povahy zapisované dohody.

Odst. 3 ukládá účastníkům dohod podle odstavce 1 povinnost neprodleně oznámit Úřadu všechny změny v údajích podle odstavce 2 písm. a), které nastaly po dobu trvání výjimky, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo. Obecnost formulace poslední části první věty „… kdy k nim došlo“ je dána tím, že účastníci těchto dohod jsou i osoby, jejichž změna jména, obchodní firmy nebo názvu, právní formy, sídla apod. nemusí být vždy konstituována až zápisem do obchodního rejstříku (např. u podnikajících fyzických osob nezapsaných do obchodního rejstříku nebo podnikajících na základě jiného než živnostenského oprávnění, zájmových sdruženích právnických osob založených podle § 20f a násl. občanského zákoníku, vyžadujících ke své právní způsobilosti zápis do registru sdružení vedeném příslušným okresním úřadem, nikoliv zápis do obchodního rejstříku apod).

Odst. 4 vyjadřuje zásadu veřejnosti kartelového rejstříku. Právo nahlédnutí a pořízení opisů a výpisů z kartelového rejstříku je upraveno obdobně jako v § 21 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon).

Hlava X – Ustanovení zmocňovací, přechodná a zrušovací

§ 25

Odst. 1 ukládá Úřadu v zájmu zvýšení právní jistoty soutěžitelů a snížení jejich administrativní i ekonomické zátěže při povolování individuálních výjimek převzít systém obecných výjimek platný v soutěžním právu EU. Toto ustanovení zmocňuje Úřad k vydání vyhlášek, jimiž budou povoleny obecné (tzv. „blokové“) výjimky pro vyjmenované oblasti, tj. pro oblast vybraných druhů dohod o specializaci, výzkumu a vývoji, poskytování technologií, distribuci a servisu motorových vozidel, dohod v oblasti pojišťovnictví a dopravy a určitých druhů vertikálních dohod. Tyto oblasti odpovídají oblastem, pro které jsou vydány obecné výjimky v soutěžním právu EU.

Odst. 2 zmocňuje Úřad k vydání dalších obecných výjimek. Nejčastěji se bude jednat o obecné výjimky, které se v budoucnu stanou součástí komunitárního práva a vyvstane potřeba zakotvit je do systému obecných výjimek tvořících součást soutěžního práva České republiky. Vydání takovýchto výjimek je opět podmíněno zjištěním Úřadu, že narušení soutěže, ke kterému by taková obecná výjimka mohla vést, je převážena výhodami pro účastníky trhu, přičemž demonstrativně Úřad uvádí výhody pro spotřebitele.

Odst. 3 naopak Úřadu umožňuje reagovat na změny ve vývoji trhu po povolení obecných výjimek. Pokud by v důsledku takového vývoje přestaly účinky dohod, na něž se obecná výjimka vztahuje, splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle tohoto zákona, je Úřad oprávněn výhody obecné výjimky odejmout, tj. fakticky obecnou výjimku vyhláškou zrušit. Toto ustanovení umožní pružně reagovat i na aplikační praxi Evropské komise.

Odst. 4 umožňuje Úřadu vydat ve formě vyhlášky i náležitosti návrhu na povolení spojení podle hlavy IV.

§ 26

Odst. 1 v zájmu právní jistoty soutěžitelů stanoví, že dosud vydané výjimky se nadále považují za výjimky udělené podle tohoto zákona, tj. splňující podmínky, za kterých by bylo možno tyto výjimky podle nového zákona udělit.

Odst. 2 stanoví pravidlo pro řízení zahájená podle dosud platného ZOHS.

§ 27

Toto ustanovení je zrušovacím ve vztahu k současnému ZOHS.

ČÁST DRUHÁ – ZMĚNA ZÁKONA č. 286/1993 Sb.

Samostatně se zrušuje část zákona č. 286/1993 Sb., kterou byl zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, novelizován.

ČÁST TŘETÍ – ÚČINNOST

Účinnost zákona se předpokládá k 1. červenci 2001.

V Praze dne 30. srpna 2000

předseda vlády

místopředseda vlády

a předseda Legislativní rady vlády

i důvodové zprávy - Přehled států, které mají pro povinnou notifikaci spojení soutěžitelů kritérium celosvětového obratu¹

Stát

Celosvětový obrat

Domácí obrat

Tržní podíl

Poznámka

nár. měna

v Euro

v Kč2

nár. měna

v Euro

v Kč2

EU

5 mld 250 mil min 2 strany

181,35 mld 9,068 mld min 2 strany

a v jednom členském státěmusí realizovat alespoň 2/3 obratu 374 567 tis. obyvatel

EU

2,5 mld 100 mil min 2 strany

90,675 mld 3,627 mld min 2 strany

a v jednom členském státěmusí realizovat alespoň 2/3 obratu a společný obrat v min. 3 čl. státech 100 mil Euro (3627 mil Kč) a v 1 z těchto 3 čl. států dva podniky 25 mil Euro (906,75 mil Kč)

Finsko

2 mld FMK 150 mil min 2 strany

336,4 mil 25,23 mil min 2 strany

12,2 mld 0,915 mld min 2 strany

5 147 tis. obyvatel

Německo

1 mld DM

511,3 mil

18,545 mld

50 mil DM min 1 strana

25,6 mil min 1 strana

927,25 mil min 1 strana

možnost aplikace pravidlade minimispro určité případy(viz německý zákon § 35) 82 060 tis. obyvatel

Řecko

50 mil

1,814 mld

5 mil min 2 strany

181,35 mil min 2 strany

nebo 25 %

10 508 tis. obyvatel

Nizozemí

250 mil NLG

113,4 mil

4,115 mld

30 mil NLG min 2 strany

13,6 mil min 2 strany

493,77 mil min 2 strany

15 650 tis. obyvatel

Polsko

5 mil

0,181 mld

nebo hodnota obchodní akvizice je 2 mil Euro (72,54 mil Kč) nebo vyšší 38 666 tis. obyvatel

Švédsko

4 mld SEK

486,1 mil

17,632 mld

de minimis: obrat cílové společnosti menší než 100 mil SEK (440,8 mil Kč) 8 848 tis. obyvatel

Švýcarsko

2 mld CHF

1272,2 mil

46,142 mld

nebo 500 mil CHF a (100 mil CHF min 2 strany)

nebo 318,0 mil a 63,6 mil min 2 strany

nebo 11,534 mil a 2,307 mil min 2 strany

2 strany spojení min 100 mil CHF na švýcarském trhu se týká, jak celosvě-tového obratu, tak domácího obratu pro notifikaci fúze 7 000 tis. obyvatel

i důvodové zprávy

Poměr výše celosvětového obratu k hrubému domácímu produktu u států, které mají jako kritérium pro spojení soutěžitelů povinnou notifikaci celosvětový obrat

Stát	Počet obyvatel [tis]	Hrubý domácí produkt (dle parity kupní síly) v mld euro	Celosvětový obrat		Poměr výše celosvětového obratu k HDP v [%]
			mil euro	mld Kč
Evropská unie	374 567	7 473,9	5 000,0	181,350	0,067
Evropská unie	374 567	7 473,9	2 500,0	90,675	0,033
Finsko	5 147	102,6	336,4	12,200	0,328
Německo	82 060	1 779,4	511,3	18,545	0,029
Rakousko	8 075	179,5	305,4	11,075	0,170
Řecko	10 508	143,0	50,0	1,814	0,035
Nizozemí	15 650	329,8	113,4	4,115	0,034
Polsko	38 600	301,6	5,0	0,181	0,002
Švédsko	8 848	171,2	486,1	17,632	0,284
Česká republika	10 278	122,0	55,1	2,000	0,045

Zdroj: Statistické údaje o počtu obyvatel a HDP v uvedených zemích byly získány z Internetových stránek Ministerstva zahraničních věcí (www.euroskop.cz/eu_clstaty.html)

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže

Srovnávací tabulka návrhu předpisu ČR s legislativou ES

Navrhovaný předpis ČR		Odpovídající předpis ES
Ustanovení (část.§ odst., písmeno)	Obsah	Celex.č.	Ustanovení (čl.,písm., odst.)	Obsah	Hodnocení slučitelnosti	Poznámky

§ 1 odst.1 §1 odst.3

"Tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen „zboží“) proti jejímu vyloučení, omezení nebo jinému narušení nebo, za podmínek stanovených tímto zákonem, jejímu ohrožení (dále jen „narušení") a) dohodami soutěžitelů (§2 odst.1), b) zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo c) spojením soutěžitelů. „Na soutěžitele, kteří jsou na základě rozhodnutí vydaného podle zvláštního zákona poskytují služby obecného hospodářského významu, se tento zákon vztahuje jen, pokud jeho uplatnění neznemožní poskytování těchto služeb."

157E085 157E086 ve znění 197D/AFI/CE.1 389R4064 ve znění 397R1013 157E090 ve znění 197D/AFI/CE.1

čl.81 odst.1 čl. 82 čl.86 odst.2

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: “ Se společným trhem jsou neslučitelné a proto zakázány veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu....“ „Se společným trhem je neslučitelné a proto zakázané, aby pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, jeden nebo několik podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo na jeho podstatné části.“ Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: „Podniky, jimž bylo svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského zájmu nebo které mají povahu fiskálního monopolu, podléhají ustanovení této smlouvy s zejména pravidlům soutěže, pokud uplatnění těchto ustanovení neznemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly přiděleny.“

PS PS

Účel a postavení soutěžního práva ES je obsažen také v rozhodnutí Soudního dvora ES v právní věci Metro SB v. Komise (případ č. 26/76) ze dne 25. října 1977

§2 odst.1, odst.2

„Dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku." Zakázanými podle odstavce 1 jsou zejména dohody, popřípadě jejich části, které narušují hospodářskou soutěž a obsahují: a) přímé nebo nepřímé určení cen, popřípadě jiných obchodních podmínek, b) závazek omezení kontroly výroby, odbytu, výzkumu a vývoje nebo investic, c) rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, d) podmínku, že uzavření smlouvy bude vázáno na přijetí dalšího plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s požadovaným předmětem plnění nesouvisí, e) závazek účastníků dohody uplatňovat vůči obchodním partnerům nerovné podmínky při rovnocenných plněních, čímž jsou někteří z nich v hospodářské soutěži znevýhodněni.

157E085 ve znění 197D/AFI/CE.1

čl. 81 odst.1 a odst. 2

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: “ Se společným trhem jsou neslučitelné a proto zakázány veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu, zejména ty, které: a) přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky, b) omezují nebo kontrolují výrobu, odbyt, technický rozvoj nebo investice, c) rozdělují trhy nebo zdroje zásobování, d) váží uzavření smlouvy na podmínku, že druhá strana přijme další plnění, které podle povahy věci nebo podle obchodních zvyklostí s předmětem takové smlouvy nesouvisejí, e) uplatňují vůči obchodním partnerům nerovné podmínky při rovnocenných plněních, čímž jsou někteří partneři znevýhodněni v soutěži.“ „Dohody nebo rozhodnutí, zakázané podle tohoto článku, jsou od počátku neplatné“.

PS

§ 3 odst. 1 § 3 odst. 2 písm. a),

„ Dohody o převodu nebo poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo části těchto dohod jsou zakázané, jestliže nabyvatele omezují způsobem, který přesahuje rozsah zákonné ochrany těchto práv“ „ Zákaz podle odstavce 1 se nevztahuje na dohody nebo jejich části obsahující zejména a) omezení nabyvatele práva nebo licence, jestliže jsou odůvodněna zájmem převodce práva či poskytovatele licence na řádném užití předmětu ochrany.“

(uvedené rozsudky nejsou v anglické verzi CELEXU obsaženy) 362R0017 ve znění 399R1216

shrnutí článek 4 odst. 2 bod 2 písm. b)

Rozsudek Soudního dvora ES: Právo ES se nemůže dotknout existence průmyslových práv tak, jak jsou upravena v právních řádech členských států EU. Výkon těchto práv je však předmětem omezení pocházejících ze Smlouvy o ES, tj. ustanovení o ochraně hospodářské soutěže a pravidel volného pohybu zboží. Nařízení Rady č. 17/62 k provedení čl. 85 a 86 Smlouvy Článek 4 (2) (2) (b) obsahuje vymezení dohod, které jsou vyňaty z povinnosti notifikace za účelem získání individuální výjimky, pokud tyto dohody ukládají omezení výkonu práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.

PS PS

Např. rozsudek v právní věci Consten a Grundig v. Komise (56 a 58/64) ze dne 13. července 1966, nebo rozsudek v právní věci Deutsche Gramophon v. Metro (78/70) ze dne 8. července 1971.

§ 4 odst. 1 a odst. 2

"(1) Dohody soutěžitelů, kteří působí na stejné úrovni trhu, jsou horizontálními dohodami." "(2) Dohody soutěžitelů, kteří působí na různých úrovních trhu, jsou vertikálními dohodami."

397Y12 9(02)

část II.,. odst. 9

Oznámení Komise o dohodách zanedbatelného významu: „Komise je toho názoru, že na dohody mezi podniky zabývajícími se výrobou a distribucí zboží nebo poskytováním služeb se nevztahuje zákaz podle čl.81 (1), pokud společný podíl na trhu všech zúčastněných podniků na žádném z relevantních trhů nepřekračuje: a) hranici 5% v případě, kdy je dohoda uzavřena mezi podniky působícími na stejné úrovni výroby nebo distribuce („horizontální dohoda“), b) hranici 10% v případě, kdy je dohoda uzavřena mezi podniky působícími na různých ekonomických úrovních („vertikální dohoda“)."

PS

§5 odst. 1 písm. a), b) § 5 odst. 2

„Zákaz dohod podle § 2 odst. 1 se nevztahuje na a) horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 5%, b) vertikální dohodu pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10%, nestanoví-li Úřad vyhláškou tento podíl vyšší." „Vynětí ze zákazu podle odst. 1 se netýká těchto dohod, i když splňují podmínky stanovené v odst. 1: a) horizontální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen nebo o rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů, b) vertikální dohody o přímém nebo nepřímém určení cen kupujícímu pro další prodej zboží nebo poskytnutí kupujícímu pro tento další prodej úplné ochrany na vymezeném trhu, c) jednotlivé dohody, které jsou součástí souboru dohod ohledně stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží, pokud 1. společný podíl účastníků dohod tvořících soubor, u nichž se alespoň na jedné straně účastní stejný soutěžitel, na relevantním trhu přesahuje procentní hranice stanovené v odstavci 1, nebo 2. souborem vertikálních nebo smíšených dohod je přístup na relevantní trh soutěžitelům, kteří nejsou účastníky těchto dohod tvořících soubor, omezen a hospodářská soutěž na tomto trhu je podstatně narušena kumulativním účinkem paralelních distribučních sítí podobných vertikálních nebo smíšených dohod uzavřených pro distribuci stejného, srovnatelného nebo zaměnitelného zboží."

397Y1209(02) 397Y1209(02)

část II., odst.9, odst. 11 část II odst. 18

Oznámení Komise o dohodách zanedbatelného významu: „Komise je toho názoru, že na dohody mezi podniky zabývajícími se výrobou a distribucí zboží nebo poskytováním služeb se nevztahuje zákaz podle čl.81 (1), pokud společný podíl na trhu všech zúčastněných podniků na žádném z relevantních trhů nepřekračuje: a) hranici 5% v případě, kdy je dohoda uzavřena mezi podniky působícími na stejné úrovni výroby nebo distribuce („horizontální dohoda“), b) hranici 10% v případě, kdy je dohoda uzavřena mezi podniky působícími na různých ekonomických úrovních („vertikální dohoda“); Oznámení Komise o dohodách zanedbatelného významu dále stanoví, že v případě: a) horizontálních dohod, které mají za cíl - určit ceny nebo omezit výrobu nebo prodej nebo - rozdělit trhy nebo zdroje zásobování; b) vertikálních dohod, které mají za cíl - učit ceny pro další prodej nebo -poskytnout územní ochranu zúčastněným nebo jiným podnikům; nemůže být aplikovatelnost čl. 81 (1) vyloučena ani v případě, že společný podíl na trhu všech zúčastněných podniků nepřekračuje hodnoty stanovené výše.“ Oznámení Komise o dohodách zanedbatelného významu: „Část II. tohoto oznámení se nepoužije v případě, že je na relevantním trhu hospodářská soutěž omezena kumulativními účinky paralelních sítí podobných dohod uzavřených mezi několika výrobci nebo distributory.“

PS PS

Oznámení Komise vychází z judikatury Soudního dvora ES, např. rozhodnutí v právní věci Franz Voelk v. Etablissements J. Vervaecke (případ 5/64) ze dne 9.července 1969. Oznámení Komise vychází v této části z judikatury Soudního dvora ES, např. rozhodnutí v právní věci Brasserie de Haecht SA v. Wilkin (případ 23/67) ze dne 12. prosince 1967.

§6 odst. 1) a odst. 2)

"(1) Zjistí-li Úřad při výkonu dozoru nebo z jiného podnětu, že byla uzavřena dohoda (§2 až 5), tuto skutečnost v rozhodnutí deklaruje a zároveň může tímto rozhodnutím plnění dohody zakázat. (2) Soutěžitelé mohou podat Úřadu návrh na určení, zda určitá jejich dohoda podléhá zákazu podle § 2 až 5."

362R0017 ve znění 399R1216

čl. 2 a čl. 3

Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: čl. 2 " Komise může osvědčit na základě žádosti daných podniků nebo sdružení podniků, že na základě faktů, které má k dispozici, neexistují důvody podle článku 85(1) nebo článku 86 Smlouvy, pro zásahy ze strany Komise v souvislosti s dohodou, rozhodnutím, nebo jednáním. čl. 3 " Jestliže Komise zjistí, na návrh nebo z vlastního podnětu, že je porušován článek 85 nebo 86 Smlouvy může prostřednictvím rozhodnutí požadovat na daných podnicích nebo sdruženích podniků ukončení porušování."

PS

§7 písm. a) až c)

" Soutěžitelé mohou požádat Úřad o povolení individuální výjimky ze zákazu dohod podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1, pokud dohoda a) přispěje ke zlepšení výroby, distribuce, anebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazuje spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z tohoto plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), a c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody."

157E085 ve znění 197/AFI/CE.1

81 (3)

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: Ustanovení o zákazu a neplatnosti dohod dle odst. 1 tohoto článku mohou být prohlášena za neúčinná pro dohody, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářskému pokroku, přičemž vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho vyplývajících a které a) neukládají podnikům omezení, jež nejsou k dosažení cílů dohody nutná, b) neumožňují podnikům vyloučit soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených.

PS

§ 8 odst. 2 §8 odst. 4 § 8 odst. 5

Úřad povolí výjimku na dobu nejvýše 5 let. V rozhodnutí o povolení výjimky může Úřad stanovit podmínky a omezení ve prospěch zachování účinné soutěže. Úřad může na návrh soutěžitelů rozhodnout o prodloužení trvání výjimky. Úřad může z vlastního podnětu nebo na návrh soutěžitelů zrušit nebo omezit poskytnuté výjimky, jestliže: a) se podstatně změnily podmínky, které byly pro její udělení rozhodující, b) účastníci dohody jednají v rozporu s podmínkami a závazky uvedenými v rozhodnutí o povolení výjimky nebo je zneužívají, c) povolení bylo vydáno na základě nepravdivých nebo neúplných informací.

362R0017 ve znění 399R1216

čl. 8 odst.1 čl. 8 odst.2 čl.8 odst.3

Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: „Rozhodnutí o aplikaci článku 81 (3) Smlouvy o založení ES se vydává na dobu určitou a mohou k němu být připojeny podmínky a závazky.“ Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: „Rozhodnutí může být na základě žádosti obnoveno, pokud jsou i nadále plněny požadavky článku 81 (3) Smlouvy o založení ES.“ Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: „Komise může zrušit nebo změnit své rozhodnutí nebo stranám zakázat určitá jednání: a) jestliže došlo ke změně některé ze skutečností, které byly základem pro rozhodnutí, b) jestliže se strany dopustí porušení jakéhokoliv závazku, který je k rozhodnutí připojen, c) jestliže se rozhodnutí zakládá na nesprávných informací nebo je vykládáno podvodem, d) jestliže strany zneužívají výjimky z ustanovení čl. 81 (3) Smlouvy , která jim byla udělena rozhodnutím.“

PS PS PS

§9 odst. 1 § 9 odst. 2 § 9 odst. 4

„Dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích." „Tržní sílu podle odstavce 1 Úřad posuzuje podle hodnotového vyjádření zjištěného objemu dodávek nebo nákupu na trhu daného zboží (tržní podíl), dosaženého soutěžitelem nebo soutěžiteli se společnou dominancí v období, které je podle tohoto zákona zkoumáno, a podle dalších ukazatelů, zejména podle hospodářské a finanční síly soutěžitelů, právních nebo jiných překážek vstupu na trh pro další soutěžitele, stupně vertikální integrace soutěžitelů, struktury trhu a velikosti tržních podílů nejbližších konkurentů.“ „Nebude-li pomocí ukazatelů podle odstavce 2 prokázán opak, má se za to, že dominantní postavení nezaujímá soutěžitel nebo soutěžitelé se společnou dominancí, kteří ve zkoumaném období dosáhli na trhu menší než 40 % tržní podíl.“

157E086 ve znění 197/AFI/CE 676J0085 676J0027 676J0085 672J0006 678J0022 676J0027 676J0027 676J0085

čl. 82 odst.1 odst. 38 shrnutí odst. 6 body 57-58 bod 121 body 7-10 body 69-96 body 108-129 body 57-58 shrnutí

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: „Se společným trhem je neslučitelné a proto zakázané, aby pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, jeden nebo několik podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo na jeho podstatné části.“ Rozsudek Soudního dvora ES : “Dominantní postavení se vztahuje k pozici takové ekonomické síly soutěžitele na relevantním trhu, která mu umožňuje bránit účinné soutěži a chovat se do značné míry nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a spotřebitelích.“ Rozsudek Soudního dvora ES: „Dominantní postavení souvisí s pozicí ekonomické síly držené soutěžitelem na relevantním trhu, která mu umožňuje bránit účinné soutěži a chovat se do značné míry nezávisle na soutěžitelích, zákaznících a spotřebitelích. Obecně dominantní postavení vyplývá z kombinace několika faktorů, které sami o sobě takové postavení nezakládají.“ Judikatura Soudního dvora ES: Soudní dvůr ES ve svých rozsudcích dále nespecifikoval definici dominantního postavení uvedenou výše, ale zaměřil se na výčet faktorů, na jejichž základě je dominantní postavení odvozováno. Mezi nejdůležitější faktory náleží : tržní podíl daného podniku (např. Hoffmann-La Roche), hospodářská a finanční síla podniku (např. United Brands), překážky vstupu na trh (např. Hugin), vertikální integrace (např. United Brands), tržní podíly nejbližších konkurentů (např. rozsudky United Brands nebo Hoffmann-La Roche). Judikatura Soudního dvora ES: Podle judikatury Soudního dvora (zejména rozsudky v případech Hoffmann-La Roche a United Brands) je za silný důkaz existence dominantního postavení považován tržní podíl přesahující 40 % s tím, že skutečná existence dominantního postavení musí být dále potvrzena na základě dalších ukazatelů (struktura trhu, hospodářská a finanční síla daného podniku apod.).

PS PS PS

rozsudek v právní věci: Hoffmann-La Roche & Co AG v. Komise případ č. 85/76 ze dne 13. února 1979 rozsudek v právní věci: United Brands v. Komise případ č. 27/76 ze dne 14. února 1978

§10 písm. a) až d) § 10 odst. 1 písm. e) § 10 odst. 1 písm. f) §10 odst. 2 a 3

„Zneužívání dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů je zakázáno. Zneužitím dominantního postavení je zejména a) přímé nebo nepřímé vynucování nepřiměných podmínek ve smlouvách s jinými účastníky trhu, zvláště vynucování plnění, jež je v době uzavření smlouvy v nápadném nepoměru k poskytovanému protiplnění, b) vázání souhlasu s uzavřením smlouvy na podmínku, že druhá smluvní strana odebere i další plnění, které s požadovaným předmětem smlouvy věcně ani podle obchodních zvyklostí nesouvisí, c) uplatňování rozdílných podmínek při shodném nebo srovnatelném plnění vůči jednotlivým účastníkům trhu, jimiž jsou tito účastníci v hospodářské soutěži zvýhodňováni, d) zastavení nebo omezení výroby, odbytu, nebo technického vývoje zboží na úkor spotřebitelů,“ e) „soustavné nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny, které má nebo může mít za následek narušení hospodářské soutěže,“ f) „odmítnutí poskytnout jiným soutěžitelům za přiměřenou úhradu přístup k vlastním přenosovým sítím nebo obdobným rozvodným a jiným infrastrukturním zařízením a tito jiní soutěžitelé z právních nebo jiných důvodů nemohou bez spoluužívání takového zařízení působit na stejném trhu jako dominantní soutěžitelé, kteří přitom neprokáží, že takové spoluužívání není z provozních nebo jiných důvodů možné, anebo je od nich nelze spravedlivě požadovat.“ (2) " Zjistí-li Úřad při výkonu dozoru nebo z jiného podnětu, že došlo ke zneužití dominantního postavení, tuto skutečnost rozhodnutím deklaruje a zároveň může tímto rozhodnutím takové jednání zakázat." (3) " Soutěžitelé mohou podat Úřadu návrh na určení, zda určité jejich jednání je či není zneužitím dominantního postavení."

157E086 ve znění 197/AFI/CE.1 685J0005 394D0019 362R0017 ve znění 399R1216

čl. 82 odst.1 písm. a) až d) shrnutí odst. 66 čl. 2 a čl. 3

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: „Se společným trhem je neslučitelné a proto zakázané, aby pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, jeden nebo několik podniků zneužívaly dominantního postavení na společném trhu nebo na jeho podstatné části. Takové zneužívání může zejména spočívat: a) v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných obchodních podmínek, b) v omezování výroby, odbytu nebo technického rozvoje ke škodě spotřebitelů, c) v uplatňování nerovných obchodních podmínek vůči obchodním partnerům při rovnocenných plněních, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v soutěži, d) ve vázání uzavření smlouvy na podmínku, že druhá strana přijme další plnění, která podle povahy věci nebo podle obchodních zvyklostí s předmětem takové smlouvy nesouvisí.“ Rozsudek Soudního dvora ES: Uplatňování cen pod úrovní průměrných přímých nákladů, tj. nákladů, které se mění v závislosti na vyrobeném množství, jejichž prostřednictvím se podnik snaží eliminovat konkurenta, musí být považováno za zneužití. Navíc, uplatňování cen pod úrovní průměrných celkových nákladů, ale nad úrovní průměrných přímých nákladů musí být považováno za zneužití, jestliže jsou tyto ceny určeny jako součást plánu na eliminaci konkurenta. Rozhodovací praxe Evropské komise: Komise ve svých rozhodnutích používá pojem „podstatné zařízení“ (essential facilities), které charakterizuje jako „zařízení nebo infrastrukturu, bez jejíhož využití nemůže soutěžitel nabídnout svým zákazníkům žádné služby“. Pro případ, že na trh vstupuje nový soutěžitel a požaduje přístup k podstatnému zařízení, formulovala Komise tuto zásadu: „Podnik, který je dominantní pro poskytování podstatného zařízení ... a sám toto zařízení užívá a bez věcného opodstatnění odmítá zpřístupnit toto zařízení jiným podnikům nebo toto poskytuje pouze za podmínek, které jsou nevýhodnější, než jaké platí pro jeho vlastní služby, porušuje článek 86 (pozn. dnes článek 82) Smlouvy, jsou-li splněny ostatní předpoklady tohoto článku. Podnik s dominantním postavením nesmí na společném trhu uskutečňovat diskriminující jednání ve prospěch vlastní činnosti. Článek 86 porušuje vlastník podstatného zařízení, který užívá svoji moc na trhu k posílení svého postavení na jiném trhu, jež se váže k danému trhu, a to zejména tím, že soutěžiteli odepře přístup nebo umožní přístup za méně výhodných podmínek než pro vlastní služby a tím mu vnutí znevýhodnění v soutěži.“ Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: čl. 2 " Komise může osvědčit na základě žádosti daných podniků nebo sdružení podniků, že na základě faktů, které má k dispozici, neexistují důvody podle článku 85(1) nebo článku 86 Smlouvy, pro zásahy ze strany Komise v souvislosti s dohodou, rozhodnutím, nebo jednáním. čl. 3 " Jestliže Komise zjistí, na návrh nebo z vlastního podnětu, že je porušován článek 85 nebo 86 Smlouvy může prostřednictvím rozhodnutí požadovat na daných podnicích nebo sdruženích podniků ukončení porušování."

PS PS PS PS

Rozsudek v právní věci AKZO Chemie BV v. Komise, případ č. 62/86 ze dne 3. července 1991 Rozhodnutí Komise v případu Sea Containers/Stena Sealink ze dne 21. prosince 1993. V tomto rozhodnutí učinila Komise odkaz na rozhodnutí Soudního dvora ES např. v právních věcech (Commercial Solvents, Telemarketing, Sabena apod.) To naznačuje, že východiskem a inspirací byla pro Komisi ustálená rozhodovací praxe k odmítnutí obchodovat podnikem s dominantním postavením.

§11 odst. 1 , odst 2, odst. 3 §11 odst. 4

„1) Ke spojení soutěžitelů dochází přeměnou dvou nebo více na trhu dříve samostatně působících soutěžitelů. 2) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se považuje i nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou o prodeji podniku. 3) Za spojení soutěžitelů podle tohoto zákona se rovněž považuje, jestliže jedna nebo více osob, které nejsou podnikateli, ale kontrolují již alespoň jeden podik, anebo jestliže jeden nebo více podnikatelů získá možnost přímo nebo nepřímo kontrolovat jiný podnik zejména: a) nabytím účastnických cenných papírů, obchodních nebo členských podílů, nebo b) smlouvou nebo jinými způsoby, které jim umožňují určovat nebo ovlivňovat soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele." „Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se rovněž považuje založení nového soutěžitele kontrolovaného více soutěžiteli (dále jen „společně kontrolovaný podnik“), který dlouhodobě plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky a toto spojení nemá za cíl koordinaci soutěžního chování zakladatelů společného podniku."

389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310

čl. 3 odst.1 čl. 3 odst.2

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: “ 1. Za spojování podniků se považuje, pokud: a) jeden nebo více dříve nezávislých podniků fúzuje b) jedna nebo více osob, které již kontrolují alespoň jeden podnik nebo jeden nebo více podniků, nabytím cenných papírů nebo majetku podniku smlouvou nebo jiným způsobem získají přímou nebo nepřímou kontrolu na celým podnikem nebo částí jednoho nebo více podniků.“ Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: „Založení společného podniku, který trvale plní všechny funkce samostatné hospodářské jednotky, představuje spojování podniků ve smyslu odst. 1 písm.b).“

PS PS

§11 odst.5 §11 odst. 6 §11 odst. 7

„ Založení společně kontrolovaného podniku, jehož účelem je koordinace soutěžního chování jeho zakladatelů, kteří zůstanou na trhu i nadále nezávislými soutěžiteli, se posuzuje jako dohoda soutěžitelů podle hlavy druhé tohoto zákona." „Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se nepovažuje kvalifikovaná účast banky v právnické osobě vzniklá splacením emisního kurzu akcií započtením pohledávky banky za touto právnickou osobou, pokud je kvalifikovaná účast držena po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce této právnické osoby nejdéle po dobu 1 roku. Za spojení soutěžitelů podle odst. 2 se rovněž nepovažuje, jestliže soutěžitelé, jejichž podnikání zahrnuje obchodování s cennými papíry, získají přechodně, nejvýše na dobu 1 roku, podíly jiného soutěžitele za účelem jejich prodeje, pokud nevykonávají hlasovací práva spojená s těmito podíly s cílem určit nebo ovlivnit soutěžní chování kontrolovaného soutěžitele. Na žádost banky nebo soutěžitele, která je obchodníkem s cennými papíry, Úřad může lhůtu 1 roku přiměřeně prodloužit." „Za spojení soutěžitelů podle odstavce 2 se rovněž nepovažuje přechod některých působností statutárních orgánů soutěžitelů na osoby vykonávající činnost podle zvláštních předpisů, např. likvidátora a správce konkursní podstaty.“

389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310

čl.2 odst.4 čl.3 odst. 5 písm. a) čl. 3 odst.5 písm.b)

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: „Pokud vede vytvoření společného podniku ke spojování podniků ve smyslu článku 3, jehož cílem nebo následkem je koordinace soutěžního chování podniků, které zůstanou nezávislé, taková koordinace bude posuzována v souladu s ustanovením článku 85, odstavce 1 a 3 Smlouvy o ES s cílem zjistit, zda-li je tento postup slučitelný se společným trhem.“ Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Za spojování podniků se nepovažuje, jestliže: úvěrové ústavy nebo jiné finanční instituce nebo pojišťovací společnosti, jejichž běžné činnosti zahrnují obchody a obchodování s cennými papíry, mají v přechodném držení cenné papíry, které získaly v podniku za účelem jejich dalšího odprodeje za předpokladu, že takový převod uskuteční do jednoho roku od data nabytí cenných papírů; tato lhůta může být na žádost Komisí prodloužena, jestliže zmíněné instituce prokáží, že převod cenných papírů nebyl ve stanovené lhůtě odpovědně možný. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Za spojování podniků se nepovažuje jestliže kontrolu nabude veřejná osoba v souladu s právním řádem členského státu vztahujícího se na řízení o konkursu a vyrovnání, zrušení společnosti s likvidací nebo bez likvidace, na základě platební neschopnosti, zastavení plateb nebo obdobného řízení.

PS PS PS

§12

Spojení soutěžitelů podléhá povolení Úřadu, jestliže výše dosaženého obratu spojujících se soutěžitelů přesahuje zákonem stanovené prahové hodnoty.

389R4064 ve znění 397R1310

čl. 1 odst. 2

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Nařízení se vztahuje na spojení podniků, která mají komunitární dimenzi, tzn. výše jejich obratu přesáhne nařízením stanovené hodnoty. Spojení podniků mající komunitární dimenzi podléhá povolení Komise.

PS

§ 13 odst. 1 §13 odst.2 § 13 odst.3 § 13 odst. 4 §13 odst. 5 §13 odst. 6

Výpočet obratu Čistým obratem spojujících se soutěžitelů je čistý obrat dosažený jednotlivými soutěžiteli při činnosti, která je předmětem jejich podnikání. Nejsou-li soutěžitelé podnikateli, za čistý obrat se považuje obrat dosažený při činnosti, za jejímž účelem byli založeni nebo kterou běžně vykonávají. „Do společného obratu se zahrnují čisté obraty dosažené: a) všemi spojujícími se soutěžiteli, b) osobami, které spojující se soutěžitele kontrolují a osobami, které jsou spojujícími se soutěžiteli kontrolovány, c) osobami, které kontroluje stejná osoba, jež kontroluje nejméně jednoho ze spojujících se soutěžitelů, d) osobami, které jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v písmenech a) až c).“ „Do společného čistého obratu spojujících se soutěžitelů se nezahrnuje ta část obratu, která byla dosažena prodejem zboží mezi spojujícími se soutěžiteli a osobami, které tyto soutěžitele kontrolují nebo které jsou těmito soutěžiteli kontrolovány.“ „ Spojuje-li se pouze část soutěžitele, do čistého obratu se zahrnuje pouze ta část obratu, kterého dosáhla spojující se část soutěžitele.“ Více spojení mezi týmiž soutěžiteli v průběhu dvou let je považováno za spojení jedno. Čistým obratem je v tomto případě součet obratů spojujících se soutěžitelů během tohoto dvouletého období, kdy docházelo k jednotlivým spojením. "U bank se čistým obratem rozumí součet výnosů, zejména z úroků, z cenných papírů a majetkových účastí, z poplatků a provizí a zisků z finančních operací. U pojišťoven se čistým obratem rozumí součet předepsaného pojistného podle všech uzavřených pojistných smluv."

389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310

čl.5 odst.1 čl. 5 odst. 4 čl. 5 odst. 1 a odst. 4 čl. 5 odst. 2 čl. 5 odst.2 čl. 5 odst. 3

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Celkový obrat spojujících se soutěžitelů (ve smyslu čl. 1 odst. 2 Nařízení) zahrnuje částku získanou z prodeje výrobků a poskytování služeb zúčastněných podniků, pocházející z běžné činnosti podniků. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Celkový obrat zúčastněného podniku se skládá z obratů: a) zúčastněných podniků, b) těch podniků, v nichž zúčastněný podnik přímo nebo nepřímo: - vlastní více než polovinu jmění společnosti nebo obchodního majetku nebo - disponuje více než polovinou hlasovacích práv nebo - může jmenovat více než polovinu členů dozorčí rady, správní rady nebo orgánů, ze zákona zastupujících společnost nebo - má pravomoc řídit záležitosti podniků; c) těch podniků, které vykonávají v zúčastněném podniku práva nebo pravomoci uvedené v písm.b); d) těch podniků, ve kterých vykonává alespoň jeden podnik zmíněný v písm. c) práva nebo pravomoci uvedené v písm.b); e) těch podniků, v nichž dva nebo více podniků uvedených v písm. a) až d), společně vykonávají práva a pravomoci uvedené v písm. b). Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Celkový obrat zúčastněného podniku nezahrnuje prodej výrobků nebo poskytování služeb mezi jakýmikoliv z podniků uvedených v odst. 4, tj. mezi: a) zúčastněnými podniky, b) těmi podniky, v nichž zúčastněný podnik přímo nebo nepřímo: - vlastní více než polovinu jmění společnosti nebo obchodního majetku nebo - disponuje více než polovinou hlasovacích práv nebo - může jmenovat více než polovinu členů dozorčí rady, správní rady nebo orgánů, ze zákona zastupujících společnost nebo - má pravomoc řídit záležitosti podniků; c) těmi podniky, které vykonávají v zúčastněném podniku práva nebo pravomoci uvedené v písm.b); d) těmi podniky, ve kterých vykonává alespoň jeden podnik zmíněný v písm. c) práva nebo pravomoci uvedené v písm.b); e) těmi podniky, v nichž dva nebo více podniků uvedených v písm. a) až d), společně vykonávají práva a pravomoci uvedené v písm. b). Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Jestliže spojení podniků spočívá v nabytí částí jednoho nebo více podniků bez ohledu na to, zda-li jsou nebo nejsou právnickými osobami, přihlíží se na straně prodávajícího nebo prodávajících pouze k obratu vztahujícímu se k těmto částem, které jsou předmětem transakce. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Za jedno spojení podniků se považují dvě nebo více spojení, které se uskuteční během dvouletého období mezi stejnými osobami nebo podniky. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: U úvěrových a jiných finančních institucí se obratem rozumí: - výnosy z investic a obdobné výnosy, - výnosy z cenných papírů, - čistý zisk z finančních operací, - výnosy z poplatků a provizí, - zisky z ostatních finančních operací. U pojistných společností se obratem rozumí součet předepsaného pojistného , které je možno obdržet na základě pojistných smluv uzavřených pojistnými společnostmi nebo na jejich účet.

PS PS PS PS PS PS

§14

Řízení o povolení spojení se zahajuje na návrh soutěžitelů. O povolení musí požádat všichni soutěžitelé, kteří se spojují v jeden společný podnik nebo podnik, který získal možnost kontrolovat jiného soutěžitele, a to do jednoho týdne po skutečnosti zakládající spojení nebo kontrolu.

389R4064 ve znění 397R1013

čl.4 odst.1 a 2

Nařízení Rady č.4064/89 o kontrole spojování podniků: Spojování podniků musí být společně oznámeno zúčastněnými stranami, které získají společnou kontrolu. Spojení se oznamují Komisi do jednoho týdne po uzavření smlouvy zakládající spojení nebo po nabytí takového podílu, který umožňuje kontrolu.

PS

§15 odst.1 §15 odst.2 §15 odst.3 §15 odst.4 §15 odst.5 § 15 odst.6

„Zahájení řízení o povolení spojení Úřad zveřejní v Obchodním věstníku neprodleně po obdržení návrhu na jeho provedení a stanoví lhůtu pro podání námitek proti tomuto spojení.“ „Po zahájení řízení Úřad posoudí, zda spojení podléhá jeho povolení. Nepodléhá-li spojení povolení Úřadu, vydá o tom do 30 dnů od zahájení řízení rozhodnutí. Jestliže spojení podléhá povolení Úřadu a kdy jím nevznikne nebo nebude posíleno dominantní postavení spojujících se soutěžitelů nebo některého z nich, které by nemělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže, Úřad vydá v téže lhůtě rozhodnutí, kterým spojení povolí. Zjistí-li Úřad, že spojení vzbuzuje vážné obavy z podstatného narušení hospodářské soutěže, písemně to v téže lhůtě oznámí účastníkům řízení a sdělí, že pokračuje v řízení." Nevydá-li Úřad ve lhůtě 30 dnů rozhodnutí o povolení spojení, má se za to, že uplynutím této lhůty Úřad spojení povolil. Oznámí-li Úřad účastníkům řízení podle odst.2, že pokračuje v řízení o povolení spojení, je povinen vydat rozhodnutí o spojení do 5 měsíců od zahájení řízení. Nevydá-li Úřad v těchto lhůtách rozhodnutí o spojení, platí, že spojení uplynutím těchto lhůt povolil bez jakýchkoliv podmínek nebo omezení. Lhůty podle odstavců 2 a 4 počínají běžet dnem, který následuje po dni, kdy Úřad obdržel návrh na zahájení řízení o povolení spojení. Pokud je návrh neúplný dnem, který následuje po dni, kdy účastníci řízení návrh doplnili. "Smlouva zakládající spojení nenabude účinnosti před dnem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu o povolení spojení. Soud před rozhodnutím nezapíše spojení do obchodního rejstříku."

389R4064 ve znění 397R1013 389R4064 ve znění 397R1013 389R4064 ve znění 397R1013 389R4064 ve znění 397R1013 389R4064 ve znění 397R1013 389R4064 ve znění 397R1013

čl.4 odst.3 čl.6 odst.1 písm.a)-c) a čl. 10 odst.1 čl.10 odst. 6 čl.10 odst.1, 3 a 6 čl.10 odst.1 čl.7 odst.1

Nařízení Rady č.4064/89 o kontrole spojování podniků: Zjistí-li Komise, že oznámení spojení podniků spadá pod toto Nařízení, oznámení zveřejní zároveň s uvedením jmen účastníků, typu spojení podniků a hospodářská odvětví, jichž se spojení týká. Komise prověří oznámení, jakmile jej obdrží . Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise prověří oznámení, jakmile jej obdrží: a) jakmile nespadá do působnosti tohoto nařízení, vydá o tom rozhodnutí b) zjistí-li, že spojení podniků, i když spadá do působnosti tohoto nařízení, nevzbuzuje pochybnosti o své slučitelnosti se společným trhem, vydá rozhodnutí že dané spojení podniků je slučitelné se společným trhem c) zjistí-li, že spojení spadá do působnosti tohoto nařízení, ale vzbuzuje vážné pochybnosti o své slučitelnosti rozhodne o zahájení řízení. Výše uvedená rozhodnutí je třeba učinit nejpozději do jednoho měsíce. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Jestliže Komise neučinila rozhodnutí ve lhůtách stanovených v nařízení, předpokládá se, že spojení podniků bylo prohlášeno za slučitelné se společným trhem. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Ode dne obdržení úplné notifikace spojení podniků má Komise 1 měsíc na základní posouzení oznámené transakce. Pokud přijme Komise v této lhůtě rozhodnutí, že spojení zakládá vážné pochybnosti z hlediska jeho slučitelnosti se společným trhem, má Komise další 4 měsíce pro provedení šetření a vydání konečného rozhodnutí. Nevydá-li v této lhůtě rozhodnutí, je považováno spojení podniků za slučitelné se společným trhem. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Rozhodnutí o základním posouzení spojení podniků je třeba učinit nejpozději do jednoho měsíce. Tato lhůta začíná běžet dnem, který následuje po oznámení, nebo pokud jsou informace dodané spolu s oznámením neúplné, dnem, který následuje po dni obdržení úplných informací. Nařízení Rady č.4064/89 o kontrole spojování podniků: Spojení podniků se neuskuteční před oznámením Komisi ani před tím, než je prohlášeno za slučitelné se společným trhem.

PS PS PS PS PS PS

§16 odst. 1 §16 odst.2 §16 odst. 3

Při rozhodování o povolení spojení podniků Úřad posuzuje zejména jejich podíl na trhu, jejich hospodářskou a finanční sílu, právní a jiné překážky vstupu na trh, vývoj nabídky a poptávky na dotčených trzích, apod. "Úřad návrh na povolení spojení zamítne, jestliže spojení by mělo za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu." „V rozhodnutí o povolení spojení může Úřad stanovit podmínky a omezení ve prospěch zachování účinné soutěže nebo podmínit platnost povolení splněním závazků, které k tomuto účelu přijali spojující se soutěžitelé před zahájením řízení o povolení spojení nebo v jeho průběhu.“

389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310

čl.2 odst.1 čl.2 odst.3 čl.8 odst.1 a 2

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Při spojování podniků Komise bere zejména v úvahu: postavení soutěžitelů na trhu a jejich hospodářskou a finanční sílu, možnosti volby odběratelů a dodavatelů, právní nebo jiné překážky vstupu na trh, vývoj nabídky a poptávky. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Spojování podniků, které nezakládá ani neposiluje dominantní postavení, jehož důsledkem by byla významně narušena soutěž na společném trhu nebo na jeho podstatné části, se prohlašuje za slučitelné se společným trhem. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Všechna řízení o povolení spojení budou ukončena rozhodnutím. Komise může k tomuto svému rozhodnutí připojit podmínky a povinnosti, které mají zajistit, že zúčastněné podniky vyhověly závazkům, které na sebe vzaly vůči Komisy, s cílem dosáhnout slučitelnosti spojení se společným trhem.

PS PS PS

§17 odst.1 a 2 §17 odst. 3 a 4

Spojení podléhající povolení Úřadu nesmí být uskutečněna do doby než Úřad rozhodne o povolení spojení. Uskuteční-li se spojení bez povolení Úřadu, může Úřad rozhodnout o povinnosti soutěžitelů prodat podíly, převést podnik nabytý spojením nebo jeho část, rozdělit soutěžitele, který je právnickou osobou, ukončit smlouvu nebo jiný způsob umožňující kontrolovat jiného soutěžitele či učinit jiná opatření, která jsou nezbytná k obnovení účinné soutěže. Úřad může na návrh soutěžitelů rozhodnout o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení dle odst.1 (odklad realizace spojení), prokáží-li, že odkladem hrozí jim nebo třetím osobám závažná majetková újma či jiná závažná škoda. O návrhu rozhodne Úřad neprodleně, nejpozději do 1 měsíce po jeho obdržení. Při povolování výjimky Úřad hodnotí zejména následky povolení výjimky na hospodářskou soutěž a rozsah škody hrozící soutěžitelům a třetím osobám.

389R4064 ve znění 397R1310 389R4064 ve znění 397R1310

čl.7 odst.1 a čl. 8 odst.4 čl.7 odst.4

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Spojování podniků se neuskuteční před učiněním oznámení Komisi, ani před tím, než je spojování prohlášeno za slučitelné se společným trhem. Jestliže spojení podniků již bylo uskutečněno před oznámením Komisi či před prohlášením jeho slučitelnosti, může Komise svým rozhodnutím požadovat, aby spojené podniky nebo aktiva byly rozděleny nebo, aby byl odstraněn společný výkon kontrolních pravomocí, či aby bylo provedeno jiné opatření vhodné k obnovení podmínek pro existenci soutěžního prostředí. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise může na požádání udělit výjimku z povinnosti odkladu uskutečnění spojování podniků až po prohlášení slučitelnosti, na základě řádného odůvodnění. Komise mimo jiné bere v úvahu důsledky odkladu uskutečnění spojení na jeden nebo více zúčastněných podniků nebo na třetí strany a na hrozbu hospodářské soutěži. Výjimka je udělena tak, aby byly zajištěny předpoklady pro existenci soutěžního prostředí.

PS PS

§18 odst.1

Úřad může zrušit svoje rozhodnutí o povolení spojení, jestliže zjistí, že spojení povolil na základě nepravdivých nebo neúplných podkladů nebo bylo-li povolení dosaženo uvedením Úřadu v omyl či jednáním v rozporu s omezeními nebo závazky, kterými Úřad povolení podmínil.

389R4064 ve znění 397R1310

čl.8 odst.5 písm. a) a b)

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise může své rozhodnutí o povolení spojení změnit v případech kdy: a) rozhodnutí je učiněno na základě nesprávných informací, za jejichž nesprávnost nese jeden z podniků odpovědnost, nebo kde byla úmyslně uvedena v omyl, nebo b) zúčastněné podniky porušily některou z povinností vyplývající z rozhodnutí.

PS

§20 odst.4 §20 odst.5 §20 odst. 6 §20 odst. 7

Soutěžitelé jsou povinni se podrobit v rámci řízení šetření Úřadu. Úřad je oprávněn pro tyto účely vyžadovat od soutěžitelů, a orgánů veřejné správy podklady a informace potřebné k šetření a prověřovat jejich úplnost, pravdivost a správnost. K tomuto účelu mají zaměstnanci Úřadu a jiné jím zmocněné osoby např. právo vstupovat na pozemky, do všech objektů, nahlížet do obchodních knih, požadovat na místě ústní vysvětlení. Soutěžitelé jsou povinni poskytnout Úřadu na jeho vyžádání úplné, správné a pravdivé podklady a informace pro řízení. Pro vyžádání informací a podkladů Úřad uvede právní důvod a účel šetření a upozorní, že za neposkytnutí nebo neumožnění jejich prověření může udělit pokutu. Je-li to potřebné, nařídí Úřad ústní jednání, k němuž může přizvat i další osoby, které mohou přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Úřad musí vždy umožnit účastníkům řízení vyjádřit se k předmětu řízení a prováděným důkazům. Úřad je povinen učinit opatření, aby nahlížením do spisů nebylo porušeno obchodní tajemství.

362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310 362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310 362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310 362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 399R1310

čl.11 a 14 čl.11 a 13 čl.15 odst.1 čl.14 odst.1 čl.14 odst.3 čl. 13 odst.3 čl.19 odst.1 a 2 čl.18 odst.1 a 4

Nařízení Rady č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy, Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise může při výkonu svých povinností získávat všechny potřebné informace od vlád příslušných států a od podniků a sdružení podniků. Při výkonu svých povinností mohou zplnomocněnci Komise např. prozkoumat účetní knihy, pořizovat kopie nebo výpisy z  účetních knih a obchodních záznamů, žádat okamžité ústní vysvětlení, mít volný přístup do všech prostor, na pozemky a do dopravních prostředků. Nařízení Rady č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků, Komise může uložit pokutu těm soutěžitelům, kteří jí při oznamování poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace. Nařízení Rady č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Rozhodnutí o vyšetřování Komise přesně stanoví předmět a účel vyšetřování, určí datum a jeho zahájení a uvede postihy za nesplnění povinností. Nařízení č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Dříve než učiní Komise rozhodnutí poskytne podnikům a sdružením podniků příležitost ke slyšení ohledně záležitostí, proti kterým Komise vznesla námitky. Pokud to Komise nebo členské státy považují za nutné, může Komise vyslechnout také fyzické a právnické osoby, které prokáží dostatečný zájem na věci. Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Dříve než Komise učiní rozhodnutí poskytne účastníkům řízení možnost vyjádřit se k námitkám vzneseným proti nim v kterémkoliv stádiu řízení. Pokud to Komise nebo příslušné úřady členských států považují za důležité, mohou také vyslechnout i jiné fyzické a právnické osoby, zejména ty, které prokáží dostatečný zájem na věci.

PS PS PS PS

§21 odst. 1 §21 odst. 2 §21 odst. 4

Úřad může rozhodnout o uložení pokuty tomu kdo: a) úmyslně nebo z nedbalosti neposkytne Úřadu ve stanovené lhůtě požadované podklady a informace, nebo tyto podklady a informace poskytne neúplné či nesprávné, nevydá požadované obchodní knihy nebo jiné obchodní záznamy nebo neumožní jejich prověření způsobem podle §19 odst. 4, popřípadě se jiným způsobem odmítne podrobit šetření podle tohoto zákona, b) nedostaví se bez uvedení závažných důvodů k nařízenému ústnímu jednání či odmítne svědeckou výpověď nebo jinak ztěžuje průběh řízení. Úřad může uložit soutěžitelům a jejich sdružením pokutu do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10% z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušily zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 9 odst. 1 nebo nesplnili povinnosti stanovené v § 13 odst. 2 a § 16 odst. 1 tohoto zákona. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování tohoto zákona.“ „Pokuty podle odst. 1 může Úřad ukládat i opakovaně.“

389R4064 ve znění 397R1310 362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310 362R0017 ve znění 399R1216 362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310

čl.14 odst.1 čl.15 odst. 1 čl.14 odst. 2a 3 čl.15 odst. 2 čl.16 čl. 15

Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise může svým rozhodnutím uložit pokutu soutěžitelům, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti: a) neoznámí spojení podniků, b) při oznámení spojení poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace; c) poskytnou nesprávné informace na žádost Komise nebo tyto informace nepodají ve stanovené lhůtě, d) předloží neúplné účetní knihy a jiné obchodní záznamy nebo se odmítnou podrobit vyšetřování nařízenému rozhodnutím Komise. Nařízení Rady č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Komise může svým rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků pokuty tehdy, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti: a) poskytnou nesprávné nebo zavádějící informace v žádosti, b) předloží během vyšetřování požadované účetní knihy nebo jiné obchodní záznamy v neúplné formě, nebo se odmítnou podrobit vyšetřování nařízenému rozhodnutím Komise. c) poskytnou nesprávné nebo neúplné informace, které požaduje ke svému řízení Komise. Nařízení Rady č.4064/89 o kontrole spojování podniků: Nařízení Rady č.17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Komise může uložit podnikům nebo jejich sdružením pokutu, za úmyslné nebo nedbalostní porušení hmotněprávních ustanovení o ochraně hospodářské soutěže a to až do výše 10% z čistého obratu daných podniků za předcházející finanční rok. Při stanovení výše pokuty se přihlédne k závažnosti provinění a délce trvání protiprávního jednání. Nařízení Rady č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků Komise může rozhodnutím uložit podnikům nebo sdružením podniků opakované pokuty za každý den prodlení.

PS PS PS

§ 23

„Osoby v pracovněprávním vztahu k Úřadu, jakož i osoby pověřené Úřadem výkonem činností ve věcech ochrany hospodářské soutěže, jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které tvoří předmět obchodního tajemství nebo jsou důvěrnými informacemi, o nichž se v řízení nebo v souvislosti s ním dozvěděly, a to i po skončení pracovněprávního vztahu nebo pověření."

362R0017 ve znění 399R1216 389R4064 ve znění 397R1310

čl. 20 odst.2 čl. 17 odst. 2

Nařízení č. 17/62 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy: Nařízení Rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků: Komise a příslušné úřady členských států, jejich úředníci a jiní zaměstnanci nevyzradí informace spadající pod služební tajemství, které získali při aplikaci tohoto nařízení.

PS

§ 25 odst. 1 a 2 § 25 odst. 3

„1) Úřad vyhláškou povolí obecné (blokové) výjimky ze zákazu podle § 2 a § 3 tohoto zákona pro vybrané druhy vertikálních dohod, dohod o specializaci, výzkumu a vývoji, poskytování technologií, distribuci a servisu motorových vozidel a dohod v oblasti pojišťovnictví a dopravy.“ „2) Úřad může ze zákazu podle § 2 a § 3 tohoto zákona vyhláškou povolit další obecné výjimky pro určité druhy dohod, jestliže zjistí, že narušení soutěže, ke kterému by obecná výjimka vedla je převáženo výhodami pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitele." „Úřad může vyhláškou nebo rozhodnutím vůči jednotlivému soutěžiteli výhody obecné výjimky odejmout, pokud by v důsledku vývoje na trhu účinky dohod podléhajících obecné výjimce, nesplňovaly podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 6."

157E085 ve znění 179D/AFI/CE.1 *) 371R2821 ve znění 399R1215 365R0019 ve znění 399R1215 391R1534

81 odst. 1 čl. 7

Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy: Ustanovení o zákazu dohod dle čl. 81 (1) Smlouvy mohou být prohlášena za neúčinná: - pro dohody nebo kategorie dohod mezi podniky, které přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků nebo k podpoře technického či hospodářského pokroku, přičemž vykazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z tohoto vyplývajících a které: a) neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nutná, b) neumožňovaly těmto podnikům vyloučit soutěž ve vztahu k podstatné části výrobků tímto dotčených. Nařízení Rady č.2821/71 o aplikaci čl.85(3) na kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě, ve znění Nařízení č. 1215/99, Nařízení Rady č. 19/65 o aplikaci čl.85(3) Smlouvy na určité kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě, ve znění Nařízení Rady č. 1215/99, Nařízení Rady č. 1534/91 o aplikaci čl.85(3) Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví: Jestliže Komise zjistí, že dohoda či jednání ve vzájemné shodě požívající výhody z udělení blokové výjimky má určité účinky, které nejsou slučitelné s podmínkami uvedenými v čl. 85 (3) Smlouvy o ES, může tyto výhody svým rozhodnutím odejmout.

PS PS

Číslo předpisu ES (CELEX č.)	Název právního předpisu ES
157E085 157E086 ve znění 197D/AFI/CE.1	Smlouva o založení ES ve znění Amsterdamské smlouvy
389R4064 ve znění 397R1310	Nařízení Rady č. 4064/1989 o kontrole spojování podniků, ve znění Nařízení Rady č. 1310/1997
*362R0017 ve znění 399R1216	Nařízení Rady č. 17/1962 k provedení článků 85 a 86 Smlouvy, ve znění Nařízení Rady č. 1216/1999
*399R2790	Nařízení Komise č. 2790/99 o aplikaci čl. 85 (3) Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě
*385R0417	Nařízení Komise č. 417/85 o aplikaci čl. 85 (3) Smlouvy na kategorie dohod o specializaci, ve znění nařízení Komise č. 151/93
*385R0418	Nařízení Komise č.418/85 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na kategorie dohod o výzkumu a vývoji ve znění nařízení Komise č. 151/93
*391R1534	Nařízení Rady č. 1534/91 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví
*392R3932	Nařízení Komise 3932/92 o aplikaci čl. 85(3) na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví
*362R0062	Nařízení Rady 141/62 o vynětí dopravy z aplikace Nařízení Rady č. 17/62
*368R1017	Nařízení Rady č. 1017/68 o aplikaci soutěžních pravidel na železniční a silniční a říční dopravu
*387R3976	Nařízení Rady č. 3976/87 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě o společném plánování a koordinaci letových řádů, společném řízení, konzultacích pro osobní a nákladní tarify, o rozdělení letištních služeb a rozvržení míst na letištích (ve znění Nařízení Rady č. 1523/96 vylučující konzultace o nákladních tarifech z dosahu Nařízení č. 1617/93 a ve znění Nařízení Komise č. 1083 prodlužující platnost Nařízení Komise č.1671/93 do 30.6.2001.
*395R1475	Nařízení Komise č. 1475/95 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na některé kategorie dohod o distribuci a servisu motorových vozidel
*396R0240	Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na určité kategorie smluv o převodu technologií
*386R4056	Nařízení Rady č. 4056/86 stanovující pravidla pro aplikaci čl. 85 a 86 Smlouvy na námořní dopravu
*392R0479	Nařízení Rady č. 479/92 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na určité kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě mezi společnostmi lodní dopravy
*387R3975 ve znění 390R2490	Nařízení Rady č. 3975/87 stanovující postup pro aplikaci soutěžních pravidel na podniky v oblasti letecké dopravy, ve znění Nařízení Rady č. 1248/91 a Nařízení Rady č. 2490/90
*393R1617 ve znění 396R1523 a 399R1083	Nařízení Komise č. 1617/93 o aplikaci článku 85(3) Smlouvy na některé kategorie dohod a jednání ve vzájemné shodě o společném plánování a koordinaci letových řádů, společném řízení, konzultacích pro osobní a nákladní tarify, o rozdělení letištních služeb a rozvržení míst na letištích ( ve znění Nařízení Rady č. 1523/96 vylučujících konzultace o nákladních tarifech z dosahu Nařízení č. 1617/93 a ve znění Nařízení Komise č. 1083/99 prodlužující platnost Nařízení č. 1617/93 do 30.6.2001)
371R2821	Nařízení Rady č. 2821/71 o aplikaci čl. 85(3) Smlouvy na kategorie dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě (zmocňovací nařízení pro Komisi k přijetí blokových výjimek pro dohody o specializaci a výzkumu a vývoji)
397Y1202(2)	Oznámení Komise o dohodách zanedbatelného významu, které nespadají do působnosti čl. 85(1) Smlouvy o ES

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne ……..2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod o distribuci a servisu motorových vozidel

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č…/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody o distribuci a servisu motorových vozidel uzavřené mezi dvěma soutěžiteli, které obsahují závazek v rámci vymezeného území dodávat pouze druhé straně dohody nebo druhé straně dohody a určenému počtu jiných soutěžitelů působících v rámci distribučního systému za účelem dalšího prodeje nových motorových vozidel určených pro použití na veřejných komunikacích se třemi nebo více koly a náhradních dílů těchto vozidel, za podmínek stanovených touto vyhláškou.

§ 2

Pro účely této vyhlášky

1. dohodou o distribuci a servisu je rámcová dohoda mezi dvěma soutěžiteli, uzavřená na dobu určitou nebo neurčitou, kdy jedna strana dohody (dodavatel) pověří druhou stranu dohody (distributor) prodejem zboží a poskytováním servisu pro toto zboží,

2. náhradními díly jsou díly, které nahrazují původní díly nového vozidla; náhradním dílem není příslušenství dodatečně montované do vozidla, které by původní díly nenahrazovalo,

3. soutěžiteli působící v rámci distribučního systému jsou strany dohody, výrobci a jiní soutěžitelé, kteří jsou výrobcem pověřeni prodejem a servisem smluvního nebo odpovídajícího zboží anebo tento prodej a servis vykonávají s jeho souhlasem,

4. motorovým vozidlem je motorové vozidlo sériově vyrobené nebo montované výrobcem a shodné, pokud jde o typ karosérie, řízení, podvozku a motoru, s motorovým vozidlem vymezeným v rámci dohody,

5. odpovídajícím zbožím, odpovídajícím motorovým vozidlem a odpovídajícím dílem jsou zboží, vozidla a díly podobného druhu jako zboží, vozidla a díly vymezené v rámci dohody, které jsou distribuovány výrobcem nebo se souhlasem výrobce, a které jsou předmětem dohody o distribuci a servisu.

§ 3

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, které kromě závazků uvedených v § 1 obsahují také závazek dodavatele neprodávat zboží tvořící předmět dohody konečným spotřebitelům nebo neposkytovat pro toto zboží servis na vymezeném území.

§ 4

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody, které kromě závazků uvedených v § 1 obsahují také závazek distributora

1. nepozměňovat bez souhlasu dodavatele zboží, které tvoří předmět dohody nebo odpovídající zboží, pokud taková úprava nebyla objednána konečným spotřebitelem,

2. nevyrábět zboží, které konkurují zboží tvořícímu předmět dohody,

3. neprodávat nová motorová vozidla, která jsou nabízena jinými soutěžiteli než dodavatelem ve stejných prostorách v jakých prodává zboží tvořící předmět dohody nebo tato vozidla neprodávat jiným způsobem, který umožňuje vyvolání nebezpečí záměny s jiným zbožím,

4. neumožnit třetí osobě, aby poprodejním servisem prováděným ve společné dílně nadměrně využívala výhod z investic, které vynaložil dodavatel, zejména pokud jde o vybavení dílny a vyškolení pracovníků,

5. neprodávat náhradní díly, které konkurují zboží tvořícímu předmět dohody, nedosahujícímu kvality tohoto zboží a nepoužívat tyto náhradní díly pro jeho opravu a údržbu,

6. bez souhlasu dodavatele neuzavírat, neměnit ani neukončovat účinnost dohod o distribuci a servisu se soutěžiteli, kteří působí na území vymezeném dohodou pro zboží tvořící její předmět nebo pro odpovídající zboží,

7. ukládat soutěžitelům, se kterými distributor uzavřel dohody o další navazující distribuci, závazky odpovídající těm, které na sebe vůči dodavateli v dohodě převzal, a které odpovídají podmínkám stanoveným v této vyhlášce,

8. mimo území vymezené dohodou neprovozovat pobočky nebo sklady pro distribuci zboží tvořícího předmět dohody nebo odpovídajícího zboží, anebo aktivně nevyhledávat zákazníky pro zboží tvořící předmět dohody nebo pro odpovídající zboží,

9. nepověřovat třetí osoby distribucí nebo servisem zboží tvořícího předmět dohody nebo odpovídajícího zboží mimo vymezené území, nebo

9. nedodávat soutěžitelům, kteří nepůsobí v rámci distribučního systému, zboží tvořící předmět dohody nebo odpovídající zboží anebo náhradní díly, pokud nebudou užívány pro opravy a údržbu motorového vozidla.

§ 5

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody, které kromě závazků uvedených v § 1 obsahují také závazek distributora

1. dodržovat při distribuci a servisu stanovené požadavky týkající se zejména zařízení prodejních prostor a technického vybavení pro servis, speciální a odborné kvalifikace pracovníků, propagace, odebírání zboží tvořícího předmět dohody a odpovídajícího zboží od výrobce, jeho skladování a dodávání konečným spotřebitelům a zajištění prodejního a poprodejního servisu, opravy a údržby zboží tvořícího předmět dohody a odpovídajícího zboží,

2. objednávat zboží tvořící předmět dohody od dodavatele pouze v určitou dobu nebo v určitých lhůtách za předpokladu, že lhůta mezi objednávkami nepřesáhne tři měsíce,

3. vynakládat úsilí k prodeji minimálního množství zboží tvořícího předmět dohody na vymezeném území a v určeném časovém období; v případě, že se na minimálním množství strany nedohodnou, je oprávněna toto minimální množství stanovit třetí kvalifikovaná osoba,

4. udržovat na skladě minimální množství zboží tvořícího předmět dohody; v případě, že se na minimálním množství strany nedohodnou, je oprávněna toto minimální množství stanovit třetí kvalifikovaná osoba,

5. udržovat minimální počet předváděcích vozidel; v případě, že se na minimálním množství strany nedohodnou, je oprávněna toto minimální množství stanovit třetí kvalifikovaná osoba,

6. provádět záruční opravy a bezplatnou údržbu zboží tvořícího předmět dohody a odpovídajícího zboží, a pro tyto opravy a údržbu používat pouze stanovené náhradní díly,

7. obecně informovat konečné spotřebitele o rozsahu, v jakém je možno používat pro opravy a údržbu zboží tvořícího předmět dohody nebo odpovídajícího zboží náhradní díly z jiných zdrojů, nebo

8. informovat konečné spotřebitele o tom, že k opravě a údržbě byly použity náhradní díly z jiných zdrojů.

(2) V případě, že dohoda obsahuje některý ze závazků uvedený v odstavci 1, zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se na tuto dohodu nevztahuje pouze za předpokladu, že dohoda neobsahuje závazek uvedený v § 4 písm. c), dohoda je uzavírána alespoň na dobu 5 let a lhůta pro jednostranné ukončení účinnosti je alespoň 2 roky. Tuto lhůtu lze zkrátit na lhůtu nejméně 1 roku, jestliže je dodavatel pro tento případ povinen zaplatit přiměřenou náhradu distributorovi nebo je distributor novým smluvním partnerem dodavatele, kdy dohoda je prvou, kterou s distributorem sjednal anebo obě strany dohody jsou povinny oznámit svůj záměr neobnovit účinnost dohody uzavřené na dobu určitou, alespoň 6 měsíců před skončením její účinnosti. Tyto podmínky neplatí v případě, že účinnost dohody končí v důsledku celkové změny distribuční sítě nebo porušení dohody jednou z jejích stran.

§ 6

Vynětí ze zákazu podle § 2 odst. 1 zákona stanovené touto vyhláškou se však vztahuje pouze na dohody, které obsahují

1. závazek distributora

1. provádět opravy a údržbu včetně bezplatných záručních oprav a údržby bez ohledu na to, u jakého z distributorů dodavatele v rámci jedné distribuční sítě tohoto dodavatele, bylo nové vozidlo zakoupeno, a

2. uložit soutěžitelům, kteří pro distributora zajišťují na vymezeném území další navazující distribuci, závazky, ke kterým se zavázal distributor ve vztahu k dodavateli, a

2. závazek dodavatele

1. bezdůvodně neodmítnout udělení souhlasu s uzavíráním, změnami nebo skončením účinnosti dohod, které distributor na smluvním území hodlá pro zajištění další navazující distribuce uzavírat,

2. neuplatňovat požadavky uvedené v § 5 odst. 1 vůči jednotlivým distributorům diskriminačně,

3. v rámci poskytování slev distributorovi rozlišovat zboží tvořící předmět dohody zejména na motorová vozidla, náhradní díly a jiné zboží, a

4. poskytovat všem distributorům za účelem uzavírání kupních smluv mezi distributorem a konečným spotřebitelem rovnocenná plnění co do kvality a povahy zboží.

§ 7

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vždy vztahuje na dohody, jestliže

1. obě strany dohody jsou výrobci motorových vozidel,

2. dodavatel si vyhradí právo uzavírat na vymezeném území obdobné dohody s jinými distributory nebo vymezená území jednostranně měnit,

3. dohoda přímo či nepřímo určuje ceny,

4. dohoda omezuje konečného spotřebitele či distributora v odběru zboží tvořícího předmět dohody nebo odpovídajícího zboží dle svého výběru, nebo

5. dodavatel je oprávněn poskytovat distributorům odměny podle bydliště nebo sídla konečného spotřebitele.

§ 8

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 6 zákona. Zejména se může jednat o případ, kdy zboží, které je předmětem dohody nebo odpovídající zboží není vystaveno na trhu účinné soutěži ze strany konkurenčního zboží; smluvní zboží není vystaveno účinné soutěži, jestliže podíl prodejů takového zboží na trhu je vyšší než 30 %.

§ 9

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody omezující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset smluvní strany oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky. Vyhláška se vztahuje na dohody, ve kterých jsou stranami pouze dva soutěžitelé a kde se jedna strana (dodavatel) zaváže dodávat nová motorová vozidla a příslušné náhradní díly za účelem dalšího prodeje v rámci vymezeného území:

- jen druhé smluvní straně (prodejce), nebo

- jen druhé smluvní straně a určenému počtu jiných soutěžitelů v rámci distribučního systému.

Vyhláška se vztahuje na nová motorová vozidla, která jsou určena k provozu na veřejných komunikacích a mají nejméně tři kola. Vyhláška tedy nepokrývá distribuci ojetých vozů, motocyklů ani zemědělských strojů.

Výjimka bude platit i v případě, kdy se dodavatel zaváže neprodávat smluvní zboží přímo konečným uživatelům, ani jim poskytovat servis pro smluvní zboží na smluvním území.

Ustanovení § 1 vyhlášky je slučitelné s ustanoveními článku 1 Nařízení Komise.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 obsahuje vymezení základních pojmů, které jsou založeny na obdobných definicích uvedených v článku 10 Nařízení Komise.

K ustanovení § 3

Ustanovení § 3 výslovně stanoví, že obecná výjimka bude platit i v případě, kdy se dodavatel zaváže neprodávat zboží tvořící předmět dohody přímo konečným uživatelům, ani jim poskytovat servis pro takové zboží na vymezeném území.

Ustanovení § 3 vyhlášky je slučitelné s ustanovením článku 2 Nařízení Komise.

K ustanovení § 4

Ustanovení § 4 obsahuje taxativní výčet závazků, které jsou automaticky považovány za slučitelné s poskytnutím obecné výjimky.

Základním omezením dodavatele, které je vyhláškou povoleno, je závazek zásobovat v rámci vymezeného území pouze jednoho nebo specifikovaný počet prodejců v rámci distribučního systému za účelem prodeje určitých motorových vozidel a příslušných náhradních dílů.

Prodejce se může v distribuční smlouvě zavázat zejména neprodávat nová motorová vozidla vyráběná jiným než smluvním dodavatelem. Prodejce však nemůže být zbaven možnosti prodávat konkurenční motorová vozidla v samostatných prodejních prostorách a způsobem, který vylučuje nebezpečí záměny značek. Požadavek vyvarování se nebezpečí záměny znamená, že spotřebitel by měl být schopen rozlišit mezi různými značkami distribuovaných automobilů. Prakticky to znamená, že pro každou distribuovanou značku motorového vozidla by měl být k dispozici samostatný prodejní personál, zvláštní propagační materiály atd.

Vyhláška také povoluje omezení distributora nevyhledávat mimo smluvní území zákazníky prostřednictvím osobních kontaktů, tj. pomocí telefonátů, individuálních dopisů nebo podomních nabídek. Inzerování prostřednictvím médií nebo reklamních plakátů ovšem nesmí být omezováno.

Distributor se může také zavázat neprovozovat mimo smluvní území své pobočky nebo sklady pro distribuci smluvních výrobků. Pasivní prodej (tj. reakce ne neuspokojenou poptávku mimo smluvní území) může být omezen pouze na soutěžitele činné v rámci distribuční sítě.

Ustanovení § 4 je slučitelné s ustanovením článku 3 Nařízení Komise.

K ustanovení § 5

Vyhláška obsahuje výčet závazků, které nejsou považovány za porušení § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a podle nichž může být po prodejci požadováno, aby splnil minimální standardy týkající se zejména:

• požadavků na vybavení prodejních prostor a kvalifikace pracovníků;

• propagace zboží tvořícího předmět dohody;

• převzetí, uskladnění a dodání smluvního zboží zákazníkům;

• oprav a údržby smluvního zboží, zvláště pokud jde o bezpečné a spolehlivé fungování motorových vozidel.

Mimo výše uvedených závazků může být po prodejci považováno, aby:

• objednával zboží podle stanoveného harmonogramu;

• poskytoval u smluvního zboží záruku a poprodejní servis v rámci záručního servisu, používal pouze náhradní díly poskytované smluvním dodavatelem, informoval zákazníky o rozsahu v jakém mohou být použity náhradní díly z jiných zdrojů a zejména o použití těchto náhradních dílů;

• vynaložil úsilí k prodeji minimálního množství smluvního zboží, udržoval určité množství smluvního zboží na skladě a udržoval určitý počet předváděcích vozidel. Tyto kvantitativní závazky musí být uzavřeny na základě dohody mezi dodavatelem a prodejcem. V případě rozporu mezi stranami musí být záležitost předána kvalifikované třetí osobě.

Na základě ustanovení § 5 odst. 2 vyhlášky musí být pro aplikaci obecné výjimky splněna podmínka, že distribuční dohoda je uzavřena alespoň na období 5 let nebo, je-li uzavřena na dobu neurčitou, musí být pro obě strany stanovena nejméně dvouletá výpovědní lhůta (případně nejméně jeden rok, jestliže je dodavatel na základě smlouvy zavázán k poskytnutí kompenzace za ukončení smlouvy nebo se jedná o první smlouvu s prodejcem vstupujícím do distribuční sítě). Dodavatel má nicméně možnost ukončit účinnost smlouvy v případě celkové změny (reorganizace) distribuční sítě. Tato možnost ukončení účinnosti dohody poskytuje dodavateli nástroj pro flexibilní reakci na změny na trhu.

Ustanovení § 5 vyhlášky je slučitelné s ustanovením článku 4 a článku 5 odst. 2 a 3 Nařízení Komise.

K ustanovení § 6

Podle ustanovení obsažených v § 6 vyhlášky musí být pro aplikaci blokové výjimky na příslušnou dohodu splněny určité podmínky jak na straně prodejce, tak dodavatele. Prodejce musí zejména poskytovat záruky, provádět bezplatně záruční prohlídky a opravy motorových vozidel zařazených do smluvního programu bez ohledu na to, ve které části České republiky bylo toto zboží zakoupeno.

Dodavatel pak musí zejména poskytovat všem distributorům rovnocenná plnění (tj. musí je zásobovat automobily s objednanými specifikacemi) nebo, jestliže dodavatel využívá slevy kalkulované na základě celkového množství zboží dodaného za určité období, musí tento rabatový systém rozlišovat alespoň mezi automobily, náhradními díly a jiným zbožím.

Ustanovení § 6 vyhlášky je slučitelné s ustanovením článku 5 odst. 1 Nařízení Komise.

K ustanovení § 7

Vyhláška obsahuje taxativní výčet klauzulí, které nesmí být obsaženy v distribuční dohodě a v jejichž důsledku není možné obecnou výjimku aplikovat. Jedno nebo více takových omezení soutěže obsažených ve smlouvě zbavuje strany dohody nejen možnosti aplikovat obecnou výjimku podle vyhlášky, ale současně je také nepravděpodobné, že Úřad udělí pro tuto dohodu individuální výjimku.

Vyhláška se tedy nebude aplikovat v následujících případech:

• jestliže jsou obě strany dohody výrobci motorových vozidel;

• jestliže je dodavateli poskytnuto ve smlouvě jednostranné právo změnit v průběhu trvání smlouvy smluvní území nebo jmenovat pro toto území další prodejce;

• cenová omezení; konkurenceschopnost prodejce závisí mj. také na možnosti uplatňovat vlastní cenovou politiku. V důsledku toho jsou zakázány jakékoliv přímé nebo nepřímé zásahy dodavatele do volnosti distributora určovat ceny a slevy při prodeji smluvního zboží;

• paralelní prodeje; spotřebitelé mají právo koupit nové automobily a náhradní díly kdekoliv v rámci celostátního trhu České republiky. Jakékoliv omezení, které zakazují tyto transakce nebo je činí nepřiměřeně obtížnými jsou proto považována za zakázaná. Z tohoto důvodu je zakázáno přímo nebo nepřímo vylučovat paralelní prodeje nebo poskytovat prodejcům odměny kalkulované na základě místa určení prodávaného vozidla.

Ustanovení § 7 vyhlášky je slučitelné s ustanovením článku 6 Nařízení Komise.

K ustanovení § 8

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 6 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případ, kdy zboží tvořící předmět dohody nebude vystaveno na trhu účinné soutěži. Tržní podíl ve výši 30 % byl zvolen s ohledem na návrh vyhlášky Úřadu o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže pro vybrané druhy vertikálních dohod.

Ustanovení § 8 vyhlášky je slučitelné s ustanovením článku 8 Nařízení Komise.

K ustanovení § 9

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne………2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod týkajících se společné přípravy a koordinace letových plánů, společných činností, konzultací o cenách v osobní dopravě a přidělování míst na letištích

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody v oblasti letecké dopravy, jejichž cílem je

1. společná příprava a koordinace plánů leteckých služeb mezi letišti v České republice,

2. společné zajišťování pravidelných leteckých služeb,

3. konzultace o cenách v osobní dopravě včetně přepravy zavazadel, nebo

4. přidělení míst a plánování leteckého provozu na letištích, pokud se týkají leteckých služeb mezi letišti v České republice.

§ 2

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž cílem je společná příprava a koordinace plánů leteckých služeb mezi letišti v České republice za předpokladu, že

1. příprava a koordinace mají za cíl

1. prostřednictvím nezávazného ujednání zajistit poskytnutí služeb v obdobích s nižším letovým provozem nebo na trasách s nižší vytížeností provozu, nebo

2. prostřednictvím závazného ujednání zajistit lepší propojenost mezi jednotlivými lety,

2. dohody nebudou obsahovat ujednání přímo nebo nepřímo omezující přepravní možnosti soutěžitelů provozujících leteckou dopravu (dále jen „letecké společnosti“),

3. dohody nebudou omezovat letecké společnosti v účasti na plánování a koordinaci při zavádění dalších služeb,

4. dohody nebudou omezovat letecké společnosti v možnosti odstoupit od plánování a koordinace pro příští sezóny, pokud tento záměr ohlásí předem ve lhůtě tří měsíců před skončením dané sezóny, a

5. strany dohody se nebudou snažit ovlivnit letové plány přijaté leteckými společnostmi, které nejsou účastníky dohody.

§ 3

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž cílem je společné zajišťování pravidelných leteckých služeb za předpokladu, že

1. při společné činnosti se podílí jedna letecká společnost na příjmech a výdajích jiné letecké společnosti, pokud jde o pravidelné letecké služby, které tato provozuje,

2. neexistuje žádné přímé letecké spojení mezi dvěma letišti v období čtyř dopravních sezón předcházejících zahájení společné činnosti, nebo přepravní kapacita na trase, která je předmětem společné činnosti, nepřesahuje 30 000 sedadel ročně v každém směru; tato kapacita může být zdvojnásobena na trasách přesahujících 750 km, na kterých je maximálně dvakrát denně přímé letecké spojení,

3. kromě společně provozovaných leteckých služeb nabízí letecká společnost provozující leteckou službu přepravní kapacitu, která nepřesahuje 90 000 sedadel ročně na jednom z provozovaných letišť,

4. příjmy z letecké dopravy provozované v České republice u letecké společnosti provozující letecké služby a u všech dalších leteckých společností, které se přímo nebo nepřímo podílejí na kontrole provozovatele, nepřesáhnou 400 milionů EUR ročně,

5. strany dohody nebudou omezovány v provozování další letecké služby mezi dvěma letišti, která jsou součástí dohody, na svůj vlastní účet, ani nebudou omezovány při určování cen letenek, přepravní kapacity a letových řádů u takových leteckých služeb,

6. trvání společné činnosti nepřesáhne tři roky, a

7. každá ze stran dohody může ukončit společnou činnost podáním výpovědi s výpovědní lhůtou nepřesahující tři měsíce, která uplyne na konci dopravní sezóny.

§ 4

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž cílem je konzultace o cenách v osobní dopravě včetně přepravy zavazadel za předpokladu, že

1. účastníci mohou projednávat pouze ceny letenek, které mají být zaplaceny uživateli letecké dopravy přímo účastnícím se leteckým společnostem nebo jejich schváleným zástupcům, za osobní dopravu na plánovaných leteckých trasách a o podmínkách týkajících se těchto cen; konzultace se nebudou týkat přepravní kapacity, pro kterou budou konzultované ceny k dispozici,

2. konzultace povedou ke vzájemnému propojení, které musí uživatelům letecké dopravy umožnit, aby v závislosti na typu ceny a na sezóně, které se konzultace týká, mohli

1. spojit na jednom přepravním dokumentu služby, které byly předmětem konzultací, se službami na stejné nebo navazující trase provozované jinými leteckými společnostmi, přičemž příslušné ceny, poplatky a podmínky jsou stanoveny leteckou společností provádějící let, a

2. pokud je to umožněno podmínkami původní rezervace, změnit rezervaci služeb, které byly předmětem konzultací, na služby na stejné trase provozované jinou leteckou společností; v případě takové změny musí budou aplikovány poplatky, sazby a podmínky stanovené touto jinou společností,

za předpokladu, že letecká společnost může odmítnout povolit takové kombinace a změny rezervace z objektivních a nediskriminačních důvodů technické nebo obchodní povahy.

3. účastnící se letecké společnosti používají ceny v osobní dopravě, které jsou předmětem konzultací bez diskriminace založené na národnosti cestujících nebo na místě jejich bydliště,

4. účast na konzultacích je dobrovolná a mohou se jich účastnit všechny letecké společnosti, které provozují nebo hodlají provozovat letecké služby na daných trasách,

5. výsledky konzultací nejsou pro účastníky závazné,

6. výsledkem konzultací není dohoda o odměňování zástupců nebo jiných součástech projednávaných cen, a

7. pracovníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byli oprávněni účastnit se konzultací o cenách. Letecké společnosti jsou povinny oznámit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže alespoň deset dní před konáním takových konzultací datum, místo, čas zahájení a předmět jednání. Úplné znění zápisu z konzultací bude zasláno Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve stejném termínu v jakém je zasíláno ostatním účastníkům konzultací, nejpozději však do 6 týdnů po konání těchto konzultací.

§ 5

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž cílem je přidělení míst a plánování leteckého provozu na letištích, pokud se týkají leteckých služeb mezi letišti v České republice za předpokladu, že

1. konzultací o přidělení míst na letištích a plánech leteckého provozu na letištích se mohou zúčastnit všechny letecké společnosti, které vyjádřily zájem o místa, která jsou předmětem konzultací,

2. pravidla přednosti jsou stanovena a poskytována bez jakékoliv diskriminace, tj. nejsou založena na sídle letecké společnosti, druhu letecké služby, berou do úvahy omezení nebo pravidla stanovená příslušnými národními nebo mezinárodními úřady a zohledňují potřeby cestujících a příslušných letišť; tato pravidla mohou brát do úvahy práva získaná leteckými společnostmi využíváním určitých míst na letištích v předcházejících dopravních sezónách,

3. stanovená pravidla přednosti jsou na základě žádosti dostupná všem soutěžitelům,

4. letecké společnosti účastnící se konzultací mají nejpozději v době konání konzultací přístup k informacím, které se týkají

1. přehledu umístění jednotlivých leteckých společností na letišti,

2. přehledu míst na letišti požadovaných jednotlivými leteckými společnostmi,

3. přehledu přidělených míst na letišti a nevyřízených žádostí o místa na letišti podle leteckých společností,

4. míst na letišti, která jsou ještě k dispozici,

5. úplný výčet kritérií, která byla využita při přidělování míst na letišti.

5. každé odmítnutí je odůvodněno, a

6. pracovníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jsou oprávněni účastnit se konzultací o přidělení míst na letišti. Letecké společnosti jsou povinny oznámit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže alespoň deset dní před konáním takových konzultací datum, místo, čas zahájení a předmět jednání.

§ 6

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 6 zákona. Zejména se může jednat o případy, kdy

1. na dané letecké trase nebo skupině tras, které jsou předmětem konzultací o cenách, neexistuje účinná soutěž v cenách,

2. letecká služba, která je provozována společně leteckými společnostmi ve smyslu § 3, není vystavena účinné soutěži ze strany letecké dopravy nebo jiných způsobů dopravy, nebo

3. použití § 5 neumožňuje novým subjektům na trhu získat na letišti takové množství míst, které jim umožní účinnou soutěž s již zavedenými leteckými společnostmi a soutěž na daných trasách je podstatně omezena.

§ 7

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Vyhlášku bude možné aplikovat v případě dohod, jejichž cílem je společné plánování a koordinace letových řádů, zajištění provozu u plánovaných leteckých služeb, konzultace o cenách v osobní dopravě a plánování míst na letištích.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 1 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 vyhlášky obsahuje obecnou výjimku pro dohody o společném plánování a koordinaci letových řádů mezi letišti v rámci České republiky. Takové společné plánování a koordinace kapacit může zahrnovat navazující lety mezi různými leteckými společnostmi. Základním cílem těchto dohod je podporovat udržení leteckých služeb i mimo hlavní denní provoz, během méně vytížených období v roce nebo na méně frekventovaných trasách. Takto tyto dohody přináší zisk i spotřebitelům.

Ustanovení § 2 vyhlášky obsahuje rovněž podmínky, které musí být splněny, aby mohla být aplikována obecná výjimka pro dohody o společném plánování a koordinaci letových řádů. Základním předpokladem, který musí být naplněn je, že dohoda nesmí vést k omezení kapacity daného leteckého přepravce. Dále je nutné zmínit, že účastnící se dopravci musí mít možnost zavádět dodatečné služby nebo odstoupit od smluvené spolupráce s tím, že nesmí být požadována delší výpovědní lhůta jak tři měsíce. Plánování a koordinace letových řádů rovněž nesmí být zaměřeno na ovlivňování leteckých linek společností, které se neúčastní dohody.

Ustanovení § 2 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 2 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 3

Vyhláška v ustanovení § 3 upravuje obecnou (blokovou) výjimku týkající se společných činností při zajišťování pravidelných leteckých služeb na nových nebo nevytížených leteckých linkách. Společná činnost musí mít takovou podobu, kdy jedna letecká společnost se podílí na příjmech a výdajích jiné letecké společnosti. Dále zde nesmí existovat žádná přímá služba na dané letecké trase v předcházejících čtyřech dopravních sezónách nebo nesmí být překročena vyhláškou stanovená přepravní kapacita na trase. Navíc letecká společnost provozující službu nesmí nabízet vyšší kapacitu na provozovaných letištích než je 90 000 sedadel ročně.

Dalšími podmínkami pro aplikaci obecné výjimky pro společné činnosti je nepřekročení určené hranice příjmů z letecké dopravy provozované v rámci České republiky, neomezování účastníků dohody v možnosti poskytovat další letecké služby a možnost ukončit účinnost dohody.

Ustanovení § 3 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 3 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 4

Ustanovení § 4 vyhlášky obsahuje obecnou výjimku pro určité konzultace o sazbách za osobní dopravu. Tato výjimka je vázána na splnění přísných podmínek, které musí zajistit, aby konzultace o tarifech nevedly k zakázané dohodě o cenách. Zejména účast na takových konzultacích musí být dobrovolná a přístupná pro všechny letecké společnosti, které projeví zájem a výsledek konzultací nesmí být pro účastníky závazný. Pracovníci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže musí mít možnost účastnit se těchto konzultací a kontrolovat tak plnění vyhláškou stanovených podmínek.

Ustanovení § 4 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 4 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 5

Ustanovení § 5 poskytuje obecnou výjimku dohodám o přidělování míst na letištích. Takové dohody vedou k racionálnímu využití kapacit letišť a vzdušného prostoru. Pro aplikaci výjimky je nezbytné splnit vyhláškou stanovené výjimky, které obecně zajišťují nediskriminační přístup k leteckým společnostem na základě sídla dopravce nebo druhu letecké služby. Podobně jako v případě konzultací o osobních tarifech i v případě konzultací o přidělování míst na letištích musí být umožněna pracovníkům Úřadu účast na těchto konzultacích za účelem kontroly dodržování ve vyhlášce stanovených podmínek.

Ustanovení § 5 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 5 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 6

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 7 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případ, kdy bude podstatně omezena hospodářská soutěž, zejména pokud jde o cenovou soutěž.

Ustanovení § 6 vyhlášky Úřadu je v souladu s článkem 6 Nařízení Komise č. 1617/93.

K ustanovení § 7

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne.........2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. .../.... Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. .../.... Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č. .../.... Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody uzavřené mezi soutěžiteli v oblasti pojišťovnictví, jejichž obsahem je stanovení společných sazeb pro výpočet pojistného, stanovení standardních pojistných podmínek, společné pokrytí určitých typů pojistných rizik nebo stanovení společných pravidel pro testování a schvalování bezpečnostních zařízení za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v této vyhlášce.

§ 2

Pro účely této vyhlášky

1. společnou pojišťovací skupinou se rozumí sdružení jednotlivých soutěžitelů v oblasti pojišťovnictví (dále jen „pojistitelé“), které mohou uzavírat pojištění určitého druhu pojistného rizika jménem a na účet jiných pojistitelů sdružených v rámci pojišťovací skupiny, nebo mohou pověřit uzavřením pojistné smlouvy a správou pojištění určitého druhu pojistného rizika jednotlivého pojistitele nebo společný orgán ustavený za tímto účelem jednotlivými pojistiteli sdruženými v rámci společné pojišťovací skupiny,

2. společnou zajišťovací skupinou se rozumí skupina vytvořená jednotlivými pojistiteli za účelem vzájemného zajištění celkového nebo částečného ručení za své závazky pro určitý druh pojistného rizika anebo přijetí zajištění stejného druhu pojistných rizik jménem a na účet jiných pojistitelů sdružených v rámci společné zajišťovací skupiny.

§ 3

1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž obsahem je

1. výpočet průměrných výdajů na pokrytí pojistného rizika nebo vzájemné poskytování informací o úmrtnosti, frekvenci onemocnění, nehod a invalidity v souvislosti s pojištěním zahrnujícím kapitalizační prvek, za účelem stanovení statistického základu obsahujícího informace o

1. počtu pojistných událostí,

2. počtu jednotlivých pojistných rizik pojištěných za určité období,

3. částkách vyplacených nebo placených v souvislosti s pojistnou událostí,

4. celkové výši částky pojištěného kapitálu, nebo

2. vypracování studií o pravděpodobném dopadu vnějších okolností na počet a jednotlivé druhy pojistných událostí nebo na návratnost investic.

(2) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody uvedené v odst. 1 pouze za předpokladu, že výpočty a přehledy mají pouze informativní charakter, neidentifikují jednotlivé pojistitele a neobsahují ujednání o příjmech plynoucích z rezerv, obchodní výdaje zahrnující provize zprostředkovatelů, daně nebo očekávané zisky zúčastněných pojistitelů.

(3) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody, které zavazují strany dohody nebo zakazují ostatním soutěžitelům užívat výpočty nebo přehledy jiné než ty, které jsou uvedeny v odst. 1 nebo zakazují se od výsledků těchto přehledů odchýlit.

§ 4

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody, které upravují standardní pojišťovací podmínky pro přímé pojištění nebo společné vzory znázorňující zisky z pojišťovací činnosti za předpokladu, že tyto informace jsou všeobecně dostupné a mají pouze informativní charakter.

(2) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody uvedené v odst.1, pokud

1. vylučují z pojistného plnění rizika související s určitým druhem pojištění, bez výslovného uvedení, že každý pojištěný má možnost rozšířit své pojištění i na takováto rizika,

2. podmiňují pojistná plnění určitými podmínkami bez výslovného uvedení, že každý pojištěný má možnost tyto podmínky odmítnout,

3. zavádí jednotné pojistné plnění vztahující se na rizika, kterým není převážná část pojištěných bezprostředně vystavena bez výslovného uvedení, že tato rizika mohou být pojištěna samostatně,

4. stanovují pojistné plnění jednotnou výší spoluúčasti pojištěných pro jednotlivé druhy pojištění,

5. umožňují pojistiteli vybírat pojištění ve stejné výši v případech, kdy sníží pojistné plnění, umožňují zvýšit pojistné bez změny výše pojistného plnění nebo rozsahu pojištění nebo jinak měnit pojistné podmínky bez výslovného souhlasu pojištěných,

6. umožňují pojistiteli měnit termín výplaty pojistného plnění bez výslovného souhlasu pojištěného,

7. stanovují pojištěnému pro jiné než životní pojištění pojistné období delší než tři roky,

8. stanovují automatické prodlužování pojistného období o více než jeden rok pro případ, že pojistka nebude zrušena pojištěným před jejím uplynutím,

1. zavazují pojištěného k souhlasu s platností pojistných podmínek pro určitý druh pojistného rizika, které z důvodu odpadnutí pojistného rizika přestaly v minulosti platit,

10. zavazují pojištěného k uzavření pojistky pro různé druhy pojistného rizika s jedním pojistitelem,

11. zavazují pojištěného v případě prodeje pojištěné věci převést na nabyvatele i pojistku, nebo

12. vylučují určité kategorie pojištěných z pojištění určitých pojistných rizik; tímto nejsou dotčeny specifické pojistné podmínky pojistných smluv pro určité sociální a pracovní kategorie pojištěných.

§ 5

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody, které zakládají skupiny soutěžitelů poskytujících pojištění nebo zajištění za účelem společného krytí určitého druhu pojistného rizika a upravují jejich činnost za předpokladu, že tyto dohody obsahují povahu a charakteristiku pojistného rizika krytého společným pojištěním nebo společným zajištěním, podmínky pro přijetí do skupiny, podíly účastníka skupiny na společně pojištěném nebo společně zajištěném riziku, podmínky pro vystoupení ze skupiny a pravidla činnosti a správy skupiny za předpokladu, že tyto dohody neobsahují jiné závazky způsobilé omezit hospodářskou soutěž, než závazek

1. zavedení preventivních opatření, používání obecných nebo zvláštních pojistných podmínek odsouhlasených skupinou nebo pojistné stanovené skupinou,

2. předložit skupině k odsouhlasení pojistné plnění z každé společně pojištěné pojistné události,

3. pověřit skupinu sjednáváním zajišťovacích dohod jménem všech pojistitelů, kteří jsou v této skupině sdruženi,

2. zákaz samostatně pojistit takové pojistné riziko, které je již pojištěno v rámci skupiny,

2. přijmout preventivní opatření,

2. používat pojistné podmínky odsouhlasené skupinou,

2. poskytovat komerční pojištění vyčleněné skupinou,

2. předložit skupině ke schválení výši každého pojistného plnění souvisejícího s rizikem, které je pojištěno skupinou,

2. požadovat pojistné určené skupinou, nebo

2. podílet se na nákladech plynoucích ze společného zajištění částkou určenou skupinou.

(2) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody podle odstavce 1 v případě, kdy

1. strany dohody mají na trhu společný podíl v případě společného pojištění vyšší než 10 % nebo v případě společného zajištění vyšší než 15 %, nebo

2. dohoda stanovuje lhůtu delší než šest měsíců pro možnost vystoupení pojistitele ze skupiny nebo vystoupení spojuje s uložením sankce.

(3) Za předpokladu, že žádný ze členů pojišťovací nebo zajišťovací skupiny není členem jiné skupiny, která pojišťuje nebo zajišťuje živelné katastrofy anebo zvýšená pojistná rizika na shodném trhu, do podílu podle odst. 2 se započítává pouze podíl dosažený skupinou.

§ 6

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody, které obsahují technické specifikace pro bezpečnostní zařízení, podmínky pro posuzování souladu s příslušnými technickými normami, podmínky jejich údržby nebo pravidla pro schválení a hodnocení osob, které provádějí jejich instalaci a údržbu za předpokladu, že

1. údaje a postupy jsou přesné, technicky odůvodnitelné a přiměřené účelu, který má být dosažen užitím bezpečnostních zařízení,

2. pravidla pro osoby, které provádějí instalaci a údržbu jsou objektivní, zaměřená na technickou způsobilost a jsou uplatňována nediskriminačním způsobem,

3. pojistitelé mají možnost zvolit si i jiná bezpečnostní zařízení nebo osoby provádějící instalaci a údržbu,

4. údaje a pravidla jsou všeobecně dostupné, a

5. žádost o posouzení souladu s příslušnými technickými normami může být vznesena kdykoliv jakoukoliv osobou a posouzení souladu žadatele neúměrně nezatíží

§ 7

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 6 zákona. Zejména se může jednat o případy, kdy

1. standardní pojistné podmínky obsahují jiná ustanovení než ta, která jsou uvedena v § 4 odst. 2 a tato ustanovení způsobují značnou nerovnováhu mezi smluvními právy a povinnostmi v neprospěch pojištěného,

2. u případů skupinového pojišťění nebo zajištění jeden nebo více zúčastněných pojistitelů vykonává podstatný vliv na obchodní politiku více než jedné skupiny na shodném relevantním trhu, nebo tyto skupiny získají takový podíl na trhu, že pojištěný má podstatně omezen přístup k uzavření pojistky pro stejný druh rizika mimo skupinu.

§ 8

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody omezující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset smluvní strany oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky. Vyhláška se vztahuje na dohody z oblasti pojišťovnictví uzavřené za účelem stanovení společných sazeb pro výpočet pojistného, standardních pojistných podmínek, společného pokrytí určitých typů pojistných rizik a stanovení pravidel pro testování a schvalování bezpečnostních zařízení.

Vyhláška připouští možnost, aby dohoda z oblasti pojišťovnictví obsahovala určitá omezení, která jsou v konečném důsledku převážena výhodami pro hospodářskou soutěž, zejména přispívá-li dohoda k podpoře technického a ekonomického vývoje a pojištěným plynou z takové dohody přiměřené výhody.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 1 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 obsahuje vymezení základních pojmů, které jsou založeny na obdobných definicích uvedených v článku 10 odst. 2 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 3

Ustanovení § 2 odst. 1 umožňuje pojistitelům spolupracovat při výpočtu průměrných výdajů na pokrytí pojistného rizika. Tato spolupráce je možná jen je-li omezena na vytvoření spolehlivých údajů o intenzitě a frekvenci pojistných událostí v minulosti nebo vypracování studie zaměřené na odhad budoucí frekvence a intenzity pojistných událostí.

Každé pojistné riziko je specifické a je určeno mnoha parametry. Pojistitel se snaží většinou zamezit vzniku rozdílu mezi skutečnou částkou, která byla vyplacena pojištěnému jako kompenzace vzniku pojistné škody a pojistným, které pojištěnec skutečně zaplatil. Z tohoto důvodu se pojistitel snaží seskupovat podobná rizika do jednoho druhu a vyčíslit průměrné náklady na jejich pojištění. Spolupráce pojistitelů ve smyslu tohoto ustanovení přináší většinou výhody těm soutěžitelům poskytujícím pojistné služby, kteří nemají významné postavení na trhu a na základě výsledků těchto společných výpočtů mohou pojistit podobná pojistná rizika.

Ustanovení § 2 odst. 2 současně obsahuje podmínku, jejímž splněním je podmíněno udělení výjimky. Jedná se o podmínku, že dané výpočty a přehledy musí mít pouze informativní charakter a nesmí identifikovat příslušného pojistitele a nesmí vylučovat možnost použít i jiné přehledy výpočtu pojistného, než které vypracovaly strany dohody.

Ustanovení § 3 vyhlášky Úřadu je slučitelné s články 2 až 4 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 4

Ustanovení § 4 umožňuje pojistitelům stanovovat společné standardní pojišťovací podmínky pro přímé pojištění. Takové dohody omezují hospodářskou soutěž jen pokud směřují k zavedení jednotných podmínek, které jsou nabízeny pojištěným, kteří nemají možnost jiného výběru. Ustanovení § 4 odst. 2 vymezuje podmínky, které nesmí být součástí standardních pojistných podmínek.

Podmínky stanovené v § 4 odst. 2 písm. a) až d) souvisí s obsahem standardních pojistných podmínek, zejména je zakázáno omezování pojištění určitého pojistného rizika zvláštními podmínkami nebo zavádění jednotného pojistného plnění na rizika, kterým není vystavena podstatná část pojištěných.

Podmínky uvedené v § 4 odst. 2 písm. e) až i) souvisí s délkou pojišťění a snahou udržet si pojištěného zbavením ho možnosti rozhodovat o době trvání pojištění zaváděním automatického prodloužení doby trvání pojistky. Tato ustanovení příliš omezují pojištěnce a z těchto důvodů nemohou být akceptována.

Podmínky uvedené v § 4 odst. 2 písm. j) a k) zabraňují možnosti vázání pojištěných, kdy jeden pojistitel požaduje po pojištěném, aby získal pojištění u stejného pojistitele pro různé druhy pojistného rizika nebo, aby v případě prodeje pojištěné věci byla na nabyvatele předmětu převedena i pojistka.

Podmínka uvedená v § 4 odst. 2 písm. l) se vztahuje k zákazu vyloučení určité skupiny pojištěných z pojištění určitých pojistných rizik, ale ponechává možnost vytvořit určité specifické pojistné podmínky pro určité sociální a pracovní skupiny pojištěných. Například vyloučení mentálně postižených či osob vyžadujících stálou péči z obecného pojištění proti nehodám je dle tohoto ustanovení zakázáno.

Ustanovení § 4 vyhlášky Úřadu je slučitelné s články 5 až 9 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 5

Ustanovení § 5 se vztahuje na skupiny pojistitelů, kteří se sdružili za účelem společného krytí určitých typů pojistných rizik. Toto ustanovení se nevztahuje na sdružení vytvořená ad hoc pro pojištění konkrétního rizika.

Toto ustanovení je založeno na předpokladu, že každé spojování soutěžitelů samo o sobě omezuje soutěž. Sdružení proto může profitovat z udělení výjimky jen v případě, že tržní podíl členů tohoto sdružení nepřekročí určitou hranici. V případech sdružení za účelem společného pojištění se jedná o 10 % a v případě sdružení za účelem společného zajištění 15 % tržního podílu členů sdružení na relevantním trhu. Tržní podíl zahrnuje celkový roční obrat soutěžitelů na relevantním pojistném trhu, bez ohledu na skutečnost zda členové sdružení vykonávají pojišťovací činnost samostatně nebo prostřednictvím sdružení.

V případě pojištění katastrofického rizika (živelných pohrom) nebo zvýšeného pojistného rizika se počítá pouze tržní podíl členů sdružení dosaženého v rámci sdružení. Odlišné hodnocení u katastrofického rizika a zvýšeného pojistného rizika je zvoleno z toho důvodu, neboť určitá katastrofická rizika mohou být takové povahy, že žádný jednotlivý pojistitel není schopen je pojistit sám. V takových případech je omezení hospodářské soutěže ospravedlněno, neboť umožňuje několika pojistitelům, kteří nejsou schopni samostatně pojistit takové riziko, založit nový subjekt, který přináší prospěch pro spotřebitele tím, neboť jim umožní pojištění těchto druhů rizik.

Ustanovení § 5 vyhlášky Úřadu je slučitelné s články 10 až 13 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 6

Ustanovení § 6 umožňuje pojistitelům uzavírat vzájemné dohody o technických podmínkách souvisících s bezpečnostním zařízením a podmínkách pro údržbu a opravu těchto zařízení. Tato spolupráce mezi pojistiteli a výrobci technických zařízení umožňuje pojistitelům lépe zhodnotit pojistné riziko, které pojišťují a přesněji vyčíslit výši pojistného, které mají obdržet. Dohody tohoto typu zároveň motivují výrobce zdokonalovat bezpečnostní systémy a tudíž i minimalizovat vznik pojistných škod. Pojištěná osoba získává přiměřený podíl na výhodách plynoucích z uzavření takové dohody, neboť kupuje-li zboží, které odpovídá schváleným technickým podmínkám snižuje tím zároveň možnosti vzniku škody a tudíž snižuje pojistné riziko a zároveň výše pojistného klesá.

Ustanovení § 6 vyhlášky Úřadu je slučitelné s články 14 až 15 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 7

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 7 zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případ, kdy v případě skupinového pojištění nebo zajištění bude podstatně omezena soutěž na relevantním trhu.

Ustanovení § 7 vyhlášky Úřadu je v souladu s článkem 17 Nařízení Komise o aplikaci článku 85 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě v oblasti pojišťovnictví.

K ustanovení § 8

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne........2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod o poskytování technologií

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na licenční dohody k patentům, licenční dohody ke know-how anebo smíšené licenční dohody k patentům a know-how, kde stranami dohody jsou dva soutěžitelé, a to i za předpokladu, že licenční dohody obsahují doplňková ujednání k jiným právům průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, pokud přispívají k dosažení cílů této dohody, a dohody, ve kterých nabyvatel, který je k tomu oprávněn majitelem patentu nebo know-how (dále jen „poskytovatel“), přenechá výkon práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví třetím osobám.

§ 2

Pro účely této vyhlášky

1. know-how se rozumí soubor výrobně technických, obchodních a jiných podstatných a identifikovatelných zkušeností a poznatků, které nejsou známé ani všeobecně dostupné. Za podstatnou zkušenost či poznatek se považuje zkušenost či poznatek obsahující informace, které jsou užitečné pro nabyvatele licence do té míry, že se po uzavření licenční dohody zlepší jeho postavení na trhu. Za identifikovatelnou zkušenost či poznatek se považuje taková zkušenost či poznatek, které lze popsat dostatečně srozumitelně. Popis know-how může být součástí licenční dohody, samostatné dohody nebo zaznamenán jinou vhodnou formou,

2. patentem se rozumí průmyslové nebo jiné duševní vlastnictví, zejména vynález, průmyslový vzor, zlepšovací návrh, užitný vzor a topografie polovodičových výrobků,

3. nezbytným patentem se rozumí patent související s převáděnou technologií, bez jehož poskytnutí lze převáděnou technologii využívat jen v omezené míře, např. z důvodu vyšších nákladů.

4. převáděnou technologií se rozumí know-how anebo nezbytné patenty, které existují v době uzavírání první licenční dohody a následně provedená vylepšení bez ohledu na to, do jaké míry jsou využívána stranami dohody nebo ostatními nabyvateli,

5. licencovaným zbožím se rozumí zboží, k jehož výrobě je nezbytná převáděná technologie,

6. aktivním prodejem se rozumí činnost prodávajícího spočívající ve vyhledávání zájemců o koupi určitého zboží,

7. pasivním prodejem se rozumí přijímání objednávek učiněných zájemci o koupi určitého zboží, aniž by však tito zájemci byli prodávajícím vyhledáváni.

§ 3

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, jejichž obsahem je

1. závazek poskytovatele licence neposkytnout licenci k využívání převáděné technologie jiným soutěžitelům na smluvně vymezeném území,

2. závazek poskytovatele licence nevyužívat sám převáděnou technologii na smluvně vymezeném území,

3. závazek nabyvatele licence nevyužívat převáděnou technologii na území vyhrazeném poskytovateli licence,

4. závazek nabyvatele licence nevyrábět nebo nevyužívat licencované zboží ani nevyužívat licencované postupy na územích, která jsou smluvně vymezena jiným nabyvatelům licence,

5. závazek nabyvatele licence aktivně neprodávat licencované zboží mimo vymezené území,

6. závazek nabyvatele licence pasivně neprodávat licencované zboží mimo vymezené území po dobu 5 let od prvého uvedení licencovaného zboží na trh,

7. závazek nabyvatele licence používat pouze ochrannou známku poskytovatele nebo závazek k rozlišování licencovaného zboží po dobu trvání smlouvy za předpokladu, že není nabyvateli licence bráněno označovat se jako výrobce licencovaného zboží, nebo

8. závazek nabyvatele omezit svoji výrobu licencovaného zboží na množství, které požaduje při výrobě svého vlastního zboží nebo prodávat licencované zboží pouze jako nedílnou součást svého zboží nebo jako náhradní součásti svého zboží nebo jinak ve spojitosti s prodejem svého zboží za předpokladu, že tato množství budou volně určena nabyvatelem licence.

(2) V případě licenčních dohod k patentům se však zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona nevztahuje pouze na dobu, kdy je patent předmětem právní ochrany.

(3) V případě licenčních dohod ke know-how se však zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona nevztahuje pouze na dobu nepřesahující deset let od prvého uvedení licencovaného zboží na trh; toto ustanovení však neplatí v případě, kdy se know-how stane všeobecně známým před uplynutím uvedené doby.

(4) V případě smíšených licenčních dohod k patentům a know-how se však zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona nevztahuje pouze na dobu, kdy je patent předmětem právní ochrany nebo na dobu, kdy je know-how utajené, podstatné a identifikovatelné, a to vždy na delší z těchto období.

§ 4

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody obsahující závazek nabyvatele licence

1. zachovat mlčenlivost o know-how, které je předmětem licenční dohody, a to i po skončení licenční dohody,

2. neposkytovat licenci ke know-how jiným osobám,

3. nevyužívat know-how nebo patenty, které jsou předmětem licenční dohody, po skončení účinnosti licenční dohody,

4. sdělit poskytovateli licence všechna zlepšení získaná při využívání licence a uzavřít s ním nevýhradní licenční smlouvu k těmto zlepšením za předpokladu, že poskytovatel licence bude zavázán uzavřít s nabyvatelem licence výhradní nebo nevýhradní licenční smlouvu, jejímž předmětem budou zlepšení získaná poskytovatelem licence,

5. dodržovat požadavky na kvalitu včetně technických specifikací licencovaného produktu nebo obstarávat zboží od poskytovatele licence nebo od jiné osoby určené poskytovatelem licence, pokud jsou tyto technické specifikace nebo zboží nezbytné pro technicky správné využívání licencované technologie nebo k zajištění, aby produkty nabyvatele licence odpovídaly požadavkům na kvalitu používaných poskytovatelem licence a ostatními nabyvateli licence; poskytovatel licence má právo prověřovat plnění tohoto závazku,

6. informovat poskytovatele licence o každém porušení práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, podniknout příslušná opatření vůči osobám narušujícím tato práva nebo poskytnout poskytovateli licence součinnost při právním postupu proti těmto osobám,

7. poskytovat úplatu za využívání licence i po skončení účinnosti licenční dohody, jestliže se dané know-how stalo všeobecně známým jiným způsobem, než je porušení závazku nevyzrazení know-how nabyvatelem licence,

8. omezit využívání převáděné technologie na jednu nebo více technických oblastí aplikace, na něž se vztahuje převáděná technologie nebo na jeden nebo více výrobkových trhů,

9. platit úplatu za využívání licence nebo vyrábět stanovené minimální množství licencovaného zboží nebo provádět minimální počet operací využívajících převáděné technologie,

10. označovat licencované zboží obchodním jménem poskytovatele licence nebo označením licencovaného patentu,

11. nepoužívat technologii poskytovatele pro vytváření výrobních zařízení pro třetí osoby; toto ustanovení není na újmu možnosti nabyvatele licence zvyšovat kapacitu svých zařízení nebo vybavit se dalším zařízením pro vlastní potřebu za běžných obchodních podmínek včetně platby dalších úplat za využívání licence,

12. dodávat pouze omezené množství licencovaného zboží konkrétnímu odběrateli v těch případech, kde je licence poskytována s tím, že odběratel může mít druhý zdroj dodávek uvnitř smluvně vymezeného území; toto ustanovení se použije i v případě, kdy odběratel je nabyvatelem licence a licence poskytnutá za účelem vytvoření druhého zdroje dodávek uvádí, že odběratel sám vyrábí licencované zboží nebo je nechává vyrábět subdodavatelem, nebo

13. vynakládat úsilí při výrobě a prodeji licencovaného zboží.

(2) Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona se dále nevztahuje na dohody obsahující závazek či možnost poskytovatele licence

1. poskytovat nabyvateli licence příznivější podmínky než může poskytnout jinému soutěžiteli po uzavření licenční dohody,

2. vyhradit si výkon práv k průmyslovému nebo jinému duševnímu vlastnictví k namítání neoprávněného využívání převedené technologie mimo smluvně vymezené území,

3. vypovědět licenční dohodu v případě, že nabyvatel licence namítá neexistenci práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, které tvoří předmět licenční dohody,

4. vypovědět licenční dohodu k patentu, jestliže nabyvatel licence vznese námitku, že patent není nezbytný, nebo

5. ukončit výhradnost v licenční dohodě, jestliže nabyvatel licence bude konkurovat poskytovateli licence, jedná-li se o výzkum a vývoj, výrobu, užití nebo distribuci konkurenčního zboží; poskytovatel licence má právo požadovat, aby nabyvatel licence prokázal, že licencované know-how není používáno pro výrobu zboží a poskytování služeb, jiných než jsou předmětem licence.

§ 5

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 se však vždy vztahuje na dohody, pokud

1. jedna ze stran dohody je přímo nebo nepřímo omezována v určování prodejních cen licencovaného zboží,

2. jedna ze stran dohody je omezována v možnosti konkurovat druhé straně dohody nebo ostatním soutěžitelům v souvislosti s výzkumem a vývojem, výrobou, užitím nebo distribucí konkurenčního zboží; závazky vyplývající z ustanovení § 3 odst. 1 písm. m) a § 3 odst. 2 písm. e) nejsou tímto ustanovením dotčeny,

3. bez objektivně ospravedlnitelného důvodu zavazují jednu nebo obě strany dohody odmítnout splnění objednávek od uživatelů nebo od prodejců působících na jejich smluvním území, kteří by dále prodávali dané zboží v jiných územích nebo ztěžovat uživatelům nebo prodejcům získání zboží od jiných prodejců,

4. strany dohody byly před uzavřením licenční dohody konkurujícími si soutěžiteli a jedna ze stran dohody je omezena v rámci stejné technické oblasti nebo výrobkového trhu ve výběru zákazníků, kterým může licencované zboží dodávat; závazky vyplývající z ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) a v § 3 odst. 1 písm. l) nejsou tímto ustanovením dotčeny,

5. je omezováno množství licencovaného zboží, které může jedna ze stran dohody vyrábět nebo prodávat nebo počet činností využívajících licencovanou technologii, které může jedna strana vykonat; závazky vyplývající z ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) a § 3 odst. 1 písm. l) nejsou tímto ustanovením dotčeny, nebo

6. nabyvatel licence je povinen poskytnout poskytovateli práva na zlepšení nebo novou aplikaci licencované technologie.

(2) Zákaz podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona se vztahuje rovněž na dohody

1. uzavírané mezi členy patentového sdružení nebo sdružení poskytovatelů know-how; zákaz se však nebude vztahovat na případy, kdy strany dohody nebudou jakkoliv územně omezovány, pokud jde o výrobu, užití a prodej licencovaného zboží nebo využití licencované technologie,

2. uzavírané mezi konkurujícími si soutěžiteli, kteří mají podíly na hlasovacích právech ve společném podniku, jestliže se licenční dohody týkají činnosti daného společného podniku; zákaz se však nebude vztahovat na případy, kdy jedna ze smluvních stran poskytne společnému podniku licenci k patentu nebo know – how za předpokladu, že licencované zboží nepředstavuje na trhu více jak 20 % zboží, které je shodné nebo je považováno spotřebiteli za zaměnitelné s ohledem na jeho vlastnosti, cenu a zamýšlený způsob užití v případě, kdy je licence omezena na výrobu a 10 % v případě, kdy se licence vztahuje na výrobu a distribuci,

3. podle nichž jedna strana dohody poskytuje druhé smluvní straně licenci k patentu anebo know-how a druhá strana poskytuje první straně dohody licenci k patentu, ochranné známce nebo ke know-how nebo právo výhradního prodeje, kde si strany dohody konkurují ve vztahu ke zboží, které je předmětem licenčních dohod; zákaz se však nebude vztahovat na případy, kdy smluvní strany nebudou jakkoliv územně omezovány, pokud jde o výrobu, užití a prodej licencovaného zboží nebo využití licencované technologie,

4. obsahující ustanovení týkající se práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, kromě patentů, která nejsou pouze doplňkové povahy, nebo

5. uzavírané výhradně za účelem prodeje licencovaného zboží.

§ 6

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 7 zákona. Zejména se může jednat o případy, kdy

1. licencované zboží není vystaveno na trhu účinné soutěži ze strany shodného zboží nebo zboží, které je považováno spotřebiteli za zaměnitelné s ohledem na jeho vlastnosti, cenu a zamýšlený způsob užití; licencované zboží není vystaveno účinné soutěži, jestliže podíl prodejů takového zboží na trhu je vyšší než 40 %,

2. nabyvatel licence odmítá bez objektivně ospravedlnitelného důvodu uspokojovat objednávky od uživatelů nebo prodejců z území, která jsou smluvně vymezena jiným nabyvatelům licence,

3. strany dohody odmítají bez objektivně ospravedlnitelného důvodu uspokojovat objednávky od uživatelů nebo prodejců působících na jejich smluvně vymezeném území, kteří by prodávali licencované zboží na dalších územích nebo ztěžují získání licencovaného zboží od ostatních prodejců, nebo

4. strany dohody byly v době poskytnutí licence konkurujícími si soutěžiteli a smluvní závazky nabyvatele licence k výrobě minimálního množství nebo vynaložení úsilí při prodeji mají za následek vyloučení možnosti nabyvatele licence využívat konkurenční technologii.

§ 7

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody narušující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset strany dohody oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky. Vyhláška se vztahuje na dohody o poskytování technologií uzavřené mezi soutěžitelem, který je držitelem licence na patent nebo know-how (poskytovatel) a umožňuje jinému soutěžiteli (nabyvateli) využívat tento patent nebo know-how, zejména za účelem výroby a prodeje zboží. Současně je nutné uvést, že vyhlášku je možné aplikovat pouze na dvoustranné smlouvy.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem, 1 odst. 1 Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci článku 85 (3) Smlouvy o ES na určité druhy dohod o poskytování technologií.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 obsahuje vymezení základních pojmů, které jsou založeny na obdobných definicích uvedených v článku 10 Nařízení Komise č. 240/1996 o aplikaci článku 85 (3) Smlouvy na určité druhy dohod o poskytování technologií.

K ustanovení § 3

V ustanovení § 3 je obsažen přehled narušení hospodářské soutěže, která jsou považována za akceptovatelná. Mezi takové závazky patří závazek poskytovatele licence nedovolit na vymezeném území jiným soutěžitelům využití přenechané technologie a ani ji sám nevyužívat.

Pokud jde o závazky nabyvatele licence, patří mezi ně jednak závazek nepoužívat poskytnutou technologii na území poskytovatele licence a jednak závazek zdržet se na vymezených územích jiných nabyvatelů licence výroby nebo použití licenčního zboží nebo použití postupu uvedeného ve smlouvě, a to i v případě, kdy podnět k dodávkám bude přicházet od samotných spotřebitelů, tj. vyhláška povoluje po určitou dobu i zákaz pasivního prodeje).

Výčet povolených omezení, pokud jde o známková práva, zahrnuje i závazek nabyvatele licence, opatřovat výrobky značkou určenou poskytovatelem licence, pokud mu to ovšem nebrání v odkazu na jeho postavení jako výrobce licencovaného výrobku. Nabyvatel licence může také převzít závazek vyrábět jen určité omezené množství výrobků (např. takové množství, které potřebuje pro svoji vlastní výrobu).

Možnost sjednat tato omezení však není neomezená. Platnost závazků je časově omezena na dobu pěti let od prvého uvedení licencovaného zboží na trh. Čisté dohody o know-how jsou časově omezeny na dobu deseti let, neboť je obtížné stanovit, kdy know-how pozbývá naplnění svých definičních znaků.

Ustanovení § 3 návrhu vyhlášky je slučitelné s článkem 1 Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci článku 85 (3) na určité druhy dohod o poskytování technologií.

K ustanovení § 4

V ustanovení § 4 je uveden seznam závazků, které se obvykle vyskytují v licenčních smlouvách a nemají negativní dopad na hospodářskou soutěž. Výčet obsažený v tomto ustanovení je demonstrativní.

Mezi tyto smluvní závazky náleží povinnost zachovávat mlčenlivost o know-how, která může být prodloužena i na dobu po skončení účinnosti smlouvy, závazek neposkytovat sublicence, popř. po skončení účinnosti smlouvy již nadále nepoužívat převedenou technologii, závazky obou stran dohody týkající se zlepšení poskytnutých technologií nebo dodržování minimální kvality a za tím účelem stanovení povinnosti odběru některých výrobků v tom rozsahu, v němž je to pro zajištění této jakosti nezbytné. Ustanovení § 4 upravuje také placení licenčních poplatků.

Ustanovení § 4 návrhu vyhlášky je slučitelné s článkem 2 Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci článku 85 (3) na určité druhy o poskytování technologií.

K ustanovení § 5

V ustanovení § 5 jsou obsažena zakázaná omezení soutěže, která nesmí být v příslušné dohodě o poskytnutí technologií obsažena. Jedno nebo více takových omezení soutěže obsažených ve smlouvě zbavuje strany dohody nejen možnosti aplikovat obecnou výjimku obsaženou ve vyhlášce, ale současně činí vysoce nepravděpodobnou možnost udělení individuální výjimky Úřadem na základě notifikované žádosti.

Nedovolenými jsou veškeré závazky týkající se stanovování cen, bránění v soutěži s poskytovatelem licence, bránění v obchodování s licencovaným zbožím a závazky představující diskriminaci různých odběratelů. Dále není dovoleno ukládat nabyvatelům licence závazky k omezení výroby, zavazovat je k povinnému poskytování práv ke zlepšení převedených technologií a na druhé straně bránit poskytovateli licence v tom, aby po uplynutí smluvního období neposkytoval licence jiným soutěžitelům.

Obecnou výjimku také není možné aplikovat na smlouvy mezi členy patentových či know-how sdružení, které se týkají společných technologií, na smlouvy o poskytnutí technologií týkající se činnosti společného podniku mezi soutěžiteli zúčastněnými na společném podniku, na smlouvy o vzájemném poskytnutí licencí k patentům, popř. know-how. Obecnou výjimku je však možno aplikovat na dohody, v nichž zakladatelský podnik poskytne společnému podniku licenci k patentu nebo know-how, pokud licencované zboží a ostatní zboží zúčastněných soutěžitelů, které spotřebitel pokládá za zastupitelné, nepřekročí danou procentní hranici podílu na relevantním trhu.

Ustanovení § 5 návrhu vyhlášky je slučitelné s články 3 a 5 Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci článku 85 (3) Smlouvy na určité druhy dohod o poskytování technologií.

K ustanovení § 6

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 7 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případ, kdy bude podstatně omezena hospodářská soutěž na daném relevantním trhu.

Ustanovení § 6 návrhu vyhlášky je slučitelné s článkem 7 Nařízení Komise č. 240/96 o aplikaci článku 85 (3) Smlouvy na určité druhy dohod o poskytování technologií.

K ustanovení § 7

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne...........2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod o specializaci

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody splňující podmínky stanovené v této vyhlášce, které obsahují závazek

1. nevyrábět určité zboží a současně je odebírat od konkurujícího soutěžitele,

2. nevyrábět určité zboží a současně přenechat tuto výrobu jiným stranám dohody, které souhlasí s výrobou a dodávkami tohoto zboží stranám dohody,

3. vyrábět určité zboží pouze společně dvěma či více stranami dohody, nebo je společně distribuovat či je distribuovat prostřednictvím třetí osoby, nebo

4. výhradních dodávek nebo odběrů zboží tvořícího předmět dohody.

§ 2

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody o specializaci pouze za předpokladu, že společný podíl stran dohody na trhu daného zboží nepřesahuje 20 %.

§ 3

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody o specializaci, které

1. přímo nebo nepřímo určují ceny zboží tvořícího předmět dohody; tímto není dotčena možnost stanovení cen, které společný podnik vyrábějící zboží tvořící předmět dohody požaduje po svém bezprostředním odběrateli za předpokladu, že společný podnik toto zboží rovněž distribuuje,

2. omezují strany dohody v množství vyráběného nebo prodávaného zboží tvořícího předmět dohody; tímto není dotčena možnost stanovit množství zboží vyráběného v rámci dohod dle § 1 písm. a) a b) nebo stanovení objemu výroby společného podniku v případě dohody dle § 1 písm. c), nebo

3. určují stranám dohody trhy, na něž budou zboží tvořící předmět dohody dodávat nebo osoby, kterým je možno toto zboží dodávat.

§ 4

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 7 zákona. Zejména se může jednat o případy, kdy

1. dohoda nepřináší podstatné výsledky z hlediska racionalizace anebo koneční spotřebitelé nezískávají přiměřený podíl na výsledných výhodách,

2. zboží, které je předmětem dohody o specializaci, není vystaveno na trhu účinné soutěži ze strany shodných výrobků nebo výrobků, které jsou spotřebiteli považovány za zaměnitelné s ohledem na jejich vlastnosti, cenu a zamýšlený způsob užití.

§ 5

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody omezující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset smluvní strany oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky. Vyhláška se vztahuje na (i) jednostranné dohody o specializaci, kdy se určitý podnik zaváže nevyrábět určité zboží, které bude odebírat od svého konkurenta, (ii) reciproční dohody o specializaci, kdy si strany dohody vzájemně přenechají výrobu určitého zboží, které si poté vzájemně dodávají a (iii) dohody o společné výrobě zboží. Vyhláška se rovněž aplikuje na případy, kdy strany dohody mezi sebou uzavřou dohody o výhradním odběru nebo výhradním prodeji zboží tvořícího předmět dohody.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 1 návrhu nové blokové výjimky Komise pro dohody o specializaci.

K ustanovení § 2

V ustanovení § 2 je vymezena základní podmínka, která musí být naplněna pro zajištění pozitivních účinků dohod o specializaci. Za účelem zajištění efektivní soutěže je nutné stanovit hranice tržního podílu stran dohody. Obecná výjimka přestane platit, jestliže společný podíl stran dohody na relevantním trhu přesáhne vyhláškou stanovenou hranici.

Úprava obsažená v § 2 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 3 návrhu nové blokové výjimky Komise pro dohody o specializaci.

K ustanovení § 3

Ustanovení § 3 obsahuje zakázaná omezení hospodářské soutěže, která nesmí být v příslušné dohodě o specializaci obsažena. Jedno nebo více takových omezení soutěže obsažených v dohodě zbavuje smluvní strany nejenom možnosti aplikovat obecnou výjimku, ale je současně také vysoce nepravděpodobné, že Úřad udělí pro tuto dohodu individuální výjimku na základě notifikované žádosti.

Dohoda nesmí omezovat strany dohody, pokud jde o množství výrobků, které může být vyrobeno, nesmí určovat ceny tohoto zboží či nějakým jiným způsobem omezovat strany dohody při výběru odběratelů zboží.

Úprava obsažená v § 3 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 4 návrhu nové blokové výjimky Komise pro dohody o specializaci.

K ustanovení § 4

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 7 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případy, kdy smluvní zboží není vystaveno efektivní soutěži s konkurenčními výrobky na relevantním trhu.

Úprava obsažená v § 4 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 8 Nařízením Komise č. 417/1985 ze dne 19. prosince 1984 o aplikaci článku 81 (3) smlouvy na druhy dohod o specializaci a článkem 7 návrhu nové blokové výjimky Komise pro tyto dohody.

K ustanovení § 5

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářské soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne.............2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy vertikálních dohod

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 27 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 3 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody splňující podmínky stanovené v této vyhlášce, které jsou uzavírány mezi dvěma nebo více soutěžiteli, působícími pro účely dohody na různých úrovních výroby nebo distribučního řetězce a týkající se podmínek, za nichž strany dohody mohou nakupovat, prodávat nebo dále prodávat určité zboží nebo poskytovat určité služby (dále jen „vertikální dohody“).

§ 2

Zákaz podle § 3 odst. 1 zákona se nevztahuje na vertikální dohody

1. uzavřené mezi sdružením soutěžitelů a jeho členy nebo mezi sdružením soutěžitelů a jeho dodavateli za předpokladu, že členové sdružení jsou prodejci zboží tvořícího předmět dohody a celkový roční obrat jednotlivých členů sdružení nepřevýší 50 mil. Kč, nebo

2. jejichž součástí, ale nikoliv předmětem, je převod nebo poskytnutí práva využívat práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, a to pro účely použití, prodeje nebo opětovného prodeje určitého zboží nebo poskytování určitých služeb.

§ 3

Zákaz podle § 3 odst. 1 zákona se nevztahuje na vertikální dohody, jestliže

1. podíl dodavatele na trhu daného zboží nepřesahuje 30 %, nebo

2. v případě, že vertikální dohoda obsahuje závazek výhradní dodávky, podíl odběratele na trhu daného zboží nepřesahuje 30 %.

§ 4

Zákaz podle § 3 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody, které

1. omezují odběratele v určování cen zboží pro jeho další prodej; tímto není dotčeno právo dodavatele doporučit prodejní ceny nebo určit maximální prodejní ceny za předpokladu, že se nejedná o takové pevně stanovené nebo minimální prodejní ceny, které jsou výsledkem nátlaku nebo podnětu jakékoliv ze stran dohody,

2. omezují území nebo okruh osob, kterým může odběratel dále prodávat zboží tvořící předmět dohody, s výjimkou:

1. omezení aktivních prodejů na území nebo vůči určité skupině osob, které si dodavatel vyhradil sobě nebo jinému odběrateli,

2. omezení odběratele působícího na velkoobchodní úrovni trhu prodávat konečným spotřebitelům,

3. omezení prodeje odběratelům, kteří nepůsobí v rámci selektivního distribučního systému, členy takového systému,

4. omezení odběratele prodávat součástky, které jsou dodávány za účelem jejich dalšího zpracování, osobě, která by je použila k výrobě stejného zboží, které je vyráběno dodavatelem,

3. omezují odběratele působícího na maloobchodní úrovni trhu, který je členem selektivního distribučního systému, aktivně i pasivně prodávat konečným spotřebitelům; tímto není dotčena možnost uložení zákazu členu selektivního distribučního systému neprodávat z jiných než schválených prodejních prostor,

4. omezují odběratele, kteří působí v rámci selektivního distribučního systému ve vzájemných dodávkách zboží tvořícího předmět dohody; to platí i pro odběratele působící na různých úrovních trhu,

5. omezují výrobce součástek v prodeji těchto součástek jako náhradních dílů konečným spotřebitelům nebo osobám, které nejsou odběratelem těchto součástek pověřeny k provádění oprav jeho zboží,

6. obsahují závazek nekonkurovat přesahující dobu 5 let. Doba 5 let neplatí v případě, že zboží tvořící předmět dohody je odběratelem dále prodáváno z prodejních prostor nebo na pozemcích, které dodavatel vlastní nebo si je pronajal od třetích osob, které nejsou spojeny s odběratelem, za předpokladu, že trvání závazku nekonkurovat nepřesáhne dobu, po kterou odběratel užívá tyto prostory nebo pozemky,

7. zakazují odběrateli po skončení účinnosti dohody vyrábět, nakupovat nebo prodávat stanovené zboží, ledaže se takový zákaz týká zboží tvořícího předmět dohody nebo konkurenčního zboží, prodejních prostor, které odběratel využíval po dobu účinnosti dohody anebo jej dodavatel považuje za nezbytný k ochraně předaného know-how. Délka trvání takového zákazu nesmí přesáhnout, s výjimkou zákazu vztahujícího se k ochraně know-how, dobu 1 roku,

8. zavazují odběratele, kteří jsou členy selektivního distribučního systému, neprodávat stanovené konkurenční zboží, nebo

9. byly uzavřeny mezi soutěžiteli, kteří si vzájemně konkurují, s výjimkou případů nerecipročních vertikálních dohod, kdy

1. 1. celkový roční obrat odběratele nepřevýší 100 mil. Kč,

3. 2. dodavatel je výrobcem i prodejcem zboží, zatímco odběratel je pouze prodejcem zboží, které zboží tvořícímu předmět dohody nekonkuruje, nebo

4. 3. dodavatel poskytuje služby na více úrovních jejich poskytování, zatímco odběratel neposkytuje konkurenční služby na té úrovni, na které tyto služby odebírá.

§ 5

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 6 zákona. Zejména se může jednat o případ, kdy je přístup na trh a soutěž na tomto trhu podstatně omezena v důsledku kumulativního účinku paralelních sítí podobných vertikálních omezení hospodářské soutěže realizovaných konkurujícími si dodavateli nebo odběrateli. Podstatným omezením se rozumí, kdy paralelní sítě podobných vertikálních omezení pokrývají více jak 50 % trhu.

§ 6

Tržní podíl podle § 3 písmeno a) je vypočítán na základě objemu prodejů zboží nebo služeb tvořících předmět dohody za předcházející kalendářní rok společně s dalším zbožím a službami prodanými dodavatelem, které jsou považovány z hlediska odběratele za zaměnitelné s ohledem na jeho vlastnosti, cenu a zamýšlené užití; pro účely § 3 písmeno b) je tržní podíl vypočítán na základě objemu nákupů daného zboží nebo služeb.

§ 7

Pro účely této vyhlášky každá strana dohody zahrnuje i její spojené osoby. Spojenými osobami se rozumí osoby, které

1. stranu dohody kontrolují a osoby, které jsou stranou dohody kontrolovány,

2. kontroluje stejná osoba, jež kontroluje stranu dohody,

3. jsou kontrolovány společně dvěma či více osobami uvedenými v písmenech a) a b).

§ 8

Pro účely této vyhlášky

1. konkurujícími soutěžiteli se rozumí současní nebo možní budoucí soutěžitelé dodávající na trh zboží, které je spotřebiteli považováno za zaměnitelné s ohledem na jeho vlastnosti, cenu a zamýšlený způsob užití,

2. závazkem nekonkurovat se rozumí jakýkoliv závazek zakazující vyrábět, nakupovat nebo prodávat zboží, které konkuruje zboží tvořícího předmět dohody nebo jakýkoliv závazek ukládající odebírat od dodavatele nebo od jiného soutěžitele určeného dodavatelem více než 80 % zboží tvořícího předmět dohody,

3. závazkem výhradní dodávky se rozumí jakýkoliv závazek ukládající prodávat zboží tvořícího předmět dohody výhradně určité osobě,

4. selektivním distribučním systémem se rozumí distribuční systém, ve kterém se dodavatel zavazuje prodávat zboží tvořícího předmět dohody pouze odběratelům vybraným na základě určitých předem stanovených kritérií, a kdy se tito odběratelé zavazují dále neprodávat takové zboží jiným než dodavatelem určeným osobám,

5. know-how se rozumí soubor výrobně technických, obchodních a jiných podstatných a identifikovatelných zkušeností a poznatků, které nejsou známé ani všeobecně dostupné. Za podstatnou zkušenost či poznatek se považuje zkušenost či poznatek obsahující informace, které jsou užitečné pro nabyvatele licence do té míry, že po uzavření licenční dohody zlepší jeho postavení na trhu. Za identifikovatelnou zkušenost či poznatek se považuje taková zkušenost či poznatek, které lze popsat dostatečně srozumitelně. Popis know-how může být součástí licenční dohody, samostatné dohody nebo zaznamenán jinou vhodnou formou,

6. aktivním prodejem se rozumí činnost prodávajícího spočívající ve vyhledávání zájemců o koupi určitého zboží, zejména provozováním poboček nebo skladů pro distribuci zboží tvořícího předmět dohody,

7. pasivním prodejem se rozumí přijímání objednávek učiněných zájemci o koupi určitého zboží, aniž by však tito zájemci byli prodávajícím vyhledáváni,

8. kontrolou se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší než 50 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě, nebo právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředitelů právnické osoby, nebo možnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby.

§ 9

Zrušuje se vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 5/2000 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 286/1993 Sb., pro určité druhy dohod o frančíze.

§ 10

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody omezující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset smluvní strany oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky.

Vyhláška se vztahuje na vertikální dohody uzavřené mezi dvěma a více soutěžiteli, z nichž každý působí na jiném stupni výroby nebo distribuce, a na základě kterých mohou strany nakupovat, prodávat nebo znovu prodávat zboží či služby. Takto vymezená působnost vyhlášky má tři podstatné aspekty :

i) dohoda musí být uzavřena mezi dvěma či více soutěžiteli. To jinými slovy znamená, že vertikální dohody s konečnými spotřebiteli, kteří se neúčastní hospodářské soutěže, nespadají do působnosti vyhlášky;

ii) dohoda je uzavírána mezi soutěžiteli působícími na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce (například se tedy bude jednat o dohody mezi soutěžitelem produkujícím určité suroviny a soutěžitelem, který bude tyto suroviny zpracovávat nebo o dohody mezi výrobcem zboží, velkoobchodním distributorem a konečnými prodejci zboží na maloobchodní úrovni);

iii) dohoda se týká podmínek, za nichž soutěžitel může nakupovat, prodávat nebo znovu prodávat zboží nebo služby. To znamená, že vyhláška se vztahuje na zboží a služby bez ohledu na to, jsou-li určeny ke zpracování (průmyslové dodávky) nebo pro distribuci konečnému spotřebiteli.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 2 odst. 1 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 vyhlášky ve dvou aspektech omezuje vertikální dohody, na něž se bloková výjimka vztahuje.

Za prvé, vertikální dohody mezi sdružením soutěžitelů (zpravidla odbytové nebo nákupní družstvo) a členy tohoto sdružení spadají do působnosti vyhlášky pouze za předpokladu, že členové sdružení budou malé a střední podniky, jejichž roční obrat nepřesáhne ve vyhlášce stanovenou výši. Výslovná úprava dohod uzavíraných odbytovými nebo nákupními družstvy má však významný ekonomický i sociální aspekt spočívající v umožnění efektivnější konkurence malých a středních podniků s velkými (integrovanými) distribučními řetězci.

Za druhé, vyhlášku je možné aplikovat v případě vertikálních dohod obsahujících poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví pouze za předpokladu, že tento soubor práv nebude tvořit hlavní předmět dohody a současně bude nezbytný k použití nebo prodeji zboží nebo služeb. Zmíněné ustanovení bude relevantní zejména v případech dohod o frančíze, které představují důležitou formu distribučních dohod.

Ustanovení § 2 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 2 odst. 2 a 3 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (bloková výjimka).

K ustanovení § 3

Při posuzování vertikálních dohod omezujících soutěž platí předpoklad, že v případech, kdy soutěžitel nemá výraznou tržní sílu, nemají vertikální omezení aplikovaná tímto soutěžitelem negativní dopad na soutěž, nejedná-li se o tzv. omezení s tvrdým jádrem („hard core“ kartelové dohody). Disponuje-li však soutěžitel určitou tržní silou, tento obecný předpoklad neplatí. Je proto velmi důležité stanovit prahové hodnoty velikosti tržního podílu, které by limitovaly žadatele o udělení obecné výjimky.

Vyhláška stanoví prahovou hranici tržního podílu 30 %; pokud nebude příslušná strana dohody (odběratel nebo dodavatel) dosahovat vyššího podílu na trhu a dohoda nebude obsahovat zakázaná ujednání obsažená v § 4 vyhlášky bude dohoda automaticky vyjmuta z obecného zákazu dohod narušujících soutěž dle § 3 odst. 1 zákona.

Ustanovení § 3 je slučitelné s článkem 3 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.

K ustanovení § 4

Ustanovení § 4 vyhlášky obsahuje zakázaná omezení hospodářské soutěže, která nesmí být v příslušné vertikální dohodě obsažena, jedná se o tzv. „omezení s tvrdým jádrem“ nebo „černé klauzule“. Jedno nebo více takových omezení soutěže obsažených ve smlouvě zbavuje smluvní strany nejen možnosti aplikovat obecnou výjimku podle vyhlášky, ale je současně také vysoce nepravděpodobné, že Úřad udělí pro tuto dohodu individuální výjimku na základě notifikované žádosti.

Zákaz určování prodejních cen je obecně považováno za nejzávaznější omezení soutěže. Prodejní ceny mohou být určovány přímo dohodou nebo společným postupem, který má za cíl určit pevné nebo minimální ceny nebo nepřímo pomocí dohody určující maximální úroveň slevy, kterou může distributor udělit z určité stanovené ceny. Vyhlášku Úřadu proto nebude možné aplikovat v případě dohod omezujících obchodní svobodu kupujícího určovat své prodejní ceny (písmeno a)).

Další formou zakázaných ustanovení jsou omezení, jejichž cílem je omezit další prodeje. Tohoto cíle může být dosaženo formou přímého smluvního ustanovení, např. povinnosti neprodávat zboží určitým zákazníkům nebo zákazníkům z určitého území nebo povinnosti předat objednávky od takových zákazníků příslušným distributorům nebo nepřímou formou pomocí opatření, jejichž úlohou je přimět distributora neprodávat určitým zákazníkům pod hrozbou odmítnutí slev, dodávek, zmenšení objemu dodávek, odstoupení od smlouvy, atp. V případě ochrany výhradních území či výhradních skupin zákazníků musí být vždy ponechána možnost prodat předmětné zboží pasivním způsobem, tj. pouze jako reakci na poptávku přicházející z jiné oblasti (písmeno b)).

Omezení aktivního či pasivního prodeje uživatelům členy selektivní distribuční sítě náleží mezi zakázaná omezení a nevztahuje se na něj obecná výjimka. Omezení spočívá zejména v tom, že prodejci v selektivním distribučním systému jsou omezeni při výběru zákazníků (písmeno c)).

Omezení zakazující členům selektivní distribuční sítě obchodovat mezi sebou s předmětným zbožím je také považováno za zakázané omezení. Vybraní distributoři musí mít vždy možnost koupit smluvní zboží od jiného distributora v rámci daného systému, který buď působí na stejné nebo na jiné úrovni dodávkového řetězce (písmeno d)).

Dohody, které vylučují nebo omezují nezávislé opraváře nebo poskytovatele služeb v získání přístupu k náhradním dílům patří také mezi omezení na něž se obecná výjimka nevztahuje. Z dohody mezi výrobcem náhradních dílů a soutěžitelem, který takové náhradní díly zapracovává do svých výrobků a rovněž je distribuuje přes svoji distribuční síť nesmí vyplývat omezení nebo vyloučení prodeje náhradních dílů výrobcem nezávislému opraváři či poskytovateli služeb (písmeno e)).

Dohody obsahující nekonkurenční omezení, jejichž délka trvání překračuje 5 let rovněž nemohou profitovat z obecné výjimky. Toto časové omezení však neplatí v případě, kdy zboží nebo služby jsou dodávány prodejem z provozoven nebo na pozemcích, které byly dodavatelem pronajaty nebo jsou v jeho vlastnictví. V těchto případech může být nekonkurenční závazek uzavřen na stejnou dobu po jakou bude prodejce provozovnu používat (písmeno f)).

Nekonkurenční závazky po skončení účinnosti dohody rovněž nejsou akceptovatelné, ledaže jsou nezbytné k ochraně know-how poskytnutého dodavatelem prodejci. Tento závazek však musí být omezen nejdéle na období 1 roku po skončení smlouvy (písmeno g)).

V případě dodavatele využívajícího selektivní distribuční systém nesmí být prodejci v rámci tohoto systému omezováni, pokud jde o prodej zboží od určitého konkurenčního soutěžitele (písmeno h)).

Aplikace blokové výjimky je rovněž vyloučena pro reciproční i nereciproční vertikální dohody mezi konkurujícími si soutěžiteli. Takové dohody totiž zpravidla nevedou ke zlepšení distribuce, ale spíše k rozdělení trhů. Výjimka z tohoto zákazu existuje pro nereciproční dohody mezi malými a středními podniky (písmeno i)).

Ustanovení § 4 je v souladu s článkem 2 odst. 4, článkem 4 a 5 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.

K ustanovení § 5

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 6 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případ tzv. uzavření trhu v důsledku souboru obdobných dohod. Termín uzavření trhu je užívaný v soutěžním právu k popsání situace, kdy na určité části trhu není možná konkurence ze strany stávajících nebo nových konkurentů, neboť značná část potenciálních distributorů je vázána distribučními dohodami, které zamezí ostatním konkurentům vstup na trh. Za omezení vstupu je v této souvislosti považováno, jestliže více jak 50 % celkových prodejců konkurenčního zboží nebo služeb na daném trhu je realizováno prostřednictvím podobných souborů dohod.

Ustanovení § 5 je v souladu s článkem 6 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.

K ustanovení § 6

Ustanovení § 6 z důvodu zajištění transparentnosti vyhlášky stanoví způsob výpočtu tržního podílu. Tržní podíl je počítán jako poměr uskutečněných prodejů relevantních výrobků na daném trhu ve vztahu k celkové sumě uskutečněných prodejů relevantních výrobků na daném trhu. Vždy se jedná o prodeje uskutečněné v kalendářním roce předcházejícímu uzavření příslušné dohody.

Ustanovení § 6 je v souladu s článkem 9 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. Z důvodu jednoznačného rozlišení situací, kdy je možné vyhlášku aplikovat a kdy je nutné požádat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže o povolení individuální výjimky byla zvolena jedna neměnná hranice tržního podílu ve výši 30 %.

K ustanovení § 7

Soutěžní právo Evropských společenství i české právo ochrany hospodářské soutěže vychází z koncepce tzv. jedné hospodářské jednotky, která je zpravidla tvořena mateřskými a dceřinými společnostmi. Na dohody mezi těmito společnostmi se obecný zákaz dohod narušujících soutěž nebude zpravidla vztahovat, neboť v daných případech nebude mezi podniky existovat konkurenční boj, který by mohl být v důsledku dohody narušen. Na druhé straně je však nezbytné, aby při aplikaci soutěžního práva byla zohledněna hospodářské síla celé takovéto jednotky. Z tohoto důvodu obsahuje návrh vyhlášky i určení těch subjektů, které budou tvořit celou hospodářskou jednotku kromě příslušné strany dohody.

Podle písmene a) se do rámce jedné hospodářské jednotky zahrnují i mateřské a dceřiné společnosti, pokud strana dohody vykonává v této dceřiné společnosti kontrolu vymezenou v § 8 písmeno h) vyhlášky či pokud je takováto kontrola vykonávána v alespoň jedné straně dohody její mateřskou společností. Podle písmene b) se do rámce jedné hospodářské jednotky zahrnují i všechny sesterské společnosti, kontrolované týmiž mateřskými společnostmi, které kontrolují alespoň jednu stranu dohody. Podle písmena c) se do jedné hospodářské jednotky zahrnují i všechny další osoby, ve kterých vykonávají společně kontrolu alespoň dvě z osob uvedených pod písmeny a) a b), tj. kromě samotných stran dohody i jejich mateřské, dceřiné a sesterské společnosti.

Ustanovení § 7 je v souladu s článkem 11 nařízení Komise č. 2790/1999 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě.

K ustanovení § 8

Ustanovení § 8 obsahuje vymezení základních pojmů, které jsou založeny na obdobných definicích uvedených v článku 1 Nařízení Komise č. 2790/1999. Kromě těchto pojmů obsahuje dané ustanovení také definici pojmů aktivní a pasivní prodej, které jsou tradičními pojmy soutěžního práva ES a dále pojem kontrola, který je založen na většinovém podílu na hlasovacích právech.

K ustanovení § 9

Vzhledem ke skutečnosti, že úprava obsažená v této vyhlášce se vztahuje i na dohody o frančíze a v souvislosti se stejným postupem v rámci EU, nahrazuje tato vyhláška vyhlášku č. 5/2000 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 286/1993 Sb., pro určité druhy dohod o frančíze.

K ustanovení § 10

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne...........2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. … /…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod o výzkumu a vývoji

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen „zákon“) se nevztahuje na dohody splňující podmínky stanovené v této vyhlášce, které jejím stranám umožňují provádět společný výzkum a vývoj nebo společně využívat výsledků tohoto výzkumu a vývoje.

§ 2

Pro účely této vyhlášky

1. výzkumem a vývojem se rozumí proces získávání technických poznatků a provádění teoretických analýz, systematického studia a experimentů, včetně experimentální výroby, technického testování výrobků a postupů, zajišťování zařízení a získávání práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví pro zamýšlené výsledky,

2. smluvními postupy se rozumí postupy vyvíjené v rámci výzkumu a vývoje,

3. smluvním zbožím se rozumí výrobky nebo služby vyvíjené v rámci výzkumu a vývoje, nebo vyrobené či poskytované s využitím smluvních postupů,

4. využíváním výsledků výzkumu a vývoje se rozumí výroba smluvního zboží nebo využití smluvních postupů, poskytnutí licence na práva průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví nebo předání know-how nezbytného pro takovou výrobu nebo využití,

5. technickými poznatky se rozumí know-how nebo poznatky, které jsou chráněny na základě práv průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví,

6. know-how se rozumí soubor výrobně technických, obchodních a jiných podstatných a identifikovatelných zkušeností a poznatků, které nejsou známé ani všeobecně dostupné. Za podstatnou zkušenost či poznatek se považuje zkušenost či poznatek obsahující informace, které jsou užitečné pro nabyvatele licence do té míry, že se po uzavření dohody zlepší jeho postavení na trhu. Za identifikovatelnou zkušenost či poznatek se považuje taková zkušenost či poznatek, které lze popsat dostatečně srozumitelně. Popis know-how může být součástí licenční dohody, samostatné dohody nebo zaznamenán jinou vhodnou formou,

7. společným využíváním výsledků výzkumu a vývoje se rozumí činnost prováděná společně stranami dohody, společně svěřená třetí osobě nebo činnost, kterou si mezi sebe strany dohody rozdělily,

8. aktivním prodejem se rozumí činnost prodávajícího spočívající ve vyhledávání zájemců o koupi určitého zboží,

9. pasivním prodejem se rozumí přijímání objednávek učiněných zájemci o koupi určitého zboží, aniž by však tito zájemci byli prodávajícím vyhledáváni.

§ 3

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody o výzkumu a vývoji, pokud

1. výzkum a vývoj je prováděn v rámci předem stanoveného cíle a oboru,

2. všechny strany dohody mají přístup k výsledkům výzkumu a vývoje,

3. v případě, že dohoda upravuje pouze společný výzkum a vývoj a nikoliv společné využívání výsledků tohoto výzkumu a vývoje, jsou všechny strany dohody oprávněny využívat těchto výsledků samostatně,

4. společné využívání výsledků výzkumu a vývoje se vztahuje pouze na výsledky tvořící průmyslové nebo jiné duševní vlastnictví, které podstatně přispívá technickému či hospodářskému rozvoji a které je rozhodující pro výrobu smluvního zboží nebo použití smluvních postupů,

5. osoby, které strany dohody pověřily výrobou s využitím výsledků výzkumu a vývoje, jsou povinny poptávku stran dohody uspokojovat,

6. v případě, že stranami dohody nejsou vzájemně si konkurující výrobci zboží, které může být nahrazeno smluvním zbožím, a výsledky výzkumu a vývoje jsou využívány společně, doba takového využívání nepřesáhne 5 let od prvého uvedení smluvního zboží na trh a po uplynutí této doby společný podíl všech stran dohody na trhu takového zboží nepřesáhne 25 %, a

7. v případě, že stranami dohody jsou vzájemně si konkurující výrobci zboží, které může být nahrazeno smluvním zbožím, a výsledky výzkumu a vývoje jsou využívány společně, doba takového využívání nepřesáhne 5 let od prvého uvedení smluvního zboží na trh a společný podíl všech stran dohody v době jejího uzavření ani po uplynutí 5 let od prvého uvedení smluvního zboží na trh na trhu takového zboží nepřesáhne 25 %.

§ 4

(1) Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se však vztahuje na dohody o výzkumu a vývoji, které

1. omezují strany dohody v provádění výzkumu a vývoje nezávisle nebo ve spolupráci se třetími osobami v oboru nesouvisejícím s oborem, na který se výzkum a vývoj vztahuje,

2. zakazují stranám dohody po ukončení výzkumu a vývoje namítat neexistenci práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví souvisejících s tímto výzkumem a vývojem,

3. omezují strany dohody po skončení výzkumu a vývoje v množství vyráběného nebo prodávaného smluvního zboží nebo v rozsahu smluvních postupů, ledaže by strany dohody využívaly výsledky výzkumu a vývoje společně,

4. přímo nebo nepřímo určují ceny smluvního zboží, ledaže by se jednalo o společnou distribuci smluvního zboží v rámci společného využívání výsledků výzkumu a vývoje,

5. po uplynutí 5 let od prvého uvedení smluvního zboží na trh určují stranám dohody osoby, kterým je možno smluvní zboží dodávat,

6. v případě, že si strany dohody po skončení výzkumu a vývoje stanoví území, na něž budou smluvní zboží dodávat, zakazují stranám dohody pasivní prodej smluvního zboží anebo po uplynutí 5 let od prvého uvedení smluvního zboží na trh zakazují aktivní prodej smluvního zboží,

7. v případě, kdy strany dohody nevyužívají výsledků společného výzkumu a vývoje, zakazují stranám dohody poskytovat licence třetím osobám na výrobu smluvního zboží nebo na využívání smluvních postupů, nebo

8. zakazují stranám dohody pasivní prodej na vymezených územích nebo tento pasivní prodej ztěžují.

§ 5

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže může svým rozhodnutím výhody obecné výjimky stanovené touto vyhláškou odejmout, pokud v důsledku vývoje na trhu účinky dohody podléhající obecné výjimce nebudou splňovat podmínky pro povolení individuální výjimky podle § 7 zákona. Zejména se může jednat o případy, kdy

1. dohoda podstatně omezuje rozsah provádění výzkumu a vývoje v příslušném odvětví třetím osobám v důsledku omezené výzkumné kapacity,

2. dohoda podstatně omezuje přístup třetích osob ke smluvnímu zboží,

3. strany dohody nevyužívají bez objektivně ospravedlnitelného důvodu výsledků společného výzkumu a vývoje,

4. smluvní zboží není vystaveno na trhu účinné soutěži ze strany konkurenčního zboží.

§ 6

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje základní vymezení působnosti vyhlášky. Dohody omezující soutěž, které splní podmínky uvedené ve vyhlášce, nebudou muset smluvní strany oznamovat Úřadu za účelem získání individuální výjimky. Vyhláška se vztahuje na dohody o výzkumu a vývoji uzavřené mezi soutěžiteli nebo potencionálními soutěžiteli, na základě kterých mohou strany provádět společný výzkum a vývoj výrobků nebo postupů, společně využívat výsledků výzkumu a vývoje získaných jednak společně prováděným výzkumem a vývojem nebo získaných na základě samostatně prováděného výzkumu a vývoje.

Vyhláška připouští možnost, aby dohoda o výzkumu a vývoji obsahovala určitá omezení soutěže, která jsou však v konečném důsledku převážena výhodami pro hospodářskou soutěž obecně, zejména prostřednictvím udržování soutěže na vysoce technologicky odborných úrovních.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné jak s článkem 1 odst. 1 Nařízení Komise č. č.418/85 o aplikaci článku 81 odst. 3 Smlouvy o ES na druhy dohod o výzkumu a vývoji (bloková výjimka), tak s čl. 1 odst. 1 návrhu nové blokové výjimky Komise pro tyto dohody.

K ustanovení § 2

Ustanovení § 2 obsahuje vymezení základních pojmů, které jsou založeny na obdobných definicích uvedených v článku 1 odst. 2 Nařízení Komise č. č.418/85 a článku 4 návrhu nové blokové výjimky Komise.pro tyto dohody.

Spolupráce ve výzkumu a vývoji a ve využívání výsledků většinou podporuje technický a hospodářský pokrok zlepšením a rozšiřováním technických poznatků mezi stranami a zabraňuje duplicitě výzkumné a vývojové činnosti, stimulováním nového pokroku výměnou doplňkových technických poznatků a racionalizací výroby výrobků nebo využíváním postupů vznikajících jako součást výzkumu a vývoje. Těchto cílů může být dosaženo jenom tehdy, jestliže je přesně definován výzkumný a vývojový program a jeho cíle a každá ze stran má příležitost využívat všech výsledků programu, které ji zajímají. Jestliže jsou účastníky výzkumného a vývojového programu university nebo výzkumné ústavy, které nemají zájem na průmyslovém využívání výsledků, je možno se dohodnout, že výsledky se budou využívat pouze pro další výzkum.

K ustanovení § 3

V ustanovení § 3 jsou vymezeny určité podmínky, které musí být naplněny pro zajištění pozitivních účinků dohod o výzkumu a vývoji spočívajících zejména v oblasti podpory spolupráce mezi podniky ve vysoce odborně technických oblastech průmyslu.

K tomu, aby dohoda mohla profitovat z udělení výjimky na základě této vyhlášky, je nezbytné aby splňovala následující podmínky:

• Společný výzkum a vývoj musí být prováděn v rámci definovaného programu. Toto zabraňuje neurčité spolupráci mezi stranami;

• všechny strany dohody musí mít přístup k výsledkům společné práce;

• jestliže dohoda obsahuje pouze společný výzkum a vývoj, každá smluvní strana musí mít volnost využívat nezávisle výsledky a know-how poskytnuté v souvislosti s výzkumem a vývojem;

• společný výzkum musí souviset pouze s výsledky, které jsou chráněny právem duševního vlastnictví.

Společné využívání výsledků může být považováno za přirozený důsledek výzkumu a vývoje. Může mít různé podoby, od výroby až po využití práv duševního vlastnictví nebo know-how, které podstatně přispívá k technickému nebo hospodářskému pokroku. Aby bylo dosaženo výhod a cílů uvedených výše, a aby byla prokázána oprávněnost omezení soutěže, která spadají pod obecnou výjimku, musí se společné užívání vztahovat na výrobky a postupy, pro které je rozhodující využití výsledků výzkumu a vývoje.

Za účelem zajištění efektivní soutěže za existence blokové výjimky je nutné stanovit hranice tržních podílů v souvislosti s pozicí stran na trhu. Aby bylo zaručeno zachování účinné soutěže během společného užívání výsledků, je nutno stanovit, že obecná výjimka přestává platit, jestliže společné podíly stran na trhu u výrobků vzniklých jako součást společného výzkumu a vývoje přesáhnou určitou hranici.

Úprava obsažená v § 3 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 2 Nařízení Komise č. 418/85 o aplikaci čl. 81 odst. 3 na druhy dohod o výzkumu a vývoji a článkem 2 a 3 návrhu nové blokové výjimky Komise pro tyto druhy dohod.

K ustanovení § 4

Ustanovení § 4 obsahuje zakázaná omezení hospodářské soutěže, která nesmí být v příslušné dohodě o výzkumu a vývoji obsažena. Jedno nebo více takových omezení soutěže obsažených v dohodě zbavuje smluvní strany nejenom možnosti aplikovat obecnou výjimku, ale je současně také vysoce nepravděpodobné, že Úřad udělí pro tuto dohodu individuální výjimku na základě notifikované žádosti.

Dohoda nesmí omezovat smluvní strany ve volnosti provádět výzkum a vývoj samostatně nebo ve spolupráci s třetí stranou v každé oblasti, která není spojena s oblastí zahrnutou v programu. Není rovněž slučitelné s udělením výjimky stanovovat množství výrobků, které mohou být vyrobeny, určovat ceny či nějakým jiným způsobem omezovat spotřebitele.

Úprava obsažená v § 4 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 6 Nařízení Komise č. č.418/85 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy dohod o výzkumu a vývoji a článkem 5 návrhu nové blokové výjimky Komise pro tyto dohody.

K ustanovení § 5

Úřad může odejmout výhody obecné výjimky, pokud v konkrétním případě zjistí (buď na žádost nebo z vlastní iniciativy), že dohoda se neslučuje s podmínkami pro udělení individuální výjimky stanovenými v § 7 návrhu zákona. Vyhláška uvádí demonstrativním výčtem případy, kdy může dojít k odejmutí obecné výjimky. Jedná se zejména o případy, kdy dohoda podstatně omezuje přístup třetích stran na trh se smluvním zbožím, jestliže bez objektivního důvodu strany dohody neprovádí smluvené výzkumné práce a v případě, že smluvní zboží není vystaveno efektivní soutěži s konkurenčními výrobky na relevantním trhu.

Úprava obsažená v § 5 vyhlášky Úřadu je slučitelná s článkem 10 Nařízení Komise č. č.418/85 o aplikaci článku 81 odst. 3 na druhy dohod o výzkumu a vývoji a článkem 7 návrhu nové blokové výjimky Komise pro tyto dohody.

K ustanovení § 6

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářské soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

ze dne………2000

o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže pro určité druhy dohod v oblasti železniční, silniční a říční dopravy

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže stanoví podle § 25 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže:

§ 1

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona č. …/…. Sb., o ochraně hospodářské soutěže (dále jen “zákon”) se nevztahuje při splnění podmínek stanovených v této vyhlášce na dohody v oblasti železniční, silniční a říční dopravy, které vedou k technickým zlepšením či k dosažení spolupráce prostřednictvím

1. sjednocení výbavy dopravních prostředků nebo pevných zařízení sloužících k jejich provozu,

2. vzájemného nebo společného využívání svých pracovníků, dopravních prostředků, jejich vybavení nebo pevných zařízení sloužících k jejich provozu,

3. zajišťování a provádění navazující, doplňkové, náhradní nebo kombinované dopravy s výjimkou přímého nebo nepřímého stanovení cen,

4. využití tras, které jsou pro cesty uskutečňované jedním druhem dopravy z hlediska provozního nejúspornější,

5. návaznosti dopravních jízdních řádů, nebo

6. zajištění společné dopravy zásilek.

§ 2

Zákaz podle § 2 odst. 1 zákona se nevztahuje na dohody, které zakládají sdružení soutěžitelů provozujících silniční nebo říční dopravu za účelem společného zajišťování dopravní činnosti a na dohody o společném financování a získávání dopravního zařízení a dodávek souvisejících se zajišťováním dopravních služeb, které jsou pro společné zajišťování dopravních činnosti v rámci sdružení nezbytné, pokud

1. v případě silniční dopravy celková nosná kapacita sdružení nepřesahuje 10 000 tun a nosná kapacita žádného ze soutěžitelů, kteří jsou účastníky sdružení, nepřesahuje 1 000 tun,

2. v případě říční dopravy celková nosná kapacita sdružení nepřesahuje 500 000 tun a nosná kapacita žádného ze soutěžitel, kteří jsou účastníky sdružení, nepřesahuje 50 000 tun.

§ 3

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Předseda

O d ů v o d n ě n í

K ustanovení § 1

Ustanovení § 1 vyhlášky obsahuje obecnou výjimku pro technické dohody v oblasti železniční, silniční a říční dopravy. Takové dohody mohou profitovat z vyhlášky, neboť obecně vedou ke zvýšení efektivnosti v daných oblastech dopravy.

Ustanovení § 1 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 3 Nařízení Rady č. 1017/68 ze dne 19. července 1968 o aplikaci pravidel ochrany hospodářské soutěže na železniční, silniční a říční dopravu.

K ustanovení § 2

V ustanovení § 2 jsou vymezeny podmínky, za nichž jsou akceptovatelné dohody vytvářející sdružení soutěžitelů provozujících silniční nebo říční dopravu. Vzhledem ke struktuře trhu v oblasti dopravy mohou taková sdružení přispět ke zvýšení produktivity.

Výjimka je však povolena pouze pro takové dohody, které nepřevýší vyhláškou stanovenou nosnou kapacitu jak ve vztahu k celému sdružení, tak jednotlivě k individuálním členům sdružení.

Ustanovení § 2 vyhlášky Úřadu je slučitelné s článkem 4 Nařízení Rady č. 1017/68 ze dne 19. července 1968 o aplikaci pravidel ochrany hospodářské soutěže na železniční, silniční a říční dopravu.

K ustanovení § 3

Vzhledem k nezbytnosti zajistit provázanost návrhu zákona o ochraně hospodářského soutěže a prováděcích vyhlášek je v obou případech navrhováno shodné datum nabytí účinnosti od 1. července 2001.

Úplné znění zákona č. 286/1993 Sb. s vyznačením navrhovaných změn

286/1993 Sb.

ZÁKON

ze dne 11. listopadu 1993,

kterým se mění a doplňuje zákon č. 63/1991 Sb.,

o ochraně hospodářské soutěže,

ve znění zákona č. 495/1992 Sb.,

a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,

ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb.

a zákona č. 600/1992 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(Čl.I

Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. § 1 odst. 1 zní:

"(1) Účelem tohoto zákona je ochrana hospodářské soutěže na trhu výrobků a výkonů (dále jen "zboží") proti jejímu omezování, zkreslování nebo vylučování (dále jen"narušování").

2. Poznámka č. 1 k § 1 odst. 2 zní:

------------------------------------------------------------------

"1) § 44 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb. a č. 600/1992 Sb.".

3. § 2 odst. 1 písm. a) zní:

"a) fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen "soutěžitelé"),".

4. § 2 odst. 2 zní:

"(2) Na svazy podnikatelů, komory, živnostenská společenstva a jiné formy sdružování podnikatelů (dále jen "sdružení podnikatelů"), pokud jejich činnost může ovlivňovat hospodářskou soutěž, se ustanovení tohoto zákona použijí obdobně."

5. V § 2 odst. 4 se slova "Česká a Slovenská Federativní Republika" nahrazují slovy "Česká republika".

6. § 2 odst. 5 se vypouští.

7. Název oddílu druhého zní: "NEDOVOLENÉ NARUŠOVÁNÍ SOUTĚŽE".

8. Nadpis nad § 3 zní: "Dohody narušující soutěž"

9. § 3 odst. 1 zní:

"(1) Veškeré dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí sdružení podnikatelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen "dohody"), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže na trhu zboží, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud ministerstvo pro hospodářskou soutěž (dále jen "ministerstvo") nepovolilo výjimku."

10. V § 3 odst. 2 v uvozovací části věty se slovo "nedovolenými" nahrazuje slovem "zakázanými"

11. V § 3 odst. 2 písm. a) se vypouštějí slova "pro účastníky dohody závazných"

12. § 3 odst. 2 písm. g) se vypouští.

13. V § 3 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

"(3) Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část dohody, je neplatná jen tato její část, pokud z obsahu dohody nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.".

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 4 a 5.

14. V § 3 v nově označeném odstavci 4 se vypouští písmeno c). Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).

15 V § 3 odst. 4 nově označené písmeno c) zní:

"c) podíl na zásobování trhu daného zboží menší než 5 % celostátního trhu nebo menší než 30 % místního trhu, jehož zásobování se účastníci dohody pravidelně účastní.".

16. V § 3 nově označený odstavec 5 zní:

"(5) Dohody uvedené v odstavci 4 vyžadují ke své účinnosti schválení ministerstvem. V žádosti jsou soutěžitelé povinni uvést důvody pro schválení a přiložit návrh dohody. Ministerstvo může schválení odepřít, jsou-li dány skutečnosti, které by odůvodňovaly odepření udělení výjimky podle § 5 odst. 3. Schválení platí za udělené, jestliže ministerstvo do dvou měsíců ode dne, kdy mu byla dohoda doručena, nesdělí písemně, že s dohodou nesouhlasí."

17. V § 4 odst. 1 se vypouštějí slova "označení původu výrobků" a za slova "obchodní jména" se připojuje čárka a slova "topografie polovodičových výrobků, užitné vzory".

18. Poznámka pod čarou č. 2) zní:

------------------------------------------------------------------

"2) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech.

Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

Zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat.

Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích.

§ 8 a násl. obchodního zákoníku.".

19. V § 4 odst. 2 se vypouštějí písmena b) a d) a dosavadní písmena c) a e) se označují jako písmena b) a c).

20. Za § 6 se vkládá nový § 6a, který zní:

"§ 6a

Ministerstvo může vyhláškou povolit obecnou výjimku ze zákazu podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 1 pro určité druhy dohod, s výjimkou dohod obsahujících přímé nebo nepřímé určení cen, jestliže narušení soutěže, ke kterému by obecná výjimka vedla, převáží výhody pro jiné účastníky trhu, zejména pro spotřebitele.".

21. § 7 se vypouští.

22. Nad § 8 se vkládá společný nadpis "Spojování podniků2a) soutěžitelů".

Poznámka pod čarou č. 2a) zní:

------------------------------------------------------------------

"2a) § 5 obchodního zákoníku.".

23. § 8 zní:

"§ 8

(1) Ke spojování podniků soutěžitelů dochází

a) sloučením nebo splynutím obchodních společností, družstev a jiných právnických osob,

b) přechodem nebo převodem podniku nebo jeho podstatné části.

(2) Za spojování podniků podle tohoto zákona se považuje i jednání, kdy jedna nebo více osob, které již kontrolují jeden podnik, získají přímou nebo nepřímou kontrolu nad celkem nebo podstatnou částí jiného podniku, zejména

a) získáním akcií, obchodních nebo členských podílů (dále jen "podíly"),

b) smlouvou nebo jiným způsobem, který umožňuje vliv na určování soutěžního chování soutěžitele.

(3) Za spojení podniků podle odstavce 2 se nepovažuje, jestliže banky nebo jiní soutěžitelé, jejichž podnikání zahrnuje obchodování s cennými papíry, získají přechodně podíly jiného soutěžitele za účelem jejich prodeje.".

24. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který zní:

"§ 8a

(1) Spojování podniků, které narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž, podléhá povolení ministerstva. Za narušení soutěže se považuje, jestliže spojením podniků přesáhne jejich podíl 30 % celkového obratu na celostátním nebo místním trhu daného zboží.

(2) Ministerstvo spojení povolí, jestliže zúčastnění soutěžitelé prokáží, že újma, která narušením soutěže může vzniknout, bude převážena hospodářskými výhodami, jež spojení přinese. V ostatních případech ministerstvo spojení nepovolí. V rozhodnutí o povolení může ministerstvo stanovit omezení a závazky nezbytné pro ochranu hospodářské soutěže.

(3) Soutěžitelé jsou povinni požádat ministerstvo o udělení povolení ke spojení podniků podle odstavce 1

a) při sloučení nebo splynutí [§ 8 odst. 1 písm. a)] přede dnem podání návrhu na zápis změny v obchodním rejstříku,

b) v ostatních případech [§ 8 odst. 1 písm. b) a odst. 2] ve lhůtě do jednoho týdne po uzavření smlouvy, jinak je smlouva neúčinná.".

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na Fond národního majetku České republiky a Pozemkový fond České republiky po dobu 12 měsíců od získání kontroly nad podnikem jiného soutěžitele podle § 8.".

25. Název oddílu třetího zní: "PŮSOBNOST MINISTERSTVA PRO HOSPODÁŘSKOU SOUTĚŽ".

26. § 10 se vypouští.

27. V § 11 písm. g) se slova "podle § 12 odst. 4" nahrazují slovy "podle § 12 odst. 6".

28. Dosavadní text § 11 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavcem 2, který zní:

"(2) V nezbytných případech, jestliže soutěžitelé, kteří mají dominantní nebo monopolní postavení na trhu daného zboží, závažným způsobem narušují hospodářskou soutěž, může ministerstvo podle odstavce 1 písm. e) uložit zejména povinnost k převodu části podniku soutěžitele nebo rozdělení soutěžitele, je-li soutěžitel právnickou osobou; § 69 obchodního zákoníku se použije obdobně.".

29. Název oddílu čtvrtého zní: "ŘÍZENÍ U MINISTERSTVA".

30. § 12 včetně poznámky č. 3 zní:

"§ 12

(1) Účastníkem řízení je soutěžitel, o jehož právech nebo povinnostech stanovených tímto zákonem má být v řízení rozhodnuto.

(2) Účastník řízení se může dát v řízení na základě plné moci zastupovat zástupcem, jehož si zvolí. V téže věci může mít současně jen jednoho zvoleného zástupce.

(3) V případech, kdy v souvislosti s provedením správního úkonu zvláštní předpis ukládá povinnost zaplatit správní poplatek, náležitostí podání je i doklad o jeho zaplacení.

(4) Nevyhoví-li účastník řízení ve stanovené lhůtě výzvě ministerstva k odstranění nedostatků podání, ministerstvo úkon neprovede, případně započaté řízení zastaví.

(5) Soutěžitelé jsou povinni poskytovat ministerstvu úplně, správně, pravdivě a včas všechny požadované podklady a informace a umožnit jejich prověření. Dále jsou povinni umožnit pracovníkům ministerstva a jiným pověřeným osobám vstup do objektů, místností a ostatních prostor, které jsou předmětem nebo místem zjišťování nebo prověřování.

(6) Jeví-li se to z povahy věci potřebné, ministerstvo rozhodne na základě nařízeného ústního jednání. Vždy však musí být účastníkům před rozhodnutím dána možnost, aby se k předmětu řízení a výsledkům šetření, které ministerstvo ve věci provedlo, vyjádřili. Ministerstvo je povinno učinit opatření, aby nahlédnutím do spisu nebylo porušeno obchodní tajemství.3)

(7) V řízení podle předchozích odstavců může ministerstvo vydat předběžné opatření, jímž upraví prozatímně právní vztahy na dobu do konečného rozhodnutí, jestliže to je k zajištění oprávněných zájmů třeba, nebo byl-li by výkon konečného rozhodnutí jinak zmařen či vážně ohrožen.

(8) Není-li stanoveno jinak, postupuje se v řízení u ministerstva podle ustanovení správního řádu.4)

------------------------------------------------------------------

3) § 17 obchodního zákoníku.".

31. § 13 se vypouští.

32. § 14 včetně poznámky č. 5) zní:

"§ 14

Pokuty

(1) Soutěžitelům, kteří neposkytnou ministerstvu ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace, případně neumožní jejich prověření podle § 12 odst. 5, může ministerstvo uložit pokutu do výše 300 000 Kč.

(2) Tomu, kdo se bez závažných důvodů nedostaví k nařízenému ústnímu jednání podle § 12 odst. 6 nebo jinak ztěžuje postup řízení, může ministerstvo uložit pokutu do výše 100 000 Kč.

(3) Za nesplnění vykonatelného rozhodnutí ministerstva může ministerstvo uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč.

(4) Ministerstvo je oprávněno za porušení ostatních povinností uvedených v tomto zákoně uložit soutěžitelům pokutu až do výše 10 000 000 Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu za poslední ukončený kalendářní rok. Jestliže je prokázán majetkový prospěch soutěžitele v důsledku porušení povinností podle tohoto zákona, uloží se mu pokuta nejméně ve výši tohoto prospěchu.

(5) Pokuty podle předchozích odstavců může ministerstvo uložit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena. Uložení pokuty podle tohoto zákona nevylučuje trestní odpovědnost podle zvláštního zákona.5)

(6) Pokuty podle tohoto zákona lze uložit opakovaně, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy mělo být splněno vykonatelné rozhodnutí.

(7) Vybíráním pokut se pověřuje ministerstvo. Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.

------------------------------------------------------------------

5) § 127 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.".

33. V § 16 se na konci věty vypouští tečka a připojují se slova ", a to i po dobu dvou let od skončení pracovního poměru k ministerstvu.".

34. V § 18 odst. 2 se slova "úřad příslušný podle sídla podniku" nahrazují slovem "ministerstvo".

35. V § 19 odst. 1 písm. c) se slovo "úřadu" nahrazuje slovem "ministerstva". V odstavci 2 se slova "úřadu příslušného podle sídla podniku" nahrazují slovem "ministerstvu". Ve druhé větě se slovo "úřadu" nahrazuje slovem "ministerstvu" a slovo "příslušná" se vypouští.

36. V § 19 se vypouští odstavec 3. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.

37. V § 20 odst. 2 se vypouštějí slova "příslušnému podle sídla podniku".

38. § 22 zní:

"§ 22

Vláda může stanovit svým nařízením bližší podmínky pro zjišťování monopolního nebo dominantního postavení podle § 9, náležitosti návrhu na schvalování dohody podle § 3 odst. 5, návrhu na povolení výjimky podle § 5 a návrhu na povolení spojení podniků podle § 8a.".

39. V textu zákona, kromě § 19 odst. 4 písm. a), se pojmy "podnik" a "podnikatel" nahrazují pojmem "soutěžitel", pojem"úřad" se nahrazuje pojmem "ministerstvo" a pojem "fúze" se nahrazuje pojmem "spojení podniků".

Čl.II

Veškerá rozhodnutí sdružení podnikatelů podle § 3 odst. 1 učiněná před účinností tohoto zákona jsou po uplynutí 30 dnů od nabytí účinnosti zákona neplatná, pokud ministerstvo na žádost sdružení nepovolí výjimku nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.)

Čl.III

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb. a č. 600/1992 Sb., se doplňuje takto:

V § 68 odst. 6 se doplňuje písmeno f), které zní:

"f) společnost neplní povinnost uloženou rozhodnutím ministerstva pro hospodářskou soutěž podle § 11 odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.".

(Čl.IV

Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona o ochraně hospodářské soutěže, jak vyplývá z pozdějších předpisů.)

Čl.V

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Uhde v. r.

Havel v. r.

Klaus v. r.