Důvodová zpráva

Návrh zákona o dálničním obchvatu Plzně

Sněmovní tisk: č. 758, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

prostřední vliv i na dálniční obchvat kolem Plzně. Šlo o zákony č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a zákon č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Téhož roku, po protestech veřejnosti a Zastupitelstva města Plzně (usnesení ZMP č. 9 ze dne 11.10.1991 a usnesení ZMP č. 20 ze dne 10.12.1992) a také po zjištění, že trasa nemusí být s ohledem na velmi negativní stanovisko hygienika průchodná, nařídila vláda investorovi stavby zabývat se i trasou jinou, tzv. SU (stabilizovaná, upravená). Všechny zde komentované nebo další trasy – tzv. KU, KUO, SU, SUK1 a SUK2 jsou přitom zobrazeny v mapové příloze k důvodové zprávě.

V květnu roku 1993 na základě zdokumentování obou tras – tzv. KU a SU byl Ministerstvem životního prostředí ukončen proces posuzování věci podle zákona č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, (EIA), se závěrečným doporučením sledovat dále trasu SU s ministerstvem stanovenými podmínkami. Investor částečným propojením tras KU a SU a respektováním podmínek EIA vytvořil variantu SUK1. Tuto variantu (SUK1) vzala vláda v červenci 1993 na vědomí. Po projednání s obcemi a orgány státní správy byla v prosinci roku 1993 tato varianta upravena do varianty SUK2 a takto byla schválena vládou České republiky roku 1994 v rámci schválení změn a doplňků územního plánu velkého územního celku – nařízení vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Plzeňská sídelní regionální aglomerace. Vyhlášením koridoru dálnice D 5 jako závazné části územního plánu a prohlášením staveb spojených s realizací obchvatu Plzně za stavby obecně prospěšné byl dán titul k vyvlastnění pozemků, staveb a práv k nim podle § 108 odst. 2 písm. a) a odst. 3 stavebního zákona.

V prosinci 1995 vydal na základě uvedeného nařízení vlády stavebně správní odbor Magistrátu města Plzně územní rozhodnutí a v březnu 1996 zamítlo Ministerstvo hospodářství několik odvolání proti územnímu rozhodnutí. Územní rozhodnutí tím nabylo právní moci. Proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství byla podána žaloba k Vrchnímu soudu v Praze.

V srpnu roku 1997 zrušil Vrchní soud v Praze rozhodnutí Ministerstva hospodářství vydané v odvolacím řízení k územnímu rozhodnutí a věc vrátil ministerstvu k novému projednání (v tu dobu již Ministerstvu pro místní rozvoj). Ministerstvo, vázáno právním názorem soudu, odvolací řízení v listopadu 1997 přerušilo a vyzvalo investora - Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) k doplnění podkladů pro vydání nového rozhodnutí o odvolání k územnímu rozhodnutí.

V říjnu roku 1998 doplnilo ŘSD podklady požadované Ministerstvem pro místní rozvoj, především pak doplňkové posouzení EIA. Ministerstvo pro místní rozvoj pak vyzvalo ŘSD k doplnění dalších podkladů, což bylo splněno v únoru 1999.

V dubnu roku 1999 řešilo Ministerstvo pro místní rozvoj rozpor orgánů státní správy vzešlých z projednání EIA ve věci průchodu dálnice D 5 „významným krajinným prvkem Val/Valík“.

V září roku 1999 vydává Ministerstvo pro místní rozvoj nové odvolací rozhodnutí, kterým opět potvrzuje platnost původního územního rozhodnutí až na úpravu šesti podmínek Platnost územního rozhodnutí umožnila ŘSD připravovat žádost o vydání stavebního povolení. Proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 14.9.1999 podaly dvě obce, některá občanská sdružení a fyzické osoby žalobu k Vrchnímu soudu v Praze.

V současné době se investor tohoto necelých 22 kilometrů dlouhého úseku Ejpovice – Sulkov snaží získat stavební povolení a zahájit stavbu. Klíčovým momentem je ukončování majetkově právních projednání. Investor rozdělil trasu schválenou územním rozhodnutím do pěti staveb - tří mostů (přes řeky Úslavu, Úhlavu a Radbuzu) a dvou staveb silničních (úsek Ejpovice – Útušice a úsek Útušice – Sulkov). Zatímco k vydání územního rozhodnutí byl příslušný jako stavební úřad Magistrát města Plzně, na vydání stavebních povolení jednotlivých staveb se bude podílet celkem 12 stavebních a speciálních stavebních úřadů. Investor získal zatím stavební povolení pro stavbu mostu přes řeku Úslavu a stavbu zahájil. Věc je zapotřebí shrnout s tím, že schválená varianta dálničního obchvatu města je sice kompromisem, lze jej však v kontextu předchozích jednání a správních řízení považovat za optimum. Za tuto trasu dálničního obchvatu se postavilo i Zastupitelstvo města Plzně (viz usnesení ZMP č. 6 ze dne 17.12.1998, které je přiloženo k důvodové zprávě).

Z průběhu povolovacího procesu na další stavby obchvatu Plzně je zřejmé, že český právní řád neumožňuje ani u takovéto jednoznačně veřejně prospěšné stavby urychlit majetková jednání s vlastníky nemovitostí ani urychlit správní rozhodování. Pokud jsou totiž u liniové stavby většího rozsahu opakovaně zpochybňována, napadána a přerušována jednotlivá správní řízení, nelze za stávajícího právního stavu stavbu stavebně schválit a v reálném čase provést.

Posláním předloženého zákona je tedy v rámci ústavního pořádku České republiky v prvé řadě zcela jasně prohlásit stavby úseku dálnice D 5 Ejpovice – Sulkov (dálniční obchvat Plzně) podle závazné části územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace za veřejný zájem. Zkrácením lhůt pro jednotlivé úkony ve správních řízeních, zrušením povinnosti pro správní úřady přerušovat správní řízení v případech, kdy účastníci řízení evidentně zneužívají institutů správního řádu a stavebního zákona ke zdržování stavby a racionalizací řízení ve vztahu k dotčeným úřadům se pak předkladatelé snaží vytvořit právní podmínky pro brzké zahájení výstavby dálničního obchvatu Plzně a konečné vyřešení trvale kritické dopravní situace v centru Plzně. Porovnání stávajícího silničního průtahu městem s dálničním obchvatem kolem Plzně z hlediska dopadu na životní prostředí je uvedeno v příloze k důvodové zprávě.

Jde samozřejmě o řešení v českém právu nestandardní. Nestandardní je ovšem i situace v městě Plzni, kde řešení průjezdu městem po otevření úseku dálnice D 5 z Plzně na Rozvadov (státní hranice se SRN), původně považované za dočasné a krátkodobé, se stává jevem neúnosně dlouho trvajícím a poškozujícím kvalitu života a zdraví obyvatel a návštěvníků města. Srovnání má navrhovaný postup do určité míry jen s normotvorbou, k níž přistoupilo meziválečné Československo v samém závěru své existence v roce 1938 (vládní nařízení č. 372/1938 Sb. z. a n., o stavbě dálnic a o zřízení generálního ředitelství stavby dálnic a o jeho organizaci).

Navrhovaný zákon nemá žádné přímé dopady do státního rozpočtu, krácením některých správních procesů při schvalování jednotlivých staveb dálničního obchvatu může dojít k dílčím úsporám v nákladech na výkon státní správy. Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a ústavním pořádkem České republiky. Návrh rovněž není v rozporu s žádným předpisem komunitárního práva. Lze prohlásit, že komunitární právo ponechává takovouto právní úpravu v plné působnosti národní normotvorbě.

K § 1

Návrh zákona výslovně prohlašuje všechny stavby tvořící úsek dálnice D 5 Ejpovice – Sulkov za veřejný zájem. Zdůrazňuje se zde tedy v prvé řadě vazba na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a na § 108 a následující stavebního zákona tím, že je tento zákon konstruován jako zvláštní zákon podle § 108 odst. 2, písmeno f) stavebního zákona a to i přes skutečnost, že vyvlastňovací titul k pozemkům, stavbám a právům k nim je dán již dostatečně § 108 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Prohlášení staveb tvořících dálniční obchvat Plzně za veřejný zájem má ještě další význam pro urychlení stavby, neboť správnímu úřadu provádějícímu vyvlastnění odpadá povinnost prokazovat tento veřejný zájem v jednotlivých vyvlastňovacích řízeních.

Zákon dále fixuje trasu dálničního obchvatu Plzně do koridoru vymezeného nařízením vlády č. 104/1994 Sb., kterým se vyhlašuje závazná část územního plánu velkého územního celku Plzeňské sídelní regionální aglomerace. Zakotvení trasy dálničního obchvatu na úrovni zákona má za cíl ukončit neustále probíhající diskuse o stavbě dálnice, mající často za cíl dosáhnout znovu jen dalšího odkladu stavby bez ohledu na následky, které tento stav působí v centru Plzně. Stanoví-li trasu dálničního obchvatu zákon, pak by další zpochybňování jeho trasy mělo mít pro výkon státní správy význam již jen irelevantních podání nebo názorů.

K § 2

Ustanovení prvních dvou odstavců zkracuje a racionalizuje jednotlivá správní řízení uskutečňovaná ve věci výstavby dálničního obchvatu Plzně podle zákona o pozemních komunikacích, stavebního zákona nebo podle správního řádu, tím, že veškeré lhůty stanovené těmito předpisy pro jednotlivá řízení nebo jednotlivé právní úkony zkracuje na jednu polovinu. Řízení probíhající po nabytí účinnosti tohoto zákona proběhnou tedy již v těchto polovičních lhůtách a správní úřady je budou již bez dalšího ve vedení správních agend aplikovat. Zákon rovněž zamezuje správním úřadům přerušovat správní řízení v taxativně stanovených případech, kdy dochází k častým pokusům účastníků řízení zneužívat právě institut přerušení správního řízení k obstrukcím a oddalováním stavebních realizací. Zákon ponechává správnímu úřadu na jeho vůli, resp. na správním uvážení, jak posoudí a jak rozhodne při posouzení předběžné otázky (§ 29 odst. 1 správního řádu) nebo občanskoprávní či jiné námitky (§ 137 odst. 1 a 2 stavebního zákona). Soudní přezkum správních aktů omezován není.

Odstavec 5 přichází se speciální právní úpravou vůči § 110 odst. 1 stavebního zákona. Zákon sice zachovává v této věci základní princip českého právního řádu, že vyvlastnění je použitelné až následně po vyčerpání všech ostatních prostředků, které mohou vést k požadované majetkové změně. Navrhovatel vyvlastnění se však zbavuje povinnosti prokázat odmítnutí dohody druhou stranou ještě před zahájením vyvlastňovacího řízení a přestává pro něj být i překážkou nesouhlas s výší náhrady za vyvlastnění. Postačí mu tedy, že prokáže doručení návrhu na uzavření dohody obsahujícím návrh náhrady za vyvlastnění nejméně ve výši určené znaleckým posudkem a uplynutí 30 dnů, aniž by návrh byl protistranou akceptován. Nečinnost vlastníka proto nezpůsobí prodlevu v řízení a tím ani v následné stavbě.

K § 3

Vzhledem k tomu, že řada podstatných správních procesů ve věci výstavby dálničního obchvatu již probíhá, je zapotřebí podřídit jejich další průběh ustanovením tohoto zákona. Ustanovení dále vyjadřuje princip prvořadosti tohoto zákona, jako právního předpisu speciálního, vůči zákonu o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů), stavebnímu zákonu a správnímu řádu, jako předpisům obecnějším.

K § 4

Naléhavost nové právní úpravy vyžaduje nepřipuštění legisvakance a nabytí účinnosti již dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů.

Václav B r o u s e k, v.r.

Milada E m m e r o v á, v.r.

Jaroslav L o b k o w i c z, v.r.

Jiří M a š t á l k a, v.r.

1) Čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

§ 108 odst. 2 písm. a) a f) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2) Například zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

3) § 137 zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4) § 110 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb.

5) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.