Starobní důchody přiznané podle nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, jsou vesměs stanoveny ve výši určené podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995, jak zaručuje § 71 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Výhodnost výpočtu podle uvedených předpisů oproti výpočtu podle cit. zákona je dána především dvěma faktory: promítá se do něj výhodnější zhodnocení doby zaměstnání v hlubinném hornictví (2 % průměrného měsíčního výdělku oproti 1,5 % výpočtového základu) a přičítá se i doba od přiznání důchodu do 55 let věku žadatele o důchod (tento institut zákon o důchodovém pojištění v oboru starobních důchodů nepřevzal).
Předpisy platné ke dni 31. prosince 1995 však obsahovaly i ustanovení o nejvyšší výměře důchodu (kterou zákon o důchodovém pojištění již neobsahuje); to způsobuje, že výše důchodu popsaného okruhu osob je prakticky vždy na tuto nejvyšší výměru omezena – procentní výměra důchodu tak většinou činí 5 100 Kčs měsíčně.
Systém zvyšování důchodů – tzv. valorizací – zavedený zákonem o důchodovém pojištění spočívá v tom, že podle příslušného nařízení vlády vydaného v rámci zmocnění obsaženého v tomto zákoně se zvýší procentní výměry všech důchodů vyplácených ke dni účinnosti daného nařízením vlády a dále pak již pouze těch, které jsou přiznány ode dne spadajícího do konce kalendářního roku, v němž nařízení vlády nabylo účinnosti. Tento systém koresponduje se zvyšováním všeobecného vyměřovacího základu a redukčních hranic pro výpočet nově přiznávaných důchodů realizovaným každoročně rovněž nařízeními vlády.
Toto zvyšování však ztrácí svůj význam u popsaného okruhu osob, kde „základní“ výše je jednotná, neboť je určena podle „zakonzervovaného“ způsobu výpočtu, avšak výsledná částka se postupně liší podle toho, v kolikátém roce účinnosti zákona o důchodovém pojištění byl důchod přiznán, a tedy kolik valorizačních nařízení vlády výslednou částku ovlivnilo. Rozdíl mezi důchodem přiznaným v roce 1996 a přiznaným v roce 2000 již činí 1855 Kč měsíčně, a pro postižené horníky jsou uvedené rozdíly nepochopitelné.
Navrhuje se proto, aby byly měsíční výše vyplácených důchodů sjednoceny; jako nástroj této úpravy se volí fikce přiznání takových důchodů v roce 1996, tedy v prvním roce účinnosti zákona o důchodovém pojištění, aby tak výše všech srovnatelných důchodů byly ovlivněny stejným počtem valorizačních nařízení vlády.
Princip navržený v úvodu je třeba přiměřeně použít i pro důchody stejného okruhu osob, které budou přiznávány po přijetí navrhované novely – jiný přístup by vyvolal jiný, ale obdobný důsledek nerovností.
Protože účinnost nařízení vlády č. 557/1990 Sb. původně omezená dnem 31. prosince 2000 byla novelou § 76 zákona o důchodovém pojištění prodloužena do 31. prosince 2005, omezuje se účinnost tohoto postupu stejným způsobem.
Dnem 31. prosince 2005 má zaniknout účinnost obecné části tzv. ochranného ustanovení (§ 71 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění), které ukládá všem orgánům rozhodujícím o přiznání důchodů a o určení jejich výše, aby porovnávaly způsob stanovení této výše jednak podle zákona o důchodovém pojištění, jednak podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995, a přiznávaly důchody ve vyšší z částek vzešlých z obou způsobů výpočtu.
Obdobné ustanovení týkající se občanů, kteří před zrušením dělení zaměstnání do kategorií (tedy před 1. lednem 1993) získali aspoň 1 rok zaměstnání v tzv. preferovaných kategoriích, má však platit až do 31. prosince 2018; to koresponduje se zárukou stanovenou v § 74 zákona o důchodovém pojištění, podle níž se do stejného data zachovávají nároky vyplývající z těchto zaměstnání, pokud jde o určení nižší věkové hranice pro nárok na řádný starobní důchod, než která je stanovena podle obecných pravidel zákona o důchodovém pojištění (§ 32).
Statistické údaje však ukazují, že výhodnost tzv. starého výpočtu postupně výrazně klesá – zatímco v roce 1996 se týkala téměř 4 tisíc důchodů, v roce 1999 již nedosáhl tento počet ani 400. Z tohoto důvodu se jeví nepraktickým, aby byl tzv. srovnávací výpočet automaticky prováděn i pro preferované skupiny osob.
Navrhuje se proto, aby bylo stanoveno, že od 1. ledna 2006 se budou provádět tyto srovnávací výpočty pouze na žádost občana, který o důchod žádá, resp. poživatele důchodu přiznaného ode dne spadajícího do období po 31. prosinci 2005. Kromě jiného to ušetří administrativní náklady spojené s nadbytečným prováděním neefektivního úkonu, odlehčí to nutnosti kontrolovat a udržovat část programového vybavení výpočetní techniky a neohrozí to důchodové nároky jednotlivců (dynamika všeobecného vyměřovacího základu a redukčních hranic dále posílí v průběhu následujících let procento výhodnosti tzv. nového výpočtu).
Nároky na nižší věkovou hranici zůstávají samozřejmě tímto návrhem nedotčeny.
Finanční náklady na realizaci komplexu těchto návrhů by činily 10 – 20 mil. Kč v ročním vyjádření.
K článku I
K bodu 1
Lhůty pro provádění dvojího výpočtu z úřední povinností plátců důchodů se sjednocují s tím, že v případech, kdy byl pojištěnec aspoň 1 rok zaměstnán v tzv. preferovaných kategoriích, se původní lhůta zachovává, avšak tzv. starý výpočet bude prováděn jen na žádost pojištěnce.
K bodu 2
Starobní důchody vymezeného okruhu hlubinných horníků budou napříště vypočítávány odlišným způsobem, jak je podrobně popsáno v obecné části důvodové zprávy.
K článku II
Vyplácené starobní důchody okruhu horníků vymezeného stejně, jak je uvedeno v článku I bodu 2, budou upraveny stejným způsobem, a to od splátky důchodu splatné po 31. březnu 2001.
K článku III
Účinnost zákona se navrhuje od nejbližšího reálného termínu odvislého od projednání návrhu Parlamentem. Záměrně se nenavrhuje termín „dnem vyhlášení“, aby bylo zaručeno, že vyplácené důchody budou zvýšeny od splátky v témže kalendářním měsíci.
Jiří Hofman v.r. Ludmila Müllerová v.r. Jaroslav Gongol v.r.
Platné znění částí zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s vyznačením navržených změn
§ 71
(1) Výše starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, na který vznikne nárok v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2005, nesmí být nižší než výše důchodu, která by náležela, kdyby důchod byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 v rozsahu uvedeném v odstavci 4, a to včetně zvýšení, která by náležela k tomuto důchodu pouze k tomuto dni. Pro účely porovnání výší starobních, plných invalidních a částečných invalidních důchodů podle věty první se výší těchto důchodů rozumí procentní výměry těchto důchodů. Výše základní výměry starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, pokud se jejich výše stanoví po 31. prosinci 1995 s použitím předpisů platných před 1. lednem 1996, se stanoví podle předpisů platných ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom v této výši základní výměry důchodu je zahrnuto zvýšení o pevnou částku.
(2) Získal-li pojištěnec alespoň jeden rok zaměstnání, které bylo podle předpisů platných před 1. červnem 1992 zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie nebo do I. (II.) kategorie funkcí, postupuje se při stanovení výše starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu podle odstavce 1, vznikne-li nárok na důchod v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2018. V období po 31. prosinci 2005 se podle věty první postupuje jen na žádost pojištěnce.
(3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro stanovení výše důchodu zjišťované pro vyměření vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu.
(4) Pro stanovení výše důchodů uvedených v odstavcích 1 a 2 podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 se použije ustanovení těchto předpisů o průměrném měsíčním výdělku, včetně určení rozhodného období pro jeho výpočet, o výši důchodu a o nejvyšší a nejnižší výměře důchodu, s výjimkou ustanovení o úpravě důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a s výjimkou ustanovení umožňujícího na základě žádosti pojištěnce požádat po 31. prosinci 1990 o vyměření výše důchodu podle předpisů platných před 1. říjnem 1988; přitom při určení výdělků za dobu po 31. prosinci 1995 se postupuje podle § 16 odst. 3 a 4 a při určení dopočtené doby se postupuje podle § 41 odst. 3.
(5) Ke starobnímu, plnému invalidnímu a částečnému invalidnímu důchodu přiznanému po 31. prosinci 1995, na který vznikl nárok před 1. lednem 1996, náleží ode dne přiznání zvýšení podle § 2 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995; to však neplatí, stanoví-li se výše starobního důchodu podle § 72 odst. 1.
§ 76
(1) Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, zůstávají zachovány do 31. prosince 2000. Ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně. Výše starobního důchodu podle věty první se stanoví podle tohoto zákona s tím, že pro výši a výplatu tohoto důchodu platí § 37 a § 71 odst. 1 a 4 obdobně. Výše procentní výměry starobního důchodu podle věty první se zvyšuje podle § 34 odst. 2 po dosažení 55 let věku. Nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisu uvedeného ve větě první vzniká též pojištěncům, kteří dosáhli 50 let do 31. prosince 2005, pokud splňují ostatní podmínky stanovené v tomto předpisu; přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2 odst. 2 písm. c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice.
(2) Poživatel starobního důchodu přiznaného podle odstavce 1 nemá nárok na starobní důchod podle tohoto zákona.
(3) Byla-li výše starobního důchodu podle odstavce 1 věty první přiznaného po 31. březnu 2001 stanovena podle § 71 odst. 1 a 4 a procentní výměra tohoto důchodu byla omezena podle § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, zvyšuje se procentní výměra tohoto důchodu ode dne přiznání tohoto důchodu podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996 do dne, který předchází dni, od něhož se přiznává tento důchod. Zvýšení podle věty první se stanoví tak, jako kdyby starobní důchod podle odstavce 1 věty první byl přiznán ke dni 31. prosince 1995.