Změny některých zák. v souvislosti se Soc. pojišťovnou

K čl. I:

K bodům 1, 3, 29, 49 a 50

Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se nově člení do pěti částí, a to na: Úvodní ustanovení, Pojistné, Penále, přirážku k pojistnému a pokuty, Výběr pojistného a řízení ve věcech pojistného a Společná ustanovení. Část první, čtvrtá a částečně též pátá upravují organizaci a řízení v oblasti pojistného, oprávnění a povinnosti příslušných subjektů. Návrh novely zákona tak komplexně upravuje hmotněprávní a procesní stránku celé problematiky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, která byla dosud upravena ve dvou zákonech.

K bodu 2

Sociální pojišťovna, která je veřejnoprávním subjektem, přebírá veškeré činnosti České správy sociálního zabezpečení, tedy i výběr pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti od poplatníků uvedených v § 3. S pojistným na sociální zabezpečení, včetně penále, přirážky k pojistnému a pokut ukládaných Sociální pojišťovnou, bude hospodařit podle pravidel stanovených zákonem o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který zůstává příjmem státního rozpočtu, bude Sociální pojišťovnou průběžně převáděn do státního rozpočtu.

Nemocenské a důchodové pojištění osob ve služebním poměru budou provádět nadále státní orgány (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo obrany, Ministerstvo financí), a proto budou též zajišťovat i výběr pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tyto prostředky, včetně penále, přirážky k pojistnému a pokut uložených těmito orgány, zůstávají příjmem státního rozpočtu.

K bodu 4

Právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává 1 – 50 zaměstnanců účastných nemocenského pojištění, se považuje za malého zaměstnavatele jak pro účely nemocenského pojištění, tak pro účely tohoto zákona. Ta, která zaměstnává více než 50 zaměstnanců, se považuje za velkého zaměstnavatele. Jediným kritériem pro dělení zaměstnavatelů na malé a velké je tedy již jen počet zaměstnanců účastných nemocenského pojištění. Přitom do počtu těchto zaměstnanců se nezahrnují studenti, žáci a osoby se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění.

K bodům 5 až 9, 11 až 13, 15 až 19, 21, 23 až 26, 27, 30, 32, 34 až 36, 42 až 46, 51, 54 až 57, 59, 61, 65 a 66

Jedná se o legislativně technické změny, legislativní zpřesnění a terminologické úpravy, které vyplývají zejména z nové terminologie a z nového vymezení pojmu zaměstnavatel a z toho, že výběr pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti bude zajišťovat Pojišťovna, nikoliv správy sociálního zabezpečení. K věcným změnám v jednotlivých ustanoveních nedochází.

K bodu 10

Navrhované změny navazují na změny spočívající v tom, že pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti budou i od velkých zaměstnavatelů vybírat příslušné pobočky Pojišťovny (§ 22a), kam také velcí zaměstnavatelé budou povinni odesílat řádně vyplněné tiskopisy sloužící ke kontrole správnosti odvodu tohoto pojistného a příspěvku.

Má-li velký zaměstnavatel více útvarů, ve kterých je vedena evidence mezd a platů, je povinností každého takového útvaru provádět nemocenské pojištění zaměstnanců pro okruh těch zaměstnanců, jejichž mzdy zúčtovává. V této souvislosti se ukládá těmto útvarům plnit též povinnosti v odvodu pojistného a příspěvku za zaměstnance spadající do jejich působnosti. Navrhovaná úprava odstraní dnešní problémy s ověřením, zda je pojistné skutečně odváděno za všechny zaměstnance.

V souvislosti s odvodem pojistného a příspěvku se ukládá Pojišťovně povinnost sdělovat zaměstnavatelům číslo účtu, na který mají pojistné (příspěvek) poukazovat; to platí u velkého zaměstnavatele pro každou jeho mzdovou účtárnu.

Změnou navrženou v § 9 odst. 3 se zajišťuje, aby prostředky poskytnuté pobočkou Pojišťovny na úhradu dávek nemocenského pojištění zaměstnanců u zaměstnavatelů, vůči nimž je veden výkon rozhodnutí, nebyly zabaveny.

K bodu 14

Minimální výše měsíčního vyměřovacího základu platná pro osobu samostatně výdělečně činnou k 31. prosinci bude pro ni platit i v následujícím měsíci do dne, v němž ještě může zaplatit zálohu na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, popř. též pojistné na nemocenské pojištění (je-li tohoto pojištění dobrovolně účastna) za prosinec. Jedná se o zjednodušení pro osoby samostatně výdělečně činné, které tak nebudou nuceny platit v lednu prosincové zálohy na toto pojistné, popř. též pojistné na nemocenské pojištění z vyššího měsíčního vyměřovacího základu, pokud se od 1. ledna zvýší redukční hranice pro stanovení osobního vyměřovacího základu.

K bodu 20

Navrženou úpravou nebude moci dojít k zániku práva na vrácení přeplatku z důvodu případné nečinnosti Pojišťovny. Plátce pojistného, popř. jeho právní nástupce, který v dané lhůtě požádá o vrácení přeplatku tento přeplatek obdrží, pokud nebude mít jiného splatného závazku vůči Pojišťovně.

K bodu 22

Navrhuje se úprava, která má zabránit situacím, kdy náklady na vrácení přeplatku jsou vyšší než samotný přeplatek.

K bodu 28

Upřednostňuje se úhrada pojistného před jinými úhradami s výjimkou daňových. V daňové oblasti se totiž upřednostňuje úhrada daní před úhradou pojistného.

K bodu 31

Z důvodu nadbytečnosti se ruší úprava, která dosud bránila možnosti okresní správě sociálního zabezpečení zrušit povolení splácet dluh na pojistném a penále. Jedná se o situace, kdy dlužník zaplatil „běžnou“ platbu pojistného později z důvodu, že ji původně omylem zaslal jiné než příslušné okresní správě sociálního zabezpečení, popř. na účet správce daně či zdravotní pojišťovny. Z důvodu zabránění pochybností se výslovně uvádí, že zaplacené penále, které v rámci řízení o odstranění tvrdosti zákona bylo prominuto, je přeplatkem penále.

K bodu 33

Ustanovení jako nadbytečné se vypouští. Vypuštěné ustanovení upravovalo dobu, po kterou neplynulo penále v situaci, kdy plátce pojistného omylem zaslal pojistné na účet jiné než příslušné správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně, popř. na zvláštní výdajový účet Ministerstva financí zřízený pro potřeby státního vyrovnacího příspěvku. Pojistné zaslané na účet Pojišťovny bude vždy považováno za pojistné zaplacené na příslušný účet. Z pojistného zaslaného na účet správce daně poplyne penále, protože Pojišťovna nebude státním orgánem. Pojistné bylo dosud příjmem státního rozpočtu, a proto jeho platba na účet správce daně nepodléhala penalizaci, protože se i tak stalo příjmem státního rozpočtu. Zvláštní výdajový účet Ministerstva financí byl zrušen.

K bodu 34

Kromě terminologické změny se v návaznosti na změny obsažené v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění ruší úprava, podle níž přeplatek na dávkách nemocenského pojištění způsoboval současně nedoplatek na pojistném, který byl sankcionován penále. Přeplatek na dávce bude nyní vymáhán na tom, kdo jej způsobil, a nikoliv prostřednictvím pojistného; jde o systémové řešení, které též vychází z judikatury soudů.

K bodům 37 až 39

Umožňuje se, aby Pojišťovna individuálně zvážila období splátek dluhu a výši jednotlivých splátek, a to v závislosti na možnostech dlužníka. Splátkové období však nesmí být delší než tři roky. Ostatní pravidla pro splátkový režim se nemění.

K bodu 40

Ukládá se povinnost pobočce Pojišťovny, aby plátci pojistného, kterému povolila platit dlužné pojistné a penále ve splátkách, zrušila povolení splátek v případech, kdy vstoupí do likvidace anebo bude prohlášen konkurs na jeho majetek. Tím se pohledávky dluhu stanou splatnými a mohou být uplatňovány.

K bodu 41

Umožňuje se povolovat splátky dlužného pojistného a penále též jeho bývalým plátcům.

K bodu 47

V návaznosti na nové ustanovení § 22t se doplňuje do ustanovení o pokutách další skutková podstata, aby úprava pokut byla soustředěna v jednom ustanovení. Ustanovení o pokutách se dále doplňuje o obecná pravidla pro ukládání pokut.

K bodu 48

Do zákona se doplňují obdobná pravidla pro ukládání pokut, která platí pro nositele sociálního pojištění podle zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 49

Upravuje se věcná a místní příslušnost poboček Pojišťovny k plnění úkolů při provádění tohoto zákona, včetně řízení ve věcech pojistného a pokut. Přejímá se úprava dvoustupňového řízení v rámci Pojišťovny, jakož i platnost předpisů o správním řízení s výjimkami uvedenými v § 22c až 22j; nutnost existence těchto odchylek je dána specifikou řízení v této oblasti. K řízení na prvním stupni jsou vždy příslušné pobočky Pojišťovny. O námitkách proti rozhodnutí pobočky rozhoduje Ústředí, proti jehož pravomocnému rozhodnutí lze podat žalobu (nikoliv již opravný prostředek) k soudu.

Jako prostředek k vymáhání dlužného pojistného a penále od zaměstnavatele slouží výkaz nedoplatků (§ 22h). Z důvodu ochrany právních jistot těchto plátců pojistného se umožňuje podat proti výkazu nedoplatků námitky. Námitkami napadený výkaz nedoplatků podléhá přezkumnému řízení, přičemž při nečinnosti pobočky Pojišťovny pozbývá výkaz nedoplatků platnosti.

K bodu 52

Navrženou změnou pořadí úhrad dlužných závazků osob samostatně výdělečně činných se oddálí zánik jejich účasti na nemocenském pojištění.

K bodu 53

Upravuje se postup v případě, že plátce pojistného zaplatí některou platbu před její splatností; navrhuje se i s touto předčasnou platbou zacházet jako s pojistným, avšak až ode dne splatnosti pojistného. Tím se vyloučí dosavadní postup, kdy z pojistného zaplaceného před termínem jeho splatnosti bylo uhrazeno penále a tím vznikl anebo se zvýšil dluh na pojistném.

K bodu 58

Beze změny se přejímá institut odepsání dluhu upravující, kdy se nepředepisují dluhy na pojistném a penále jejichž úhrn nepřesáhne 100 Kč a za jakých podmínek lze dlužné pojistné a penále považovat za nedobytné s tím, že takový dluh trvá do doby jeho promlčení.

Upravuje se povinnost poboček Pojišťovny vydávat potvrzení o existenci a stavu pohledávky pojistného a penále (§ 22p), které poplatníci pojistného vyžadují. Tato potvrzení jim slouží k různým účelům.

Možnost daná Pojišťovně navrhnout živnostenskému úřadu zrušení živnostenského oprávnění dlužníkovi pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se přejímá ze živnostenského zákona.

Upravují se dále potřebná oprávnění Pojišťovny, která jsou nezbytná k řádnému provádění tohoto zákona. Z téhož důvodu se ukládají uvedeným subjektům plnit odpovídající povinnosti vůči Pojišťovně. Dále se doplňuje závazek pro držitele poštovní licence spolupracovat s pověřenými pracovníky Sociální pojišťovny při vyjasňování nejasných plateb. V § 22s jsou upraveny povinnosti plátců pojistného v rozsahu potřebném pro řádné odvádění pojistného a kontrolu jeho výběru. V § 22t se upravuje povinnost mlčenlivosti; nutnosti zvýšené ochrany údajů odpovídá i výše sankce za porušení této povinnosti.

K bodu 60

Účelem navržené úpravy je zabránit nesprávné interpretaci úpravy. Osoba samostatně výdělečně činná, která aspoň po část roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, je povinna za takový rok v následujícím roce vždy podat přehled o svých příjmech a výdajích ve stanovené lhůtě a to bez ohledu na to, zda z této činnosti dosáhla zisku či ztráty.

K bodům 62 a 63

Umožňuje se činit podání a jiné úkony prostřednictvím počítačové techniky nebo v elektronické podobě s využitím elektronického podpisu. Pokud byl předepsán tiskopis, lze tak učinit se souhlasem Pojišťovny nebo pokud Pojišťovna tiskopis zveřejnila v elektronické podobě, aby zasílané údaje byly co do obsahu i formy shodné s požadovanými.

Doplňuje se chybějící úprava, že  písemná podání se předkládají v češtině a k listinným dokladům v cizích jazycích je povinností připojit ověřené překlady do češtiny.

K bodu 64

Promíjení penále z důvodu odstranění tvrdosti zákona upravuje § 24a a svěřuje rozhodování v této věci Pojišťovně, která je odpovědná za řádný výběr i hospodaření s pojistným na sociální zabezpečení. O prominutí penále již nebude rozhodovat Ministerstvo práce a sociálních věcí, které má vůči Pojišťovně postavení orgánu státního dozoru.

K bodu 67

Subjekty, u nichž na základě smlouvy s věznicí jsou zaměstnáni odsouzení, platí za práci odsouzených věznici dohodnuté plnění. Věznici uhrazují též pojistné, které je věznice povinna z pracovní odměny odsouzených podle § 7 odst. 1 písm.a) a § 11 platit.

K bodům 68 69

Ustanovení se zrušují pro svoji nadbytečnost.

K čl. II:

Právním nástupcem České správy sociálního zabezpečení se od 1.1.2002 stává Sociální pojišťovna. Práva a závazky ve věcech pojistného, penále, přirážky k pojistnému a pokut tak přecházejí tímto dnem na Sociální pojišťovnu, jakož i povinnost pokračovat namísto České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení v řízení ve věcech pojistného.

K čl. III:

K bodům 1,2, 5 a 10

Jedná se o legislativní zpřesnění a legislativní úpravy v návaznosti na změny obsažené v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění a dané též přenesením posuzování dočasné pracovní neschopnosti z vyhlášky č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro účely sociálního zabezpečení, do zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 3

Úprava reaguje na rozhodování o dočasné pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem podle § 154 zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění; vylučuje se nárok na nemocenské za období pracovní neschopnosti, v němž náleží zaměstnanci namísto nemocenského příjem, jedná se například o plat soudců.

K bodu 4

Navrhuje se, aby pojištěnec měl možnost vzdát se nároku na nemocenské a stanoví se pravidla pro tento úkon.

K bodu 6

Upravuje se ustanovení o souběhu nemocenského s výplatou důchodu a to tak, že se výslovně stanoví, že nemocenské náleží v takovém případě vždy nejvýše za uvedenou dobu. Tento princip platí i při zpětném přiznání důchodu.

K bodům 7 a 8

V návaznosti na terminologickou úpravu v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění nahrazuje se dosud používaný pojem „dětské výchovné zařízení“ výčtem zařízení, která přichází v úvahu, a to v souladu se školskými předpisy.

K bodům 9 a 12

Odpovědnost v nemocenském pojištění zaměstnanců je obsahem návrhu zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 11

Výčet povinností zaměstnanců ve vztahu k zaměstnavatelům nebo k Pojišťovně je upraven v rámci provádění nemocenského pojištění zaměstnanců v zákoně o Sociální pojišťovně o provádění sociálního pojištění.

K bodu 13

Doplňuje se ustanovení, které řeší vztah k mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána.

K čl. IV:

K bodu 1

Ustanovení se formulačně upravuje v návaznosti na terminologii zavedenou v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, v němž se hovoří o dočasné neschopnosti k výkonu služby.

K bodu 2

V úpravě nemocenské péče se navrhuje stejná změna v poskytování, resp. ukončení výplaty nemocenského, jaká se navrhuje v nemocenském pojištění (viz čl. III), rovněž se do návrhu zákona promítá nová právní úprava podle zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru ČR a o změně některých zákonů; účastníky nemocenské péče v ozbrojených silách jsou i příslušníci hasičského záchranného sboru.

K bodu 3

Do ustanovení se promítají změny vyplývající ze zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 4

Jedná se o terminologickou změnu.

K bodu 5

Způsob hmotného zabezpečení vyplývá z obecných předpisů; navíc pokud jde o výjimečné nemocenské pro nepojištěné osoby, je věcně tato otázka kryta občanskoprávní úpravou.

K bodům 6, 7, 9, 12 a 15

Jedná se o legislativní zpřesnění.

K bodu 8

Doplňuje se chybějící příslušnost útvaru poskytujícího příspěvek na pohřeb vojáka nebo vypravujícího zemřelému pohřeb.

K bodům 10, 11 a 14

V souvislosti s návrhem zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, který upravuje organizaci a provádění nemocenské péče, se příslušná úprava ze zákona č. 32/1957 Sb. vypouští.

K bodu 13

Ustanovení uvedená v tomto bodě, která zmocňují k vydání prováděcích předpisů, se zrušují z důvodu úpravy předmětné problematiky příslušným právním předpisem na úrovni zákona nebo pro jejich nadbytečnost vyplývající z platné právní úpravy.

K čl. V:

Jedná se o terminologické zpřesnění a legislativní úpravu v návaznosti na přijetí zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K čl. VI:

K bodům 1 a 2

V návaznosti na změny navrhované v jiných zákonech (zákon č. 54/1956 Sb., zákon č. 589/1992 Sb.) se i v zákoně o důchodovém pojištění upřesňují podmínky účasti u členů družstev, společníků a jednatelů společnosti s ručením omezeným a komanditistů komanditní společnosti tak, aby nebyli vylučováni z účasti, pokud jsou pro družstvo nebo společnost činni na základě dvou právních vztahů.

K bodům 3, 4 a 7

Jedná se o terminologické úpravy a zpřesnění.

K bodu 5

Zpřesňuje se, co se pro účely zákona o důchodovém pojištění považuje za studium na vysoké škole, aby obsah tohoto pojmu byl shodný se zákonem o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 6

Vymezuje se, co se pro účely zákona rozumí příjmem, je-li výdělečná činnost konána v cizině.

K bodu 8

Navrhuje se u poživatelů plných invalidních důchodů nesledovat výdělečnou činnost v cizině, neboť se nesleduje ani v České republice.

K bodu 9

Úprava se terminologicky sjednocuje s úpravou u starobního důchodu (§ 37 odst. 1), neboť jde o stejné situace, tj. o výdělečnou činnost v cizině.

K bodu 10

V návaznosti na úpravu obsaženou v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění se upravuje běh lhůt pro zánik nároku na výplatu důchodu; tato lhůta počne běžet též ode dne uplatnění nároku na důchod.

K bodu 11

V návaznosti na změny navrhované v zákoně o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění se zpřesňuje pojem příjemce důchodu.

K bodu 12

Upravuje se vztah k mezinárodním smlouvám tak, že tyto smlouvy, k jejichž provedení není třeba zákona, budou přímo aplikovatelné a budou mít přednost před vnitrostátní úpravou.

K čl. VII:

K bodům 1 až 4 a 8

V návaznosti na návrh zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, je třeba provést legislativně technické úpravy v některých ustanoveních zákona o sociálním zabezpečení.

K bodům 5 až 7 a 9

Zdravotní stav pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče bude v případech stanovených zákonem č. 114/1988 Sb. (část šestnáctá) posuzovat lékař okresního úřadu a lékař krajského úřadu. Vedle výsledků vyšetření zdravotního stavu těmito lékaři mají rozhodující význam pro objektivizaci zdravotního stavu a tím i pro správný posudkový závěr podklady od zdravotnických zařízení. Zdravotnickým zařízením se proto v § 113 zákona o sociálním zabezpečení ukládá povinnost provádět pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče potřebná vyšetření zdravotního stavu a podávat výpisy z chorobopisů a další podklady. Za tyto výkony je příslušný orgán sociálního zabezpečení povinen platit zdravotnickému zařízení úhradu podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami stanoveného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb. a podle seznamu specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, který vydá vyhláškou Ministerstvo práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. Specifickými zdravotními výkony se rozumí výkony, které nejsou obsaženy v seznamu vydaném vyhláškou Ministerstva zdravotnictví a které nejsou výkony léčebné péče. Cenu bodu pro specifické zdravotní výkony stanoví Ministerstvo financí podle příslušných cenových předpisů.

Zdravotnická zařízení jsou rovněž povinna zapůjčovat orgánům sociálního zabezpečení a jejich lékařům zdravotnickou dokumentaci, a to za úhradu poštovného.

Za nesplnění povinností, které jsou stanoveny zdravotnickým zařízením v § 113, je příslušný orgán sociálního zabezpečení oprávněn uložit zdravotnickému zařízení pokutu.

K čl. VIII:

K bodu 1

V ustanovení zákona, které upravuje lázeňskou péči, se vypouští možnost zásahu orgánu sociálního pojištění do povolování lázeňské péče.

K bodu 2

Z ustanovení o posudkové činnosti se vypouští odkaz na prováděcí předpisy (zmocňovací ustanovení). Právní úprava posuzování způsobilosti k práci pro účely nemocenského pojištění bude provedena zákonem o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodům 3 a 4

V návaznosti na návrh zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, je třeba provést v některých ustanovení legislativně-technické úpravy.

K bodu 5

Dochází k upřesnění lhůty, v níž může Sociální pojišťovna podat návrh na přezkoumání rozhodnutí vydaného při výkonu zdravotní péče. Sociální pojišťovna se o rozhodnutí ošetřujícího lékaře ve věcech dočasné pracovní neschopnosti dozví zpravidla v den následující po dni, v němž bylo takové rozhodnutí (opatření) vydáno; lhůta odpovídá povinnosti ošetřujícího lékaře informovat Pojišťovnu, kterou ukládá zákon o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.

K bodu 6

Rozhodnutí Sociální pojišťovny o ukončení dočasné pracovní neschopnosti jsou přezkoumatelná způsobem, který upravuje § 164 zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, a z tohoto důvodu se vylučuje možnost přezkoumat je i podle § 77 zákona č.20/1966 Sb.

K čl. IX:

Veřejný ochránce práv působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí. Do výčtu těchto institucí je důvodné zařadit též Sociální pojišťovnu.

K čl. X:

Vzhledem k tomu, že v řízení o důchodech se bude postupovat podle zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, je nezbytné upravit znění příslušného ustanovení zákona, které v řízení o výsluhových náležitostech vojáků a jejich rodinných příslušníků (výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné) stanoví, že se postupuje podle právní úpravy platné v sociálním zabezpečení.

K čl. XI:

K bodu 1

V důsledku přijetí zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění dochází ke koncepční změně posudkové služby v tom smyslu, že se z dosavadní posudkové služby sociálního zabezpečení vytvářejí tři na sobě nezávislé systémy, v rámci nichž bude zvlášť posuzován zdravotní stav Pojišťovnou pro účely důchodového pojištění, zvlášť lékaři okresního úřadu nebo krajského úřadu pro účely dalších sociálních oblastí a zvlášť lékaři úřadů práce pro oblast zaměstnanosti. Tuto změnu je třeba promítnout také do zákona o státní sociální podpoře, kde posouzení zdravotního stavu má rozhodující význam pro řadu nároků na dávky státní sociální podpory a jejich výši a kde posuzování zdravotního stavu podle dosavadních předpisů zajišťovala posudková služba sociálního zabezpečení. Vzhledem k uvedené změně je třeba zrušit § 9 odst.4 a nově vytvořit systém posuzování zdravotního stavu (bod 8).

K bodu 2

Od 1. ledna 2002 bude invaliditu posuzovat Sociální pojišťovna jen pro účely důchodového pojištění, tedy jen jde-li o dávky vázané na pojištění. Pro účely jiných sociálních oblastí, a to se týká i státní sociální podpory, budou posuzovat zdravotní stav lékaři okresních nebo krajských úřadů, přičemž pokud jde o invaliditu, přichází v oblasti státní sociální podpory k jejímu posouzení jen pro účely zaopatřovacího příspěvku manželky vojáka (osoby konající civilní službu). V případě, že by docházelo k posouzení invalidity ve dvou různých systémech, mohly by nastat nežádoucí důsledky spočívající v nestejném posouzení invalidity. Aby se těmto důsledkům zamezilo, provádí se úprava podmínek nároku na zaopatřovací příspěvek manželky vojáka (osoby na civilní službě) v tom směru, že bude náležet tato dávka jestliže žena pobírá plný invalidní důchod, tj. kdy zdravotní stav bude posuzovat Sociální pojišťovna. Ty případy, kdy by žena takový důchod nepobírala, avšak by byla invalidní, budou řešeny doplněním dosavadní úpravy tak, že mezi vážné důvody, pro které nemůže být tato žena výdělečně činná, a kdy proto náleží zaopatřovací příspěvek manželce vojáka (osoby konající civilní službu), se uvádí i zdravotní důvody. Ty zdaleka nemusí dosáhnout intenzity invalidity. Jde tedy v určitém smyslu o výhodnější řešení než dosud.

K bodům 3 a 6

Shromažďování údajů od různých státních orgánů a dalších fyzických a právnických osob s využitím moderní techniky, předávání údajů elektronickou cestou, kontrola úplnosti těchto údajů, možnost zamezit a odstranit možné duplicity v těchto údajích a zamezit tak i případným přeplatkům na dávkách státní sociální podpory si vyžaduje určitou koncentraci těchto údajů, protože jen tak je možné uvedené principy zajistit. Proto se návrhem (bod 6) zakotvuje pro Ministerstvo práce a sociálních věcí oprávnění vést informační systém, z jehož údajů budou vycházet při rozhodování o dávkách státní sociální podpory jak okresní úřady, tak i krajské úřady. Zároveň se ukládá povinnost státním orgánům a dalším subjektům poskytnout do tohoto systému potřebné údaje. Vytvoření jednotného informačního systému představuje značné administrativní zjednodušení při řízení o dávkách státní sociální podpory. V důsledku této skutečnosti nebude žadatel o dávku povinen prokazovat formou potvrzení některé údaje v žádosti o dávkách státní sociální podpory, protože je příslušný orgán o dávce rozhodující bude přímo z tohoto informačního systému čerpat. Jednou ze základních podmínek nároku na dávky státní sociální podpory je písemný souhlas oprávněné osoby a osob s ní společně posuzovaných s tím, že příslušný orgán, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, je oprávněn si o těchto osobách zjišťovat příslušné údaje. Vzhledem k zakotvení oprávnění pro Ministerstvo práce a sociálních věcí vést informační systém se v bodu 3 stanoví, že uvedený souhlas se vztahuje také na údaje získávané ministerstvem a krajským úřadem, který bude také o dávkách rozhodovat.

K bodu 4

Mezi povinnosti oprávněné osoby v řízení o dávkách státní sociální podpory patří také povinnost podrobit se na výzvu okresního úřadu vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření. Vzhledem k tomu, že nově bude zdravotní stav posuzovat také lékař krajského úřadu, je třeba rozšířit povinnost oprávněné osoby podrobit se uvedeným vyšetřením i v případě, vyzve-li ji k tomu krajský úřad.

K bodu 5

V návaznosti na novou úpravu posuzování zdravotního stavu v § 65a a 65b je nově řešena také otázka úhrady nákladů, které vznikají v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu žadatele o dávku státní sociální podpory. Nejde-li o posouzení zdravotního stavu podle citovaných ustanovení, ale o jiné případy (např. manželka vojáka prokazuje, že ze zdravotních důvodů nemůže být výdělečně činná), platí pro úhradu předpis o úhradě výkonů ve zdravotnických zařízeních, tj. § 15 odst. 9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

K bodu 7

V souvislosti se zřízením Sociální pojišťovny a změnou v posuzování zdravotního stavu je třeba upravit i povinnost orgánů státní sociální podpory sdělovat některé údaje ze státní sociální podpory vyjmenovaným orgánům nebo jiným subjektům. Nadále nebudou už sdělovány údaje pro potřeby nemocenského pojištění a důchodového pojištění a údaje týkající se nezaopatřenosti dítěte. Pokud jde o tyto údaje, bude Sociální pojišťovna vycházet jen ze svých podkladů a informačních systémů.

Povinnost sdělit údaje se pro sociální oblast upřesňuje tak, že se příslušným orgánům a obcím sdělují údaje pro oblast sociální péče a pro účely sociálně-právní ochrany dětí, která byla jako samostatný sociální systém upravena zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.

K bodu 8

Vzhledem k důsledkům přijetí zákona o Sociální pojišťovně a změně posudkové služby (bod 1) se navrhuje doplnění zákona o státní sociální podpoře novými § 65a až 65c. Tím se zajišťuje a nově vytváří systém posuzování zdravotního stavu, který budou posuzovat okresní úřady svými lékaři a krajské úřady svými lékaři. Současně s tímto návrhem se taxativně vymezuje, co zahrnuje posuzování zdravotního stavu pro účely státní sociální podpory, ke kterým skutečnostem je třeba přihlédnout při posuzování zdravotního stavu a zakotvuje se také možnost posoudit zdravotní stav opakovaně s cílem zjistit, zda nedošlo ke změně zdravotního stavu.

Vzhledem k tomu, že v řadě případů se kritéria pro posouzení zdravotního stavu v oblasti státní sociální podpory a oblasti působnosti Sociální pojišťovny budou překrývat (posouzení zdravotního stavu pro účely nezaopatřenosti dítěte, invalidita), návrhem zákona se stanoví, že jestliže zdravotní stav byl již posouzen Sociální pojišťovnou, bude toto posouzení platné i pro oblast státní sociální podpory. Touto úpravou se sleduje určité administrativní zjednodušení při řízení o dávkách státní sociální podpory a je také v souladu s § 68 odst.7 zákona o státní sociální podpoře.

Vytvoření nového systému posuzování zdravotního stavu lékaři okresních úřadů a krajských úřadů, vyžaduje stanovit také některé povinnosti zdravotnickým zařízením, bez jejichž součinnosti by nebylo možno zdravotní stav posuzovat. Návrh zákona proto stanoví povinnost těchto zařízení provádět pro účely posuzování zdravotního stavu potřebná vyšetření a vyhotovovat výpisy z chorobopisů a poskytovat pro účely posuzování zdravotního stavu potřebné informace, včetně zapůjčování zdravotnické dokumentace.

Bude-li zdravotnické zařízení provádět vyšetření zdravotního stavu na žádost lékaře okresního (krajského) úřadu nebo bude vydávat výpisy z chorobopisů, bude mu za tyto výkony poskytována úhrada, a to na základě vyhlášky vydané příslušnými ministerstvy. Půjde-li o zapůjčování zdravotnické dokumentace nebo poskytování jiných informací, budou tyto úkony poskytovat zdravotnická zařízení bezplatně a zdravotnickému zařízení bude na základě jeho žádosti hrazeno poštovné.

Návrhem se zároveň stanoví lhůty, ve kterých mají zdravotnická zařízení plnit povinnosti vyplývající pro ně z navrhovaného § 65b.

Vzhledem k tomu, že údaje o zdravotním stavu jsou osobními údaji, podléhajícími ochraně vyplývající ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č.227/2000 Sb., zákon také stanoví, že údaje o zdravotním stavu lze vyžadovat jen v rozsahu nezbytném pro posouzení zdravotního stavu pro účely státní sociální podpory.

Návrhem zákona se zavádí sankce pro zdravotnická zařízení, jestliže nebudou plnit povinnosti, které jim v souvislosti s posuzováním zdravotního stavu pro účely státní sociální podpory zákon ukládá. Výše pokut odpovídá závažnosti porušení povinností. U státní sociální podpory, obdobně jako u dalších sociálních dávek, má prodlužování řízení o dávku (ke kterému by došlo proto, že zdravotnické zařízení by nesplnilo stanovenou povinnost) závažné sociální důsledky.

K bodům 9 a 10

Vzhledem k vytvoření informačního systému Ministerstva práce a sociálních věcí, jemuž budou předávány údaje o vyplacených dávkách nemocenského pojištění a důchodového pojištění přímo Sociální pojišťovnou, a z něhož budou čerpat okresní úřady a krajské úřady údaje přímo při rozhodování o dávkách státní sociální podpory, se stanoví, že v žádosti o tyto dávky nebude žadatel povinen potvrzením prokazovat příjmy plynoucí z obou uvedených druhů sociálních dávek. Tímto způsobem se z hlediska žadatele o dávku zjednoduší administrativní postup. Zároveň však bude žadatel muset v žádosti uvést, zda mu v rozhodném období byly dávky nemocenského nebo důchodového pojištění vypláceny.

Nově se stanoví žadateli o dávku státní sociální podpory povinnost uvést svého ošetřujícího lékaře vzhledem k tomu, že při nově zaváděné úpravě posuzování zdravotního stavu budou často lékaři okresního (krajského) úřadu vyžadovat součinnost zdravotnických zařízení. Samozřejmě tato povinnost se vztahuje jen na případy, kdy je dávka státní sociální podpory podmíněna vyšetřením zdravotního stavu.

K bodu 11

Podle dosavadní úpravy bylo vypláceno pohřebné do Polska na základě úmluvy o sociálním pojištění Českou správou sociálního zabezpečení, a to ze státních prostředků. Do systému státní sociální podpory nebyla výplata této dávky zahrnuta vzhledem k tomu, že pro její poskytování byly touto smlouvou stanoveny některé podmínky odchylně od úpravy obsažené v zákoně o státní sociální podpoře.

Nově vzniklá Sociální pojišťovna, na níž přechází působnost České správy sociálního zabezpečení bude poskytovat dávky na základě pojištění, a ne dávky hrazené ze státního rozpočtu, které ani systémově do nemocenského pojištění nebo důchodového pojištění nepatří.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem se navrhuje zapracovat do zákona o státní sociální podpoře tzv. „transformační klauzuli“, která bude umožňovat výplatu dávek, na než vzniká nárok na základě mezinárodních smluv a přitom jde o dávky, které systémově patří do státní sociální podpory.

K čl. XII:

K bodu 1

V oblasti nemocenského pojištění se u přeplatků přechází na princip platný v oblasti důchodového pojištění, tj. přeplatky bude příslušný orgán vymáhat na tom, kdo přeplatek způsobil, a pokud byl přeplatek způsoben zaměstnavatelem, popřípadě jinou právnickou nebo fyzickou osobou, i příjemcem dávky, lze přeplatek vymáhat na obou, neboť se zakládá solidární odpovědnost. Spory o vzájemné vypořádání podle míry zavinění pak budou řešit soudy i v oblasti nemocenského pojištění.

K bodům 2 a 3

Pro soudní spory se Sociální pojišťovnou se zakládá odchylně příslušnost soudů, aby soudní řízení v případě, že je žalována Sociální pojišťovna, nebylo koncentrováno k jedinému soudu v Praze příslušnému podle sídla Sociální pojišťovny. Vychází se zde obdobně z principu, který platí u určení příslušnosti soudu při podání opravného prostředku proti rozhodnutí Sociální pojišťovny. V řízení proti Sociální pojišťovně však budou moci být uplatňovány vzájemné návrhy a řízení se bude moci týkat i spojených věcí, neboť zde odchylka není důvodná.

K bodu 4

V ustanovení se řeší místní příslušnost soudu ve věcech pojistného, a to shodně s místní příslušností soudů ve věcech sociálního pojištění.

K bodu 5

V ustanovení se řeší příslušnost soudu, nemá-li navrhovatel obecný soud v České republice.

K bodům 6 až 8

Nároky na dávky nemocenského pojištění patří mezi ústavně zaručená práva občanů (čl. 30 Listiny základních práv a svobod) a ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod by měly být soudně přezkoumatelné. Navrhuje se proto, aby proti rozhodnutí orgánu sociálního pojištění ve věcech nemocenského pojištění bylo možné podat opravný prostředek k soudu; v současné právní úpravě je soudní přezkum zakotven pouze ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení) a není odůvodnitelné, aby pro jednu oblast sociálního pojištění platil u možnosti nápravy jiný právní režim než u druhé oblasti sociálního pojištění.

K čl. XIII, XIV a XV:

Navrhuje se, aby Sociální pojišťovna byla osvobozena od daní z příjmů.

Příjmy Sociální pojišťovny lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří příjmy z pojistného na důchodové a nemocenské pojištění včetně příslušenství k pojistnému, které představují rozhodující podíl příjmů. Druhou skupinu tvoří příjmy ze zhodnocení peněžních prostředků na bankovních účtech Pojišťovny, výnosy z investic do cenných papírů a dále výnosy z aktivit spojených s provozní činností (např. z pronájmů nemovitostí, využívání volných kapacit technického zázemí, výnosy z publikačních aktivit).

Výnosy z úročení bankovních vkladů jsou ze zákona příjmem toho fondu, na jehož účtu vznikly. Rozhodující podíl výnosů se proto pozitivně promítne do bilance základních fondů, resp. rezervního fondu. V případě provozního fondu budou výnosy z úroků součástí zákonem celkově limitovaného objemu výdajů na provozní činnosti.

Investování do zákonem stanovených třech titulů cenných papírů zprostředkované Českou národní bankou má při minimálním investičním riziku přispívat k tvorbě rezerv důchodového a nemocenského pojištění. (Veškeré výnosy z cenných papírů a jejich případného prodeje jsou příjmem rezervního fondu Sociální pojišťovny, jehož prostředky mohou být čerpány výhradně na výplatu dávek ze základních fondů v případě jejich nedostatečné likvidity. Převodová vazba mezi rezervním fondem a ostatními fondy Pojišťovny, vyjma uvedeného propojení se základními fondy, se vylučuje.) Přísná omezení ze zákona pro finanční investice Sociální pojišťovny současně vylučují zapojení subjektů soukromého sektoru do hospodaření Sociální pojišťovny v podobě správy této části aktiv, a tudíž odčerpávání části výnosů z investic ve prospěch těchto subjektů.

Výnosy plynoucí z provozní činnosti jsou ze zákona příjmem provozního fondu. Pevná limitace výše prostředků určených na provoz Pojišťovny znamená, že zvýšení příjmů fondu z doplňkových provozních činností se promítne do sníženého čerpání vybraného pojistného na provozní účely. Tzn., že doplňkové činnosti se také realizují s cílem celkového finančního posilování systému.

Z uvedeného vyplývá, že veškeré příjmy Pojišťovny jsou určeny k financování důchodového a nemocenského pojištění. Prostředky získané nad rámec vybraného pojistného mají také charakter veřejných prostředků, a neměly by proto podléhat zdanění.

Dále se navrhuje, aby Sociální pojišťovna byla osvobozena obdobně jako další nositelé veřejných prostředků (státní fondy, Fond národního majetku České republiky, Pozemkový fond České republiky, obce, zdravotní pojišťovny a další) od daně dědické, daně darovací, daně z převodu nemovitostí a daně z nemovitostí.

K čl. XVI:

K bodům 1 a 2

Zákon o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) zahrnuje do příjmů státního rozpočtu též pojistné na sociální zabezpečení a mezi výdaje též výdaje na dávky nemocenského a důchodového pojištění. Vzhledem k oddělení sociálního pojištění od státního rozpočtu se příslušná ustanovení zrušují.

K bodům 3 a 4

Státní rozpočet bude poskytovat Sociální pojišťovně v případě potřeby dotace a návratné finanční výpomoci; tato zásada se zakotvuje výslovně v návaznosti na zákon o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění do rozpočtových pravidel.

K bodu 5

Vzhledem k oddělení financování sociálního pojištění od státního rozpočtu ztrácí Zvláštní účet důchodového pojištění v rámci státních finančních aktiv smysl.

K bodu 6

Vztah k poště (držiteli poštovní licence) bude řešit Sociální pojišťovna sama, bez ingerence Ministerstva práce a sociálních věcí a prostředků ze státního rozpočtu; ustanovení § 49 odst. 3 se proto jako překonané zrušuje. S tímto bodem souvisí též čl. LVI.

K čl. XVII:

V souvislosti s koncepční změnou posudkové služby se mění i právní úprava posuzování zdravotního stavu v oblasti sociální péče. Zdravotní stav pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče bude v případech stanovených v § 51a odst. 1 posuzovat lékař okresního úřadu a v odvolacím řízení lékař krajského úřadu.

O poskytovaní některých dávek a služeb uvedených v § 51a odst. 1 rozhodují obce nebo pověřené obecní úřady. Jejich působnost k poskytování těchto dávek a služeb je stanovena v předchozích ustanoveních zákona č. 114/1988 Sb. O posouzení zdravotního stavu v těchto případech musí obec nebo pověřený obecní úřad písemně požádat příslušný okresní úřad.

Pokud byl zdravotní stav v případech uvedených v § 51a odst. 1 již posouzen Sociální pojišťovnou pro účely sociálního pojištění, je stanovena povinnost použít tento posudek i pro účely dávek a služeb sociální péče. Tato úprava sleduje určité administrativní zjednodušení při řízení o dávkách a službách sociální péče.

K čl. XVIII, XIX, XXVI, XXVII, XXXII, XXXV až XLI:

V důsledku vzniku Sociální pojišťovny dojde k tomu, že úkoly dosud plněné Českou správou sociálního zabezpečení a okresními správami sociálního zabezpečení bude plnit Sociální pojišťovna (resp. Ústředí nebo pobočky Sociální pojišťovny). Tato skutečnost se promítá do řady právních předpisů, a to tak, že činnosti dosud zajišťované Českou správu sociálního zabezpečení bude plnit Sociální pojišťovna, a to Ústředí pojišťovny nebo její pobočky. Některé činnosti přitom budou v rozsahu stanoveném zákonem zajišťovat též státní orgány sociálního pojištění (ministerstva obrany, vnitra, financí a spravedlnosti). Proto se navrhuje nahradit v příslušných zákonech podle obsahu takových činností orgány sociálního zabezpečení orgány sociálního pojištění, popřípadě správy sociálního zabezpečení (Českou správu nebo okresní správy) Sociální pojišťovnou.

K čl. XX:

K bodu 1

Působnost okresních úřadů k výkonu státní správy ve věcech civilní služby je stanovena v § 2 zákona č. 94/1990 Sb., o působnosti národních výborů při provádění některých ustanovení zákona o právu shromažďovacím a zákona o civilní službě, ve znění zákona č. 132/2000 Sb. Tento zákon byl přijat k již zrušenému zákonu č. 73/1990 Sb., o civilní službě. Zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, zmocňuje vládu, aby stanovila nařízením, kterým orgán je příslušný ve věcech civilní služby (§ 1 nařízení vlády č. 372/1992 Sb.). Toto zmocnění je v rozporu s čl. 79 odst.1 Ústavy.

Navrhuje se proto, aby působnost ve věcech civilní služby byla stanovena zákonem o civilní službě. V návaznosti na tuto úpravu se v čl. LXIV navrhuje zrušit § 2 zákona č. 94/1990 Sb.

K bodu 2

Navrhuje se přerušit výkon civilní služby po uplynutí 30 kalendářních dnů zaviněné nepřítomnosti občana při výkonu civilní služby. Tento návrh navazuje na ustanovení § 28 návrhu zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, podle kterého stát poskytuje Sociální pojišťovně platbu na úhradu některých započitatelných dob pro účast na důchodovém pojištění, mimo jiné i za dobu, po kterou občan vykonává civilní službu. Není důvodné, aby se doba zaviněné nepřítomnosti občana při výkonu civilní služby započítávala do doby výkonu civilní služby a aby stát za tuto dobu vynakládal prostředky ze státního rozpočtu.

K bodu 3

Důvodem pro zproštění občana výkonu civilní služby bude pouze plná invalidita nebo při splnění dalších podmínek částečná invalidita, posouzená Sociální pojišťovnou pro účely sociálního pojištění.

K bodu 4

V § 5 odst. 6 se výslovně stanoví, který orgán je povinen rozhodovat o náhradě příjmu osobám samostatně výdělečně činným při výkonu civilní služby a vyplácet ji. Dosavadní formulace vyvolává výkladové nejasnosti, neboť není zřejmé, zda o uvedené náhradě rozhoduje okresní úřad nebo okresní vojenská správa, a tato skutečnost je předmětem kompetenčních sporů mezi uvedenými orgány.

K bodu 5

V souvislosti s novou koncepcí posudkové služby se mění i právní úprava posuzování zdravotního stavu v oblasti civilní služby. Občan povinný výkonem civilní služby může vykonávat jen takové pomocné práce, které odpovídají jeho zdravotnímu stavu, dále zákon o civilní službě umožňuje odložit nebo přerušit výkon civilní služby ze zdravotních důvodů; změna zdravotního stavu je též důvodem pro převedení občana k výkonu civilní služby do jiné organizace. Zdravotní stav pro tyto účely bude posuzovat lékař okresního úřadu a v odvolacím řízení lékař krajského úřadu.

Vedle výsledků vyšetření zdravotního stavu těmito lékaři mají rozhodující význam pro objektivizaci zdravotního stavu a tím i pro správný posudkový závěr podklady od zdravotnických zařízení. Zdravotnickým zařízením se proto ukládá povinnost provádět pro účely povolení odkladu nebo přerušení výkonu civilní služby, dále pro účely přidělení k výkonu civilní služby a pro účely převedení do jiné organizace potřebná vyšetření zdravotního stavu a podávat výpisy z chorobopisů a další podklady. Za tyto výkony bude okresní nebo krajský úřad povinen platit úhradu podle seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami stanoveného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č.134/1998 Sb. a podle seznamu specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, který vydá vyhláškou Ministerstvo práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví; cenu bodu pro specifické zdravotní výkony stanoví Ministerstvo financí podle příslušných cenových předpisů. Zdravotnická zařízení jsou rovněž povinna zapůjčovat okresním a krajským úřadům zdravotnickou dokumentaci, a to za úhradu poštovného.

Za nesplnění povinností stanovených zdravotnickým zařízením jsou okresní úřady a krajské úřady oprávněny uložit zdravotnickým zařízením pokutu.

K bodu 6

U osob vykonávajících civilní službu plní okresní úřad některé povinnosti stanovené zaměstnavatelům při provádění  důchodového pojištění (§ 46 odst.3 návrhu zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění). Je proto povinen sdělovat Sociální pojišťovně stanovené údaje o osobách vykonávajících civilní službu (§ 107 odst.6 cit. zákona). Podle dosavadní právní úpravy zákona o Sociální pojišťovně však není stanovena povinnost občanů vykonávajících civilní službu sdělovat potřebné údaje okresnímu úřadu, ani jeho oprávnění vést tyto údaje o evidenci. Dosavadní právní úprava evidence pro účely civilní služby je obsažena v nařízení vlády č. 372/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnosti výkonu civilní služby, a je nedostatečná.

K bodu 7

V ustanovení o řízení se doplňují krajské úřady, které budou rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu ve věcech civilní služby.

K čl. XXI:

Upřesňuje se, jaké údaje a komu (Sociální pojišťovně) budou zdravotní pojišťovny v rámci spolupráce mezi oborem sociálního a oborem zdravotního pojištění sdělovat.

K čl. XXII:

Vedle změn vyvolaných vznikem Sociální pojišťovny (bod 1) se v § 34 (body 2 a 3) upřesňuje ustanovení upravující sdělování údajů významných pro daňové účely. Dosud byly příslušné orgány povinny sdělovat pouze údaje o příjmech a výdajích osob samostatně výdělečně činných; navrhuje se, aby Sociální pojišťovna sdělovala též údaje o výši pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zaplaceného jednotlivými osobami samostatně výdělečně činnými, včetně případných přeplatků, neboť tyto údaje jsou pro finanční orgány pro jejich činnost potřebné.

K čl. XXIII:

Navrhuje se, aby zadavatelem veřejných zakázek mohla být též Sociální pojišťovna.

K čl. XXIV:

Ustanovení výslovně stanoví, že se zdravotní péče provedená pro Sociální pojišťovnu poskytuje za úhradu; ve stanovení výše úhrady se odkazuje na zákon o Sociálním pojištění a o provádění sociálního pojištění.

K čl. XXV:

Navrhuje se, aby se na Sociální pojišťovnu, stejně jako na zdravotní pojišťovny, nevztahovala při prokazování nároku na osvobození od správních poplatků ustanovení o mlčenlivosti.

K čl. XXVIII:

Uvedená ustanovení počítala se zpracováním posudku nebo rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o tom, že občan pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci. Tuto úpravu se navrhuje vypustit, neboť Sociální pojišťovně nepřísluší posuzovat způsobilost občanů k práci – jde o činnost, kterou by měli provádět závodní lékaři.

K čl. XXIX a XXX:

V souvislosti s reorganizací posudkové služby sociálního zabezpečení, která spočívá v rozdělení posudkové služby na tři nezávislé systémy – posudkovou službu Sociální pojišťovny, posudkovou službu okresních a krajských úřadů a posudkovou službu úřadů práce, je nezbytné novelizovat právní předpisy o zaměstnanosti. Právní úprava zajišťuje, aby posuzování zdravotního stavu lékaři úřadů práce probíhalo podle obdobných principů, podle kterých jsou osoby posuzovány lékaři Sociální pojišťovny a lékaři okresních a krajských úřadů. Lékaři úřadů práce budou posuzovat, zda jde o občana se změněnou pracovní schopností, popřípadě s těžším zdravotním postižením. Stanoví se též povinnosti zdravotnických zařízení a pokuty za porušování těchto povinností.

K čl. XXXI:

Navrhuje se stanovit, že pro účely veřejné podpory se veřejnými prostředky rozumí též prostředky sociálního pojištění (obdobně jako prostředky zdravotního pojištění).

K čl. XXXIII:

Zakotvuje se odpovědnost Sociální pojišťovny za škodu způsobenou rozhodnutím při výkonu veřejné správy sociálního pojištění nebo nesprávným úředním postupem. Za stát bude v těchto věcech jednat Sociální pojišťovna, která náhradu škody bude poskytovat ze svých prostředků. Vzhledem k povaze rozhodování Sociální pojišťovny je odůvodněné, aby zákon č. 82/1998 Sb. se týkal též působnosti Sociální pojišťovny.

K čl. XXXIV:

Podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, může Český statistický úřad požadovat v rámci výkonu státní statistické služby celou řadu údajů získávaných při provádění sociálního pojištění. Uvedený zákon také v § 9 odst.2 písm.c) okruh těchto údajů vymezuje. Jedná se zejména o údaje týkající se plátců pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Uvedené údaje bude od 1.ledna 2002 shromažďovat ve svých informačních systémech Sociální pojišťovna, která je nositelem sociálního pojištění, vykonávajícím veřejnou správu. Je proto třeba Sociální pojišťovně výslovně uložit povinnost sdělovat shromážděné údaje pro účely státní statistické služby.

Uvedený návrh je v souladu s čl. 103 nařízení rady (EHS) 574/72, jímž se ukládá orgánům členských států přijmout všechna nutná opatření části V „finanční ustanovení“, a to zejména ta, s nimiž je spojena potřeba shromaždovat statistické nebo účetní údaje.

K čl. XLII:

Do výčtu subjektů, na které se nevztahuje zákon o konkursu a vyrovnání, se doplňuje Sociální pojišťovna. Sociální pojišťovna jako specifická právnická osoba je napojena na státní rozpočet a vzhledem k úkolům, které zajišťuje, není možný postup podle zákona o konkursu a vyrovnání.

K čl. XLIII až čl. LXIII:

V těchto článcích se mění pouze jednotlivé zákony, které novelizovaly zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a to tak, že se zrušují ta ustanovení, která měnila zákon č. 582/1991 Sb.

K čl. LXIV:

Navrhuje se zrušit § 2 zákona č. 94/1990 Sb., neboť působnost okresních úřadů ve věcech civilní služby bude přímo stanovena v zákoně o civilní službě (čl. XX, bod 1).

K čl. LXV:

V tomto článku se upravuje dokončení řízení v těch věcech, které od 1. ledna 2002 budou náležet do působnosti okresních úřadů a úřadů práce a které před 1. lednem 2002 náležely do působnosti České správy sociálního zabezpečení a okresních správ sociálního zabezpečení. Navrhuje se, aby řízení dokončila Sociální pojišťovna, která je právním nástupcem těchto správ, a to podle dosavadních předpisů.

Dále se v tomto článku upravuje předání posudkové spisové dokumentace okresním úřadům a úřadům práce, neboť tyto orgány přebírají od 1. ledna 2002 stanovenou působnost v oblasti posudkové služby, k jejímuž výkonu potřebují předchozí spisovou dokumentaci.

K čl. LXVI:

Vzhledem k tomu, že ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se od 1. ledna 2002 v rámci správního soudnictví přechází od řízení podle hlavy třetí části páté občanského soudního řádu, tj. od opravných prostředků proti nepravomocným rozhodnutím, k řízení podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu, tj. k žalobám proti pravomocným rozhodnutím, je třeba řešit otázku již zahájeného přezkumného řízení na základě opravného prostředku. Navrhuje se, aby přezkumné řízení bylo v těchto případech dokončeno podle právních předpisů platných před 1. lednem 2002.

K čl. LXVII:

Zvláštní účet důchodového pojištění jako součást státních finančních aktiv byl zaveden od roku 1996 a vykazuje stav ve výši cca 4,384 mld Kč, který vznikl v roce 1996, neboť vybrané pojistné v tomto roce převýšilo nad výdaji na důchody. V dalších letech již přebytek nevznikal. Navrhuje se, aby tento přebytek byl převeden do státního rozpočtu na úhradu záporného salda pojistného na důchodové pojištění v roce 2001, tj. v roce, v němž státní rozpočet bude zajišťovat plně finanční krytí činnosti Sociální pojišťovny a na základě § 192 odst.8 návrhu zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění a ve smyslu § 49 odst.3 rozpočtových pravidel (zákon č. 218/2000 Sb.) bude České poště poskytnuta v prosinci 2001 potřebná částka na výplatu důchodů počátkem ledna 2002. Prostředky na Zvláštním účtě lze použít jen se souhlasem Poslanecké sněmovny; tento souhlas bude dán schválením tohoto zákona. Od 1. ledna 2002 se institut Zvláštního účtu z rozpočtových pravidel vypouští (srov. čl. XVI).

K čl. LXVIII:

Zrušují se překonané právní předpisy, které se v praxi pro svou reziduální povahu již neaplikují, resp. ani aplikovat nemohou pro nesoulad s pozdějšími právními předpisy.

K čl. LXIX:

Navrhuje se vyhlásit ve Sbírce zákonů úplné znění zákona č. 589/1992 Sb., který byl tímto zákonem nejvíce dotčen.

K čl. LXX:

Účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2002, tj. dnem, kdy nabývá podle návrhu v plném rozsahu účinnosti návrh zákona o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění, neboť datum účinnosti obou zákonů musí být shodné; pouze ustanovení čl. LXVII má nabýt účinnosti dnem 1. října 2001, aby mohly být do státního rozpočtu včas převedeny prostředky ze Zvláštního účtu důchodového pojištění, které budou použity na krytí výdajů důchodového pojištění v závěru roku 2001.

V Praze dne 16. října 2000

předseda vlády

1. místopředseda vlády

a ministr práce a sociálních věcí

Platné znění zákona č.589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s vyznačením navrhovaných změn

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Tento zákon upravuje pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "pojistné").

(§ 2

Pojistné je příjmem státního rozpočtu. Příjmem státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 22) ukládané podle tohoto zákona. Pojistné na důchodové pojištění se vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu.)

ČÁST DRUHÁ

POJISTNÉ

§ 2

(1) Pojistné vybírá Sociální pojišťovna¹⁾ (dále jen „Pojišťovna“), pokud k jeho výběru nejsou příslušné orgány uvedené v § 25. Pojišťovna a orgány uvedené v § 25 v oboru své působnosti vybírají též penále (§ 20), přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 22).

(2) Pojistné, které vybírají orgány uvedené v § 25, je příjmem státního rozpočtu; to platí též o penále, přirážkách k pojistnému na sociální zabezpečení a pokutách uložených těmito orgány.

(3) Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je příjmem státního rozpočtu. Převod příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který vybírá Pojišťovna, do státního rozpočtu upravuje zvláštní právní předpis.¹⁾

(4) Správu pojistného na sociální zabezpečení včetně penále, přirážek k pojistnému na sociální zabezpečení a pokut vykonává Pojišťovna podlezvláštního právního předpisu,¹⁾ pokud je podle odstavce 1 příslušná k výběru tohoto pojistného.

§ 3

Poplatníci pojistného

(1) Pojistné jsou povinni platit tito poplatníci:

1. (organizace, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, anebo sice méně, avšak evidenci mezd pro ně vede jiná fyzická nebo právnická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců,)

a) zaměstnavatelé, jimiž se rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance. Zaměstnavatelé se pro účely tohoto zákona rozdělují podle počtu zaměstnanců na velké zaměstnavatele a malé zaměstnavatele; kdo je velkým zaměstnavatelem a malým zaměstnavatelem, stanoví zákon o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění,^1a)

2. (malé organizace, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nesplňují podmínky uvedené pod písmenem a), )

b) zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí

1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik,

2. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti,

3. členové družstev, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

4. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

5. soudci,

6. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,

7. členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění,

8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejný ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv a ředitel Bezpečnostní informační služby,

9. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

10. pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,

11. osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,

12. občané se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění,

pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění;^{1) 1b)} za zaměstnance se považuje též občan, jemuž po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu podle § 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2.

(2) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění,²⁾ a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o sociálním zabezpečení.⁵¹⁾ Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou, stanoví zákon o důchodovém pojištění.⁵²⁾

(3) Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění⁵³⁾ jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění.

§ 4

Pojistné

Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období.

Vyměřovací základ

§ 5

(1) Vyměřovacím základem

a) zaměstnance je úhrn příjmů zúčtovaných mu (organizací nebo malou organizací) zaměstnavatelem v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou:

1. náhrady výdajů, popřípadě jejich části, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,³⁾

2. náhrady škody,⁴⁾

3. odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,⁵⁾

4. hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, která nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,⁶⁾

b) (organizace a malé organizace) zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů (jejích) jeho zaměstnanců.

(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnují tyto příjmy zúčtované zaměstnanci (organizací nebo malou organizací) zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá jeho účast na nemocenském pojištění:

1. náhrady mzdy, s výjimkou náhrady mzdy při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby⁷⁾ a náhrady mzdy poskytnuté za dobu před vznikem nemocenského pojištění zaměstnance,

2. odměny za pracovní pohotovost,⁸⁾

3. plnění věrnostní nebo stabilizační povahy; za taková plnění se vždy považují plnění poskytnutá z důvodu trvání zaměstnání po určitou dobu nebo k určitému dni, s výjimkou:

1. věrnostního přídavku horníkům;⁹⁾

2. náborových příspěvků doosídlencům;¹⁰⁾

3. částky, kterou zaměstnavatel zaplatil za zaměstnance za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze všeobecného zdravotního pojištění;

4. jednorázové nevratné sociální výpomoci poskytnuté zaměstnanci v mimořádně závažných případech;

5. částky poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální příspěvek k zabránění výraznému poklesu životní úrovně v době pracovní neschopnosti delší šesti týdnů;

6. pojistného zaplaceného zaměstnavatelem za zaměstnance na jeho úrazové pojištění, zdravotní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem, důchodové připojištění a pojištění pro případ dožití určitého věku;

7. peněžního či nepeněžního plnění, zvýhodnění, příspěvku, příplatku, odstupného, popřípadě dalších částek osvobozených od daně z příjmů;^10a)

8. částky, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší, než je jejich obvyklá cena;

9. částky ve výši 1 % pořizovací ceny motorového vozidla za kalendářní měsíc, je-li poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely;

10. odstupného poskytnutého zaměstnanci ve výši podle zákoníku práce^10b) a odchodného,

d) plnění poskytnutá k životnímu jubileu, s výjimkou plnění poskytnutého při příležitosti životního jubilea 50 let věku a při prvním skončení zaměstnání po nabytí nároku na starobní nebo invalidní důchod.

(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

§ 5a

(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 35 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se pro účely tohoto zákona posuzují podle zvláštního zákona;⁵⁴⁾ za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona považuje též příjem osoby samostatně výdělečně činné dosažený výkonem samostatné výdělečné činnosti, i když se tento příjem pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje za příjem ze závislé činnosti⁵⁵⁾ nebo ostatní příjem.⁵⁶⁾ U osoby samostatně výdělečně činné, která účtuje v soustavě podvojného účetnictví,⁵⁷⁾ společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se pro účely tohoto zákona za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení považuje základ daně z příjmů⁵⁸⁾ z této činnosti.

(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně trojnásobek částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění⁵⁹⁾ (dále jen "neomezená částka pro výpočet důchodu"), která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se pojistné na důchodové pojištění platí. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se čtvrtině neomezené částky pro výpočet důchodu uvedené v předchozí větě za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvala účast na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných nebo po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění. Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený ve větě druhé.

(3) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je částka stanovená jako měsíční vyměřovací základ podle § 14 odst. 2, 4 a 5.

§ 5b

Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro stanovení výše pojistného na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však měsíčně neomezená částka pro výpočet důchodu platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

§ 5c

Vyměřovací základy podle § 5 až 5b se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

§ 6

Rozhodné období

(1) Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí.

§ 7

Sazby pojistného

(1) Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí:

1. u organizace a malé organizace 26 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, 19,5 % na důchodové pojištění a 3,2 % na státní politiku zaměstnanosti,

2. u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 % na důchodové pojištění a 0,4 % na státní politiku zaměstnanosti,

3. u osob samostatně výdělečně činných 29,6 % na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 26 % na důchodové pojištění a 3,6 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,4 % na nemocenské pojištění,

4. u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 26 % na důchodové pojištění.

(2) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

(3) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(Odvod pojistného

§ 8

(1) Organizace a malá organizace je povinna odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí organizace nebo malá organizace z jeho příjmů, které mu zúčtovala. Za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě, srazí organizace nebo malá organizace pojistné z příjmů v peněžní formě zúčtovaných zaměstnanci v nejbližších kalendářních měsících.

(2) Organizace a malá organizace je povinna sama vypočítat pojistné, které je povinna odvádět.

§ 9

(1) Organizace odečte úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinna odvádět, a rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení.

(2) Částka pojistného podle odstavce 1 se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatná v den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. V organizacích, kde je výplata mezd a platů rozložena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den této výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Není-li tento den určen, je pojistné splatné nejpozději do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za nějž se odvádí. Změní-li organizace den, který je určen pro výplatu mezd a platů, tak, že určí den pozdější, je povinna písemně oznámit České správě sociálního zabezpečení tuto změnu nejpozději jeden den před původním dnem výplaty mezd a platů; nesplní-li organizace tuto povinnost, má se za to, že ke změně dne určeného v organizaci pro výplatu mezd a platů nedošlo. Jde-li o pojistné sražené zaměstnanci podle § 8 odst. 1 věty třetí, je toto pojistné splatné ve lhůtách určených podle věty první až čtvrté v kalendářním měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém byl zaměstnanci zúčtován příjem, z něhož se pojistné sráží.

(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci 2 předloží organizace České správě sociálního zabezpečení přehled o zúčtovaných dávkách nemocenského pojištění, o výši vyměřovacího základu, o výši pojistného, které je povinna odvádět, a o rozdílu mezi pojistným a zúčtovanými dávkami nemocenského pojištění s uvedením dne platby tohoto rozdílu a čísla účtu, z něhož byla platba rozdílu provedena.

(4) Je-li úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění vyšší než pojistné, které je organizace povinna odvést, požádá organizace Českou správu sociálního zabezpečení o úhradu rozdílu. Česká správa sociálního zabezpečení je povinna uhradit rozdíl do osmi dnů od obdržení žádosti o úhradu a přehledu údajů podle odstavce 3.

§ 10

Malá organizace je povinna odvést pojistné za kalendářní měsíc na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení¹⁷⁾ v den, který určila pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. V malé organizaci, kde je výplata mezd a platů rozložena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den této výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Není-li tento den určen, je pojistné splatné nejpozději do osmi dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za nějž se odvádí. Ve lhůtě uvedené v předchozích větách předloží malá organizace příslušné okresní správě sociálního zabezpečení ¹⁷⁾ přehled o vyměřovacích základech u jednotlivých zaměstnanců za rozhodné období a údaj o úhrnné výši pojistného s uvedením dne platby pojistného a čísla účtu, z něhož byla platba provedena. Ustanovení § 9 odst. 2 věty čtvrté a páté platí zde obdobně.

§ 11

Organizace nebo malá organizace, ve které je odsouzený zařazen k výkonu prací, je povinna odvádět za každý kalendářní měsíc příslušné věznici spolu se mzdou za práci odsouzeného i pojistné, které je povinna platit [§ 7 odst. 1 písm. a)]. Věznice odečte úhrn dávek nemocenského pojištění vyplacených odsouzeným od pojistného, které je povinna za odsouzené odvádět (§ 8 odst. 1) a ve lhůtě uvedené v § 9 odst. 2 odvede částku pojistného na účet České správy sociálního zabezpečení. Ustanovení § 9 odst. 3 a 4 platí obdobně.)

Odvod pojistného

§ 8

(1) Zaměstnavatel je povinen odvádět pojistné, které je povinen platit, a pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z příjmů zaměstnance, které mu zúčtoval. Zakalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě, srazí zaměstnavatel pojistné z příjmů v peněžní formě zúčtovaných zaměstnanci v nejblíže následujícím kalendářním měsíci nebo měsících.

(2) Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné, které je povinen odvádět.

(3) Částka pojistného nebo jeho část, kterou je zaměstnavatel povinen odvádět (§ 9 odst. 1 a § 10 odst. 1), se platí za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné je splatné v den, který je u zaměstnavatele určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. U zaměstnavatelů, kde je výplata mezd a platů rozložena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den této výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Bylo-li sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy, je pojistné za tato období splatné v nejbližší den, který je u zaměstnavatele určen pro výplatu mezd v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, do něhož spadají poslední dny těchto období. Není-li den pro výplatu mezd a platů určen, je pojistné splatné nejpozději do 8 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za nějž se odvádí. Změní-li zaměstnavatel den, který je určen pro výplatu mezd a platů, tak, že určí den pozdější, je povinen písemně oznámit příslušné pobočce Pojišťovny tuto změnu nejpozději jeden den před původním dnem výplaty mezd a platů; nesplní-li tuto povinnost, má se za to, že ke změně dne určeného u zaměstnavatele pro výplatu mezd a platů nedošlo. Jde-li o pojistné sražené zaměstnanci podle § 8 odst. 1 věty třetí, je toto pojistné splatné v termínu nebo ve lhůtě (dále jen „lhůta“) určených podle věty první až čtvrté v kalendářním měsíci, který následuje po měsíci, ve kterém byl zaměstnanci zúčtován příjem v peněžní formě.

§ 9

(1) Velký zaměstnavatel odečte úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění od pojistného, které je povinen odvádět, a rozdíl je povinen odvést na účet Pojišťovny.

(2) Ve lhůtě uvedené v § 8 odst. 3 větě první až čtvrté je velký zaměstnavatel příslušné pobočce Pojišťovny povinen předložit přehled ozúčtovaných dávkách nemocenského pojištění, o výši vyměřovacího základu, o výši pojistného, které je povinen odvádět, a o rozdílu mezi pojistným a zúčtovanými dávkami nemocenského pojištění s uvedením dne platby tohoto rozdílu a čísla účtu, z něhož byla platba rozdílu provedena.

(3) Je-li úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění vyšší než pojistné, které je velký zaměstnavatel povinen odvést, požádá písemně velký zaměstnavatel příslušnou pobočku Pojišťovny o úhradu rozdílu. Pobočka Pojišťovny je povinna uhradit rozdíl do 8 dnů od obdržení žádosti o úhradu a přehledu údajů podle odstavce 2; tyto prostředky nepodléhají výkonu rozhodnutí.

(4) Příslušná pobočka Pojišťovny je povinna sdělit velkému zaměstnavateli číslo účtu včetně kódu banky, na který je povinen odvádět rozdíl podle odstavce 1.

(5) Má-li velký zaměstnavatel více útvarů, ve kterých je vedena evidence mezd nebo platů (dále jen „mzdová účtárna“), má pro účely tohoto zákona postavení velkého zaměstnavatele každá mzdová účtárna velkého zaměstnavatele. Mzdová účtárna plní povinnosti velkého zaměstnavatele za okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci mezd nebo platů.

§ 10

2. Malý zaměstnavatel je povinen odvést pojistné na účet Pojišťovny.

(2) Ve lhůtě uvedené v § 8 odst. 3 větě první až čtvrté je malý zaměstnavatel povinen předložit příslušné pobočce Pojišťovny přehled o vyměřovacích základech u jednotlivých zaměstnanců za rozhodné období a údaj o úhrnné výši pojistného s uvedením dne platby pojistného a čísla účtu, z něhož byla platba provedena.

(3) Příslušná pobočka Pojišťovny je povinna sdělit malému zaměstnavateli číslo účtu včetně kódu banky, na který je povinen odvádět pojistné podle odstavce 1.

§ 11

Věznice odečte úhrn dávek nemocenského pojištění vyplacených odsouzeným, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zařazeni do práce, od pojistného, které je povinna za odsouzené odvádět (§ 8 odst. 1) a ve lhůtě uvedené v § 8 odst. 3 odvede částku pojistného na účet Pojišťovny, který jí Pojišťovna sdělila. Ustanovení § 9 odst. 2 a 3 platí obdobně.

§ 12

(1) Na právního nástupce (organizace nebo malé organizace) zaměstnavatele přechází povinnost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení¹⁸⁾) pobočka Pojišťovny je povinna na žádost takového právního nástupce vykázat evidovanou výši dlužného pojistného.

(2) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná, může dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplatit osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné; to platí obdobně pro dlužné pojistné na důchodové pojištění, zemře-li osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění.

§ 13

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské pojištění na účet (příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.¹⁹⁾) Pojišťovny, který jí pobočka Pojišťovny sdělila.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit za podmínek dále stanovených buď pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "zálohy na pojistné") a doplatek na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "doplatek na pojistném").

§ 13a

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné

1. za kalendářní měsíc, ve kterém se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této přihlášky trvá naposledy za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění, nebo

2. za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém byla povinně účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této povinné účasti trvá naposledy za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém byla osoba samostatně výdělečně činná povinně účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění.

(2) Pokud se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění v době, kdy je ještě povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1, platí zálohy na pojistné na základě přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle odstavce 1 písm. a) až po uplynutí období, za které je povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b).

(3) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 5 větě druhé zákona o důchodovém pojištění.

(4) Pokud osobě samostatně výdělečně činné, která byla povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b), zanikla v kalendářním roce tato povinnost proto, že nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 5 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a osoba samostatně výdělečně činná poté v tomto roce zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je povinna platit zálohy na pojistné ve výši, jako kdyby k zániku této povinnosti nedošlo; povinnost platit zálohy na pojistné přitom vzniká za kalendářní měsíc, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost.

(5) Osoba samostatně výdělečně činná, která se přihlásila podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění k účasti na důchodovém pojištění za kalendářní rok až po jeho uplynutí a nebyla povinna platit zálohy na pojistné za tento rok podle odstavce 1 písm. b), může zaplatit jednorázově zálohy na pojistné za tento rok, a to až do podání přehledu o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.

(6) Zálohy na pojistné, které byly zaplaceny, aniž byla dána povinnost je platit, se považují pro účely stanovení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "přeplatek na pojistném na důchodové pojištění") nebo doplatku na pojistném (§ 14 odst. 9 a 10) za zálohy na pojistné, pokud osoba samostatně výdělečně činná nepožádala o jejich vrácení před podáním přehledu podle § 15 odst. 1; požádala-li o jejich vrácení, považují se za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na zálohy na pojistné podle odstavce 5.

§ 14

(1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) z měsíčního vyměřovacího základu.

(2) Měsíčním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro placení záloh na pojistné je částka, kterou si určí. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu nejméně 35 % z částky rovnající se průměru, který z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti za tento rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, s tím, že pokud by výše takto stanoveného nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu přesáhla částku 40 500 Kč, činí nejnižší měsíční vyměřovací základ tuto částku.

(3) Po dni, kdy byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2, 4 a 5 platí do dne, kdy byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce.

(4) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny poměrně sníží na dobu nejdéle tří měsíců měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost.

(5) Měsíční vyměřovací základ stanovený podle odstavců 2 a 4 nesmí činit méně než čtvrtinu neomezené částky pro výpočet důchodu, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, (ve kterém) na který se záloha na pojistné platí. Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(6) Měsíční vyměřovací základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho zálohu na pojistné, nelze dodatečně měnit.

(7) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; § 5a odst. 2 část věty druhé za středníkem platí zde obdobně. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na placení záloh na pojistné za kalendářní měsíc, v němž vznikla účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění, pokud v takovém měsíci vznikla její pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa).

(8) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2, 4 a 5.

(9) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.

(10) Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období.

§ 14a

(1) Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s příslušnou (okresní správou sociálního zabezpečení) pobočkou Pojišťovny platit zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.

(3) Doplatek na pojistném je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.

§ 14b

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a za který nebyla podle § 13a povinna platit zálohy na pojistné. Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předchozí věty je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí.

(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, za který se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění až po jeho uplynutí a za který podle § 13a odst. 1 písm. b) nebyla povinna platit zálohy na pojistné, popřípadě nezaplatila zálohy na pojistné podle § 13a odst. 5, a to do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok.

§ 14c

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 odst. 7 neplatí zálohy na pojistné (§ 13 odst. 2).

(2) Pojistné na nemocenské pojištění se platí spolu se zálohou na pojistné podle § 14a odst. 1 a 2; vzniklo-li nemocenské pojištění v období, na které již byly zaplaceny zálohy na pojistné podle § 14a odst. 2, platí pro splatnost pojistného na nemocenské pojištění § 14a odst. 1 obdobně.

§ 15

(1) Osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, je povinna podat příslušné (okresní správě sociálního zabezpečení) pobočce Pojišťovny nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok. V tomto přehledu se kromě údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení uvádějí údaje o vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro zálohy na pojistné, úhrnu záloh na pojistné, pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na nemocenské pojištění; pokud osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost formou spolupráce, je povinna uvést v tomto přehledu též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje. Pokud osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost příslušné (okresní správě sociálního zabezpečení) pobočce Pojišťovny doložit do 30. dubna kalendářního roku, ve kterém má povinnost podat daňové přiznání za předchozí kalendářní rok.

(2) Změní-li se na základě dodatečného nebo opravného daňového přiznání údaje o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, je povinna tyto změny ohlásit příslušné (okresní správě sociálního zabezpečení) pobočce Pojišťovny nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy se o takové změně dověděla; k tomu používá tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1. Tato (správa) pobočka je na základě tohoto ohlášení povinna písemně oznámit osobě samostatně výdělečně činné novou výši nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné a pojistného na nemocenské pojištění, výši dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, výši přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a způsob stanovení výše dlužného pojistného nebo přeplatku na pojistném na důchodové pojištění.

(3) Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu oznámená osobě samostatně výdělečně činné podle odstavce 2 platí pro stanovení záloh na pojistné (pojistného na nemocenské pojištění), které jsou splatné po dni, v němž byla tato výše osobě samostatně výdělečně činné písemně oznámena, pokud tyto zálohy (pojistné na nemocenské pojištění) nebyly před tímto dnem již zaplaceny. Dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je osoba samostatně výdělečně činná povinna doplatit do osmi dnů ode dne, kdy jí byla (okresní správou sociálního zabezpečení) příslušnou pobočkou Pojišťovny jeho výše písemně oznámena. Pro vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění vzniklého snížením určeného vyměřovacího základu z důvodu uvedeného v odstavci 2 platí § 17 s tím, že tiskopis předložený podle odstavce 2 věty první se považuje za žádost o vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění.

(4) Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, nemůže být dodatečně měněn s výjimkou, kdy tento základ musí být z důvodu změny údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení buď zvýšen na částku nejnižšího vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo snížen na tuto částku z důvodu, že osoba samostatně výdělečně činná v přehledu podle odstavce 1 určila vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši nejnižšího vyměřovacího základu.

(5) Jestliže osoba samostatně výdělečně činná podle údajů uvedených v přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 splňovala v kalendářním roce, za který tento přehled podala, podmínky účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku dodatečné změny údajů o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení (odstavec 2) tyto podmínky nesplňuje, považuje se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacené za tento kalendářní rok za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění a tiskopis předložený podle odstavce 2 věty první za žádost o vrácení tohoto přeplatku, pokud osoba samostatně výdělečně činná současně s ohlášením dodatečné změny údajů se nepřihlásila k účasti na důchodovém pojištění za tento kalendářní rok podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Přihlásí-li se osoba samostatně výdělečně činná podle předchozí věty k účasti na důchodovém pojištění, je současně povinna určit novou výši vyměřovacího základu podle § 5a odst. 1 a 2 a do osmi dnů ode dne podání přihlášky doplatit rozdíl na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud v důsledku nové výše vyměřovacího základu tento rozdíl vznikl. Zálohy na pojistné zaplacené po podání přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 se považují za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.

(6) Jestliže osoba samostatně výdělečně činná podle údajů uvedených v přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 nesplňovala v kalendářním roce, za který tento přehled podala, podmínky účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku dodatečné změny údajů o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení (odstavec 2) tyto podmínky splňuje, platí odstavce 2 a 3 obdobně; pokud se osoba samostatně výdělečně činná za tento kalendářní rok již přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku nově určené výše vyměřovacího základu podle § 5a odst. 1 a 2 vznikl rozdíl na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, považuje se za dlužné pojistné jen tento rozdíl.

(7) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná před splněním povinností uvedených v předchozích odstavcích, může za ni tyto povinnosti splnit její dědic nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné. Pokud je těmito osobami podáno více přehledů podle odstavce 1 věty první nebo podle odstavce 2 a nedohodnou-li se tyto osoby na částce vyměřovacího základu určeného podle § 5a odst. 1 a 2, vychází se z přehledu podaného osobou, která podala daňové přiznání za zemřelou osobu samostatně výdělečně činnou,⁶²⁾ a pokud žádná z těchto osob nebyla povinna podat daňové přiznání z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, považuje se za vyměřovací základ nejnižší z vyměřovacích základů uvedených těmito osobami.

§ 16

(1) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých je aspoň po část kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění podle § 6 zákona o důchodovém pojištění.

(2) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené v § 6 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po dni podání žádosti o přiznání důchodu z důchodového pojištění, pro jehož nárok a výši mají být tyto doby započteny.

(3) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené

1. v § 6 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí dvou kalendářních roků následujících po kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto pojistné platí,

2. v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné platí.

(4) Je-li pojistné na důchodové pojištění zaplaceno po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 a 3 nebo je-li toto pojistné zaplaceno osobou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za dobu delší než deset let, považuje se za přeplatek na pojistném.

(5) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění odvádí pojistné na důchodové pojištění na účet (příslušné okresní správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny. Při platbě pojistného na důchodové pojištění je osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění povinna označit kalendářní měsíce, za které toto pojistné platí.

§ 17

Přeplatek pojistného

(1) Přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného nebo jeho právnímu nástupci do pěti let po uplynutí kalendářního roku, v němž vznikl, pokud není jiného splatného závazku vůči (okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení) Pojišťovně a žádost o vrácení přeplatku na pojistném byla předána v této lhůtě. Je-li takový závazek, použije se přeplatku na pojistném k jeho úhradě.

(2) (Česká správa sociálního zabezpečení nebo příslušná okresní správa sociálního zabezpečení ¹⁹⁾) Pojišťovna je povinna vrátit přeplatek na pojistném do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Požádal-li plátce pojistného nebo jeho právní nástupce o vrácení přeplatku na pojistném a (příslušná správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna vrátila přeplatek na pojistném po uplynutí lhůty stanovené pro rozhodnutí o přeplatku na pojistném,³⁸⁾ je povinna zaplatit úrok z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši 140 % diskontní úrokové sazby České národní banky platné první den kalendářního čtvrtletí, v němž tato lhůta uplynula; pro den platby přeplatku na pojistném platí obdobně § 19 odst. 2. Za žádost o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání přehledu podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho přeplatek na pojistném.

(3) Přeplatek na pojistném, který se týká mzdové účtárny velkého zaměstnavatele (§ 9 odst. 5), se použije nejprve k úhradě závazků, které se týkají ostatních mzdových účtáren téhož velkého zaměstnavatele.

(4) Přeplatek na pojistném, který nepřesahuje 100 Kč, se vrací pouze na písemnou žádost plátce pojistného.

§ 18

Promlčení pojistného

(1) Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.

(2) Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno (.) , nebo ode dne doručení výkazu nedoplatků.

§ 19

Způsob placení pojistného

(1) Pojistné se platí v české měně

1. bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet (příslušné správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny (§ 9, 10), nebo

2. v hotovosti prostřednictvím banky nebo držitele poštovní licence na příslušný účet podle písmene a).

(2) Za den platby pojistného se považuje

1. u bezhotovostních převodů z účtů u banky den, kdy bylo uskutečněno odepsání z účtu plátce pojistného,

2. u plateb v hotovosti den, kdy banka, (pošta) držitel poštovní licence nebo jiná oprávněná osoba hotovost (přijala nebo převzala) přijali nebo převzali.

(3) Banka je povinna připsat platbu na příslušný účet (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny (§ 9 a 10) vždy nejpozději následující pracovní den poté, kdy byla platba z účtu příkazce odepsána nebo kdy byla ve prospěch účtu (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny v hotovosti bankou přijata. Pokud je účet (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny veden u jiné banky než účet příkazce, z něhož je platba odepisována, nebo pokud byla platba přijata v hotovosti jinou bankou, je banka, která platbu uskutečňuje, povinna převést uhrazovanou částku té bance, u níž je veden účet (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny, ve stejné lhůtě jako v předchozí větě. Banka, u které je veden účet (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny, připíše v jeho prospěch takto převedenou platbu nejpozději následující pracovní den poté, co k těmto peněžním prostředkům získala dispoziční právo. Pokud platbu v hotovosti přijal držitel poštovní licence, je povinen předat ji k provedení převodu bance, která vede jeho účet, nejpozději do dvou pracovních dnů od přijetí platby. V případě nedodržení uvedených lhůt jsou banky a držitel poštovní licence povinni uhradit (správě sociálního zabezpečení) Pojišťovně úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měli uhrazenou částku převést. Banka, u které je veden účet (správy sociálního zabezpečení) Pojišťovny, je povinna sdělit (správě sociálního zabezpečení) Pojišťovně den, kdy došlo k odepsání platby z účtu příkazce nebo k přijetí platby v hotovosti v bance. Držitel poštovní licence je povinen sdělit přímo nebo prostřednictvím zúčastněné banky (správě sociálního zabezpečení) Pojišťovně den, kdy přijal hotovost a kdy platbu v hotovosti předal bance, která vede jeho účet. Banky jsou povinny sdělit Pojišťovně údaje potřebné pro stanovení úroku podle věty páté.

(4) Úhrada pojistného má přednost před jinými úhradami, s výjimkou úhrady daňových pohledávek.

ČÁST TŘETÍ

PENÁLE, PŘIRÁŽKA K POJISTNÉMU A POKUTY

§ 20

Penále

(1) Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen platit penále. Penále činí 0,1 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení § 14 odst. 8.

(2) Penále se poprvé platí za kalendářní den, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného. Penále se naposledy platí za den, ve kterém bylo dlužné pojistné zaplaceno. Posledním dnem, za který osoba samostatně výdělečně činná platí penále z dlužných záloh na pojistné, je

1. den, ve kterém byl podán přehled podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud byl tento přehled podán ve stanovené lhůtě, nebo

2. poslední den lhůty stanovené pro podání přehledu podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách na pojistném, pokud nebyl tento přehled podán ve stanovené lhůtě.

(3) Jestliže příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení⁴⁴⁾) pobočka Pojišťovny povolila placení dlužného pojistného ve splátkách (§ 20a), penále z takového dluhu činí 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy dluh na pojistném trvá, a to ode dne splatnosti první splátky dluhu; pokud plátce pojistného, kterému bylo povoleno placení dlužného pojistného ve splátkách, nezaplatí včas nebo ve správné výši některou splátku dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti první splátky dluhu a (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny z tohoto důvodu zrušila povolení, je povinen platit z dlužného pojistného ještě penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy jeho dluh trvá, a to ode dne splatnosti první splátky dluhu. Jestliže bylo pojistné zaplacené ve správné výši za kalendářní měsíc použito k úhradě dlužných částek podle § 22a, nepřihlíží se pro účely předchozí věty k takovému postupu. Ode dne vstupu plátce pojistného do likvidace nebo od prohlášení konkurzního řízení či vyrovnacího řízení na jeho majetek podle zvláštního zákona⁴⁵⁾ anebo ode dne právní moci usnesení soudu, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzního řízení pro nedostatek majetku plátce pojistného, je plátce pojistného opět povinen platit penále podle odstavce 1; skutečnosti uvedené v části věty před středníkem je plátce pojistného povinen ohlásit do osmi dnů ode dne, kdy se tyto skutečnosti dověděl, (správě sociálního zabezpečení) Pojišťovně , která povolila placení dluhu ve splátkách.

((4) Pro účely odstavce 3 se považuje pojistné splatné v období po vydání rozhodnutí o povolení splátek za pojistné zaplacené včas a ve správné výši i tehdy, pokud bylo zaplaceno

1. v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, z důvodu přeplatku na dávce nemocenského pojištění; podmínkou však je, že bylo do správné výše doplaceno nejpozději v den předcházející dni, kdy se stal vykonatelným platební výměr,⁴⁷⁾ kterým bylo pojistné dlužné z tohoto důvodu předepsáno k úhradě, nebo

2. později, než mělo být zaplaceno, z důvodu, že bylo zaplaceno na účet jiné než příslušné správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně, popřípadě na účet zdravotní pojišťovny; podmínkou však je, že toto pojistné bylo zaplaceno na účet příslušné správy sociálního zabezpečení nejpozději do osmi dnů po zjištění, že bylo zaplaceno na tento jiný účet; ustanovení § 20 odst. 6 část věty za středníkem platí i zde.)

(4) Prominula-li Pojišťovna (§ 24a) penále, které již bylo zaplaceno, považuje se toto penále za přeplatek (§ 17).

(5) Penále se neplatí za dobu, kdy osoba samostatně výdělečně činná nevykonává samostatně výdělečnou činnost. Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění neplatí penále z pojistného na důchodové pojištění, které dluží za dobu dobrovolné účasti na tomto pojištění. (Organizace nebo malá organizace neplatí penále za dobu, po kterou již není ani organizací ani malou organizací [§ 3 odst. 1 písm. a) a b)].) Velký zaměstnavatel nebo malý zaměstnavatel neplatí penále za dobu, po kterou již není velkým zaměstnavatelem ani malým zaměstnavatelem [§ 3 odst. 1 písm. a)].

((6) Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet jiné než příslušné správy sociálního zabezpečení nebo na účet správce daně, popřípadě na zvláštní výdajový účet Ministerstva financí,⁴⁶⁾ nepovažuje se taková částka za dlužné pojistné podle odstavce 1 ode dne následujícího po dni její platby (§ 19 odst. 2) do osmi dnů po dni zjištění, že plátce zaplatil pojistné na tento jiný účet; za den tohoto zjištění se považuje den, ve kterém plátce pojistného požádal o vrácení částky pojistného zaplacené na jiný účet, nejpozději však den, ve kterém mu příslušná správa sociálního zabezpečení písemně oznámila, že tuto platbu pojistného neobdržela.)

(6) zrušen

(7) (6) Jestliže pojistné bylo (organizací) velkým zaměstnavatelem zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, z důvodu přeplatku na dávce nemocenského pojištění, nepovažuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dlužné pojistné (podle odstavce 1, a to až do dne předcházejícího dni, kdy se stal vykonatelným platební výměr,⁴⁷⁾ kterým bylo pojistné dlužné z tohoto důvodu předepsáno k úhradě).

(8) (7) Každá platba penále se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(9) (8) Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení, jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na penále, postupuje se stejně jako u pojistného.

(10) (9) Pro účely zvláštních předpisů⁶⁴⁾ se za dlužné pojistné považuje i dlužné penále.

§ 20a

Povolení splátek pojistného a penále

(1) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 1 (písmena a) a b)) písm.a) může příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny povolit placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek. Placení dlužného pojistného a penále ve splátkách nelze povolit, byl-li podán návrh vůči plátci pojistného na jeho zrušení a likvidaci nebo na prohlášení konkurzního řízení či vyrovnacího řízení; podání tohoto návrhu je plátce pojistného, který žádá o povolení splátek, povinen písemně oznámit příslušné (okresní správě sociálního zabezpečení) pobočce Pojišťovny do osmi dnů ode dne, kdy tento návrh podal nebo kdy se o podání tohoto návrhu dověděl.

(2) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného v § 3 odst. 2 může povolit příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení⁴⁹⁾) pobočka Pojišťovny placení doplatku na pojistném (§ 14 odst.10) a penále, které tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení splátek, ve splátkách. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí zde přiměřeně.

((3) Výši jednotlivých splátek dluhu stanoví příslušná okresní správa sociálního zabezpečení rovnoměrně na jednotlivé kalendářní měsíce, a to tak, aby

1. nepřesahuje-li dluh čtyřnásobek rozhodné částky dluhu, byl dluh zaplacen do jednoho roku ode dne splatnosti první splátky dluhu,

2. činí-li dluh více než čtyřnásobek rozhodné částky dluhu, ale nepřesahuje osminásobek této částky, byl dluh zaplacen do dvou let ode dne splatnosti první splátky dluhu,

3. přesahuje-li dluh osminásobek rozhodné částky dluhu, byl dluh zaplacen do tří let ode dne splatnosti první splátky dluhu; výše každé splátky dluhu se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.)

(3) Výši jednotlivých splátek dluhu a období splácení dluhu ve splátkách stanoví pobočka Pojišťovny; toto období nesmí být delší než 36 měsíců.

((4) Rozhodnou částkou dluhu se rozumí u plátců uvedených v odstavci 1 úhrn pojistného, které byl tento plátce povinen zaplatit za tři kalendářní měsíce bezprostředně předcházející kalendářnímu měsíci, v němž příslušná okresní správa sociálního zabezpečení obdržela žádost o povolení splátek, a u plátců uvedených v odstavci 2 úhrn záloh na pojistné, které byl tento plátce povinen platit, popřípadě které zaplatil ve vyšší částce, než byl povinen platit, za tři kalendářní měsíce bezprostředně předcházející kalendářnímu měsíci, v němž příslušná okresní správa sociálního zabezpečení obdržela žádost o povolení splátek. Úhrn pojistného a úhrn záloh na pojistné podle předchozí věty se zjišťuje nejdříve za období po 31.prosinci 1994.)

(4) zrušen

(5) (4) Den splatnosti první splátky dluhu stanoví příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny tak, aby připadl na období kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž vydala rozhodnutí o povolení splátek. Ostatní splátky dluhu jsou splatné měsíčně, a to v termínech a ve výši stanovených příslušnou (okresní správou sociálního zabezpečení ⁴⁴⁾) pobočkou Pojišťovny.

(6) (5) Jednotlivé splátky dluhu se platí jednou částkou, a to odděleně od plateb běžného pojistného. Plátce pojistného je povinen označit každou splátku dluhu způsobem určeným v povolení; nebude-li tato splátka takto označena, nepovažuje se za splátku dluhu.

(7) (6) Zaplatí-li plátce pojistného měsíční splátku dluhu ve vyšší částce nebo zaplatí-li mimořádnou platbu označenou podle odstavce 6 věty druhé, použijí se tyto částky na úhradu splátek dluhu nejdříve splatných.

(8) (7) Nastane-li u plátce pojistného, kterému bylo povoleno placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, některá ze situací uvedených v § 20 odst. 3 větě první části věty za středníkem (a větě třetí), může zrušit příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny povolení podle odstavce 1 nebo 2, a to ke dni, kdy taková situace nastala. Ustanovení § 20 odst. 4 platí zde obdobně (.) ; nastane-li u tohoto plátce pojistného některá ze situací uvedených v § 20 odst. 3 větě třetí, zruší příslušná pobočka Pojišťovny povolení podle odstavce 1 nebo 2, a to ke dni, kdy taková situace nastala.

(9) (8) Pokud není v předchozích odstavcích stanoveno jinak, platí pro splátky dluhu obdobně ustanovení o pojistném.

(9) Pro účely předchozích odstavců se plátcem pojistného rozumí též právnická nebo fyzická osoba, která byla plátcem pojistného a má vůči Pojišťovně dluh na pojistném nebo na penále; rozhodná částka dluhu podleodstavce 4 se přitom zjišťuje ke dni, kdy taková osoba přestala být plátcem pojistného.

§ 21

Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení

(1) Přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení (dále jen "přirážka k pojistnému") uloží příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení²⁰⁾ organizaci nebo malé organizaci) pobočka Pojišťovny zaměstnavateli, jestliže

1. výrobní zařízení (organizace nebo malé organizace) zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo

2. výrobní zařízení (organizace nebo malé organizace) zaměstnavatele podle pravomocného rozhodnutí příslušného zdravotnického orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo

3. podle zjištění příslušného orgánu odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců.

(2) Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 % z vyměřovacího základu [§ 5 odst. 1 písm. b)] za jednotlivé měsíce, za které se přirážka k pojistnému platí. Jestliže se zjištěné nedostatky týkají jen nižší složky (organizace nebo malé organizace) zaměstnavatele, stanoví se přirážka k pojistnému jen z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v této nižší složce.

(3) Přirážku k pojistnému je (organizace nebo malá organizace povinna) zaměstnavatel povinen platit od prvního dne kalendářního měsíce, v němž nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b), anebo v němž došlo ke zjištění uvedenému v odstavci 1 písm. c), a to až do konce kalendářního měsíce, v němž byly zjištěné nedostatky odstraněny. Byla-li stanovena lhůta k odstranění nedostatků, je (organizace nebo malá organizace povinna) zaměstnavatel povinen platit přirážku k pojistnému až od prvního dne kalendářního měsíce, v němž tato lhůta prošla a nedostatky trvají dál.

(4) Pokud jde o splatnost přirážky k pojistnému, způsob jejího placení, její vymáhání, promlčení a vracení přeplatku k přirážce na pojistném, postupuje se stejně jako u pojistného.

§ 22

Pokuty

(1) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v (§ 9 odst. 2 větě čtvrté a odst. 3, § 10 větě čtvrté a páté, § 11) § 8 odst. 3 větě čtvrté, § 9 odst. 2, § 10 odst. 2, § 11 větě druhé, § 20a odst. 1 části věty druhé za středníkem , § 22r odst.1 písm.a), b) a e), § 22s a § 24 větě druhé může příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení²¹⁾ uložit organizaci nebo malé organizaci) pobočka Pojišťovny uložit zaměstnavateli pokutu až do výše

1. 20 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti,

2. 100 000 Kč při opětovném nesplnění nebo porušení povinnosti, za jejíž nesplnění nebo porušení byla již pokuta podle písmene a) uložena.

(2) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 15, § 20a odst. 1 části věty druhé za středníkem, § 22r odst.1 písm.a), b) a e), § 22a a § 24 větě druhé může příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení²²⁾) pobočka Pojišťovny uložit osobě samostatně výdělečně činné pokutu až do výše

1. 20 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení povinnosti,

2. 100 000 Kč při opětovném nesplnění nebo porušení povinnosti, za jejíž nesplnění nebo porušení byla již pokuta podle písmene a) uložena.

(3) Za porušení povinností uvedených v  § 22t odst.1 může Pojišťovna uložit fyzické osobě pokutu až do výše 250 000 Kč.

(4) Při rozhodování o uložení pokuty a její výši se přihlíží zejména k rozsahu a závažnosti protiprávního jednání, jeho důsledkům a k tomu, šlo-li o opakované jednání. Pokutu nelze uložit, byla-li za totéž nesplnění nebo porušení povinnosti již uložena pokuta nebo jiná sankce.

((3) Pokutu lze uložit do dvou let ode dne, kdy se příslušná okresní správa sociálního zabezpečení dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.)

(5) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 2 let ode dne, kdy se Pojišťovna dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti. Pokutu nelze uložit, uplynulo-li od nesplnění nebo porušení povinnosti 5 let.

(4) (6) Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokuty, postupuje se stejně jako u pojistného.

ČÁST ČTVRTÁ

VÝBĚR POJISTNÉHO A ŘÍZENÍ VE VĚCECH POJISTNÉHO

§ 22a

Plnění povinností Pojišťovny

Je-li k plnění povinností podle tohoto zákona příslušná Pojišťovna (§ 2 odst. 1), plní její povinnosti příslušná územní pobočka Pojišťovny, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že je plní Ústředí Pojišťovny.

§ 22b

Místní příslušnost

(1) Místní příslušnost pobočky Pojišťovny při provádění tohoto zákona se řídí

5. sídlem zaměstnavatele, popřípadě, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, místem trvalého pobytu této fyzické osoby,

6. místem mzdové účtárny, je-li mzdová účtárna zapsána v rejstříku velkých zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu;⁴⁷⁾v tomto případě neplatí ustanovení písmene a),

7. sídlem zaměstnavatele, popřípadě sídlem nižší složky zaměstnavatele, jestliže se řízení týká této nižší složky, je-li předmětem řízení rozhodování o přirážce k pojistnému,

8. místem trvalého pobytu fyzické osoby, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou nebo o osobu dobrovolně účastnou důchodového pojištění.

(2) V případě, že fyzická osoba nemá na území České republiky trvalý pobyt, řídí se místní příslušnost pobočky Pojišťovny místem podnikání nebo výkonu samostatné výdělečné činnosti této fyzické osoby; je-li těchto míst několik, je místně příslušná pobočka Pojišťovny, v jejímž obvodu, podle prohlášení fyzické osoby převážně podniká nebo vykonává samostatnou výdělečnou činnost.

(3) Nelze-li místní příslušnost pobočky Pojišťovny určit podle odstavců 1 a 2, stanoví Ústředí Pojišťovny, která pobočka Pojišťovny bude plnit povinnosti stanovené tímto zákonem.

§ 22c

Zahájení řízení

Řízení ve věcech pojistného se zahajuje na žádost plátce pojistného nebo z podnětu pobočky Pojišťovny.

§ 22d

Rozhodování

O pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému rozhoduje pobočka Pojišťovny formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o pravděpodobné výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, placení dlužného pojistného a penále ve splátkách, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Platební výměr musí obsahovat též označení zaměstnavatele nebo osoby samostatně výdělečně činné, kterým se pojistné, penále nebo přirážka k pojistnému předepisuje, a poučení o vykonatelnosti. Platební výměr na pojistné nebo na zálohy na pojistné musí obsahovat též poučení o povinnosti platit penále.

§ 22e

Oznámení rozhodnutí

Rozhodnutí o přirážce k pojistnému se doručuje též orgánu, který rozhodl o nedostatcích, z jejichž důvodu se přirážka k pojistnému ukládá.

§ 22f

Námitky

Proti rozhodnutím pobočky Pojišťovny a Ústředí Pojišťovny ve věcech pojistného vydaným v prvním stupni lze podat námitky, pokud podání námitek tento zákon nevylučuje. O námitkách rozhoduje Ústředí Pojišťovny. Námitky nelze podat proti rozhodnutí vydanému podle § 20a odst. 1 a 2. Na námitky a řízení o námitkách se vztahují ustanovení obecných předpisů o správním řízení o odvolání a o odvolacím řízení, pokud se dále nestanoví jinak. Proti rozhodnutí Pojišťovny nelze podat odvolání ani rozklad.

§ 22g

Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí

(1) Rozhodnutí, proti kterému nelze podat námitky, je v právní moci.

(2) Platební výměr je vykonatelný bez ohledu na právní moc, jestliže od jeho doručení uplynulo 15 dnů. Rozhodnutí o placení dlužného pojistného a penále ve splátkách je vykonatelné bez ohledu na právní moc dnem, který je v něm stanoven jako den splatnosti první splátky dluhu. Ostatní rozhodnutí jsou vykonatelná, jestliže proti nim nelze podat námitky.

(3) Námitky proti rozhodnutí o zrušení povolení splátek dlužného pojistného a penále nemají odkladný účinek.

§ 22h

Výkaz nedoplatků

(1) Dlužné částky na pojistném a penále může příslušná pobočka Pojišťovny předepsat k úhradě též výkazem nedoplatků. Výkaz nedoplatků musí obsahovat

7. označení zaměstnavatele, jemuž se nedoplatky vykazují,

8. výši nedoplatků podle stavu účtu zaměstnavatele k určitému dni vycházející z údajů vykázaných zaměstnavatelem, popřípadě též z částek, které mu byly platebním výměrem předepsány, z penále vypočteného k tomuto dni a z příslušenství, jímž jsou náklady na vymáhání pojistného po odečtení vykonaných plateb,

9. den, ke kterému byla výše nedoplatků zjištěna,

10. poučení o vykonatelnosti,

11. poučení o námitkách,

12. označení pobočky Pojišťovny, která výkaz nedoplatků vydala, a datum vydání; výkaz nedoplatků musí být opatřen úředním razítkem a podepsán s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby.

(2) Výkaz nedoplatků je vykonatelný dnem doručení. Výkaz nedoplatků se doručuje stejným způsobem jako platební výměr.

(3) Proti výkazu nedoplatků lze podat do 8 dnů od doručení písemné námitky, pokud zaměstnavatel nesouhlasí s existencí dluhu na pojistném a penále nebo s jeho výší; důvod podání námitek je zaměstnavatel povinen v námitkách uvést. Námitky nemají odkladný účinek.

(4) Na řízení o výkazu nedoplatků se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.^47a)

(5) Na základě námitek pobočka Pojišťovny do 30 dnů od jejich doručení vydá rozhodnutí, kterým výkaz nedoplatků buď potvrdí, byla-li výše nedoplatků stanovena správně, nebo zruší. Pokud pobočka Pojišťovny nerozhodne o námitkách ve lhůtě uvedené ve větě první, pozbývá výkaz nedoplatků platnost.

§ 22i

Výkon rozhodnutí

(1) Vykonatelná rozhodnutí a vykonatelné výkazy nedoplatků jsou titulem pro soudní ^47b)nebo správní výkon rozhodnutí.

(2) Správní výkon rozhodnutí provádí pobočka Pojišťovny, která rozhodla v prvním stupni řízení; to platí obdobně pro výkazy nedoplatků.

(3) Pokud výkaz nedoplatků byl zrušen nebo pozbyl platnost podle § 22h odst. 4, je Pojišťovna povinna neprodleně vrátit částky na základě tohoto výkazu již vymožené.

§ 22j

Zastavení řízení

Řízení ve věcech pojistného se zastaví, odpadnou-li důvody řízení nebo zemřel-li účastník řízení nebo zanikne-li právnická osoba bez právního nástupce. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podle věty první nejsou přípustné námitky.

§ 22k

Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.^47a)

ČÁST PÁTÁ

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

§ (22a) 22l

(1) Má-li (organizace nebo malá organizace splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení) zaměstnavatel splatný závazek vůči Pojišťovně, použije se (jejich) jeho platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:

1. pokuty,

2. přirážka k pojistnému,

3. nejstarší nedoplatky pojistného,

4. běžné platby pojistného,

5. penále.

((2) Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se její platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:

1. pokuty,

2. nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

3. běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

4. penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

5. nejstarší nedoplatky pojistného na nemocenské pojištění,

6. běžné platby pojistného na nemocenské pojištění,

7. penále z dlužného pojistného na nemocenské pojištění.)

(2) Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek vůči Pojišťovně, použije se její platba nejprve na úhradu dlužných částek, a to v tomto pořadí:

8. pokuty,

9. nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

10. nejstarší nedoplatky pojistného na nemocenské pojištění,

11. běžné platby pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

12. běžné platby pojistného na nemocenské pojištění,

13. penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

14. penále z dlužného pojistného na nemocenské pojištění.

(3) Platbu zaplacenou zaměstnavatelem v období od prvního dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek podle § 17.

(3) (4) Splátku dlužného pojistného nebo penále zaplacenou podle § 20a nelze použít k úhradě dlužných částek podle odstavců 1 a 2; to platí i naopak.

§ (22b) 22m

Pravděpodobná výše pojistného

(1) Jestliže (organizace nebo malá organizace nesplnila) zaměstnavatel nesplnil povinnost podat přehled podle (§ 9 odst. 3, § 10 věty čtvrté a § 11 věty třetí) § 9 odst.2, § 10 odst.2 a § 11 věty druhé nebo jestliže osoba samostatně výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled podle § 15 odst. 1 a 2 a tato povinnost nebyla splněna ani ve lhůtě určené příslušnou (správou sociálního zabezpečení) pobočkou Pojišťovny v písemné výzvě, může příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny stanovit rozhodnutím pravděpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "pravděpodobná výše pojistného"), pokud byl plátce pojistného v této výzvě na tento následek upozorněn.

(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného vychází příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců (organizace nebo malé organizace si může okresní správa sociálního zabezpečení) zaměstnavatele si může pobočka Pojišťovny vyžádat od úřadu práce; tento úřad je povinen tyto údaje jí sdělit, pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok,⁶⁵⁾ který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém okresní správa sociálního zabezpečení stanoví pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti, který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení.

(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného není dotčena povinnost předložit přehled podle (§ 9 odst. 3, § 10 věty čtvrté, § 11 věty třetí) § 9 odst.2, § 10 odst.2, § 11 věty druhé nebo § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit pokutu podle § 22. Je-li následně tento přehled předložen, příslušná (okresní správa sociálního zabezpečení) pobočka Pojišťovny rozhodnutí o pravděpodobné výši pojistného zruší.

(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného (§ 20 odst. 2 věta první), ohledně něhož nebyl podán přehled podle (§ 9 odst. 3, § 10 věty čtvrté, § 11 věty třetí) § 9 odst.2, § 10 odst.2, § 11 věty druhé nebo § 15 odst. 1 a 2, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen, a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu podle § 9 odst. 3, § 10 věty čtvrté, § 11 věty třetí nebo § 15 odst. 1 a 2; je-li penále z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného podle tohoto přehledu, je plátce pojistného povinen zaplatit ještě tento rozdíl.

Odepsání dluhu

§ 22n

(1) Jestliže dluh na pojistném a penále ve svém úhrnu nepřesáhne částku 100 Kč

3. k 31. prosinci kalendářního roku, jde-li o zaměstnavatele, nebo

4. ke dni podání přehledu o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 a 2, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou,

odepíše se takový dluh k tíži Pojišťovny.

(2) Jestliže při kontrole placení pojistného provedené příslušnou pobočkou Pojišťovny u zaměstnavatele je zjištěn dluh na pojistném a penále nepřesahující ve svém úhrnu částku 100 Kč, dlužné pojistné a penále se nepředepíše.

§ 22o

(1) Dlužné pojistné a penále může Pojišťovna odepsat, je-li tento dluh zcela nedobytný. Za nedobytný se považuje takový dluh na pojistném a penále, který byl bezvýsledně vymáhán na plátci pojistného i na jiných osobách, na nichž tento dluh mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání tohoto dluhu zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady vymáhání tohoto dluhu přesáhly jeho výsledek. Za nedobytný se považuje též dluh na pojistném a penále u zaměstnavatelů, u nichž došlo k výmazu z obchodního rejstříku, popřípadě z jiného zákonem určeného rejstříku nebo stanovené evidence u příslušného orgánu v České republice, pokud dluh nepřešel na jejich právního nástupce, a dále dluh na pojistném a penále u fyzické osoby, která zemřela, pokud dluh nepřešel na dědice této osoby.

(2) O odpisu pro nedobytnost se plátce pojistného, popřípadě i jiná osoba, která je povinna dluh na pojistném a penále zaplatit, nevyrozumívá; dluh na pojistném a penále trvá dále, dokud nedojde k promlčení práva vymáhat tento dluh.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně též pro dluh na pokutě, a na přirážce k pojistnému.

§ 22p

Potvrzení o stavu závazků

Příslušná pobočka Pojišťovny je povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení o tom, zda plátce má dluh na pojistném, penále, přirážce k pojistnému nebo pokutě a o splatnosti tohoto dluhu, a to do 7 dnů ode dne obdržení žádosti.

§ 22r

Oprávnění Pojišťovny

2. Pojišťovna je oprávněna

1. vyžadovat v mezích své působnosti podle tohoto zákona od správních úřadů, zaměstnavatelů a osob samostatně výdělečně činných bezplatná sdělení potřebná pro provádění tohoto zákona; správní úřady, zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné jsou povinni v mezích své působnosti těmto žádostem vyhovět, a to do 30 dnů ode dne doručení žádosti,

2. vyzvat osobu samostatně výdělečně činnou a malého zaměstnavatele, aby se za účelem provedení kontroly plnění jejich povinností podle tohoto zákona dostavili v určeném termínu na příslušnou pobočku Pojišťovny, popřípadě na místo určené touto pobočkou. Osoba samostatně výdělečně činná je povinna této výzvě vyhovět, pokud se předem neomluvila; to platí obdobně pro malého zaměstnavatele,

c) přezkoumat správnost a úplnost záznamů a hlášení, které zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné jsou povinni vést nebo předkládat pro účely placení pojistného,

d) kontrolovat správnost a včasnost placení pojistného a účetní a další podklady, které jsou rozhodné pro určení výše pojistného, popřípadě výše záloh a pro jeho odvod,

e) přesvědčovat se místním šetřením o dodržení povinností držitele poštovní licence uvedených v § 19 odst. 3; držitel poštovní licence je povinen toto šetření umožnit a poskytnout při něm Pojišťovně potřebné údaje a další součinnost nutnou k provedení tohoto šetření,

f) navrhnout živnostenskému úřadu zrušení živnostenského oprávnění z důvodu dluhu na pojistném a penále.

(2) Pověření zaměstnanci Pojišťovny jsou oprávněni vstupovat do prostorů zaměstnavatelů a kontrolovat správnost a včasnost placení pojistného zaměstnavateli; tito zaměstnanci jsou oprávněni kontrolovat správnost a včasnost placení pojistného též u osob samostatně výdělečně činných. K odstranění zjištěných nedostatků může Pojišťovna uložit přijetí opatření k nápravě.

(3) Při výkonu kontroly se vztahy mezi zaměstnavateli, osobami samostatně výdělečně činnými a Pojišťovnou včetně práv a povinností zaměstnanců Pojišťovny pověřených kontrolou a kontrolovaných osob řídí obecnými pravidly kontrolní činnosti podle předpisů o státní kontrole.^65a)

§ 22s

Povinnosti plátců pojistného

(1) Plátci pojistného jsou povinni vést záznamy potřebné pro stanovení a odvod pojistného. Plátci pojistného jsou povinni umožnit pověřeným zaměstnancům Pojišťovny kontrolu záznamů uvedených ve větě první, včetně účetních a dalších podkladů [§ 22r odst. 1 písm. d)], a předložených hlášení a opatření k nápravě, která byla přijata na základě § 22r odst. 2 věty druhé.

(2) Kontrola se provádí u plátce pojistného nebo v místě určeném Pojišťovnou. Kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení jejího účelu. Plátce pojistného, u něhož je prováděna kontrola, je povinen ve vztahu k pověřenému zaměstnanci Pojišťovny

5. předložit na vyžádání účetní a jiné doklady, jež jsou pro správné stanovení a placení pojistného rozhodné, anebo o které pověřený zaměstnanec Pojišťovny požádá a podat k nim ústně nebo písemně požadovaná vysvětlení, má-li pověřený zaměstnanec Pojišťovny pochybnost o jejich úplnosti, správnosti nebo pravdivosti,

6. nezatajovat doklady, které má plátce pojistného k dispozici nebo o nichž je mu známo, kde se nacházejí,

7. zajistit vhodné místo a podmínky k provádění kontroly, pokud je kontrola prováděna u plátce pojistného,

8. zapůjčit potřebné doklady i mimo prostor provádění kontroly.

(3) Plátci pojistného jsou povinni poskytnout pověřenému zaměstnanci Pojišťovny veškerou pomoc potřebnou k účinnému provedení kontroly. Povinnosti plátců pojistného při kontrole plní tito plátci na své náklady.

§ 22t

Povinnost zachovávat mlčenlivost

(1) Zaměstnanci Pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění povinností Pojišťovny při provádění tohoto zákona i po skončení pracovního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci Pojišťovny zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu. Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při provádění tohoto zákona, mají též zaměstnanci zaměstnavatelů, a to i po skončení pracovního vztahu, a dále fyzické osoby, které byly jakkoliv zúčastněny na řízení ve věcech pojistného; věta druhá platí zde obdobně.

(2) Údaje týkající se jednotlivých fyzických osob a zaměstnavatelů, které se Pojišťovna při své činnosti dozví, sděluje jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní právní předpis^65b) nebo tento zákon; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen se souhlasem fyzické osoby nebo zaměstnavatele. V rozsahu potřebném pro řízení ve věcech sociálního pojištění poskytuje Pojišťovna údaje týkající se jednotlivých fyzických osob cizozemským nositelům pojištění na základě jejich žádosti, nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak.

(3) Pojišťovna je povinna na žádost bezplatně poskytnout

13. informace získané při výběru pojistného soudu, projednává-li soud žalobu ve věci pojistného, dědictví po poplatníku pojistného nebo návrh na výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na pojistném nebo je-li vedeno řízení o konkurzu a vyrovnání plátce pojistného,

14. správcům daně z příjmů seznam plátců pojistného a údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle § 15 odst. 1 a 2, výši pojistného zaplaceného jednotlivými osobami samostatně výdělečně činnými a výši přeplatků na pojistném, které byly vráceny jednotlivým osobám samostatně výdělečně činným; změny, k nimž došlo v poskytnutých údajích, sděluje Pojišťovna správcům daně bez žádosti,

15. zdravotním pojišťovnám^65c) seznam plátců pojistného, údaje o výši příjmů a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle § 15 odst. 1 a 2, výši vyměřovacího základu pro stanovení pojistného jednotlivých zaměstnavatelů a u malých zaměstnavatelů seznam jejich zaměstnanců a výši vyměřovacích základů pro stanovení pojistného těchto zaměstnanců,

16. úřadům práce údaje o vyměřovacím základu pro stanovení pojistného jednotlivých osob samostatně výdělečně činných a osob, které jsou poplatníky pojistného z důvodu výkonu zaměstnání v cizině (§ 3 odst. 3),

17. okresním úřadům, krajským úřadům, Ministerstvu práce a sociálních věcí a obcím rozhodujícím o státních sociálních dávkách a dávkách a službách sociální péče údaje potřebné pro rozhodování o těchto dávkách a službách a jejich kontrolu, jde-li o příjmy a výdaje ze samostatné výdělečné činnosti a vyměřovací základ osob samostatně výdělečně činných,

18. Ministerstvu práce a sociálních věcí údaje potřebné pro plnění jeho povinností podle zákona o státní sociální podpoře,

19. orgánům činným v trestním řízení údaje potřebné pro trestní řízení,

20. Ministerstvu práce a sociálních věcí a Ministerstvu financí zobecněné informace a souhrnné údaje týkající se výběru pojistného a poplatků a plátců pojistného, které Pojišťovna získá při své činnosti, a to bez uvedení konkrétních údajů, zejména jmenných,

21. orgánům oprávněným podle zvláštních právních předpisů ke kontrole nebo dozoru činnosti Pojišťovny informace potřebné k provádění této kontroly nebo dozoru,

22. Českému statistickému úřadu údaje potřebné pro vedení statistických registrů podle zvláštního právního předpisu,^65d)

23. orgánům uvedeným v § 25 údaje o vyměřovacím základu pro účely provádění sociálního pojištění podle zvláštního právního předpisu, ¹⁾

24. příslušné organizační složce Ministerstva financí^65e) na její žádost seznam plátců pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a údaje o výši příjmu a výdajů jednotlivých osob samostatně výdělečně činných, které tato osoba uvedla v přehledu podle § 15 odst.1 a 2; u malých zaměstnavatelů též počet jejich zaměstnanců.

(4) Povinnost zachovávat mlčenlivost se nevztahuje na údaje týkající se dluhu na pojistném a penále, jde-li o plátce pojistného, u něhož byl nařízen soudní nebo správní výkon rozhodnutí ve věcech pojistného.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně pro orgány uvedené v § 25 a pro jejich zaměstnance (osoby ve služebním poměru).

§ 23

Počítání času

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

(4) Lhůta stanovená tímto zákonem k podání předepsaného tiskopisu nebo oznámení je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u (příslušného orgánu sociálního zabezpečení) pobočky nebo Ústředí Pojišťovny nebo je-li podána poštovní zásilka obsahující podání.

§ 23a

Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního zákona není povinna toto přiznání podávat, je povinna splnit tyto povinnosti do 31. července kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, v němž (dosáhla příjmy ze samostatné výdělečné činnosti) vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.

§ 23b

(1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení mezi více osob.

(2) Pro účely tohoto zákona má organizační složka státu^{65a) 65f)} stejné postavení jako právnická osoba.

§ 24

(Tiskopisy) Tiskopisy a podání

(1) (Česká správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna je povinna zajistit vydávání tiskopisů potřebných k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou poplatníci pojistného uvedení v § 3 povinni používat. Tito poplatníci však mohou používat místo těchto tiskopisů produktů výpočetní techniky, pokud jsou co do údajů, formy a formátu shodné s těmito tiskopisy.

(2) Je-li podle tohoto zákona pro podání nebo jiný úkon předepsán tiskopis,

1. lze podání nebo jiný úkon učinit se souhlasem Pojišťovny též na počítačové sestavě, která má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s předepsaným tiskopisem,

2. lze podání nebo jiný úkon učinit v elektronické podobě a elektronicky podepsat podle zvláštního právního předpisu,^65g) pokud Pojišťovna zveřejnila příslušný tiskopis v elektronické podobě.

(3)Podání nebo jiný úkon podle tohoto zákona lze učinit písemně nebo ústně do protokolu nebo v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštního předpisu.^65g)

(4) Veškerá písemná podání Pojišťovně se předkládají v češtině; listinné doklady nebo jiná písemná podání v jiných jazycích musí být opatřeny úředním překladem do češtiny, pokud Pojišťovna v odůvodněných případech od tohoto překladu neupustí.

§ 24a

Prominutí penále

(1) Pojišťovna může na písemnou žádost plátce pojistného, popřípadě jeho právního nástupce zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále. Plátce pojistného, který žádá o prominutí penále, musí svou žádost odůvodnit. Podmínkou pro prominutí penále je, že plátce pojistného zaplatil dlužné pojistné; penále nelze prominout, byl-li vůči plátci pojistného podán návrh na prohlášení konkurzu nebo došlo-li k jeho zrušení s likvidací.

(2) Žadatel o prominutí penále musí být písemně do 3 měsíců vyrozuměn o vyřízení své žádosti.

(3) Opatření o prominutí penále se vydává jen v případě, že žádosti o prominutí penále bylo aspoň zčásti vyhověno. Opatření podle věty první a vyrozumění podle odstavce 2 se nezdůvodňuje.

(4) Na promíjení penále se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

§ 25

Zvláštní ustanovení

(1) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro vojáky z povolání (a vojáky v další službě⁶³⁾) s těmito odchylkami:

1. tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost (Česká správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna, rozumějí se tím příslušné orgány Ministerstva obrany,

2. tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o (organizaci a malé organizaci) zaměstnavateli, velkém a malém zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný útvar (Armády) ozbrojených sil České republiky.

(2) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky Vězeňské služby České republiky a pro příslušníky Policie České republiky a bezpečnostních služeb s těmito odchylkami:

1. tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost (Česká správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna, rozumí se tím Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra,

2. tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o (organizaci a malé organizaci) zaměstnavateli, velkém a malém zaměstnavateli, rozumí se tím útvar Vězeňské služby České republiky a zaměstnavatel příslušníka Policie České republiky a bezpečnostní služby.

(3) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky Celní správy České republiky s těmito odchylkami:

1. tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost (Česká správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna, rozumí se tím Ministerstvo financí,

2. tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o (organizaci a malé organizaci) zaměstnavateli, velkém a malém zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný celní orgán.

(4) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky s těmito odchylkami:

1. tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost (Česká správa sociálního zabezpečení) Pojišťovna, rozumí se tím Ministerstvo vnitra,

2. tam, kde se v těchto ustanoveních hovoří o (organizaci a malé organizaci) zaměstnavateli, velkém a malém zaměstnavateli, rozumí se tím příslušný orgán Hasičského záchranného sboru České republiky.

(5) Pro stanovení vyměřovacího základu je nezapočitatelným příjmem též zvláštní příplatek příslušníků ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových sil mimo území České republiky.

§ 25a

Úhrada odvedeného pojistného

(1) Pokud se podle zvláštního předpisu³¹⁾ uhrazuje náhrada mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit [§ 17 odst. 1 písm. a)]; to platí obdobně i pro úhradu nákladů na vytvoření veřejně prospěšné práce³²⁾ a pro výplatu odměn a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků odborové organizace,³³⁾ pokud se v kolektivní smlouvě nestanoví jinak.

(2) Právnická nebo fyzická osoba, která na základě smlouvy s věznicí zaměstnává odsouzené,^33a) uhrazuje věznici též pojistné, které je věznice povinna z pracovní odměny odsouzeného^33b) platit.

(§ 25b

Na samostatný účet státního rozpočtu uvedený v § 2 větě třetí se z plateb pojistného převádí poměrná část odpovídající pojistnému na důchodové pojištění.)

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 26

(1) Pojistné podle tohoto zákona placené zaměstnanci, organizacemi a malými organizacemi se poprvé platí za měsíc leden 1993.

(2) Pro odvod pojistného²³⁾ za rok 1992 a předchozí léta a z příjmů zúčtovaných do prosince 1992 včetně se použijí dosavadní předpisy.

(3) Pojistné zaplacené na leden 1993 v souladu s předpisy platnými před účinností tohoto zákona osobou samostatně výdělečně činnou, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, se považuje za pojistné zaplacené podle tohoto zákona.

(4) Pojistné, které je osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, povinna platit podle tohoto zákona, se na měsíce únor až červenec 1993 stanoví z vyměřovacího základu, který odpovídá 45 % rozdílu mezi předpokládanými příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, dosaženými v roce 1992, a předpokládanými výdaji, vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení, a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc z kalendářních měsíců, v nichž v roce 1992 byla účastna nemocenského a důchodového pojištění anebo v nichž sice nemocenského a důchodového pojištění účastna nebyla, avšak vykonávala samostatnou výdělečnou činnost. Vyměřovací základ za kalendářní měsíc však nesmí být nižší než polovina částky minimální mzdy pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pokud takto stanovený vyměřovací základ je nižší než vyměřovací základ stanovený podle § 5 odst. 1 písm. c), upraví se v souladu s citovaným ustanovením a dlužné pojistné se doplatí do 31. července 1993.

(5) U osoby samostatně výdělečně činné, která provozuje zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích a na vodních plochách, anebo vykonává uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon),¹⁶⁾ anebo vykonává činnost restaurátora kulturních památek a sbírkových předmětů, se postupuje obdobně podle odstavce 4 s tím rozdílem, že pokud o to požádá, vychází se při stanovení pojistného na měsíce únor až červenec 1993 z období, po které takovou činnost před 1.lednem 1993 vykonávala, nejvýše však z období tří kalendářních roků po sobě jdoucích.

(6) Při stanovení pojistného,²⁴⁾ které osoba samostatně výdělečně činná dluží za období před 1. lednem 1993, se postupuje podle předpisů platných před 1. lednem 1993.

(7) Osoba samostatně výdělečně činná, která před 1. lednem 1993 zaplatila pojistné v souladu s předpisy platnými před 1. lednem 1993 i na období po 31. prosinci 1992, je povinna doplatit za měsíce únor 1993 a následující měsíce případné dlužné pojistné podle tohoto zákona nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který bylo pojistné ještě takto zaplaceno.

(8) Ustanovení odstavců 3 až 7 platí obdobně pro pojistné za spolupracující osoby.

(9) Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1993 se platí ve výši stanovené tímto zákonem.

§ 27

Organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, nebo daně z objemu mezd a odměn podle zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny nejpozději do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 27 % ze základu pro tento odvod nebo tuto daň, který byl rozhodný pro zaplacení zálohy na tento odvod nebo tuto daň za prosinec 1992. Organizace a malé organizace, jejichž činnost má sezónní charakter a u nichž základ pro určení výše pojistného přesahoval předpokládaný základ výpočtu podle pravidel tohoto ustanovení pro měsíc leden 1993 o více než 25 %, jsou povinny do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné ve stejné procentní výši, avšak určené ze základu daného jako průměr základů připadajících na jednotlivé měsíce roku 1992. Ustanoveními předchozích vět není dotčena povinnost zaplatit pojistné podle § 26 odst. 1 za leden 1993.

§ 27a

(1) Plátci, kteří zaplatili podle § 27 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen "pojistné podle § 27"), mají nárok na vrácení částky ve výši 55 % zaplaceného pojistného podle § 27 (dále jen "část pojistného"), pokud pojistné podle § 27 zaplatili nejpozději do 31. prosince 1994 a o vrácení části pojistného písemně požádali v období od 1. ledna 1995 do 31. března 1995 správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet platí pojistné v době podání této žádosti, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, která v době podání této žádosti již neplatí pojistné jako organizace nebo malá organizace, správu sociálního zabezpečení, na jejíž účet takto naposledy platila pojistné. Není-li žádost o vrácení části pojistného podána do 31. března 1995, nárok na vrácení části pojistného zaniká.

(2) Nárok na vrácení části pojistného přechází na bezprostředního právního nástupce plátce pojistného podle § 27, pokud je v době podání žádosti právním nástupcem tohoto plátce nebo se jím stal po podání této žádosti plátcem pojistného podle § 27. Byla-li plátcem pojistného podle § 27 fyzická osoba, přechází nárok na vrácení části pojistného na dědice, pokud je osobou samostatně výdělečně činnou;⁵⁰⁾ v tomto případě se žádost o vrácení části pojistného podává správě sociálního zabezpečení, na jejíž účet naposledy tato fyzická osoba platila pojistné. Pokud je právních nástupců plátce pojistného podle § 27 více, mají nárok na vrácení části pojistného v poměrné výši v závislosti na rozsahu, v jakém na ně přešla práva a povinnosti tohoto plátce; to platí přiměřeně i pro dědice uvedené v předchozí větě.

(3) V žádosti o vrácení části pojistného musí být uvedeno označení plátce pojistného podle § 27 (obchodní jméno, identifikační číslo organizace, adresa sídla nebo trvalého pobytu a variabilní symbol přidělený správou sociálního zabezpečení pro placení pojistného podle § 27), kdy bylo zaplaceno pojistné podle § 27, které správě sociálního zabezpečení a v jaké výši, kolik činí část pojistného, která má být vrácena, číslo účtu spolu se směrovým kódem peněžního ústavu, na který má být část pojistného bezhotovostně převedena, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, zda má být vrácena poštovní poukázkou, a označení finančního úřadu místně příslušného podle sídla žadatele, popřípadě místa jeho trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu. Žádá-li o vrácení organizační složka plátce pojistného podle § 27, uvede v žádosti též obchodní jméno, adresu sídla a identifikační číslo organizace, o jejíž organizační složku se jedná, a označení finančního úřadu místně příslušného podle sídla organizace. Žádá-li o vrácení právní nástupce plátce pojistného podle § 27, musí žádost obsahovat též jeho označení s uvedením, že se jedná o právního nástupce, a k žádosti musí být přiloženy doklady prokazující právní nástupnictví a jeho rozsah; to platí obdobně pro dědice, byl-li plátce pojistného podle § 27 fyzickou osobou. Žádost o vrácení části pojistného se předkládá dvojmo.

(4) Má-li osoba, která má nárok na vrácení části pojistného, ke dni 1. ledna 1995 splatný závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České správě sociálního zabezpečení, použije se část pojistného, která má být vrácena podle odstavců 1 a 2, nejprve na úhradu tohoto závazku, pokud před vrácením části pojistného nebyl tento závazek plně uhrazen.

(5) Část pojistného je příslušná správa sociálního zabezpečení povinna vrátit do 30. září 1995; nevrátí-li část pojistného do tohoto dne, platí § 17 odst. 2 věta druhá obdobně. Pokud žádost o vrácení části pojistného nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 3, prodlužuje se lhůta uvedená v předchozí větě o dobu ode dne vyrozumění žadatele o nedostatcích žádosti do dne jejich odstranění.

(6) Jsou-li podmínky pro vrácení části pojistného splněny, zašle příslušná správa sociálního zabezpečení jedno vyhotovení žádosti o vrácení části pojistného s uvedením výše části pojistného, kterou vrací, finančnímu úřadu uvedenému v odstavci 3.

(7) Byla-li část pojistného vrácena na základě nepravdivých nebo neúplných údajů nebo přijata neoprávněnou osobou, je příjemce části pojistného povinen neprávem přijaté částky vrátit.

(8) Pro řízení o vrácení části pojistného platí obdobně ustanovení o řízení ve věcech pojistného s odchylkami uvedenými v předchozích odstavcích s tím, že žádost o vrácení části pojistného se považuje za žádost o vrácení přeplatku na pojistném (§ 17 odst. 2 věta druhá).

(9) Část pojistného vrácená podle předchozích odstavců nepodléhá dani z příjmu.

§ 28

Družstvo, které podle dosavadních předpisů²⁵⁾ přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení, provede podle těchto předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených za rok 1992, nejpozději při výběru peněžních prostředků na výplatu odměn za práci v únoru 1993.

§ 28a

Do 31. prosince 1998 jsou poplatníky pojistného též interní vědečtí aspiranti, pokud jsou účastni nemocenského pojištění.

(§ 29

Česká správa sociálního zabezpečení může určit, že organizace nebo věznice odvádějí rozdíl mezi pojistným a vyplacenými dávkami nemocenského pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, která potom plní i ostatní úkoly, které jinak pro Českou správu sociálního zabezpečení vyplývají z ustanovení § 9 a 10.)

§ 30

Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení nastaly před účinností tohoto zákona.

(§ 31

Pokud je v dosavadních zákonech uveden pojem "pojistné sociálního pojištění" a "pojistné zaměstnanosti", rozumí se tím pojistné podle tohoto zákona. )

§ 32

Zrušují se s působností pro Českou republiku:

1. § 56 a 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č.180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.

2. § 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.

3. § 11 písm. b) věta za středníkem a § 145b odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 578/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.

4. Vyhláška č.91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 191/1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č.262/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.

5. § 145a vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č.149/1988 Sb. a vyhlášky č. 260/1990 Sb.

§ 33

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Platné znění částí zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, s vyznačením navrhovaných změn

*************************

Část první

Osobní rozsah pojištění

Okruh pojištěných osob

§ 2

(1) Podle tohoto zákona jsou pojištěni, pokud splňují podmínky stanovené pro účast na nemocenském pojištění a jsou činni v České republice:

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. členové družstva, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

3. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

4. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti,

5. soudci,

6. členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění,

7. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,

8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejný ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv a ředitel Bezpečnostní informační služby,

ch) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

9. pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,

10. osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,

11. osoby se změněnou pracovní schopností připravující se pro pracovní uplatnění,

12. studenti a žáci (dále jen "zaměstnanci").

(2) Za zaměstnance v pracovním poměru [odstavec 1 písm. a)] se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik.

*******************

Oddíl třetí

Peněžité dávky

Nemocenské

§ 15

((1) Nemocenské náleží zaměstnanci, který je podle zvláštního předpisu¹¹⁾ uznán dočasně neschopným k výkonu svého dosavadního zaměstnání (dále jen "pracovní neschopnost"). Nemocenské nenáleží za období pracovní neschopnosti, za které náleží zaměstnanci započitatelný příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, ze které je nemocenské poskytováno, s výjimkou těch příjmů, které zaměstnanci náleží i za dobu pracovní neschopnosti, aniž v této době vykonával tuto činnost, za kterou mu náleží započitatelný příjem. Započitatelným příjmem se rozumí mzda, plat a další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení (dále jen "vyměřovací základ") podle zvláštního zákona.¹⁾)

(1) Nemocenské náleží zaměstnanci, který je na základě rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu¹¹⁾ dočasně práce neschopný (dále jen „pracovní neschopnost“). Nemocenské nenáleží za období pracovní neschopnosti, za které náleží zaměstnanci započitatelný příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění, ze které je nemocenské poskytováno, s výjimkou těch příjmů, které zaměstnanci náleží i za dobu pracovní neschopnosti, aniž v této době vykonával tuto činnost, za kterou mu náleží započitatelný příjem; nemocenské dále nenáleží za období pracovní neschopnosti, za které po stanovenou dobu náleží zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu^11a) místo nemocenského započitatelný příjem. Započitatelným příjmem se rozumí mzda, plat a další příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení (dále jen „vyměřovací základ“) podle zvláštního právního předpisu.¹⁾

(2) Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny.

(3) (Nemocenské se poskytuje od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity.) Nemocenské se poskytuje od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti do ukončení pracovní neschopnosti podle zvláštního právního předpisu¹¹⁾ nebo do dne, který předchází dni, od něhož se zaměstnanec písemným prohlášením vzdal nároku na nemocenské; učiní-li tak, zaniká na nemocenské nárok ode dne, od kterého se tohoto nároku vzdal, a to pro období dalšího trvání téže pracovní neschopnosti. Nároku na nemocenské se nelze vzdát za dobu, za kterou již bylo vyplaceno. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen "podpůrčí doba").

(4) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou:

1. jestliže zaměstnání trvalo aspoň 6 měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo

2. jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem; pracovnímu úrazu se klade na roveň nemoc z povolání podle předpisů o důchodovém pojištění. Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(5) Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě (vyjádření příslušného orgánu) posouzení podle zvláštního právního předpisu^11b)očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

***********************

§ 21

(Poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu se nemocenské poskytuje) Za dobu, za kterou náleží výplata starobního nebo plného invalidního důchodu, nemocenské náleží při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 84 kalendářních dnů a při více pracovních neschopnostech po dobu 84 kalendářních dnů v jednom kalendářním roce; tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).

**************************

§ 25

Podpora při ošetřování člena rodiny

(1) Podpora při ošetřování člena rodiny náleží za podmínek dále stanovených zaměstnanci (muži nebo ženě), který nemůže pracovat, poněvadž musí

1. ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let, nebo

2. pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že

a) (dětské výchovné zařízení) školské zařízení, ústav sociální péče nebo zvláštní dětské zdravotnické zařízení, popřípadě jiné obdobné zařízení pro děti, v jehož péči dítě jinak je, nebo škola, do které chodí, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, nebo

b) dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči (dětského výchovného zařízení) zařízení uvedeného v písmenu a) nebo docházet do školy, nebo

c) osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), a proto nemůže o dítě pečovat, nebo

3. ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, jestliže jeho zdravotní stav vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou.

(2) Podmínkou pro poskytování podpory při ošetřování člena rodiny je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije se zaměstnancem v domácnosti; splnění podmínky domácnosti se  nevyžaduje, jde-li o ošetřování (péči) dítěte mladšího 10 let rodičem.

(3) Podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje nejvýše po dobu prvních devíti kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá.

(4) Zaměstnanci, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, se podpora při ošetřování člena rodiny poskytuje nejvýše po dobu prvních 16 kalendářních dnů, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá.

(5) Podpora při ošetřování člena rodiny se stanoví stejným způsobem jako nemocenské. Výše podpory za kalendářní den činí 69% denního vyměřovacího základu.

(6) V témž případě ošetřování (péče) náleží podpora jen jednou a jen jednomu oprávněnému.

***********************

§ 44

Promlčení dávek

(1) Nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nebo peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do tří let ode dne, za který náleží.

(2) Byl-li nárok na dávku uplatněn, promlčuje se do tří let ode dne přiznání dávky.

(3) Nárok na vrácení částek jednotlivých výplat dávek poskytnutých neprávem (§ 48 odst. 2) se promlčuje za 10 let od jejich výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li na úhradu dávky vyplacené neprávem prováděny srážky z dávky nebo započitatelného výdělku.

((4) Nárok na náhradu škody způsobené zaměstnavatelem nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění⁵⁾ se promlčuje za pět roků ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem, nejpozději však za 10 let ode dne vzniku škody.)

§ 45

Přechod nároku

(1) Zemře-li zaměstnanec nebo jiný oprávněný, nabývají nároku na částky peněžitých dávek, které se staly splatnými do dne jeho smrti, postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže tyto osoby žily se zemřelým v době jeho smrti v domácnosti.

(2) Nárok na peněžité dávky nemocenského pojištění nelze platně postoupit ani dát do zástavy. Zabavení nároku na tyto dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

(3) Jestliže by výplatou dávky oprávněnému byly poškozeny zájmy jeho dětí nebo jiných členů rodiny, může příslušný (orgán nemocenského) nositel sociálního pojištění určit, komu bude dávka vyplacena. Příjemce dávky je povinen jí použít toliko ve prospěch dětí nebo jiných členů rodiny, pro něž je dávka určena.

(Povinnosti zaměstnanců a jiných oprávněných

§ 46

Zaměstnanec nebo jiný oprávněný, po případě příjemce dávky je povinen hlásit důvod zániku nároku na dávku, jakož i jiné skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku nebo pro její výši a výplatu, a to ve lhůtě osmi dnů ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl; hlášení o vzniku a ukončení pracovní neschopnosti je povinen podat bez zbytečného odkladu.

§ 47

(1) Zaměstnanci jsou povinni dodržovat stanovený léčebný režim,⁶⁾ řídit se pokyny příslušného lékaře a zdržet se toho, co ztěžuje obnovení pracovní schopnosti. Dále jsou povinni vyžádat si ke změně pobytu za trvání pracovní neschopnosti předchozí souhlas ošetřujícího lékaře a předkládat příslušnému orgánu sociálního zabezpečení doklady potřebné k posouzení a kontrole pracovní neschopnosti.

(2) Nemocenské může být dočasně sníženo nebo odňato, jestliže zaměstnanec porušil povinnosti stanovené v odstavci 1. Má-li takový zaměstnanec rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu. Nemocenské lze dočasně snížit nebo odejmout nejdříve ode dne porušení povinností stanovených v odstavci 1, a to jen za dobu, za kterou nebylo ještě vyplaceno.)

§ 48

Změna a vrácení dávek

((1)) Změní-li se nebo odpadnou-li skutečnosti rozhodné pro nárok na přiznané nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nebo peněžitou pomoc v mateřství, anebo pro jejich výši, nebo jestliže tyto dávky byly přiznány na podkladě omylu, je možno je odejmout, snížit nebo zastavit jejich výplatu, pokud nejde o případy uvedené v odstavci 2, jen pro budoucno; zvýšení se však provede se zpětnou platností, pokud nárok není již promlčen.

((2) Zaměstnanec nebo příjemce peněžité dávky, který zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen přeplatek vrátit; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. Povinnost zaměstnance k náhradě škody, která jeho zaměstnavateli vznikla jednáním zaměstnance podle věty první, se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Bylo-li v dávkovém řízení vydáno vykonatelné rozhodnutí o povinnosti vrátit přeplatek, lze jej vymáhat jako pojistné, a to nejpozději do 10 let ode dne právní moci takového rozhodnutí. Takový přeplatek může být také srážen z dávek nebo ze mzdy, které se vyplácejí osobě povinné k náhradě; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.)

§ 49

Vynětí z daňové povinnosti

Dávky nemocenského pojištění se nezdaňují.

§ 50

Neplatná právní jednání

(1) Ujednání v neprospěch zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(2) a (3)zrušeny

(§ 51

Výplata dávek do ciziny

(1) Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva nebo pokud se dále nestanoví jinak, dávky se do ciziny nevyplácejí. Ministerstvo práce a sociálních věcí však může povolit výjimku a stanovit podmínky pro výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva, zejména z důvodu mezistátní vzájemnosti.

(2) Zaměstnancům uvedeným v § 3 odst. 1 a 2, pokud jejich nemocenské pojištění provádí zaměstnavatel, mohou být dávky nemocenského pojištění vypláceny zaměstnavatelem do ciziny, a to i v jiné než české měně; je-li však takovému zaměstnanci do ciziny vyplácena mzda (plat), popřípadě část mzdy (platu), je zaměstnavatel povinen, pokud se se zaměstnancem nedohodne jinak, vyplácet mu v příslušné měně do ciziny i dávky nemocenského pojištění, a to aspoň ve stejném rozsahu (poměru), v jakém mu v této měně vyplácí i mzdu (plat).)

§ 51

Pokud ustanovení mezinárodní smlouvy, která byla schválena Parlamentem, ratifikována a vyhlášena a jíž je Česká republika vázána, stanoví jinak, než tento zákon, použijí se ustanovení této smlouvy. Ustanovení věty první se vztahuje i na obdobné mezinárodní smlouvy, které vstoupily v platnost před 1. lednem 1993.

§ 51a

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky může vyhláškou upravit podrobnosti o běhu podpůrčí doby a ochranné lhůty a výpočtu a poskytování dávek a stanovit, co se považuje za porod pro nárok na dávky a za pracovní úraz (nemoc z povolání), jaké jiné skutečnosti se považují za převedení na jinou práci pro nárok na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství; přitom může upravit podmínky pojištění, poskytování dávek a způsob jejich výpočtu pro některé skupiny osob se zřetelem na zvláštní povahu jejich činnosti nebo způsob jejich odměňování.

Část šestá

Organizace a hospodaření nemocenského pojištění zaměstnanců

Oddíl první

Organizace nemocenského pojištění

§ 52 a § 53

zrušeny

(§ 54

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky řídí rozvoj nemocenského pojištění, zejména zpracovává koncepce a návrhy právních úprav v nemocenském pojištění, dbá o účelné vynakládání státních prostředků určených na nemocenské pojištění, koordinuje jednotné provádění nemocenského pojištění, připravuje návrhy mezinárodních smluv a zabezpečuje úkoly vyplývající z těchto smluv; přitom spolupracuje s ostatními orgány nemocenského pojištění.)

Oddíl druhý

Hospodaření nemocenského pojištění

§ 55

((1) Příjmy a výdaje nemocenského pojištění jsou součástí státních příjmů a výdajů.

(2)) Výdaje na dávky nemocenského pojištění, které zaměstnavatel vyplácí do ciziny v jiné než české měně (§ 51), jsou z prostředků nemocenského pojištění hrazeny způsobem stanoveným ve zvláštním zákoně¹⁰⁾ v české měně.

Platné znění částí zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, s vyznačením navrhovaných změn

*********************

Oddíl třetí

Služební příjem v nemoci a peněžité dávky nemocenské péče

§ 15

Služební příjem v nemoci

(1) Celníkovi, příslušníkovi hasičského záchranného sboru a příslušníku bezpečnostního sboru, kteří byli uznáni (pro nemoc, zranění nebo jiný úraz dočasně neschopnými služby) podle zvláštního právního předpisu¹⁾ dočasně neschopnými k výkonu služby (dále jen "neschopni služby", "neschopnost k službě"), náleží po dobu jednoho měsíce služební příjem.

(2) Při neschopnosti k službě pro zranění nebo jiný úraz, způsobený celníkovi, příslušníkovi hasičského záchranného sboru nebo příslušníku bezpečnostního sboru v přímé souvislosti s výkonem služby, trvá nárok na služební příjem nejdéle po 12 měsíců od počátku neschopnosti k službě.

Nemocenské

§ 16

(1) Nemocenské náleží, s výjimkou případů uvedených v § 15 odst. 2, vojáku z povolání, celníkovi, příslušníkovi hasičského záchranného sboru a příslušníku bezpečnostního sboru, kteří byli uznáni neschopnými služby, trvá-li neschopnost k službě déle než měsíc; při lázeňském léčení náleží nemocenské po uplynutí jednoho měsíce neschopnosti k službě, pokud se toto léčení poskytuje mimo řádnou dovolenou.

(2) Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny po uplynutí jednoho měsíce neschopnosti k službě (nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity podle předpisů vydaných na základě § 32 odst. 3) podle zvláštního právního předpisu¹⁾ nebo do dne, který předchází dni, od něhož se voják z povolání, celník, příslušník hasičského záchranného sboru nebo příslušník bezpečnostního sboru písemným prohlášením vzdal nároku na nemocenské; učiní-li tak, zaniká na nemocenské nárok ode dne, od kterého se tohoto nároku vzdal, a to pro období dalšího trvání téže neschopnosti k službě. Nároku na nemocenské se nelze vzdát za dobu, za kterou již bylo vyplaceno. Nemocenské se však poskytuje nejdéle do konce jednoho roku od počátku neschopnosti k službě (dále jen "podpůrčí doba"). Ministerstva financí, obrany (a vnitra) , vnitra, spravedlnosti a Bezpečnostní informační služba mohou výjimečně prodloužit podpůrčí dobu nejvýše o 12 měsíců, jestliže je možno (na základě vyjádření lékařské komise) očekávat, že voják z povolání, celník, příslušník hasičského záchranného sboru nebo příslušník bezpečnostního sboru v této době nabude schopnosti k službě. Je-li prodloužena podpůrčí doba v případech uvedených v § 15 odst. 2, náleží vojáku z povolání, celníkovi, příslušníkovi hasičského záchranného sboru a příslušníku bezpečnostního sboru nemocenské až po uplynutí 12 měsíců od počátku neschopnosti k službě.

(3) Při nové neschopnosti k službě se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období neschopnosti k službě, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové neschopnosti k službě. Tato období se však nezapočtou

1. jestliže od skončení poslední neschopnosti k službě trval výkon služby aspoň 6 měsíců, nebo

2. jestliže nová neschopnost k službě byla způsobena zraněním nebo jiným úrazem v souvislosti s výkonem služby nebo nemoci z povolání. Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí (pracovní neschopnosti) neschopnosti k službě způsobené zraněním nebo jiným úrazem v souvislosti s výkonem služby nebo nemocí z povolání.

§ 17

(1) Nemocenské se stanoví z průměrné částky připadající na kalendářní den z měsíčního platu, který náleží v době vzniku neschopnosti k službě. Převyšuje-li částka uvedená v předchozí větě částku 400 Kč, počítá se částka 400 Kč v plné výši, z částky nad 400 Kč do 590 Kč se počítá 60 % a k částce přesahující 590 Kč se nepřihlíží; výsledná částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru s tím, že přesahuje-li částka uvedená v prvé větě částku 400 Kč, zaokrouhluje se až po úpravě podle části věty před středníkem.

(2) Vláda zvýší nařízením od 1. ledna částky uvedené v odstavci 1 nebo částky uvedené v odstavci 1 naposledy zvýšené nařízením vlády, pokud přepočítací koeficient pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění¹⁾ stanovený naposledy nařízením vlády činí hodnotu větší než 1; zvýšení se stanoví tak, že se tyto částky vynásobí koeficientem uvedeným v části věty před středníkem a výsledné částky se zaokrouhlí na celé desetikoruny nahoru.

(3) Výše dávek nemocenské péče, na které vznikl nárok před 1. lednem kalendářního roku, od něhož byly naposledy zvýšeny částky uvedené v odstavci 1, a tento nárok trvá aspoň v tomto dni, se upraví bez žádosti od tohoto dne podle nové výše těchto částek.

(4) Výše nemocenského za kalendářní den se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

§ 18

Výše nemocenského činí 69 % denního platu stanoveného podle § 17.

Společná ustanovení o služebním příjmu v nemoci

a o nemocenském

§ 19

zrušen

§ 20

(1) Nárok na služební příjem v nemoci a nemocenské nemá, kdo si přivodil neschopnost k službě

1. v úmyslu vyhnout se výkonu služby, nebo

2. zaviněnou účastí ve rvačce, nebo

3. jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků, nebo

4. při spáchání úmyslného trestného činu, za něž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.

(2) Rodinným příslušníkům vojáka z povolání, celníka, příslušníka hasičského záchranného sboru nebo příslušníka bezpečnostního sboru může být v těchto případech vyplácena podpora až do výše tří čtvrtin nemocenského; vojáku z povolání, celníkovi, příslušníkovi hasičského záchranného sboru nebo příslušníku bezpečnostního sboru, kteří nemají rodinné příslušníky, může být v případech uvedených v předcházejícím odstavci pod písm. b), c) a d) vyplácena podpora až do výše poloviny nemocenského.

(§ 21

(1) Ministři obrany a vnitra upraví ve vzájemné dohodě náležitosti vojáků, kteří nejsou vojáky z povolání, a žáků vojenských škol při jejich neschopnosti k službě a stanoví způsob jejich zabezpečení, jestliže v ochranné lhůtě trvá nebo vznikne dočasná neschopnost k práci pro nemoc nebo úraz a jestliže nejsou zabezpečeni podle jiných předpisů.

(2) Osobám, jimž byla způsobena újma na zdraví v souvislosti s činností ozbrojených sil, Celní správy České republiky, Hasičského záchranného sboru České republiky nebo bezpečnostních sborů, může být poskytnuto výjimečně nemocenské, nejsou-li pojištěny nebo zabezpečeny podle jiných předpisů. Podrobnosti stanoví ministři financí, obrany, vnitra a spravedlnosti.)

§ 21

zrušen

Peněžitá pomoc v mateřství

§ 22 až § 25

zrušeny

§ 26

Příspěvek na pohřeb vojáka

(1) Zemřel-li mimo dobu (branné pohotovosti státu) stavu ohrožení státu nebo válečného stavu voják, celník, příslušník hasičského záchranného sboru nebo příslušník bezpečnostního sboru v místě, v němž dlel ze služebních důvodů a které není jeho trvalým bydlištěm, poskytne příslušný útvar na přání pozůstalých úhradu nutných výdajů na jednoduchou rakev s kovovou vložkou a úhradu poplatků a dopravného za převoz do místa pohřbu pohřebním autem a při velké vzdálenosti drahou.

(2) Na přání pozůstalých vypraví zemřelému (vojáku) jednoduchý pohřeb v místě posádky (útvaru) útvar svým nákladem. Plnění podle předchozího odstavce v tomto případě nenáleží.

(3) Povinnosti podle odstavců 1 a 2 plní útvar, v němž zemřelý konal službu.

ČÁST ČTVRTÁ

Společná ustanovení o nárocích nemocenské péče

§ 27

Vynětí z daňové povinnosti

Dávky nemocenské péče se nezdaňují.

§ 28

Neplatná právní jednání

(1) Ujednání v neprospěch účastníků a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(2) zrušen

§ 29

O promlčení dávek, přechodu nároku, povinnostech účastníků a jiných oprávněných, změně a vrácení dávek, o výplatě dávek do ciziny, jakož i o výkonu rozhodnutí (v dávkových a jiných) ve věcech nemocenské péče platí přiměřeně ustanovení zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (.) , a zákona č. /2001 Sb., o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění. (Podrobnosti stanoví ministři financí, obrany, vnitra a spravedlnosti, kteří též upraví řízení o věcech nemocenské péče.)

ČÁST PÁTÁ

Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

§ 30

(1) Náklady na nemocenskou péči hradí stát.

(2) zrušen

(§ 31

(1) Ministerstva financí, obrany, vnitra a spravedlnosti ve své působnosti řídí a kontrolují nemocenskou péči. Ministerstvo vnitra plní tyto úkoly také pro ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory, bezpečnostní služby a Hasičský záchranný sbor České republiky.

(2) Poskytování dávek nemocenské péče zabezpečuje Ministerstvo financí pro celníky, Ministerstvo obrany pro vojáky, Ministerstvo vnitra pro příslušníky Policie České republiky a pro příslušníky hasičského záchranného sboru a Ministerstvo spravedlnosti pro příslušníky Vězeňské služby České republiky; poskytování těchto dávek příslušníkům ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb zabezpečují tyto sbory a služby.)

§ 31

zrušen

§ 32

((1)) Ministerstva financí, obrany, vnitra a spravedlnosti vydají ve vzájemné dohodě a v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí prováděcí předpisy, v nichž bude podrobněji stanoveno (zejména)

(a)) jak se určuje služební příjem a (čistý) denní příjem, jakož i ke kterým změnám služebního příjmu nastalým během neschopnosti k službě se přihlíží při výpočtu nemocenského a peněžité pomoci v mateřství (,) ; prováděcí předpis vydaný Ministerstvem vnitra platí též pro obor působnosti Bezpečnostní informační služby v nemocenské péči.

(b) jak se uplatňuje nárok na jednotlivé peněžité dávky a jak se tyto dávky vyplácejí,

c) jaké předchozí doby pojištění se započítávají do činné služby podle § 23 odst. 3 .

(2) Ministerstva financí, obrany, vnitra a spravedlnosti vydají v dohodě s ministerstvem zdravotnictví předpisy o tom,

1. kdo a jakým způsobem rozhoduje o neschopnosti k službě nebo o jiných skutečnostech, které odůvodňují nárok na peněžní náležitosti v nemoci a peněžité dávky, a jak se provádí opravné řízení proti těmto rozhodnutím,

2. jakým způsobem se hlásí a osvědčuje neschopnost k službě nebo jiné skutečnosti uvedené pod písm. a) a jaké jsou při tom povinnosti lékařů, útvarů a účastníků.

3. jaká pravidla jsou povinni zachovávat účastníci, kterým se poskytují peněžité dávky.

(3) Ministerstva financí, obrany, vnitra a spravedlnosti vydají předpisy o přechodu z neschopnosti k službě podle tohoto zákona do invalidity (částečné invalidity) podle předpisů o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil.)

(§ 33

Ministři financí, obrany, vnitra a spravedlnosti jsou oprávněni činit opatření k odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona.)

§ 34

(1) Státní orgány, jakož i (rozpočtové a hospodářské organisace) Sociální pojišťovna a zaměstnavatelé jsou povinny vyhovět v mezích své působnosti žádostem orgánů ozbrojených sil a bezpečnostních sborů ve věcech nemocenské péče a podávat jim bezplatně sdělení pro její provádění a správu.

(2) Zdravotnická zařízení jsou povinna do tří dnů písemně oznámit příslušnému útvaru přijetí vojáka, celníka, příslušníka hasičského záchranného sboru nebo příslušníka bezpečnostního sboru do ústavního ošetřování, i jeho propuštění.

**************************

Platné znění částí zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, s vyznačením navrhovaných změn

********************

§ 11

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také zaměstnankyni, která do (své trvalé péče nahrazující mateřskou péči) péče nahrazující péči rodičů převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu nebo dítě, jehož matka zemřela. Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství a způsob jejího stanovení se posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství se v případech uvedených v předchozím odstavci poskytuje zaměstnankyni ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě (děti) stará, nejdéle po dobu

1. 22 týdnů, převzala-li jedno dítě,

2. 31 týdnů, převzala-li dvě nebo více dětí a stará se alespoň o dvě z těchto dětí, nebo jde-li o zaměstnankyni uvedenou v § 10 odst. 2,

ne však déle, než dítě (nejmladší dítě) dosáhne osmi měsíců věku.

§ 12

(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče a zaměstnankyně zatím nastoupila do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy zaměstnankyně převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem příslušného (orgánu) nositele sociálního pojištění přerušit s týmiž účinky také tehdy, jestliže zaměstnankyně nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného zdravotnického zařízení ústavní péče, anebo jiné osoby.

(2) Zaměstnankyni, která se přestala starat o narozené dítě, a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i zaměstnankyni, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se zaměstnankyni peněžitá pomoc v mateřství po dobu 14 týdnů.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy zaměstnankyni náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku.

(5) Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství zaměstnankyni, která dítě porodila, nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

************************

Platné znění částí zákona č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s vyznačením navrhovaných změn

******************

ČÁST DRUHÁ

ÚČAST NA POJIŠTĚNÍ

HLAVA PRVNÍ

OKRUH POJIŠTĚNÝCH OSOB

§ 5

(1) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni

1. zaměstnanci v pracovním poměru,

2. osoby ve služebním poměru a vojáci v další službě,⁵⁾

3. členové družstva, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,

4. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže (nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale) mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni,

5. osoby samostatně výdělečně činné,

6. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti,

7. soudci,

8. členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění,

ch)poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu,

i) prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejný ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv a ředitel Bezpečnostní informační služby,

j) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,

k) pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních,

l) osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,

m) osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole (dále jen "střední škola") nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let,

n) osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim toto hmotné zabezpečení nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a); podmínka vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání se pro účely tohoto zákona považuje za splněnou po dobu, za kterou podle zvláštního zákona náleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání před vzetím do této evidence,²⁸⁾

o) osoby se změněnou pracovní schopností připravující se pro pracovní uplatnění,

p) osoby konající vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,⁵⁾

q) osoby konající civilní službu,

r) osoby pečující o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči,

s) osoby pečující osobně o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo blízkou částečně bezmocnou osobu starší 80 let,

t) poživatelé plného invalidního důchodu z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele plného invalidního důchodu se pro účely účasti na pojištění považují též osoby, které nepobírají plný invalidní důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek nebo příspěvek za službu podle zvláštních zákonů,⁶⁾

u) osoby pobírající dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož jsou tyto dávky vypláceny.

(2) Za zaměstnance v pracovním poměru [odstavec 1 písm. a)] se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik.

(3) Osobou uvedenou v odstavci 1 písm. r) se rozumí rodič dítěte, osoba, jíž bylo dítě svěřeno do pěstounské péče rozhodnutím soudu nebo jíž bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím příslušného orgánu, a manžel (manželka) rodiče dítěte, bylo-li dítě svěřeno druhému manželu do výchovy rozhodnutím soudu nebo zemřel-li druhý rodič, anebo není-li znám; rodičem se zde rozumí též osvojitel dítěte. Muž se považuje za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r), jen pokud podal přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o dítě; nepodal-li v této lhůtě tuto přihlášku, nelze ho považovat za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r). Ustanovení věty druhé platí obdobně též pro osobu, která pečuje o dítě ve věku do 18 let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči.

(4) Účast na pojištění osoby uvedené v odstavci 1 písm. s) vzniká, jen pokud podala přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o blízkou osobu; ustanovení odstavce 3 části věty druhé za středníkem platí zde přiměřeně.

************************

HLAVA TŘETÍ

DALŠÍ POJMY

§ 20

Dítě

(1) Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí dítě vlastní nebo osvojené, a pokud se dále nestanoví jinak, též dítě převzaté do (trvalé) péče nahrazující péči rodičů.

(2) Za dítě převzaté do (trvalé) péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám.

(3) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže

1. se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až 23),

2. se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo

3. z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

(4) Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, s výjimkou případu, kdy mu hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nenáleží z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.

(5) Za povinnou školní docházku²⁰⁾ se pro účely tohoto zákona považuje též

a) docházka do desátého ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy, vzdělávání těžce zdravotně postiženého dítěte osvobozeného od povinné školní docházky²⁹⁾ a dále studium na gymnáziu nebo na taneční konzervatoři, jde-li o školní roky, jimiž dítě završuje počet let potřebných pro splnění povinné školní docházky,

b) období školních prázdnin navazujících na ukončení období školního vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky, pokud v této době nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání

§ 21

(1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se pro účely tohoto zákona považuje

1. studium na středních a vysokých školách v České republice,²¹⁾ s výjimkou studia při zaměstnání a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru (příslušníků ozbrojených sil); za studium na středních a vysokých školách v České republice se pro účely tohoto zákona považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice,

2. příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností.

(2) Podle odstavce 1 se středními školami rozumí takové školy, pokud jsou zařazeny do sítě škol,³⁰⁾ a dále školy ozbrojených sil a ozbrojených sborů a školy požární ochrany;³¹⁾ přípravou pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností se rozumí taková příprava prováděná podle předpisů o zaměstnanosti.³²⁾

(3) Za studium na vysokých školách (podle odstavce 1 se považuje také obsahově ucelená část vysokoškolského studia a postgraduální studium absolventů vysokoškolského studia) se pro účely tohoto zákona považuje studium v bakalářském, magisterském a doktorském studijním programu.³³⁾ Za studium na středních školách se pro účely tohoto zákona považuje také příprava na speciálních školách.

***************************************

§ 27

Výdělečná činnost

(1) Výdělečnou činností se rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l) vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění.

(2) Příjmem z výdělečné činnosti v cizině se rozumí příjem z takové výdělečné činnosti, která v cizině podléhá důchodovému pojištění podle předpisů platných v cizině, a to v rozsahu, ve kterém uvedený příjem podléhá tomuto pojištění.

*********************

§ 42

(1) Na plný invalidní důchod má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je plně invalidní, jestliže plná invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu (§ 40).

(2) Výše procentní výměry plného invalidního důchodu osoby uvedené v odstavci 1 činí měsíčně 45 % výpočtového základu; pro účely stanovení výpočtového základu se za osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází roku přiznání plného invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Pro výši základní výměry tohoto důchodu platí § 41 odst. 1 obdobně.

(3) Procentní výměra plného invalidního důchodu náleží pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na plný invalidní důchod, nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, je-li tento důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na plný invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku; přitom se pro tyto účely za dobu pojištění považuje i celá doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice po ukončení povinné školní docházky, doba, po kterou byl pojištěnec veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a náhradní doba pojištění, i když doba pojištění netrvala ani jeden rok.

(4) Procentní výměra plného invalidního důchodu náleží nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2 též pojištěnci, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal aspoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1.

((5) Jestliže poživatel plného invalidního důchodu je výdělečně činný v cizině, plný invalidní důchod se po dobu této výdělečné činnosti nevyplácí.)

***************

Díl třetí

Souběh částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

§ 46

(1) Jestliže průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti (§ 47) poživatele částečného invalidního důchodu

a) nepřesahuje 66 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu (§ 48), částečný invalidní důchod se vyplácí v plné výši,

b) je vyšší než 66 %, ale nepřesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se vyplácí ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry,

c) přesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se nevyplácí.

(2) Jestliže poživatel částečného invalidního důchodu je výdělečně činný v cizině, (částečný invalidní důchod se po dobu této výdělečné činnosti nevyplácí) výplata částečného invalidního důchodu po dobu této výdělečné činnosti nenáleží.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahuje na částečné invalidní důchody přiznané podle § 44 odst. 2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let.

(4) Částečný invalidní důchod se však vyplácí v plné výši, jestliže úhrnný příjem z výdělečné činnosti za kalendářní rok uvedený v § 47 odst. 2 nepřesahuje dvanáctinásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,²²⁾ k 1. lednu kalendářního roku, za který se podle § 47 odst. 2 stanoví průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti. Předchází-li rok přiznání částečného invalidního důchodu kalendářnímu roku, v němž se podle § 47 provádí kontrola pojištěncova průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, upraví se dvanáctinásobek částky uvedené ve větě první úměrně počtu kalendářních dnů pobírání tohoto důchodu v kalendářním roce. Ustanovení odstavce 2 není přitom dotčeno.

************************

§ 55

(1) Nárok na důchod nezaniká uplynutím času.

(2) Nárok na výplatu důchodu nebo jeho části zaniká, není-li dále uvedeno jinak, uplynutím tří let ode dne, za který důchod nebo jeho část náleží (.) ; uplatnil-li oprávněný nárok na důchod, zaniká nárok na výplatu důchodu nebo jeho části uplynutím tří let ode dne uplatnění nároku na důchod. Lhůta podle předchozí věty neplyne po dobu řízení o důchodu a po dobu, po kterou osobě, která musela mít opatrovníka, nebyl opatrovník ustanoven.

************************

Díl čtvrtý

Vyplácení důchodů

§ 64

(1) Důchody se vyplácejí v hotovosti; na základě žádosti příjemce důchodu se důchod poukazuje na účet příjemce u banky v České republice.

((2) Příjemcem důchodu je oprávněný nebo jeho zákonný zástupce anebo zvláštní příjemce. Kdo je zvláštní příjemce, stanoví zvláštní zákon.²⁵⁾)

(2) Příjemcem důchodu je oprávněný, jeho zákonný zástupce nebo náhradní příjemce. Kdo je náhradní příjemce, stanoví zvláštní právní předpis.²⁵⁾

§ 65

(1) Starobní, plný invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (péče) z doby před vznikem nároku na výplatu důchodu.

(2) Plný invalidní a částečný invalidní důchod přiznaný pro plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu následkem úrazu (onemocnění) uvedeného v § 25 odst. 1 větě druhé se vyplácí nejdříve po skončení služby, za jejíhož výkonu došlo k tomuto úrazu (onemocnění).

§ 66

(1) Osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo které se na území České republiky obvykle nezdržují, se vyplácí důchod ve výši odpovídající době pojištění a náhradní době pojištění získaným na území České republiky.

(2) Za osoby, které se na území České republiky obvykle nezdržují, se považují osoby, které v cizině pobývají v kalendářním roce po dobu alespoň 270 dnů.

Díl pátý

Vztah k mezinárodním smlouvám

§ 66a

Pokud ustanovení mezinárodní smlouvy, která byla schválena Parlamentem, ratifikována a vyhlášena a jíž je Česká republika vázána, stanoví jinak, než tento zákon, použijí se ustanovení této smlouvy. Ustanovení věty první se vztahuje i na obdobné mezinárodní smlouvy, které vstoupily v platnost před 1. lednem 1993.

*******************

Platné znění částí zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, s vyznačením navrhovaných změn

**********************

ČÁST PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Základní zásady

(1) Právo na sociální zabezpečení podle tohoto zákona se zaručuje všem občanům. Dávky (sociálního zabezpečení) sociální péče poskytuje stát. Dávky sociálního zabezpečení nepodléhají dani.

(2) Právo na dávky sociálního zabezpečení nezaniká uplynutím času.

(3) a (4) zrušeny

((5) Organizace a občané platí na sociální zabezpečení pojistné, a to v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem.³⁰⁾)

((6) Příjmy a výdaje sociálního zabezpečení jsou součástí státního rozpočtu.)

(6) Výdaje na důchodové zabezpečení a sociální péči se hradí ze státního rozpočtu.

§ 2

Rozsah sociálního zabezpečení

(1) Sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje:

1. důchodové zabezpečení,

2. sociální péči,

3. nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných.

(2) až (4) zrušeny

§ 3

Účastníci právních vztahů sociálního zabezpečení

Účastníky právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona a podle dalších předpisů sociálního zabezpečení jsou občané, organizace a orgány sociálního zabezpečení. Účastníky právních vztahů důchodového zabezpečení jsou též nositelé sociálního pojištění. Kdo je nositelem sociálního pojištění, stanoví zákon o Sociální pojišťovně a o provádění sociálního pojištění.¹⁾

*********************

§ 85

(1) Blízké osoby a bezmocnost se posuzují podle zákona o důchodovém pojištění.⁶³⁾

(2) Posudek Sociální pojišťovny, popřípadě před 1. lednem 2002 okresní správy sociálního zabezpečení, o bezmocnosti blízké nebo jiné osoby a o tom, že dítě je dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, platí i pro nárok na příspěvek podle tohoto zákona.

******************

(§ 113

Povinnosti zdravotnických zařízení

Zdravotnická zařízení jsou povinna pro orgány sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu občanů v řízení o dávkách nebo službách sociální péče, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci a potřebná hlášení a podklady, jichž je třeba k rozhodování o dávce nebo službě sociální péče. Pro podávání hlášení a vydávání výpisů z chorobopisů platí lhůty uvedené v § 108 odst. 2. Zdravotnická zařízení jsou povinna neprodleně oznamovat příslušným orgánům sociálního zabezpečení přerušení nebo skončení poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení podle § 73b, jakož i změnu zdravotnického zařízení, v němž je tato péče poskytována.)

Součinnost zdravotnických zařízení

§ 113

(1) Zdravotnická zařízení jsou povinna na žádost lékařů^40a) příslušných orgánů sociálního zabezpečení za úhradu

3. provést vyšetření zdravotního stavu pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče,

b) podávat výpisy z chorobopisů a podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a potřebná hlášení a podklady, jichž je třeba k posouzení zdravotního stavu pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče.

(2) Zdravotnická zařízení jsou povinna lékařům příslušných orgánů sociálního zabezpečení na jejich žádost bezplatně

a) zapůjčovat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a umožnit jim nahlížet do ní,

b) sdělit na požádání informace, které umožní doplnění zdravotnické dokumentace;

zdravotnickým zařízením však náleží náhrada poštovného od příslušného orgánu sociálního zabezpečení, pokud o tuto náhradu písemně požádají.

(3) Zdravotnická zařízení jsou povinna neprodleně oznamovat příslušným orgánům sociálního zabezpečení přerušení nebo skončení poskytování sociální péče ve zdravotnickém zařízení podle § 73b, jakož i změnu zdravotnického zařízení, v němž je tato péče poskytována.

(4) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami^40b)a seznamem specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Cenu bodu pro specifické zdravotní výkony stanoví Ministerstvo financí podle zvláštních právních předpisů.^40c) Seznam specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami stanoví prováděcí předpis. Úhradu poskytuje orgán sociálního zabezpečení, jehož lékař o provedení výkonu požádal, a to na základě vyúčtování předloženém zdravotnickým zařízením.

(5) Zdravotnické zařízení plní povinnost uvedenou

a) v odstavci 1 písm. a) do 14 kalendářních dnů,

b) v odstavci 1 písm. b) a odstavci 2 do 8 kalendářních dnů,

ode dne, kdy obdrželo žádost, není-li v této žádosti stanovena jiná lhůta.

(6) Lékař příslušného orgánu sociálního zabezpečení je povinen vrátit zdravotnickému zařízení zapůjčenou zdravotnickou dokumentaci nejpozději do 21 dnů ode dne, kdy mu byla doručena.

(7) Vyžádané údaje o zdravotním stavu, jako citlivé údaje podle zvláštního právního předpisu,^40d)jsou příslušné orgány sociálního zabezpečení oprávněny zpracovávat v rozsahu, který je nezbytný k posouzení zdravotního stavu pro účely poskytování dávek a služeb sociální péče.

§ 113a

(1) Příslušný orgán sociálního zabezpečení může uložit pokutu zdravotnickému zařízení za porušení povinností stanovených v § 113 odst. 1, 2 a 5 až do výše 50 000 Kč a pokud byla v období 1 roku předcházejícímu jednání, za které lze uložit pokutu, již pokuta za takové porušení povinností uložena, až do výše 200 000 Kč.

(2) Při rozhodování o uložení pokuty a její výši se přihlíží zejména k rozsahu a závažnosti protiprávního jednání, jeho důsledkům a k tomu, šlo-li o opakované jednání.

(3) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 2 let ode dne, kdy se příslušný orgán sociálního zabezpečení o porušení povinnosti dozvěděl. Pokutu nelze uložit uplynulo-li od porušení povinnosti 5 let.

(4) Pokutu za porušení povinnosti stanovené v § 113 odst.1 nelze uložit, pokud k vyšetření zdravotního stavu ve lhůtě stanovené v § 113 odst. 5 písm.a) nebo ve lhůtě stanovené orgánem sociálního zabezpečení nedošlo zaviněním posuzované osoby.

(5) Pokutu vybírá a vymáhá ten, kdo ji uložil; při vybírání a vymáhání pokuty se postupuje podle předpisů upravujících správu daní a poplatků.^40e)

(6) Pokuta je příjmem státního rozpočtu.

*******************

ČÁST ŠESTÁ

NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ OSOB SAMOSTATNĚ VÝDĚLEČNĚ ČINNÝCH

§ 145a

Společná ustanovení

(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňuje dále stanovené podmínky, je účastna nemocenského pojištění.

(2) Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou, co se rozumí výkonem samostatné výdělečné činnosti a spoluprací při výkonu samostatné výdělečné činnosti, stanoví zákon o důchodovém pojištění.⁵¹⁾ Kde se dále hovoří o samostatné výdělečné činnosti, rozumí se tím též spolupráce při výkonu této činnosti.

(3) Osoba samostatně výdělečně činná je podle tohoto zákona účastna nemocenského pojištění jen jednou, i když vykonává několik samostatných výdělečných činností, popřípadě spolupracuje při výkonu několika těchto činností nebo současně vykonává samostatnou výdělečnou činnost a spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti.

(4) Pro nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných platí ustanovení předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud se dále nestanoví jinak.

HLAVA DRUHÁ

§ 145b

Účast na nemocenském pojištění

(1) Nemocenské pojištění osob samostatně výdělečně činných je dobrovolné. Osoba samostatně výdělečně činná může však být účastna nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících, za které je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti⁵²⁾ (dále jen "zálohy na pojistné na důchodové pojištění") nebo za které není povinna z důvodů uvedených v § 14 odst. 7 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/ /1995 Sb., platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění.

(2) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění vzniká dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém se k tomuto pojištění přihlásila. Nemocenské pojištění však vznikne dnem, od kterého se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k nemocenskému pojištění, pokud se k tomuto pojištění přihlásila nejpozději do osmi dnů ode dne, ve kterém zahájila nebo znovu zahájila samostatnou výdělečnou činnost, jestliže se v této lhůtě přihlásila též k účasti na důchodovém pojištění; podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění se nevyžaduje, pokud osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1995 Sb. Nemocenské pojištění nemůže vzniknout přede dnem, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila nebo znovu zahájila samostatnou výdělečnou činnost, ani přede dnem, od kterého je tuto činnost oprávněna vykonávat.

(3) Účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění zaniká

1. dnem, od kterého se odhlásila z nemocenského pojištění, ne však dříve než dnem, ve kterém se z nemocenského pojištění odhlásila,

2. posledním dnem kalendářního měsíce, na který bezprostředně navazují tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí, za které nebylo zaplaceno splatné pojistné na nemocenské pojištění (dále jen "pojistné"), nebo

3. dnem, kdy nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 5 větě druhé zákona o důchodovém pojištění.

§ 145c

Přehled dávek

Z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se poskytují tyto dávky:

1. nemocenské,

2. peněžitá pomoc v mateřství.

Nemocenské

§ 145d

(1) Nemocenské náleží osobě samostatně výdělečně činné, která je podle zvláštního (předpisu⁵³⁾ uznána dočasně) právního předpisu⁵³⁾ uznána dočasně práce neschopnou k výkonu své dosavadní samostatné výdělečné činnosti (dále jen "pracovní neschopnost"). Nemocenské náleží též, byla-li osobě samostatně výdělečně činné nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu^53a) (dále jen "karanténa").

(2) Nemocenské podle odstavce 1 náleží, pokud

1. osoba samostatně výdělečně činná nevykonává osobně po dobu pracovní neschopnosti nebo karantény samostatnou výdělečnou činnost,

2. bylo zaplaceno pojistné za dobu účasti na nemocenském pojištění, z něhož je nárok na nemocenské uplatněn, a to včetně kalendářního měsíce bezprostředně předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž vznikla pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa); při vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény) v kalendářním měsíci, ve kterém vzniklo nemocenské pojištění osoby samostatně výdělečně činné, však musí být vždy zaplaceno pojistné za tento kalendářní měsíc. Podmínka zaplacení pojistného je splněna, pokud osoba samostatně výdělečně činná zaplatí pojistné nejpozději do tří měsíců ode dne vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény),

3. účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných trvala aspoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni vzniku pracovní neschopnosti (nařízení karantény); to však neplatí, vznikla-li účast na nemocenském pojištění osob samostatně výdělečně činných podle § 145b odst. 2 věty druhé.

***********************

§ 177a

(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vydá vyhlášku podle § 86, § 92 odst. 2, § 93 odst. 1, § 94 odst. 1, § 101 odst. 1, § 108 odst. 2.

(2) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou, co se považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, které dítě se považuje za dlouhodobě těžce zdravotně postižené, co se rozumí pobytem dítěte v zařízení, výchovou dítěte a péčí nahrazující péči rodičů, způsob vzájemného zúčtování dávek při jejich souběhu nebo zpětné výplatě, výši úhrady v ústavech sociální péče pro mládež a výši kapesného v ústavech sociální péče.

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí po dohodě s Ministerstvem zdravotnictví vydá vyhlášku podle § 93a a § 113 odst.4.

Platné znění částí zákona č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, s vyznačením navrhovaných změn

*********************

§ 19

Lázeňská péče

(1) Lázeňská péče se poskytuje výběrově osobám, jejichž zdravotní stav ji vyžaduje. Seznam nemocí, při nichž může být poskytnuta lázeňská péče, a délku léčebné doby stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Další podmínky a způsob poskytování lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky.

(2) Lázeňskou péči povolují příslušné (správy sociálního zabezpečení, popřípadě jiné) orgány a organizace k tomu oprávněné, a to na základě lékařských návrhů a za součinnosti zdravotnických zařízení a orgánů. Lázeňskou péči o děti do 15 let a o osoby stižené nemocemi, jejichž seznam vydává ministerstvo zdravotnictví, povolují zdravotnické orgány a zařízení.

§ 20

Poskytování léků a prostředků zdravotnické techniky

Pokud nebyly nemocnému poskytnuty potřebné léky a zdravotnické prostředky přímo při výkonu léčebně preventivní péče, vydá mu je na lékařský předpis lékárna nebo jiné zařízení k tomu určené.

§ 21

Posudková činnost

(1) Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři podle zvláštních předpisů (vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky).

(2) Pro jiné účely, než jsou uvedeny v odstavci 1, se vykonává posudková činnost a vydávají osvědčení v rozsahu, který stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(3) Posuzování způsobilosti k práci pro účely sociálního (zabezpečení) pojištění je upraveno zvláštními předpisy.

******************

Hlava druhá

Rozhodování při výkonu zdravotní péče

§ 77

(1) Lékaři nebo odborné komise zdravotnických zařízení ustavené podle zvláštních předpisů rozhodují v mezích zákona při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu o právech a povinnostech občanů týkajících se jejich zdraví.

(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1 učiněné při výkonu zdravotní péče je nesprávné, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, který o něm rozhodne. Návrh na přezkoumání může podat též (okresní správa sociálního zabezpečení) nositel sociálního pojištění. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu.

(3) O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření vedoucího zdravotnického zařízení řízeného ministerstvem zdravotnictví rozhoduje toto ministerstvo, v ostatních případech okresní úřad (obvodní úřad, úřad města), v jehož obvodu se zdravotnické zařízení nachází.

(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 nebo 3 lze podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do 3 dnů, ode dne, kdy rozhodnutí bylo občanu doručeno nebo opatření sděleno a jde-li o návrh na přezkoumání podávaný nositelem sociálního pojištění, do 3 dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí nebo opatření podle odstavce 1 dozvěděl.

(5) Jinak se na rozhodování při výkonu zdravotní péče vztahují obecné předpisy o správním řízení.¹³⁾

(6) Pro posouzení případů, u nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě, zda bylo ublíženo na zdraví, ustanovuje ministr zdravotnictví České republiky a orgán kraje v přenesené působnosti jako své poradní orgány znalecké komise. Postavení a činnosti znaleckých komisí stanoví Ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nevztahují na rozhodování nositele sociálního pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštního zákona.¹⁵⁾

********************

Platné znění částí zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, s vyznačením navrhovaných změn

******************

§ 1

(1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.

(2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, okresní úřady a města při výkonu působnosti okresního úřadu, obce při výkonu státní správy, dále na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, jakož i na Sociální pojišťovnu a veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad").

(3) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na vyšetřovatele Policie České republiky, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů státní správy soudů.

(4) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů jinak, než jak stanoví tento zákon.

***************

Platné znění částí zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, s vyznačením navrhovaných změn

*******************

§ 142

Organizace a řízení

(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva. O odvolání proti rozhodnutí tohoto orgánu rozhoduje ministerstvo.

(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.

(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.

((4) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů.⁴¹⁾ )

(4) Není-li v  této části zákona stanoveno jinak, platí pro řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě podle tohoto zákona ustanovení zvláštních právních předpisů o řízení o důchodech z důchodového pojištění, o nichž rozhoduje ministerstvo, a jejich výplatě.⁴¹⁾

*********************

Platné znění částí zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, s vyznačením navrhovaných změn

********************

§ 9

Nepříznivý zdravotní stav

(1) Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok.

(2) Jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činí stupeň zdravotního postižení

a) od 20 % do 49 %, považuje se nezaopatřené dítě za dlouhodobě nemocné,

b) od 50 % do 79 %, považuje se osoba za dlouhodobě zdravotně postiženou,

c) od 80 % do 100 %, považuje se osoba za dlouhodobě těžce zdravotně postiženou.

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou klasifikaci zdravotního postižení podle stupňů (odstavec 2) a způsob jejich posuzování.

((4) Posuzování zdravotního stavu pro účely tohoto zákona podle odstavců 1 a 2 upravuje zvláštní zákon.⁹⁾ )

**********************

HLAVA ŠESTÁ

ZAOPATŘOVACÍ PŘÍSPĚVEK

§ 33

Podmínky nároku na zaopatřovací příspěvek

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek má, koná-li muž vojenskou základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení v Armádě České republiky nebo civilní službu (dále jen "služba" a "voják") a voják nemá po dobu služby nárok na náhradu mzdy, platu nebo jiného příjmu podle zvláštních předpisů,

1. nezaopatřené dítě vojáka; za dítě vojáka se považuje dítě vlastní (osvojené) a dítě převzaté vojákem do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu,

2. manželka vojáka, která pečuje o dítě ve věku do čtyř let, popřípadě o dítě ve věku do sedmi let, jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené, nebo která (je plně invalidní) pobírá plný invalidní důchod anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná; za vážný důvod, pro který manželka vojáka nemůže být výdělečně činná, se považuje zejména soustavná příprava na budoucí povolání , vážné zdravotní důvody a péče o dítě předškolního věku starší čtyř let, pokud ji nelze zajistit jinak,

3. osoba s výjimkou osob uvedených v písmenech a) a b), které soud přiznal vůči vojákovi výživné nebo příspěvek na výživu nebo která uzavřela s vojákem dohodu o placení výživného nebo příspěvku na výživu, pokud voják pro výkon uvedené služby nemůže plnit svou vyživovací povinnost.

(2) Pro nárok na zaopatřovací příspěvek platí odstavec 1 obdobně, koná-li žena vojenskou základní službu v Armádě České republiky.

**********************

§ 50

Podmínkou nároku na dávku je písemný souhlas oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob (§ 7) s tím, aby státní orgány a další právnické osoby a fyzické osoby sdělily okresnímu úřadu, (který) příslušnému krajskému úřadu a Ministerstvu práce a sociálních věcí, pokud o dávce (rozhoduje) rozhodují nebo ji vyplácí anebo ji kontrolují, výši příjmu těchto osob, skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte, nepříznivý zdravotní stav, údaj o tom, zda a po jakou dobu dítě navštěvuje jesle, mateřskou školu nebo jiné obdobné zařízení pro děti předškolního věku, údaje o přihlášení se k trvalému pobytu a další údaje, které tvoří náležitosti žádosti podle § 68, a to v rozsahu potřebném pro rozhodování o dávce, její výši a výplatě. Mělo-li nezaopatřené dítě nárok na dávku před dovršením zletilosti, náleží mu dávka po dovršení zletilosti, udělí-li takové dítě písemný souhlas podle věty první. Věta druhá platí obdobně pro nárok na rodičovský příspěvek rodiče po dovršení 16 let.

*****************

HLAVA DRUHÁ

Díl první

Povinnost a odpovědnost oprávněné osoby

§ 61

(1) Příjemce dávky je povinen písemně ohlásit příslušnému okresnímu úřadu do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.

(2) Byl-li příjemce dávky vyzván příslušným okresním úřadem, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, je povinen této výzvě vyhovět, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, neurčil-li okresní úřad delší lhůtu; neučiní-li tak v určené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže příjemce byl ve výzvě na tento následek upozorněn.

(3) Je-li dávka nebo její výše podmíněna nepříznivým zdravotním stavem oprávněné osoby nebo společně posuzované osoby, jsou oprávněná osoba nebo tato společně posuzovaná osoba povinny podrobit se vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření, jsou-li příslušným okresním úřadem nebo krajským úřadem k tomu vyzvány, a to ve lhůtě stanovené tímto orgánem. Výplata dávky může být zastavena, jestliže se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, nepodrobí vyšetření zdravotního stavu nebo jinému odbornému vyšetření a příjemce dávky byl ve výzvě na tento následek upozorněn.

§ 62

(1) Příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo zavinil, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Nárok na vrácení dávky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím tří let ode dne, za který byla dávka vyplacena.

(2) O povinnosti vrátit dávku nebo její část podle odstavce 1 rozhoduje okresní úřad, který dávku přiznává. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky, a to i v případě, že jde o jinou dávku podle tohoto zákona, než na jaké vznikl přeplatek; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

Díl druhý

Povinnosti státních orgánů, zaměstnavatelů a dalších osob

§ 63

(1) Státní orgány, další právnické osoby a fyzické osoby jsou povinny na výzvu příslušného okresního úřadu, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, nebo příslušnému orgánu kraje, nebo na požádání žadatele o dávku sdělit bezplatně údaje rozhodné podle tohoto zákona pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu; (jde-li však o údaje týkající se zdravotního stavu vyžádané okresním úřadem nebo orgánem kraje v přenesené působnosti a nejde o případy uvedené v § 9, platí o úhradě zdravotních výkonů ve zdravotnickém zařízení zvláštní předpisy.¹⁹⁾) jde-li však o údaje týkající se zdravotního stavu, a nejedná se o případy uvedené v § § 65 a 65b), platí o úhradě zdravotnických výkonů ve zdravotnickém zařízení zvláštní právní předpis.¹⁹⁾

(2) Jestliže státní orgány, další právnické osoby a fyzické osoby mohou podle odstavce 1 sdělit údaje rozhodné podle tohoto zákona pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu jen za podmínky, že byly pro sdělení takových údajů zbaveny mlčenlivosti, má se za to, že jsou pro případ uvedených údajů mlčenlivosti zbaveny, jestliže jim okresní úřad písemně sdělil, že osoba, jíž se takové údaje týkají, dala podle § 50 písemný souhlas k tomu, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby sdělily okresnímu úřadu uvedené údaje.

((3) Ministerstvo práce a sociálních věcí vede v rozsahu potřebném k zamezení a odstranění přeplatků na dávkách státní sociální podpory evidenci potřebných údajů o těchto dávkách; tyto údaje sdělují okresní úřady prostřednictvím orgánu kraje v přenesené působnosti Ministerstvu práce a sociálních věcí způsobem a v termínech tímto ministerstvem stanovených. O zjištěných skutečnostech vedoucích k zamezení a odstranění přeplatků na dávkách státní sociální podpory informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí příslušné okresní úřady a orgán kraje v přenesené působnosti.)

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí vede informační systém o dávkách státní sociální podpory a jejich výši, o poživatelích těchto dávek a žadatelích o tyto dávky a osobách s nimi společně posuzovaných. Údaje z tohoto informačního systému sděluje okresním úřadům a krajským úřadům v souvislosti s řízením o dávkách státní sociální podpory, a to v rozsahu nezbytném pro provádění státní sociální podpory. Státní orgány a další právnické a fyzické osoby jsou povinny poskytovat Ministerstvu práce a sociálních věcí údaje ze svých informačních systémů, jedná-li se o údaje nezbytné pro vedení informačního systému o dávkách státní sociální podpory, a to způsobem a ve lhůtách určených Ministerstvem práce a sociálních věcí.

§ 64

(1) Zaměstnanci Ministerstva práce a sociálních věcí, kraje a okresního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při provádění státní sociální podpory nebo v přímé souvislosti s ním, pokud se dále nestanoví jinak. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu. Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být zaměstnanci uvedených orgánů zproštěni pouze tím, v jehož zájmu tuto povinnost mají, a to písemně s uvedením rozsahu a účelu.

(2) Údaje týkající se oprávněných osob nebo příjemců dávky, státních orgánů nebo jiných fyzických nebo právnických osob, které se orgány uvedené v odstavci 1 při své činnosti dozvědí, sdělují jiným subjektům, jen stanoví-li tak zvláštní zákon²⁰⁾ nebo tento zákon; jinak mohou tyto údaje sdělit jiným subjektům jen se souhlasem oprávněné osoby nebo příjemce dávky, státního orgánu nebo jiných fyzických nebo právnických osob.

(3) Orgány uvedené v odstavci 1 jsou povinny na žádost poskytovat

(a) orgánům sociálního zabezpečení⁴⁹⁾ a obcím údaje potřebné pro rozhodování o dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a o dalších sociálních dávkách a orgánům sociálního zabezpečení posuzujícím zdravotní stav podle § 9 odst. 2 písm. a) a b) údaje o nezaopatřenosti dítěte, )

a) okresním úřadům, krajským úřadům a obcím údaje potřebné pro rozhodování o dávkách sociální péče^20b) a pro účely sociálně-právní ochrany dětí,^20c)

b) správcům daně z příjmů⁵⁰⁾ údaje potřebné k vyměření a vymáhání daní,

c) zdravotním pojišťovnám⁵¹⁾ údaje potřebné pro stanovení pojistného na veřejné zdravotní pojištění,

d) úřadům práce⁵²⁾ údaje potřebné pro nároky vyplývající z předpisů o zaměstnanosti,

e) orgánům činným v trestním řízení⁵³⁾ údaje potřebné pro trestní řízení,

f) soudům a správním orgánům údaje potřebné pro občanské soudní řízení a správní řízení,

g) orgánům oprávněným podle zvláštního zákona⁵⁴⁾ ke kontrole činností orgánů uvedených v odstavci 1 údaje potřebné k provádění této kontroly,

h) Českému statistickému úřadu údaje potřebné pro vedení statistických registrů, s výjimkou údajů týkajících se jednotlivých osob.

(4) Okresní úřady a orgán kraje v přenesené působnosti jsou povinny

a) Ministerstvu práce a sociálních věcí poskytovat informace v případech vyřizování stížností a zobecněné informace a souhrnné údaje, s výjimkou jmenných údajů, které okresní úřad nebo orgán kraje v přenesené působnosti získá při své činnosti; tím není dotčena povinnost podle § 63 odst. 3,

b) na žádost poskytovat orgánům oprávněným podle zvláštního zákona ke kontrole činnosti orgánů provádějících státní sociální podporu informace potřebné k provádění této kontroly.

(5) Okresní úřady jsou povinny poskytovat informace a údaje uvedené v odstavci 4 písm. a) též příslušnému orgánu kraje.

(6) Zobecněné informace a souhrnné údaje, které Ministerstvo práce a sociálních věcí a okresní úřad získají při své činnosti, mohou být bez uvedení konkrétních jmenných údajů využívány zaměstnanci těchto orgánů při vědecké, publikační a pedagogické činnosti nebo Ministerstvem práce a sociálních věcí, orgán kraje v přenesené působnosti pro analytickou a koncepční činnost.

(7) Okresní úřad, který je příslušný k rozhodování o dávce, je povinen na žádost fyzické nebo právnické osoby, která prokáže, že má vůči jiné osobě podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí splatnou pohledávku, sdělit písemně, zda tato jiná osoba je poživatelem dávky podle tohoto zákona a v jaké výši je tato dávka vyplácena.

Díl třetí

§ 65

Kontrolní činnost

(1) Orgán kraje v přenesené působnosti a okresní úřad, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, mají právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů předložených právnickými a fyzickými osobami uvedenými v § 63 v řízení o dávce státní sociální podpory. Právo přezkoumat správnost a úplnost podkladů podle věty první se nevztahuje na podklady předložené jinými státními orgány.

(2) Zaměstnanci státních orgánů uvedených v odstavci 1 větě první pověření provedením kontroly mají oprávnění kontrolovat u právnických nebo fyzických osob plnění povinností uložených v § 63; za tím účelem jsou právnické nebo fyzické osoby uvedené v § 63 povinny umožnit nahlížet do potřebných dokladů a poskytovat uvedeným zaměstnancům potřebnou součinnost. Jde-li o banky, týká se oprávnění kontrolovat podle věty první jen povinností, které banka plní podle § 63 jako zaměstnavatel osoby, jejíž údaje se pro nárok nebo výši dávky zjišťují.

(3) Zaměstnancům právnických nebo fyzických osob uvedených v § 63, kteří nesplní nebo poruší povinnosti uložené v odstavci 2, může zaměstnanec státního orgánu uvedeného v odstavci 1 pověřený provedením kontroly uložit pořádkovou pokutu až do výše 2 000 Kč, a to i opětovně. Pořádkovou pokutu lze uložit ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy k nesplnění povinnosti došlo.

(4) Za porušení povinností uvedených v § 63 jsou orgán kraje v přenesené působnosti a příslušný okresní úřad oprávněny uložit právnické nebo fyzické osobě uvedené v § 63 pokutu až do výše 250 000 Kč a při opětovném porušení povinností, za jejichž nesplnění nebo porušení již byla pokuta uložena, pokutu až do částky 500 000 Kč.

(5) Pokutu podle odstavce 4 lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se příslušný orgán kraje nebo příslušný okresní úřad dozvěděly o porušení povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k jejich porušení došlo.

(6) Pokuty uložené podle tohoto zákona vybírá a vymáhá orgán, který pokutu uložil. Pokuty uložené podle tohoto zákona jsou příjmem státního rozpočtu.

Díl čtvrtý

Posuzování zdravotního stavu

a součinnost zdravotnických zařízení

§ 65a

(1) Zdravotní stav oprávněné osoby nebo osoby s oprávněnou osobou společně posuzované se posuzuje na základě žádosti o dávku státní sociální podpory, jestliže dávka nebo její výše je podmíněna nepříznivým zdravotním stavem.

(2) Posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zahrnuje posuzování

4. stupně zdravotního postižení podle § 9 odst. 2,

5. zda se dítě může soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz podle § 11 odst. 1 písm. b),

6. zda dítě z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost, [§ 11 odst. 1 písm. c)].

(3)Zdravotní stav pro účely státní sociální podpory posuzuje okresní úřad svým lékařem a krajský úřad svým lékařem.

(4) Součástí posouzení je

3. zhodnocení funkčních nálezů odborných lékařů,

4. vyšetření zdravotního stavu posuzované osoby lékaři uvedenými v odstavci 3, popřípadě vyšetření zdravotního stavu nebo jiného odborného vyšetření ve zdravotnickém zařízení určeném lékařem uvedeným v odstavci 3, je-li to potřebné.

(5) Posouzení zdravotního stavu podle odstavce 2 se provádí také tehdy, je-li třeba zjistit, zda nedošlo ke změně zdravotního stavu v době pobírání dávky státní sociální podpory.

(6) Jestliže byl zdravotní stav, v případech uvedených v odstavci 2, posouzen Sociální pojišťovnou pro účely sociálního pojištění podle zvláštního právního předpisu,^54a) použije se toto posouzení i pro účely státní sociální podpory.

§ 65b

(1) Zdravotnická zařízení jsou povinna pro okresní úřad a krajský úřad na jejich žádost za úhradu

3. provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách státní sociální podpory,

4. vydávat výpisy z chorobopisů a podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemocí a potřebná hlášení a podklady, jichž je třeba k posouzení zdravotního stavu podle § 65a odst. 2.

(2) Zdravotnická zařízení jsou povinna okresnímu úřadu nebo krajskému úřadu na jejich žádost bezplatně

3. zapůjčovat potřebnou zdravotnickou dokumentaci a umožnit jim nahlížet do ní,

4. sdělit na požádání informace, které umožní doplnění zdravotnické dokumentace;

zdravotnickým zařízením však náleží náhrada poštovného od orgánu, který si dokumentaci vyžádal, pokud o tuto náhradu písemně požádají.

(3) Výše úhrady za výkony podle odstavce 1 se řídí seznamem zdravotních výkonů s bodovými hodnotami^54b) a seznamem specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Seznam specifických zdravotních výkonů s bodovými hodnotami vydá vyhláškou Ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví. Cenu bodu pro specifické zdravotní výkony stanoví Ministerstvo financí podle zvláštních právníchpředpisů.^54c)Úhradu poskytuje orgán, který si provedení výkonu vyžádal, a to na základě vyúčtování předloženém zdravotnickým zařízením.

(4) Zdravotnické zařízení plní povinnosti podle odstavců 1 a 2

3. jde-li o vyšetření zdravotního stavu do 14 kalendářních dnů ode dne, kdy obdrželo žádost,

4. ve všech ostatních případech do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy obdrželo žádost,

není-li v žádosti stanovena lhůta jiná.

(5) Lékař uvedený v § 65a odst.3 je povinen vrátit zdravotnickému zařízení zapůjčenou zdravotnickou dokumentaci nejpozději do 21 kalendářních dnů ode dne, kdy mu byla doručena.

(6) Vyžádané údaje o zdravotním stavu jako citlivé údaje podle zvláštního právního předpisu^54d) jsou okresní úřad a krajský úřad oprávněny zpracovávat v rozsahu, který je nezbytný k posouzení zdravotního stavu pro účely uvedené v § 65a odst. 2.

§ 65c

(1) Příslušný okresní úřad nebo krajský úřad může uložit pokutu zdravotnickému zařízení za porušení povinností stanovených v § 65b odst.1, 2 a 4 až do výše 50 000 Kč a pokud byla v období 1 roku předcházejícímu jednání, za které lze uložit pokutu, již pokuta za takové porušení povinností uložena, až do výše 200 000 Kč.

(2) Při rozhodování o uložení pokuty a její výši se přihlíží zejména a k rozsahu a závažnosti protiprávního jednání, jeho důsledkům a k tomu, šlo-li o opakované jednání.

(3) Řízení o uložení pokuty lze zahájit do 2 let ode dne, kdy se příslušný okresní úřad nebo krajský úřad o porušení povinnosti dozvěděly. Pokutu nelze uložit, uplynulo‑li od porušení povinnosti 5 let.

(4) Pokutu za porušení povinnosti stanovené v § 65b odst.1 nelze uložit, pokud k vyšetření zdravotního stavu ve lhůtě stanovené v § 65b odst.4 nedošlo zaviněním posuzované osoby (§ 65a odst.1).

************************

§ 68

Náležitosti žádosti

(1) Žádost o dávku musí obsahovat

a) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu, k němuž jsou hlášeny oprávněná osoba a osoby s ní společně posuzované podle § 7, a rodná čísla těchto osob,

b) souhlas oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob podle § 50,

c) určení, jakým způsobem má být dávka vyplácena, popřípadě vyplacena (§ 58 odst. 2),

d) doklad o výši příjmu oprávněné osoby a společně s ní posuzovaných osob (§ 5) v rozhodném období (§ 6) v případech, kdy je přiznání dávky podmíněno příjmem; to neplatí, jde-li o příjmy uvedené v § 5 odst. 1 písm. c), pokud je vyplácí Sociální pojišťovna podle zvláštního právního předpisu,^54a)

e) potvrzení o skutečnostech uvedených v § 30 odst. 4, o příjmech uvedených v § 32 odst.2, popřípadě o návštěvě dítěte v jeslích, mateřské škole nebo jiném zařízení uvedeném v § 30 odst. 6, jde-li o nárok na rodičovský příspěvek,

f) skutečnosti prokazující nezaopatřenost dítěte, je-li to pro nárok na dávku nebo její výši potřebné,

g) potvrzení o místě sídla školy nebo její součásti, jde-li o nárok na sociální příplatek, příspěvek na dopravu nebo příspěvek na úhradu potřeb dítěte, je-li to pro nárok na dávku nebo její výši potřebné,

h) doklad o tom, že byt (obytná místnost) je užíván na základě nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví k nemovitosti, jde-li o žádost o příspěvek na bydlení,

i) potvrzení o době trvání služby, jde-li o nárok na zaopatřovací příspěvek,

j) rozhodnutí o svěření dítěte do pěstounské péče, jde-li o nároky na dávky uvedené v § 36, nebo rozhodnutí o ustanovení opatrovníkem, popřípadě rozhodnutí příslušného orgánu o dočasném svěření dítěte do péče osoby, která má zájem stát se pěstounem, jde-li o nároky podle § 43,

k) prohlášení o tom, zda v rozhodném období (§ 6) byly žadateli nebo osobě se žadatelem společně posuzované vypláceny příjmy uvedené v § 5 odst. 1 písm. c),

l) jméno, příjmení a adresu svého ošetřujícího lékaře a název a adresu zdravotnického zařízení, v němž se léčí, jde-li o žádost o dávku, která vyžaduje posouzení zdravotního stavu (§ 65a).

(2) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní rok, považuje se za doklad, kterým se příjmy prokazují,

a) potvrzení, jde-li o příjmy uvedené

1. v § 5 odst. 1 písm. a) č. 1, 2 a 4 a písm. c) a d),

2. v § 5 odst. 1 písm. a) č. 3 a 5, pokud nejsou zdaněny zvláštní sazbou daně podle zákona o daních z příjmů,

3. v § 5 odst. 1 písm. b), jedná-li se o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. k), m) až r) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů,

4. v § 5 odst. 1 písm. e), pokud jsou předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů a nejsou zdaněny zvláštní sazbou daně podle zákona o daních z příjmů,

5. v § 5 odst. 1 písm. e), pokud se neprokazují způsobem uvedeným v č. 4, jedná-li se o příjmy obdobné příjmům uvedeným v č. 1 až 3 a lze je prokázat potvrzením,

b) prohlášení o výši příjmu, jde-li o ostatní příjmy.

(3) Je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí, považují se za doklad, kterým se příjmy prokazují,

a) potvrzení, jde-li o příjmy uvedené

1. v § 5 odst. 1 písm. a) č. 1, písm. c) a d) a příjmy uvedené v § 5 odst. 1 písm. b), jedná-li se o příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. k), m) až r) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů,

2. v § 5 odst. 1 písm. e), jedná-li se o příjmy obdobné příjmům uvedeným v č. 1 a lze je prokázat potvrzením,

b) prohlášení o výši příjmů, jde-li o ostatní příjmy.

(4) Pokud jsou některé z příjmů prokazovány způsobem uvedeným v odstavci 2 písm.b) a v odstavci 3 písm. b), může orgán rozhodující o dávce v případě pochybností požádat o potvrzení o takovém příjmu, nebrání-li tomu vážná překážka.

(5) Potvrzení o přípravě na budoucí povolání pro prokázání nezaopatřenosti dítěte [odstavec 1 písm. f)] a potvrzení o sídle školy nebo její součásti [odstavec 1 písm. g)] se předkládají každoročně vždy nejpozději do 30. září, pokud v jednotlivých případech okresní úřad neumožní, že lze potvrzení předložit v pozdějším termínu.

(6) Veškerá písemná podání v řízení o dávkách se předkládají v češtině; listinné doklady v jiných jazycích musí být opatřeny úředním překladem do češtiny, pokud orgán o dávkách rozhodující v odůvodněných případech od tohoto překladu neupustí.

(7) Lze-li skutečnosti uvedené v odstavci 1 ověřit z rozhodnutí příslušných orgánů²¹⁾ nebo z jiných dokladů, nevyžaduje se přiložení potvrzení.

*************

HLAVA ČTVRTÁ

Vztah k mezinárodním smlouvám

§ 73a

Pokud ustanovení mezinárodní smlouvy, která byla schválena Parlamentem, ratifikována a vyhlášena a jíž je Česká republika vázána, stanoví jinak, než tento zákon, použijí se ustanovení této smlouvy. Ustanovení věty první se vztahuje i na obdobné mezinárodní smlouvy, které vstoupily v platnost před 1. lednem 1993. Plnění povinností vyplývajících z těchto smluv zajišťují též orgány provádějící státní sociální podporu.

*****************

Platné znění částí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, s vyznačením navrhovaných změn

*******************

Příslušnost

§ 9

(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně

a) ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích,

b) ve sporech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů v informačních systémech,³⁹⁾

c) ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona,⁴⁰⁾ o nárocích z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva podle autorského zákona,

d) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení poskytnuté neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, mezi zaměstnavatelem a příjemcem této dávky,

(e) ve sporech mezi příslušným orgánem nemocenského pojištění a zaměstnavatelem o náhradu škody vzniklé nesprávným postupem při provádění nemocenského pojištění, )

e) ve sporech o vzájemné vypořádání dávky nemocenského pojištění poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce než náležela,^40a)

f) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,

g) ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,

h) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů České republiky,

i) v řízení o určení, zda návrh na registraci politické strany nebo politického hnutí nemá nedostatky, které by bránily jejich registraci.¹⁾

(3) Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně

a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku,

b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku,⁴¹⁾

c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů,

d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,⁴²⁾

e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,⁴³⁾

f) v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,⁴⁴⁾

g) ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b),

h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů,

i) ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním fondem a správcem majetku patřícího do jejich konkursní podstaty, popřípadě nuceným správcem, který jim byl ustanoven,

j) ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem,

k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,⁴⁵⁾

l) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním⁴⁶⁾ a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství,⁴⁷⁾

m) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,⁴⁸⁾

n) ve sporech z práv k obchodnímu jménu,⁴⁹⁾

o) ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví,

p) ve sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu,

q) ve sporech z obchodů na komoditní burze,

r) ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů

1. ze smluv o úvěru,⁵⁰⁾ o běžném účtu⁵¹⁾ a o vkladovém účtu⁵²⁾ a z jejich zajištění; ustanovení písmena p) tím není dotčeno,

2. o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti se smlouvami uvedenými pod bodem 1 a jejich zajištění,

3. o určení vlastnictví k nemovitostem a o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem,

4. o práva k cizím věcem,⁵³⁾

5. týkajících se nájmu nemovitostí, bytů a nebytových prostor,

6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

s) ve věcech konkursu a vyrovnání,

t) ve sporech vyvolaných konkursem nebo vyrovnáním, ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,

u) ve věcech kapitálového trhu.

(4) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

**************************

§ 88

Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k řízení příslušný soud,

a) v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v České republice, jde-li o rozvod, neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud žalovaného, a není-li ani takového soudu, obecný soud žalobce;

b) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu;

c) v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své bydliště, jde-li o věc péče o nezletilé, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení nebo o povolení uzavřít manželství nezletilému;

d) který je obecným soudem fyzické osoby, jde-li o řízení o její způsobilost k právním úkonům; je-li tato fyzická osoba bez svého souhlasu v ústavní zdravotnické péči, je příslušný soud, v jehož obvodu je toto zdravotnické zařízení. Jde-li o řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, je příslušný soud, v jehož obvodu je tento ústav;

e) v jehož obvodu má opatrovanec bydliště, jde-li o věc opatrovnickou nebo o povolení uzavřít manželství opatrovanci; jde-li však o opatrovnictví nad osobami neznámého pobytu nebo nepřítomnými, je příslušný soud, v jehož obvodu mají tyto osoby majetek;

f) který byl naposledy v České republice obecným soudem toho, jenž má být prohlášen za mrtvého;

g) v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písm. b);

h) v jehož obvodu probíhá řízení o dědictví, jde-li o rozhodnutí sporu v souvislosti s řízením o dědictví;

ch) u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu;

i) u něhož je prováděn konkurz nebo vyrovnání, jde-li o spory jimi vyvolané, ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů,

j) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce, týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,

k) v jehož obvodu měl zůstavitel naposledy bydliště, a neměl-li bydliště nebo nelze-li bydliště zjistit, v jehož obvodu měl naposledy pobyt; není-li takový soud, je příslušný soud, v jehož obvodu je zůstavitelův majetek, popřípadě mezi několika takto příslušnými soudy ten z nich, který první provedl úkon, jde-li o řízení o dědictví;

l) v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení;

m) v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel, jde-li o řízení o umoření listin; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo; jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo;

n) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a;

o) v jehož obvodu bylo v době podání návrhu na provedení dražby sídlo nebo bydliště navrhovatele ve věcech veřejných dražeb podle zákona o veřejných dražbách (.),

p) který je obecným soudem fyzické nebo právnické osoby, je-li žalovaným Sociální pojišťovna.

§ 89

Soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s výjimkou věcí uvedených v § 88 písm. a) až o).

******************************

ČÁST PÁTÁ

Správní soudnictví

Hlava první

Obecná ustanovení o správním soudnictví

§ 244

(1) Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, jimiž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti fyzických či právnických osob, jakož i rozhodnutí orgánů veřejné správy o osobním stavu.

(2) Ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen "rozhodnutí správního orgánu").

§ 245

(1) Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu posoudí soud i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné a není-li pro jeho přezkoumání stanoven zvláštní postup.

(2) U rozhodnutí, které správní orgán vydal na základě zákonem povolené volné úvahy (správní uvážení), přezkoumává soud pouze, zda takové rozhodnutí nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem.

§ 246

(1) K přezkoumávání rozhodnutí jsou věcně příslušné krajské soudy, nestanoví-li zákon jinak.

(2) Vrchní soudy jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí ústředních orgánů státní správy, s výjimkou věcí důchodového a nemocenského zabezpečení, důchodového pojištění a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů o zaměstnanosti.

(3) Okresní soudy jsou věcně příslušné k přezkoumávání rozhodnutí o přestupcích a v případech, kdy to stanoví zákon.

§ 246a

(1) Místně příslušným je soud, v jehož obvodu má sídlo správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává, není-li stanoveno jinak.

(2) V řízení podle hlavy druhé této části ve věcech pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a v řízení podle hlavy třetí této části ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud navrhovatele. Nemá-li navrhovatel obecný soud v České republice, je k rozhodnutí o opravném prostředku ve věcech nemocenského pojištění, důchodového pojištění a důchodového zabezpečení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má sídlo nositel sociálního pojištění, který rozhodnutí vydal.

§ 246b

(1) Při přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy a dvou soudců, není-li stanoveno jinak. O opravných prostředcích proti rozhodnutím ve věcech důchodového zabezpečení a důchodového pojištění jednají a rozhodují u krajských soudů samosoudci.

(2) Samosoudce jedná a rozhoduje ve věcech, k jejichž projednání jsou věcně příslušné okresní soudy, a ve věcech, u nichž to výslovně stanoví zákon.

§ 246c

Pro řešení otázek, které nejsou přímo upraveny v této části, se užije přiměřeně ustanovení prvé a třetí části tohoto zákona.

Hlava druhá

Rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů

§ 247

(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje v případech, v nichž fyzická nebo právnická osoba tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí.

(2) Podmínkou řízení podle této hlavy je vyčerpání přípustných řádných opravných prostředků a nabytí právní moci rozhodnutí.

§ 248

(1) Soudy nepřezkoumávají rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby, zejména obecně závazné (normativní) akty, rozhodnutí organizační povahy a rozhodnutí upravující vnitřní poměry orgánu, který je vydal.

(2) Soudy dále nepřezkoumávají

a) rozhodnutí, která jsou přezkoumávána podle třetí hlavy této části nebo podle obecných ustanovení občanského soudního řádu,

b) rozhodnutí správních orgánů v občanskoprávních a obchodněprávních věcech, v nichž správní orgán vystupuje jménem státu jako vlastníka nebo jiného účastníka právního vztahu,

c) rozhodnutí orgánů vojenské správy, která byla vydána k přípravě a plnění úkolů za branné pohotovosti státu,

4. rozkazy funkcionářů ozbrojených sil a ozbrojených sborů,

5. rozhodnutí správních orgánů předběžné nebo pořádkové povahy a rozhodnutí, jimiž se upravuje vedení správního řízení,

6. rozhodnutí správních orgánů o kázeňských trestech příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů, pokud se jimi neomezuje osobní svoboda nebo pokud nemají za následek zánik služebního vztahu, dále odsouzených v nápravně výchovných ústavech, jakož i obviněných ve výkonu vazby,

7. rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti,

8. rozhodnutí o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání,

9. rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích,

10. rozhodnutí, jimiž byly zamítnuty žádosti o povolení výjimek z bezpečnostních předpisů a z technických norem.

(3) Kromě toho jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A, která je součástí tohoto zákona, jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumání vyloučí zvláštní zákony.

§ 249

(1) Řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá žalobou.

(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí správního orgánu, které napadá, vyjádření, v jakém rozsahu se toto rozhodnutí napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu, a jaký konečný návrh činí.

§ 250

(1) Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.

(2) Žalobcem je fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena ve svých právech. Podat žalobu může i fyzická nebo právnická osoba, se kterou nebylo ve správním řízení jednáno jako s účastníkem, ač s ní jako s účastníkem jednáno být mělo.

(3) Jestliže se rozhodnutím správního orgánu cítí na svých právech zkráceno více osob, mohou podat společnou žalobu. Účastníky řízení jsou také ti, na něž se pro nerozlučné společenství práv se žalobcem musí též vztahovat rozhodnutí soudu (§ 91 odst.2).

(4) Žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na nějž jeho působnost přešla.

§ 250a

(1) Žalobce musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to neplatí, má-li právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba uvedená v § 21 nebo v § 21a odst. 2 anebo v § 21b, která má právnické vzdělání. Notář může žalobce zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy.⁵⁷⁾

(2) Není-li splněna podmínka uvedená v odstavci 1, postupuje se přiměřeně podle § 104 odst. 2; to neplatí, byla-li žaloba podána opožděně, někým, kdo k ní zjevně není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.

(3) Odstavce 1 a 2 se nepoužijí ve věcech, v nichž je dána věcná příslušnost okresního soudu, nebo jde-li o přezkoumání rozhodnutí ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení nebo nemocenského pojištění.

§ 250b

(1) Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(2) Jestliže je podána žaloba někým, kdo tvrdí, že mu rozhodnutí správního orgánu nebylo doručeno, ač s ním jako s účastníkem řízení mělo být jednáno, soud ověří správnost tohoto tvrzení a uloží správnímu orgánu doručit tomuto účastníku správní rozhodnutí a podle okolností odloží jeho vykonatelnost. Tímto stanoviskem soudu je správní orgán vázán. Po uskutečněném doručení předloží správní orgán spisy soudu k rozhodnutí o žalobě.

§ 250c

Žaloba nemá odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Na žádost účastníka může předseda senátu usnesením vykonatelnost rozhodnutí odložit, jestliže by neprodleným výkonem napadeného rozhodnutí hrozila závažná újma.

§ 250d

(1) Předseda senátu vyžádá spisy žalovaného správního orgánu, který je povinen neprodleně je předložit spolu se spisy správního orgánu prvého stupně.

(2) Shledá-li soud, že není věcně nebo místně příslušný, postoupí věc usnesením soudu příslušnému.

(3) Soud usnesením řízení zastaví, jestliže žaloba byla podána opožděně, jestliže byla podána zjevně neoprávněnou osobou, jestliže směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, jestliže žalobce neodstranil vady žaloby, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení žaloby nebo jestliže žalobce není zastoupen podle § 250a anebo jestliže žaloba byla vzata zpět (§ 250h odst. 2).

§ 250e

Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250d odst. 2 a 3, doručí soud žalovanému stejnopis žaloby. Předseda senátu může nařídit žalovanému, aby se k obsahu žaloby vyjádřil ve lhůtě, kterou zároveň určí.

§ 250f

(1) Soud může rozhodnout o žalobě bez jednání rozsudkem:

a) je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů nebo

b) jestliže to účastníci řízení shodně navrhli anebo s tím souhlasí.

(2) Souhlas podle odstavce 1 písm. b) je udělen též tehdy, nevyjádří-li účastník řízení do patnácti dnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání. O těchto následcích musí být účastník poučen.

§ 250g

(1) Nedojde-li k vyřízení žaloby způsobem uvedeným v § 250d odst. 3, § 250f nebo § 250i odst. 2, nařídí soud jednání; k němu si může vyžádat potřebné podklady, popřípadě i další písemná vyjádření účastníků.

(2) Nedostaví-li se účastníci k jednání, může být věc projednána v jejich nepřítomnosti; řízení nesmí být z tohoto důvodu přerušeno.

§ 250h

(1) Až do rozhodnutí soudu může žalobce rozsah napadení správního rozhodnutí omezit; rozšířit je může jen ve lhůtě podle § 250b.

(2) Až do rozhodnutí soudu může žalobce vzít žalobu zpět; jestliže žalovanému mezitím vzešly náklady řízení, rozhodne soud o jejich náhradě.

§ 250i

(1) Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí; dokazování se neprovádí.

(2) Zjistí-li soud, že bylo zahájeno správní řízení, v němž má být napadené pravomocné rozhodnutí přezkoumáno, zpravidla řízení o žalobě přeruší a vyčká výsledku; bude-li napadené rozhodnutí pravomocně zrušeno, změněno nebo nahrazeno jiným, řízení zastaví.

(3) K vadám řízení před správním orgánem soud přihlédne, jen jestliže vzniklé vady mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

§ 250j

(1) Dojde-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, vysloví rozsudkem, že se žaloba zamítá.

(2) Dojde-li soud k závěru, že správní rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně nebo že zjištění skutkového stavu, z kterého vycházelo správní rozhodnutí, je v rozporu s obsahem spisů nebo že zjištění skutkového stavu je nedostačující k posouzení věci, zruší rozsudkem napadené rozhodnutí správního orgánu a podle okolností i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, a vrátí věc žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Soud zruší napadená rozhodnutí i tehdy, ukáže-li se až při jednání, že jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů.

(3) Správní orgány jsou vázány právním názorem soudu.

(4) Proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek.

§ 250k

(1) Měl-li žalobce úspěch zcela nebo zčásti, soud mu proti žalovanému přizná právo na úplnou nebo částečnou náhradu nákladů řízení. Může také rozhodnout, že se náhrada nákladů zcela nebo zčásti nepřizná, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.

(2) Jestliže po zrušení rozhodnutí správního orgánu došlo k vydání nového rozhodnutí, které bylo k nové žalobě opět zrušeno proto, že se správní orgán odchýlil od právního názoru vysloveného v prvém rozsudku soudu, aniž došlo ke změně skutkového nebo právního stavu, uloží soud správnímu orgánu, aby žalobci nahradil všechny náklady soudního řízení.

Hlava třetí

Rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů

§ 250l

(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje v případech, ve kterých zákon svěřuje soudům rozhodování o opravných prostředcích proti nepravomocným rozhodnutím správních orgánů.

(2) Pokud v této hlavě není stanoveno jinak, užije se přiměřeně ustanovení hlavy druhé s výjimkou § 250a.

§ 250m

(1) Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu.

(2) Návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví něco jiného. Návrh je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí řádné poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do šesti měsíců od jeho doručení.

(3) Účastníky řízení jsou ti, kteří jimi jsou v řízení u správního orgánu, a správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává. Ve věcech nemocenského pojištění, důchodového pojištění a důchodového zabezpečení lze zmeškání lhůty prominout za podmínek stanovených v § 58 odst. 1.

§ 250n

Jestliže to povaha věci nevylučuje, může ten, kdo podává opravný prostředek, navrhnout, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Soud může tomuto návrhu vyhovět, jestliže by provedením napadeného rozhodnutí byl zmařen účel jeho přezkoumání.

§ 250o

Jestliže správní orgán, jehož rozhodnutí soud přezkoumává, vydá nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví, soud usnesením řízení zastaví.

§ 250p

Je-li návrh podán opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, anebo napadá-li se rozhodnutí, jež přezkoumání nepodléhá, anebo neodstranil-li navrhovatel vady, jejichž odstranění soud nařídil a jež brání věcnému vyřízení návrhu, soud usnesením opravný prostředek odmítne.

§ 250q

(1) Nedojde-li k vyřízení opravného prostředku způsobem uvedeným v § 250f, 250o nebo § 250p, nařídí soud jednání. Soud může provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí.

(2) O opravném prostředku rozhodne soud rozsudkem, kterým přezkoumané rozhodnutí buď potvrdí nebo je zruší a vrátí k dalšímu řízení.

§ 250r

Zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán při novém projednání vázán právním názorem soudu.

§ 250s

(1) Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky, není-li dále stanoveno jinak.

(2) Ve věcech nemocenského pojištění, důchodového pojištění a důchodového zabezpečení lze podat

a) proti rozhodnutí krajského soudu odvolání, o němž rozhodne vrchní soud,

b) proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud,

c) proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud; o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud.

(3) V řízení o odvolání, žalobě pro zmatečnost a dovolání se postupuje podle části čtvrté hlavy první, druhé a třetí tohoto zákona. V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.

***********************