Práva příslušníků národnostních menšin již v českém právním řádu zčásti upravena jsou. Základem této právní úpravy je Ústava České republiky, která v článku 6 stanoví, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, vyjádřené svobodným hlasováním, a že toto rozhodování dbá ochrany menšin, a Listina základních práv a svobod, a to především v hlavě třetí s názvem „Práva národnostních a etnických menšin“. Článek 24 Listiny stanoví, že příslušnost k národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu, a článek 25 pak zaručuje občanům tvořícím národnostní nebo etnickou menšinu všestranný rozvoj, zejména právo rozvíjet vlastní kulturu, rozšiřovat a přijímat informace v jazyce národnostní menšiny, sdružovat se v národnostních sdruženích, právo na vzdělání v jazyce národnostní menšiny, právo užívat jazyka národnostní menšiny v úředním styku a právo účasti na řešení věcí, týkajících se národnostních a etnických menšin. Listina dále předpokládá úpravu podmínek realizace těchto práv zákonem. Ustanovení, která mají vztah k národnostním menšinám, obsahují též některé další články Listiny základních práv a svobod; jde např. o článek 3 odst. 1 a 2, jenž zakazuje jednak diskriminaci mimo jiné podle rasy, barvy pleti, jazyka a příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, a jednak ovlivňování rozhodování o národní identitě, včetně nátlaku směřujícího k odnárodňování, a dále článek 37 odst. 4, který upravuje právo na tlumočníka u soudního jednání.
Některá dílčí práva příslušníků národnostních menšin upravují zvláštní zákony. Jde například o
zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol (školský zákon), který v ustanovení § 3 upravuje právo žáků příslušejících k národnostním menšinám na vzdělání v mateřském jazyce,
zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi stanoví v ustanovení § 2, že jedním z poslání České televize je rozvíjení identity národnostních a etnických menšin,
zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu upravuje v ustanovení § 2 jako jedno z poslání Českého rozhlasu rozvíjení identity národnostních a etnických menšin,
zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, který umožňuje vytvářet spolky národnostních menšin,
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který v ustanovení § 18 upravuje právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce,
zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, který v ustanovení § 7 upravuje právo každého jednat před soudem v mateřském jazyce,
zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, který v ustanovení § 2 upravuje právo na používání mateřského jazyka před soudem,
zákon č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který v ustanovení § 33 upravuje užívání mateřského jazyka účastníků v řízení před tímto soudem,
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, který v ustanovení § 12 připouští používání mateřského jazyka při provádění účetních zápisů,
zákon č. 202/1990 Sb., ve znění zákona č. 63/1999 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, který v ustanovení § 46 upravuje možnost, aby příslušník národnostní menšiny jednal v mateřském jazyce před povolujícím orgánem státního dozoru za účasti tlumočníka, kterého si obstará,
zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 3 umožňuje občanům ČR příslušejícím k národnostním menšinám, aby jednali před správcem daně v mateřském jazyce,
zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), který v ustanovení § 29 upravuje používání názvu obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků též v jazyce národnostní menšiny, a upravuje rovněž zřízení výboru pro národnostní menšiny,
zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, který v ustanovení § 78 upravuje zřízení výboru pro národnostní menšiny v hlavním městě Praze,
zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), který v ustanovení § 78 upravuje zřízení výboru pro národnostní menšiny v krajích,
zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, který v ustanovení § 62 umožňuje zapsání jména a v § 69 příjmení ve formě příslušného menšinového jazyka, která neodpovídá pravidlům české mluvnice.
Skutečnost, že každý se může svobodně rozhodovat o své národnosti, je promítnuta například do zákonů o ochraně osobních údajů, o občanských průkazech a o sčítání lidu.
Základní obecné pravidlo vztahu k menšinám, kterým je zákaz diskriminace menšin, prostupuje celým právním řádem a v současné době je na něj pamatováno i v rámci návrhů novelizovaných právních úprav.
Zákaz diskriminace příslušníků národnostních menšin podle článku 24 Listiny základních práv a svobod se v českém právním řádu projevuje zejména negativním vymezením práva na ochranu národa, jazyka apod., například v trestním zákoně, v zákoně o ochraně spotřebitele a v živnostenském zákoně. Rovněž zákon o České obchodní inspekci chrání před jakoukoli diskriminací. Zákon o zaměstnanosti chrání před rasovou a etnickou diskriminací na trhu práce.
Vyhovujícím způsobem je upraveno právo národnostních menšin, pokud jde o výkon práva shromažďovacího i sdružovacího. Nová právní úprava školství, která zdokonalí i právní úpravu, týkající se národnostních menšin, je v současné době připravována.
Některá ustanovení Listiny základních práv a svobod však nejsou zákonem dosud upravena, například právo na rozvoj vlastní kultury. Za nedostatek je třeba považovat i sku-tečnost, že není v právním řádu vymezen pojem „národnostní menšina“.
Předkládaný návrh zákona o ochraně práv národnostních menšin definuje pojem „příslušník národnostní menšiny“ a pojem „národnostní menšina“. Dále pak zákon su-marizuje základní práva národnostních menšin a tam, kde je úprava provedena speciálním zákonem, odkazuje na tento zákon. Předkládaný zákon tedy plní funkci zákona obecného (lex generalis) v úpravě práv národnostních menšin s tím, že podrobnější úpravu provádějí zákony speciální, na které odkazuje (lex specialis). Návrh zákona také obsahuje návrh na novelizaci řady dalších zákonů (zákona o přestupcích, zákonů o územní samosprávě a zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu).
Při projednávání problematiky práv národnostních menšin a jejich právní reglementace s příslušníky těchto minorit bylo rovněž dohodnuto, že zákon o právech národnostních menšin bude uveden preambulí, ve které budou vyjádřeny základní zásady vztahu České republiky k národnostním menšinám žijícím na jejím území a základní zásady vztahů mezi národ-nostními menšinami a většinovou společností.
Práva příslušníků národnostních menšin jsou upravena mezinárodními smlouvami, např. čl. 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (publikován pod č. 120/1976 Sb.) a zejména Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin (publikována pod č. 96/1998 Sb.). Další úmluvou je Evropská charta regionálních čimenšinových jazyků (dále jen Charta), k níž Česká republika dosud nepřistoupila. Předpokládá se, že Česká republika přistoupí k Chartě v takovém rozsahu, že předkládaný návrh zákona nebude v rozporu se závazky vyplývajícími z Charty.*
Některé otázky, které by mohly mít vliv na práva národnostních menšin, řeší bilaterální mezinárodní smlouvy, které Česká republika uzavřela s Německem (Smlouva mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, publikovaná pod č. 521/1992 Sb.), dále s Polskem (Smlouva mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Polskou republikou o dobrém sousedství, solidaritě a přátelské spolupráci, publikovaná pod č. 416/1992 Sb.) a se Slo-venskem (Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o dobrém sousedství, přátelských vztazích a spolupráci, publikovaná pod č. 235/1993 Sb.).
Postavení národnostních menšin není upraveno právem Evropských společenství, nýbrž spadá do pravomoci členských států Evropské unie (EU). Uznání a ochrana práv příslušníků menšin je však jedním z politických kritérií pro přistoupení k EU, jak byla formulována Evropskou radou v Kodani (tzv. „kodaňská kritéria“). Jejich naplňování kandidátskými zeměmi vyhodnocuje v rámci procesu jednání o členství Evropská komise v pravidelných ročních zprávách. Právní základ má tento politický požadavek v článku 6 Smlouvy o Evropské unii (ve znění Amsterdamské smlouvy), podle něhož je EU založena na principech svobody, demokracie, respektu k lidským právům a základním svobodám ve spojitosti s článkem 49, podle kterého může o členství v EU požádat evropský stát, který respektuje zásady stanovené v jejím čl. 6.
Právem ES je upravena problematika diskriminace osob z důvodu jejich rasy nebo etnického původu, a to směrnicí Rady č. 2000/43/ES ze dne 29. června 2000 k provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, která rozpracovává ustanovení čl. 13 Smlouvy o založení ES ve znění tzv. Amsterodamské smlouvy, týkající se opatření k potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, invalidity, věku nebo sexuální orientace. Navrhovaná změna zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a to v ustanovení § 49 je transpozicí ustanovení čl. 7 této směrnice, podle něhož mají členské státy zajistit právní ochranu prostřednictvím soudního nebo správního řízení, včetně smírčího (mediačního) řízení všem osobám, které byly poškozeny nepoužitím zásady rovného zacházení. Celková transpozice této směrnice do právního řádu České republiky jde nad rámec schváleného věcného záměru zákona o právech národnostních menšin (např. ochrana před diskriminací v oblasti zaměstnanosti, sociální, vzdělávání a zdravotní, úprava důkazního břemene ve správním a soudním řízení, sociální dialog) a spadá věcně do kompetence příslušných resortů.
Návrh zákona o právech národnostních menšin a o změně některých zákonů je v sou-ladu s požadavky na přistoupení k EU.
Navrhované řešení je rovněž v souladu s mezinárodními závazky České republiky v oblasti ochrany práv národnostních menšin.
Předložený návrh zákona o právech národnostních menšin je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy předpokládá oproti současnému stavu financování menšinového školství, kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin a doplňkových programů, zejména se zřetelem na romskou menšinu, zvýšení nákladů nad běžné výdaje zhruba do 100 mil. Kč.
B.
K preambuli:
Zařazení preambule do zákona o právech národnostních menšin bylo dohodnuto s představiteli těchto minorit při projednávání návrhu věcného záměru zákona.
V souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin a Listinou základ-ních práv a svobod preambule vyjadřuje základní postoj České republiky jako demo-kratického a právního státu k národnostním menšinám a vyjadřuje uznání jejich přínosu pro celou společnost. Dále proklamuje vůli státu vytvářet podmínky pro všestranný rozvoj příslušníků národnostních menšin, jejichž příslušníci žijí na území České republiky, a vůli chránit práva těchto menšin, a to i formou jejich právní reglementace.
Účelem preambule je nejen vyjádření vůle státu chránit práva příslušníků národ-nostních menšin a vytvářet podmínky pro jejich rozvoj, ale i to, aby mohla sloužit v případě potřeby jako interpretační nástroj při aplikaci obecné právní úpravy práv příslušníků národnostních menšin.
K § 1:
Ustanovení vyjadřuje základní obsah zákona a dále charakter zákona jako normy obecné (lex generalis) v úpravě práv příslušníků národnostních menšin. Jednotlivá práva jsou pak podrobně upravena v dalších zákonech – normách speciálních, které nejsou tímto zákonem dotčeny.
K § 2:
Ustanovení definuje dva základní pojmy zákona, a to pojem příslušník národnostnímenšiny a pojem národnostní menšina. Základem obou definic je princip, že pro určení určité skupiny osob za národnostní menšinu a pro určení jednotlivé osoby za příslušníka této menšiny je rozhodující projev jejich vůle, aby byly za národnostní menšinu, resp. za příslušníka této menšiny považováni. Tento projev vůle může být zcela neformální, ale musí být určitý a jednoznačný.
Příslušníkem národnostní menšiny může být pouze občan České republiky, který se hlásí k národnostní menšině.
I když nadpis hlavy třetí Listiny základních práv a svobod zní „Práva národnostních a etnických menšin“, předložený návrh zákona pojem etnická menšina nevymezuje. Je zřejmé, že ústavodárce v době vzniku Listiny (1990-1991) vycházel z dnes již překonaných představ, že některé etnické skupiny netvoří národnostní menšiny. Z dobových komentářů v souvislosti s přijímáním Listiny vyplývá, že například Romové tvoří etnickou, nikoliv národnostní menšinu. Vzhledem k tomu, že Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin Rady Evropy, kterou Česká republika podepsala (1995) a ratifikovala (1997), nezná dělení na národnostní a etnické menšiny a hovoří pouze o národnostních menšinách, není důvodné, aby předložený zákon vymezoval také pojem etnos, etnický, etnicita apod. Avšaknení také potřeba v ústavním řádu rušit pojem „etnický“, protože jde o pojem, který je běžný v odborné literatuře (sociální i kulturní antropologie, historie ap.).
Na území České republiky žijí tradičně a dlouhodobě příslušníci bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, rakouské, romské, rusínské, ruské, řecké, slovenské a ukrajinské národnostní menšiny. Podle výsledků posledního sčítání lidu v roce 1991 žijí na území České republiky i další národní a etnické skupiny, avšak jejich postavení neodpovídá dikci odstavce 1 a 2, protože jde o osoby žijící na území České republiky jako cizí státní příslušníci (Vietnamci, Rumuni apod). Zvláštní postavení zaujímá v České republice také židovská komunita, jejichž zástupci neprojevují přání, aby se Židé v českých zemích vymezovali jako národnostní menšina, avšak při sčítání lidu v roce 1991 malá část této komunity (tj. 218 osob) uvedla ve sčítacích arších národnost židovskou. V současnosti jsou v Radě pro národnosti vlády ČR zastoupeni příslušníci maďarské, německé, polské, romské, řecké, slovenské a ukrajinské menšiny. Tento počet se může rozšířit o další zástupce národnostních menšin, projeví-li jejich příslušníci zájem o členství v Radě.
K § 3:
Ustanovení upravuje základní principy výkonu práv příslušníků národnostních menšin v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin.
V souladu s mezinárodními úmluvami pak zákon stanoví, že za diskriminaci se nepovažují opatření směřující k vyrovnávání rozdílů, jejichž účelem je posílení postavení příslušníků menšin oproti většinové společnosti s cílem zajistit podmínky pro rozvoj národnostní menšiny a jejího faktického zrovnoprávnění s většinovou společností.
K § 4:
Ustanovení upravuje základní právo každého svobodně se rozhodnout, zda chce být považován za příslušníka národnostní menšiny. K příslušnosti k menšině nesmí být nikdo nucen, např. pro svůj vzhled, jazyk, zvyky apod.
Pro vyjádření příslušnosti k národnostní menšině zákon nevyžaduje žádnou formu, dostačující je přání občana, aby byl za příslušníka menšiny považován. Toto přání však musí být vyjadřováno byť neformálně, ale jednoznačně a určitě.
Zákon výslovně stanoví, že orgány veřejné správy nevedou žádnou evidenci příslušníků národnostních menšin. Povoluje se pouze získávání anonymních údajů v rámci statistického zjišťování s tím, že ty údaje, ze kterých by šlo určit totožnost jednotlivých příslušníků národnostních menšin, musejí být po jejich statistickém zpracování zničeny.
Omezení, týkající se statistického zjišťování a jeho využití, pokud jde o údaje o příslušnosti k národnostní menšině, se nevztahují na jiné subjekty, např. vědecké instituce, agentury pro výzkum veřejného mínění apod.
K § 5 až 10:
Ustanovení upravují obecně práva příslušníků národnostních menšin, která jsou podrobně upravena speciálními zákony, na něž je odkazováno.
Jedním ze základních práv pro uchování a rozvíjení identity národnostní menšiny je právo jejích příslušníků účastnit se řešení záležitostí, které se týkají národnostní menšiny.
Příslušníci národnostních menšin, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mohou uplatňovat svá práva v rámci platných právních předpisů bez jakékoliv diskriminace stejně jako ostatní občané. Příslušníci národnostních menšin se mohou účastnit na řešení věcí jich se týkajících také prostřednictvím zvláštních orgánů – výborů pro národnostní menšiny, které jsou zřizovány u orgánů územní samosprávy podle zvláštních zákonů. V návrhu novel zákonů o obcích, krajích a hlavním městě Praze se snižuje procentní podíl (s ohledem na výsledky sčítání lidu) zastoupení příslušníků národnostních menšin na daném území, na základě kterého dochází k povinnému zřízení těchto orgánů.
Na centrální úrovni bude zachován současný stav s tím rozdílem, že postavení Rady vlády pro národnostní menšiny jako poradního a iniciativního orgánu vlády pro otázky týkající se příslušníků národnostních menšin je dáno zákonem. Navrhuje se, aby předsedou Rady byl člen vlády. Složení Rady, podrobnější věcné vymezení působnosti Rady a její kompetence upraví statut, který schválí vláda. Zákon stanoví základní rámec kompetencí Rady.
Jedním z důležitých ustanovení je i zajištění procesních práv příslušníků národ-nostních menšin. Procesní práva příslušníků národnostních menšin v současné době jsou již upravena například v těchto zákonech: zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, který v ustanovení § 18 upravuje právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, který v ustanovení § 7 upravuje právo každého jednat před soudem v mateřském jazyce, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, který v ustanovení § 2 upravuje právo na používání mateřského jazyka před soudem, zákon č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který v ustanovení § 33 upravuje užívání mateřského jazyka účastníků v řízení před tímto soudem, zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Pokud jde o řízení před orgány veřejné správy s výjimkou oblasti daňové, bude tato problematika řešena v novém správním řádu, jehož paragrafované znění bude předloženo vládě do 31. prosince 2000.
K § 11:
Ustanovení upravuje právo příslušníků národnostní menšiny na vzdělání v jazyce národnostní menšiny. Stát k realizaci tohoto práva zřizuje jednak menšinová předškolní zařízení, menšinové školy nebo menšinové třídy, ve kterých je výuka prováděna v jazyce národnostní menšiny.
Tam, kde nejsou podmínky pro zřízení menšinových škol, zřizují se dvojjazyčná předškolní zařízení, školy nebo třídy, ve kterých je výuka prováděna jednak česky a jednak v jazyce národnostní menšiny. Dvojjazyčné školy a třídy se budou zřizovat tam, kde nežije dostatečný počet příslušníků menšiny na to, aby se zřizovaly samostatně menšinové školy nebo třídy. Potvrzuje se rovněž možnost zřizování soukromých vzdělávacích zařízení příslušníků národnostních menšin v jazyce národnostní menšiny nebo dvojjazyčných škol či škol s výukou jazyka národnostní menšiny jako vyučovacího předmětu.
Podmínky zřízení menšinových, resp. dvojjazyčných škol a tříd, tj. minimální počty žáků apod., upraví nový školský zákon.
K § 12:
Ustanovení zakotvuje právo příslušníků národnostní menšiny na rozvíjení svého jazyka, kultury a tradic a na to, aby tyto kulturní hodnoty národnostní menšiny byly respektovány většinovou společností. Obecně pak zákon uvádí formy, kterými stát zejména realizaci uvedeného práva zajišťuje. Konkrétní podmínky stanoví nařízení vlády o prioritách dotační politiky státu v této oblasti.
K § 13:
Ustanovení upravuje právo příslušníků národnostní menšiny na rozšiřování a přijímání informací v jazyce národnostní menšiny. Stát za tímto účelem bude podporovat vydávání menšinového tisku a menšinové vysílání v rozhlase a televizi. Z hlediska menšinových práv jde o jednu z klíčových oblastí, proto způsoby a formy této podpory stanoví vláda nařízením o prioritách dotační politiky státu s ohledem na potřeby národnostních menšin.
K § 14:
Návrh novely zákona o přestupcích upravuje skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití, spočívajícímu v omezování nebo znemožňování výkonu práv příslušníků národnostních menšin. Dále upravuje skutkovou podstatu přestupku spočívajícího v diskriminaci osoby, a to nikoliv pouze z důvodu její příslušnosti k národnostní menšině, ale také z dalších uvedených důvodů. Toto vymezení diskriminace bylo již v českém právním řádu použito v zákonu č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Je žádoucí, aby navržená novela zákona o přestupcích byla s tímto širším vymezením diskri-minace v souladu. Přestupek je systematicky zařazen mezi přestupky proti občanskému soužití. Do návrhu novely zákona o přestupcích je zapracována Směrnice Rady EU č. 2000/43/ES k provedení zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich národ-nostní nebo etnický původ, a to s ohledem na potřebu širšího vymezení protidiskriminačního opatření.
K § 15 až 17:
Návrhy novel zákonů o obcích, o krajích a o hlavním městě Praze snižují procentuelní hranici počtu příslušníků národnostní menšiny žijících v daném územním celku, která je potřebná k tomu, aby se při orgánech samosprávy povinně zřizoval výbor pro národnostní menšiny. Návrh novel uvedených zákonů je předkládán z toho důvodu, že bez snížení procentního podílu příslušníků národnostních menšin žijících na daném území, jako pod-mínky pro zřízení výboru pro národnostní menšiny, mohou tyto orgány jen velmi obtížně vzniknout.
K § 18 až 20:
V rámci práva přijímat informace ve svém mateřském jazyce se doporučuje přijmout návrhy novel volebních zákonů umožňující vytisknout a zveřejňovat informace pro voliče i v jazycích příslušných národnostních menšin. Je to jeden ze zásadních požadavků zástupců příslušníků národnostních menšin na uplatnění menšinového jazyka ve veřejném životě.
K § 21:
Návrh novely zákona o České televizi zakládá právo na předkládání návrhu kandidáta za národnostní menšiny na člena Rady České televize Poslanecké sněmovně. Organizace příslušníků národnostních menšin mohou předkládat samostatně nebo společně návrhy kandidátů Poslanecké sněmovně na člena Rady České televize.
K § 22:
Návrh novely zákona o Českém rozhlasu zakládá právo na předkládání návrhu kandidáta na člena Rady Českého rozhlasu Poslanecké sněmovně. Organizace příslušníků národnostních menšin mohou předkládat samostatně nebo společně návrhy kandidátů Poslanecké sněmovně na člena Rady Českého rozhlasu.
K § 23:
Účinnost zákona je navrhována od 1. července 2001.
V Praze dne 1. listopadu 2000
předseda vlády
Miloš Zeman v. r.
místopředseda vlády a
ministr spravedlnosti a
předseda Legislativní rady vlády
Pavel Rychetský v. r.
Platné znění s vyznačením navrhovaných změn
ZÁKON
č. 200/1990 Sb.
ze dne 17. května 1990
o přestupcích
ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., a zákona č. 258/2000 Sb.
§ 49
Přestupky proti občanskému soužití
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch,
b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví,
c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným
hrubým jednáním,
d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin,
e) působí jinému újmu pro příslušnost k národnostní menšině nebo etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru a nábo- ženství, politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, pro sociál- ní původ, majetek, rod, zdravotní stav, manželský nebo rodinný stav.
|
|
|
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 1000 Kč, za pře-stupek podle odstavce 1 písm. d) a e) pokutu do 5000 Kč.
ZÁKON
č. 152/1994 Sb.
ze dne 22. června 1994
o volbách do zastupitelstev v obcích
a o změně a doplnění některých dalších zákonů
ve znění zákona č. 247/1995 Sb.
ODDÍL ŠESTÝ
PŘÍPRAVA VOLEB
§ 31
Informování voličů
Obec vydá a zveřejní způsobem v místě obvyklým nejpozději do 15 dnů přede dnem voleb vyhlášku o době a místu konání voleb v obci. Bylo-li na území obce zřízeno více volebních okrsků, uvede se, které části obce připadají k jednotlivým volebním okrskům, a vyhláška se zveřejní na území každého z nich.
(2) Obec ve vyhlášce rovněž upozorní voliče na povinnost prokázat při hlasování totožnost a státní občanství České republiky a uvede další potřebné údaje nutné k nerušenému průběhu voleb. Pokud starosta rozhodl o tom, že v obcích do 1000 obyvatel bude hlasování ukončeno dříve než ve 20.00 hodin, uvede se ve vyhlášce rovněž tato skutečnost.
V obci, ve které se zřizuje výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona10a), se vyhláška podle odstavců 1 a 2 vydá i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
________________________
10a)§ 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. …/2001 Sb.
ZÁKON
č. 247/1995 Sb.
ze dne 27. září 1995
o volbách do Parlamentu České republiky
a o změně a doplnění některých dalších zákonů
ve znění zákona č. 212/1996 Sb., zákona č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb. a zákona č. …/2001 Sb.
§ 15
Informování voličů
(1) Starosta zveřejní způsobem v místě obvyklým, nejpozději 15 dnů přede dnem voleb, oznámení o době a místě konání voleb v obci. Bylo-li na území obce zřízeno více volebních okrsků, uvede, které části obce náleží do jednotlivých volebních okrsků, a oznámení zveřejní na území každého z nich. Zároveň starosta uvede v oznámení adresy volebních místností.
(2) Starosta v oznámení rovněž upozorní voliče na povinnost prokázat při hlasování totožnost a státní občanství České republiky a uvede další potřebné údaje nutné k nerušenému průběhu voleb.
(3) V obci, ve které se zřizuje výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona5g), se zveřejní oznámení podle odstavců 1 a 2 i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
((3)) (4) Zastupitelské úřady způsobem v místě obvyklým informují v dostatečném časovém předstihu voliče žijící v územním obvodu tohoto úřadu o době a místě konání voleb do Poslanecké sněmovny ve zvláštním volebním okrsku, o možnosti zápisu do zvláštního seznamu a o povinnosti před hlasováním předložit k prokázání totožnosti a státního občanství cestovní pas České republiky. Dále informuje voliče o konání voleb do Senátu na území České republiky a o podmínkách výkonu jejich volebního práva.
_________________________
5g)§ 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) ve znění zákona č. …/2001 Sb.
ZÁKON
č. 128/2000 Sb.
ze dne 12. dubna 2000
o obcích (obecní zřízení)
§ 29
(1) Název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství se uvádějí vždy v českém jazyce. Ulice nebo jiná veřejná prostranství se nepojmenovávají podle jmen žijících osobností veřejného života.
(2) V obci obývané příslušníky národnostních menšin se název obce, jejích částí, ulic a jiných veřejných prostranství a označení budov státních orgánů a územních samosprávných celků uvádějí též v jazyce národnostní menšiny, jestliže se podle posledního sčítání lidu hlásilo k této národnosti alespoň (20%)10% občanů obce a jestliže o to požádalo peticí nejméně (50%) 40% zletilých občanů obce hlásících se k této národnostní menšině.
Hlava V
Orgány zastupitelstva obce a rad obce
Výbory
§ 117
(1) Zastupitelstvo obce může zřídit jako své iniciativní a kontrolní orgány výbory. Svá stanoviska a návrhy předkládají výbory zastupitelstvu obce.
(2) Zastupitelstvo obce zřizuje vždy finanční a kontrolní výbor.
(3) Obec, v jejímž územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň (15%) 10% občanů hlásících se k národnosti jiné než české, zřizuje výbor pro národnostní menšiny. Členy tohoto výboru jsou i zástupci národnostních menšin, pokud je deleguje svaz utvořený podle zvláštního zákona;36) vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.
____________________
36) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON
č. 129/2000 Sb.
ze dne 12. dubna 2000
o krajích (krajské zřízení)
Hlava V
Orgány zastupitelstva a rady
Výbory
§ 78
(1) Zastupitelstvo zřizuje vždy výbor finanční, výbor kontrolní a výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Tyto výbory jsou nejméně pětičlenné.
(2) Kraj, v jehož územním obvodu žije podle posledního sčítání lidu alespoň (10% ) 5% občanů hlásících se (ke stejné národnosti jiné než české) k národnosti jiné než české, zřizuje výbor pro národnostní menšiny. Členy tohoto výboru jsou i zástupci národnostních menšin, pokud je deleguje svaz utvořený podle zvláštního zákona 11) vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.
_______________________
11) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON
č. 130/2000 Sb.
ze dne 12. dubna 2000
o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů
§ 27
Informování voličů
Starosta zveřejní způsobem v místě obvyklým, nejpozději do 15 dnů přede dnem voleb do zastupitelstva kraje, oznámení o době a místě konání voleb do zastupitelstva kraje v obci. Bylo-li na území obce zřízeno více volebních okrsků, uvede, které části obce náležejí do jednotlivých volebních okrsků, a oznámení zveřejní na území každého z nich. Zároveň starosta v oznámení uvede adresy volebních místností.
Starosta v oznámení upozorní voliče na povinnost prokázat při hlasování totožnost a státní občanství České republiky a uvede další potřebné údaje nutné k nerušenému průběhu voleb do zastupitelstva kraje.
(3) V kraji, ve kterém se zřizuje výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona 18a), se oznámení podle odstavců 1 a 2 zveřejní i v jazyce příslušné národnostní menšiny.
____________________
18a) § 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. …/2001 Sb.
ZÁKON
č. 131/2000 Sb.
ze dne 13. dubna 2000
o hlavním městě Praze
§ 78
(1) Zastupitelstvo hlavního města Prahy zřizuje vždy výbor finanční, výbor kontrolní a výbor pro výchovu a vzdělávání. Tyto výboru jsou nejméně pětičlenné.
(2) Pokud v územním obvodu hlavního města Prahy žije podle posledního sčítání lidu alespoň (15%) 10% občanů hlásících se k národnostní jiné než české, zřizuje zastupitelstvo hlavního města Prahy výbor pro národnostní menšiny. Členy tohoto výboru jsou i zástupci národnostních menšin, pokud je deleguje svaz utvořený podle zvláštního právního předpisu;20) vždy však příslušníci národnostních menšin musí tvořit nejméně polovinu všech členů výboru.
____________________
20) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
ZÁKON
č. 483/1991 Sb.
ze dne 7. listopadu 1991
o České televizi
ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb. a zákona č. 301/1995 Sb.
§ 4
Rada České televize
(1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize je Rada České televize (dále jen „Rada“). Rada má devět členů. Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.
(2) Návrhy kandidátů na členy Rady České televize předkládají Poslanecké sněmovně kulturní, regionální, politické, odborové, církevní, školské, vědecké, ekologické, národnostní a zájmové organizace a sdružení.
((2)) (3) Členové Rady jsou voleni na funkční období pěti let, a to i opětovně. V takovém případě však ne na více než na dvě po sobě jdoucí funkční období. Na místa uprázdněná uplynutím funkčního období jsou voleni noví členové na období pěti let, na místa uprázdněná z jiného důvodu jsou voleni noví členové na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo.
((3)) (4) Rada je ze své činnosti odpovědna České národní radě.
((4)) (5) Členství v Radě je veřejnou funkcí.2) V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady odměna, jejíž výši určí svým usnesením předsednictvo České národní rady.
((5)) (6) Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho.
_________________________
§ 124 odst. 1 zákoníku práce.
ZÁKON
č. 484/1991 Sb.
ze dne 7. listopadu 1991
o Českém rozhlasu
ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 135/1997 Sb.
Rada Českého rozhlasu
§ 4
(1) Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů Českého rozhlasu je Rada Českého rozhlasu (dále jen "Rada"). Rada má devět členů. Členy Rady volí a odvolává Česká národní rada, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné
regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.
(2) Návrhy kandidátů na členy Rady Českého rozhlasu předkládají Poslanecké sněmovně kulturní, regionální, politické, odborové, církevní, školské, vědecké, ekologické, národnostní a zájmové organizace a sdružení.
((2)) (3) Členové Rady jsou voleni na funkční období pěti let, a to i opětovně. V takovém případě však ne na více než na dvě po sobě jdoucí funkční období. Na místa uprázdněná uplynutím funkčního období jsou voleni noví členové na období pěti let. Na místa uprázdněná z jiného důvodu jsou voleni noví členové na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo.
((3)) (4) Rada je ze své činnosti odpovědna České národní radě.
((4)) (5) Členství v Radě je veřejnou funkcí.2) V souvislosti s jejím výkonem přísluší členům Rady přiměřená odměna, jejíž výši určí svým usnesením předsednictvo České národní rady.
((5))(6) Rada volí ze svého středu předsedu a odvolává ho.
______________________
2) § 124 odst. 1 zákoníku práce.
1) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb.
2) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 300/1990 Sb., zákona č. 513/1991 Sb. a zákona č. 68/1993 Sb.
Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 68/1993 Sb., zákona č. 189/1993 Sb., zákona
č. 117/1994 Sb., zákona č. 296/1995 Sb. a zákona č. 322/1996 Sb.
Zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze.
Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání ve znění zákona č. 155/2000 Sb.
3) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. …/2001 Sb.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. …/2001 Sb.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze,ve znění zákona č. …/2001 Sb.
4) Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
5) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
6) § 18 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.
§ 7 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.
§ 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona
č. 57/1965 Sb., zákona č. 59/1965 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 156/1969 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona
č. 283/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb. a zákona č. 152/1995 Sb.
§ 33 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
§ 12 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
§ 46a zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona
č. 149/1998 Sb.
§ 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb.
7) Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 247/1995 Sb. a zákona č. …/2001 Sb.
Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. .../2001 Sb.
Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění zákona
č. 212/1996 Sb., zákona č. 243/1999 Sb., zákona č. 204/2000 Sb. a zákona č. .../2001 Sb.
8) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb. a zákona č. 301/1995 Sb.
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 135/1997 Sb.
* Charta umožňuje smluvním stranám určit regionální či menšinové jazyky, vůči kterým bude aplikovat závazky z části III Charty, přitom se musí zavázat provádět ustanovení nejméně 35 bodů části III Charty a splnit některé další podmínky. To znamená, že stát si sám může stanovit rozsah závazků se zřetelem k jednotlivým regionálním a menšinovým jazykům.