Důvodová zpráva

Vl. návrh zák. o provoz. rozhl. a tel. vysílání - EU

Sněmovní tisk: č. 780, 3. volební období
Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

1. Zhodnocení dosavadní právní úpravy

Platná právní úprava provozování rozhlasového a televizního vysílání je obsažena v zákoně č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb., zákona č. 46/2000 Sb. a zákona č. 121/2000 Sb.

K problematice provozování rozhlasového a televizního vysílání se vztahují i další právní předpisy, a to především zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 597/1992 Sb., o zrušení Československého rozhlasu, Československé televize a Československé tiskové kanceláře, zákon č. 36/1993 Sb., o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění zákona č. 135/1997 Sb. a zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Dále také zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb.

Širší právní rámec provozování rozhlasového a televizního vysílání tvoří řada obecně závazných právních předpisů (např. obchodní zákoník, občanský zákoník, autorský zákon, zákon o telekomunikacích, zákon o ochraně hospodářské soutěže, správní řád, zákon o správních poplatcích aj.).

Současná právní úprava je jako nevyhovující hodnocena především ze strany Evropské unie. Zákon, kterým se mění zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela zákona“), by tedy měl být významným krokem směrem k harmonizaci právních předpisů v této oblasti s právem Evropských společenství. Platný zákon např. zcela postrádá úpravu obligatorní podpory evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby, jak to vyžadují nejen příslušné právní předpisy Evropských společenství, ale i Evropská úmluva o přeshraniční televizi (Úmluva Rady Evropy č.132), sjednaná ve Štrasburku dne 5. května 1989, ve znění Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o přeshraniční televizi ze dne 9. září 1998 (dále jen ”Úmluva”). Nekompatibilita českého mediálního práva s právem Evropských společenství a s Úmluvou se ještě prohloubila poté, co byla směrnice č. 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání, novelizována směrnicí č. 97/36/ES v roce 1997 (dále jen ”Směrnice”).

Naléhavou potřebu přijetí příslušných harmonizačních ustanovení potvrdily i nedávno zveřejněné závěry zprávy Evropské komise o připravenosti kandidátských zemí na vstup do EU, poukazující m.j. na nedostatečnou připravenost České republiky v oblasti audiovize.

Novela zákona je potřebná rovněž proto, že Česká republika dosud jako jedna z posledních evropských zemí nepřistoupila k ratifikaci Úmluvy. K  podpisu Úmluvy Českou republikou došlo 7. května 1999 a její ratifikace je možná až po změnách platné právní úpravy provozování rozhlasového a televizního vysílání.

2. Odůvodněníhlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku

Cílem navrhované úpravy je dosažení plné kompatibility zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání s právem ES.

V souladu se Směrnicí a Úmluvou byl v návrhu novely zákona upřesněn pojem ”rozhlasové a televizní vysílání” a v souvislosti s tím byl nově definován také ”provozovatel vysílání” tak, aby mezi jeho základní pojmové znaky náležela redakční odpovědnost za sestavování původního programu.

V souladu s předpokládaným přistoupením České republiky k Evropské unii a s tím souvisejícími mezinárodními závazky České republiky se nově zavádí podpora evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby v televizním vysílání, přičemž je v maximální možné míře využito flexibility, která je v příslušných mezinárodních dokumentech vyjádřena.

V oblasti reklamy se nově konstituuje zejména teleshopping, jako zvláštní forma reklamního vysílání, která se v souladu s předpokládanými mezinárodními závazky České republiky podstatně liberalizuje.

Reklama v  rozhlase a v televizi je pouze jednou z možností provádění reklamy. K regulaci reklamy ve všech jejích formách je určen zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon má být za účelem přizpůsobení právní úpravy reklamy příslušným směrnicím ES rovněž novelizován. S ohledem na tuto skutečnost by měl zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání upravovat pouze problémy specifické pro oblast vysílání s tím, že obecná úprava týkající se reklamy bude obsažena v novelizovaném zákoně o regulaci reklamy.

3. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Z hlediska ústavního pořádku České republiky je východiskem navrhovaného právního předpisu zejména Čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Navrhovaný zákon se dotýká požadavku na svobodu projevu a svobodné přijímání a rozšiřování idejí a informací bez ohledu na hranice státu, neboť omezuje tuto svobodu v několika svých ustanoveních . Vždy se však jedná o opatření nezbytná v demokratické společnosti, např. jde o ochranu dětí a mládeže, povinnost uveřejnit odpověď či dodatečné sdělení apod. Vždy se však tímto omezením chrání práva dalších osob. Omezení rozsahu reklamy a teleshoppingu v rozhlasovém a televizním vysílání a další programová omezení rovněž souvisejí se svobodou projevu. Tato omezení slouží k naplňování funkce rozhlasu a televize jako sdělovacích prostředků, které poskytují informace, vzdělávání a zábavu. Vysílání stručných informací a zajištění přístupu k událostem značného společenského významu sice představuje určité omezení některých provozovatelů vysílání, ve svých důsledcích však slouží širší informovanosti veřejnosti.

Vyskytly se námitky, že návrh je v rozporu s Čl. 3 Listiny, který stanoví zákaz diskriminace, a to v tom, že upravuje rozdílně limity reklamy a teleshoppingu pro provozovatele rozhlasového nebo televizního vysílání ze zákona a pro provozovatele tohoto vysílání na základě licence. Provozovatel ze zákona musí mít nižší limity reklamy, protože jefinancován převážně z veřejných zdrojů (rozhlasové a televizní poplatky), zatímco pro provozovatele na základě licence představuje vysílání reklamy a teleshoppingu téměř výlučný zdroj příjmů.

Čl. 34 Listiny zaručuje přístup ke kulturnímu bohatství. V televizním a rozhlasovém vysílání je tento přístup zaručen nejširším vrstvám občanů. Ustanovení o podpoře evropské a nezávislé evropské tvorby zaručují kulturní rozmanitost a chrání diváky před jednostrannými kulturními projevy.

4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s  mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a s právem Evropských společenství.

Navrhovaný zákon je v souladu s Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví právo na svobodu přesvědčení a projevu, jež zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Limity tohoto práva jsou uvedeny v Čl. 20 Všeobecné deklarace lidských práv.

Navrhovaný zákon je v souladu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, který ve svém Čl.19 rovněž garantuje právo na svobodné šíření názorů.

Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, jíž je Česká republika signatářem, široce deklaruje právo na svobodu projevu a informací zahrnující svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů bez ohledu na hranice. Zároveň však výslovně stanoví, že státy mohou vyžadovat udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem (nikoliv však periodickému tisku). Pro soulad navrhované úpravy s čl. 10 Evropské úmluvy platí to, co bylo řečeno výše o souladu s čl. 17 Listiny.

K uplatňování Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod existuje rozsáhlá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (včetně jeho předchůdců) se sídlem ve Štrasburku, kterou lze datovat již od roku 1959. Tato judikatura obsahuje řadu precedenčních rozhodnutí, která se týkají uplatňování Čl. 10 přímo v oblasti  rozhlasového a televizního vysílání. Z  novějších judikátů lze poukázat například na rozhodnutí v případech:

Groppera Radio AG a spol. ze dne 28.3.1990, A č.173 ve věci svobody příjmu v kabelovém vysílání,

Autronic AG ze dne 22.5.1990, A č.178 ve věci svobody příjmu satelitního televizního vysílání,

Informationsverein Lentia a spol. z 24. 11.1993, A č.276 ve věci monopolu veřejnoprávní rakouské ORF, který neumožňoval rozvoj soukromého sektoru v oblasti vysílání.

Soulad s právem Evropských společenství

Základní prameny práva Evropských společenství neobsahují výslovné obecné zmocnění k právní úpravě oblasti rozhlasového a televizního vysílání. Jednotlivá zmocnění, která vymezují kompetenci orgánů Evropských společenství v konkrétních případech, se však této oblasti dotýkají.

Maastrichtská smlouva zavádí nové znění Čl. 3 Smlouvy o Evropském společenství:

"Činnost Společenství ve smyslu Čl. 2 zahrnuje podle této smlouvy a podle v ní obsaženého časového sledu…

p) příspěvek ke kvalitě vzdělání a výchovy a k rozkvětu kultur členských států".

Maastrichtská smlouva potvrdila rovněž závazek Evropských společenství v oblasti základních lidských práv, a to s odkazem na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, který byl již dříve opakovaně respektován v judikatuře Evropského soudního dvora se sídlem v Lucemburku.

Z Čl. 128 Smlouvy o Evropském společenství, který určuje úkoly a prostředky Evropských společenství v oblasti kultury, se dají odvodit některé kompetence Evropských společenství i v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Podle Čl. 129a (1) Smlouvy o Evropském společenství mají Společenství přispívat k dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitele.

Kompetence Evropských společenství v oblasti rozhlasu a televize se také odvozují z některých zmocnění Smlouvy o Evropském společenství ke zřízení společného trhu a dále z některých ustanovení o právu podnikání (Čl. 52, 53, 56, 58), o svobodném pohybu zboží a služeb (Čl. 59 a násl.), o zákazu diskriminace (Čl. 6), o zákazu kvantitativních restrikcí (Čl. 30), o svobodě zřizování poboček (Čl. 52 a 57) a o zákazu poskytování státní podpory (Čl. 93).

V oblasti rozhlasového a televizního vysílání se aplikují pravidla hospodářské soutěže obsažená především v Čl. 85, 86 a 90 Smlouvy o Evropském společenství.

Protokol o veřejnoprávním vysílání v členských státech, který je přílohou k  Amsterodamské smlouvě ze dne 2.10.1997 (vstoupila v platnost dne 1.5.1999), výslovně uvádí, že veřejnoprávní rozhlas i televize plní důležitou společenskou funkci při ochraně plurality ve vysílání a jsou spojeny s demokratickými, sociálními a kulturními potřebami společnosti. Protokol nechává na členských státech otázku financování veřejnoprávních médií za podmínky, že toto financování neovlivní podmínky obchodu a soutěže.

Návrh zákona je v souladu s výše uvedenými předpisy Evropských společenství.

Základním dokumentem tzv. sekundárního práva Evropských společenství v oblasti televizního vysílání je Směrnice.

Navrhovaná právní úprava usiluje o plnou transpozici všech obligatorních ustanovení Směrnice, čímž vyhovuje požadavku slučitelnosti s touto Směrnicí, která zahrnuje oblast televizního vysílání, a to jak přeshraničního, tak vnitrostátního.

Jurisdikce

Do návrhu novely zákona byla přejata zásada, že televizní vysílání se řídí právem státu, ze kterého pochází. Podrobná ustanovení o jurisdikci, kompatibilní se Směrnicí, mají odloženou účinnost do doby vstupu smlouvy o přístupu České republiky k Evropské unii v platnost.

Definice

Návrh novely zákona vytváří obsahově shodný, resp. obdobný, definiční aparát jako Směrnice.

Oddělení reklamy od ostatního vysílání

Tento princip obsažený v Čl. 10 odst. 2 Směrnice je převzat v návrhu zákona.

Zákazy a omezení reklamy

Zákazy a omezení týkající se zvláštností v rozhlasovém a televizním vysílání jsou v návrhu novely zákona obsaženy. Další ustanovení o reklamě mají být upravena zákonem o regulaci reklamy, jehož novelu připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem kultury.

Přerušování pořadů reklamou

Návrh novely zákona plně přejímá úpravu Směrnice, podle níž se mají reklamy zařazovat zásadně mezi jednotlivé programy, resp. má být využíváno přirozených přestávek v pořadech složených z částí. Vkládání reklamy u filmových děl je možné každých 45 minut, u seriálů a ostatních pořadů každých 20 minut. Některé druhy pořadů není dovoleno přerušovat reklamou.

Časový rozsah reklamy

Směrnice povoluje 15% vysílacího času věnovat reklamě. Tento podíl je možno vysíláním teleshoppingových šotů zvýšit až na 20% vysílacího času. Platný zákon je v tomto směru přísnější, neboť umožňuje věnovat reklamě pouze 10% vysílacího času s možností zvýšit tento podíl až na 20% o vysílání teleshoppingových šotů. Návrh novely zákona v tomto směru přejímá pravidla vyplývající ze Směrnice. V souladu se Směrnicí se navíc zavádí tzv. souvislé teleshoppingové pořady.

Sponzorování

Sponzorováníje podle Směrnice možné, pokud je sponzorovaný pořad jako takový vhodně označen. Další podmínkou je, že sponzor nesmí mít vliv na obsah a programové zařazení sponzorovaného pořadu. Některé druhy pořadů není dovoleno sponzorovat. I zde je návrh zákona plně kompatibilní se Směrnicí. Některá ustanovení Směrnice týkající se sponzorování jsou obsažena v návrhu novely zákona o regulaci reklamy.

Ochrana dětí a mládeže

Směrnice obsahuje absolutní zákaz vysílání pořadů, které jsou způsobilé vážně narušit tělesný, duševní či mravní vývoj dětí a mladistvých. Jiné relativně škodlivé pořady je možno vysílat pouze ve stanovené době nebo v zakódované podobě. Takovým pořadům musí předcházet varování upozorňující na nevhodnost pořadu pro děti a mladistvé. Příslušná ustanovení Směrnice byla převzata do návrhu novely zákona.

Právo na odpověď

Právo na odpověď má být podle Směrnice zajištěno pro televizní vysílání v právu každého členského státu Evropských společenství. Směrnice připouští i zavedení jiného ekvivalentního právního institutu. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání již tento institut obsahuje.

Podpora evropské a nezávislé tvorby

Úprava podílu evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby je ve Směrnici flexibilní. Plnění těchto podílů se má vyžadovat v případech "kdy je to proveditelné". Při případném postihu neplnění této povinnosti je regulační orgán povinen přihlížet k odpovědnosti provozovatele vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Návrh zákona vychází z uvedené flexibility s ohledem na závazky, které Česká republika přijala v rámci svého členství v OECD.

Události značného společenského významu

Události značného společenského významu smějí být vysílány tak, aby většina veřejnosti nebyla zbavena možnosti je sledovat (Čl. 3a Směrnice). Toto ustanovení bylo rovněž plně transformováno do návrhu novely zákona.

Další relevantní předpisy Evropských společenství související s oblastí rozhlasového a televizního vysílání

Při zpracování návrhu novely zákona byly vzaty v úvahu rovněž některé další předpisy Evropských společenství, týkající se zvláště těchto oblastí:

A. Obsah vysílání

Zelená kniha o ochraně nezletilých a lidské důstojnosti v audiovizuálních a informačních službách a na ni navazující Doporučení Rady z 24. září 1998 o rozvoji konkurenceschopnosti evropských audiovizuálních a informačních služeb podporou národních regulačních prostředí, které jezaměřeno na dosažení srovnatelné a efektivní úrovně ochrany nezletilých a lidské důstojnosti. Oba dokumenty reagují na potřebu efektivní ochrany dětí a mládeže, a to nejen v rozhlasovém a televizním vysílání, ale také v různých typech informačních sítí.

Zpráva Komise o aplikaci článků 4 a 5 Směrnice 89/552/EHS a navazující Druhá a Třetí zpráva Komise o aplikaci Směrnice 89/552/EHS, které přinášejí přehled plnění příslušných článků Směrnice v oblasti podílů evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby v televizním vysílání.

Usnesení Rady a reprezentantů vlád členských států z 25. ledna 1999 o veřejnoprávním vysílání, jež s odkazem na Amsterodamský protokol zdůrazňuje úlohu veřejnoprávního vysílání v informační společnosti.

B. Telekomunikace a informační technologie

Směrnice 98/84/ES o právní ochraně služeb založených na podmíněném přístupu

Jde o novou směrnici Evropských společenství vycházející z potřeby definovat právní ochranu některých služeb vznikajících v souvislosti s rozvojem informačních technologií. Původní úmysl, zajistit právní ochranu kódovaných televizních služeb, byl přijetím této směrnice rozšířen na všechny služby s podmíněným přístupem. Úprava této problematiky je již zčásti obsažena v zákoně č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně některých zákonů a v zákoně č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

Směrnice 95/47/ES o užití norem přenosu televizního signálu

Tato směrnice řeší otázky zavádění pokročilých televizních služeb, širokoúhlé televizní obrazovky 16:9, vysoce rozlišovací televize (tzv. HDTV) v kombinaci s digitálním vysíláním. Plné slučitelnosti s právem ES bude dosaženo postupně v souvislosti s rozvojem dalších typů těchto služeb v České republice. Předpokladem je rovněž vytyčení základních zásad státní politiky v oblasti digitálního vysílání.

Směrnice 92/38/EHS o normách pro satelitní vysílání televizního signálu.

Rozhodnutí Rady 93/424/EHS o akčním plánu zavedení rozvinutých televizních služeb v Evropě.

Rozhodnutí Rady 89/337/EHS o vysoce rozlišující televizi.

Rozhodnutí Rady 89/630/EHS o společném přístupu členských států k přijetí jednotných celosvětových norem výroby vysoce rozlišující televize na Plenárním zasedání Mezinárodního vysílacího výboru (CCIR) v r. 1990.

C. Regulace reklamy

Zelená kniha o komerčních komunikacích, která se zabývá stavem a perspektivami vývoje obchodní komunikace v informační společnosti v prostředí jednotného trhu. Analyzuje stávající legislativní a obchodní bariéry, nezbytnou míru regulace v této oblasti a úlohu samoregulace.

Z rozsáhlé škály dokumentů vztahujících se k oblasti reklamy, která jako celek je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a předpokládá se, že budou plně využity při novelizaci zákona o regulaci reklamy (s některými odchylkami vztahujícími se přímo nebo pouze k oblasti vysílání), byly vzaty v úvahu např.:

Směrnice 84/450/EHS o klamavé reklamě,

Směrnice 92/28/EHS o reklamě na léčiva,

Směrnice 97/55/ES o klamavé a srovnávací reklamě,

Usnesení Rady 95/C296/06 o zobrazení mužů a žen v reklamě a médiích .

Oblast reklamy upravuje samostatný zákon o regulaci reklamy, který je obecným předpisem v tomto oboru. Připravovaná novelizace tohoto zákona implementuje výše uvedené směrnice. Předkládaný návrh zákona proto obsahuje pouze úpravu reklamy nezbytnou ve vztahu k rozhlasovému a televiznímu vysílání.

D. Hospodářská soutěž

Zelená kniha o pluralismu a koncentraci médií na vnitřním trhu, která se zabývá otázkami koncentrace v oblasti médií. Mapuje situaci v jednotlivých členských státech včetně opatření, která jednotlivé státy proti koncentraci v oblasti médií přijaly. Proces spojený s vyhodnocením Zelené knihy měl vést k přijetí závazného opatření proti koncentraci v oblasti médií na komunitární úrovni. Přesto, že tento dokument byl podroben pečlivé analýze a vedl ke zpracování návrhu směrnice o koncentraci v médiích, k přijetí závazného dokumentu pro tuto oblast nakonec nedošlo a problematiku řeší jednotlivé členské státy EU diferencovaně.

V relevantní oblasti byla přijata rovněž některá rozhodnutí Komise týkající se vysílání, např.

Rozhodnutí Komise z 20. září 1995 ve věci RTL/Veronica/Endemol,

Rozhodnutí Komise z 2. října 1996 o francouzské státní pomoci garantované audiovizuální produkční společnosti,

Rozhodnutí Komise z 26.června 1997 ve smyslu   Čl. 90 (3) Smlouvy ES o výhradním právu k vysílání televizní reklamy na území Belgie.

V praxi bere Komise na zřetel situaci v oblasti audiovize a ekonomický a kulturní rozměr tohoto sektoru (viz Komuniké Komise Radě a Evropskému parlamentu COM(90)78 z 21.2.1990).

Nařízení Komise 89/4064/EHS o koncentraci, upravující kontrolu fúzí (tzv. Merger Regulation) stanoví v Čl. 21(3), že členské státy mohou přijmout opatření ve vztahu k fúzím, jestliže tyto fúze ohrožují pluralitu sdělovacích prostředků.

Judikatura Evropského soudního dvora v Lucemburku

Judikatura Evropského soudního dvora (dále jen ”ESD”) má rozhodující význam při uplatnění výkladu základních právních dokumentů Evropských společenství.

Již 30. dubna 1974 rozhodl ESD v právní věci Sacchi (Sbírka rozhodnutí SbSD 1974 s.408), že v případě televizního vysílání se jedná o poskytování služeb podle Čl. 59 a násl. Smlouvy ES.

V rozsudku ve věci Debauve z 18. března 1980 ESD konstatoval, že kabelový přenos televizního vysílání je podřízen stejnému režimu jako vysílání ze zemských vysílacích stanic, což potvrdil i v rozsudku ve věci Coditel z téhož roku.

ESD dále vydal řadu rozhodnutí vztahujících se přímo k aplikaci Směrnice. Většinou se zabývají rozdělením kompetence mezi Společenstvím a jednotlivými členskými státy v oblasti televizního vysílání, jako např.:

C-412/93 Leclerc-Siplec v. TF1 Publicité a M6 Publicité – ESD potvrdil volnost členských států ukládat přísnější pravidla domácím provozovatelům, než stanoví Směrnice, ale zároveň i jejich možnost ukládat mírnější omezení v oblasti reklamy, pokud program není možno přijímat v zahraničí.

C-222/94 Komise v. Spojené království – ESD potvrdil jurisdikci pouze jednoho státu nad vysíláním, a to toho státu, odkud vysílání pochází. Tento rozsudek vedl nepřímo k novelizaci Směrnice, kde byla tato zásada upřesněna.

C-11/95 Komise v. Belgie - ESD potvrdil striktní zákaz udělování jakéhokoliv souhlasu orgánů členského státu s převzatým vysíláním programů z území jiného člena EU.

C-14/96 Paul Denuit v. belgické úřady, které odmítly šíření televizního programu z Velké Británie, protože provozovatel vysílání nerespektoval ustanoveni o podílech evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby – ESD potvrdil, že soulad vysílání se Směrnicí přísluší kontrolovat státu, z jehož území vysílání pochází. Obdobný případ posuzoval ESD též ve věci C-56/96 VT 4 v. Belgické vlámské společenství.

C-320/94 RTI v. italské ministerstvo pošt a spojů - ESD potvrdil, že logo sponzora se může objevit i na jiných místech pořadu než jenom na jeho počátku nebo konci. I tento rozsudek ovlivnil komunitární legislativu, takže podle novely Směrnice je teleshopping samostatným druhem pořadu s rozšířeným podílem na vysílání a ne jen druhem reklamy, jak tomu bylo předtím.

C-34/95, C-35/95, C-36/95 Konsumentenombudsmannen v. Agostini Forlag a TV-Shop i Sverige - švédský zákon zakazuje reklamu zaměřenou na děti do 12 let. ESD potvrdil, že přísnější pravidla, než stanoví Směrnice, mohou být uplatňována pouze na domácí provozovatele, a proto švédské úřady nemohou zakázat vysílání programů z jiných zemí, které takovou reklamu připouštějí.

Z příkladmo uvedených případů je zřejmé, že ESD ve svém rozhodování podporuje svobodu vysílání spojenou s principem kontroly ze strany státu, pokud jde o původ vysílání a uplatňování společných pravidel členských zemí ve vysílání pro ochranu společných zájmů. Stejné principy se předpokládají i u nové právní úpravy v České republice.

Kolize návrhu zákona se závazky České republiky v rámci OECD

Některá ustanovení nově navrhované právní úpravy, konkrétně § 9a až 9d týkající se podpory evropské audiovizuální tvorby, budou patrně kolidovat se závazky České republiky, vyplývajícími z členství v  Organizaci pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), vzhledem k  tomu, že novela zákona by měla nabýt účinnosti dříve, než se stane Česká republika členskou zemí Evropské unie. Jedná se o kolizi v předpřístupovém období, kdy Česká republika nemůže využít článku 10 Kodexu liberalizací běžných neviditelných operací OECD, který se vztahuje pouze na členské státy zvláštních celních nebo měnových systémů a který představuje určitou výjimku z jinak velmi důsledně uplatňovaného nediskriminačního režimu OECD.

Při vstupu do OECD se Česká republika stala smluvní stranou Kodexu liberalizace běžných neviditelných operací a Kodexu liberalizace kapitálových pohybů, které byly přijaty rozhodnutím Rady OECD jako právně závazné akty dne 12.12.1961. Oba tyto Kodexy obsahují ustanovení o zákazu diskriminace (článek 9), jejichž účinek spočívá v tom, že jestliže některý člen OECD přizná určité úlevy, pokud jde o volný pohyb kapitálu a služeb jednomu nebo více členům, rozšiřují se tyto úlevy automaticky na všechny ostatní členy OECD, s výjimkou případů, kdy se takový člen dovolává článku 10 těchto Kodexů. Tento článek stanoví výjimku z ustanovení o zákazu diskriminace pro dva nebo více členů OECD, kteří jsou součástí speciálních celních nebo měnových systémů. Z toho vyplývá, že kandidátské země budou moci využívat tohoto ustanovení, jakmile se stanou členy Evropské unie. Vůči Kodexu liberalizace běžných neviditelných operací neuplatňuje ČR v současné době žádnou výjimku vztahující se k oblasti audiovize, což znamená, že Česká republika by měla uplatňovat vůči všem členským zemím OECD v této oblasti zcela liberální režim. Přijetím navrhovaného zákona, resp. zavedením tzv. kvót evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby však dojde k porušení tohoto režimu.

Podle Směrnice má podíl evropské tvorby v televizním vysílání každého provozovatele vysílání, tedy i provozovatelů s licencí, přesahovat 50% celkového vysílacího času každého programu a podíl evropské nezávislé tvorby 10% celkového vysílacího času každého programu. Tento závazek je transponován do právních předpisů jednotlivých členských zemí Evropské unie a pravidelně vyhodnocován Evropskou komisí. Cílem příslušných ustanovení Směrnice je nejen podpora rozvoje, zvýšení kvality a konkurenceschopnosti evropské audiovizuální tvorby, ale Evropská unie Směrnici považuje i za prostředek dosažení vyššího stupně liberalizace v rámci vnitřního trhu Evropské unie v oblasti audiovizuálních služeb (potažmo i za liberalizaci vztahů mezi Evropskou unií a státy Evropského hospodářského prostoru, resp. členskými státy Úmluvy). Implementace této Směrnice je jednou z podmínek úplné kompatibility české legislativy v oblasti audiovize.

Česká republika upozornila na výše uvedený problém kolize závazků vůči OECD v předvstupním období v rámci negociací o přistoupení České republiky k Evropské unii, zahrnula jej do pozičního dokumentu ke kapitole Kultura a audiovize a zároveň požádala Evropskou komisi/Evropskou unii o pomoc při řešení této otázky s OECD. Důvodem snahy o zapojení Evropské unie do řešení tohoto problému je skutečnost, že v podobné situaci jsou další kandidátské země na vstup do Evropské unie, jež jsou zároveň členy OECD (Polsko, Maďarsko a nově i Slovensko) a postupně se mohou do obdobné situace dostat i další státy. Nejedná se tudíž o specifický problém České republiky, ale o problém obecnější, který je nezbytné překlenout na úrovni vztahů Evropské unie a OECD, nikoliv pouze České republiky a OECD.

Evropská komise si je tohoto problému vědoma, zabývá se jím a vypracovala interní právní rozbor této otázky. Z rozboru vyplývá, že Směrnice je opatřením liberalizačním – mezi zúčastněnými zeměmi, což je podstatná podmínka pro uplatnění článku 10 Kodexů a dále, že kvóty jsou nejen preferencí komunitární, ale preferencí evropskou. Z rozboru a dalších informací od Evropské komise mj. vyplývá, že nepsanou praxí v OECD je spíše článek 10 Kodexů nepoužívat (v minulosti byly za organizace podle čl. 10 uznány pouze Evropská společenství a belgicko-lucemburská hospodářská unie). Naopak např. Kanada, Mexiko ani USA jej nikdy neevokovaly ani v případě NAFTA, ale usilovaly na základě právní argumentace a politické strategie o vytvoření takového prostředí, aby ostatní členské země OECD akceptovaly, že kandidátské země EU přejímají v rámci předvstupní strategie právo Evropských společenství. Evropská komise zvažuje využití i dalších článků Kodexů, např. čl. 4 týkajícího se vztahu Kodexů k dalším mnohostranným mezinárodním dohodám.

Otevření otázky aplikace čl. 10 Kodexů v souvislosti s přijetím novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, by mohlo další postup zablokovat z důvodu očekávané pozice členských států OECD, kteří nejsou členy Evropské unie ( neboť v OECD je k přijetí rozhodnutí nutný jednomyslný souhlas).

Pokus Polska evokovat článek 10 Kodexů v souvislosti s reexaminací jeho pozice vůči Kodexům po dvou letech členství a zavést oproti vstupnímu závazku příslušné kvóty a dodatečně nárokovat zapsání výhrady k položce H/1 Kodexu, (což představuje porušení principu standstilu), nebyl ukončen úspěšně. V závěrečné fázi jednání o členství Slovenska v OECD, USA a ostatní členské státy OECD - nečlenové EU nesouhlasili s uplatněním kvót a se zavedením výhrady H/1, neboť na počátku vyjednávání členství v r. 1996 slovenská strana přislíbila tuto výhradu neuplatňovat.

Aby se umožnil „postup vpřed“ učinily EU a USA při závěrečných jednáních (jak při schvalování zprávy o Polsku, tak při přijímání Slovenska za člena OECD) prohlášení fixující rozdílné pozice chápání aplikace článku 4 a článku 10 Kodexu v  případě harmonizování legislativy kandidátských zemí EU. Prohlášení USA staví kandidátské země na dobu do získání členství v EU do kolizní situace se závazky přijatými v rámci Kodexů. EU má za to, že práva, která pro členy OECD vyplývají z článků 4 a 10 mají i kandidátské země. USA nesouhlasí, aby pomocí článku 4 a 10 byly závazky, které mají kandidátské země v rámci Kodexů „podřízeny“ závazkům, které pro kandidátské země vyplývají z Evropských a jiných předvstupních dohod.

Obě strany však souhlasí s tím, že „pro tuto chvíli“ předmětný rozpor nebude dořešen. Daná situace však poté, co kandidátské země upraví svou legislativu, může vyvolat v OECD problémy. EU věří, že pokud vzniknou, budou konstruktivně překonány.

O přípravě nové právní úpravy, která transponuje Směrnici, informovala Česká republika oficiálně OECD v rámci examinace plnění Kodexu Liberalizace. Formálně nebyla zatím tato otázka dořešena, z jednání však vyplývá, že by OECD mohla novou právní úpravu akceptovat za situace podobné situaci polské a slovenské a za podmínky, že navrhovaný zákon nepůjde nad rámec uvedené Směrnice. V této souvislosti jsou za velmi důležité považovány navržené dikce ustanovení § 9a, § 9b odst. 1 a § 9c odst. 1 novely zákona obsahující slova „kdy je to proveditelné“, což přesně odráží rámec směrnice.

Aktivity Rady Evropy v oblasti rozhlasového a televizního vysílání

Rada Evropy, jejímž je Česká republika členem, vyvíjí četné aktivity v  oblasti rozhlasového a televizního vysílání a v posledním období i v oblasti přístupu k novým informačním technologiím.

Po přijetí nového právního předpisu bude dosaženo souladu zejména s Úmluvou, včetně jejího Dodatkového protokolu. Úmluva je (zvláště po přijetí Dodatkového protokolu) obsahově do značné míry sladěna se Směrnicí, avšak pojetím jde o odlišný dokument.

Úmluva je mezinárodní smlouvou, která se vztahuje pouze na vysílání, které je možno přijímat i v jiném státě než z něhož vysílání pochází. Zatímco Směrnice vychází z konceptu ”otevření národních trhů” a volného pohybu služeb, Úmluva vychází spíše ze záměru ”dosažení kulturních cílů”.

Stejně jako Směrnice zaručuje Úmluva svobodu příjmu a závazek nebránit převzatému vysílání z jiných členských států. Úmluva však na rozdíl od Směrnice umožňuje kontrolu slučitelnosti vysílání pocházejícího z jiného členského státu s ustanoveními Úmluvy a případné přerušení takového vysílání v případě závažného porušování stanovených regulativů, jsou-li zároveň naplněny předpoklady dané Úmluvou.

V oblasti reklamy Úmluva stanoví, že reklama, která se obrací výhradně nebo převážně na diváky v jiném členském státě, nesmí obcházet případně přísnější pravidla pro reklamu, která platí v tomto druhém státě. Obdobné ustanovení ve Směrnici není.

Pokud jde o podporu evropské tvorby je tato otázka v Úmluvě formulována poněkud volněji a podpora evropské nezávislé tvorby zcela chybí. Rovněž definice evropského díla je volnější než ve Směrnici.

Úmluva na rozdíl od Směrnice obsahuje úpravu práva na stručné informování veřejnosti o významných událostech.

Rozdílný je taképrávní charakterobou dokumentů.Směrnice je aktem tzv. sekundárního práva ES, který musí být implementován do právního řádu členských států. Úmluva je naproti tomu mezinárodní smlouvou, která vstoupila v  účinnost dnem 1.5.1993, a jíž lze vypovědět. Plnění Úmluvy sleduje Stálý výbor zřízený podle Čl. 25 této Úmluvy. Stálý výbor vydává doporučení a stanoviska. Kromě toho může provádět rozhodčí řízení, pokud s tím příslušné státy vysloví souhlas.

V praxi řešil Stálý výbor řadu problémových případů týkajících se principu svobody příjmu, avšak zatím vždy bez nutnosti navrhnout využití ustanovení o arbitrážním řízení (např. kurdské satelitní vysílání licencované ve Velké Británii bylo britskou stranou v roce 1999 zastaveno s poukazem na příslušná ustanovení Úmluvy).

Přestože většina členů Evropské unie jsou zároveň signatáři Úmluvy, ustanovení Směrnice mají v těchto státech jednoznačnou přednost před ustanoveními Úmluvy. Podle ustanovení Čl. 27 Úmluvy se tyto státy řídí ve vzájemných vztazích ustanoveními Úmluvy jen tehdy, neexistuje-li pro danou situaci žádné ustanovení ve Směrnici (např. u stručného informování o významných událostech). Úmluva má tedy pro členské státy Evropské unie význam zejména ve vztazích k nečlenům Evropské unie.

Dodatkový protokol k Úmluvě je převážně reakcí na novelizaci Směrnice a v mnohém oba texty sbližuje. Hlavní změny obsažené v Dodatkovém protokolu jsou upřesněním některých definic, nová je definice sídla provozovatele vysílání, vysílání tzv. významných společenských událostí a liberalizace teleshoppingu.

Rada Evropy rovněž vydává řadu Doporučení, a to jak na úrovni Výboru ministrů, tak na úrovni Parlamentního shromáždění. V oblasti médií bylo vydáno takových doporučení větší množství. Připomenout lze například:

Doporučení Výboru ministrů č. R (96) 10 z 11. září 1996, týkající se záruk nezávislosti veřejnoprávních provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání,

Doporučení Výboru ministrů č. R (97) 20 z 30. října 1997, o projevech netolerance,

Doporučení Výboru ministrů č. R (99)1 z 19. ledna 1999 o opatřeních na podporu pluralismu hromadných sdělovacích prostředků,

Doporučení Výboru ministrů č.R (94) 13 o opatřeních na podporu transparentnosti vlastnických vztahů v médiích,

Doporučení Parlamentního shromáždění 1332(1997) o vědeckých a technických aspektech nových informačních a komunikačních technologií,

Doporučení Parlamentního shromáždění 1277(1995) o migrantech, etnických menšinách a médiích,

Doporučení Parlamentního shromáždění 1147(1991) o parlamentní odpovědnosti za demokratickou reformu vysílání.

5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení výdajů státního rozpočtu. Nepředpokládá se ani zvýšení příjmů státního rozpočtu.

B)

K bodu 1

Jedná se o formální úpravu názvu uvedeného ustanovení zákona.

K bodu 2

Znění § 2, v němž jsou definovány základní pojmy užívané v zákoně, bylo upraveno a doplněno tak, aby vyhovovalo definicím pojmů používaných Směrnicí.

Základním znakem „rozhlasového a televizního vysílání“ je prvotní šíření programů pro veřejnost, přičemž není rozhodující, zda jde o šíření programů v kódované či nekódované podobě. Vzhledem k tomu, že platný zákon podřazuje definici rozhlasového a televizního vysílání i činnosti spočívající v současném, úplném a nezměněném šíření již vysílaných programů, rozšiřuje se definice rozhlasového a televizního vysílání ve smyslu Směrnice i o tento druh vysílání. Pouze tak je možno zachovat dosavadní systematiku zákona, která pojmově tyto dva druhy činností spočívající v šíření rozhlasových a televizních programů nerozlišuje.

K bodu 3

Hlavní charakteristikou „provozovatele vysílání“ je jeho redakční odpovědnost za sestavování programů nebo odpovědnost za sestavování nabídky přejatých programů bez ohledu na to, zda programy šíří sám nebo je nechává po technické stránce šířit prostřednictvím třetí osoby. Provozovatel vysílání musí vykonávat tuto činnost bez jakéhokoliv zprostředkovatele či obstaravatele, aniž by tím byla vyloučena možnost zadávat krátkodobé či dílčí úkony související s provozováním vysílání jiným subjektům (např. v oblasti audiovizuální produkce, nákupu reklamy aj.).

Definice pojmů „program“, „pořad“ a „lokální program“ byly jako vyhovující ponechány bez úprav.

K bodu 4

Definice „celoplošného televizního programu“ vychází z počtu potenciálních posluchačů nebo diváků. Celoplošné vysílání z tohoto pohledu pokrývá relevantní část potencionálních diváků na území České republiky, přičemž stanovený počet obyvatel je odvozován z údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu a odpovídá 70% obyvatel České republiky. Údaje vyplývající z posledního sčítání lidu byly jako kritérium zvoleny především pro svoji dostupnost a relativní časovou stálost (v době mezi jednotlivými sčítáními lidu). Naproti tomu jiné podobné údaje o obyvatelstvu České republiky (např. z evidence Ministerstva vnitra) jsou velmi proměnlivé a práce s nimi by pro účely určování celoplošnosti rozhlasového nebo televizního vysílání byla velmi problematická.

Rozhodujícím znakem „celoplošné televizní sítě“ je sdílení významné části televizního programu a dělba vysílacího času na základě vzájemné dohody jednotlivých provozovatelů vysílání. Vytvoření sítě provozovateli televizního vysílání znamená vznik nové kvality vysílání, pro níž je charakteristická součinnost více subjektů samostatně oprávněných k provozování vysílání. Rozsah vysílání je určen počtem potenciálních diváků stejně jako v definici celoplošného televizního programu.

Vypouští se definice reklamy a sponzorování, neboť tyto pojmy nově definuje vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

K bodu 5

Tímto ustanovením se provádí požadavek Čl.10 Směrnice, který stanoví, že reklama a teleshopping nesmí využívat techniku působící na podvědomí diváka.

K bodu 6

Pojem rozhlasového a televizního vysílání nezahrnuje telekomunikační služby na individuální objednávku, jako např. tzv. video na objednávku, elektronické databáze a další podobné služby, které nejsou svou povahou a určením směřovány k přímému nebo nepřímému příjmu veřejností. Do pojmu vysílání nespadají rovněž produkce v domácnosti, v úzkém kruhu přátel, telefonní rozhovory, veřejné megafony, veřejné promítání filmů nebo videozáznamů. Za televizní vysílání nelze považovat ani bezpečnostní a jiné podobné sledovací televizní okruhy, které nejsou určeny pro veřejnost, nebo tzv. videokonference. Poskytování telekomunikačních služeb na individuální objednávku patří mezi služby informační společnosti a nemůže být považováno za vysílání.

Tento pojem rovněž nezahrnuje případ šíření přejímaných programů pro veřejnost kabelovými rozvody pro omezený okruh osob.

K bodu 7

Ustanovení § 3 vymezuje působnost zákona tak, aby byla v souladu s kritérii stanovenými v Čl. 2 Směrnice. Každý stát je povinen zajišťovat, aby provozovatelé vysílání, kteří patří pod jeho jurisdikci, dodržovali příslušné mezinárodní dohody. Přeshraniční charakter rozhlasového a televizního vysílání a z  něj plynoucí mezinárodní závazky České republiky vyžadují, aby byla stanovena jasná kritéria pro určení pravomoci státu ve vztahu k subjektům činným v oblasti vysílání. Kritéria stanovená v § 3 jsou přejata ze Směrnice a jsou velmi detailní. Navrhuje se, aby účinnost § 3 odst. 1 písm. c) až f) byla odložena ke dni vstupu České republiky do Evropské unie, neboť reciproční aplikace těchto kritérií mezi Českou republikou a členskými zeměmi Evropské unie není do uvedené doby možná.

K bodu 8 až 10

Ustanovení § 5 vymezující základní povinnosti provozovatelů vysílání pokud jde o obsah programu bylo upraveno a doplněno tak, aby vyhovělo požadavkům Směrnice. Jde o aplikaci a konkretizaci základních obecně uznávaných morálních a etických požadavků na vysílané programy. Nepřípustnost určitého obsahu pořadů lze sice dovodit z jiných, zejména trestněprávních předpisů, avšak v zájmu komplexnosti právní úpravy vysílání je pod zvláštní sankcí deklarována i v tomto ustanovení. V žádném případě se nezakládá možnost či povinnost předběžné kontroly vysílání, nýbrž stanoví se odpovědnost provozovatele za obsah vysílání. Tato ustanovení mají rovněž vztah k Všeobecné deklaraci lidských práv. U zákazu vysílání jde vždy o ochranu diváka, a to jak nezletilého tak dospělého.

V souladu s Čl. 22 Směrnice se zakazuje vysílání pořadů, které by obsahovaly podněty k rasové nenávisti apod.

V souladu se Směrnicí jsou také precizována ustanovení, jejichž cílem je ochrana dětí a mladistvých před pořady, které by mohly poškodit nebo ohrozit jejich tělesný, duševní nebo mravní vývoj. Děti a dospívající osoby jsou takovými druhy pořadů ohroženy více než dospělí vzhledem k tomu, že mají menší schopnost vytvářet si o jednotlivých pořadech kritický úsudek, neboť způsob jejich vnímání je dán chybějící životní zkušeností a větší citlivostí. Proto je vysílání pořadů v tomto ohledu zvlášť škodlivých zcela zakázáno. Některé pořady se smějí vysílat jen v době, kdy se předpokládá, že rozhlas či televize nejsou dětmi a mládeží sledovány. Novým opatřením je povinnost zařadit slovní varování bezprostředně před potenciálně nebezpečným pořadem a vizuální varování povinně spojené s takovým pořadem. Ohrožení tělesného vývoje dětí a mladistvých odvysílanými pořady je zřejmě méně pravděpodobné než je tomu v případě vývoje duševního a mravního. Tělesné zdraví však úzce souvisí se zdravím duševním a nelze jej proto oddělovat. Např. v Japonsku byly zaznamenány epileptické záchvaty velkého počtu dětí po odvysílání agresivního animovaného filmu.

Zpřesnění platného ustanovení zákona a zároveň sladění se zněním nového autorského zákona.

K bodu 11

V souladu se Směrnicí se regulace vysílání reklamy vztahuje rovněž na vysílání teleshoppingu, jako zvláštního druhu komerčního vysílání.

K bodu 12

Z § 6 odst. 1 se vypouští některé povinnosti při vysílání reklam, neboť tato ustanovení jsou součástí návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. V odstavci 1 tak zůstane zachován pouze zákaz účinkování hlasatelů a redaktorů zpravodajských pořadů v reklamě a teleshoppingu, jenž je specifický pro oblast rozhlasového a televizního vysílání a do zákona o regulaci reklam proto nebyl převzat. Tento zákaz obsažený v platném zákoně o provozování rozhlasového a televizního vysílání je v souladu s článkem 13 odst. 4 Úmluvy.

K bodu 13 až 15

Tato ustanovení se v souladu se Směrnicí týkají nejen vysílání reklamy, ale i teleshoppingu.

Účelem ustanovení § 6 odst. 1 je zabránit jakékoliv možnosti záměny mezi reklamou nebo teleshoppingem a ostatními částmi programu. Zákon proto formuluje požadavek na oddělení vysílání reklamy a teleshoppingových šotů od ostatního vysílání. Reklama a teleshoppingové šoty mají být vysílány zásadně v blocích. Samostatné (jednotlivé, nezařazené v blocích) reklamní šoty mají zvýšenou účinnost a proto se jejich zařazování do vysílání připouští pouze výjimečně. V souladu s evropským pojetím mediálního práva (na rozdíl od pojetí např. zámořského) je striktní oddělení reklamy a teleshoppingových šotů od ostatního vysílání považováno za předpoklad nezávislosti sdělovacích prostředků a svobody slova. Jde také o zamezení skryté reklamě. V rozhlase musí být reklama a teleshopping odděleny jednoznačným akustickým signálem, který nesmí být používán v jiném kontextu. V televizi může být reklamní či teleshoppingové vysílání odděleno jak  výslovným nápisem reklama (teleshopping), tak postavami či emblémy nebo znělkou bez výslovného označení reklama či teleshopping, které však budou použity výlučně k oddělení reklamy nebo teleshoppingu. Toto užití by mělo být dlouhodobé (označení by se neměla střídat příliš často).

K bodům 16 až 22

Ustanovení § 6a, který upravuje podmínky přerušování pořadů reklamou a teleshoppingem bylo upraveno tak, aby odpovídalo Směrnici. Pravidla zařazování reklam a teleshoppingu do pořadů sledují ustavení rovnováhy mezi zájmy provozovatelů televizního vysílání a zadavatelů reklamy na jedné straně a diváků, autorů a výrobců na straně druhé.

Vlastní přerušování pořadů reklamou mohou provádět jen provozovatelé rozhlasového nebo televizního vysílání s licencí nebo registrací, u nichž je příjem z reklam hlavním zdrojem financování.

Reklamy se mají zásadně umísťovat mezi jednotlivé pořady. Programy sestávajícími ze samostatných částí se rozumí např. soutěže s jednotlivými koly, pořady magazínového typu, sportovní pořady, koncerty a divadelní představení obsahující přestávky. Pojem samostatná část sportovního pořadu musí odpovídat přirozeným přestávkám, které jsou typické pro určitý sport; vytváření umělých přestávek provozovatelem vysílání není žádoucí.

Film, který trvá alespoň 90 minut, může být přerušen reklamou nebo teleshoppingem nejvýše dvakrát, pokud trvá alespoň 110 minut, může to být třikrát. Provozovatel může určit sám, na kterém místě pořadu bude reklama. Mezi jednotlivými šoty však musí být přestávka alespoň 20 minut. Z tohoto požadavku jsou vyňaty programy, které mají samostatné části

Zákaz přerušování bohoslužeb reklamou nebo teleshoppingem se netýká náboženského vysílání jako takového. Při vysílání mše nebo jiné bohoslužby jako hudebního díla je nutno rozlišovat, zda  účelem pořadu je převážně prvek náboženský nebo hudební.

K bodům 23 až 25

V § 7 se stanoví časový rozsah reklamy a teleshoppingu ve vysílání. Časový rozsah reklamy stanovený provozovateli vysílání ze zákona se nemění s ohledem na kombinovaný způsob financování (rozhlasové a televizní poplatky vybírané na základě zvláštního zákona a příjmy z prodeje reklamního času). Časový rozsah reklamy a teleshoppingu ve vysílání soukromých provozovatelů je pak upraven v souladu se Směrnicí. Podíl mezi reklamními a teleshopingovými šoty může provozovatel určit v rámci daných limitů samostatně, např. může vysílat 10% reklamních a 10% teleshoppingových šotů nebo 5% reklamních a 15% teleshoppingových šotů apod.

Vlastní propagace provozovatele vysílání a dobročinné výzvy vysílané zdarma se do rozsahu reklamního času nezapočítávají, přestože mají také povahy reklamy.

K bodu 26

Souvislý teleshoppingový pořad je typem reklamního pořadu, který u nás doposud nemá tradici. Zavádí ho novelizovaná Směrnice, jakož i Dodatkový protokol k Úmluvě (tzv. „teleshopping window“), jako nový druh komerčního vysílání s rozsáhlými výjimkami co do časového rozsahu oproti dosavadním limitům vysílacího času věnovaného reklamě a teleshoppingu.

Pro souvislé teleshoppingové pořady neplatí časové omezení platné pro teleshoppingové šoty, neboť mají své vlastní časové limity. Musí být ovšem stejně jako teleshopping náležitě označeny a odděleny od ostatních pořadů.

Provozovatel televizního vysílání ze zákona není vzhledem k veřejnoprávní povaze svého vysílání oprávněn souvislé teleshoppingové pořady vysílat.

K bodu 27

Znění § 8 odst. 1, který upravuje označování sponzorovaných pořadů, bylo upraveno tak, aby odpovídalo Čl. 17 Směrnice. Divák má mít možnost identifikovat sponzorovaný pořad. Neoznačení sponzorovaného pořadu by znamenalo skryté sponzorování, které je stejně jako skrytá reklama zakázáno.

K bodu 28

Ustanovení související s podporou evropské a nezávislé tvorby jsou do zákona zařazena v souladu s  mezinárodními smluvními závazky České republiky, zvláště v souvislosti se začleňováním do evropských struktur. Cílem je podpora evropského filmového průmyslu a posílení jeho konkurenceschopnosti zejména oproti zámořskému filmovému průmyslu. Tento cíl ve svých důsledcích vedl v jednotlivých  evropských zemích především k  posílení postavení národní filmové produkce a nezávislých evropských producentů. Evropské dokumenty obsahují ve vztahu k tzv. kvótám evropských a nezávislých děl určitou flexibilitu. I toto ustanovení stanovící povinnost vyhradit těmto dílům nadpoloviční podíl vysílacího času programu je však zmírněno formulací " kdy je to proveditelné" pro ty případy, kdy nelze toto rozumně požadovat, vzhledem k jejich programové skladbě.

Podíl evropských děl se stanoví s vyloučením některých druhů pořadů a počítá se u každého programu zvlášť. Pokud jde o vyloučení soutěží, rozumí se jimi pořady zahrnující obvykle prvek výhry.

V souladu s příštími mezinárodními závazky České republiky se požaduje rovněž vyhrazení určitého vysílacího času, resp. programového rozpočtu, pro díla evropských producentů nezávislých na provozovateli televizního vysílání s cílem podpory rozmanitosti evropského audiovizuálního trhu. Zvláštní důraz je v evropských zemích obvykle kladen na regionální producenty a jejich podporu. Podíl 10% vysílacího času je stanoven jako cíl, kterého má být dosaženo postupně podle síly konkrétního audiovizuálního trhu. Podíl nezávislé evropské tvorby se stejně jako u podílu děl evropské tvorby vypočítává jen z určitého druhu pořadů. Pro definici nezávislého provozovatele posloužil jako podklad pracovní materiál Evropské komise, který vychází z podílu vlastnictví a množství pořadů vyrobených pro jednoho provozovatele televizního vysílání. V rámci podpory nezávislé evropské tvorby je třeba podpořit jmenovitě také díla současná, tzn. díla, od jejichž uveřejnění neuplynulo více než 5 let.

U televizního vysílání, určeného svým charakterem pro obyvatele určité oblasti, není vhodné vyžadovat dodržování ustanovení na podporu evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby vzhledem k zaměření lokálního vysílání na problematiku určitého regionu a také s přihlédnutím k výši nákladů, které nákup evropské produkce vyžaduje. Sledování podílu evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby u provozovatelů lokálního televizního vysílání nevyžadují ani mezinárodní smluvní dokumenty. Z povinnosti podpory evropské a evropské nezávislé tvorby jsou vyňaty rovněž programy, které jsou vysílány v jiném než českém jazyce nebo jazycích států Evropské unie. V souladu se Směrnicí nejsou povinni vyhradit určitou část programu pro evropská díla ani provozovatelé programů, jejichž vysílání je určeno výlučně pro příjem mimo území České republiky a Evropské unie

Definice evropského díla uvedená v tomto ustanovení je harmonizovaná s příslušnými ustanoveními Směrnice. Až do vstupu České republiky do Evropské unie však není zajištěna reciprocita ve vztahu k českým audiovizuálním dílům, proto se navrhuje, aby se pro mezidobí od účinnosti zákona do přístupu České republiky k Evropské unii používala definice evropského díla obsahově širší než definice užívaná Směrnicí. Definice evropského díla, která by měla platit do přístupu České republiky k Evropské unii je obsažena v § 28a zákona.

Sledování dodržování ustanovení o podpoře evropské a evropské nezávislé a současné tvorby vyžaduje uložit provozovatelům vysílání povinnost poskytovat regulačnímu orgánu informace o těchto pořadech a jejich podílu v programu. Informace musí být dostatečně obsažné a jejich součástí bude zdůvodnění případného neplnění stanovených podílů. Délka sledovaného období vychází z praxe Evropské komise. Předpokládá se, že Ministerstvo kultury bude oprávněno vyžádat si od Rady všechny údaje související s plněním povinností zaměřených na podporu evropské tvorby a evropské ezávislé a současné tvorby, které budou potřebné k dokumentaci plnění závazků vyplývajících z členství České republiky mezinárodních vládních organizacích.

Právo na vysílání stručných informací vychází z práva veřejnosti na informace a z principu plurality informací. Předmětem práva na vysílání stručných informací je jakákoliv událost sportovní, společenská nebo kulturní, která přitahuje zvýšený zájem veřejnosti. Nemusí přitom jít o událost značného společenského významu ve smyslu § 9h. Držiteli výhradních práv k vysílání takové události se ukládá povinnost umožnit jinému provozovateli vysílání odvysílat stručnou informaci. Nedotčena zůstávají práva podle autorského zákona a právo na ochranu osobnosti.

Výhradní práva k televiznímu vysílání  významných událostí, zejména sportovního charakteru, byla v posledních letech v Evropě vykupována televizními společnostmi, které takové události následně umožnily sledovat pouze divákům placené televize. Tím byla značná část veřejnosti zbavena možnosti události značného společenského významu sledovat, což je v rozporu s právem na informace. Směrnice se snaží této tendenci zamezit a zavazuje členské státy k tomu, aby zajistily pro širokou veřejnost přístupnost přenosu takové události na volně dosažitelném, tj. neplaceném, nekódovaném a celoplošném programu. Konkrétní seznam takových událostí bude formou vyhlášky Ministerstva kultury publikován ve Sbírce zákonů (viz.

č. 1). Tento seznam bude obsahovat především letní a zimní olympijské hry, mistrovství světa a Evropy ve fotbale a mistrovství světa v ledním hokeji a v lehké atletice. Sestavení seznamu takových událostí na mezinárodní úrovni podléhá určité proceduře předvídané Směrnicí. Po vstupu České republiky do Evropské unie budou muset provozovatelé, na které se vztahuje tento zákon, respektovat rovněž seznamy jiných členských zemí, pokud budou po příslušné proceduře zveřejněny v Úředním listu Evropských společenství.

K bodu 29

K zpřesnění výkladu zákona je zapotřebí výslovně stanovit, že žadateli o licenci mohou být jak právnické tak fyzické osoby.

Legislativně technická úprava vyplývající ze skutečnosti, že legislativní zkratka „Rada“ byla zavedena novým § 9a.

K bodu 30

Zahraniční osobě, která nemá v České republice organizační složku se umožňuje provozovat rozhlasové nebo televizní vysílání za předpokladu, že si ustanoví zástupce se sídlem nebo trvalým pobytem České republice, který bude za ni jednat ve věcech upravených tímto zákonem. Povinnost ustanovit si takového zástupce je tedy nutná proto, aby měl český regulační orgán spolehlivě určenu osobu, na kterou se v záležitostech vyplývajících z jeho působnosti bude obracet, resp. jejímž prostřednictvím bude jednat s příslušnou zahraniční osobou.

K bodu 31 až 33

Upravují se obligatorní náležitosti žádosti o licenci a vymezují se doklady, kterými musí být žádost o licenci doložena. Jelikož se pro zahraniční osobu, která nemá organizační složku na území České republiky, zavádí povinnost ustanovit si zástupce pro jednání s regulačním orgánem, doplňují se i náležitosti žádosti o licenci o povinné údaje o tomto zástupci.

Vzhledem k nové povinnosti vyhradit určitý podíl vysílacího času vysílání evropských děl a evropských děl vyrobených nezávislými producenty, doplňuje se návrh podílu těchto děl ve vysílání jako jedna z náležitostí žádosti o licenci k provozování televizního vysílání.

K bodu 34 a 35

V případě žádosti o licenci vyžaduje platný zákon v § 11 odst. 4 předložení dokladu o bezúhonnosti pouze v případě, kdy o licenci žádá fyzická osoba. V případě přihlášky k registraci však platný zákon v § 16 odst. 2 písm. b) vyžaduje doklad o bezúhonnosti i u členů statutárního orgánu žadatele, který je právnickou osobou. Tato disproporce byla způsobena předchozími novelizacemi zákona. Proto se doplňuje ustanovení § 11 tak, aby povinnou náležitostí žádosti o licenci byly doklady o bezúhonnosti členů statutárního orgánu.

K bodu 36

Jedná se o legislativně technické úpravy vyvolané změnou některých ustanovení na základě tohoto návrhu zákona.

K bodu 37

Náležitosti přihlášky k registraci a okruh dokladů, kterými musí být přihláška doložena se přibližují náležitostem žádosti o licenci.

K bodům 38 a 39

Jedná se o legislativně technické úpravy vyvolané změnou některých ustanovení na základě tohoto návrhu zákona.

K bodu 40

Vymezení skutkových podstat porušení povinností stanovených tímto zákonem nebo podmínek udělené licence je třeba precizovat a doplnit vzhledem ke změnám vyvolaným promítnutím znění Směrnice do tohoto návrhu zákona.

K bodu 41

Jedná se o ustanovení, které stanoví kritéria Směrnice, jimiž se Rada řídí v případech ukládání sankcí pro nesplnění povinnosti podle § 9a.

K bodu 43

Účelem § 21 je zajistit provozovateli, jemuž byl uložen dočasný zákaz podle § 20a, právo se odvolat k nezávislému soudu.

K bodu 44

Programy věnované výhradně teleshoppingu jsou v některých evropských zemích běžné. Nelze u nich uplatnit podporu evropské a evropské nezávislé a současné tvorby, protože tento typ pořadů vůbec nevysílají. Neuplatní se zde ani některá omezení (zejména časová) týkající se vysílání teleshoppingu podle obecné úpravy.

Programy věnované vlastní propagaci jsou programy propagující výhradně výrobky, služby a program provozovatele vysílání. Tyto programy postrádají obvyklé pořady jakými jsou zpravodajství, sport, audiovizuální díla. I zde je vzhledem k povaze těchto programů vyloučeno uplatnění ustanovení o podpoře evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby.

K bodu 45

Definice evropského díla uvedená v tomto ustanovení je obecnější a není zcela kompatibilní s detailnější úpravou danou Směrnicí. Definice evropského díla daná Směrnicí je však pro Českou republiku v době, kdy není členem EU použitelná. Česká republika by totiž v případě jejího použití poskytovala dílům pocházejícím z členských států EU výhody, které by však dílům pocházejícím z České republiky nebyly reciprocitně poskytovány ze strany členských států EU. Pro určení podílu evropské tvorby byly do úpravy zapracovány dvě odlišné definice evropského díla, z nichž jedna se bude užívat v období od účinnosti zákona do vstupu smlouvy o přístupu České republiky k EU v platnost a druhá nabude účinnosti až přístupem České republiky k EU. Koncepce kontroly výroby užívaná v definici evropského díla podle tohoto ustanovení se týká  obsahu díla, procesu výroby a financování, přičemž tato hlediska nemusí být nutně splněna současně. Financování výroby může být prostředkem výkonu kontroly, ale není hlavním kritériem. Evropská díla mohou být částečně financována i mimoevropskými subjekty, pokud ovšem umělecký i technický výrobní proces zůstává řízen evropskými fyzickými nebo právnickými osobami, lze konkrétní dílo považovat za evropské.

K Čl. II

V zájmu právní jistoty provozovatelů a hladkého průběhu všech řízení vedených Radou, budou řízení zahájená podle platného zákona č. 468/1991 Sb. dokončena podle dosavadních právních předpisů.

K Čl. III

Datum účinnosti zákona souvisí se závazky vyplývajícími z jednání o přidružení České republiky k EU.

Řešení definice evropského díla úpravou jednak v § 9e a jednak v § 28a, bylo vynuceno skutečností, že Česká republika dosud není členským státem EU. Definice evropského díla uvedená v § 28a je obecnější než obdobná úprava obsažená ve Směrnici. Definice evropského díla daná Směrnicí je pro Českou republiku v době, kdy není členským státem EU, využitelná, neboť v případě její aplikace poskytovala dílům pocházejícím z členských států EU výhody, které by těmito státy nebyly reciprocitně poskytovány dílům pocházejícím z České republiky.

S ohledem na období před vstupem a po vstupu České republiky do EU je třeba odložit účinnost § 3 odst. 1 písm. c) až f), neboť by nebyla zajištěna reciprocita.

Odložená účinnost se navrhuje také v případě seznamu událostí značného společenského významu členských států EU ve smyslu § 9h odst. 4 a 5. Důvodem pro odklad účinnosti tohoto ustanovení je i zde skutečnost, že seznam událostí vydávaný Českou republikou nebude členskými státy EU respektován v době před přistoupením České republiky k EU.

Odložení účinnosti, vzhledem k nezajištění reciprocity platí rovněž pro § 20a odst. 2.

V Praze dne 15. listopadu 2000

Předseda vlády

v z. PhDr. Vladimír Špidla v.r.

Ministr kultury

Pavel Dostál v.r.

3

Text

zákona č. 468/1991 Sb.,

o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění s vyznačením navrhovaných změn a doplnění

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 1

(Působnost zákona) Předmět úpravy

Zákon upravuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob a státních orgánů při provozování rozhlasového a televizního vysílání.

§ 2

Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:

a) (rozhlasovým a televizním vysíláním (dále jen "vysílání") šíření programů nebo obrazových a zvukových informací prostřednictvím vysílačů, kabelových rozvodů, satelitů a jiných prostředků určených k příjmu veřejnosti) rozhlasovým a televizním vysíláním (dále jen „vysílání“) prvotní šíření programů pro veřejnost prostřednictvím vysílacích rádiových zařízení, kabelových rozvodů nebo družic, jakož i příjem vysílaných programů a jejich současné, úplné a nezměněné šíření prostřednictvím kabelových rozvodů nebo družic pro veřejnost, a to včetně šíření zakódovaných programů a teletextu;

b) provozovatelem vysílání (dále jen „provozovatel“) právnická nebo fyzická osoba, která má redakční odpovědnost za sestavování programů nebo rozhoduje o skladbě nabídky programů přejímaných od jiných provozovatelů, a která tyto programy vlastním jménem a na vlastní účet šíří, popřípadě nechává šířit třetími osobami;

c) programem záměrné časové uspořádání jednotlivých rozhlasových nebo televizních pořadů;

d) pořadem obsahově souvislá, celistvá a časově ohraničená část vysílání;

e) lokálním programem program vytvářený v místně omezené oblasti a pro tuto oblast určený;

f) celoplošným televizním programem televizní program, jehož vysílání může přijímat alespoň 70% obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu;1)

g) celoplošnou televizní sítí společné sestavování nebo vzájemné přejímání programů,

popřípadě částí programů, a jejich současné, úplné a nezměněné šíření dvěma a více provozovateli televizního vysílání, pokud jejich vysílání může přijímat alespoň 70% obyvatel České republiky počítaných podle údajů vyplývajících z posledního sčítání lidu;1) za síť se nepovažuje:

  1. společné sestavování nebo vzájemné přejímání pořadů, popřípadě částí programů, které nejsou významné z hlediska jejich zařazení do vysílání nebo podílu na denní vysílací době v programu;

  2. vysílání programů dvěma a více provozovateli televizního vysílání na společně sdílených kmitočtech;

h) podprahovým sdělením zvuková nebo obrazová informace, která byla s využitím technických prostředků záměrně zpracována tak, aby měla vliv na podvědomí posluchače nebo diváka, aniž by jí mohl posluchač nebo divák vědomě vnímat.

(2) (Za vysílání podle tohoto zákona se nepovažuje šíření rozhlasového a televizního signálu určeného pro veřejnost prostřednictvím kabelu, do něhož je zapojeno nejvýše sto účastníků s přijímači podléhajícími ohlašovací povinnosti. Tento počet může být překročen, jestliže účastníci společného příjmu jsou umístěni v jedné budově nebo v komplexu budov k sobě prostorově nebo funkčně přináležejících, jestliže přenos signálu je veden tak, že nepřekračuje pozemní komunikaci, a jestliže tento společný příjem není obchodně využíván.)

Za vysílání podle tohoto zákona se nepovažuje:

  1. zajišťování komunikačních služeb zaměřených na poskytování informací nebo jiných sdělení na základě individuálních požadavků;

  2. provozování telekomunikačních zařízení a poskytování telekomunikačních služeb podle zvláštního právního předpisu;1a) nebo

  3. současné, úplné a nezměněné šíření rozhlasových a televizních programů určených pro veřejnost prostřednictvím kabelu, do něhož je zapojeno nejvýše sto účastníků s přijímači podléhajícími ohlašovací povinnosti; tento počet může být překročen, jestliže účastníci společného příjmu jsou umístěni v jedné budově nebo v komplexu budov k sobě prostorově nebo funkčně přináležejících, jestliže přenos signálu je veden tak, že nepřekračuje pozemní komunikaci, a jestliže tento společný příjem není obchodně využíván.

§ 3

((1) Provozovatelem vysílání (dále jen "provozovatel") je ten, kdo získal oprávnění k vysílání na základě zákona (dále jen "provozovatel ze zákona") nebo udělením licence podle tohoto zákona (dále jen "provozovatel s licencí") anebo registrací podle tohoto zákona (dále jen "provozovatel s registrací").

(2) Právnická osoba se může stát provozovatelem s licencí nebo provozovatelem s registrací, má-li sídlo na území České republiky a je-li zapsána v obchodním rejstříku. Nemá-li právnická osoba sídlo na území České republiky, může se stát provozovatelem s licencí nebo provozovatelem s registrací pouze k současnému, úplnému a nezměněnému šíření již vysílaných programů.

(3) Fyzická osoba se může stát provozovatelem s licencí nebo provozovatelem s registrací, jen má-li trvalý pobyt na území České republiky. Je-li fyzické osobě podle tohoto zákona udělena licence nebo vydáno rozhodnutí o registraci, je povinna zapsat se do obchodního rejstříku.)

Působnost zákona

  1. Tento zákon se vztahuje na provozovatele, který:

  1. provozuje vysílání na základě zvláštních právních předpisů1b) (dále jen „provozovatel ze zákona“);

  2. provozuje vysílání na základě licence udělené podle tohoto zákona (dále jen „provozovatel s licencí“) nebo na základě registrace podle tohoto zákona (dále jen „provozovatel s registrací“);

  3. má sídlo, popřípadě místo podnikání,1c) a rozhoduje o skladbě televizního programu na území České republiky;

  4. má sídlo, popřípadě místo podnikání na území České republiky a o skladbě televizního programu rozhoduje v jiném členském státě Evropských společenství a naopak, jestliže

  1. významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky;

  2. významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání jak na území České republiky, tak v jiném členském státě Evropských společenství za podmínky, že má sídlo, popřípadě místo podnikání na území České republiky, nebo

  3. provozování televizního vysílání zahájil v souladu s požadavky českého právního řádu a trvale funkčně a účinně spolupracuje s českými ekonomickými subjekty, pokud významná část jeho zaměstnanců neuskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky ani v jiném členském státě Evropských společenství;

  1. má sídlo, popřípadě místo podnikání na území České republiky a o skladbě televizního programu rozhoduje ve státě, který není členským státem Evropských společenství a naopak, pokud významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky;

  2. není provozovatelem televizního vysílání podle písmen a) až e), pokud k provozování televizního vysílání využívá kmitočty přidělené příslušným orgánem státní správy České republiky nebo družici, jejíž pozice na oběžné dráze přísluší České republice, anebo vzestupný signál vysílaný k družici z území České republiky.

(2) Stanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv (dále jen „mezinárodní smlouva“), že za provozovatele se považuje právnická nebo fyzická osoba, jež není uvedena v odstavci 1, vztahuje se tento zákon rovněž na takovou právnickou nebo fyzickou osobu.

ČÁST DRUHÁ

Oprávnění a povinnosti

provozovatelů

§ 4

Obsah programů

(1) Provozovatelé vysílají programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.

(2) Provozovatelé poskytují objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.

§ 5

Povinnosti provozovatelů

  1. Provozovatelé jsou povinni:

a) zabezpečit, aby nebyly vysílány pořady, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky a s Listinou lidských práv a svobod;(1)) 1d)

b) zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním;

c) zajistit, aby vysílané pořady neobsahovaly podprahová sdělení;

(d) nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých;)

d) nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin do vysílání pořady, které mohou ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých a zajistit, aby vysílání takového pořadu bezprostředně předcházelo slovní upozornění na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé, nebo aby takový pořad byl označen obrazovým symbolem upozorňujícím na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé po celou dobu vysílání;

e) zajistit, aby nebyly vysílány pořady, které mohou vážně narušit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii nebo nežádoucí násilí;

f) zajistit, aby nebyly vysílány pořady podněcující k nenávisti nebo násilí proti skupině obyvatelstva určené na základě rasy, národnosti, pohlaví nebo náboženství;

g) poskytnout státním orgánům a orgánům veřejné správy nezbytný vysílací čas pro důležitá a neodkladná oznámení v naléhavém veřejném zájmu, a to v době, která by nebezpečí z prodlení snížila na minimum;

h) uchovávat záznamy všech odvysílaných pořadů nejméně po dobu 30 dnů ode dne jejich vysílání;

i) (uzavřít smlouvy s organizacemi, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných;) uzavřít smlouvy s organizacemi, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským; 2)

j) uvádět označení televizní stanice (logo) u provozovatelů televizního vysílání.

(2) Provozovatelé jsou povinni informovat orgán udělující licenci o tom, že jim ylo uděleno oprávnění2a) k vydávání periodického tisku nebo že došlo ke spojení jejich podniku s podnikem jiné osoby2b) vydávající periodický tisk.

(3) Provozovatel rozhlasového vysílání je povinen informovat orgán udělující licenci o tom, že došlo ke spojení jeho podniku s podnikem jiné osoby2b) provozující televizní vysílání.

(4) Provozovatel televizního vysílání je povinen informovat orgán udělující licenci o tom, že došlo ke spojení jeho podniku s podnikem jiné osoby2b) provozující rozhlasové vysílání.

§ 5a

Odpověď

(1) Jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli uveřejnění odpovědi. Provozovatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.

(2) Odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje.

Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.

(3) Osoba, na jejíž žádost byla provozovatelem uveřejněna odpověď podle tohoto zákona, nemůže požadovat uveřejnění další odpovědi na tuto odpověď.

(4) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

  1. Ustanovení zvláštního právního předpisu2c) o ochraně osobnosti a o ochraně jména nebo dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 až 4 nedotčena.

§ 5b

Dodatečné sdělení

(1) Jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedeném proti fyzické osobě, anebo o řízení ve věcech správních deliktů vedeném proti fyzické nebo právnické osobě, kterou lze podle tohoto sdělení ztotožnit, a toto řízení nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, má tato osoba právo požadovat na provozovateli uveřejnění informace o výsledku tohoto řízení jako dodatečného sdělení. Provozovatel je povinen na žádost této osoby informaci o pravomocném rozhodnutí jako dodatečné sdělení uveřejnit.

(2) Po smrti fyzické osoby přísluší právo podle odstavce 1 jejímu manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

(3) Ustanovení zvláštního právního předpisu2c) o ochraně osobnosti a o ochraně jména nebo dobré pověsti právnické osoby zůstávají úpravou podle odstavců 1 a 2 nedotčena.

§ 5c

Podávání a náležitosti žádosti o uveřejnění odpovědi

a dodatečného sdělení

(1) Žádost o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení musí mít písemnou formu.

(2) Ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi nebo dodatečného sdělení.

(3) Žádost o uveřejnění odpovědi musí být provozovateli doručena nejpozději do 30 dnů ode ne uveřejnění napadeného sdělení v rozhlasovém nebo televizním vysílání, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.

(4) Žádost o uveřejnění dodatečného sdělení musí být provozovateli doručena nejpozději do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení pravomocně skončeno, jinak právo na uveřejnění dodatečného sdělení zaniká. Bylo-li pravomocné rozhodnutí zrušeno, platí předchozí ustanovení obdobně.

§ 5d

Podmínky uveřejnění odpovědi

a dodatečného sdělení

(1) Odpověď nebo dodatečné sdělení je provozovatel povinen uveřejnit

a) ve stejném pořadu, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a nebude-li to možné, ve stejně hodnotném vysílacím čase, v jakém bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení,

b) s výslovným označením "odpověď " nebo "dodatečné sdělení",

c) na vlastní náklady,

d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení,

e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení žádá, jestliže tato osoba takový požadavek uplatnila.

(2) Provozovatel je povinen odpověď nebo dodatečné sdělení uveřejnit do 8 dnů od doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení.

(3) Pokud oprávnění provozovatele k vysílání zanikne, je provozovatel povinen na svůj náklad zajistit uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení za podmínek stanovených tímto zákonem v rozhlasovém nebo televizním vysílání jiného provozovatele, pokrývajícím obdobný počet posluchačů nebo diváků ve shodném regionu jako vysílání, ve kterém bylo napadené sdělení uveřejněno.

(4) Obsah sdělení označeného jako odpověď nebo dodatečné sdělení nesmí být komentován v pořadu, ve kterém je toto sdělení uveřejněno.

§ 5e

Uplatnění práva na uveřejnění odpovědi

a dodatečného sdělení u soudu

(1) Neuveřejní-li provozovatel odpověď nebo dodatečné sdělení vůbec nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení stanovené v § 5d, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud.

(2) Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení u soudu zaniká.

§ 5f

Výjimky z povinnosti uveřejnit odpověď

a dodatečné sdělení

(1) Provozovatel není povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení, jestliže

a) uveřejněním navrženého textu by byl spáchán trestný čin nebo správní delikt,

b) uveřejnění navrženého textu by bylo v rozporu s dobrými mravy,

c) napadené sdělení, popřípadě jeho napadená část, je citací sdělení třetí osoby určeného pro veřejnost nebo jeho pravdivou interpretací, a jako takové bylo označeno nebo prezentováno.

(2) Provozovatel není povinen uveřejnit odpověď, jestliže žádost o její uveřejnění směřuje vůči textu uveřejněnému na základě prokazatelného předchozího souhlasu osoby, která žádost podala.

(3) Provozovatel není povinen uveřejnit dodatečné sdělení, jestliže ještě předtím, než mu byla žádost o jeho uveřejnění doručena, uveřejnil sdělení odpovídající dodatečnému sdělení z vlastního podnětu a dodržel přitom podmínky stanovené tímto zákonem.

§ 5g

Ochrana zdroje a obsahu informací

(1) Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo odepřít soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy poskytnutí informace o původu či obsahu těchto informací.

(2) Fyzická osoba nebo právnická osoba, která se podílela na získávání nebo zpracování informací pro uveřejnění nebo uveřejněných v rozhlasovém nebo televizním vysílání, má právo soudu, jinému státnímu orgánu nebo orgánu veřejné správy odepřít předložení nebo vydání věcí, z nichž by mohl být zjištěn původ či obsah těchto informací.

(3) Právy podle odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny zvláštním právním předpisem stanovené povinnosti nenadržovat pachateli trestného činu a překazit nebo oznámit trestný čin2d) a ve vztahu k těmto zvláštním právním předpisem stanoveným povinnostem ani povinnosti, které jsou stanoveny v trestním řízení.2e)

§ 6

Povinnosti provozovatelů při vysílání reklam a teleshoppingu

((1) Provozovatelé jsou povinni dbát na to, aby do vysílání reklam nebyly zařazeny:

a) reklamy, které podporují chování ohrožující morálku, zájmy spotřebitele nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí;

b) reklamy určené dětem, nebo v nichž vystupují děti, pokud podporují chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj;

c) reklamy, v nichž účinkují hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů;

d) reklamy náboženské, ateistické a reklamy politických stran a hnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.)

(1) Provozovatelé jsou povinni dbát na to, aby do vysílání nebyly zařazeny reklamy a teleshopping, v nichž účinkují hlasatelé a redaktoři zpravodajských a politicko-publicistických pořadů.

(2) Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy a teleshopping:

  1. (byly rozeznatelné a zřetelně zvukově nebo obrazově oddělené od ostatních pořadů)

byly vysílány v blocích a zřetelně oddělené od ostatních částí programu; samostatné reklamní a teleshoppingové šoty lze do vysílání zařazovat pouze výjimečně;

b) nebyly zařazovány bezprostředně před vysíláním bohoslužeb ani bezprostředně po jejich vysílání.

(3) Provozovatelé jsou povinni zabezpečit, aby zadavatel reklamy a teleshoppingu nemohl jakýmkoliv způsobem uplatňovat vliv na obsah pořadů ve vysílání nebo na jeho programovou skladbu.

(4) Provozovatel neodpovídá podle tohoto zákona za pravdivost údajů obsažených ve vysílané reklamě a inzerci. Tato výjimka neplatí pro reklamu a inzerci samotného provozovatele. Nedotčena zůstává odpovědnost provozovatele podle zvláštního právního předpisu.2f)

§ 6a

Zařazování reklam a teleshoppingových šotů do pořadů

(1) (Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy byly zařazeny mezi jednotlivé pořady s výjimkou pořadů složených ze samostatných, v rámci jednotlivého pořadu obsahově ucelených a oddělitelných částí nebo sportovních přenosů a přenosů z akcí a představení, které obsahují přestávky, a s výjimkou audiovizuálních pořadů podle odstavce 2.) Reklamu a teleshoppingové šoty lze zařazovat mezi jednotlivé pořady. Za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5 lze reklamu a teleshoppingové šoty zařazovat rovněž během pořadů, pokud tím nebude narušena hodnota a celistvost pořadu a s ohledem na přirozená přerušení pořadu, jeho délku a povahu.

(2) U pořadů sestavených ze samostatných částí, sportovních přenosů nebo přenosů z obdobně uspořádaných událostí a představení, které obsahují přestávky, musí být reklama a teleshoppingové šoty zařazovány pouze mezi samostatné části nebo do přestávek.

(3) Provozovatelé televizního vysílání s licencí a provozovatelé televizního vysílání s registrací jsou povinni zajistit, aby při vysílání audiovizuálních pořadů byly reklamy a teleshoppingové šoty zařazeny:

a) (při vysílání filmového díla nebo díla vyjádřeného podobným způsobem,3) jen pokud trvá včetně zařazené reklamy déle než 45minut, ne více než jednou během každého dovršeného 45minutového časového úseku; další přerušení je přípustné, jestliže trvání takového filmu včetně reklamy je nejméně o 20 minut delší než dva či více dovršených 45minutových časových úseků; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut) při vysílání hraných filmů a filmů vyrobených pro televizi s výjimkou seriálů, zábavných a dokumentárních pořadů (dále jen „hraný film“), jen pokud jejich plánované trvání překračuje 45 minut, ne více než jednou během každého dovršeného 45minutového časového úseku; další přerušení je přípustné, jestliže trvání hraného filmu je nejméně o 20 minut delší než dva či více dovršených 45minutových časových úseků; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut,

b) při vysílání ostatních audiovizuálních pořadů s výjimkou ustanovení (odstavce 3) odstavců 2 a 4, jen trvá-li pořad (včetně zařazené reklamy) déle než 30 minut a ne více než jednou v průběhu každého dovršeného 30minutového časového úseku; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut.

(4) (Přerušování pořadů zpravodajských, náboženských a pořadů pro děti reklamou není povoleno.) Reklamou a teleshoppingovými šoty nesmějí být přerušovány:

a) bohoslužby,

b) zpravodajské a publicistické pořady, náboženské pořady, pořady určené dětem a dokumentární filmy, pokud jejich plánované trvání nepřekračuje 30 minut.

(5) Práva chráněná autorským zákonem4) zůstávají nedotčena.

§ 7

Časový rozsah vysílaných reklam a teleshopingových šotů

(1) V televizním vysílání čas vyhrazený reklamám nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout 1 %, u provozovatelů s licencí a (provozovatelů s registrací 10 % denního vysílacího času) provozovatelů s registrací 15% denního vysílacího času; tento podíl může provozovatel ze zákona zvýšit až na 10 % a provozovatel s licencí a provozovatel s registrací až na 20 %, a to (o přímé nabídky veřejnosti k nákupu, prodeji či pronájmu výrobků nebo k poskytnutí služeb, které však nesmí činit více než jednu hodinu denně) o vysílání teleshopingových šotů; v průběhu jedné hodiny nesmí čas vyhrazený reklamám a teleshoppingovým šotům přesáhnout 12 minut. U provozovatelů ze zákona nesmí čas vyhrazený reklamám a teleshopingovým šotům v době mezi 19 až 22 hodinou přesáhnout 6 minut v průběhu jedné hodiny. Do celkového vysílacího času, ze kterého je vypočítáváno procento reklamy, nelze započítávat vysílání teletextu.

(2) V rozhlasovém vysílání čas vyhrazený reklamě nesmí u provozovatelů ze zákona přesáhnout tři minuty denního vysílacího času na každém celoplošném okruhu a pět minut denního vysílacího času na každém regionálním okruhu, u provozovatelů s licencí a u provozovatelů s registrací 20 % denního vysílacího času.

3) Pro účely odstavců 1 a 2 se za reklamu nepovažují:

a) oznámení učiněná provozovatelem v souvislosti s jeho vlastními pořady a vedlejšími produkty vyplývajícími z těchto pořadů;

b) oznámení učiněná ve veřejném zájmu nebo dobročinné výzvy, pokud jsou vysílány zdarma.

§ 7a

Souvislý teleshoppingový pořad

  1. Nad rámec časových omezení vysílání reklamy a teleshoppingových šotů podle § 7 odst. 1 může provozovatel televizního vysílání s licencí nebo registrací vysílat souvislé teleshoppingové pořady, které trvají bez přerušení alespoň 15 minut.

  1. V průběhu jednoho dne může provozovatel televizního vysílání s licencí nebo registrací vysílat nejvýše 8 souvislých teleshoppingových pořadů, avšak jejich celková doba trvání nesmí překročit 3 hodiny.

(3) Jednotlivé souvislé teleshoppingové pořady musí být označeny zvukovými nebo obrazovými prostředky a mezi jejich vysíláním musí uplynout nejméně 15 minut.

§ 8

Povinnosti provozovatelů při vysílání

sponzorovaných pořadů

Provozovatelé jsou povinni:

a) (označit zřetelně každý pořad nebo sérii pořadů, které jsou zcela nebo zčásti sponzorovány na jejich začátku nebo konci vhodnými titulky nebo ohlášením) označit zřetelně každý pořad nebo sérii pořadů, které jsou zcela nebo zčásti sponzorovány na jejich začátku nebo konci obchodní firmou4a) (dále jen „firma“) sponzora, je-li sponzor zapsán v obchodním rejstříku,4b) nebo názvem, popřípadě jménem a příjmením sponzora, není-li sponzor zapsán v obchodním rejstříku, anebo jejich obrazovým symbolem (logem);

b) zabezpečit, aby obsah sponzorovaných pořadů nepropagoval prodej, nákup či pronájem výrobků nebo služeb sponzora nebo třetí osoby, zejména tím, že by v těchto pořadech byly jejich výrobky či služby zvláště zmiňovány;

c) zajistit, aby obsah a čas zařazení sponzorovaného pořadu do vysílání nemohly být ovlivňovány sponzorem;

d) zajistit, aby pořady nebyly sponzorovány fyzickými a právnickými osobami, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba, prodej nebo pronájem výrobků nebo poskytování služeb, jejichž reklama není dovolena;

e) zajistit, aby nebyly sponzorovány zpravodajské a politicko-publicistické pořady.

§ 9

Zvláštní povinnosti a oprávnění

provozovatelů ze zákona

(1) Základním posláním provozovatelů ze zákona je sloužit veřejnému zájmu, přispívat k utváření demokratické společnosti a odrážet její názorovou pluralitu zejména tím, že jejich vysílání nesmí jednostranně přihlížet pouze k jednotlivým názorovým orientacím, k jednomu náboženskému vyznání nebo světovému názoru, k zájmu jedno politické strany, hnutí, skupiny nebo části společnosti.

(2) Provozovatelé ze zákona jsou povinni:

a) zajistit ve spolupráci s příslušnými orgány a organizacemi spojů šíření svých programů pro obyvatelstvo územního celku, pro který je jejich vysílání určeno;

b) zajistit různorodou skladbu pořadů, které ve svém celku mají vyjít vstříc zájmům všech vrstev obyvatelstva;

c) opatřit alespoň 25 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené,

d) vyrábět nebo nechat vyrábět významný podíl vysílaných pořadů tak, aby byla zachována a rozvíjena kulturní identita národů, národností a etnických skupin České republiky a podporován rozvoj domácí a evropské audiovizuální tvorby,

e) používat veškeré své finanční zdroje k zabezpečení úkolů stanovených tímto zákonem.

(3) Provozovateli televizního vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí území České republiky jedním televizním programem včetně obrazových a zvukových informací, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.

(4) Provozovateli rozhlasového vysílání ze zákona se vyhrazují přenosové cesty (část kmitočtového spektra) a síť vysílačů umožňující pokrytí České republiky dvěma vysílacími okruhy v pásmu středních vln, dvěma vysílacími okruhy v pásmu velmi krátkých vln a jedním vysílacím okruhem v pásmu dlouhých vln.

(5) zrušen

(6) Finanční zdroje získané z rozhlasových poplatků a televizních poplatků jsou příjmem provozovatelů ze zákona.

6) § 5 vyhlášky federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, ve znění vyhlášky č. 76/1987 Sb., vyhlášky č. 39/1988 Sb. a vyhlášky č. 315/1990 Sb.

Podpora evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby

§ 9a

Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné, vyhradit pro evropská díla nadpoloviční podíl celkového vysílacího času každého svého programu. Do celkového vysílacího času programu, z něhož se určuje podíl vysílacího času vyhrazeného pro evropská díla, se nezapočítává čas určený vysílání zpravodajských pořadů, sportovních událostí, soutěží, teletextu, reklamy a teleshoppingu.

§ 9b

(1) Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné, vyhradit pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci, alespoň 10% celkového vysílacího času každého svého programu. Do celkového vysílacího času programu, z něhož se určuje podíl vysílacího času vyhrazeného pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci, se nezapočítává čas určený vysílání zpravodajských pořadů, sportovních událostí, soutěží, teletextu, reklamy a teleshoppingu.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se považuje za splněnou, pokud provozovatel televizního vysílání vynakládá alespoň 10% svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci.

(3) Za nezávislého výrobce se považuje právnická osoba nebo fyzická osoba, která není provozovatelem televizního vysílání, nebo ve které nemá jeden provozovatel televizního vysílání vyšší než 25% podíl na hlasovacích právech, nebo více provozovatelů televizního vysílání společně vyšší než 50% podíl na hlasovacích právech, anebo jejíždodávky děl pro jednoho provozovatele televizního vysílání nepřesáhnou v průběhu 3 let 90% její celkové výroby.

§ 9c

(1) Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné,zajistit, aby v rámci vysílacího času vyhrazeného pro vysílání evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, tvořilo vysílání děl, od jejichž prvního zveřejnění neuplynulo více než 5 let, alespoň 10%.

(2) Provozovatel televizního vysílání, který plní povinnost podpory evropské nezávislé tvorby v souladu s ustanovením § 9b odst. 2 tak, že vynakládá nejméně 10% z programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, je povinen vynaložit alespoň 10% z takto stanovené částky na díla, od jejichž prvního zveřejnění neuplynulo více než 5 let.

§ 9d

(1) Povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují na provozovatele

  1. lokálního programu, který není účastníkem celoplošné televizní sítě,

  2. programu vysílaného výhradně v jiném než českém jazyce nebo v jiném než v některém z jazyků členských států Evropských společenství; je-li však v jiném než českém jazyce nebo v jiném než v některém z jazyků členských států Evropských společenství vysílána jen podstatná část programu, povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují jen na tuto část.

(2) Povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují na provozovatele televizního vysílání určeného výlučně pro příjem mimo území České republiky, jakož i mimo území členských států Evropských společenství, které není přímo nebo nepřímo přijímáno veřejností v České republice, anebo v některém z členských států Evropských společenství.

§ 9e

Evropská díla

  1. Za evropská díla se pro účely tohoto zákona považují:

  1. díla pocházející z členských států Evropských společenství,

  2. díla pocházející z  evropských států, které nejsou členskými státy Evropských společenství, avšak jsou stranami Evropské úmluvy o přeshraniční televizi Rady Evropy a splňují podmínky odstavce 2,

  3. díla pocházející z evropských třetích států, které nejsou uvedeny v písmenech a) a b), jestliže splňují podmínky podle odstavce 3.

Ustanovení písmen b) a c) se použijí pouze tehdy, nebudou-li v příslušných evropských  třetích státech uplatňována diskriminační opatření vůči dílům z členských států Evropských společenství.

(2) Za díla uvedená v  odstavci 1 písm. a) a b) se považují díla vytvořená převážně autory a pracovníky s trvalým pobytem v jednom nebo několika státech uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) za předpokladu, že

  1. jsou vyrobena výrobcem nebo několika výrobci se sídlem v jednom nebo více z těchto států,

  2. výroba děl je sledována a skutečně kontrolována výrobcem nebo několika výrobci se sídlem v jednom nebo více z těchto států, nebo

c) podíl koproducentů z těchto států na celkových koprodukčních nákladech je převažující a společná výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci se sídlem mimo území těchto států.

(3) Díly uvedenými v odstavci 1 písm. c) se rozumějí díla vyrobená výrobci sídlícími v jednom nebo více evropských státech, se kterými Evropská společenství uzavřela smlouvy týkající se audiovizuální oblasti, jestliže jsou tato díla vytvořena převážně autory a pracovníky sídlícími v  jednom nebo více evropských státech. Takovými díly jsou i díla vyrobená těmito výrobci v koprodukci s výrobci se sídlem v jednom nebo více členských státech Evropských společenství.

(4) Díla, která nelze považovat za evropská díla podle odstavce 1, avšak byla vyrobena na základě dvoustranných smluv o koprodukci uzavřených mezi členskými státy Evropských společenství a třetími státy, lze považovat za evropská díla za předpokladu, že podíl koproducentů z členských států Evropských společenství na jejich celkových výrobních nákladech je převažující a jejich výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci se sídlem mimo území členských států Evropských společenství.

(5) Díla, která nejsou evropskými díly podle odstavců 1 a 4, avšak byla vyrobena převážně autory a pracovníky sídlícími v jednom nebo více členských státech Evropských společenství, se pokládají za evropská díla v rozsahu odpovídajícím podílu koproducentů z členských států Evropských společenství na jejich celkových výrobních nákladech.

§ 9f

Sledování podpory evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby

(1) Na plnění povinností podle § 9a až 9c dohlíží Rada, které je provozovatel televizního vysílání povinen za sledované období předkládat

  1. údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců,

  2. údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců, popřípadě doklady, které prokazují, že vynaložil nejméně 10% svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace výrobců těchto děl,

  3. seznamy vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, od jejichž výroby neuplynulo více než 5 let.

(2) V  případě, že z údajů předložených Radě podle odstavce 1 vyplývá, že povinnosti podle § 9a až 9c ve sledovaném období splněny nebyly, je provozovatel televizního vysílání povinen sdělit Radě důvody jejich nesplnění.

(3) Sledovaným obdobím se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí 1 kalendářní rok.

(4) Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“) je oprávněno vyžádat si od Rady údaje potřebné pro účely plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, popřípadě z jejího členství v mezinárodních organizacích. Rada je povinna tyto údaje ministerstvu poskytnout.

§ 9g

Vysílání stručných informací

(1) Provozovatel televizního vysílání má právo vysílat v rámci pravidelných zpravodajských pořadů stručné aktuální informace o události, která je předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti, přestože k jejímu vysílání má jiný provozovatel výhradní vysílací práva, je-li tato událost veřejně přístupná. Celková doba vysílání stručných informací o každé takové události nesmí přesáhnout 3 minuty denně.

(2) Provozovatel televizního vysílání, který v České republice vykonává výhradní práva k vysílání události uvedené v odstavci 1, je povinen poskytnout záznam této události provozovatelům televizního vysílání, jimž přítomnost na místě konání události nebyla umožněna z důvodů ohrožení veřejné bezpečnosti, pořádku nebo nerušeného průběhu události, anebo z technických nebo prostorových důvodů na straně pořadatele, a to bez zbytečného odkladu a za úhradu nutných nákladů spojených s přepisem záznamu této události.

§ 9h

Vysílání událostí značného společenského významu

(1) Provozovatel televizního vysílání nesmí využívat výhradní práva k vysílání události značného společenského významu způsobem, který by podstatnou část veřejnosti v České republice zbavoval možnosti sledovat tuto událost v přímém přenosu nebo ze záznamu na celoplošném televizním programu v nezakódované podobě a bez zvláštního poplatku.

(2) Je-li událost značného společenského významu vysílána při dodržení podmínek podle odstavce 1 ze záznamu, musí být toto vysílání uskutečňováno v reálném čase jejího konání, nejdéle se zpožděním několika sekund. Vysílání události značného společenského významu ze záznamu lze odložit jen tehdy, je-li v přímém přenosu vysílána jiná událost značného společenského významu, která se koná současně s událostí, jejíž vysílání ze záznamu muselo být proto odloženo.

(3) Za událost značného společenského významu se považuje událost uvedená v  Seznamu událostí značného společenského významu, který po projednání s Radou stanoví ministerstvo vyhláškou.

(4) Za událost značného společenského významu se dále považuje událost, která byla za událost značného společenského významu prohlášena některým z členských států Evropských společenství a tato skutečnost byla oznámena v Úředním věstníku Evropských společenství. Provozovatel televizního vysílání nesmí využívat výhradní práva k vysílání události značného společenského významu oznámené v Úředním věstníku Evropských společenství způsobem, který by podstatnou část veřejnosti v členském státě Evropských společenství, jenž ji prohlásil za událost značného společenského významu, v rozporu s jeho právními předpisy zbavoval možnosti sledovat tuto událost v přímém přenosu nebo ze záznamu na volně dostupném televizním programu. Seznam událostí značného společenského významu, oznámených v Úředním věstníku Evropských společenství je povinna Rada zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(5) Za událost značného společenského významu se považuje rovněž událost, která byla za událost značného společenského významu prohlášena některým z členských států Rady Evropy a tato skutečnost byla podle mezinárodní smlouvy stanoveným způsobem zveřejněna příslušným orgánem Rady Evropy (dále jen “událost zveřejněná orgánem Rady Evropy“). Provozovatel televizního vysílání nesmí využívat výhradní práva k vysílání události zveřejněné orgánem Rady Evropy způsobem, který by podstatnou část veřejnosti v členském státě Rady Evropy, jenž ji prohlásil za událost značného společenského významu, v rozporu s jeho právními předpisy zbavoval možnosti sledovat tuto událost v přímém přenosu nebo ze záznamu na volně dostupném televizním programu. Seznam událostí zveřejněných orgánem Rady Evropy je povinna Rada zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový přístup.

ČÁST TŘETÍ

Licenční řízení

§ 10

Podmínky pro udělení licence

(1) Licence opravňuje jejího provozovatele k vysílání v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy.

(2) Licence je nepřevoditelná.

(3) Licenci uděluje (žadatelům) právnické nebo fyzické osobě (dále jen „žadatel“ Rada. (České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada")). Na udělení licence není právní nárok.

(4) Orgány udělují licence přihlížejí při posouzení žádosti (§ 11) k zajištění podmínek pro pluralitu a vyváženost nabídky programů, zejména programů lokálních, k rovnoměrné dostupnosti kulturních hodnot, informací a názorů, jakož i k zajištění rozvoje vlastní kultury národů, národností a etnických skupin v České republice a rozsahu dosavadního podnikání žadatele v oblasti hromadných sdělovacích prostředků. Při posouzení žádosti se rovněž přihlíží k připravenosti žadatele opatřit určité procento vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené.

(5) Při posuzování žádosti přihlížejí orgány udělující licence k tomu, aby žádný ze žadatelů nezískal dominantní postavení v hromadných sdělovacích prostředcích.

(6) (Při posuzování žádostí společností se zahraniční majetkovou účastí přihlížejí orgány udělující licence k přínosu žadatele pro rozvoj původní domácí tvorby, jakož i majetkové účasti československých osob a jejich zastoupení v orgánech společnosti.)Zahraniční osoba, která nemá v České republice organizační složku nebo pobyt, je povinna ustanovit si zástupce se sídlem nebo trvalým pobytem4c) v České republice, oprávněného jednat za ni ve věcech upravených tímto zákonem (dále jen „zástupce“).

(7) Společníkem obchodní společnosti, která o licenci žádá nebo jíž byla udělena licence, nesmí být provozovatel ze zákona.

§ 11

Žádost o licenci

(1) Řízení o udělení licence je zahájeno podáním žádosti, která musí obsahovat tyto údaje:

  1. (název, sídlo a právní formu právnické osoby a jméno osoby oprávněné za ni jednat nebo jméno a trvalý pobyt fyzické osoby, která hodlá vysílání provozovat)

firmu, sídlo, identifikační číslo a právní formu právnické osoby, jméno, příjmení a místo trvalého pobytu osoby oprávněné jednat jejím jménem, je-li žadatel právnickou osobou; jméno a příjmení, datum narození, státní občanství, firmu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a místo trvalého pobytu, je-li žadatel fyzickou osobou ;

b) firmu a sídlo nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu zástupce;

c) doklady o výši základního jmění, vkladu jednotlivých společníků, výši jejich obchodních podílů, společenskou nebo zakladatelskou smlouvu, stanovy a seznam akcionářů, bankovní informaci; obdobné údaje, je-li žadatelem fyzická osoba;

d) časový a územní rozsah vysílání a způsob jeho technického a organizačního zajištění;

e) označení programu (název stanice);

f) programovou skladbu vysílání s návrhem vysílacího schématu;

g) částku nebo podíl z výdajů, kterou žadatel každoročně použije na výrobu pořadů v tuzemsku;

h) (podíl vysílacího času věnovaného pořadům domácí produkce) navrhovaný podíl celkového vysílacího času, který by měl být vyhrazen vysílání evropských děl a evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, týká-li se žádost provozování televizního vysílání;

i) dobu, na kterou se udělení licence žádá.

(2) Je-li žadatel provozovatelem nebo vlastníkem jiného hromadného sdělovacího prostředku v České republice nebo v zahraničí anebo účastníkem společnosti provozující jiný hromadný sdělovací prostředek v České republice nebo v zahraničí, sdělí orgánu udělujícímu licenci obdobné údaje uvedené v odstavci 1 též o tomto hromadném sdělovacím prostředku.

(3) Účastníkem řízení o udělení licence je jen ten, kdo o licenci žádá.

(4) (Je-li žadatelem fyzická osoba, připojí k žádosti doklad o bezúhonnosti a trvalém pobytu na území České republiky.) Fyzická osoba přiloží k žádosti doklad o bezúhonnosti a je-li zapsána v obchodním rejstříku, předloží rovněž výpis z obchodního rejstříku.

(5) Právnická osoba přiloží k žádosti výpis z obchodního rejstříku a doklad o bezúhonnosti osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo členy jejího statutárního orgánu.

(6) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů.4d) Zahraniční fyzické osoby, které nemají na území České republiky povolen pobyt,4e)prokazují bezúhonnost odpovídajícími doklady vydanými státem, jehož jsou občany, jakož i státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržovaly v posledních 3 letech (dále jen „zahraniční doklad“). Zahraniční fyzické osoby, které mají na území České republiky povolen pobyt a v době prokazování bezúhonnosti tento pobyt trvá alespoň 6 kalendářních měsíců, předkládají rovněž výpis z evidence Rejstříku trestů.

(7) Doklady uvedené v odstavcích 4 až 6 nesmí být starší než 3 měsíce.

§ 12

Rozhodnutí o udělení licence

(1) O žádosti o udělení licence rozhodne orgán udělující licenci do 90 dnů ode dne zahájení řízení.

(2) Rada může rozhodnout, že údaje týkající se programové skladby uvedené žadatelem v žádosti o licenci [§ 11 odst. 1 písm. e)] budou zčásti nebo zcela závazné pro provozovatele s licencí k rozhlasovému nebo televiznímu vysílání. Takové rozhodnutí je součástí rozhodnutí o udělení licence.

(3) Rozhodnutí o udělení licence se vydává pro rozhlasové vysílání nejvýše na dobu 6 let a pro televizní vysílání nejvýše na dobu 12 let.

(4) Rozhodnutí o udělení licence nabývá právní moci dnem, kdy orgánu udělujícímu licenci bylo doručeno písemné prohlášení žadatele, že licenci přijímá; toto prohlášení nesmí obsahovat žádné výhrady a musí být doručeno do třiceti dnů po doručení rozhodnutí orgánu, který licenci udělil. Jinak rozhodnutí o udělení licence zaniká a na žádost o udělení licence se pohlíží, jako kdyby nebyla podána.

(5) Na žádost zakladatelů, popřípadě orgánů nebo osob oprávněných podat na návrh na zápis (české) právnické osoby do obchodního rejstříku lze vydat rozhodnutí o udělení licence před zápisem do tohoto rejstříku, je-li prokázáno, že právnická osoba byla založena. Těmto osobám vzniká oprávnění k vysílání dnem zápisu do obchodního rejstříku. Obdobně se postupuje i u fyzických osob. (,které nemají sídlo na území České republiky.)

§ 13

Platnost licence

Licence pozbývá platnosti:

a) uplynutím doby, na kterou byla vydána;

b) dnem zániku právnické osoby, která je provozovatelem s licencí;

c) uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby, která je provozovatelem s licencí;

d) uplynutím 60 dnů nezapsal-li se provozovatel s licencí do obchodního rejstříku (§ 3 odst. 3);

e) rozhodnutím orgánu udělujícího licenci o jejím odnětí (§ 15).

§ 14

Změna licence

(1) Provozovatel je povinen požádat předem Radu o souhlas se změnou týkající se údajů uvedených v žádosti (§ 11) nebo plnění podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence (§ 12 odst. 2).

(2) Na základě žádosti podle odstavce 1 Rada podle okolností případu rozhodne o změně udělené licence. Změna může být provedena až poté, kdy ji Rada schválila.

(3) Rada je povinna rozhodnout o změně podle odstavce 1 do 60 dnů ode dne, kdy jí byla doručena žádost provozovatele. Pokud Rada v této lhůtě nerozhodne, má se za to, že se změnou vyslovila souhlas.

(4) Doklady o schválených změnách je provozovatel povinen předložit Radě do 30 dnů od provedení těchto změn. V případě změn, které se zapisují do obchodního rejstříku, je provozovatel povinen předložit Radě výpis z obchodního rejstříku do 30 dnů ode dne zapsání změn v obchodním rejstříku.

(5) Rada může podmínky licence bez souhlasu provozovatele změnit i v případě, že je to nezbytné k dodržení mezinárodních závazků, jimiž je Česká republika vázána.

§ 15

Odnětí licence

(1) Orgán, který licenci udělil, ji provozovateli s licencí odejme, jestliže:

a) provozovatel s licencí již nesplňuje předpoklady pro udělení licence uvedené v § 10 odst. 6 a 7;

b) provozovatel s licencí dosáhl jejího udělení na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti (§ 11);

c) provozovatel s licencí o to požádal.

(2) Orgán, který licenci udělil, ji může odejmout jestliže:

a) provozovatel s licencí závažným způsobem porušuje podmínky vyplývající z rozhodnutí o udělení licence (§ 12 odst. 2), povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy,

b) provozovatel s licencí nezahájil vysílání po nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence v době do:

ba) 180 dnů u rozhlasového vysílání;

bb) 360 dnů u televizního vysílání;

c) provozovatel s licencí nesplnil povinnost uvedenou v § 5 odst. 1 písm. g) v době po nabytí právní moci rozhodnutí o udělení licence do:

ca) 180 dnů u rozhlasového vysílání;

cb) 360 dnů u televizního vysílání;

d) provozovatel s licencí po zahájení vysílání v průběhu kalendářního roku nevysílal celkem 30 dnů; do této doby se nezapočítává doba, po kterou vysílání bránily odůvodněné technické překážky;

e) na majetek provozovatele byl prohlášen nebo ukončen konkurs.7)

(3) Byla-li licence odňata z důvodů uvedených v odstavci 2, lze požádat o udělení nové licence nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o odnětí licence.

(4) Byla-li licence odňata, je její provozovatel povinen vrátit licenci bez zbytečného odkladu orgánu, který licenci udělil.

ČÁST ČTVRTÁ

Registrace

§ 16

((1) Oprávnění k šíření vysílání prostřednictvím satelitu, prostřednictvím kabelových rozvodů nebo prostřednictvím satelitu a kabelových rozvodů vzniká registrací.

(2) Přihláška k registraci musí být podána nejméně 60 dnů před zamýšleným zahájením vysílání podle odstavce 1 a musí obsahovat:

a) název, sídlo, právní formu právnické osoby a jméno, příjmení a trvalý pobyt osoby oprávněné za ni jednat, výpis z obchodního rejstříku; u fyzické osoby jméno, příjmení a trvalý pobyt,

b) výpis z evidence Rejstříku trestů fyzické osoby, která hodlá provozovat vysílání podle odstavce 1, nebo statutárního orgánu právnické osoby, která hodlá provozovat vysílání podle odstavce 1. Pokud je statutární orgán kolektivní, předloží výpis z evidence Rejstříku trestů všichni jeho členové; výpis z evidence Rejstříku trestů nesmí být starší šesti měsíců,

c) časový a územní rozsah vysílání a jeho organizační a technické zabezpečení,

d) doklad o uzavření smlouvy s organizacemi, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu hromadné správy autorských práv a práv autorskému právu příbuzných,8a

e) údaje o způsobu financování vysílání, a u právnických osob též údaje o vkladech jednotlivých společníků a výši základního jmění,

f) informace o rozhlasových a televizních programech, které zamýšlí šířit; v případě vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů plánované obsazení kanálů a technickou specifikaci kabelového rozvodu podle zvláštního předpisu.8b))

(1) Oprávnění k provozování vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů nebo družice vzniká registrací. Pro zahraniční osobu podávající přihlášku k registraci platí ustanovení § 10 odst. 6 obdobně.

(2) Přihlášku k registraci může podat jen právnická nebo fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Přihláška k registraci musí být podána nejméně 60 dnů před zamýšleným zahájením vysílání podle odstavce 1 a musí obsahovat:

  1. firmu, sídlo, identifikační číslo a právní formu právnické osoby, jméno, příjmení a místo trvalého pobytu osoby oprávněné jednat jejím jménem, podává-li přihlášku právnická osoba; jméno a příjmení, datum narození, státní občanství, firmu, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a místo trvalého pobytu, podává-li přihlášku fyzická osoba,

  2. firmu a sídlo nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu zástupce,

  3. časový a územní rozsah vysílání a jeho organizační a technické zabezpečení,

d) doklad o uzavření smlouvy s organizacemi, kterým bylo uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem autorským,2)

e) údaje o způsobu financování vysílání a u právnických osob též údaje o vkladech jednotlivých společníků a výši základního jmění,

f) informace o programech, které osoba podávající přihlášku zamýšlí šířit.

(3) V případě vysílání prostřednictvím kabelových rozvodů musí být k přihlášce přiložen otevřený opis telekomunikační licence ke zřízení a provozování veřejné telekomunikační sítě (dále jen „telekomunikační licence“) nebo osvědčení o registraci podle zvláštního právního předpisu,1a) popřípadě doklad, že osoba podávající přihlášku může programy šířit prostřednictvím kabelového rozvodu provozovaného na základě telekomunikační licence nebo osvědčení o registraci podle zvláštního právního předpisu1a) jinou osobou.

(4) Fyzická osoba přiloží k přihlášce výpis z obchodního rejstříku a doklad o bezúhonnosti.

  1. Právnická osoba přiloží k přihlášce výpis z obchodního rejstříku a doklad

o bezúhonnosti osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo členy jejího statutárního orgánu.

(6) Bezúhonnost se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů.4d) Zahraniční fyzické osoby, které nemají na území České republiky povolen pobyt, prokazují bezúhonnost odpovídajícím zahraničním dokladem. Zahraniční fyzické osoby, které mají na území České republiky povolen pobyt4e) a v době prokazování bezúhonnosti tento pobyt trvá alespoň 6 kalendářních měsíců, předkládají rovněž výpis z evidence Rejstříku trestů.

(7) Doklady uvedené v odstavcích 4 až 6 nesmí být starší než 3 měsíce.

§ 17

(1) Registraci provádí Rada. Řízení o registraci je zahájeno dnem, kdy Radě došla přihláška. Nemá-li přihláška náležitosti podle § 16 odst. 2 nebo jsou-li údaje v ní neúplné, Rada na to toho, kdo přihlášku podal, bezodkladně, nejpozději však do 15 dnů od jejího doručení, upozorní a stanoví lhůtu k odstranění vad.

(2) Rada je povinna rozhodnout o registraci do 30 dnů od zahájení řízení o registraci.

(3) Rada registraci odmítne v případě, že vady přihlášky nebudou odstraněny ve stanovené lhůtě. Rada registraci rovněž odmítne, jestliže z přihlášky vyplývá, že vysíláním dojde k porušení právních předpisů nebo jestliže výpis z evidence Rejstříku trestů, předložený podle § 16 odst. 2 písm. b), bude obsahovat záznam o odsouzení za úmyslný trestný čin.

(4) Jestliže Rada nerozhodne o registraci ve lhůtě podle předchozích odstavců, je dnem registrace den následující po uplynutí této lhůty. O tom vydá Rada tomu, kdo přihlášku podal, potvrzení.

(5) Provozovatel s registrací, který zahájil vysílání, je povinen tuto skutečnost oznámit Radě do 30 dnů.

(6) Provozovatel s registrací je povinen oznamovat Radě každou změnu v údajích obsažených v přihlášce. Změna může být provedena až po tom, kdy ji tento orgán zaregistroval. Ustanovení předchozích odstavců se použijí obdobně.

(7) Rada může registraci zrušit, jestliže provozovatel s registrací uvedl v přihlášce k registraci nepravdivé údaje nebo jestliže opakovaně porušuje tento zákon nebo jiné právní předpisy související s provozováním vysílání. Rada registraci zruší, jestliže o to provozovatel s registrací požádá nebo jestliže by byly dány důvody k odmítnutí registrace podle odstavce 3.

(8) Registrace zaniká:

a) uplynutím 30 dnů od smrti fyzické osoby,

b) zánikem právnické osoby,

c) nezapsal-li se provozovatel s registrací do obchodního rejstříku (§ 3 odst. 3) do doby zahájení vysílání,

d) rozhodnutím Rady podle odstavce 7.

§ 18

zrušen

§ 19

(1) Provozovatel kabelového rozvodu je povinen při obsazování kanálů a kabelovém rozvodu zabezpečit, aby v nich byly umístěny programy provozovatelů ze zákona a provozovatelů s licencí, jež lze přijímat běžným přijímacím zařízením v místě kabelového rozvodu, a to oboustranně bezúplatně.

(2) V kabelové rozvodu lze vyhradit jeden kanál pro vysílání reklamy. Časové omezení vysílání reklamy podle § 7 se na tento kanál ani na současné, úplné a nezměněné šíření již vysílaných programů nevztahuje.

(3) Provozovatel kabelového rozvodu je povinen bezúplatně poskytnout jeden kanál k vysílání pro potřeby místně omezené oblasti pokryté kabelovým rozvodem. Tento kanál nesmí být bez souhlasu provozovatele obchodně využíván.

(4) Provozovatel kabelového rozvodu je povinen poskytnout provozovateli ze zákona na jeho požádání údaje o účastnících kabelového rozvodu, které souvisejí s placením rozhlasového nebo televizního poplatku.

9) Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 360/1991 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška federálního ministerstva spojů č. 73/1974 Sb., o společných rozvodech rozhlasových a televizních signálů po kabelech.

ČÁST PÁTÁ

Pokuty

§ 20

(1) Zjistí-li Rada, že provozovatel porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, stanoví mu přiměřenou lhůtu k nápravě. Nedojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, uloží mu pokutu.

(2) Výše pokuty se stanoví podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu a dosahu vysílání a k výši získaného bezdůvodného obohacení.

(3) Pokutu ve výši od 1000 Kč do 500 000 Kč lze uložit provozovateli, který

a) neposkytne nezbytný vysílací čas pro důležitá a neodkladná oznámení v naléhavém veřejném zájmu ([§ 5 odst. 1 písm. e)]) [§ 5 odst. 1 písm. g)];

b) skartuje záznamy odvysílaných pořadů před uplynutím 30 dnů od jejich vysílání ([§ 5 odst. 1 písm. f)]) [§ 5 odst.1 písm. h)];

c) nezabezpečí v kabelovém rozvodu umístění programů provozovatele ze zákona a provozovatele s licencí (§ 19 odst. 1);

d) neposkytne v kabelovém rozvodu bezúplatně jeden kanál k vysílání pro potřeby místně omezené oblasti (§ 19 odst. 3),

e) neposkytne provozovateli ze zákona údaje o účastnících kabelového rozvodu (§ 19 odst. 4).

(4) ( Pokutu od 10 000 Kč do 2 000 000 Kč lze uložit provozovateli, který poruší povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence tím, že:

a) vysílá pořad, jehož obsah je v rozporu s povinnostmi provozovatelů uvedenými v § 5 odst. 1 písm. a) a b) tohoto zákona;

b) vysílá pořad, který by mohl ohrozit psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých v době před 22. hodinou;

c) nedodržel stanovený časový a územní rozsah vysílání;

d) nedodržel stanovenou programovou skladbu;

e) nedodržel povinnosti stanovené pro vysílání reklam a sponzorovaných pořadů;

f) nedodržel stanovené povinnosti, pokud jde o výrobu pořadů v tuzemsku nebo vysílání takových pořadů nebo o podíl pořadů převzatých od jiných provozovatelů;

g) provedl bez souhlasu Rady změny údajů uvedených v žádosti nebo změny týkající se plnění podmínek udělených licencí, které by mohly být důvodem pro změnu nebo odnětí licence (§ 14 a 15), nebo nesplnil povinnost uvedenou v § 25a;

h) neohlásí změny údajů uvedených v přihlášce o registraci (§ 17 odst. 6);

i) nesplnil povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. g).)

Pokutu od 10 000 Kč do 2 000 000 Kč lze uložit provozovateli, který poruší povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence tím, že:

a) vysílal pořad, jehož obsah je v rozporu s povinnostmi provozovatelů uvedenými v § 5 odst. 1 písm. a) až c);

b) neupozornil stanoveným způsobem na nevhodnost vysílaného pořadu pro děti a mladistvé nebo takový pořad vysílal v době od 6.00 do 22.00 hodin [ § 5 odst. 1 písm. d)];`

c) vysílal pořad, který mohl vážně narušit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých [ § 5 odst. 1 písm. e)];

d) vysílal pořad podněcující k nenávisti nebo násilí proti skupině obyvatelstva určené na základě rasy, národnosti, pohlaví nebo náboženství [ § 5 odst. 1 písm. f)];

e) nevyhradil stanovený podíl vysílacího času pro evropská díla a pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci (§ 9a až 9c);

  1. nepředložil Radě povinné údaje týkající se plnění povinností uložených k podpoře evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby (§ 9f odst. 1 a 2);

  2. překročil celkovou denní dobu vysílání stručných informací o události, která je předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti (§ 9g odst. 1);

  3. neposkytl záznam vysílání události, která je předmětem zvýšeného zájmu veřejnosti (§ 9g odst. 2);

  4. porušil podmínky pro vysílání události značného společenského významu (§ 9h);

j) nedodržel stanovený časový a územní rozsah vysílání;

k) nedodržel stanovenou programovou skladbu;

l) nedodržel povinnosti stanovené pro vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů;

m) nedodržel stanovené povinnosti, pokud jde o výrobu pořadů v tuzemsku nebo vysílání takových pořadů nebo o podíl pořadů převzatých od jiných provozovatelů;

  1. provedl bez souhlasu Rady změny údajů uvedených v žádosti nebo změny týkající se plnění podmínek udělených licencí, které by mohly být důvodem pro změnu nebo odnětí licence (§ 14 a 15), nebo nesplnil povinnost uvedenou v § 25a;

  2. neohlásí změny údajů uvedených v přihlášce o registraci (§ 17 odst. 6);

  3. nesplnil povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. j).

(5) Při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle odstavce 4 písm. e) Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele televizního vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy.

(6) Pokuta ve výši stanové podle odstavce 4 se uloží i tomu, kdo provozuje vysílání, aniž by byl k tomu oprávněn (§ 3) nebo nesplnil povinnost podle § 5 odst. 2 až 4.

(7) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se Rada o porušení povinnosti dozvěděla, nejdéle však do dvou let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.

(8) Zaplacením pokuty podle předchozích odstavců nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů o náhradě škody10), ani nezanikají povinnosti stanovené tímto zákonem.

(9) Pokuta uložená podle odstavců 1 až 5 je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí, jímž byla uložena, nabylo právní moci.

(10) Výnosy z pokut, které uložila Rada, jsou příjmem státního rozpočtu České republiky.

§ 20a

Dočasný zákaz šíření programu přejímaného televizního vysílání

(1) V souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, může Rada rozhodnout o pozastavení šíření programu televizního vysílání přejímaného z jiného státu, jsou-li jeho obsahem zřejmě, vážně a hrubě porušovány povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. d), e) nebo f).

(2) O dočasném zákazu šíření programu televizního vysílání přejímaného z členského státu Evropských společenství může Rada podle odstavce 1 rozhodnout, pokud provozovatele v posledních 12 měsících alespoň dvakrát písemně upozornila, že programem přejímaného televizního vysílání zřejmě, vážně a hrubě porušuje některou z povinností stanovených v § 5 odst. 1 písm. d), e) nebo f) a jeho šíření proto může být dočasně pozastaveno.

(3) Dočasný zákaz šíření programu přejímaného televizního vysílání lze podle odstavců 1 nebo 2 uložit nejdéle na dobu 30 dnů v každém jednotlivém případě porušení povinnosti.

ČÁST ŠESTÁ

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 21

Nestanoví-li zákon jinak, postupuje se při rozhodování podle něho podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), s výjimkou § 49 a § 53 až 69. Proti rozhodnutí, kterým se zamítá žádost o udělení licence (§ 12), rozhodnutí o změně licence (§ 14), rozhodnutí o odnětí licence (§ 15), rozhodnutí o odmítnutí registrace (§ 17), rozhodnutí o změně registrace (§ 17), rozhodnutí o zrušení registrace (§ 17), (a) rozhodnutí o uložení pokuty (§ 20) a rozhodnutí o dočasném zákazu šíření programu přejímaného televizního vysílání (§ 20a) je možno podat opravný prostředek k soudu.11)

§ 22

V případě potřeby je Rada oprávněna si vyžádat záznam odvysílaného pořadu.

§ 23

  1. zrušen

  1. zrušen

(3) Držitel příslušné licence je povinen oznámit dosavadním provozovatelům ze zákona den zahájení svého vysílání, nejpozději však 90 dnů před tímto dnem.

§ 24

( Pokud je v zákoně uvedena Federální rada pro rozhlasové a televizní vysílání, rozumí se jí Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání.)

(1) Na televizní vysílání programu zaměřeného výhradně na propagaci vlastního televizního vysílání a výrobků, služeb a dalších činností souvisejících s provozováním vlastního televizního vysílání se nevztahují § 9a až 9f. Jiná reklama může být v rámci takového programu vysílána pouze za předpokladu, že splňuje podmínky stanovené tímto zákonem.

(2) Na televizní vysílání programu zaměřeného výhradně na teleshopping se ustanovení § 7 a 7a se vztahují přiměřeně; reklama může být v rámci takového programu vysílána pouze za předpokladu, že splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Ustanovení § 9a až 9f se na vysílání takového programu nevztahují.

§ 25

(1) Právnické a fyzické osoby, kterým bylo umožněno vysílat na základě usnesení předsednictva vlády České a Slovenské Federativní Republiky nebo na základě rozhodnutí orgánů republik, jsou povinny uvést svou činnost do souladu s tímto zákonem a do 30 dnů po ustanovení Federální rady a orgánů republik pro vysílání (§ 16) požádat o udělení licence (§ 11). Do doby rozhodnutí Federální rady nebo příslušných orgánů republik se tyto právnické a fyzické osoby považují za provozovatele vysílání podle tohoto zákona.

(2) Licence vydané meziresortní komisí vlády České a Slovenské Federativní Republiky a komisí ministerstva kultury České republiky pro výběr uchazečů o nestátní vysílání se považují za licence udělené podle tohoto zákona. Jejich platnost končí dnem 31. 12. 1995.

(3) Lhůta podle § 15 odst. 2 písm. b) začíná držitelům licencí vydaných podle odstavců 1 a 2 plynout dnem přidělení přenosové cesty (části kmitočtového spektra).

(4) V televizním vysílání u provozovatelů ze zákona může do dne 31. 12. 1992 čas vyhrazený reklamám dosáhnout 5 % denního vysílacího času programu.

§ 25a

Provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání s licencí udělenou podle dosavadních předpisů je povinen doplnit údaje uvedené v žádosti podle § 11 odst. 1 písm. b) do 31. 12. 1997.

§ 26

zrušen

§ 27

zrušen

§ 28

Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, se mění takto:

V § 17 odst. 4 písm. a) se vypouští slova "rozhlasových a televizních stanic,".

§ 28a

( Orgán udělující licence rozhodne na návrh provozovatele rozhlasového vysílání ze zákona o vybavení vysílacích okruhů podle § 9 odst. 4 kmitočty a o uvolnění dalších kmitočtů určených pro regionální vysílání. ) Za evropská díla se pro účely tohoto zákona považují audiovizuální díla, jejichž tvorbu, výrobu nebo koprodukci kontroluje česká právnická osoba nebo česká fyzická osoba, anebo právnická osoba nebo fyzická osoba se sídlem nebo místem trvalého pobytu v některém z členských států Rady Evropy, pokud z mezinárodní smlouvy nevyplývá něco jiného.

§ 29

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

2

Srovnávací tabulka návrhu předpisu ČR s legislativou ES

Navrhovaný předpis ČR

Odpovídající předpis ES

Ustanovení (část, §, odst., písm.)

Obsah

Celex č.

Ustanovení (Čl., odst., bod, písm. apod.)

Obsah

Hodnocení slučitelnosti

Poznámka

§ 2 odst. 1, písm. a)

Pro účely tohoto zákona se rozumí:

rozhlasovým a televizním vysíláním (dále jen „vysílání“) prvotní šíření programů pro veřejnost prostřednictvím vysílacích radiových zařízení, kabelových rozvodů nebo družic,jakož i příjem vysílaných programů a jejich současné, úplné a nezměněné šíření prostřednictvím kabelových rozvodů nebo družic pro veřejnost, a to včetně šíření zakódovaných programů a teletextu;

389L0552 ve znění 397L0036

Kapitola I

Článek 1 písm. a) věta první a druhá

Pro účely této směrnice se „televizním vysíláním“ rozumí prvotní šíření po drátě nebo bezdrátové šíření, šíření pomocí vysílačů nebo družice, kódované či nikoli, televizních pořadů určených veřejnosti. Zahrnuje přenos pořadů mezi podniky s cílem jejich dalšího vysílání pro veřejnost;

PL

§ 2 odst. 1 písm. b)

Pro účely tohoto zákona se rozumí: provozovatelem vysílání (dále jen „provozovatel“) právnická nebo fyzická osoba, která má redakční odpovědnost za sestavování programů nebo rozhoduje o skladbě nabídky programů přejímaných od jiných provozovatelů, a která tyto programy vlastním jménem a na vlastní účet šíří, popřípadě nechává šířit třetími osobami;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 1 písm. b)

Pro účely této směrnice se „subjektem televizního vysílání“ rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má redakční odpovědnost za skladbu televizních programů ve smyslu písmene a) a tyto programy vysílá nebo nechává vysílat třetí osobou;

PL

§ 2 odst. 2 písm. a)

Za vysílání podle tohoto zákona se nepovažuje:

a) zajišťování komunikačních služeb zaměřených na poskytování informací nebo jiných sdělení na základě individuálních požadavků;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 1 písm. a) věta třetí

(Televizní vysílání) Nezahrnuje komunikační služby poskytující na individuální žádost informace nebo jiná plnění jako faxové služby, služby elektronické banky dat a jiné obdobné služby;

PL

§ 3

Působnost zákona

(1) Tento zákon se vztahuje na provozovatele, který

  1. provozuje vysílání na základě zvláštních právních předpisů1b) (dále jen "provozovatel ze zákona");

  2. provozuje vysílání na základě licence udělené podle tohoto zákona (dále jen „provozovatel s licencí“) nebo na základě registrace podle tohoto zákona (dále jen „provozovatel s registrací“);

  3. má sídlo, popřípadě místo podnikání,1c) a rozhoduje o skladbě televizního programu na území České republiky;

  4. má sídlo, popřípadě místo podnikání, na území České republiky a o skladbě televizního programu rozhoduje v jiném členském státě Evropských společenství a naopak, jestliže

1. významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky;

2. významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání jak na území České republiky, tak v jiném členském státě Evropských společenství za podmínky, že má sídlo, popřípadě místo podnikání, na území České republiky, nebo

3. provozování televizního vysílání zahájil v souladu s požadavky českého právního řádu a trvale funkčně a účinně spolupracuje s českými ekonomickými subjekty, pokud významná část jeho zaměstnanců neuskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky ani v jiném členském státě Evropských společenství;

  1. má sídlo, popřípadě místo podnikání, na území České republiky a o skladbě televizního programu rozhoduje ve státě, který není členským státem Evropských společenství a naopak, pokud významná část jeho zaměstnanců uskutečňuje činnosti související s provozováním televizního vysílání na území České republiky;

  2. není provozovatelem televizního vysílání podle písmen a) až e), pokud k provozování televizního vysílání využívá kmitočty přidělené příslušným orgánem státní správy České republiky nebo družici, jejíž pozice na oběžné dráze přísluší České republice, anebo vzestupný signál vysílaný k družici z území České republiky.

389L0552 ve znění 397L0036

Kapitola II

Článek 2 odst. 1 až 4

(1) Každý členský stát zabezpečí, aby veškeré šíření televizního vysílání zajišťované subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, bylo v souladu s právními předpisy vztahujícími se na vysílání určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

(2) Pro účely této směrnice do pravomoci členského státu spadají tyto subjekty televizního vysílání,

  • které jsou v tomto členském státě usazeni v souladu s odstavcem 3;

- na které se vztahuje odstavec 4.

(3) Pro účely této směrnice je subjekt televizního vysílání usazen v členském státě v těchto případech:

  1. subjekt televizního vysílání má v tomto členském státě své ústředí a redakční rozhodnutí o programové skladbě jsou přijímána v tomto členském státě;

  2. má-li subjekt televizního vysílání své ústředí v jednom členském státě, avšak rozhodnutí o programové skladbě jsou přijímána v jiném členském státě, je považován za usazeného v tom členském státě, v němž působí podstatná část pracovníků zajišťujících televizní vysílání;

pokud podstatná část pracovníků zajišťujících televizní vysílání působí v obou těchto členských státech, je subjekt televizního vysílání usazen v členském státě, v němž má své ústředí;

pokud podstatná část pracovníků zajišťujících televizní vysílání nepůsobí v žádném z těchto členských států, je subjekt televizního vysílání usazen v prvním členském státě, ve kterém zahájil vysílání v souladu s právními předpisy tohoto členského státu za podmínky, že trvá stálé a skutečné hospodářské spojení s tímto členským státem;

  1. má-li subjekt televizního vysílání své ústředí v členském státě, avšak rozhodnutí o programové skladbě jsou přijímána ve třetí zemi nebo naopak, je usazen v dotyčném členském státě, pokud většina pracovníků zajišťujících televizní vysílání působí v tomto členském státě.

(4) Subjekty televizního vysílání, na které se odstavec 3 nevztahuje, jsou považovány za subjekty, které spadají do pravomoci členského státu, v těchto případech:

  1. užívají kmitočty přidělené tímto členským státem;

  2. neužívají kmitočty přidělené tímto členským státem, ale užívají kapacitu družice tohoto členského státu;

  3. neužívají ani kmitočty přidělené tímto členským státem, ani kapacitu družice tohoto státu, ale užívají družicové spojení umístěné v tomto členském státě.

PL

Účinnost ustanovení odstavce 1 písm. c) až f) je odložena ke dni přistoupení ČR k EU.

§ 5 odst. 1 písm. d)

Provozovatelé jsou povinni:

nezařazovat v době od 6.00 do 22.00 hodin do vysílání pořady, které mohou ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých a zajistit, aby vysílání takového pořadu bezprostředně předcházelo slovní upozornění na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé, nebo aby takový pořad byl označen obrazovým symbolem upozorňujícím na jeho nevhodnost pro děti a mladistvé po celou dobu vysílání;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 22 odst. 2 a 3

(2) Opatření podle odstavce 1 se rovněž rozšíří i na jiné pořady, které mohou poškodit tělesný, duševní nebo morální vývoj mladistvých, kromě případů, kdy je volbou doby vysílání nebo jakýmkoli technickým opatřením zajištěno, že mladiství, kteří jsou v dosahu vysílání, nemají běžně možnost tyto pořady vidět nebo slyšet.

(3) Kromě toho, pokud se tyto pořady vysílají v nezakódované podobě, dbají členské státy, aby je ohlašovalo zvukové upozornění nebo aby je během celého vysílání označovaly obrazové prostředky.

PL

§ 5 odst. 1 písm. e)

Provozovatelé jsou povinni:

zajistit, aby nebyly vysílány pořady, které

mohou vážně narušit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých zejména tím, že obsahují pornografii nebo nežádoucí násilí;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 22

odst. 1

Členské státy přijmou vhodná opatření, aby vysílání subjektů televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, neobsahovalo pořady, které by mohly vážně poškodit tělesný, duševní nebo morální vývoj mladistvých, zejména takové pořady, které obsahují pornografické scény nebo bezdůvodné násilí.

PL

§ 5 odst. 1 písm. f)

Provozovatelé jsou povinni:

zajistit, aby nebyly vysílány pořady podněcující k nenávisti nebo násilí proti skupině obyvatelstva určené na základě rasy, národnosti, pohlaví nebo náboženství;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 22a

Členské státy dbají, aby vysílání neobsahovala podněty k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství nebo národnosti.

PL

§ 6 odst. 2 písm. a)

Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit, aby reklamy a teleshopping:

byly vysílány v blocích a zřetelně oddělené od ostatních částí programu; samostatné reklamní a teleshoppingové šoty lze do vysílání zařazovat pouze výjimečně;

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 10

odst. 1 a 2

  1. Televizní reklama a teleshopping musí být snadno rozeznatelné a zřetelně oddělené od ostatních pořadů obrazovými a/nebo zvukovými prostředky.

  2. Samostatné reklamy a samostatné šoty teleshoppingu lze vysílat pouze výjimečně.

PL

§ 6a odst. 1

Reklamu a teleshoppingové šoty lze zařazovat mezi jednotlivé pořady. Za podmínek stanovených v odstavcích 2 až 5 lze reklamu a teleshoppingové šoty zařazovat rovněž během pořadů, pokud tím nebude narušena hodnota a celistvost pořadu a s ohledem na přirozená přerušení pořadu, jeho délku a povahu.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 11

odst. 1

Reklama a šoty teleshoppingu jsou zařazeny mezi jednotlivé pořady. Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 5, lze reklamu a šoty teleshoppingu rovněž zařadit během pořadů tak, aby nenarušily celistvost a hodnotu pořadů s ohledem na přirozená přerušení pořadu a na jeho délku a povahu a aby nebyla poškozena práva oprávněných osob.

PL

§ 6a odst. 2

U pořadů sestavených ze samostatných částí, sportovních přenosů nebo přenosů z obdobně uspořádaných událostí a představení, které obsahují přestávky, musí být reklama a teleshoppingové šoty zařazovány pouze mezi samostatné části nebo do přestávek.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 11

odst. 2

U přenosů složených ze samostatných částí nebo sportovních přenosů nebo přenosů z obdobně uspořádaných událostí a představení, které obsahují přestávky, musí být reklamy a šoty teleshoppingu zařazeny pouze mezi samostatné části nebo do přestávek.

PL

§ 6a odst. 3 písm. a)

Provozovatelé televizního vysílání s licencí a provozovatelé televizního vysílání s registrací jsou povinni zajistit, aby při vysílání audiovizuálních pořadů byly reklamy ateleshoppingové šotyzařazeny:

při vysílání hraných filmů a filmů vyrobených pro televizi s výjimkou seriálů, zábavných a dokumentárních pořadů (dále jen „hraný film“),jen pokud jejich plánované trvání překračuje 45 minut, ne více než jednou během každého dovršeného 45minutového časového úseku; další přerušení je přípustné, jestliže trvání hraného filmu je nejméně o 20 minut delší než dva či více dovršených 45minutových časových úseků; mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními musí uplynout nejméně 20 minut,

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 11

odst. 3 a 4

(3) Přenos audiovizuálních děl jako jsou dlouhometrážní filmy a filmy vytvořené pro televizi (s výjimkou seriálů, cyklů, zábavných pořadů a dokumentů), pokud trvají déle než 45 minut, může být přerušen jednou během každého dovršeného 45 minutového úseku. Další přerušení je přípustné, jestliže je jejich trvání nejméně o 20 minut delší než dva či několik dovršených 45 minutových úseků.

(4) Při zařazení reklamy a šotů teleshoppingu do ostatních pořadů, které nejsou uvedeny v odstavci 2, musí mezi dvěma po sobě jdoucími přerušeními uplynout nejméně 20 minut.

PL

§ 6a odst. 4

Reklamou a teleshoppingovými šoty nesmějí být přerušovány:

  1. bohoslužby,

b) zpravodajské a publicistické pořady, náboženské pořady, pořady určené dětem a dokumentární filmy, pokud jejich plánované trvání nepřekračuje 30 minut.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 11

odst. 5

Reklama a teleshopping nesmí být zařazeny do vysílání bohoslužeb. Zpravodajské a publicistické pořady, dokumenty, náboženské pořady a pořady pro děti kratší než 30 minut nesmí být přerušeny reklamou nebo teleshoppingem. Trvají-li alespoň 30 minut, vztahují se na ně ustanovení předchozích odstavců.

PL

§ 7 odst. 1

Platný zákon již tuto úpravu obsahuje, návrhem novely se pouze upravuje maximální podíl reklamy v denním vysílacím čase u provozovatelů s licencí nebo registrací z 10 % na 15 %.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 18

odst. 1

Podíl vysílacího času na šoty teleshoppingu, reklamní šoty a jiné formy reklamy, s výjimkou oken teleshoppingu ve smyslu článku 18a, nesmí přesáhnout 20 % denního vysílacího času. Čas vyhrazený ve vysílání reklamám nesmí přesáhnout 15 % denního vysílacího času.

PL

§ 7 odst. 3

Pro účely odstavců 1 a 2 se za reklamu nepovažují:

  1. oznámení učiněná provozovatelem v souvislosti s jeho vlastními pořady a vedlejšími produkty vyplývajícími z těchto pořadů;

  2. oznámení učiněná ve veřejném zájmu nebo dobročinné výzvy, pokud jsou vysílány zdarma.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 18

odst. 3

Pro účely tohoto článku se reklamou nerozumí:

  • oznámení subjektů televizního vysílání týkající se jejich vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny;

  • oznámení ve veřejném zájmu a bezplatná upozornění na charitativní akce.

PL

§ 7a

Souvislý teleshoppingový pořad

(1) Nad rámec časových omezení vysílání reklamy a teleshoppingových šotů podle §7 odst. 1 může provozovatel televizního vysílání s licencí nebo registrací vysílat souvislé teleshoppingové pořady, které trvají bez přerušení alespoň 15 minut.

(2) V průběhu jednoho dne může provozovatel televizního vysílání s licencí nebo registrací vysílat nejvýše 8 souvislých teleshoppingových pořadů, avšak jejich celková doba trvání nesmí překročit 3 hodiny.

(3) Jednotlivé souvislé teleshoppingové pořady musí být označeny zvukovými nebo obrazovými prostředky a mezi jejich vysíláním musí uplynout nejméně 15 minut.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 18a

  1. Okna teleshoppingu, která jsou vysílána kanálem, který není výlučně určen pro teleshopping, trvají bez přerušení nejméně 15 minut.

  2. Nejvyšší počet těchto oken je osm denně. Jejich celková doba nesmí přesáhnout tři hodiny denně. Jako okna teleshoppingu musí být zřetelně označená obrazovými a/nebo zvukovými prostředky.

PL

§ 8 písm. a)

Provozovatelé jsou povinni:

označit zřetelně každý pořad nebo sérii pořadů, které jsou zcela nebo zčásti sponzorovány na jejich začátku nebo konci obchodní firmou4a) (dále jen „firma“) sponzora, je-li sponzor zapsán v obchodním rejstříku,4b) nebo názvem, popřípadě jménem a příjmením sponzora, není-li sponzor zapsán v obchodním rejstříku, anebo jejich obrazovým symbolem (logem);

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 17

odst. 1 písm. b)

Sponzorované televizní pořady

musí být zřetelně označené jako sponzorované pořady jménem a/nebo logem sponzora na jejich začátku a/nebo na konci;

PL

§ 9a

Podpora evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby

Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné, vyhradit pro evropská díla nadpoloviční podíl celkového vysílacího času každého svého programu. Do celkového vysílacího času programu, z něhož se určuje podíl vysílacího času vyhrazeného pro evropská díla, se nezapočítává čas určený vysílání zpravodajských pořadů, sportovních událostí, soutěží, teletextu, reklamy a teleshoppingu.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 4

odst. 1

Členské státy zajistí vždy, kdy je to možné, vhodnými prostředky, aby subjekty televizního vysílání vyhradily pro evropská díla většinový podíl svého vysílacího času v souladu s článkem 6, s výjimkou času určeného pro zprávy, sportovní události, hry, reklamu, teletextové služby a teleshopping.

PL

§ 9b § 9c

§ 9b

(1) Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné, vyhradit pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci alespoň 10% celkového vysílacího času každého svého programu. Do celkového vysílacího času programu, z něhož se určuje podíl vysílacího času vyhrazeného pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci, se nezapočítává čas určený vysílání zpravodajských pořadů, sportovních událostí, soutěží, teletextu, reklamy a teleshoppingu.

(2) Povinnost podle odstavce 1 se považuje za splněnou, pokud provozovatel televizního vysílání vynakládá alespoň 10% svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci.

(3) Za nezávislého výrobce se považuje právnická osoba nebo fyzická osoba, která není provozovatelem televizního vysílání, nebo ve které nemá jeden provozovatel televizního vysílání vyšší než 25% podíl na hlasovacích právech, nebo více provozovatelů televizního vysílání společně vyšší než 50% podíl na hlasovacích právech, anebo jejíž dodávky děl pro jednoho provozovatele televizního vysílání nepřesáhnou v průběhu 3 let 90% její celkové výroby.

§ 9c

(1) Provozovatel televizního vysílání je povinen vždy, kdy je to proveditelné,zajistit, aby v rámci vysílacího času vyhrazeného pro vysílání evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, tvořilo vysílání děl, od jejichž prvního zveřejnění neuplynulo více než 5 let, alespoň 10%.

(2) Provozovatel televizního vysílání, který plní povinnost podpory evropské nezávislé tvorby v souladu s ustanovením § 9b odst. 2 tak, že vynakládá nejméně 10% z programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, je povinen vynaložit alespoň 10% z takto stanovené částky na díla, od jejichž prvního zveřejnění neuplynulo více než 5 let.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 5

Členské státy zajistí vždy, kdy je to možné, a vhodnými prostředky, aby subjekty televizního vysílání vyhradily nejméně 10 % svého vysílacího času, s výjimkou času věnovaného zprávám, sportovním událostem, hrám, reklamě, teletextovým službám a teleshoppingu, nebo alternativně podle výběru členského státu nejméně 10 % svého programového rozpočtu pro evropská díla vytvořená výrobci nezávislými na subjektech televizního vysílání.

Výše uvedený podíl musí být dosažen vyčleněním přiměřeného podílu pro nejnovější díla, tedy pro díla vysílaná v době od pěti let po jejich výrobě.

PL

§ 9d odst. 1 písm. a)

Povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují na provozovatele

  1. lokálního programu, který není účastníkem celoplošné televizní sítě,

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 9

Tato kapitola se nevztahuje na televizní vysílání, která jsou určena pro místní diváky a která nejsou součástí celostátní sítě.

PL

§ 9d odst. 1 písm. b)

  1. Povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují na provozovatele

  1. programu vysílaného výhradně v jiném než českém jazyce nebo v jiném než v některém z jazyků členských států Evropských společenství; je-li však v jiném než českém jazyce nebo v jiném než v některém z jazyků členských států Evropských společenství vysílána jen podstatná část programu, povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují jen na tuto část.

397L0036

Bod 29 Preambule

Vzhledem k tomu, že na kanály, které vysílají pouze v jiném jazyce než v některém z jazyků členských států, se články 4 a 5 nevztahují; že však, pokud tento jazyk nebo jazyky představují podstatný nikoli však výlučný podíl na vysílacím času kanálu, neměly by se články 4 a 5 vztahovat na tuto část vysílacího času;

PL

§ 9d odst. 2

Povinnosti provozovatele televizního vysílání stanovené v § 9a až 9c se nevztahují na provozovatele televizního vysílání určeného výlučně pro příjem mimo území České republiky, jakož i mimo území členských států Evropských společenství, které není přímo nebo nepřímo přijímáno veřejností v České republice, anebo v některém z členských států Evropských společenství.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 2

odst. 6

Tato směrnice se nevztahuje na televizní vysílání, které je určeno výlučně pro příjem ve třetích zemích a které není přijímáno přímo nebo nepřímo v jednom nebo několika členských státech.

PL

§9e odst. 1

Evropská díla

Za evropská díla se pro účely tohoto zákona považují:

a)díla pocházející z členských států Evropských společenství,

b)díla pocházející z evropských států, které nejsou členskými státy Evropských společenství, avšak jsou stranami Evropské úmluvy o přeshraniční televizi Rady Evropy a splňují podmínky odstavce 2,

c)díla pocházející z evropských států, které nejsou uvedeny v písmenech a) a b), jestliže splňují podmínky podle odstavce 3.

Ustanovení písmen b) a c) se použijí pouze tehdy, nebudou-li v příslušných evropských  státech uplatňována diskriminační opatření vůči dílům z členských států Evropských společenství.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 6

odst. 1

Pro účely této kapitoly se výrazem „evropská díla“ rozumí následující:

  1. díla pocházející z členských států;

  2. díla pocházející z třetích evropských států, které jsou stranou Evropské úmluvy Rady Evropy o přeshraniční televizi a které splňují podmínky odstavce 2;

  3. díla pocházející z ostatních třetích evropských států, která splňují podmínky odstavce 3.

Uplatnění písmen b) a c) předpokládá, že se na díla pocházející z členských států nevztahují v dotčených třetích státech diskriminační opatření.

PL

§9e odst. 2

Za díla uvedená v odstavci 1 písm. a) nebo b) se považují díla vytvořená převážně autory a pracovníky s trvalým pobytem v jednom nebo několika státech uvedených v odstavci 1 písm. a) nebo b) za předpokladu, že

a)jsou vyrobena výrobcem nebo několika výrobci se sídlem v jednom nebo více z těchto států,

  1. b)výroba děl je sledována a skutečně kontrolována výrobcem nebo několika výrobci se sídlem v jednom nebo více z těchto států, nebo

c)podíl koproducentů z těchto států na celkových koprodukčních nákladech je převažující a společná výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci se sídlem mimo území těchto států.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 6

odst. 2

Díla uvedená v odstavci 1 písm. a) a b) jsou díla převážně vytvořená ve spolupráci autorů a pracovníků s bydlištěm v jednom nebo více státech uvedených v odstavci 1 písm. a) a b), a která splňují jednu z následujících třech podmínek:

  1. jsou vytvořena jedním nebo více výrobci působícími v jednom nebo více těchto státech, nebo

  2. na výrobu těchto děl dohlíží nebo ji kontroluje jeden nebo více výrobců působících v jednom nebo více z těchto států, nebo

  3. příspěvek koproducentů těchto států na celkovou koprodukční cenu je většinový a koprodukce není kontrolována jedním nebo více výrobci působícími mimo tyto státy.

PL

§ 9e odst. 3

Díly uvedenými v odstavci 1 písm. c) se rozumějí díla vyrobená výrobci sídlícími v jednom nebo více evropských státech, se kterými Evropská společenství uzavřela smlouvy týkající se audiovizuální oblasti, jestliže jsou tato díla vytvořena převážně autory a pracovníky sídlícími v jednom nebo více evropských státech. Takovými díly jsou i díla vyrobená těmito výrobci v koprodukci s výrobci se sídlem v jednom nebo více členských státech Evropských společenství.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 6

odst. 3

Díla uvedená v odstavci 1 písm. c) jsou díla vytvořená výlučně producenty usazenými v jednom nebo několika třetích evropských zemích, se kterými Společenství uzavřelo dohody v audiovizuální oblasti, nebo v koprodukci s producenty usazenými v jednom nebo několika členských státech, jsou-li tato díla převážně vytvořena ve spolupráci autorů a pracovníků s bydlištěm v jednom nebo několika evropských státech.

PL

§ 9e odst. 4

Díla, která nelze považovat za evropská díla podle odstavce 1, avšak byla vyrobena na základě dvoustranných smluv o koprodukci uzavřených mezi členskými státy Evropských společenství a evropskými státy, které nejsou členskými státy Evropských společenství, lze považovat za evropská díla za předpokladu, že podíl koproducentů z členských států Evropských společenství na jejich celkových výrobních nákladech je převažující a jejich výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci se sídlem mimo území členských států Evropských společenství.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 6

odst. 4

Díla, která nejsou evropskými díly ve smyslu odstavce 1, ale která byla vyrobena na základě dvoustranných koprodukčních smluv uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi, jsou považována za evropská díla, pokud koproducenti ze Společenství mají většinový podíl na celkových výrobních nákladech a výroba není kontrolována jedním nebo několika producenty usazenými mimo území členských států.

PL

§ 9e odst. 5

Díla, která nejsou evropskými díly podle odstavců 1 a 4, avšak byla vyrobena převážně autory a pracovníky sídlícími v jednom nebo více členských státech Evropských společenství, se pokládají za evropská díla v rozsahu odpovídajícím podílu koproducentů z členských států Evropských společenství na jejich celkových výrobních nákladech.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 6

odst. 5

Díla, která nejsou evropskými díly ve smyslu odstavce 1 a 4, ale jsou převážně vytvořená ve spolupráci autorů a pracovníků s bydlištěm v jednom nebo více členských státech, jsou považována za evropská díla podle podílu koproducentů Společenství na celkové ceně výroby.

PL

§ 9f

Sledování podpory evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby

  1. Na plnění povinností podle § 9a až 9c dohlíží Rada, které je provozovatel televizního vysílání povinen za sledované období předkládat

  1. údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců,

  2. údaje o počtu a délce vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace těchto děl a jejich výrobců, popřípadě doklady, které prokazují, že vynaložil nejméně 10% svého programového rozpočtu na výrobu nebo nákup evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, včetně identifikace výrobců těchto děl,

c) seznamy vysílaných evropských děl vyrobených nezávislými výrobci, od jejichž výroby neuplynulo více než 5 let.

(2)V  případě, že z údajů předložených Radě podle odstavce 1 vyplývá, že povinnosti podle § 9a až 9c ve sledovaném období splněny nebyly, je provozovatel televizního vysílání povinen sdělit Radě důvody jejich nesplnění.

(3)Sledovaným obdobím se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí 1 kalendářní rok.

(4)Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“) je oprávněno vyžádat si od Rady údaje potřebné pro účely plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv, popřípadě z jejího členství v mezinárodních organizacích. Rada je povinna tyto údaje ministerstvu poskytnout.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 4

odst. 3

Od 3. října 1991 budou členské státy každé dva roky podávat Komisi zprávu o provádění tohoto článku a článku 5.

Tato zpráva obsahuje zejména statistický výkaz o dosahování podílu uvedeného v tomto článku a v článku 5 pro každý z televizních programů spadajících do pravomoci dotyčného členského státu, důvody, pro které nebylo možné v jednotlivých případech dosáhnout tohoto podílu, a přijatá nebo připravovaná opatření k jeho dosažení.

Komise musí tyto zprávy sdělit ostatním členským státům a Evropskému parlamentu a případně k nim připojit stanovisko. Komise zajistí provádění tohoto článku a článku 5 v souladu se Smlouvou. Ve svém stanovisku Komise vezme v úvahu zejména vývoj dosažený v porovnání s předchozími lety, podíl programového zastoupení premiérových děl, zvláštní podmínky nových subjektů televizního vysílání a zvláštní situaci zemí s malým objemem audiovizuální výroby nebo s úzkou jazykovou oblastí.

PL

§ 9h odst. 1 až 4

Vysílání událostí značného společenského významu

(1) Provozovatel televizního vysílání nesmí využívat výhradní práva k vysílání události značného společenského významu způsobem, který by podstatnou část veřejnosti v České republice zbavoval možnosti sledovat tuto událost v přímém přenosu nebo ze záznamu na celoplošném televizním programu v nezakódované podobě a bez zvláštního poplatku.

(2) Je-li událost značného společenského významu vysílána při dodržení podmínek podle odstavce 1 ze záznamu, musí být toto vysílání uskutečňováno v reálném čase jejího konání, nejdéle se zpožděním několika sekund. Vysílání události značného společenského významu ze záznamu lze odložit jen tehdy, je-li v přímém přenosu vysílána jiná událost značného společenského významu, která se koná současně s událostí, jejíž vysílání ze záznamu muselo být proto odloženo.

(3) Za událost značného společenského významu se považuje událost uvedená v Seznamu událostí značného společenského významu, který po projednání s Radou stanoví ministerstvo vyhláškou.

(4) Za událost značného společenského významu se dále považuje událost, která byla za událost značného společenského významu prohlášena některým z členských států Evropských společenství a tato skutečnost byla oznámena v Úředním věstníku Evropských společenství. Provozovatel televizního vysílání nesmí využívat výhradní práva k vysílání události značného společenského významu oznámené v Úředním věstníku Evropských společenství způsobem, který by podstatnou část veřejnosti v členském státě Evropských společenství, jenž ji prohlásil za událost značného společenského významu, v rozporu s jeho právními předpisy zbavoval možnosti sledovat tuto událost v přímém přenosu nebo ze záznamu na volně dostupném televizním programu. Seznam událostí značného společenského významu oznámených v Úředním věstníku Evropských společenství je povinna Rada zpřístupnit způsobem umožňujícím dálkový přístup.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 3a

1) Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijímat opatření, aby zajistil, že subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílají na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá značný společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti zmíněného členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti členský stát vypracuje seznam vnitrostátních a jiných událostí, jimž přikládá značný společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a průhledným způsobem v rozumné a účinné lhůtě. Přitom členský stát rovněž určí, zda tyto události mají být v celku nebo částečně přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být v celku nebo částečně přenášeny ze záznamu.

2) Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce l přijaly nebo zamýšlí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

3) Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávali výhradní práva, která nabyly po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat v celku nebo částečně v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, v celku nebo částečně ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání v souladu s ustanoveními přijatými tímto jiným členským státem podle odstavce 1 události, které tento jiný členský stát určil v souladu s předchozími odstavci.

PL

§ 20 odst. 4 písm. b), c), d), e), f) a i)

Pokutu od 10 000 Kč do 2 000 000 Kč lze uložit provozovateli, který poruší povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence tím, že:

b) neupozornil stanoveným způsobem na nevhodnost vysílaného pořadu pro děti a mladistvé nebo takový pořad vysílal v době od 6.00 do 22.00 hodin [§ 5 odst. 1 písm. d)];

c) vysílal pořad, který mohl vážně narušit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí a mladistvých [§ 5 odst. 1 písm. e)];

d) vysílal pořad podněcující podíl k nenávisti nebo násilí proti skupině obyvatelstva určené na základě rasy, národnosti, pohlaví nebo náboženství [§ 5 odst. 1 písm. f)];

e) nevyhradil stanovený podíl vysílacího času pro evropská díla a pro evropská díla vyrobená nezávislými výrobci (9a až 9c);

f) nepředložil Radě povinné údaje týkající se plnění povinností uložených k podpoře evropské tvorby a evropské nezávislé a současné tvorby (§ 9f odst. 1 a 2);

i) porušil podmínky pro vysílání události značného společenského významu (§ 9h);

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 2

odst. 1

1) Každý členský stát zabezpečí, aby veškeré šíření televizního vysílání zajišťované subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, bylo v souladu s právními předpisy vztahujícími se na vysílání určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

PL

§ 20 odst. 5

Při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle odstavce 4 písm. c) Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele televizního vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 2

odst. 1

Článek 4

odst. 1

1) Každý členský stát zabezpečí, aby veškeré šíření televizního vysílání zajišťované subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, bylo v souladu s právními předpisy vztahujícími se na vysílání určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

Většinového podílu bude dosaženo postupně na základě vhodných kritérií s ohledem na povinnosti subjektů televizního vysílání vůči veřejnosti v oblasti poskytování informací, vzdělávání, kultury a zábavy.

PL

§ 20a

Dočasný zákaz šíření programu přejímaného televizního vysílání

(1)V souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodní smlouvy, může Rada rozhodnout o pozastavení šíření programu televizního vysílání přejímaného z jiného státu, jsou-li jeho obsahem zřejmě, vážně a hrubě porušovány povinnosti stanovené v § 5 odst. 1 písm. d), e) nebo f).

(2) O dočasném zákazu šíření programu televizního vysílání přejímaného z členského státu Evropských společenství může Rada podle odstavce 1 rozhodnout, pokud provozovatele v posledních 12 měsících alespoň dvakrát písemně upozornila, že programem přejímaného televizního vysílání zřejmě, vážně a hrubě porušuje některou z povinností stanovených v § 5 odst. 1 písm. d), e) nebo f) a jeho šíření proto může být dočasně pozastaveno.

(3) Dočasný zákaz šíření programu přejímaného televizního vysílání lze podle odstavců 1 nebo 2 uložit nejdéle na dobu 30 dnů v každém jednotlivém případě porušení povinnosti.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 2a

(1) Členské státy zajišťují svobodu příjmu a nebrání dalšímu přenosu televizního vysílání z jiných členských států na svém území z důvodů, které se týkají oblastí upravených touto směrnicí.

(2) Členské státy se mohou přechodně odchýlit od odstavce 1, jsou-li splněny tyto podmínky:

  1. televizní vysílání z jiného členského státu zřejmým, závažným a hrubým způsobem porušuje čl. 22 odst. 1 nebo 2 a/nebo článek 22a;

  2. subjekt televizního vysílání během předchozích dvanácti měsíců již nejméně dvakrát porušil písmeno a);

  3. dotyčný členský stát oznámil subjektu televizního vysílání a Komisi písemně údajná porušení, jakož i opatření, která zamýšlí přijmout v případě opětovného porušení;

  4. konzultace členského státu, z něhož se vysílá, a Komise nevedla ve lhůtě čtrnácti dnů od oznámení podle písmene c) ke smírnému řešení a údajné porušení trvá.

Komise rozhodne ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení opatření přijatých členským státem o slučitelnosti těchto opatření s právem Společenství. V případě záporného rozhodnutí musí členský stát neprodleně ukončit dotčená opatření.

(3) Odstavec 2 nevylučuje uplatnění jiného postupu, opravného prostředku nebo sankcí při dotčeném porušení v  členském státě, do jehož pravomoci subjekt televizního vysílání spadá.

PL

§ 24 odst. 1

Na televizní vysílání programu zaměřeného výhradně na propagaci vlastního televizního vysílání a výrobků, služeb a dalších činností souvisejících s provozováním vlastního televizního vysílání se nevztahují § 9a až 9f. Jiná reklama může být v rámci takového programu vysílána pouze za předpokladu, že splňuje podmínky stanovené tímto zákonem.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 19a

Kapitoly I, II, IV, V, VI, VIa a VII se obdobně uplatní pro kanály výlučně určené pro vlastní reklamu. Jiné formy reklamy jsou na těchto kanálech povoleny v rámci omezení podle čl. 18 odst. 1 a 2. Toto ustanovení lze přezkoumat podle článku 26.

PL

§ 24 odst. 2

Na televizní vysílání programu zaměřeného výhradně na teleshopping se ustanovení § 7 a 7a vztahují přiměřeně; reklama může být v rámci takového programu vysílána pouze za předpokladu, že splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Ustanovení § 9a až 9f se na vysílání takového programu nevztahují.

389L0552 ve znění 397L0036

Článek 19

Kapitoly I, II, IV, V, VI, VIa a VII se obdobně uplatní pro kanály výlučně určené teleshoppingu. Reklama na těchto kanálech je povolena v rámci denních omezení podle čl. 18 odst. 1. Ustanovení čl. 18 odst. 2 se nepoužije.

PL

Číslo předpisu ES(kódCELEX)

Název předpisu ES

389L0552

Směrnice č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání

397L0036

Směrnice č. 97/36/ES, kterou se mění směrnice Rady 89/552/EHS o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání

Název: PL – plná slučitelnost

Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání

Předkladatel: PS – převážná slučitelnost

Ministerstvo kultury

Spolupředkladatel: DS – dílčí slučitelnost

Datum zpracování : NS – neslučitelnost

1) § 12 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.

1a) Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

1b) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů.

1c) § 2 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

1(1))1d) Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní republiky, ve znění pozdějších předpisů.

2) § 95 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

2a) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

2

2

2b) § 8 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů.

2c ) § 11 a 19b občanského zákoníku.

2d) § 166 až 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

2e) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

2f) Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

§ 44 až 54 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

3(3) § 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb.)

4) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

4a) § 8 a násl. obchodního zákoníku.

4b) § 3 obchodního zákoníku.

4c) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

4d) § 11 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů.

4e) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

7) Část druhá zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

8a) Zákon č. 237/1995 Sb.

8b) Vyhláška Federálního ministerstva spojů č. 73/1974 Sb., o společných rozvodech rozhlasových a televizních signálů po kabelech, ve znění vyhlášky Federálního ministerstva spojů č. 360/1991 Sb.

2) § 95 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).

1

1

4

4

10) Občanský zákoník.

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

11) Občanský soudní řád

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací