Návrh zákona o myslivosti

k § 1 a 2 - předmět a účel úpravy a základní pojmy

Z žádného právního předpisu vyšší právní síly nelze odvodit existenci práva myslivosti jako práva reálného spojeného s vlast­nictvím nemovitosti. Zůstává tedy zachována možnost samostatné právní úpravy myslivosti, aby přes proces tvorby honiteb vyjádři­la realizaci tohoto práva u uživatele honitby a to definicí toho­to práva pomocí jeho obsahu (když jeho rozsah je dán výčtem zvě­ře). Návrh opouští dosavadní kostrbaté rozlišování práva mysli­vosti a výkonu práva myslivosti, když výkon práva myslivosti byl spojován navíc i s osobou lovce, tedy osobou, která s vlastnict­vím pozemku neměla nic společného.

K obsahu práva myslivosti je nutno především uvést, že vlas­tnictví ke zvěři (odstřelené, odchycené, zhaslé, nalezené atd. a to vcelku nebo i její části- např. shozu paroží, lebce uhynulé zvěře s trofejí) patří uživateli honitby. Vlastnictví k zvěři ne­ulovené (nepřivlastněné) nepatří nikomu. Nejde však o typickou věc ničí- res nullius v pojetí římského práva (res nullius natur­raliter fit primi occupantis- věc nikoho, přirozeně, stává se vlastnictvím toho, kdo jí první uchopil, resp. zmocnil se jí). Tímto prvním uchopitelem totiž nemůže být jakákoliv osoba, např. pytlák, nýbrž jen osoba, která je k tomu zákonem oprávněna. Zvěř nelze považovat ani za věc společnou všem (res omnium communes, jako je na př. vzduch, volně tekoucí voda), ani za věc veřejnou (res publicae, věc patřící státu popřípadě obci, jako na př. ve­řejné cesty, řeky). Jakmile by byla věc považována za patřící konkretnímu subjektu, nelze vlastníka osvobodit od povinnosti z vlastnictví vyplývající- na př. hradit škody způsobené věcí.

Za zdravotní a početní stav, ochranu a ostatní péči o zvěř nepatřící nikomu v uvedeném pojetí stanoví zákon odpovědnost uži­vatele honitby.

Ostatní pojmy týkající se honiteb, jejich druhů a typů, oblastí pro chov zvěře a pod. jsou převzaty z předchozích právních úprav samozřejmě s korekcí odpovídající současnosti- např. s existencí dálnic. Změnit pozemek honební na nehonební (neobsažený v definici nehonebního pozemku) lze nadále jen rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti.

K výčtu zvěře je nutno zdůraznit, že zařazením živočicha mezi zvěř se jeho ochrana zvýrazní. Podstatou myslivosti je nutné hospodaření s volně žijícími živočichy (t. j. i regulace jejích stavů) v narušeném řetězci predátorů. V prováděcích předpisech k zákonu o myslivosti se uvádí 20 druhů zvěře, které jsou dlohodobě celoročně hájeny, případně jejichž výjimečný odlov je vázán na projednání s orgány ochrany přírody. Není tedy důvod výčet zvěře v zákoně o myslivosti redukovat. Z činnosti v mezinárodních mysliveckých organizacích, v nichž je Česká republika členem (CIC, FACE) je známo, že zatím neexistuje stát, který by na př. medvěda, rysa nebo vlka neřadil mezi zvěř. Provedení změny by působilo negativně z hlediska mezinárodního postavení naší země. Výčet zvěře je třeba naopak doplňovat vzhledem k reintrodukci (bobr), k novému výskytu (orebice, norek), k druhům nemajícím u nás regulujícího predátora, nebo které jsou výraznými predátory některého z volně žijících živočichů.

k § 3 až 10 - chov zvěře a životní podmínky zvěře

Ustanovení o intenzivních chovech zvěře se navrhuje ponechat jen pro obory jako druh honitby. Bažantnice budou moci být uznávány již jen v rámci honitby, nikoliv jako samostatné honitby. Problematika t. zv. farmových chovů zvěře přestala být vydáním nové právní úpravy o veterinární péči problémem mysliveckým, stanoví se jen opatření k zabránění úmyslného vypouštění takových jedinců do honiteb a opatření ve vztahu k takovým zvířatům, která z farmového chovu unikla.

Ostatní ustanovení jsou převzata z dosavadního zákona, kde by­la uvedena na mnoha místech (na př. i v ustanovení o sankcích), a dále i z dřívějších prováděcích vyhlášek (která nebyla převzata do současné prováděcí vyhlášky pro nedostatek zákonného zmocně­ní).

k § 11 až 15 - myslivecká stráž

Vzhledem k tomu, že věci myslivecké stráže byly komplexně upraveny (doplněny) zákonem č. 238/1999 Sb., jsou navržené změny pouze nepatrnými změnami, které vyplývají z ostatních částí záko­na.

k § 16 - obecné zásady tvorby honiteb

Právo myslivosti je možno vykonávat jen v honitbě, tedy až na souboru honebních pozemků uznaných orgánem státní správy mys­livosti. Dosavadní prosazované pojetí práva myslivosti jako reál­ného práva spojeného s vlastnictvím pozemku nebylo správným vy­jádřením této skutečnosti a mnozí vlastníci jej chápali jako ob­sah vlastnického práva, resp. práva na užitky, t. j. i přisvojo­vat si zvěř. Je proto zvoleno vyjádření jejich práva jen jako práva podílet se na tvorbě honitby a jejím následném využití.

Oproti dosavadní právní úpravě se novými ustanoveními umož­ňuje, aby myslivost byla provozována jen na souboru honebních po­zemků, který by svým tvarem, přírodními, popřípadě i jinými pod­mínkami nebo výměrou zajišťoval řádné myslivecké hospodaření. Ja­ko dosud zůstává tvorba honiteb nevázána na hranice katastrů, ob­cí a vyšších územně správních celků.

Každou právní úpravu myslivosti doprovází věčná otázka opti­mální velikosti honitby. Zájmem vlastníků honebních pozemků je co nejmenší výměra honitby, zájmem chovu zvěře pak jsou minimální výměry honiteb podle jednotlivých druhů zvěře. Dosud stanovená minimální výměra pro honitbu 500 ha je pro racionální chov tlup­ních druhů spárkaté zvěře naprosto nedostatečná. Pro absenci zá­konného zmocnění nebylo možno realizovat chov těchto druhů zvěře v oblastech jak to bylo obvyklé u nás do r. 1992 a jak je to ob­vyklé v sousedních zemích (Rakousko, Německo).

k § 17 a 18 - návrh na uznání honitby

Proces tvorby honiteb je podstatně změněn v tom smyslu, že návrh vlastníků honebních pozemků na uznání honitby má naději na přijetí ve správním řízení jen tehdy, jestliže respektuje stano­vené obecné zásady tvorby honiteb. Nejde tedy jako dříve o jaký­koliv návrh jedné skupiny vlastníků honebních pozemků vzniklý často jen v "soutěži" se skupinou druhou.

V této souvislosti je zajímavý pohled z minula - nález Správního soudu z 21. 3. 1903 (Budw. 1643A): " Předpisy o tvoření honebních obvodů jsou donucovací předpisy veřejného práva, které jsou určeny výhradně k tomu, aby hájily zájmy veřejné a proto se vymykají soukromé dispozici stran".

Vyloučení vlastníků honebních pozemků, u nichž součet v ob­vodu navrhované honitby nepřesahuje výměru 1 ha, je odůvodněn ryze jen snahou postupy zjednodušit. Honební společenstvo má čas­to až kolem tisíce členů, svolaná valná hromada není někdy usná­šení se schopná, vznikají spory na porušování demokratických principů. Proto se také navrhuje zmocnění upravit vyhláškou zák­ladní vztahy v honebním společenstvu (vzor statutu). Je to odů­vodněno i tím, že honební společenstvo je zákonem o myslivosti definováno jako podnikatelský subjekt, ale není účelné v zákoně uvádět podrobnosti o jeho orgánech, činnosti, právech a povinnos­tech členů, zániku, likvidaci apod.

Vyloučení nájemců honebních pozemků z tvorby honiteb (nep­řevzetí institutu nájmu pozemku i s právem myslivosti) je odůvod­něno v obecné části důvodové zprávy. U zemědělských družstev vlastníků mohou tito vlastníci vytvořit honební společenstvo, které honitbu pronajme družstvu.

k § 19 a 21 - uznání honiteb a změny honiteb

Ze stanovené desetileté doby nájmu honitby naprosto nelze odvodit, že by se honitby uznávaly jen na dobu deseti let. Honit­ba je uznána na dobu neurčitou až do doby případného rozhodnutí o její změně nebo do jejího zániku.

Vzhledem k tomu, že vlastníků honebních pozemků jako účast­níků řízení bývá v obou honitby značné množství (někdy i 1000 a více), navrhuje se umožnit jim doručování veřejnou vyhláškou.

Proces uznávání honiteb se proti dosavadnímu stavu navrhuje podstatně zjednodušit, zejména vypuštěním ustanovení omezujících orgán státní správy myslivosti odchýlit se ve větší míře od poda­ného návrhu. Pro odůvodnění tohoto postupu lze poukázat na tvorbu rybářských revírů podle zákona o rybářství, kde návrh vlastníků není vůbec pro státní orgán podkladem jeho rozhodnutí, které je vázáno jen projednáním s rybářským svazem.

Vylučování odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí o uz­nání honitby vytváří problémové stavy. Proto se do budoucna navr­huje ve shodě se správním řádem zamezit využití tohoto institutu. Do doby nabytí právní moci nového rozhodnutí o uznání honitby bu­de platit rozhodnutí dosavadní.

Ustanovení o změnách honiteb jsou převzata z dosavadní práv­ní úpravy.

k § 20 - náhrada za přičlenění

Náhradu za přičlenění, která je vlastně reciproční hodnotou nájemného, mělo Ministerstvo financí podle zmocnění zákona upra­vit vyhláškou. Vydalo však jen dne 17. 3.1993 pod čj. 197/14.853/93 sdělení, jehož obsah se promítá do návrhu zákona.

Jde o občanskoprávní nárok věřitele vůči dlužníkovi, kterým je vždy vlastník honitby, nikdy nájemce honitby.

k § 22 - způsoby užívání honiteb, uživatel honiteb

Užívání honebních pozemků uživatelem honitby nepředstavuje ani zčásti braní užitků z honebních pozemků. Ve vztahu k vlastní­kovi pozemku jde o věcné břemeno chůze a jízdy a trpění myslivec­ké činnosti. K stavbě mysliveckého zařízení je vždy třeba souhla­su vlastníka pozemku.

Pozemkový fond ČR a honební společenstva jako vlastníci ho­niteb obvykle honitby pronajímají dalším subjektům. K užívání ho­nitby jejím vlastníkem ve vlastní režii dochází u státních, obec­ních a soukromých lesních majetků. Nově se navrhuje u státních lesních majetků možnost užívání honiteb ve vlastní režii procen­ticky omezit.

Novela zákona z r. 1992 umožnila kromě pronájmu honitby mys­liveckému sdružení i pronájem jakékoliv české právnické a fyzické osobě, tedy např. i obchodním společnostem bez jakéhokoliv vztahu k myslivosti nebo honebním pozemkům. To se stalo negativní zvláš­tností naší právní úpravy ve srovnání s okolními státy. Na přík­lad v Německu může být honitba pronajata jen fyzické osobě, která drží lovecký lístek nejméně 5 let, ve Švýcarsku a v Polsku může být honitba pronajata jen mysliveckému sdružení. Návrh okruh ná­jemců omezuje na osoby, které mají stanovenou mysliveckou kvali­fikaci i praxi, u právnických osob pak i obhospodařováním honeb­ních pozemků v honitbě či myslivostí jako předmětem činnosti.

k § 23 - myslivecký hospodář

Povinnost uživatele honitby ustanovit do funkce mysliveckého hospodáře s potřebnou kvalifikací a praxí je běžnou záležitostí jak našich mysliveckých předpisů, tak předpisů okolních zemí. Us­tanovení vyžaduje schválení se strany orgánu státní správy mysli­vosti. Je tedy myslivecký hospodář tímto orgánem jmenován i odvo­láván. Přesto zůstává zachován základní vztah (pracovně právní, členský apod.) mezi uživatelem honitby a mysliveckým hospodářem.

Užívat honitbu bez existence jmenovaného mysliveckého hospodáře nelze, taková situace může přivodit uživateli až zánik smlouvy o nájmu honitby, případně vlastníkovi honitby zánik honitby.

k § 24 a 25 - nájem honitby

Návrh opouští novelou zavedené myslivecké období s ustanove­ním, že smlouva o nájmu musí být uzavřena jen do konce tohoto ob­dobí. Pokud došlo k zániku nájemního stavu před uplynutím tohoto období, musela být smlouva s novým nájemcem uzavřena třeba jen na jeden rok, který zbýval do konce desetiletého období. Vznikaly tak často jen krátkodobé nájmy. I v tomto směru jsme se odchýlili od úprav v okolních státech, kde nepřipustili z dlouhodobosti nájmu výjimky.

Stanovení dlouhé doby pronájmu a opce je odůvodněno tím, že krátká doba nezamezuje nadměrnému snižování stavů zvěře, vede k neúměrnému využívání honitby, k absenci investic a snah po zvy­šování produkce a k zanedbání péče o zvěř. Toto nebezpečí je re­álnější praktickou absencí kontrolní činnosti orgánů státní sprá­vy myslivosti.

Myslivost není v zákoně o myslivosti definována jako výrobní činnost či podnikání, nýbrž naopak jako vztah k volně žijící zvě­ři, která tvoří součást ekosystému. Uživatelům honiteb by tedy měly být vytvořeny podmínky, aby výnosy ( vč. případných dotací, úlev a j.) jim zhruba kryly náklady činností vyžadovaných záko­nem, resp. aby ke krytí těchto nákladů nemuseli získávat značné prostředky z jiných zdrojů.

Tomuto pojetí však neodpovídají vztahy, které se vyvinuly při uzavírání smluv o nájmu honiteb. Vlastníci honiteb výši nájmu odvozují od nereálné výše- odstřelu povolovaného pro honitbu av­šak oceněného v poplatcích docilovaných za odstřel od zahranič­ních lovců. Od tohoto výnosu odečítají jen nejnutnější náklady na krmení. Za tohoto stavu dochází na jedné straně ke snižování sta­vů zvěře a na druhé straně klesá i péče o ni (nejsou prostředky na zvyšování úživnosti honiteb, na plošná léčebná preventivní opatření, výstavbu mysliveckých zařízení apod.). Myslivost se stává záležitostí peněz a je iluzorní představa, že zvěř je ve smyslu zákona cílevědomě chována. Mění se okruh nájemců honiteb. Klesá podíl občanských sdružení (mysliveckých sdružení), která měla ještě v r. 1992 cca 80% honiteb v nájmu, a kterých je regis­trováno u Ministerstva vnitra cca 6000.

Předkládaný návrh si klade za cíl tomuto stavu alespoň čás­tečně zabránit a omezit možnost, aby uzavření smlouvy o nájmu ho­nitby určovaly jen peníze a byly pořádány dražby, aukce a podobná řízení, kterými jsou z dalšího nájmu vyřazováni dosavadní nájem­ci, proti kterým z hlediska dosavadního mysliveckého hospodaření nemohou být vážné námitky.

Zákon umožňuje odmítnout schválení smlouvy jen pro její roz­por s obecně závaznými právními předpisy. Navrhuje se u tohoto pojetí zůstat a nevracet se k dřívější úpravě, podle níž bylo možné odmítnutí schválení i pro nesoulad s mysliveckými vžitými zásadami.

k § 27 a 28 - plán mysliveckého hospodaření

Ustanovení o mysliveckém plánování byla dosud uvedena jen ve směrnicích, jejichž platnost zanikla. Plánu se vrací původní ná­plň- předložený plán lze buď schválit nebo neschválit, nelze v rozhodnutí ukládat uživateli honitby něco konat nebo nekonat. Opatření může orgán státní správy myslivosti ukládat jen v sou­vislosti s výkonem dozoru jako opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Nově se navrhuje uživatelům honiteb uložit povinnost provádět každoročně sčítání zvěře jako podklad pro vypracování návrhu plá­nu.

Do vypracovávání a schvalování plánů nemohou u pronajatých honiteb zasahovat jejich vlastníci. Ti znají stavy zvěře při uza­vírání smlouvy o nájmu a při jejím skončení. Úpravy stavu zvěře v průběhu doby nájmu mohou účinně docílit podle jiných ustanovení zákona.

Nově je také ve skutkové podstatě správního deliktu zformulo­vána možnost uložení pokuty při překročení i při nesplnění plánu.

k § 29 až 31 - povolování lovu mimo plán

Lov zvěře na nehonebních pozemcích není realizací práva mys­livosti, nýbrž jen regulací stavů zvěře, kterou zákon svěřuje ur­čitým subjektům. Spojení s právní úpravou myslivosti je dáno jen rozsahem práva myslivosti (výčet zvěře). Nelze proto tento způsob použít na př. k redukci zdivočelých domácích holubů ve městech.

k § 32 až 35- obecné podmínky lovu

Zakázané způsoby lovu je na rozdíl od předchozí právní úpra­vy uvést jen v zákoně. Pokud se ukáže nutnost dalšího zákazu, bu­de tak možno provést jen změnou zákona. Se změnami v tomto směru je nutno počítat, poněvadž se stále vyvíjí technické prostředky, kterých by bylo možno používat při lovu. Cílem zákona je nedopustit používání takových prostředků, které by nadále snižo­valy handicap zvěře ve vztahu k lovci. U některých zákazů došlo k zpřesnění formulací ve snaze odstranit dosavadní možnost nejed­notných výkladů.

V ostatních obecných podmínkách lovů nedochází ke změnám.

k § 36 až 38 - osobní podmínky lovu (fyz. osoba jako lovec)

Od r. 1995, kdy zákon o střelných zbraních vyžaduje pro vy­dání zbrojního průkazu na lovecké zbraně splnění podmínky zdra­votní způsobilosti a spolehlivosti, není potřebné vázat na splně­ní těchto podmínek i vydání loveckého lístku.

Dosavadní zákon o myslivosti má ohledně odebírání loveckých lístků jen zmocnění pro prováděcí předpis, které zůstalo neprove­deno. Naopak tím, že prováděcí předpis zavedl lovecké lístky na dobu neurčitou, je umožněno, aby odsouzenému pytlákovi zůstal lovecký lístek. V návrhu se proto uvádí, kdy se lovecký lístek odebírá, a kdy může být jeho vydání odepřeno. Zákon o střelných zbraních v § 48a počítá s tím, že policii bude odebrání loveckého lístku oznámeno, aby bylo možno učinit opatření ohledně střelných zbraní bývalého držitele loveckého lístku. K dokreslení naší li­berální úpravy lze uvést, že na př. ve Švýcarsku nesmí být vydán lovecký lístek osobě, která neplní daňové povinnosti ke státu.

Členství v některé z mysliveckých organizací je stanoveno jako povinné v právních úpravách všech sousedních zemích s výjimkou Německa, kde však má Německý myslivecký svaz výsadní postavení (monopol k provádění mysliveckých zkoušek, předseda je poradcem ministra zemědělství apod.).

V ostatních osobních podmínkách lovu (povolenka k lovu a po­vinné pojištění) jsou navrhovány jen nepatrné změny.

k § 39 až 41 - kontrola ulovené zvěře a její uvádění do oběhu

Za současného stavu nemá policie možnost zkontrolovat při silniční kontrole původ přepravované zvěře a nemá důvod nevěřit prohlášení, že jde o zvěř koupenou na honu, že je zvěř jen přep­ravována k mysliveckému hospodáři, odběrateli apod. Po přijetí navrhované právní úpravy může policie zjištěné převážení zvěře bez plomby a lístku o původu zvěře jako přestupek oznámit orgánu státní správy myslivosti.

Navrhované způsoby kontroly ulovené zvěře umožní i provedení kontrol orgánů státní správy u uživatelů honiteb, jakož i veteri­nárních orgánů u přepravců, obchodníků a zpracovatelů zvěřiny v pohostinských a jiných provozech.

Od navrhovaných opatření jako celku se očekává snížení pyt­láctví i dodržování dob lovu. Jde o zcela nová opatření, dosavad­ní zákon má sice zmocnění k zavedení kontroly, které však zůstalo po celou dobu jeho platnosti nevyužito.

k § 42 až 46 - škody způsobené užíváním honitby, zvěří a na zvěři

Návrh právní úpravy opouští u škod působených zvěří dosavad­ní neúnosnou odpovědnost uživatele honitby za výsledek a přejímá v podstatě obecnou odpovědnost za zavinění, spatřovanou v tom, že v jednání či opomenutí uživatele honitby je shledávána příčina vzniklých škod.

Rozsah náhrady škody, lhůty pro uplatnění nároku apod. se přejímají z dosavadní právní úpravy.

Dále se upouští od požadavku, aby před soudním uplatněním nároku na náhradu škod, muselo obligatorně proběhnout rozhodčí řízení před komisí jmenovanou okresním úřadem.

k § 47 až 51 - působnost orgánů státní správy myslivosti a dozor

Dělba přenesené působnosti v myslivosti mezi kraje a obce (v obzoru data zrušení okresních úřadů) je navržena tak, aby kra­je měly působnost, která jednak přesahuje územní obvod obcí, t. j. především tvorba oblastí chovu zvěře a agenda s tím spoje­ná, a jednak uznávání honiteb, při němž je nutno vyloučit působe­ní místních vlivů. Ostatní převážná většina státní správy mysli­vosti bude vykonávána obcemi v přenesené působnosti.

V myslivecké činnosti přežívá řada dobrých tradic a zvyků. Nedobré zvyky a tradice přešly do ustanovení o zakázaných způso­bech lovu. Zbylá oblast myslivecké morálky a etiky a zčásti i zvykového práva je obsažena v mysliveckých řádech mysliveckých organizací, které vedou své členy k jejich dodržování. Příkladem je t. zv. lovecké právo obsahující "nárok" lovce na srdce, plíce, játra, slezinu, lízák a trofej ulovené zvěře. Přivlastnění těchto částí ulovené zvěře je ovšem vázáno formálně na souhlas uživatele honitby, kterému k nim po ulovení zvěře vzniklo vlastnické právo.

Z uvedených důvodů nemusí být prováděcí předpisy k zákonu o myslivosti příliš podrobné. Vzájemnou spoluprací orgánů státní správy myslivosti s mysliveckými organizacemi lze tímto způsobem usměrnit mysliveckou činnost. Spolupráci usnadní i zákonem navr­hované ustanovování mysliveckých komisí u orgánů státní správy myslivosti a Myslivecké rady u Ministerstva zemědělství. Předpok­ladem splnění tohoto cíle je také řešení členství každého mysliv­ce v některé z mysliveckých organizací (§ 37).

Ustanovení o dozoru a oprávnění orgánu dozoru ukládat opat­ření k odstranění zjištěných nedostatků v dosavadní právní úpravě zcela chyběla.

k § 52 a 53 - chovatelské přehlídky trofejí a jejich vývoz

Problematika chovatelských přehlídek trofejí posuzování vý­voje chovu podle znaků ulovené zvěře bylo dosud jen věcí úprav, které měly charakter metodických pokynů. Taková formulace podzákonných povinností, nakonec bez jakékoliv sankce při neplně­ní, nemohlo plnit předpokládaný účel a cíl, o jehož správnosti nikdo nepochyboval. Jde tedy pokud jde o zákonnou úpravu o úpravu zcela novou. Při tom však stanovení kriterií chovu je ponecháno dohodě orgánu státní správy myslivosti s výzkumnými a vědeckými institucemi, školami vyučujícím myslivost a uživateli honiteb. Orgán státní správy myslivosti nemůže tato kriteria určit správ­ním rozhodnutím.

Povinným hodnocením trofejí vyvážených do zahraničí a dokla­dováním jejich původu a legálnosti ulovení je rovněž sledováno omezení pytláctví a jiné nelegální lovy zvěře.

k § 54 a 55 - sankce (přestupky a správní delikty)

Ustanovení o sankcích jsou navržena tak, aby nesplnění po­vinností bylo vždy postiženo sankcí podle zákona o myslivosti s výjimkou případů, kdy jde o trestný čin (lov bez povolenky k lovu a loveckého lístku), nebo kdy ukládání sankce není možné ne­bo účelné (povinnost k náhradě škod, náhradní výkon ke splnění povinnosti krmení zvěře v době nouze, nepřijetí vlastníka honebního pozemku za člena honebního společenstva nebo mysliveckého sdruže­ní). Výnos z pokut za správní delikty se navrhuje směrovat do Státního fondu životního prostředí, z něhož pak mohou být poskyt­nuty prostředky např. na opatření k zachování vzácných druhů zvě­ře.

k § 56 až 60 - společná, přechodná a závěrečná ustanovení

Cílem zákona není vyvolat novou tvorbu honiteb. Proto je navrženo přechodné ustanovení o zachování honiteb dosud uznaných a postupné jejich.uvádění do souladu s ustanoveními zákona.

Účinnost zákona je navržena ke dni vyhlášení s tím, že přenesenou působnost obcí budou do svého zrušení vykonávat okresní úřady.