Vládní návrh služebního zákona

K § 1, 2 a 186 odst. 2

V § 1 se navrhuje charakterizovat účel zákona s tím, že se akcentuje základní úkol, který státní správa má, a tím je služba veřejnosti, to je jak fyzickým, tak právnickým osobám. Podává výčet okruhů, které návrh zákona upravuje. Vedle organizačních věcí státní služby a služebních vztahů státních zaměstnanců, přípravy fyzických osob na státní službu, odměňování státních zaměstnanců a fyzických osob připravujících se na státní službu a řízení ve věcech státní služby se navrhuje rovněž upravit odměňování ostatních zaměstnanců v ministerstvech a správních úřadech.

Od 1.1.2001 nabývají účinnosti zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a zákon č. 220/2000 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Na základě těchto zákonů pozbývají ministerstva a jiné správní úřady dosavadní zaměstnavatelskou způsobilost. Zaměstnavatelem zaměstnanců ministerstev a jiných správních úřadů se stane stát a jeho jménem bude jednat vedoucí příslušné organizační složky státu, půjde tedy od 1.1.2001 o zaměstnance státu. Navrhovaným služebním zákonem se mají z části zaměstnanců státu vytvořit občanští státní zaměstnanci, proto se navrhuje uvést v § 1 legislativní zkratu „státní zaměstnanec“, aby byla zřetelná návaznost na ustanovení čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky.

Podle § 2 odst. 1 se návrh zákona nemá vztahovat na členy vlády. V případech stanovených v ustanovení § 9 odst. 5, § 10 odst. 3 až 5, § 12 odst. 3 až 5, § 17 odst. 2, § 56 odst. 4, § 70 odst. 1 až 4, § 168 odst. 4, § 169 odst. 7, § 170 odst. 4, § 178 odst. 2, § 186 a §192 odst. 3 a 4 je založena ingerence politických představitelů.

Jedná se o

• významnou ingerenci při vydávání služebních předpisů obsahující závazné příkazy k výkonu státní služby,

• postup, týkající se stanovených případů změn státní služby, skončení státní služby a změn platu v neprospěch státního zaměstnance, který se má zakládat na dohodě mezi personálním ředitelem a příslušným politickým představitelem, popřípadě dalším stanoveným orgánem,

• přípravu návrhu systemizace ministerstva nebo správního úřadu v součinnosti s politickým představitelem, popřípadě dalším stanoveným orgánem,

• jmenování a odvolání státního tajemníka a jeho zástupce, které se svěřuje do působnosti politického představitele, popřípadě dalšího stanoveného orgánu,

• oprávnění politických představitelů, popřípadě dalších stanovených orgánů, ukládat, řídit a kontrolovat plnění služebních úkolů, které státní zaměstnanci plní,

• stanovení míry podílu politických představitelů, popřípadě dalších stanovených orgánů na služebním hodnocení vedoucích státních zaměstnanců-představených,

• kompetence týkající se stanovení platů zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech.

U vedoucího Úřadu vlády České republiky je vyloučení z působnosti služebního zákona odůvodněno specifickým postavením této instituce, tím, že v Úřadu vlády České republiky jsou podle tzv. kompetenčního zákona vykonávány také úkoly, které vzhledem k vymezení podle § 6 odst. 2 návrhu nebudou výkonem státní služby, a tím, že v Úřadu vlády České republiky má být ustavena organizační jednotka, kterou má být Generální ředitelství státní služby v čele s generálním ředitelem státní služby a jeho zástupcem.

Další činnosti, které se navrhuje z rozsahu působnosti služebního zákona vyloučit, jsou činnosti, u nichž to je odůvodněno jedním z rozhodujících důvodů, pro které se služební zákon navrhuje, jímž je snaha o zmenšení politického vlivu ve státní službě.

Výkon státní správy mají zajišťovat státní zaměstnanci, kteří by měli představovat stabilizující prvek, proto se navrhuje, aby se služební zákon nevztahoval na fyzické osoby, které jsou přímo nebo nepřímo spojeny s politickou mocí.

Náměstek člena vlády má být jeho zástupcem, s výjimkou osobních práv nebo povinností člena vlády. Z čl. 38 odst. 2 Ústavy České republiky je třeba dovodit, že náměstek ministra je politickým zástupcem ministra. Na schůzi výboru nebo komise nebo vyšetřovací komise Parlamentu se může dát ministr zastupovat například svým náměstkem. Navrhovaný služební zákon z tohoto předpokladu vychází. Nepředpokládá se, že náměstek člena vlády bude, tak jako je tomu v současné době, stupněm řízení. Nemá proto mít vlastní aparát, který bude řídit. Protože má být zástupcem člena vlády, bude spolupracovat s aparátem, který bude pracovat pro člena vlády.

Na fyzické osoby uvedené v § 2 odst. 3 se navrhovaný zákon vztahovat nebude, pokud jde o služební vztahy státních zaměstnanců; to však nebude platit o právních poměrech týkajících se jejich odměňování a organizačních věcí vztahujících se k jejich zaměstnávání (systemizaci). Zaměstnanecké poměry fyzických osob uvedených v § 2 odst. 3 se budou řídit obecnými pracovněprávními předpisy a jejich odměňování navrhovaným služebním zákonem.

K § 3 a 4

Institucionální vymezení působnosti návrhu vychází z čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky. Ten stanoví, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon. Tímto zákonem má být navrhovaný služební zákon. Navrhuje se, aby se zákon vztahoval na ministerstva, správní úřady a ty instituce, které jsou podle zákonů vydaných převážně před Ústavou České republiky z roku 1993 označeny jako orgány státní správy. Podle současně předkládaného návrhu zákona, kterým se provádějí změny v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a mění se zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a návrhu zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), mají být správními úřady rovněž Úřad vlády České republiky a Vězeňská služba České republiky. Ministerstva, správní úřady a orgány státní správy se dále souhrnně označují jako správní úřady.

Podle dosavadního právního stavu (§ 1 tzv. kompetenčního zákona) jsou ministerstvy (ústředními orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády) tato ministerstva:

1. Ministerstvo financí,

2. Ministerstvo zahraničních věcí,

3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,

4. Ministerstvo kultury,

5. Ministerstvo práce a sociálních věcí,

6. Ministerstvo zdravotnictví,

7. Ministerstvo spravedlnosti,

8. Ministerstvo vnitra,

9. Ministerstvo průmyslu a obchodu,

10. Ministerstvo pro místní rozvoj,

11. Ministerstvo zemědělství,

12. Ministerstvo obrany,

13. Ministerstvo dopravy a spojů,

14. Ministerstvo životního prostředí.

Podle dosavadního právního stavu (§ 2 tzv. kompetenčního zákona) jsou ústředními orgány státní správy, v jejichž čele není člen vlády tyto ústřední orgány státní správy:

1. Český statistický úřad (zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů),

2. Český úřad zeměměřický a katastrální (zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů),

3. Český báňský úřad (zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů),

4. Úřad průmyslového vlastnictví (zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví),

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb.),

6. Úřad pro veřejné informační systémy (zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů),

7. Správa státních hmotných rezerv (zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů),

8. Státní úřad pro jadernou bezpečnost (zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.),

9. Komise pro cenné papíry (zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů),

10. Národní bezpečnostní úřad (zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Dalšími správními úřady (orgány státní správy) podle zvláštních zákonů jsou zejména

• orgány státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví [Úřad pro technickou normalizaci, metrologie a státní zkušebnictví a Český metrologický institut (zákon č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, ve znění zákona č. 22/1997 Sb.)],

• Puncovní úřad (zákon č. 19/1993 Sb., o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů),

• okresní úřady (zákon č. 147/2000 Sb., o okresních úřadech),

• vojenské správní úřady (zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech),

• Česká inspekce životního prostředí (zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti při ochraně lesa, zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb., zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů),

• orgány státní správy ve školství [Česká školní inspekce (zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů)],

• územní finanční orgány (zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů),

• orgány České obchodní inspekce [ústřední inspektorát a inspektoráty (zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů)],

• zeměměřické a katastrální inspektoráty a katastrální úřady (zákon č. 359/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

• obvodní báňské úřady (zákon č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů),

• úřady práce (zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů),

• Česká správa sociálního zabezpečení a okresní správy sociálního zabezpečení (zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů),

• orgány ochrany bezpečnosti práce; Český úřad bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce (zákon č. 174/1968 Sb., o státní odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů),

• Ústřední inspektorát a územní inspektoráty Státní energetické inspekce (zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění zákona č. 83/1998 Sb.),

• Hlavní hygienik České republiky a jeho zástupce a krajští hygienici (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů),

• Státní veterinární správa a okresní veterinární správy [(zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně souvisejících zákonů (veterinární zákon)],

• Česká inspekce pro šlechtění a plemenitbu hospodářských zvířat [zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon)],

• Ústřední inspektorát a krajské inspektoráty České zemědělské a potravinářské inspekce (zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění zákona č. 110/1997 Sb.),

• Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů),

• drážní úřady (zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb.),

• Státní plavební správa (zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě),

• Úřad pro civilní letectví [zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů],

• Státní rostlinolékařská správa (zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči),

• Státní ústav pro kontrolu léčiv a Ústav pro kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů),

• Správa Národního parku České Švýcarsko (zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů),

• Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí),

• Český telekomunikační úřad (zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů),

• Zeměměřický úřad (zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů),

• Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (zákon č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů),

• újezdní úřady (zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky).

Správní úřad se pro účely návrhu služebního zákona označuje za služební úřad a bude se jednat o služební působiště státního zaměstnance. Půjde o místo, ve kterém bude státní zaměstnanec vykonávat státní službu. Ve služebním úřadu bude jménem státu ve služebních vztazích státních zaměstnanců vystupovat příslušný služební orgán.

K § 5

Na rozdíl od pracovněprávních vztahů, kde se předmět vykonávané činnosti zakládá dvoustranným právním úkonem (smlouvou), má činnosti vykonávané ve státní službě představovat obor státní služby, který vychází ze zvláštního zákona, který zakládá působnost příslušného správního úřadu (čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky). Na každý obor státní služby musí být na základě systemizace vytvořeno služební místo. Obory státní služby se navrhuje jednotně stanovit prováděcím právním předpisem (nařízením vlády).

K § 6 až 9 a § 30

Podává se charakteristika státního zaměstnance. Pojem státní zaměstnanec se navrhuje převzít z čl. 79 odst. 2 Ústavy České republiky. Za státní zaměstnance mají být považovány fyzické osoby, jež splňují předepsané předpoklady a požadavky, připravily se na výkon státní služby způsobem stanoveným služebním zákonem, byly jmenovány do státní služby a složily služební slib. Fyzická osoba nemá mít podle návrhu nárok na jmenování do státní služby, podobně jako fyzická osoba-justiční čekatel či právní čekatel nemají právo, aby po skončení přípravy na výkon justiční služby byly jmenovány soudci nebo státními zástupci.

Zároveň se navrhuje vymezit vztah státní služby podle služebního zákona vůči zvláštním zákonům, které upravují státní službu ve zvláštních případech. Jedná se o státní službu vojáků z povolání, policistů České republiky, příslušníků Vězeňské služby České republiky, příslušníků celní správy, příslušníků Bezpečnostní informační služby apod.

V § 6 odst. 2 se navrhuje vymezit, které činnosti vykonávané ve správních úřadech mohou být vykonávány ve státní službě. Z tohoto vymezení pak vyplývá, že ve správních úřadech budou zaměstnanecké vztahy realizovány podle různých zákonů. Jednak to může být státní služba příslušníků bezpečnostních sborů a služeb, dále státní služba podle navrhovaného služebního zákona a posléze pracovněprávní vztahy podle pracovněprávních předpisů.

Navrhuje se zákonem vymezit služební označení státních zaměstnanců, jakož i předpoklady kladené na vzdělání, které jsou nezbytnou podmínkou k přijetí do přípravy na státní službu. Na služební označení navazuje právní úprava odměňování státních zaměstnanců podle části desáté návrhu služebního zákona.

Zvláštní podmínky pro výkon zahraniční státní služby vyžadují, aby při výkonu této služby měli státní zaměstnanci přiznány ještě zvláštní diplomatické, popřípadě konzulární hodnosti, a to z důvodu konkretizace Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (vyhláška č. 157/1964 Sb.) a Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích (vyhláška č. 32/1969 Sb.). Postup při přiznávání diplomatických a konzulárních hodností stanoví prováděcí právní předpis (vyhláška Ministerstva zahraničních věcí).

Navrhuje se rovněž zmocnit vládu, aby po nabytí účinnosti služebního zákona prováděcím právním předpisem (nařízením vlády) stanovila státním zaměstnancům vykonávajícím zahraniční státní službu výši příplatku za přiznanou diplomatickou nebo konzulární hodnost. Tento příplatek není možné přiznat od účinnosti služebního zákona. Jednak proto, že státní služba podle navrhovaného zákona se bude dotvářet postupně a jednak z toho důvodu, že na příplatek za přiznanou diplomatickou nebo konzulární hodnost bude nezbytné vytvořit ve státním rozpočtu potřebné zdroje.

Výkon státní služby musí být řízen vedoucími státními zaměstnanci. Vedoucí státní zaměstnance se navrhuje označit jako představené. Vedoucími státními zaměstnanci-představenými se mohou stát jen fyzické osoby, které byly jmenovány státními zaměstnanci. Na jmenování vedoucím státním zaměstnancem-představeným není právní nárok.

Zároveň se navrhuje vymezit jednotlivé stupně řízení vedoucích státních zaměstnanců-představených, což je velmi podstatné pro stanovení účelných organizačních a řídících struktur správních úřadů a pro systemizaci.

Navrhuje se zřídit ve správním úřadu služební místo státního tajemníka. Má se tak stát jen v ministerstvech a v Úřadu vlády České republiky. Státní tajemník má být nejvýše postaveným vedoucím státním zaměstnancem-představeným ve věcech výkonu státní správy, k jejichž plnění byl správní úřad zřízen, s výjimkou organizačních věcí státní služby a správy služebních vztahů státních zaměstnanců; tyto věci mají být vyhrazeny služebním orgánům.

Služebními orgány mají podle návrhu být personální ředitel a jeho zástupce, generální ředitel státní služby a jeho zástupce, vedoucí služebního úřadu a jeho zástupce. Vedoucím služebního úřadu a služebním orgánem však nebude člen vlády (ministr) ani vedoucí Úřadu vlády České republiky.

Služební místo personálního ředitele se zřizuje v ministerstvech a v Úřadu vlády České republiky.

V osobě vedoucího služebního úřadu se mají soustřeďovat veškeré činnosti uvedené v § 6 odst. 2 návrhu, tzn. jak záležitosti výkonu státní správy, které příslušný správní úřad na základě zvláštního zákona vykonává, tak i organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců. Vedoucí služebního úřadu je služebním označením státního zaměstnance, které bude příslušet v době, kdy bude státní službu na tomto služebním místě vykonávat.

K § 10 a § 70 odst. 1 a 2

Služební předpis, s nímž návrh počítá, má být, co do právní povahy, interní normativní instrukcí. Státní službu se navrhuje koncipovat jako jednotnou a jednotně řízenou. Služební předpis nebude pramenem práva jako právní předpis. Bude však moci konkretizovat oprávnění a povinnosti vyplývající ze služebního zákona a dalších právních předpisů vztahujících se k výkonu státní služby, popřípadě k odměňování v této službě. Služebním předpisem mají být rovněž pravidla etiky státního zaměstnance, s nimiž se počítá v § 64 odst.1 návrhu.

Mezi důležité služební předpisy bude patřit služební předpis, který bude upravovat rozsah oprávnění vedoucích státních zaměstnanců-představených, popřípadě určených státních zaměstnanců, dávat závazné příkazy k výkonu státní služby. V ministerstvech a v Úřadu vlády České republiky se tento předpis vydává v dohodě s politickým představitelem.

K § 11 až 13 a § 56 odst. 2 a 3

Státní služba musí být jednotně organizována, řízena a kontrolována. Tyto úkoly a dále úkoly koncepční a koordinační má plnit organizační jednotka Úřadu vlády České republiky označená jako Generální ředitelství státní služby. V § 11 odst. 2 jsou uvedeny úkoly Generálního ředitelství státní služby a v dalších ustanoveních služebního zákona jsou uvedeny jeho další úkoly. V čele Generálního ředitelství státní služby má stát generální ředitel státní služby, jehož má zastupovat jeho zástupce. Zástupce generálního ředitele má však plnit úkoly, které mu navrhovaný zákon přímo ukládá; jedná se o úkoly týkající se rozhodování v řízení podle části jedenácté. Na služební místa je má jmenovat a z těchto míst odvolávat, na návrh předsedy vlády, vláda. Generální ředitel státní služby a jeho zástupce budou služebními orgány podle služebního zákona.

Služebními orgány budou rovněž personální ředitel a jeho zástupce. Do působnosti personálního ředitele a jeho zástupce mají patřit výlučně jen organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců. Personálního ředitele a jeho zástupce má jmenovat a odvolávat ze státních zaměstnanců zástupce generálního ředitele státní služby. Do působnosti personálního ředitele bude rovněž náležet správa zaměstnaneckých vztahů ostatních zaměstnanců ve správním úřadu, na které se budou vztahovat pracovněprávní předpisy.

Činnost personálního ředitele ve vymezených záležitostech (§ 12 odst. 3) je vázána na dohodu s politickým představitelem, který bude ve služebním úřadu působit. V případech, kdy nedojde k dohodě, bude stanovisko ve sporné věci zaujímat předseda vlády, jehož stanovisko bude konečné. Stanovisko předsedy vlády nebude moci však být v rozporu se služebním zákonem. Toto stanovisko bude muset být pak promítnuto do příslušného rozhodnutí vydaného služebním orgánem podle služebního zákona v řízení upraveném v části jedenácté.

Navrhuje se rovněž zákonem upravit zřízení personálního útvaru jako organizační jednotky služebního úřadu (§ 13 odst. 1 návrhu). S personálním útvarem se v zásadě počítá v každém služebním úřadu. Pro malé služební úřady, v nichž bude úhrnem zaměstnáno méně než 25 zaměstnanců, bude však úkoly personálního útvaru plnit personální útvar v nadřízeném služebním úřadu. Specifické situace, kdy je řízení zaměstnaneckých vztahů zvláštními právními předpisy stanoveno jinak, se navrhuje zachovat.

K § 14 až 17 a 231

V obecné rovině lze systemizací rozumět stanovení potřebného počtu služebních míst a tomu odpovídajícího počtu státních zaměstnanců z hlediska účelného fungování organizace služebních úřadů, včetně stanovení služební náplně jednotlivých služebních míst státních zaměstnanců nebo jejich skupin. Právní úprava systemizace představuje podstatný předpoklad pro řádné fungování státní služby, jímž má být stanoven optimální počet státních zaměstnanců, placených z prostředků státního rozpočtu.

Systemizační ukazatele musí vycházet z nejúčinnější organizační struktury a musí být v souladu s úkoly a působností jednotlivých služebních úřadů, která vyplývá ze zvláštních zákonů. Přitom je třeba vycházet ze zásady, že systemizace musí být v souladu s požadavky na výkony státních zaměstnanců, a že státních zaměstnanců může být jen potřebný počet ve vztahu k úkolům, které mají být plněny služebním úřadem, ve kterém jsou zařazeni k výkonu státní služby.

Při zavádění systemizace ve státní službě, zejména v období přechodu z pracovněprávních vztahů na službu, bude třeba vycházet z dosavadních početních stavů zaměstnanců ve správních úřadech, na které se bude vztahovat služební zákon, bez zaměstnanců, na které se budou vztahovat pracovněprávních předpisy.

Výchozími údaji by měly být počty zaměstnanců a jejich konkrétní struktura podle služebních míst, to je podle platových tříd, a objem finančních prostředků za běžný rok na konkrétní organizační strukturu.

Systemizace bude tvořena na základě návrhů služebních orgánů. Potřebná součinnost politických představitelů, popřípadě dalších stanovených orgánů při tvorbě návrhu systemizace, je zakotvena v § 17 odst. 2.

Navrhuje se stanovit v části dvanácté návrhu zákona, že i v období přechodu z pracovněprávních vztahů na služební vztahy platí úprava systemizace. Je totiž nezbytné již od účinnosti služebního zákona zahájit kroky vedoucí k optimalizaci počtu státních zaměstnanců.

K § 18, 7, § 9 odst. 2, § 28, § 32 a § 235 odst. 1

Návrh zákona musí vymezit předpoklady kladené na fyzickou osobu, ucházející se o přípravu na státní službu a posléze o jmenování do této služby. Ze stanovených předpokladů nebude možné činit výjimky. Předepsané vzdělávání je stanoveno v § 7 a u vedoucích státních zaměstnanců-představených rovněž v § 9 odst. 2. Požadavky kladené na dobu praxe se navrhuje stanovit v § 133. Stanovené předpoklady se budou vztahovat rovněž na dosavadní zaměstnance ve správních úřadech, kteří projeví zájem být jmenováni do státní služby.

Vzhledem k tomu, že se návrhem služebního zákona navrhuje upravit státní službu, požaduje se, aby fyzická osoba byla státním občanem České republiky podle zákona o státním občanství České republiky. Tento požadavek je v souladu s předpisy Evropských společenství, protože služební zákon se navrhuje vztáhnout jen na fyzické osoby vykonávající ve správních úřadech státní správu.

V rámci předpokladů kladených na fyzickou osobu podle § 18 odst. 1, která se bude ucházet o přípravu na státní službu, bude možné například žádat, aby měla vedle vysokoškolského vzdělání (magisterského studijního programu) též předchozí učitelskou, popřípadě ředitelskou praxi.

Předpoklady uvedené v § 18 a 32 musí fyzická osoba připravující se na výkon státní služby, jakož i státní zaměstnanec splňovat po celou dobu přípravy na ni a po celou dobu trvání státní služby. Proto se navrhuje stanovit oznamovací povinnost soudu (§ 28 odst. 1 a §32 odst. 3 návrhu) vůči služebnímu úřadu, aby bylo možné včas na vzniklé změny reagovat.

Jelikož má státní služba na základě právní události skončit ze zákona rovněž dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zaměstnanec dovršil věk 65 let, navrhuje se určit, že o přípravu na státní službu ani o jmenování do této službu nemůže usilovat fyzická osoba starší než 60 let.

Splnění podmínek přípravy na státní službu je koncipováno jako trvalé, tzn., že vykonaná úřednická zkouška, podobně jako např. justiční zkouška, má trvalou platnost.

K § 19 až 21, § 33 odst. 2 až 6, § 44 odst. 2, § 55, § 232 odst. 3, § 233 odst. 4, § 234 odst. 3 a § 238 odst. 4

Vycházejíce z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod mají občané právo za rovných podmínek na přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Příprava na výkon státní služby a jmenování do státní služby, stejně jako přístup ke služebnímu místu vedoucího státního zaměstnance-představeného takovou veřejnou funkcí je. Výběrové řízení se navrhuje koncipovat jako povinné, tedy jako podmínku stanovenou služebním zákonem, není-li výslovně stanoveno jinak.

Nejlepší umístění ve výběrovém řízení zakládá fyzické osobě nárok na přijetí do přípravy na státní službu (§ 20 odst. 6 návrhu), to je, aby s ní služební orgán uzavřel pracovní smlouvu, na jejímž základě vznikne pracovní poměr na dobu určitou.

Aby byl zajištěn ve státní službě, alespoň omezený kariérní postup na řadových služebních místech, navrhuje se v § 33 upravit tříkolové výběrové řízení, přičemž fyzické osoby, které ukončily přípravu na výkon státní služby, se nemají výběrového řízení zúčastňovat v prvním kole, protože by jejich postavení v tomto řízení nebylo vůči státním zaměstnancům rovnocenné. Navíc fyzické osoby, které ukončily přípravu na službu, byly povinny podrobit se výběrovému řízení pro přípravu na státní službu. Jsou-li však ve služebním úřadu státní zaměstnanci, kteří jsou zařazeni mimo výkon státní služby, má jejich zařazení do státní služby za podmínek stanovených v § 55 návrhu přednost.

První kolo výběrového řízení se týká jen státních zaměstnanců ze služebního úřadu včetně státních zaměstnanců zařazených mimo státní službu, v němž má být služební místo obsazeno, vykonávají-li stejný obor služby. Jestliže je státní zaměstnanec jmenován na výše postavené služební místo, lze na uvolněné níže postavené služební místo jmenovat fyzickou osobu, která ukončila přípravu na službu. Neuspěje-li žádný ze státních zaměstnanců služebního úřadu v prvním kole výběrového řízení, uskuteční se druhé kolo výběrového řízení. Ve druhém kole výběrového řízení je umožněno, aby se ho účastnili státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, avšak z téhož oboru státní služby, jakož i fyzické osoby, které ukončily přípravu na státní službu. Nebude-li ani po druhém kole výběrového řízení služební místo obsazeno, uskuteční se třetí kolo výběrového řízení. Ve třetím kole výběrového řízení se mohou výběrového řízení účastnit státní zaměstnanci z jiných služebních úřadů, a to i když nevykonávají stejný obor služby.

Výběrové řízení zabezpečuje, že pokud ke jmenování dojde, bude jmenován ten nejúspěšnější.

V případech státní služby na dobu určitou, která bude vykonávána v zahraničí, se nemá výběrové řízení provádět. Rovněž se nemá výběrové řízení uskutečnit ve státní službě na dobu určitou, půjde-li o předsedu Komise pro cenné papíry a členy prezídia této komise. Důvodem je skutečnost, že podle dosavadních právních předpisů se považují jejich funkce za funkce veřejné, a to i pokud se jedná o jejich odměňování podle zákona o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudů, jakož i o to, že funkce může být vykonávána jen na určitou dobu (§ 23 odst. 3 zákona o Komisi pro cenné papíry).

K § 21 až 24

Podobně jako tomu je v přípravě justičních čekatelů na místo soudce se navrhuje, aby se příprava na výkon státní služby konala v pracovním poměru na dobu určitou podle pracovněprávních předpisů. Potřebné odchylky od úpravy zákoníku práce pro návrh služebního zákona umožňuje současně předkládaná novela zákoníku práce [návrh zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)].

Příprava na státní službu může být za stanovených podmínek zkrácena nebo prodloužena. K tomu se však vyžaduje souhlas fyzické osoby připravující se na státní službu. Zkrácení přípravy na státní službu bude přicházet v úvahu zejména u těch fyzických osob, které se o zaměstnání ve státní službě nebudou ucházet jako o své první zaměstnání po ukončení vzdělání, ale pracovaly v jiných odvětvích a získaly tam praxi. Nicméně návrh služebního zákona neumožňuje - s výjimkou zahraniční státní služby na dobu určitou a státní služby na dobu určitou předsedy Komise pro cenné papíry a členů prezídia této komise - jmenovat do státní služby fyzickou osobu, aniž by absolvovala přípravu na státní službu a řádně ji ukončila.

Podobně jako se navrhuje stanovit výjimku z konání výběrového řízení pro zahraniční státní službu na dobu určitou a státní službu na dobu určitou předsedy Komise pro cenné papíry a členů prezídia této komise, navrhuje se rovněž výjimka z přípravy na státní službu.

K § 25 až 27 a § 31 odst. 2 a 3

Příprava na výkon státní služby se navrhuje ukončit vykonáním úřednické zkoušky, která má mít dvě části, a to písemnou a ústní.

Každá fyzická osoba přijatá k přípravě na státní službu má právo, aby jí bylo umožněno úřednickou zkoušku vykonat. Pokud však tuto zkoušku nevykoná, nebude se moci ucházet o jmenování do státní služby na dobu neurčitou, protože nebude splňovat podmínku vykonání úřednické zkoušky.

Navrhuje se umožnit nárokově opakování té části úřednické zkoušky, která nebyla úspěšně vykonána. O opakování této zkoušky musí však fyzická osoba ve stanovené propadné lhůtě služební úřad požádat, jinak právo zaniká (§ 225 odst. 2 návrhu). Opakovaná zkouška musí být vykonána před zkušební komisí v jiném složení.

Navrhuje se upravit složení zkušební komise. Z 5 členů zkušební komise musí být alespoň 3 státními zaměstnanci. Zbývající členové této komise mohou být fyzické osoby působící mimo státní službu ve vědě, výzkumu nebo vysokém školství. Zároveň se upravují nezbytné pracovněprávní vztahy externích členů zkušební komise.

K § 29 až 31 a § 33 odst. 7

Státní služba má být vykonávána ve služebním poměru zakládaném k České republice, ke státu. Za stát bude příslušný ve věcech služebního poměru služební úřad a v něm stanovený služební orgán (§ 9 odst. 10 návrhu).

Navrhuje se, aby byly služebním zákonem upraveny druhy státní služby. Základním druhem služby má být státní služba na dobu neurčitou; dalším druhem služby, který však nemá být povinným, má být státní služba stálá. Rozhodne-li se státní zaměstnanec usilovat o státní službu stálou, bude povinen splnit přísné podmínky, které služební zákon stanoví, včetně úspěšného vykonání postupové úřednické zkoušky. Jestliže tyto podmínky splní, vznikne mu na jmenování do státní služby stálé, která bývá označována jako tzv. definitiva, nárok. Státní služba stálá nemůže být skončena z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců [§ 58 odst. 1 písm. c) návrhu].

Služební poměr ve státní službě stálé bude však skončen

• pro ztrátu státního občanství České republiky,

• pro dlouhodobé nesplňování předpokladů zdravotní způsobilosti,

• z důvodu opakovaného negativního služebního hodnocení státního zaměstnance,

• pro nesplňování požadavků pro výkon státní služby stanovených služebním úřadem,

• v případě, kdy byl státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,

• z důvodu zbavení státního zaměstnance způsobilosti k právním úkonům nebo z důvodu omezení této způsobilosti,

• z důvodu pravomocného uložení kárného opatření propuštění ze služebního poměru,

• dosáhne-li státní zaměstnanec věk 65 let,

• vznikne-li překážka výkonu státní služby podle § 37 odst. 2 návrhu.

Státní služba na dobu určitou se má vztahovat na předsedu Komise pro cenné papíry a členy prezídia této komise, předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a předsedu Českého telekomunikačního úřadu. Jedná se o případy, kdy podle příslušných zákonů může trvat funkční období jen po stanovenou dobu.

K § 33, 36 a § 56 odst. 1

Podmínkou jmenování na služební místo v oboru služby je, že podle schválené systemizace je takové místo vytvořeno a je volné. V opačném případě nemůže být jmenování do státní služby provedeno. Jmenování do státní služby má provádět služební orgán v řízení podle navrhovaného zákona (část jedenáctá). Náležitosti rozhodnutí o jmenování do státní služby upravuje § 34 odst. 1; toto ustanovení se přiměřeně použije rovněž pro změny státní služby. S ohledem na navrhované zvláštní podmínky státní služby stálé se navrhuje, aby jmenování do tohoto druhu státní služby prováděl zástupce generálního ředitele státní služby.

Stěžejním atributem státní služby je složení služebního slibu (§ 36 návrhu). Den nástupu do státní služby nesmí předcházet dnu, ve kterém bude složen služební slib. Služební slib má ve vztahu ke vzniku služebního poměru konstitutivní důsledky. Ve státní službě má dominovat věrnost státu, která je definována v § 64 odst. 1 písm. a) návrhu a představuje stěžejní povinnost státního zaměstnance.

K § 37, 38, 51 a § 60 odst. 2

Mezi podstatné znaky státní služby náleží rovněž úprava tzv. střetu zájmů, kterou se ve služebním zákoně navrhuje nazvat jako překážky jmenování do státní služby a výkonu státní služby. Uvedené překážky se navrhuje rozdělit do dvou okruhů. Jednak se jedná o překážky, které způsobují pozastavení výkonu státní služby, nemají však za následek její skončení, a jednak se jedná o překážky, které mají při jejich vzniku za následek skončení státní služby (služebního poměru) ze zákona. Zároveň se navrhuje stanovit právní povinnost fyzické osoby, a to jak té, která usiluje o jmenování do státní služby, tak i státního zaměstnance, aby vznik překážky jmenování do státní služby a výkonu státní služby služebnímu úřadu bez zbytečného odkladu oznámila.

V pracovněprávních vztazích není upraveno zařazení zaměstnance při výkonu práce s ohledem na příbuzenské a jiné podobné vztahy. Pokud jsou tyto otázky při uplatňování pracovněprávních vztahů řešeny, může se tak stát jen jejich úpravou v pracovním řádu vydávaném zaměstnavatelem podle § 82 zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že ve státní službě nabývají tyto záležitosti vyššího stupně důležitosti, navrhuje se upravit je zákonem.

K § 39 až 56, 91, § 218 odst. 3, § 232 odst. 3, § 233 odst. 4, § 234 odst. 5 a § 238 odst. 4

V § 39 návrhu se podává přehled jednotlivých změn státní služby, které jsou dále upraveny v jednotlivých ustanoveních.

V úpravě služební cesty, se na rozdíl od změny zákoníku práce provedené zákonem č. 155/2000 Sb. navrhuje, aby služební úřad mohl vyslat státního zaměstnance na tuto cestu i bez jeho souhlasu. Obdobně jako v novele zákoníku práce se bere ohled na státní zaměstnance s povinností péče o děti. Jinak se na služební cestu bude vztahovat zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

V úpravě pracovněprávních vztahů provedené zákoníkem práce přichází přeložení zaměstnance v úvahu jen v případě, že s tím zaměstnanec souhlasí. Ve státní službě se navrhuje upravit institut přeložení tak, aby přeložení bylo možné i v případě, kdy s tím státní zaměstnanec souhlasit nebude. Návrh služebního zákona vychází z předpokladu, že veřejnost má právo na to, aby výkon státní správy, jako služba, kterou jí Česká republika poskytuje, byl zajištěn.

Po dobu přeložení musí být státnímu zaměstnanci zajištěno ubytování na náklady služebního úřadu, do kterého byl státní zaměstnanec přeložen a poskytovány náhrady výdajů jako při služební cestě. Navrhuje se rovněž pamatovat na případy dorovnání platu státního zaměstnance, jestliže státní služba vykonávaná v oboru státní služby ve služebním úřadu, do něhož byl převeden, je odměňována méně.

V případech, kdy se státní zaměstnanec obrátí se správní žalobou na soud, aby bylo rozhodnuto o tom, zda přeložení se uskutečnilo v souladu se zákonem, a soud shledá, že přeložení bylo nezákonné, má státnímu zaměstnanci příslušet jeden měsíční plat, což představuje určitou formu satisfakce.

Zproštění výkonu státní služby pro obvinění z trestné činnosti přímo související s výkonem státní služby představuje obvyklý institut služebního poměru, proto se navrhuje upravit jej i ve služebním zákoně. Za základ navrhované úpravy byl vzat § 27 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Uplatnění navrženého postupu má přicházet v úvahu jen v případě, kdy nebude státní zaměstnanec zároveň vzat do vazby. Státnímu zaměstnanci má příslušet snížený plat. Jestliže pominou důvody zproštění výkonu státní služby, zkrácení platu se státnímu zaměstnanci doplatí. V případě, že bude státní zaměstnanec pravomocně odsouzen pro trestný čin, nebude snížený plat, který mu byl vyplacen, vracet.

Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, jakož i vazba zaměstnance představuje v pracovněprávních vztazích upravených zákoníkem práce omluvenou překážku v práci na straně zaměstnance. Nerozhodne-li se zaměstnavatel pracovní poměr se zaměstnancem rozvázat, musí mu nepřítomnost v práci z uvedených důvodů omluvit. Návrh služebního zákona spojuje s výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody a s vazbou státního zaměstnance přerušení výkonu služby, což znamená, že státní zaměstnanec nevykonává státní službu, proto mu nemůže příslušet plat, ale jeho služební poměr nekončí. Přerušení státní služby v těchto případech nesmí být delší než 3 roky.

V § 248 se navrhuje zrušit zákon č. 451/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Aby bylo ve státní službě zajištěno, že na služební místa vedoucích státních zaměstnanců-představených nemohou být jmenováni státní zaměstnanci, kteří se provinili porušováním lidských práv a svobod, navrhuje se do služebního zákona výslovně tuto podmínku stanovit. Obdobná úprava je obsažena rovněž v § 232, § 233, § 234 a § 238 návrhu.

Na rozdíl od úpravy pracovněprávních vztahů se odvolání vedoucího státního zaměstnance-představeného ze služebního místa navrhuje vázat na důvody vymezené v návrhu zákona. Generálního ředitele státní služby a jeho zástupce se však navrhuje odvolat z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů.

Navrhuje se řešit i v podmínkách působnosti služebního zákona případy, kdy je třeba převést státního zaměstnance na jiné služební místo. V zásadě se jedná o řešení obdobných situací, které nastávají i v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

Zařazení státního zaměstnance ve státní službě stálé mimo výkon státní služby a jeho opětovné zařazení k výkonu státní služby navazuje na právní úpravu státní služby stálé; tato služba nemůže být skončena z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců. Dojde-li k tomu, že podle schválené systemizace bude třeba snížit počet státních zaměstnanců a toto snížení se má dotknout i státních zaměstnanců ve státní službě stálé, bude státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby a jeho plat stanoveným způsobem snížen. Tento státní zaměstnanec bude moci být kdykoli povolán k výkonu státní služby v oboru státní služby, který vykonával, a to i do jiného služebního úřadu, než byl služební úřad, z něhož byl zařazen mimo výkon státní služby. Může tak dojít k situaci, kdy se tzv. jistota zaměstnání obrátí i v neprospěch státního zaměstnance.

V návaznosti na ustanovení § 45 návrhu je nutné upravit případy, kdy je třeba zařadit státního zaměstnance mimo státní službu, protože služební úřad nemá k dispozici služební místo, na které by mohl státního zaměstnance převést.

Podobně jako je tomu v pracovněprávních vztazích se navrhuje upravit případy zařazení mimo výkon státní služby z důvodu mateřské dovolené a rodičovské dovolené a z důvodu výkonu funkce v odborovém orgánu.

Řádné uplatňování řídící úlohy při výkonu státní služby vyžaduje rovněž specifickou úpravu zastupování. Navrhuje se upravit nejen zastupování vedoucího státního zaměstnance-představeného, ale i státního zaměstnance, který je zařazen ve vyšší platové třídě. Zastupování představuje povinnost státního zaměstnance vyplývající ze státní služby (§ 64 odst. 1 návrhu). Zastupování se může uskutečnit i proti vůli státního zaměstnance, je však omezeno dobou 180 kalendářních dnů výkonu státní služby v kalendářním roce.

Zvláštní úpravy je třeba, a to i s ohledem na budoucí vývoj, kdy lze předpokládat, že státní zaměstnanci budou k výkonu služby vysílání do zahraničí k plnění úkolů státu, v záležitostech vyslání ke státní službě do zahraničí a zařazení po ukončení státní služby v zahraničí (§ 52 návrhu). Navrhuje se rovněž upravit nepojmenovanou dohodu, jejímž účelem má být řešení úhrady nákladů služebního úřadu v případech, kdy státní zaměstnanec nesplní svůj závazek setrvat v zahraničí po dobu, která s ním byla dohodnuta.

Stejně jako v pracovněprávních vztazích je třeba i ve státní službě pamatovat na případy, kdy může být státnímu zaměstnanci povolena změna délky výkonu služby, kratší doba výkonu služby. Na tyto případy je pamatováno rovněž v rozhodnutí o jmenování do státní služby (§ 34 odst. 1 návrhu).

Ke změnám státní služby patří rovněž vymezení orgánu příslušného k provádění těchto změn. Obdobně jako při jmenování do státní služby je provádění změn státní služby vyhrazeno služebním orgánům. Výjimky představuje jmenování státního tajemníka a jeho zástupce a jmenování vedoucích služebních úřadů v ústředních správních úřadech a přednostů okresních úřadů.

K § 57 až 63

Veřejnoprávní úprava skončení služebního poměru představuje v zásadě tři skupiny případů. Jedná se o případy skončení služebního poměru na základě právní události, například smrtí státního zaměstnance nebo uplynutím doby trvání služebního poměru na dobu určitou (§30 odst. 2 návrhu), o případy, kdy končí služební poměr aktem aplikace práva ze strany služebního orgánu nebo na základě žádosti státního zaměstnance, a posléze o případy skončení služebního poměru ze služebního zákona.

Úprava navrhovaná v § 58 navazuje na předpoklady, které jsou nezbytné pro jmenování do státní služby (§ 18 odst. 1 a § 32 odst. 1 návrhu). Ve stanovených případech skončení služebního poměru (§ 58 odst. 2 návrhu) má státnímu zaměstnanci příslušet nárok na odbytné určený v závislosti na délce trvání služebního poměru.

Služební poměr, k jehož skončení dojde na základě žádosti státního zaměstnance, je třeba skončit do doby 60 kalendářních dnů od doručení žádosti služebnímu úřadu.

I skončení služebního poměru, ke kterému dochází na základě aktu aplikace práva, je

svěřeno do působnosti služebního orgánu (§ 61 návrhu).

V § 60 návrhu jsou uvedeny případy skončení služebního poměru, k němuž dochází na základě rozhodnutí jiného orgánu (pravomocné odsouzení pro trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, pravomocné uložení kárného opatření propuštění ze služebního poměru). Oznámení služebního orgánu o dnu skončení služebního poměru má jen deklaratorní právní důsledky.

Podobně jako je tomu v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, je třeba i ve služebním poměru upravit vydávání služebního posudku a potvrzení o státní službě. Potvrzení o státní službě smí obsahovat jen údaje, které předpokládá § 62 odst. 3 návrhu. Návrh akcentuje, že služební posudek může obsahovat jen údaje týkající se výkonu státní služby s tím, že východiskem pro jeho obsah je služební hodnocení státního zaměstnance.

Na rozdíl od právní úpravy neplatného rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, která umožňuje snížení náhrady mzdy soudem, přesahuje-li celková doba, kdy zaměstnanec nemohl pracovat, 6 měsíců, navrhuje se, což je typické pro státní službu (srov. § 110 zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky), aby služební poměr po zrušení neplatného rozhodnutí o skončení služebního poměru trval včetně nároku státního zaměstnance na plat za dobu od neplatného skončení služebního poměru do doby zařazení státního zaměstnance k výkonu státní služby.

K § 64 až 69 a § 93 odst. 1 písm. b)

Vycházejíce z čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nezbytné stanovit povinnosti státních zaměstnanců zákonem. Povinnosti státních zaměstnanců jsou stanoveny v § 64 a 65, ale i v dalších ustanoveních služebního zákona. Ústřední povinností státního zaměstnance vyplývající ze služebního poměru je povinnost zachovávat při výkonu státní služby věrnost České republice.

Povinnosti státního zaměstnance navazují na právní úpravu zákona o svobodném přístupu k informacím. Zachovává se právní úprava povinnosti mlčenlivosti ve služebních věcech včetně zproštění povinnosti mlčenlivosti. Úprava mlčenlivosti stanovená zvláštními právními předpisy zůstává nedotčena. Rovněž úprava podle právních předpisů o utajovaných skutečnostech není navrhovaným služebním zákonem dotčena.

Nově se navrhuje stanovit povinnost státnímu zaměstnanci sdělit při ústním nebo písemném úředním jednání s fyzickými nebo právnickými osobami své jméno, příjmení, služební označení a útvar služebního úřadu, ve kterém je státní zaměstnanec zařazen. Nová je rovněž povinnost státního zaměstnance být při výkonu státní služby viditelně označen jmenovkou, na které bude uvedeno jeho jméno, příjmení a služební označení; výjimky z této povinnosti je oprávněn stanovit generální ředitel státní služby služebním předpisem, což může přicházet v úvahu v případě, kdy bude vystupovat státní zaměstnanec jako svědek u soudu ve věci týkající se služebního úřadu anebo při výkonu státní služby v zahraničí. Na to navazuje povinnost služebního úřadu tyto jmenovky zajistit.

Předpokládá se rovněž, že služebním předpisem generálního ředitele státní služby budou vydána pravidla etiky státního zaměstnance; tato pravidla se však budou moci pohybovat jen ve stanovených mezích služebního zákona. Služební předpis nebude moci stanovovat nové povinnosti státního zaměstnance, které neupravuje služební zákon, popřípadě jiné zákony.

Navrhovaná úprava omezení některých práv státních zaměstnanců se týká omezení jakékoli jiné výdělečné činnosti, včetně činnosti podnikatelské (čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). V porovnání s dosavadní úpravou podle § 73 odst. 4 a 5 zákoníku práce se navrhuje toto zpřísnění kompenzovat zvýšením platů státních zaměstnanců. Výjimky z tohoto zákazu uvedené v § 67 odst. 2 návrhu odpovídají obdobným výjimkám podle zákoníku práce.

Možnost služebního úřadu vyslat státního zaměstnance k plnění úkolů České republiky do řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost zůstává zachována, navrhuje se ji však zpřesnit, a to i ve vztahu k navrhované novelizaci obchodního zákoníku, pokud jde o odpovědnost státního zaměstnance za škodu [návrh zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)]. Nicméně je třeba výslovné úpravy v tom směru, že odměna za činnost v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob nesmí být státnímu zaměstnanci vyplacena ani v době, kdy už přestal státním zaměstnancem být, protože jeho služební poměr skončil. V opačném případě by totiž docházelo k frapantnímu obcházení zákazu stanoveného služebním zákonem.

V souladu s čl. 44 část věty za prvním středníkem Listiny základních práv a svobod se navrhuje zakázat právo na stávku vedoucím státním zaměstnancům-představeným. Uvedená Listina stanoví, že právo na stávku zaměstnancům státní správy může být omezeno zaměstnancům v určených funkcích. Zároveň se v § 68 odst. 2 navrhuje náhradní postup, jímž mohou vedoucí státní zaměstnanci-představení uplatňovat požadavky týkající se jejich služebních vztahů podle služebního zákona.

V § 69 se navrhuje upravit tzv. zákonnou konkurenční doložkou omezení podnikatelské činnosti po stanovenou dobu vůči vedoucím státním zaměstnancům-představeným, počínaje vedoucím služebního úřadu a konče ředitelem sekce. Porušení stanoveného zákazu je pod administrativní sankcí.

Ustanovení § 66 obsahuje základní práva státních zaměstnanců; z toho vyplývá, že další práva státních zaměstnanců jsou obsažena v dalších ustanoveních navrhovaného zákona. Základní práva státních zaměstnanců představují jednak základní katalog oprávnění nezbytných k tomu, aby státní zaměstnanci mohli řádně vykonávat státní službu a jednak ochranu státních zaměstnanců při výkonu státní služby.

K § 70 a § 170 odst. 2

Náležité řízení úkolů, které budou ve státní službě plněny, vyžaduje stanovit, které orgány a vedoucí státní zaměstnanci-představení budou oprávněni vydávat příkazy k výkonu státní služby. Služební úkoly budou moci v rozsahu stanoveném služebním předpisem vydávat rovněž státní zaměstnanci, kteří jsou oprávněni organizovat, řídit a kontrolovat výkon státní služby jiných státních zaměstnanců a zaměstnanců, kteří se podílejí na plnění obdobných nebo podobných služebních úkolů, a dávat jim k tomu závazné pokyny; zavádí se pro ně legislativní zkratka „vedoucí referátu“. V případě ostatních zaměstnanců ve správních úřadech se v § 170 odst. 2 návrhu označuje tento zaměstnanec jako „vedoucí pracovní skupiny“.

V § 70 odst. 4 se navrhuje upravit problematiku vydaného příkazu, o kterém se státní zaměstnanec domnívá, že je v rozporu s právními předpisy nebo služebními předpisy. Navrhovaná úprava vychází z předpokladu, že státní zaměstnanec je povinen vydaný příkaz splnit. Nesplnění je pod sankcí kárného opatření. V případě jeho pochybností je mu stanovena povinnost upozornit toho, kdo příkaz vydal, aby ho přezkoumal; trvá-li však na jeho splnění, je povinen vydat ho státnímu zaměstnanci písemně. Státní zaměstnanec je oprávněn požádat o uložení písemného příkazu do svého osobního spisu.

K § 71

V části páté se navrhuje upravit kárnou odpovědnost státních zaměstnanců za zaviněné porušení služebních povinností. Mají-li být z porušení povinností státních zaměstnanců vyvozovány sankce, je namístě v případech, kdy státní zaměstnanci plní úkoly vyplývající ze státní služby příkladně, aby mohli být oceněni odměnou.

K § 72 až 81

Státní služba podle navrhovaného zákona má být vybudována na přísném a přesném dodržování služební kázně. Tyto postuláty jsou vyjádřeny v povinnostech státního zaměstnance. Je proto třeba, aby služební zákon upravil problematiku kárné odpovědnosti, a to jak z hlediska projednání, tak i ukládání kárných opatření. Kárná odpovědnost představuje - na rozdíl od úpravy podle pracovněprávních předpisů – podstatnou součást služebních vztahů státních zaměstnanců.

Navrhuje se stanovit, co se pro účely služebního zákona má rozumět služební kázní. Kárné odpovědnosti mají podléhat všichni státní zaměstnanci s výjimkou generálního ředitele státní služby a jeho zástupce. Důvodem pro jejich vyloučení je originární rozhodovací pravomoc ve věcech služebních vztahů státních zaměstnanců, která jim má být svěřena. Navrhovatelem v kárném řízení má být vždy služební orgán (§ 79 odst. 1 věta první návrhu).

Případy porušení služební kázně se navrhuje rozlišit na méně závažné případy porušení, na případy, které představují závažné porušení, a případy, které jsou hrubým porušením služebních povinností.

Intenzitě porušení služebních povinností odpovídají navrhovaná kárná opatření.

Zánik kárné odpovědnosti se navrhuje vymezit uplynutím objektivního časového úseku, a to doby 1 roku, která běží od spáchání kárného provinění, jestliže nebyl podán návrh na zahájení kárného řízení (§ 75 návrhu). Návrh na zahájení kárného řízení lze podat u příslušné kárné komise prvního stupně ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dověděl o kárném provinění. Došlo-li ke kárnému provinění v cizině, navrhuje se vázat běh lhůty pro podání návrhu na zahájení kárného řízení na lhůtu 2 měsíců po návratu státního zaměstnance z ciziny (§ 80 odst. 1 a 2 návrhu). Všechny uvedené lhůty jsou lhůtami propadnými.

Kárnou pravomoc se navrhuje svěřit kárným komisím prvního stupně a kárným komisím druhého stupně složeným výlučně ze státních zaměstnanců. Činnost v kárné komisi má představovat povinnost státního zaměstnance vyplývající mu ze státní služby (§ 64 odst. 1 návrhu).

Na činnost kárné komise se bude vztahovat řízení podle navrhovaného služebního zákona (část jedenáctá).

K § 82 až 98

Přestože je obdobná problematika zákazu diskriminace v pracovněprávních vztazích upravena v novele zákoníku práce (zákon č. 155/2000 Sb.), vyžaduje veřejnoprávní charakter služebního poměru, ve kterém nepřichází v úvahu smluvní ujednání o jeho obsahu, protože služební místa budou muset být podložena schválenou systemizací, upravit zákaz diskriminace ve služebním poměru ve služebním zákoně. Obdobně byla řešena tato záležitost novelou zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, (srov. čl. VIII zákona č. 155/2000 Sb.). Zároveň se zakládá pravomoc soudu v občanskoprávním řízení, pokud jde o právo státního zaměstnance, jehož důstojnost nebo vážnost ve služebním poměru byla snížena, odkazem na § 7 odst. 2 občanského soudního řádu (§ 82 odst. 5 návrhu).

Ve věcech doby výkonu státní služby a přestávek ve státní službě, pohotovosti ve státní službě, státní služby přesčas a státní služby v noční době, dovolené, překážek na straně státního zaměstnance, překážek na straně služebního úřadu, vzdělávání státních zaměstnanců, náhrady výdajů poskytované státním zaměstnancům v souvislosti s výkonem státní služby, bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu státní služby, podmínek výkonu státní služby státních zaměstnankyň, podmínek výkonu státní služby těhotných státních zaměstnankyň a státních zaměstnankyň matek, mateřské dovolené a rodičovské dovolené a přestávek ke kojení (§ 83 až 92, § 95 až 98 návrhu) se navrhuje vycházet s podpůrné platnosti novelizovaného zákoníku práce s tím, že z důvodu zvláštností státní služby jsou některá ustanovení zákoníku práce vyloučena. Obecně se jedná o vyloučení použití kolektivní smlouvy nebo jiné smlouvy.

Ve státní službě se navrhuje vyloučit použití ustanovení zákoníku práce o pružné pracovní době výkonu státní služby. Doba výkonu státní služby musí být ve služebních úřadech v zásadě organizována jednotně, protože jednotná a jednotně vykonávaná musí být i státní služba. Je třeba zajistit řádnou součinnost služebních úřadů tak, aby byl zajištěn výkon státní služby pro veřejnost.

Na rozdíl od pohotovosti podle zákoníku práce, která je vázána na dohodu se zaměstnancem, se navrhuje stanovit možnost služebního úřadu ve státní službě pohotovost státnímu zaměstnanci nařídit (§ 84 návrhu).

Zvláštnosti výkonu státní služby odůvodňují stanovit povinnosti služebního úřadu při vytváření podmínek státním zaměstnancům pro výkon státní služby (§ 93 návrhu).

K § 99 až 104

Rovněž v právní úpravě náhrady škody podle § 99 až 102 návrhu se navrhuje vycházet z obecné pracovněprávní úpravy náhrady škody podle zákoníku práce.

Nově se však navrhuje odpovědnost služebního úřadu za škodu státnímu zaměstnanci, k níž došlo na jeho majetku pro plnění jeho služebních úkolů. V daném případě se nejedná o objektivní odpovědnost služebního úřadu (státu), protože se požaduje, aby bylo prokázáno, že škoda na majetku státního zaměstnance, například na jeho domu nebo osobním automobilu byla způsobena pro výkon jeho pravomoci jako státního zaměstnance (§ 101 odst. 3 návrhu). Uvedené tituly náhrady škody mohou - vycházejíce z případů, k nimž již došlo - přicházet v úvahu zvláště u státních zaměstnanců územních finančních orgánů a státních zaměstnanců vykonávajících státní správu například na úseku zaměstnanosti nebo sociálních vztahů.

Podobně jako je tomu podle § 49 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, a nařízení vlády č. 174/1993 Sb., o jednorázovém mimořádném odškodnění za poškození zdraví nebo smrt v souvislosti s pomocí poskytnutou Policii České republiky nebo obecní policii, se v § 102 navrhuje stanovit odpovědnost za škodu rovněž ve prospěch fyzické osoby, která státnímu zaměstnanci na jeho žádost poskytla pomoc při plnění jeho služebních úkolů.

Z obdobných důvodů, jako úprava podle § 101 odst. 3, se navrhuje v § 103 stanovit odpovědnost služebního úřadu (státu) za škodu na zdraví, k níž došlo útokem proti osobě, která je státnímu zaměstnanci blízká (§ 116 občanského zákoníku).

K § 105 a 106

Pro sociální zajištění státních zaměstnanců v rámci zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění budou platit obecné právní předpisy. Vedle nároků zaručených těmito předpisy bude pro státní zaměstnance platit zvláštní právní úprava, která se týká poskytování platu při dočasné neschopnosti k výkonu státní služby po určitou dobu; tato úprava má po stanovenou dobu zachovat státním zaměstnancům jejich dosavadní výdělkovou úroveň, aby tak byla oceněna jejich služba státu. Obdobná úprava platí již nyní pro osoby ve služebním poměru (vojáci z povolání, policisté a další). Jako specifická forma ocenění věrné služby státu, která trvala stanovenou dobu, se navrhuje zavést příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu (dále jen „příspěvek k důchodu“); jedná se o formu nadlepšení k důchodu z důchodového pojištění, který je při výpočtu příslušným způsobem limitován. Tato dávka má též stabilizující charakter, neboť její výše bude záviset na počtu služebních let.

K § 107

Při dočasné neschopnosti k výkonu státní služby bude po určitou dobu náležet nekrácený plat. Po dobu, po kterou bude náležet plat, nebude náležet nemocenské z nemocenského pojištění zaměstnanců. Pro poskytování platu v době dočasné neschopnosti k výkonu státní služby se navrhuje stanovit určitý limit, a to 30 dnů, které jsou dny výkonu státní služby, při jedné neschopnosti; vedle toho se bude ještě sledovat tento limit při více neschopnostech vzniklých v jednom kalendářním roce, aby nedocházelo k zneužívání při opakovaných neschopnostech.

K § 108

Nárok na příspěvek k důchodu budou mít státní zaměstnanci, jejichž státní služba na dobu neurčitou nebo státní služba stálá, trvala po stanovenou minimální dobu v období 20 let před přiznáním příslušného důchodu z důchodového pojištění. Tyto podmínky mají za účel zhodnotit pouze déletrvající státní službu, aby příspěvek nebyl poskytován za službu krátkého trvání nebo v období vzdáleném důchodovému věku, a aby státní zaměstnanec byl motivován k setrvání ve státní službě a mohl uplatnit své nabyté zkušenosti.

Podmínkou nároku na příspěvek k důchodu je nikoliv vznik nároku, nýbrž přiznání tzv. přímého důchodu z důchodového pojištění a skončení služebního poměru. Bylo-li státnímu zaměstnanci uloženo jako kárné opatření propuštění ze služebního poměru, nebude příspěvek k důchodu náležet, neboť jeho poskytování by nebylo morálně odůvodnitelné.

Pozůstalí po státním zaměstnanci budou mít nárok na příspěvek k pozůstalostnímu důchodu, pokud státní zaměstnanec zemřel v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání, za které služební úřad odpovídá; charakteru státní služby odpovídá i sociální zajištění pozůstalých v těchto mimořádných případech.

K § 109

Výše příspěvku k důchodu se stanoví podle obdobných principů jako důchody z důchodového pojištění, to je, určitým procentním poměrem závislým na délce státní služby z výpočtové základny. Výpočtová základna se zjišťuje stejným způsobem jako osobní vyměřovací základ, to je v zásadě jako měsíční průměr platu za rozhodné období; přitom se uplatní též indexace ročních platů prostřednictvím koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, aby byla brána v úvahu aktuální hodnota platu. Rozhodné období pro stanovení výpočtové základny se navrhuje stanovit jako poslední pětileté období před přiznáním důchodu, aby bylo dosaženo maximální vazby na poslední plat a přitom byly vyloučeny náhodné vlivy, kdyby se bral v úvahu plat jen za poslední rok. Aby nebyla výpočtová základna nepřiměřeně vysoká, navrhuje se, aby platila stejná redukční omezení prostřednictvím dvou hranic jako u výpočtového základu pro vyměřování důchodů.

K § 110

Výše příspěvku k důchodu se stanoví podle počtu let trvání služby tak, že za každý rok služby činí výše příspěvku 1% výpočtové základny, byl-li přiznán starobní nebo plný invalidní důchod, a 0,5% výpočtové základny, byl-li přiznán částečný invalidní důchod. Vzhledem k limitu zápočtu počtu let státní služby uvedeného v § 110 odst. 1 může příspěvek činit nejvýše 20% výpočtové základny. U příspěvku, který náleží k pozůstalostním důchodům, se uplatňují stejné procentní sazby jako při stanovení procentní výměry těchto důchodů. Aby nebyl poškozen státní zaměstnanec, který se stal plně nebo částečně invalidním následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání, provádí se tzv. dopočet doby chybějící do maximální započitatelné doby 20 let státní služby.

K § 111

Aby výše příspěvku k důchodu nezaostávala, navrhuje se pravidelná valorizace vždy od 1. ledna; pro tuto valorizaci se volí administrativně jednoduché řešení, které zohledňuje obecný nárůst mezd a platů v národním hospodářství, a to s využitím přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění, který každoročně schvaluje vláda do konce září na období následujícího kalendářního roku.

K § 112

Vzhledem k povaze příspěvku k důchodu, který je vázán na přiznání důchodu, se navrhuje, aby i jeho výplata byla vázána na výplatu důchodu; bude-li zastavena výplata důchodu, bude zastavena i výplata tohoto příspěvku. Zastavením výplaty příspěvku k důchodu však nedochází k zániku nároku na tento příspěvek, neboť obnovením výplaty důchodu se obnoví i výplata příspěvku k důchodu.

K § 113

Přebírají se pravidla platná pro nárok na důchody z důchodového pojištění. Zanikat bude nikoliv nárok na příspěvek, nýbrž jen nárok na výplatu příspěvku, a to v tříleté lhůtě.

K § 114

Je účelné, aby rozhodování o příspěvku k důchodu bylo soustředěno do jednoho místa a byla tak zajištěna jednak jednotnost rozhodování a jednak mohlo být účelně využito výpočetní techniky. Výplatním místem bude generální ředitelství státní služby, které se navrhuje jako samostatná organizační jednotka Úřadu vlády České republiky, a výplata příspěvku k důchodu bude zahrnuta též do rozpočtu Úřadu vlády České republiky.

K § 115

Zakotvuje se ohlašovací povinnost poživatele příspěvku k důchodu v případech, kdy nastane skutečnost, která má vliv na výplatu tohoto příspěvku. Dále se zakotvuje povinnost vrátit vyplacené částky příspěvku k důchodu, pokud na ně nebyl nárok; tato povinnost je objektivní.

K § 116

Stanoví se technická pravidla pro výplatu příspěvku k důchodu, a to s využitím úpravy platné v důchodovém pojištění. Příspěvek se bude vyplácet měsíčně a na základě volby oprávněného v hotovosti nebo na účet u tuzemské banky.

K § 117

Výdaje na příspěvek k důchodu budou jako ostatní výdaje na státní službu hrazeny ze státního rozpočtu.

K § 118 až 128

Z čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyplývá, že právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Výkon tohoto práva lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

Čl. 27 Listiny základních práv a svobod stanoví, že každý má právo se svobodně sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Pro Českou republiku jsou závazné mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách týkající se činnosti odborových orgánů. Jedná se o

• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (vyhláška č. 120/1976 Sb.),

• úmluvu Mezinárodní organizace práce o svobodě odborů a ochraně práva odborově se sdružovat č. 87/1948 (č. 489/1990 Sb.),

• úmluvu Mezinárodní organizace práce o provádění zásad práva organizovat se a kolektivně vyjednávat č. 98/1949 (č. 470/1990 Sb.); z čl. 6 této úmluvy vyplývá, že “úmluva se nezabývá postavením veřejných zaměstnanců zaměstnaných ve státní administrativě a nebude moci být žádným způsobem vykládána tak, aby poškozovala jejich práva nebo statut”,

• úmluvu Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.); tato úmluva v čl. 11 stanoví, že: „Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružovat se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon a jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.”,

• Evropská sociální charta Rady Evropy (1961), Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě (1981) a Pozměňovací protokol k Evropské sociální chartě (1991) [č. 14/2000 Sb. m. s.]. Z hlediska čl. 6 odst. 2 této charty týkajícího se práva kolektivně vyjednávat platí, že v případě státních zaměstnanců, kteří jsou podřízeni při výkonu svého zaměstnání povinnostem vyplývajícím ze služebního poměru, není možné používat běžné metody kolektivního vyjednávání. V tomto případě musí být těmto zaměstnancům umožněna účast na tvorbě právní úpravy, která se na ně bude vztahovat. Není porušením čl. 6 odst. 2 Evropské sociální charty, pokud státní zaměstnanci nemohou kolektivně vyjednávat, aby se v takovém případě na určování pracovních a platových podmínek takových zaměstnanců účastnila nejreprezentativnější odborová organizace.

Úmluvou Mezinárodní organizace práce o ochraně práva organizovat se a o řízení pro stanovení podmínek zaměstnání ve veřejné službě č. 151/1978 není Česká republika vázána.

Specifické postavení v návrhu služebního zákona zaujímá část devátá, která upravuje informování státních zaměstnanců a projednání se státními zaměstnanci v záležitostech výkonu státní služby a podmínek jejího výkonu, oprávnění odborové organizace, rady státních zaměstnanců, zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby a jejich oprávnění.

Přestože se státní služba má oproti pracovněprávním vztahům podle zákoníku práce vyznačovat celkově přísnější úpravou zaměstnaneckých vztahů státních zaměstnanců, je třeba státním zaměstnancům v souladu s čl. 27 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod umožnit právo na odborové sdružování, popřípadě na jinou formu ochrany svých hospodářských a sociálních zájmů.

K významným otázkám státní služby patří rovněž problematika informování státních zaměstnanců a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu, již se navrhuje do zákona zařadit. Protože právní úprava státní služby bude veřejnoprávní záležitostí ke státu, navrhuje se příslušná oprávnění jednotlivých subjektů stanovit taxativně, tzn., že jejich rozšíření na základě smlouvy (dohody) nebude možné.

Povinnosti, práva a z nich vyplývající nároky státních zaměstnanců se navrhuje upravit služebním zákonem. Právní nároky na základě služebního zákona budou představovat tzv. mandatorní výdaje státního rozpočtu. Nejde o obdobu soukromoprávní úpravy kolektivního vyjednávání, jako je tomu podle zákoníku práce a zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (v rozpočtové a příspěvkové sféře fungující bez závazků s hmatatelnými hmotněprávními dopady vůči zaměstnancům), popřípadě o právní úpravu podle ustanovení § 140 zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Služební zákon neobsahuje prostor pro vytváření právních závazků [smluv (dohod)], s nimiž by mohly být spojeny vymahatelné hmotné dopady vůči státnímu rozpočtu, a tím i právně vynutitelné důsledky. Smlouvy (dohody), tzv. morální závazky, které nebudou spojeny s právně vynutitelnými právními důsledky, mohou být uzavírány (§ 128 návrhu).

V případě, že bude působit ve služebním úřadu více odborových organizací, předpokládá se postupovat podle § 2 odst. 1 a § 3 zákona č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění zákona č. 3/1991 Sb., který se navrhuje v  návrhu zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), novelizovat.

Vzhledem k veřejnoprávnímu charakteru státní služby se, na rozdíl od pracovněprávních vztahů, neumožňuje demonstrativní výčet oprávnění odborových orgánů, nýbrž navrhuje se, jak u odborových orgánů, stejně tak i rad státních zaměstnanců, stanovit taxativně příslušná oprávnění. Výslovně se rovněž stanoví, že tato oprávnění nemohou být dále rozšiřována.

Na jedné straně vychází navrhovaná právní úprava z podobné úpravy informování a projednání se zaměstnanci podle § 18, 18a, 18b, 24 až 25c zákoníku práce, ve znění jeho novely provedené zákonem č. 155/2000 Sb., a na druhé straně se berou na zřetel specifické podmínky výkonu státní služby, jejichž rámec se navrhuje upravit zákonem.

K § 129

Navrhuje se, aby státnímu zaměstnanci náležel, s výjimkou zákonem stanovených případů, plat poskytovaný formou taxativně stanovených složek v závislosti na rozsahu výkonu služby.

K § 130

Navrhuje se, aby nárok na základní složku platu (platový tarif) byl v zákoně stanoven v závislosti na složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané služby a na získaných odborných zkušenostech, podmiňujících kvalitní výkon služby.

K § 131

Navržená konstrukce stupnice platových tarifů, ve které je dáno odstupňování platových tarifů v platových třídách i v platových stupních, a stanovena výše konkrétního platového tarifu jako násobek oficiálně zveřejňované veličiny, umožní, aby výše platových tarifů pro příslušný rok byla zaručena přímo zákonem. Ministerstvo práce a sociálních věcí se proto navrhuje zmocnit pouze ke sdělení výše částek vypočítaných podle zákonem stanoveného postupu, které bude mít pouze informativní charakter.

Odstupňování mezi platovými třídami se navrhuje jako kombinace lineárního zvýšení mezi platovými třídami se shodnými kvalifikačními předpoklady vzdělání pro výkon činností do nich zařazených, a mírně progresivního zvýšení mezi platovými třídami s rozdílnými kvalifikačními předpoklady vzdělání. Mezi platovými stupni, do kterých bude státní zaměstnanec zařazován na základě hodnocení výsledků služby (praktického využívání získaných odborných zkušeností) v pravidelných tříletých cyklech, se navrhuje shodné lineární zvýšení.

Výše přibližně průměrného platového tarifu státních zaměstnanců se navrhuje stanovit jako 1,5násobek průměrného výdělku fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosaženého podle údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, ve kterém se budou platové tarify pro odměňování státních zaměstnanců používat. Takto zvolený poměr průměrného platového tarifu státních zaměstnanců k průměrnému výdělku v nepodnikatelské sféře zohledňuje skutečnost, že v průměrném výdělku jsou zahrnuty platy za méně kvalifikované práce, které nebudou státní zaměstnanci vykonávat, a převažující část platových tarifů v nižší úrovni, než nyní náleží zaměstnancům v orgánech státní správy za zákonem stanovené vyšší povinnosti a omezení. Vyšší úroveň platových tarifů současně umožní upustit v navrženém platovém systému od poskytování některých dosud poskytovaných složek platu (příplatek za práci v sobotu a v neděli a za dělenou směnu), odměny za pracovní pohotovost a omezit výši, popřípadě důvody pro poskytování některých složek platu (osobního příplatku, odměn, zvláštního příplatku).

K § 132 a příloze č. 1

Činnosti vykonávané státními zaměstnanci se navrhuje rozdělit na základě zhodnocení jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do 12 platových tříd, a to shodným způsobem jako v celé sféře veřejných služeb a správy. Navržené charakteristiky odpovídají charakteristikám čtvrté až patnácté platové třídy v šestnáctitřídním systému schváleném v novele zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. V souladu s charakteristikami platových tříd provede vláda nařízením detailnější roztřídění správních činností v katalogu správních činností. Porovnáním s katalogem správních činností by měla být pro jednotlivá služební místa určena v systemizaci platová třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě bude požadovat.

K § 133

K ocenění zkušeností získaných výkonem odborných činností se navrhuje odstupňovávat platové tarify ve 12 platových stupních. Právo na postup do vyššího platového stupně se navrhuje podmínit kladným výsledkem služebního hodnocení, na základě kterého bude možné též postup do vyššího stupně do dalšího služebního hodnocení pozastavit nebo ve výjimečných případech o jeden stupeň urychlit.

V zájmu zkvalitnění výkonu státní služby se navrhuje vedle výkonu státní služby započítávat do praxe státních zaměstnanců pouze výkon odborných činností po získání předepsaného vzdělání, a to podle míry jeho využitelnosti k činnostem požadovaným na služebním místě, a omezit zápočet dob péče o dítě tak, aby odpovídal maximálně jednomu platovému stupni.

K § 134

K ocenění přísných podmínek pro výkon služby státních zaměstnanců, věrnosti státu a ke kompenzaci zvýšených nákladů spojených s reprezentací státu se navrhuje příplatek za službu. Tímto příplatkem by měla být, při zachování základních diferenciačních hledisek oceňování výkonu státní služby, rozlišena úroveň platů státních zaměstnanců a zaměstnanců v pracovním poměru. Proto se navrhuje stanovit jeho výši podílem z platového tarifu, který bude zaměstnanci náležet. K posílení motivace přechodu osvědčených odborníků z územních správních úřadů do ústředních správních úřadů se při používání jednotné stupnice platových tarifů navrhuje diferencovat výši příplatku za státní službu podle působnosti správních úřadů.

K § 135, příloze č. 2 a § 70 odst. 1

Příplatek za vedení by měl oceňovat řídící činnost vedoucího státního zaměstnance-představeného. V zájmu racionálnějšího organizačního uspořádání do početnějších organizačních útvarů se navrhuje ocenit řídící činnost vedoucího referátu při plnění druhově obdobných úkolů.

Z důvodu omezených prostředků na platy se úroveň příplatků za vedení navrhuje v obdobné výši jako v dosavadních předpisech (zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech a nařízení vlády č. 253/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí, ve znění pozdějších předpisů).

K § 136

K zajištění plynulého plnění úkolů správních úřadů se navrhuje stanovit určenému státnímu zaměstnanci povinnost zastupovat představeného, např. v době jeho nepřítomnosti, popř. do doby ukončení výběrového řízení. Ke kompenzaci plnění zvýšených služebních povinností se navrhuje poskytovat státnímu zaměstnanci po stanovenou dobu zastupování příplatek ve stejné výši, která je stanovena pro služební místo zastupovaného představeného.

Ze stejných důvodů se navrhuje poskytovat příplatek za zastupování nepřítomného státního zaměstnance, který plní náročnější, složitější a odpovědnější služební úkoly (jeho služební místo je zařazeno do vyšší platové třídy).

K § 137 až 139

Navržená právní úprava platu a náhradního volna za službu přesčas, příplatku za službu v noční době a příplatku a náhradního volna za službu ve svátek je obdobná jako úprava obsažená v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 140

Převážná část výkonu státní služby spočívá ve styku s občany a přináší pro státní zaměstnance rizika při řešení konfliktních situací a značnou neuropsychickou zátěž. Tato rizika, která jsou dána výkonem požadovaných činností, jsou hodnocena při zařazování služebních činností do platových tříd a budou proto kompenzována v úrovni platových tarifů. Výkon některých činností je však spojen s mimořádnými riziky bezprostředního ohrožení života nebo zdraví, která vyplývají ze zvláštních podmínek výkonu služby nebo ze zásadních střetů osobních a zvlášť významných státních zájmů. Pouze tato rizika se navrhuje kompenzovat zvláštním příplatkem podle závazných pravidel a na jednoznačně stanovených služebních místech.

Oproti úpravě obsažené v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech a v nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí se tedy navrhuje upustit od příplatků za rizika a neuropsychickou zátěž vyplývající z výkonu státní služby a úměrně snížit horní hranici zvláštních příplatků, které se navrhuje poskytovat i podle této právní úpravy.

K § 141

Příplatkem za výchovu čekatele (§ 22 odst. 3 návrhu) se navrhuje ocenit zvýšený rozsah služebních povinností státního zaměstnance, který bude pověřen vedením přípravy čekatele na službu. Navržená výše zohledňuje praktické zkušenosti a znalosti státního zaměstnance, které by měl čekateli předávat.

K § 142

Institut dalšího platu, který má charakter věrnostního příspěvku na vánoce a na regeneraci sil o dovolené, se při současném omezení odměn navrhuje zakotvit do platového systému za obdobných podmínek, jaké jsou stanoveny pro zaměstnance v pracovním poměru.

K § 143

Navržená fakultativní složka platu umožní diferencovat platy státních zaměstnanců na základě rozdílů ve výkonnosti při plnění služebních úkolů. Maximální výše je navržena tak, aby výsledný plat za méně kvalifikovanou, byť kvalitně vykonávanou činnost, podstatně nepřevýšil plat za činnosti, jejichž kvalitní výkon je podmíněn splněním náročnějších kvalifikačních předpokladů, a nedošlo tak k popření základních principů vyjádřených při určování platových tarifů. V navržené stupnici platových tarifů představuje maximální výše osobního příplatku rozdíl platových tarifů dvou platových tříd a téměř polovinu rozdílu mezi nejvyšším a nejnižším platovým tarifem ve stejné platové třídě (tj. cca 15 let odborné praxe).

Navrhuje se, aby přiznání osobního příplatku, jeho zvýšení, snížení nebo odejmutí bylo v zásadě závislé na výsledcích služebního hodnocení, a bude proto možné rozdíly ve výkonnosti státních zaměstnanců dále platově diferencovat i v kombinaci s urychlením nebo pozastavením postupu v platových stupních.

K § 144

Navrhuje se, aby fakultativní složkou platu bylo možné ocenit jednorázové nebo krátkodobé intenzivnější plnění služebních úkolů, které nelze v jiných složkách platu ocenit. Navrhuje se umožnit poskytnout odměnu i při významném životním výročí a za aktivní účast při ochraně zdraví, života a majetku. Současně se však navrhuje, aby maximální výše odměny byla limitována a nedocházelo prostřednictvím této složky platu k extrémním rozdílům v celkových platech státních zaměstnanců.

K § 145 až 147

Navržená právní úprava splatnosti a výplaty platu a srážek z platu je obdobná jako úprava obsažená v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 148

V souladu s principy Smlouvy o Evropském společenství a směrnicí č. 75/117/EHS se

navrhuje promítnout do zákona zásadu stejného odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty a vyloučit tak možnost diskriminace při poskytování platu, resp. diferenciaci platů podle kritérií, která nelze považovat za spravedlivá.

K § 149, 150, § 10 odst. 7 a § 66 odst. 2 písm. b)

Z důvodu právní jistoty státního zaměstnance se navrhuje zakotvit do zákona povinnost služebního úřadu seznámit státního zaměstnance s právními a služebními předpisy upravujícími jeho platové poměry a písemnou formou ho informovat o jednotlivých složkách platu.

K § 151

Protože náhrada platu je plněním nahrazujícím ve stanovených případech plat, navrhuje se, aby pro její výplatu a splatnost a srážky z ní byly stanoveny shodné podmínky jako u platu.

K § 152

Zkvalitnění výkonu státní služby vyžaduje bezpodmínečné splnění předepsaného vzdělání a pro účely určení platového stupně se navrhuje započítávat pouze odbornou praxi po jeho dosažení. Přesto se považuje za spravedlivé, aby služební úřad mohl započítat pro účely určení platového stupně i dobu jiné praxe těm státním zaměstnancům, kterým bylo prokazatelně z důvodů politické perzekuce znemožněno takovou praxi vykonávat nebo požadované vzdělání dokončit.

K § 153

Navrhuje se, aby příplatek za státní službu v noční době, plat nebo náhradní volno za státní službu přesčas a příplatek nebo náhradní volno za státní službu ve svátek byly v příslušném měsíci poskytovány po sečtení všech dob, za které přísluší, pouze za celé hodiny.

K § 154

Navrhuje se, aby představenému, který spravuje služební vztahy (včetně platových) ve služebním úřadu, určoval složky platu, které vyžadují posouzení dosavadní praxe, popř. výkonnosti státního zaměstnance, orgán, který představeného do funkce jmenoval. Tím se vyloučí, aby si tyto složky platu určoval sám vedoucí státní zaměstnanec-představený nebo jemu podřízení státní zaměstnanci.

K § 155

Přípravu na státní službu bude čekatel vykonávat jako práci v pracovním poměru na dobu určitou. Proto se navrhuje, aby mu za vykonanou práci příslušel plat formou složek odpovídajících podmínkám vykonávané práce.

K § 156

Předpokládá se, že v rámci přípravy na státní službu se bude čekatel pod vedením určeného státního zaměstnance podílet na plnění nejjednodušších úkolů v oboru služby, pro který se připravuje a pro který tak získává praktické zkušenosti. Navrhuje se proto stanovit pro čekatele platový tarif, který odpovídá těmto skutečnostem.

K § 157 až 159

Navržená právní úprava platu a náhradního volna za práci přesčas, příplatku za práci v noční době a příplatku a náhradního volna za práci ve svátek je stejně jako u státních zaměstnanců obdobná jako úprava obsažená v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 160

Navrhuje se, aby čekateli byl poskytován zvláštní příplatek za riziko ohrožení jeho zdraví, ke kterému může v rámci přípravy na službu dojít, za shodných podmínek a ve stejné výši jako státním zaměstnancům. Nepředpokládá se však, že by čekatel vykonával činnosti za podmínek, pro které je státním zaměstnancům v § 140 odst. 2 až 4 navrhováno poskytování zvláštních příplatků. Proto se pro čekatele tyto druhy zvláštních příplatků nenavrhují.

K § 161

Další plat se navrhuje poskytovat čekatelům za stejných podmínek jako státním zaměstnancům. V případě, kdy bude čekatel jmenován do státní služby v průběhu kalendářního pololetí, může nastat situace, že nebude vykonávat státní službu po stanovený počet dnů pro vznik nároku na další plat, a nevznikne mu ani nárok na další plat jako čekateli (jeho pracovní poměr by skončil před stanoveným dnem). Navrhuje se proto, aby pro účely dalšího platu byl počet dnů, po které se čekatel připravoval na státní službu, připočten ke dnům, po které bude po jmenování do státní služby tuto službu vykonávat.

K § 162 až 164

Úpravu splatnosti platu, jeho výplaty a srážek z platu (náhrady platu), rovnosti při poskytování platu mužům a ženám, povinnosti služebního úřadu seznamovat státní zaměstnance s právními a služebními předpisy upravujícími poskytování platu a informovat je o jejich platu, stejně jako úprava při sčítání dob, za které se poskytuje příplatek za práci v noční době, plat a náhradní volno za práci přesčas a příplatek a náhradní volno za práci ve svátek, se navrhuje vztáhnout i na čekatele, protože není věcný ani právní důvod k odchylné úpravě.

K § 165

Navrhuje se, aby zaměstnancům, kteří budou ve správních úřadech vykonávat práci v pracovním poměru, náležel, s výjimkou zákonem stanovených případů, plat poskytovaný formou taxativně stanovených složek v závislosti na rozsahu vykonávané práce.

K § 166

Navrhuje se, aby nárok na základní složku platu (platový tarif) byl v zákoně stanoven v závislosti na složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce, podle kterých se zaměstnanec zařazuje do platové třídy, a v rámci platové třídy podle kritérií odpovídajících charakteru vykonávané práce.

K § 167

Navržený způsob stanovení stupnice platových tarifů zabezpečí rovnost v odměňování odborných činností vykonávaných ve služebním úřadu zhodnocených podle shodných kritérií vyjadřujících jejich složitost, odpovědnost a namáhavost, bez ohledu na právní vztah, ve kterém jsou vykonávány. Rozdíly v úrovni platů mezi zaměstnanci v pracovním poměru a služebním poměru by měly být dány pouze rozdílnými podmínkami výkonu práce a státní služby, tedy příplatkem za službu, kterým se mají státním zaměstnancům kompenzovat zvýšené povinnosti a omezení vyplývající ze služebního poměru.

Pro nejjednodušší (nejméně kvalifikované) činnosti, které nebudou vykonávány ve služebním poměru, se navrhuje stupnici platových tarifů, shodnou se stupnicí platových tarifů pro státní zaměstnance, doplnit o tři platové třídy s mírným procentním snížením platových tarifů mezi čtvrtou a třetí platovou třídou a lineárním odstupňováním platových tarifů mezi třetí, druhou a první platovou třídou.

Navrhuje se, aby stupnici platových tarifů vypočítanou podle zákonem stanoveného postupu z informativních důvodů zveřejňovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů.

K § 168 a příloze č. 3

Činnosti vykonávané zaměstnanci ve správních úřadech se navrhuje rozdělit na základě zhodnocení jejich odpovědnosti a namáhavosti do 15 platových tříd, a to shodným způsobem jako v celé sféře veřejných služeb a správy. Rovněž navržené charakteristiky platových tříd jsou shodné s charakteristikami první až patnácté platové třídy v šestnáctitřídním systému schváleném v novele zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. V souladu s charakteristikami platových tříd provede vláda nařízením detailnější roztřídění činností vykonávaných zaměstnanci v pracovním poměru v katalogu pracovních činností.

Podle nejnáročnější činnosti požadované po zaměstnanci v rámci druhu práce sjednaném v pracovní smlouvě bude zaměstnanec zařazen do platové třídy stanovené pro tuto činnost v katalogu pracovních činností.

Zkvalitnění fungování státní správy vyžaduje nejen bezvýjimečné splnění kvalifikačních předpokladů u státních zaměstnanců, ale i u zaměstnanců, kteří budou vykonávat práci ve služebních úřadech v pracovním poměru. Proto se po negativních zkušenostech s uplatňováním výjimek z kvalifikačních předpokladů, stanovených v dosavadních předpisech, nenavrhuje umožnit takový postup ve služebních úřadech. Pouze členům vlády a dalším fyzickým osobám uvedeným v § 2 odst. 3 návrhu se ponechává plná volnost při výběru svých nejbližších spolupracovníků, bez ohledu na vzdělání, kterého dosáhli.

K § 169

Jako stěžejní způsob určování platového tarifu v platové třídě se navrhuje postup v platových stupních v závislosti na získaných odborných zkušenostech. Správnímu úřadu se umožňuje, aby stanovil ve vnitřním platovém předpisu způsob hodnocení pracovních výsledků zaměstnanců a podle jeho výsledků postup zaměstnance v platových stupních pozastavil nebo urychlil. Jde o obdobný postup, který je stanoven pro státní zaměstnance. Pokud však služební úřad této možnosti nevyužije, budou zaměstnanci postupovat v platových stupních pouze v závislosti na době praxe. Zahrnování dob předchozí praxe a náhradních dob do doby praxe se shodně jako u státních zaměstnanců oproti dosavadním předpisům omezuje.

Protože rozdíly ve výkonu některých činností zařazených do první až třetí platové třídy mohou být dány jinými skutečnostmi než rostoucí odborností a zkušeností, navrhuje se umožnit, aby služební úřad stanovil pro vymezený okruh činností odchylná kritéria pro určování výše platového tarifu v rámci rozpětí mezi nejnižším a nejvyšším platovým tarifem příslušné platové třídy. Členům vlády a dalším fyzickým osobám uvedeným v § 2 odst. 3 návrhu se navrhuje umožnit určovat platový tarif v rámci rozpětí mezi nejnižším a nejvyšším platovým tarifem příslušné platové třídy svým nejbližším spolupracovníkům podle vlastního hodnocení jejich pracovních výsledků.

Z důvodu rovnosti se navrhuje zaručit zaměstnancům, kterým bude určován platový tarif v rámci rozpětí, shodné meziroční zvýšení platového tarifu jako zaměstnancům, kterým je určován platový tarif v platových stupních.

K § 170

Příplatek za vedení se navrhuje poskytovat vedoucím zaměstnancům za stejných podmínek a ve stejné výši jako vedoucím státním zaměstnancům-představeným, protože pro odchylnou úpravu není věcný ani právní důvod. Pouze u náměstka člena vlády a zástupce vedoucího Úřadu vlády České republiky se navrhuje, aby jim výši příplatku určil v rámci rozpětí stanoveného pro státního tajemníka člen vlády, resp. vedoucí Úřadu vlády České republiky, podle svého posouzení.

K § 171

Jako kompenzace plnění většího rozsahu pracovních úkolů se navrhuje poskytovat zaměstnanci, který bude zastupovat po dobu nepřítomnosti vedoucího zaměstnance, příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení, která je stanovena pro zastupovaného vedoucího zaměstnance ve vnitřním platovém předpisu.

K § 172 až 174

Navržená právní úprava platu a náhradního volna za práci přesčas, příplatku za práci v noční době a příplatku a náhradního volna za práci ve svátek je stejně jako u státních zaměstnanců a čekatelů obdobná jako úprava obsažená v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 175

Navrhuje se, aby zaměstnancům byl poskytován za práci ve ztížených a zdraví škodlivých pracovních podmínkách zvláštní příplatek ve výši a za podmínek stanovených v zákoně o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, resp. v nařízení vlády č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách, ve znění nařízení vlády č. 77/1994 Sb. pro ostatní zaměstnance ve veřejných službách a správě, protože k rozdílné úpravě není věcný ani právní důvod. Stejný postup se navrhuje i u čekatelů a státních zaměstnanců.

Na rozdíl od státních zaměstnanců se u některých zaměstnanců předpokládá rozvrh pracovní doby do směn v rámci směnných provozů (např. při ostraze budov). Výkon práce ve střídavých směnách se zaměstnancům navrhuje kompenzovat zvláštním příplatkem.

Nepředpokládá se však, že by zaměstnanci vykonávali práce za podmínek, pro které je státním zaměstnancům v § 140 odst. 2 až 4 navrhováno poskytování zvláštních příplatků. Proto se pro zaměstnance tyto druhy zvláštních příplatků nenavrhují.

K § 176

Další plat se navrhuje poskytovat zaměstnancům za stejných podmínek a ve stejné výši jako státním zaměstnancům, protože k odchylné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 177

Rozdíly ve výkonnosti zaměstnanců se navrhují diferencovat nenárokovou složkou platu. U zaměstnance, kterému je určován platový tarif v platových stupních, se navrhuje možnost poskytování osobního příplatku ve shodné výši jako státním zaměstnancům.

U zaměstnance, kterému je určován platový tarif v rámci rozpětí nejnižšího a nejvyššího platového tarifu stanoveného pro platovou třídu, do které je zařazen, a u kterého již byla vyčerpána možnost ocenění jeho mimořádné výkonnosti přiznáním nejvyššího platového tarifu, se navrhuje možnost přiznání mimořádného platového tarifu ve shodné výši, v jaké lze ostatním zaměstnancům přiznat osobní příplatek.

K § 178

Navrhuje se, aby odměnou bylo možné ocenit jednorázové nebo krátkodobé intenzivnější plnění pracovních úkolů, které nelze v jiných složkách platu ocenit. Rovněž se navrhuje možnost poskytnutí odměny při významném životním výročí a při odchodu do plného invalidního nebo starobního důchodu, při kterém zaměstnanci, na rozdíl od státního zaměstnance, nepřísluší odchodné, a za aktivní účast při ochraně zdraví, života a majetku.

Stejně jako u státních zaměstnanců se výši odměny navrhuje limitovat.

K § 179

Zaměstnancům, kteří nemohou z důvodů, které nezavinili, vykonávat sjednaný druh práce, a jsou proto převedeni na práci, za kterou přísluší nižší plat, se navrhuje zakotvit nárok na vyrovnání této finanční újmy shodnou formou jako zaměstnancům, jejichž platové poměry se řídí zákonem o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.

K § 180

Při výplatě platu (náhrady platu), splatnosti platu (náhrady platu), srážkách z platu (z náhrady platu) a při určení rozsahu poskytování příplatku za práci v noční době, příplatku nebo náhradního volna za práci ve svátek a platu nebo náhradního volna za práci přesčas, se navrhuje postupovat přímo podle příslušných ustanovení pro státní zaměstnance, protože k odchylné úpravě není věcný ani právní důvod.

K § 181

V souladu s principy Smlouvy o Evropském společenství a směrnicí č. 75/117/EHS se navrhuje promítnout do zákona zásadu stejného odměňování mužů a žen za práci stejné hodnoty a vyloučit tak možnost diskriminace při poskytování platu, resp. diferenciace platů podle kritérií, která nelze považovat za spravedlivá.

K § 182 a 183

Z důvodu právní jistoty zaměstnance se navrhuje zakotvit do zákona povinnost správního úřadu seznámit zaměstnance s právními a vnitřními předpisy upravujícími jeho platové poměry, stejně jako se služebními předpisy, které se na něj vztahují, a písemnou formou ho informovat o jednotlivých složkách platu a jejich změnách. Současně se navrhuje stanovit pro správní úřad povinnost projednat před vydáním vnitřní platový předpis, a jeho neplatnost, pokud nebyl vydán v souladu s právním řádem.

K § 184

Zkvalitnění výkonu práce při plnění úkolů správních úřadů vyžaduje bezpodmínečné splnění předepsaného vzdělání, proto se pro účely určení platového stupně navrhuje započítat pouze odbornou praxi po jeho dosažení. Přesto se považuje za spravedlivé, aby správní úřad mohl započítat pro účely určení platového stupně i dobu jiné než stanovené doby praxe těm zaměstnancům, kterým bylo prokazatelně z důvodu politické perzekuce znemožněno takovou praxi vykonávat nebo předepsané vzdělání dokončit.

K § 185

Navrhuje se, aby vedoucímu správního úřadu určoval složky platu, které vyžadují posouzení dosavadní praxe, popř. výkonnosti, orgán, který jej do funkce jmenoval, pokud právní předpis nestanoví jinak. Tím se vyloučí, aby o těchto složkách platu rozhodoval sám vedoucí správního úřadu nebo jemu podřízení zaměstnanci.

K § 186

Stejně jako počet státních zaměstnanců je třeba objektivizovat i počet zaměstnanců, kteří budou ve správních úřadech vykonávat pomocné, manuální, servisní a podobné práce. Navrhuje se proto, aby pro stanovení počtu zaměstnanců a objemu prostředků na jejich platy platila shodná pravidla jako pro státní zaměstnance. Zejména poradce v politických otázkách a další nejbližší spolupracovníky by si však měli členové vlády a další představitelé uvedení v § 2 odst. 3 vybírat podle svého uvážení. Jejich orientační počet a objem prostředků na platy by měl být usměrňován dohodou mezi členy vlády, nikoli direktivními normativy. Proto se navrhuje, aby část systemizace, která bude obsahovat počet zaměstnanců vykonávajících práce pro člena vlády a další představitele uvedené v § 2 odst. 3 a objem prostředků na jejich platy, navrhovaly tyto osoby. Vzhledem ke změně obsahu funkce náměstka ministra, vyplývající z oddělení odborného a politického řízení výkonu státní správy, se navrhuje omezit jejich počet a vyjádřit jejich postavení přímo zákonem. Ze shodných důvodů je navržena i obdobná úprava pro zástupce vedoucího Úřadu vlády České republiky.

K § 187

Protože navrhovaný zákon u zaměstnanců, na rozdíl od státních zaměstnanců, upravuje odchylně od zákoníku práce pouze odměňování, navrhuje se zdůraznit skutečnost, že úprava pracovněprávních vztahů stanovená zákoníkem práce není pro ně tímto zákonem dotčena.

K § 188

Ve věcech způsobilosti fyzické osoby k právům, povinnostem a k právním úkonům a zastoupení se navrhuje stanovit podpůrnou působnost pracovněprávních předpisů.

Subjekty, které budou moci státního zaměstnance nebo služební úřad zastupovat, se navrhuje určit státní zaměstnance, jiné fyzické osoby způsobilé k právním úkonům, advokáty a pověřené státní zaměstnance.

K § 189, 190 a příloze č. 4

Státní zaměstnanec má vykonávat podle navrhovaného zákona státní službu ve služebním poměru. Na věci služebního poměru se má vztahovat řízení podle služebního zákona (část jedenáctá). Písemnosti vydané v tomto řízení, jakož i nezbytné informace o státním zaměstnanci nutné pro služební poměr je třeba soustředit. K tomu má sloužit osobní spis státního zaměstnance. V návaznosti na čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, protože se jedná o sběr informací o fyzické osobě, je třeba upravit existenci a podmínky kladené na osobní spis  zákonem.

Rovněž se navrhuje ve služebním zákoně stanovit, že každý státní zaměstnanec ve služebním poměru má mít vystaven služební průkaz, který bude obsahovat stanovené údaje. Služebním průkazem se bude moci státní zaměstnanec prokazovat při výkonu státní služby, jestliže toho bude v konkrétním případě třeba. Služební průkaz státního zaměstnance však nebude moci zakládat ze zákona oprávnění podle příslušných zákonů, např. oprávnění k provedení kontroly.

K § 191 a 192

Ve státní službě podle navrhovaného zákona má mít rozhodující význam zejména zachování věrnosti České republice, řádné plnění služebních úkolů a dodržování služební kázně státním zaměstnancem. Je proto třeba pravidelně hodnotit, jak státní zaměstnanec plní své služební úkoly a povinnosti vyplývající mu ze státní služby.

Výsledky služebního hodnocení mají mít pro státního zaměstnance podstatný význam, zejména z hlediska jeho platového postupu.

S výjimkou generálního ředitele státní služby a jeho zástupce mají služebnímu hodnocení podléhat všichni státní zaměstnanci, a to jak řadoví, tak vedoucí státní zaměstnanci-představení. Navrhuje se, aby služební hodnocení prováděl příslušný služební orgán v součinnosti s bezprostředně nadřízeným vedoucím státním zaměstnancem-představeným. Návrh služebního hodnocení má vypracovat bezprostředně nadřízený vedoucí státní zaměstnanec-představený.

Specifický opravný prostředek proti závěrům služebního hodnocení ze strany státního zaměstnance se nenavrhuje. Bude však možné využít institutu stížnosti (§ 193 návrhu).

Na služební hodnocení se nemá vztahovat řízení podle části jedenácté návrhu. V případě, kdy dojde ke skončení služebního poměru podle § 58 odst. 1 písm. d) návrhu, protože státní zaměstnanec podle výsledku dvou po sobě jdoucích služebních hodnocení nevykonává řádně státní službu, bude obsah služebního hodnocení z hlediska přezkoumání skončení služebního poměru, zejména na základě správní žaloby soudem, představovat předběžnou otázku.

K § 193 a § 66 odst. 2

Navrhovaná úprava žádosti nebo stížnosti navazuje na základní právo státního zaměstnance, podle kterého je oprávněn podávat ve věcech výkonu státní služby a ve věcech služebních vztahů podle služebního zákona žádosti a stížnosti. Žádost nebo stížnost jsou oprávněni podat všichni státní zaměstnanci. Žádost a stížnost generálního ředitele státní služby a jeho zástupce má vyřizovat předseda vlády; tento postup se navrhuje proto, že vedoucí státní zaměstnanci-představení na těchto služebních místech nebudou nad sebou mít žádný nadřízený služební orgán, jakož i proto, že generálního ředitele státní služby a jeho zástupce na služební místo jmenuje a z tohoto místa odvolává na návrh předsedy vlády, vláda. S úpravou vyřizování stížností podle vládní vyhlášky č. 150/1956 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, která postrádá zákonný základ, navrhovaná úprava nesouvisí.

K § 194 až 215 a § 154 odst. 1 věta druhá a odst. 2

Mezi podstatné předpoklady vybudování státní služby jako veřejnoprávního vztahu státního zaměstnance ke státu, jímž má být služební poměr, patří, že věci týkající se služebního poměru budou realizovány v řízení, které upravuje návrh služebního zákona.

Navrhuje se opustit soukromoprávní koncepci, která je vlastní pracovněprávním vztahům upraveným zákoníkem práce, a je založena na dvoustranném právním úkonu, jímž je zpravidla pracovní smlouva, a spory z těchto vztahů rozhodují soudy v občanskoprávním řízení. Řízení ve věcech služebního poměru podle navrhovaného zákona se má uskutečňovat mezi stanovenými účastníky, z nichž ve většině případů jedním bude státní zaměstnanec a druhým služební úřad, je řízením zvláštním. Navrhovaná úprava řízení není správním řízením podle správního řádu, nýbrž jedná se o zvláštní právní úpravu konstruovanou pro účely navrhovaného služebního zákona.

Navrhovaná úprava řízení se má vztahovat v zásadě na všechny důležité věci týkající se služebního poměru. Záležitosti, na které se stanovená úprava řízení vztahovat nemá, se navrhuje taxativně uvést. V případě věcí, které se navrhuje z rozhodování vyloučit, se jedná o situace, u nichž jejich operativní povaha provedení řízení apriori vylučuje; jde například o vyslání na služební cestu, nařízení pohotovosti ve státní službě nebo určení nástupu dovolené. Dále se navrhuje vyjmout z řízení případy jmenování na služební místo generálního ředitele státní služby a jeho zástupce, státního tajemníka a jeho zástupce a odvolání z tohoto služebního místa, protože tato působnost má být svěřena vládě, která však služebním orgánem podle služebního zákona nebude, jakož i jmenování na služební místo a odvolání z tohoto místa vedoucích služebních úřadů podle zvláštních zákonů, jimiž jsou ústřední správní úřady a okresní úřady.

Vyloučení z řízení jmenování na služební místo státního tajemníka a jeho zástupce a odvolání z něj je odůvodněno skutečností, že státním tajemníkem a jeho zástupcem může být jmenován jen ředitel sekce. Na jmenování na služební místo ředitele sekce a odvolání z něj se však řízení podle služebního zákona vztahuje. Je však třeba zdůraznit, že pokud jde o případy určení platových nároků představeného na služebním místě generálního ředitele státní služby, vedoucího služebního úřadu v ústředních správních úřadech a vedoucího služebního úřadu, který je přednostou okresního úřadu, které jsou z řízení podle části jedenácté návrhu rovněž vyloučeny, se navrhuje založit pravomoc soudu v občanském soudním řízení podle § 7 odst. 2 občanského soudního řádu.

Dále bylo třeba upravit příslušnost orgánů, které v řízení jednají. Ve věcech kárné odpovědnosti se jedná o navrhovatele podle § 79 odst. 1 návrhu, jímž je příslušný služební orgán. V ostatních věcech jedná bezprostředně nadřízený vedoucí státní zaměstnanec-představený, popřípadě představený, o němž to stanoví služební předpis.

Rozhodujícím orgánem, který v řízení v prvním stupni podle navrhovaného zákona rozhoduje, je ve věcech kárné odpovědnosti příslušná kárná komise prvního stupně, příslušný služební orgán nebo služební orgán, jímž je zástupce generálního ředitele státní služby.

V případech přezkoumání rozhodnutí se navrhuje, aby odvolacím orgánem byla ve věcech kárné odpovědnosti kárná komise druhého stupně a v ostatních věcech nadřízený služební orgán. U rozhodnutí, která byla v prvním stupni vydána zástupcem generálního ředitele státní služby se navrhuje, aby odvolacím orgánem byl generální ředitel státní služby.

Obdobné řešení se navrhuje i v případě přezkoumání pravomocných rozhodnutí (§ 215 návrhu).

Navrhuje se stanovit, aby se při výkonu rozhodnutí postupovalo podle občanského soudního řádu.

K § 216 a 217

Obdobně, jako je tomu v procesních předpisech (např. ve správním řádu) a podobně jako v § 266a zákoníku práce, je třeba i pro účely služebního zákona upravit doručování písemností ve věcech služebního poměru.

Nově se navrhuje upravit, vedle doručování ze strany služebního úřadu, též doručování písemností ve věcech služebního poměru i ze strany státního zaměstnance, popřípadě jiné osoby.

K § 218 a 237

Úprava soudního přezkoumání pravomocných rozhodnutí ve věcech služebního poměru soudem se navrhuje se zřetelem k čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudů však nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod. Podmínky a podrobnosti práva na soudní a jinou ochranu má upravit zákon.

S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 30.7.1996 sp. zn. I ÚS 4/96 (Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, ročník 1996 – I. díl C. H. Beck, str. 533 až 541) se navrhuje, aby soudnímu přezkoumání byla v souladu s čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny základních práv a svobod podrobena veškerá rozhodnutí vydaná v řízení podle služebního zákona. Pravomoc soudu se navrhuje založit rovněž v případech převodu dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do státní služby na dobu určitou [§ 235 odst.4 návrhu a § 248 odst. 2 písm. i) občanského soudního řádu].

K § 219 až 221

I když bude služební poměr státního zaměstnance založen k České republice (státu), je nezbytné do návrhu zařadit též úpravu přechodu práv a povinností ze služebního poměru. S ohledem na čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit pouze zákonem, je třeba výkladem z opaku dovodit, že rušit nebo měnit jejich postavení je možné provést též jen zákonem.

K § 222 až 228

V obecných právních záležitostech, jakými jsou právní úkony, zajištění práv a povinností ze služebního poměru, zánik práv a povinností ze služebního poměru, lhůty a doby a výklad některých pojmů, se navrhuje stanovit delegovanou platnost pracovněprávních předpisů.

K § 229

Z praktických důvodů se navrhuje umožnit, ve stanovených případech i na služebních místech určených podle schválené systemizace pro státní službu, aby bylo možno zaměstnat fyzickou osobu v pracovním poměru na dobu určitou.

K § 230

Navrhuje se stanovit ve služebním zákonu úpravu o Informačním systému o službě a platech, která navazuje na úkol generálního ředitelství státní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) návrhu o vedení informační systému státní služby.

K § 232 až 234

Státní služba v České republice dosud neexistuje. Neexistují tudíž ani příslušné služební orgány, jejichž úloha je při uplatňování organizačních věcí státní služby a služebních vztahů státních zaměstnanců nezastupitelná. Je proto nezbytné pro uvedení zákona do života ve zvláštních ustanoveních konstituovat jmenování generálního ředitele státní služby a jeho zástupce, personálního ředitele a jeho zástupce a vedoucích služebních úřadů. Dobu výkonu státní služby na služebních místech služebních orgánů je navrženo vymezit 3 roky ode dne jmenování. Do dvou let od účinnosti služebního zákona musí být vyhlášeno výběrové řízení na obsazení uvedených služebních míst. Poprvé jmenované služební orgány jsou však jmenovány oproti ostatním dosavadním zaměstnancům ve správních úřadech přímo do státní služby na dobu neurčitou.

Státní zaměstnanci, kteří se budou ve výběrovém řízení ucházet o jmenování na služební místa služebních orgánů, budou muset splňovat podmínku uvedenou v § 44 odst. 1 návrhu, to je, že se neprovinili porušováním lidských práv a svobod.

K § 235 odst. 3 až 7, § 236, 238 a 239

Návrh zákona se musí vyrovnat i s převodem dosavadních smluvních zaměstnanců ve správních úřadech do státní služby. Převod se musí uskutečnit za plného fungování správních úřadů.

Navrhuje se uskutečnit převod v přechodném období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004 (§ 231 odst. 1 návrhu), ve kterém má být nárokově uplatněna státní služba na dobu určitou. V přechodném období se bude postupovat podle systemizace, která má přinést optimalizaci potřeby počtu státních zaměstnanců. Existence přechodného období je nezbytná proto, aby vytváření organizačních struktur služebních úřadů bylo promyšlené, nikoli nahodilé, schválená systemizace byla správná a důvodná a dopad na státní rozpočet byl pozvolný.

Při předpokládaném dosahu návrhu služebního zákona má jít při převodu do státní služby o cca 75 tisíc dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech, o jejichž zařazení bude třeba rozhodnout, budou-li se ucházet o jmenování do státní služby. Z uvedeného počtu dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech budou moci být do státní služby na dobu určitou jmenováni jen ti zaměstnanci, kteří splňují stanovené předpoklady a vykonávají činnosti, které lze podřadit pod vymezení úkolů státní služby podle § 6 odst. 2 návrhu.

Bude se jednat o zásadní změnu obsahu pracovních vztahů, protože dosavadní zaměstnanci mají ve správním úřadu pracovní poměr. Pracovní poměr je však potřebné nahradit novým právním vztahem, jímž má být služební poměr.

Navrhuje se, aby se převod dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do státní služby řídil těmito východisky

• na převod do státní služby na dobu určitou a jmenování do ní má mít dosavadní zaměstnanec, splňující stanovené předpoklady (§ 18 odst. 1 a § 32 odst. 1 návrhu), právní nárok; tato služba může trvat nejdéle do 31. prosince 2004,

• právní nárok na jmenování do státní služby na dobu neurčitou nemá být dán; dosavadní zaměstnanec nemá vinu na tom, že se na pracovní vztahy státních zaměstnanců nemá napříště vztahovat pracovní poměr podle zákoníku práce, ale navrhovaný služební zákon, takže další trvání pracovního poměru není možné; navrhuje se proto zaměstnance, který se o státní službu na dobu neurčitou ucházel, ale nebyl do ní jmenován, reparovat výplatou odstupného podle pracovněprávních předpisů nebo odbytného ve výši stanovené v § 58 odst. 2 písm. a) návrhu, to je ve výši trojnásobku měsíčního platu.

Státní služba stálá (tzv. definitiva), s níž návrh počítá, převod dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do státní služby nebude komplikovat, protože podmínky, které musí státní zaměstnanec k jejímu získání splnit, se začnou naplňovat až ode dne vzniku služebního poměru.

Na převod dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do státní služby se navrhuje vztáhnout řízení podle služebního zákona.

Jak už bylo uvedeno, má se přechod pracovních poměrů podle zákoníku práce na služební poměry ve státní službě uskutečnit za plného fungování správních úřadů a řádného plnění jejich úkolů; je proto třeba i v přechodném období zabezpečit, aby úkoly zajišťované ve státní službě byly řízeny.

Navrhuje se proto v § 238 stanovit, aby dosavadní vedoucí zaměstnanci, kteří byli jmenováni do státní služby na dobu určitou, mohli do obsazení služebního místa vedoucího státního zaměstnance-představeného na základě výběrového řízení státní službu na tomto místě vykonávat. Služební orgán je povinen vyhlásit výběrové řízení po 3 letech od účinnosti služebního zákona, to je po 31. prosinci 2004.

Vznik služebního poměru je spojen s omezeními státních zaměstnanců, která se navrhuje stanovit v části čtvrté návrhu, proto je třeba v přechodných ustanovených stanovit povinnost ukončit výkon jiné výdělečné činnosti.

K § 240 a 242

U dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech, kteří budou po účinnosti zákona vykonávat službu spočívající v obdobných činnostech, které vykonávali jako druh práce, se navrhuje pro účely určení platového stupně zahrnout do doby praxe veškerou praxi, kterou jim z hlediska její využitelnosti pro požadované činnosti podle dosavadních předpisů správní úřad již započítal. V opačném případě by mohlo, z důvodu uplatnění zpřísněných podmínek, u některých zaměstnanců dojít ke snížení platového stupně, aniž by se změnila jejich výkonnost ve státní službě.

Obdobný postup se navrhuje uplatnit i u zaměstnanců, kteří budou i nadále vykonávat práci v pracovním poměru.

K § 241

Služebním úřadům se navrhuje umožnit, aby mohly na služební místo výjimečně jmenovat i dosavadního zaměstnance, který se při výkonu činností požadovaných na služebním místě již osvědčil, přestože nesplňuje předepsané vzdělání. I u těchto zaměstnanců se navrhuje zahrnout dobu praxe podle § 240, včetně odpočtu let praxe při dosažení nižšího než předepsaného vzdělání. Tito zaměstnanci se však nebudou moci zúčastnit výběrového řízení na služební místo zařazené do vyšší platové třídy.

K § 244

Navrhuje se stanovit, že pracovněprávní vztahy z doby, kdy se řídily pracovněprávními předpisy, se řídí nadále těmito předpisy.

V návaznosti na úpravu stanovenou v jiných částem navrhovaného zákona je třeba i v přechodných ustanoveních stanovit, že ani na dosavadní zaměstnance ve správních úřadech, kteří byli jmenování státními zaměstnanci, nelze použít kolektivní smlouvy ani jiné smlouvy.

K § 245

Navrhuje se stanovit, že první služební hodnocení se provede až po tom, co bude ukončeno přechodné období, to je po uplynutí doby od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2004, a to v návaznosti na státním zaměstnancem dosažené době rozhodné pro postup do vyššího platového stupně.

K § 246

Navrhuje se stanovit pro dosavadní zaměstnance ve správních úřadech, kteří byli jmenováni do státní služby, že doby trvání státní služby na dobu určitou a státní služby na dobu neurčitou potřebné ke splnění podmínek pro státní službu stálou a příspěvek k důchodu se jim započítávají. Touto úpravou se navrhuje určit rovné podmínky jak pro fyzické osoby, které se nově připravily na výkon státní služby po účinnosti služebního zákona, tak pro dosavadní zaměstnance ve správních úřadech, kteří byli jmenováni do státní služby.

K § 247

Pro náležité uvedení navrhovaného zákona do života je nezbytné, aby ve správních úřadech byly vytvořeny personální útvary.

K § 248

Navrhuje se zrušit zákony, které byly buď překonány nebo je možné je zrušit, protože příslušné právní vztahy se navrhuje upravit ve služebním zákoně.

K § 249

Rozdílná účinnost zákona, s ohledem na navrhované přechodné období, je nezbytná k tomu, aby došlo k plynulému a efektivnímu přechodu z pracovněprávních vztahů na vztahy služební.

V Praze dne 1. listopadu 2000

předseda vlády

1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí

- ukládá úkoly, řídí a

kontroluje jejich plnění

- jmenuje a odvolává

- řídí v org. věcech služby a

služebních vztazích stát. zam.

- ukládá úkoly, řídí a kontroluje jejich plnění

- jmenuje a odvolává

- řídí v org. věcech služby a služebních vztazích stát. zam.

- provádí služební hodnocení

- řídí v org. věcech služby

a služ. vztazích stát. zam.

- provádí služební hodnocení

- jmenuje a odvolává (pouze*)

- jmenuje a odvolává

- řídí v org. věcech služby a služ.

vztazích stát. zam.

- provádí služební hodnocení

- řídí v org. věcech služby

a služ. vztazích stát. zam.

- jmenuje a odvolává

- řídí v org. věcech služby a

služebních vztazích stát. zam.

- ukládá úkoly, řídí a kontroluje jejich plnění

- jmenuje a odvolává

- řídí v org. věcech služby a

služebních vztazích stát. zam.

- ukládá úkoly, řídí a kontroluje jejich plnění

Úřad vlády ČR

Vláda

Personální

ředitel

Státní

tajemník

Ministr

Okresní úřad

Přednosta okresního úřadu

Správní úřad

Vedoucí

služebního úřadu

Správní úřad

Vedoucí

služebního úřadu

Ústřední správní úřad,

*správní úřad, který nemá

nadřízený služební úřad

Vedoucí služebního úřadu

Správní úřad

Vedoucí

služebního úřadu

Správní úřad

Vedoucí

služebního úřadu

Ministerstvo

Generální ředitelství státní služby

Vedoucí

ÚV ČR

Státní

tajemník

Generální ředitel

Zástupce generálního ředitele

- jmenuje a

odvolává

Personální

ředitel

GENERÁLNÍ ŘEDITEL

STÁTNÍ SLUŽBY

ZÁSTUPCE

GEN. ŘEDITELE

- je služebním orgánem (§ 9) *

- zruší služební předpis vydaný služebním orgánem, který je v rozporu s právními předpisy (§ 10)

- je v čele generálního ředitelství státní služby a řídí ho (§ 11)

- stanoví závazná pravidla pro organizaci služebních úřadů a schvaluje jejich organizační struktury (§ 11)

- vydává a zrušuje služební předpisy (§ 11)

- připravuje podklady pro vládu ke zrušení služebního předpisu podle § 10 odst. 5 věty čtvrté (§ 11)

- je oprávněn vykonávat ve služebních úřadech kontrolu v organizačních věcech služby, služebních vztazích státních zaměstnanců a jejich zabezpečení podle služebního zákona

- je nadřízen v organizačních věcech služby a služebních vztazích státních zaměstnanců personálním ředitelům, vedoucím ústředních správních úřadů, přednostům okresních úřadů a vedoucím služebních úřadů, které nemají nadřízený služební úřad (§12)

- jeho prostřednictvím předkládá personální ředitel předsedovi vlády k zaujetí stanoviska spornou věc v případě, že nedošlo k dohodě mezi personálním ředitelem a členem vlády, který řídí ministerstvo, nebo vedoucím ÚV ve služebních vztazích týkajících se změn služby podle § 39 písm. e), f), h) a i) a skončení služby (§ 12)

- jeho personálním útvarem je generální ředitelství (§ 13)

- služební orgány mu prostřednictví nadřízených služebních orgánů předkládají návrhy organizačních struktur služebních úřadů (§ 14)

- postupuje schválenou systemizaci Ministerstvu financí (§ 14)

- může povolit služebnímu orgánu na jeho návrh výjimky ze schválené systemizace, týkající se org. struktury služebního úřadu, nemají-li dopad do náležitostí podle § 14 odst. 1 (§ 15)

- stanoví služebním předpisem obsah obecné části písemné zkoušky uchazeče o přípravu na službu (§ 20)

- může být ze služebního místa představeného odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů (§ 44)

- je povinen ve spolupráci s příslušným služebním orgánem zajistit co nejdříve zařazení státního zaměstnance do služby v oboru jeho služby ve služebním úřadu, ve kterém je volné služební místo (§ 46)

- jmenuje ho a odvolává vláda na návrh předsedy vlády (§ 56)

- vydává služebním předpisem pravidla etiky státního zaměstnance (§ 64)

- může zprostit povinnosti zachovávat mlčenlivost o služebních věcech vedoucího ústředního správního úřadu, přednostu okresního úřadu, personálního ředitele a zástupce gen. ředitele a vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad; generálního ředitele může toto povinnosti zprosti t předseda vlády (§ 64)

- vydává služební předpis, kterým stanoví okruh státních zaměstnanců, jimž se poskytují materiály uvedené v § 66 odst. 2 písm. b) (§ 66)

- je navrhovatelem v kárném řízení, jde-li o kárné provinění vedoucího ústředního správního úřadu, personálního ředitele nebo vedoucího služ. úřadu, který nemá nadřízený služební úřad

(§ 79)

- stanoví služebním předpisem bližší podmínky pro rozvržení doby výkonu služby, popřípadě též začátku a konce doby výkonu služby (§ 83)

- kde se v zákoně o cestovních náhradách používá pojmu vnitřní předpis, rozumí se tím služební předpis generálního ředitele (§ 91)

- stanoví služebním předpisem okruh činností, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti (§ 100)

- může stanovit služebním předpisem závazná pravidla pro stanovení konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí (§ 135)

- vydává služební předpis, který stanoví pravidla pro konkrétní výši zvláštních příplatků stanovených zákonem o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech a zvláštních příplatků podle odstavce 2 a 3 (§ 141)

- vydává služební předpis, který stanoví bližší pravidla pro poskytování odměn (§ 144)

- vydává služební předpis, který stanoví zásady pro stanovení výplatního termínu (§ 145)

- platový stupeň, výši příplatku za vedení, poskytnutí odměny a její výši a přiznání, zvýšení, snížení nebo odejmutí osobního příplatku generálnímu řediteli a jeho zástupci určí vláda na návrh generálního ředitelství (§ 154)

- vydá služební předpis, kterým se stanoví rozměry služebního průkazu (§ 190)

- provádí služební hodnocení vedoucího ústředního správního úřadu, vedoucího služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, přednosty okresního úřadu, personálního ředitele a st. zaměstnanců generálnímu řediteli podřízených (§ 192)

- vyřizuje žádost nebo stížnost státního zaměstnance, který je služebním orgánem a nemá nadřízený služební orgán; žádost nebo stížnost generálního ředitele a zástupce generálního ředitele vyřizuje předseda vlády (§ 193)

- vydává služební předpis, který stanoví náležitosti tiskopisu, na němž se podává žádost o přiznání příspěvku k důchodu (§ 202)

- rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí vydanému zástupcem generálního ředitele (§ 213)

- v přechodném období vyhlásí nejpozději do doby 2 let ode dne účinnosti služebního zákona výběrová řízení na služební místo generálního ředitele a jeho zástupce (§ 232)

- v přechodném období písemně jmenuje v ministerstvech a v Úřadu vlády první personální ředitele a jejich zástupce (§ 233)

- je služebním orgánem

(§ 9)*

- zastupuje generálního ředitele (§ 11)

- jeho personálním útvarem je generální ředitelství

(§ 13)

- provádí jmenování do služby stálé (§ 33)

- může být ze služebního místa představeného odvolán z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů (§ 44)

- jmenuje ho a odvolává vláda na návrh předsedy vlády (§ 56)

- jmenuje a odvolává personálního ředitele, zástupce personálního ředitele, vedoucí

ostatních služebních úřadů, které nemají nadřízený služební orgán a představené, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis (§ 56)

- rozhoduje o příspěvku k důchodu (§ 114)

- rozhoduje v prvním stupni v řízení ve věcech týkající se personálního ředitele a jeho zástupce a ve věcech příspěvku k důchodu; je rozhodujícím orgánem

(§ 196)

JMENOVÁNÍ

DO SLUŽBY

NA DOBU

nEurčitou

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ

NA VOLNÉ SLUŽEBNÍ

MÍSTO

služEBNÍ

POMĚR vE

SLUŽBĚ na dobu

neurčitou

SLUŽeBNÍ POMĚR ve slUŽBĚ STÁLÉ

(definitiva)

POSTUPOVÁ

ÚŘEDNICKÁ ZKOUŠKA

JMENOVÁNÍ

DO SLUŽBY

STÁLÉ

NA JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY NA DOBU NEURČITOU

NENÍ NÁROK

- jmenována do ní může být fyzická osoba, která:

a) musí splňovat tyto předpoklady:

- být státním občanem ČR

- dosáhnout věku alespoň 18 let

- nesmí být starší než 60 let

- mít plnou způsobilost k právním úkonům

- - být bezúhonná

- vykonat voj. zákl., náhradní nebo civilní službu, pokud jí podléhá

- dosáhnout služebním zákonem předepsané vzdělání pro obor služby, včetně odborného zaměření vzdělání, popřípadě požadavek kladený na znalost cizího jazyka nebo jiný oprávněný odborný požadavek určený služebním orgánem potřebný k výkonu služby

- mít potřebnou zdravotní způsobilost

b) úspěšně ukončila přípravu na službu

c) je způsobilá seznamovat se s utajovanými skutečnostmi v souladu s právními předpisy o utajovaných skutečnostech, je-li tento předpoklad pro služební místo požadován

d) lze u ní prokazatelně předpokládat, že bude ve službě dodržovat demokratické zásady ústavního pořádku ČR a řádně vykonávat službu

- jmenování provádí příslušný služební orgán rozhodnutím

- volným sl. místem se rozumí místo, které se trvale uvolnilo nebo místo nově vytvořené podle schválené systemizace

- na volné služ. místo se koná výběrové řízení (mimo § 55)

- v prvním kole se mohou výběrového řízení zúčastnit jen st. zaměstnanci ze služebního úřadu, v němž je volné sl. místo, zařazení v nižší platové třídě a vykonávající stejný obor služby, který se týká volného místa a st. zam. zařazení ve služ. úřadu mimo službu

- neobsadí-li se volné místo v prvním kole, vyhlásí se druhé kolo, kterého se mohou zúčastnit st. zam. z jiných sl. úřadů, vykonávající stejný obor služby, který se týká volného místa, jakož i fyz. osoby, které ukončily přípravu na službu pro obor, v němž má být sl. místo obsazeno

- neobsadí-li se volné místo ani ve druhém kole, vyhlásí se třetí kolo, kterého se mohou zúčastnit st. zam. z jiných služebních úřadů, i když nevykonávají stejný obor služby, který se týká volného místa

- volná sl. místa se obsazují přednostně st. zam. z příslušného oboru služby zařazenými mimo službu

- zakládá se k ČR na základě jmenování na služební místo v oboru služby

- vzniká dnem, ve kterém je složen služební slib (odmítnutím jeho složení nebo složení s výhradou má za následek, že služební poměr nevznikne)

- služba na dobu neurčitou je základním druhem služby (ve službě se služebním působištěm v zahraničí je možné uplatnit službu na dobu určitou, která představuje časově omezené trvání služebního poměru)

- státní zaměstnanec může vykonávat službu na dobu neurčitou po celou dobu svého služebního poměru nebo může vykonat postupovou úřednickou zkoušku a požádat o jmenování do služby stálé

- vzniká na základě jmenování

- služba stálá není povinným druhem služby

- služba stálá nemůže být skončena z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců

- koná se před zkušební komisí

- jejím účelem je ověřit, zda státní zaměstnanec zná a dovede správně používat právní předpisy v jím vykonávaném oboru služby, jakož i související právní předpisy, zná služební zákon a služební předpisy vztahující se k výkonu služby a dovede je správně používat

- služební úřad je povinen určit datum, místo a hodinu konání zkoušky, svolat zkušební komisi a písemně na ni pozvat státního zaměstnance (alespoň 3 kalendářní týdny přede dnem konání zkoušky)

- skládá se z části písemné a ústní, obě části se konají zpravidla v jeden den

- lze ji opakovat jen jednou (na opakování je právo)

- o jejím úspěšném vykonání nebo její části vystaví zkušební komise osvědčení, které předá služebnímu úřadu (ten je doručí státnímu zaměstnanci)

- o jejím neúspěšném vykonání

nebo její části vystaví zkušební komise písemnou zprávu, kterou předá služebnímu úřadu (ten ji doručí státnímu zaměstnanci)

NA JMENOVÁNÍ DO SLUŽBY STÁLÉ JE NÁROK

- jmenován do ní je státní zaměstnanec, který o jmenování do této služby písemně požádal služební úřad a splňuje dále tyto podmínky:

a) řádně vykonával službu na dobu neurčitou po dobu 5 let

b) úspěšně vykonal postupovou úřednickou zkoušku

- jmenování do služby stálé provádí zástupce generálního ředitele rozhodnutím

Návrh prováděcího právního předpisu k návrhu služebního zákona

k informaci

Vyhláška

Ministerstva zahraničních věcí ze dne ……. 2001,

kterou se stanoví postup při přiznávání a propůjčování diplomatických a konzulárních hodností

Ministerstvo zahraničních věcí stanoví podle § 8 odst. 4 zákona č. …/2001 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon):

§ 1

(1) Diplomatická hodnost se přizná státnímu zaměstnanci, který vykonává státní službu (dále jen „služba“) ve služebním úřadu, jímž je Ministerstvo zahraničních věcí¹⁾ (dále jen „ministerstvo“).

(2) Diplomatická hodnost velvyslance se státnímu zaměstnanci podle odstavce 1 propůjčí ode dne, kdy prezident republiky²⁾ pověří státního zaměstnance funkcí mimořádného a zplnomocněného velvyslance České republiky u hlavy cizího státu.

(3) Konzulární hodnosti se propůjčují státnímu zaměstnanci podle odstavce 1, který je k výkonu služby zařazen na konzulární úřad.

§ 2

Každému státnímu zaměstnanci podle § 1 odst. 1 se přizná diplomatické hodnost attaché.

§ 3

(1) Vyšší diplomatickou hodnost, než attaché státnímu zaměstnanci podle § 1 odst. 1 přiznává a konzulární hodnost propůjčuje služební orgán³⁾ na návrh příslušného představeného.

(2) Přiznání vyšší diplomatické hodnosti, než attaché předchází vzdělávání státního zaměstnance, které zajišťuje ministerstvo. Součástí vzdělávání podle věty první je ověření jazykové způsobilosti.

§ 4

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.

místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí

N á v r h p r o v á d ě c í h o p r á v n í h o p ř e d p i s u k n á v r h u s l u ž e b n í h o

z á k o n a

k i n f o r m a c i

Nařízení vlády

ze dne ………….2001,

kterým se stanoví obory státní služby

Vláda nařizuje podle § 5 odst. 3 zákona č. ..../2001 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon):

§ 1

Toto nařízení stanoví obory státní služby, ve kterých na služebních místech státní zaměstnanci vykonávají službu podle služebního zákona.¹⁾

§ 2

Obory státní služby jsou uvedeny v příloze k tomuto nařízení.

§ 3

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

předseda vlády

vedoucí Úřadu vlády České republiky

N á v r h p r o v á d ě c í h o p r á v n í h o p ř e d p i s u k n á v r h u s l u ž e b n í h o

z á k o n a

Nařízení vlády

ze dne …… 2001

kterým se stanoví rozsah a způsob poskytování údajů

do Informačního systému o službě a platech

Vláda nařizuje podle § 230 odst. 2 zákona č. …/2001 Sb., o službě státních zaměstnanců ve  správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon):

§ 1

Informačním systémem o službě a platech (dále jen „Informační systém“) se rozumí shromažďování, zpracování a uchovávání údajů uvedených v § 11 odst. 6 až 8 služebního zákona, údajů o platech státních zaměstnanců, čekatelů a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech a dalších údajů o služebním poměru státních zaměstnanců.

§ 2

(1) Rozsah poskytovaných údajů je definován závaznou strukturou věty uvedenou v příloze tohoto nařízení.

(2) Poskytované údaje se člení do těchto skupin:

1. identifikační údaje,

2. personální údaje,

3. informace o služebním poměru státních zaměstnanců a pracovním poměru zaměstnanců ve správních úřadech,

4. informace o době výkonu státní služby a o odpracované době,

5. přiznané složky platu,

6. částky zúčtované k výplatě.

§ 3

(1) Personální útvary služebních úřadů předávají Generálnímu ředitelství státní služby údaje uvedené v § 1 do Informačního systému jedenkrát měsíčně a to vždy do 5. dne měsíce následujícího po skončení sledovaného období. V případě, že tento termín připadne na den pracovního klidu, uskuteční se předání v nejblíže následující pracovní den.

(2) Případné opravy dat je možno provést maximálně do 3 dnů po stanoveném termínu.

(3) Personální útvary služebních úřadů předávají požadované údaje na magnetickém médiu a současně prostřednictvím datových sítí.

§ 4

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.

předseda vlády

vedoucí Úřadu vlády České republiky

K informaci

Modely státní služby v některých evropskýchdemokratických zemích a v USA

Francie

Rozlišují se státní zaměstnanci („Agents de ĺ État“) a ti, kdo mají formální status státní služby („Fonctionnaires“); další rozdíl je mezi státní službou a službou v místních orgánech. Pod pojem státních úředníků (Fonctionnaires) se zahrnují zaměstnanci centrálních státních orgánů (nikoli veřejného sektoru v širším smyslu, jako např. vojenský personál; naopak učitelé a zaměstnanci telekomunikací sem patří).

Podle Ústavy za státní službu odpovídá premiér. Úkoly na tomto úseku plní státní sekretář, kterému je podřízen Generální ředitel správy a státní služby a jeho úřad. Ministr financí podepisuje všechny dokumenty vztahující se ke státní službě, pokud mají finanční dopady.

Platné právo tvoří především tři zákony z r. 1983 a 1984. Někdejší stavovské rozdíly v postavení personálu jednotlivých sborů („Corps“) jsou nyní s určitými změnami zachovány, zejména v přijímání zaměstnanců a průběhu služební kariéry. Sbory jsou organizovány vertikálně.

Kategorie. Horizontálně se státní služba člení do tří kategorií. Obecné kritérium pro zařazení sborů do určité kategorie je předepsané vzdělání; např. v kategorii A, která „dodává“ personál pro správní a řídící funkce a učitele středních a vysokých škol, je předpokladem absolvování univerzity; pro kategorii B vyšší vzdělání a pro kategorii C střední vzdělání.

Vznik služebního poměru. Podstatnou součástí kariérního systému je způsob vzniku služebního poměru. Uchazeč o něj musí projít třemi fázemi, aby získal definitivní služební poměr (“titularization“).

Nejdříve se kandidát účastní výběrového řízení (concours), které je značně formalizováno. Sestává ze dvou částí: písemné zkoušky a ústního pohovoru. Uchazeč není vybírán pro určité místo, ale pro určitý sbor. Proto má výběrové řízení v první řadě za účel zjistit všeobecný kulturní přehled uchazeče a dále jeho znalosti z práva, ekonomie, organizace státních orgánů, případně dalších oborů, pokud je sbor specializován. Obtížnost výběrového řízení závisí na úrovni sboru, pro který je vypsáno, obecně je však vysoká. Úroveň uchazeče hodnotí porota; ta sestavuje žebříček kandidátů, kteří jsou pak přijímáni do státních služeb podle svého pořadí a podle počtu volných statutárních míst.

Ve druhé fázi je úspěšnému uchazeči výběrového řízení nabídnuto pracovní místo. Je obvyklé, že před přidělením trvalého statutárního místa vykonává uchazeč stáž, jakousi obdobu zkušební doby. Osvědčí-li se, je jmenován do trvalého pracovního místa a následně je jmenován členem určitého sboru (získá statutární místo) a získá určitou hodnost.

Nezávislost poroty a formalizace výběrového řízení zajišťují rovnost šancí jednotlivých uchazečů. Bývá obvyklé, že při výběrovém řízení jsou odděleny žebříčky interních a externích uchazečů a pro každý z nich je vyhrazen daný počet míst. Odvrácenou stranou mince je délka výběrového řízení (v průměru 8 měsíců), vysoká cena způsobená velkým množstvím uchazečů a nepružnost řízení. Proto se pro některé profese užívají jiné způsoby výběru kandidátů. Navíc pro některé profese, zejména nově vznikající a řídké, neexistují sbory. Výběrové řízení pro takové profese nemůže tak být vůbec otevřeno. Odborníci v těchto profesích jsou proto vybíráni ve zvláštních, méně formálních řízeních, anebo jsou přijímáni na základě předložených diplomů. Do sborů nejvyšších státních úředníků (přibližně od úrovně ředitele odboru na ministerstvu a prefekta v územní správě) mohou být přijati uchazeči i mimo výběrové řízení na základě rozhodnutí vlády.

Služební postup. Kariéra uchazeče se vyvíjí v rámci sboru, do něhož byl zařazen; postup do vyššího sboru vyžaduje podstoupení nového výběrového řízení. Každý sbor je tvořen dvěma nebo více hodnostmi (grade); každá hodnost je dále členěna do stupňů (échelons). Vyššímu služebnému stupni odpovídá samozřejmě i vyšší základní plat. Služební postup v rámci hodnosti (avancement d´échelons) se děje na základě bodového hodnocení státního zaměstnance (notation).

Zaměstnanec je hodnocen každý rok a jeho bodová hodnocení se sčítají. Po dosažení určitého počtu bodů má státní zaměstnance právo na postoupení do vyššího stupně. V praxi však se body přidělují téměř výhradně na základě odsloužených let (ancienneté). Dosáhne-li zaměstnanec nejvyššího stupně ve své hodnosti, může být povýšen do hodnosti vyšší. Při povyšování se berou v úvahu jednak celkové bodové hodnocení státního zaměstnance, jednak jeho dosavadní pracovní výkony (avancement au choix). Podmínkou postupu je, že ve vyšší hodnosti je uprázdněné statutární místo.

V rámci své kariéry může zaměstnanec změnit náplň své pracovní činnosti a místo výkonu práce (mutation). V obou případech jde o jednostranné rozhodnutí vedoucího státního orgánu podle potřeb státu. Před přeložením nebo převedením na jinou práci je zaměstnavatel zpravidla povinen konzultovat Paritní správní komisi (Commission administrative paritaire - CAP). Od mutation je třeba odlišovat tzv. mobilitu (mobilité). Podmínkou pro služební postup některých, zvláště vedoucích pracovníků, je splnění mobility. V jejím rámci pracuje státní zaměstnanec po určitou dobu (zpravidla dva roky) v jiném veřejnoprávním orgánu. Účelem mobility je obohatit státní zaměstnance o nové zkušenosti a posílit jejich soudržnost.

Školení. Nedílnou součástí kariéry státního zaměstnance je i vzdělávání. Stát poskytuje na různé druhy vzdělávání státních zaměstnanců ročně 2% mzdových prostředků. Vzdělávání se děje buď formou zaškolení (formation initiale) nebo zvyšování a prohlubování kvalifikace (formation continue) anebo formou přeškolení (reclassement). Na tyto druhy vzdělávání má státní zaměstnanec nárok a v jejich průběhu má rovněž nárok na placené volno. Toto vzdělávání je organizováno především Národní školou správy (ENA), regionálními školami správy (IRA) a speciálními vzdělávacími institucemi jednotlivých ministerstev. Pro vyšší státní úředníky jsou určeny i dlouhodobé vzdělávací cykly (1 - 2 roky), které pořádají ENA a IRA.

Platy. Každý stupeň určité třídy daného sboru má indexové ohodnocení. To se násobí koeficientem určeným dohodami pro daný rok - výsledkem je základní plat. Rozdíl mezi kategoriemi A, B, C, je značný. Vyjednávání za stát vede Generální ředitelství správy veřejné služby(DGAFP). Existuje množství přídavků - např. na bydlení, v kategorii A „bonusy“ (podle povahy práce), v jiných kategoriích lze platit přesčasy. V sociálním zabezpečení se sleduje srovnatelnost se soukromým sektorem. Příspěvky na zabezpečení v nemoci činí 8,5%, z toho 1,75% platí pojištěnec.

Práva a povinnosti. Povinnost vykonávat práci, plnit příkazy nadřízených, dodržovat mlčenlivost, nestrannost. Zaručuje se svoboda myšlení a svědomí, svoboda vyjadřovat své politické, filozofické a náboženské názory veřejně i soukromě (s ohledem na požadavky vyplývající z úředního postavení), právo volit a být zvolen do místních orgánů i do parlamentu. Odborové sdružování a právo na stávku s výjimkami u policistů, vojáků a vězeňské služby je zaručeno.

Zřizují se smíšené orgány vedení a zaměstnanců pro konzultace o pracovních a sociálních podmínkách. Nejvyšší radě veřejné služby předsedá premiér. Na každém ministerstvu, pro každý sbor se zřizuje paritní komise při úřadu personálního ředitele. Zaměstnanci volí své zástupce. Stanoviska komisí a rozpočtových orgánů se předkládají premiérovi - ten rozhoduje o rozpočtových limitech pro každý rok. Odpovídají ministerstva, v nich působí „finanční kontrolor“ odpovědný ministrovi financí.

Vedoucí místa na ministerstvech - mimo ministrův kabinet - tvoří: generální ředitel nebo ředitel, „Chef de service“ (sekční šéf), „Directeur - Adjoint“ - zástupce ředitele. Jsou vesměs absolventy ENA nebo členy inženýrských „grands corps“. Pro kandidaturu na tato místa je třeba absolvovat 8 let služby (včetně školení v ENA), nejméně 2 roky v jiném ministerstvu, v místní správě, jiné veřejnoprávní instituci nebo mezinárodní organizaci. Nezapočítává se služba v ministerském kabinetu.

Itálie

Státní službu ve veřejnoprávním služebním poměru typu převážně „position“ lze charakterizovat těmito znaky:

a) přijetí do služby se provádí zásadně konkursem (čl. 97 Ústavy); volná místa jsou zveřejňována v úředním věstníku; přijímá se i do vyšších pozic; nevyžadují se specifické diplomy, ale specifické dovednosti pro určité místo. V Itálii byl v roce 1995 zrušen systém kategorií A, B, C, D a byl nahrazen systémem 9 funkčních a 2 vysokých manažerských kategorií. Zájemci o pozice od 4. kategorie musejí projít konkursem;

b) služební poměr vzniká na základě jmenovacího aktu, jímž se úředníkovi uděluje příslušné označení (qualificazione) a definitiva (titolare), a jemuž někdy předchází zkušební doba; poté je každoročně hodnocena úředníkova výkonnost , kromě tzv. senior managers;

c) služební postup podléhá dosti rigidnímu systému: pozice ve veřejné správě, s výjimkou speciální kariéry v diplomatické službě a v prefekturách, jsou „organizovány“ v ne - hierarchickém funkčním systému. Funkční kategorie jsou členěny podle kritérií odpovědnosti, autonomie a stupně profesionality a zahrnují jak jednoduché manuální činnosti v 1. kategorii, tak až po profesionální činnosti v 8. a 9. kategorii. Nad nimi jsou dvě kategorie manažerské, nejvyšší je pozice generálního ředitele.

d) velmi podrobně a přesně jsou upraveny důvody změn služebního poměru: různé druhy dočasného suspendování, dovolené, dočasného přidělení, přikázání, služební cesty atd.; ústavou je zaručeno úředníkům právo na stávku; existuje právo na kolektivní vyjednávání podle pracovněprávního zákonodárství, s výjimkou nejvyšších a zvláštních pozic;

e) výkon úkolů náležejících k vyšší kvalifikaci, popř. odpovídajících vyššímu zařazení, či vůbec odlišujících se od úkolů té kvalifikace, která úředníkovi přísluší podle rozhodnutí o jmenování nebo povýšení, neznamená přechod do nového zařazení (opačný princip, než platí v soukromoprávním pracovním poměru podle italského občanského zákoníku );

f) disciplinární právo je rovněž dosti rigidní a jeho normy zahrnují jak úpravu zaviněných porušení služební disciplíny, tak sankcí za ně, jakož i procesní ustanovení; judikatura na to dbá a rozhodně odmítá jakákoli další opatření, v nichž by se mohly skrývat disciplinární sankce;

g) služební poměr může skončit jen ze stanovených důvodů: dosažení věkové hranice služby, fyzická neschopnost, zrušení služby nebo snížení početního stavu, disciplinární opatření, vlastní žádost úředníka; pokud splnění důvodu vyžaduje objasnění, je třeba je pečlivě provést;

h) míru odměňování stanoví právní předpisy, které též stanoví, v kterých případech se poskytují zvláštní příplatky a odškodnění, často základní plat činí jenom 40 % celkové mzdy, 60 % jsou různé příplatky a odměny;

i) naopak jmenování definitivním úředníkem nebo přidělení do služby se provádějí podle volné úvahy (diskrečně) a počítají se k aktům, které nepatří k právním u statusu zaměstnance ve veřejné službě.

j) od 1. ledna 1996 se postupně zavádí nový penzijní systém pro úředníky, spolu s flexibilní věkovou hranicí od 57 do 70 let a s fondovým systémem.

Zaměstnanci veřejné služby se člení na státní úředníky (ústřední a regionální), na zaměstnance obecní a provincionální, a na zaměstnance veřejných podniků. Právní úprava úřednického práva je obsažena v dekretech prezidenta republiky (s mocí zákona) z roku 1957 a ze 70. let. U zaměstnanců lokálních (obcí) a ve státních podnicích je na základě minimální zákonné úpravy poměrně rozvinuta úprava kolektivními smlouvami.

Německo

Státní služba ve „veřejnoprávním a věrnostním služebním poměru“ (čl. 33 odst. 4 Ústavy SRN) patří k typu „career“. Jmenování doživotním úředníkem je přípustné, jestliže se úředník osvědčil v předepsané zkušební době (minimálně 3 roky se zahájením do věku maximálně 32 let) a dovršil 27 let věku; doživotní služební poměr může skončit propuštěním jen zcela výjimečně v zákonném stanovených případech (změna občanství, přesídlení do zahraničí apod.) nebo ztrátou úřednických práv v důsledku trestního odsouzení. K zvláštním povinnostem úředníků náleží zejména nestrannost výkonu úřadu (zákon výslovně stanoví, že úředník slouží všemu lidu, nikoli jedné straně a že se celým svým chováním musí znát k svobodnému a demokratickému zřízení v duchu Ústavy a zaručovat jeho zachování), vázanost příkazy a směrnicemi představených (s výjimkou úředníků, kteří jsou podřízeni toliko zákonu), mlčenlivost o úředních věcech, věrnost služební přísaze zavazující k dodržování Ústavy, zákaz nebo omezení vedlejší výděleční činnosti a přijímání odměn či darů; povinnosti podle své povahy trvají i po odchodu do výslužby. Úředníci (i ve výslužbě) podléhají zvláštní odpovědnosti trestní, civilní i disciplinární.

Státní službu tvoří jen úředníci (Beamten) vykonávající výsostná oprávnění státu. Ostatní zaměstnanci (Angestellten) a dělníci (Arbeiter) ve veřejné službě jsou ve smluvním poměru a vztahuje se na ně obecné pracovní právo včetně kolektivního vyjednávání; nejvýznamnější úpravou je Tarifní smlouva spolkových zaměstnanců (Bundesangestelltentarifvertrag - BAT) z r. 1961 - čas od času novelizovaná - a platná pro zaměstnance federace, zemí i obcí, která v řadě ustanovení odkazuje na úřednické právo. To samo je dosti roztříštěné; z Ústavy vyplývá, že může být tvořeno jen právními předpisy, nikoli též tarifními smlouvami. Z hlediska federálního členění státu a nezávislosti úřadů federace, zemí a obcí je třeba status úředníka rozlišovat na

a) všeobecný, podle rámcového spolkového zákona (Beamtenrechtsrahmengesetz - BRRG 1957), platný pro všechny úředníky a vycházejí z ústavního pojetí úřednického stavu (Berufsbeamtentum);

b) zvláštní, podle spolkového zákona o úřednících (Bundesbeamtengesetz - BBG 1953), platný pro federální úředníky;

c) zemských úředníků, podle zákonů přijatých v jednotlivých zemích v souladu s rámcovým spolkovým zákonem;

d) komunálních úředníků, platný v územních společenstvích, tj. obcích a jejich seskupeních a v okresech;

e) zvláštních skupin, např. soudců nebo vojáků; zvláštní zákony platí též pro ministry a parlamentní státní tajemníky, kteří rovněž odpovídají ústavnímu pojetí státní služby.

V Německu jakožto federálním státě je veřejná služba v zásadě více decentralizovaná než ve státech unitárních. Na úrovni Spolku je pouze služba zahraničních věcí, obrany a fiskální správy, zatímco ve věcech veřejného pořádku, právní ochrany, školství, životního prostředí, vnitřní správy, sociálních věcí, zdravotnictví, dopravy a ekonomického rozvoje náleží do zemské správy, případně správy obcí. Celkem v Německu činí podíl zaměstnanců ve státní službě pouze 30 % z celkového počtu veřejných zaměstnanců (v r. 1992 činil tento podíl v absolutních číslech: 177. 962 z celkového počtu 795. 855).

Zákony o úřednickém právu na každé úrovni obsahují obecné úpravy služebních poměrů a jsou doplněny dalšími zákony o platech, služebním postupu, penzijním zaopatření, o disciplinárním právu; BBG v § 94 přiznává odborům právo účasti na přípravě těchto obecných úprav týkajících se služebních poměrů.

Všechny složky platu úředníků jsou nárokové. V penzijním zabezpečení jsou úředníci zvýhodněni proti smluvním zaměstnancům.

Rozlišují se 4 kategorie úředníků podle dosaženého vzdělání a dalších kvalifikačních ukazatelů: nejvyšší služba (höherer Dienst), vysoká služba (gehobener Dienst), střední služba (mittlerer Dienst) a jednoduchá služba (einfacher Dienst). Služební postup v rámci kategorie je téměř automatický podle služebního stáří, přestup do vyšší kategorie však je dosti obtížný: existuje pro něj speciální formalizovaná procedura a podmínkou je absolvování dalších vzdělávacích kurzů. Kromě úředníků doživotních a ve zkušební době jsou i úředníci odvolatelní (auf Widerruf), jmenovaní k provádění určitých úkolů při zajišťování státu a veřejného života. V lokální službě jsou i úředníci jmenováni na dobu určitou (zpravidla volební období daného zastupitelstva). Honorární úředníci (Ehrenbeamten) vykonávají svůj úřad bezplatně a bez nároku na penzi.

Zákon stanoví, že každý státní zaměstnanec se má sebevzdělávat, aby zvládl běžný vývoj, který ovlivňuje výkon jeho specifických úkolů. Ze zákona však neplyne právní nárok zaměstnance na účast ve vzdělávání při zaměstnání ani nárok na s tím spojené volno. Ministerstva mají svoje vzdělávací instituce, například spolkové Ministerstvo financí má Spolkovou finanční akademii, avšak nejvýznamnější institucí pro všechna ministerstva na úrovni Spolku je Spolková Akademie pro veřejnou správu (Bundesakademie für öffentliche Verwaltung), která působí v rámci federálního Ministerstva vnitra, ale má značnou autonomii. Na zemské úrovni je významná Postgraduální škola správních věd ve Speyeru, která však vedle své prominentní úlohy vzdělávací instituce pro zemskou veřejnou správu má nadále též statut univerzitní vysoké školy.

Podle Ústavy má „každý Němec podle své schopnosti, způsobilosti a odborné výkonnosti rovný přístup ke každému veřejnému úřadu“. Tato kritéria se netýkají jen rozhodování o vstupu do státní služby, nýbrž i všech ostatních rozhodnutí o profesionálním vývoji a služebním postupu, jak o tom svědčí judikatura. Politická hlediska nemají být uplatňována, nicméně BRRG v § 31 připouští přeložení do dočasné výslužby kdykoli a bez uvedení důvodu u těch doživotních úředníků, kteří při výkonu služby musí být „v trvalé shodě se základními politickými stanovisky a cíli vlády“; okruh těchto politických úředníků - při jejichž výběru se zajisté uplatňují politická hlediska - stanoví spolkové a zemské zákony (jde o šéfy úřadů a řídící pracovníky ústředních úřadů).

Hodnocení úředníků. Podle § 40 a 41 nařízení upravujícího kariéru federálních státních úředníků (Laufbahnverordnung des Bundesbeamten) se musí provádět hodnocení znalostí a výkonu federálních úředníků nejméně jedenkrát za pět let anebo kdykoli je to zapotřebí z osobních nebo služebních důvodů. Výjimky jsou u úředníků nad 50 let, u úředníků v nižších stupních a u řídících úředníků stupně B 3 a vyšších.

Nejvyšší správu státní služby vykonává Spolkový personální výbor, v čele s prezidentem Spolkového účetního dvora a členy jmenovanými spolkovým prezidentem. Podílí se na legislativě o úřednickém právu i kontrole jeho provádění, uznává zkoušky a vyřizuje stížnosti úředníků, popř. plní další úkoly.

Nizozemsko

Nizozemsko tvoří výjimku mezi zeměmi Evropského společenství. Uplatňují systém „position“ (s výjimkou diplomatického sboru), avšak na základě zvláštní právní úpravy státní služby. Rozdíl mezi smluvním pracovněprávním vztahem a státně zaměstnaneckým vztahem je označován jako nevýrazný, s tendencí zmenšovat se.

Ústava stanoví, že právní postavení veřejných zaměstnanců upravuje zákon. Hlavní prameny práva: zákon o zaměstnancích ústřední a místní správy, týkající se hlavně řešení zaměstnaneckých sporů, obecné podmínky veřejné služby (jmenování, pracovní doba, dovolená, účast na řízení, ukončení pracovního poměru), platový zákon a penzijní zákon.

Podmínkou pro přijetí je státní občanství (ale je i přístup pro občany zemí EU v souladu s judikaturou Evropského soudního dvora k čl. 48 (4) Smlouvy o Evropském hospodářském společenství), odborné předpoklady, trestní zachovalost. Výběr se uskutečňuje na základě dokladů, předložených kandidáty, a přijímacího pohovoru; pro určité funkce je předepsáno i zdravotní a psychologické vyšetření.

Právo na stávku je zaručeno (s výjimkou soudců).

Povinnosti: nestrannost, loajalita, zdržení se politické aktivity, zachování služební mlčenlivosti.

Vedlejší činnost mimo úřední hodiny není omezena; nesmí negativně ovlivňovat výkon práce. S povolením nadřízeného lze konat vedlejší činnost i v pracovní době. V tomto případě se buď krátí plat nebo pracovní činnost nutno prokazatelně vykonávat mimo pracovní dobu.

Služební postup není právně zajištěn. Podstatná je kvalifikace a doporučení služebně nadřízeného, který povinně uskutečňuje nejméně 1 krát ročně pohovory se všemi podřízenými a hodnocení jednou za 6 měsíců až 2 roky u všech zaměstnanců (kromě tzv. senior managers), celkem pěti stupni známek a s možností odvolání (průměrně se odvolává přibližně 0,2 %).

Platové rozdíly mezi vyššími úředníky veřejného a soukromého sektoru jsou značné, a to ve prospěch soukromého sektoru. Existuje 18 platových stupňů (podle druhu a zařazení funkce, které je výsledkem ohodnocení pracovní náplně podle stanovených norem). Proti zařazení se lze odvolat. V rámci platového rozpětí lze vždy po roce dosáhnout zvýšení platu. Existují věrnostní příplatky a mnoho druhů platových příplatků, např. za vynikající výkon podle pevné percentuální sazby, jestliže zaměstnanec dosáhl v dané kategorii platového stropu, za výborné výsledky podle pravidel jednotlivých resortů aj. Uplatňuje se odměňování podle výkonu. Hlediska jsou: obtížnost a způsob výkonu práce, nadprůměrné výsledky (přínos). Rozhodnutí v platových věcech musí být písemné a odůvodněné. Při ročním hodnocení lze získat jeden i více příplatků, zvýšení platu nebo zůstat na stejné platové úrovni.

Zvláštní odměny (bonus) lze získat za zvlášť významné výsledky (např. dokončení projektu). Bonus za výsledky nebo za věrnost je dočasný (účelový) příplatek; jeho výplata může být kdykoli zastavena. Věrnostní příplatek se zpravidla poskytuje nejméně na 3 roky a zakotvuje se smluvně.

Ministerstvo vnitra určuje, kterým kategoriím lze bonus poskytovat. Mimoto lze zvýhodnit i jednotlivce vzhledem ke zvláštní nebo nedostatkové kvalifikaci. Např. nyní jsou to odborníci na počítače, finanční (ekonomičtí) a daňoví experti. Bonus se přestává vyplácet, jakmile se výcvikem nebo jiným opatřením odstraní nedostatek odborníků.

Pracovní doba je průměrně 38 hodin týdně. Dovolená činí 24 dnů ročně a zvyšuje se podle věku (o 1 - 6 dnů) a u mladistvých. Obvykle se pracuje 40 (místo stanovených 38) hodin týdně, čímž se získává 12 dnů dovolené navíc. Povoluje se mj. i kratší placená nepřítomnost v práci - pro odborovou činnost (do 30 dnů ročně), z rodinných důvodů (1 - 4 dny). V případě onemocnění je nárok na 100 % plat do 18 měsíců, poté 80 %. Plat se nesnižuje, jestliže jde o onemocnění z povolání nebo o případ, že nemocný zaměstnanec plní povinnost nejméně ve 45 % pracovní doby. Pojištění pro případ nemoci je výhradně záležitostí soukromého pojištění zaměstnance (povinné pojištění se vztahuje na smluvní zaměstnance). Zaměstnanec se však může zapojit do systému zdravotního pojištění, do kterého přispívá a od r. 1989 zaměstnavatel poskytuje určitý vyrovnávací příspěvek (zmírnění rozdílu oproti postavení v soukromém sektoru).

Na základě vládního dokumentu „Směrem k obecné správní službě“ („On course for a General Administrative Service“) z listopadu 1994 byl zřízen v roce 1995 Úřad pro vyšší veřejnou službu (SPS - Senior public service), který dosud zahrnuje pouze úředníky v nejvyšších stupních 17 - 19 (cca 300 osob) s výjimkou diplomatického sboru. Smyslem je zavést integrovaný přístup k této skupině nejschopnějších a nejvýše placených úředníků, aniž se však mění platný právní stav (jsou přijímáni na vysoké místo na základě konkursu na dobu určitou). Záměrem je též rozšířit tuto skupinu o další stupně (16 a nižší), avšak postupně podle toho, jak to umožní kapacita úřadu.

Ministerstva zajišťují školení pro odborné činnosti, které nelze vykonávat bez zvláštního výcviku. Jinak, je-li školení (studium) alespoň zčásti též v zájmu zaměstnavatele, lze je hradit do 50 % výdajů.

Za porušení povinností nebo chování, které neodpovídá požadavkům kladeným na státního zaměstnance, lze uložit disciplinární sankce. Zahrnují: písemné napomenutí, dodatečnou práci bez nároku na odměnu, srážky z platu, snížení platu, dočasné suspendování (se sníženým nebo pozastaveným platem) a propuštění. Zaměstnanec má právo vyjádřit se k věci a právo na přezkoumání rozhodnutí rozhodčím orgánem, případně soudem.

Ukončení zaměstnaneckého poměru. U zaměstnanců jmenovaných do stálého zaměstnaneckého poměru je jeho ukončení možné jen z důvodů stanovených v zákoně, a to: dosažení věku předepsaného pro určitou činnost, dosažení penzijního věku, nesplnění kvalifikačních požadavků nebo neschopnost zastávat úřad, uvedení nepravdivých údajů při vstupu do zaměstnání nebo při lékařské prohlídce, zkrátka předpokladů vyžadovaných pro jmenování, trvalá invalidita, zrušení pracovního místa, nadstav zaměstnanců, na žádost zaměstnance.

Pořadí při snižování stavu zaměstnanců: dobrovolný odchod ze zaměstnání, více než 35 služebních let (počínaje od služebně nejstarších), mladší 35 let (počínaje od nejmladších), nejkratší služební léta. Při propouštění pro nadbytečnost (reorganizace apod.) se vyplácí plat nejméně 3 měsíce, v dalších obdobích se postupně snižuje.

Nárok na důchod vzniká dosažením 65 let věku. Jeho výše závisí na platu v posledních 2 letech a délce zaměstnání. Od 1. ledna 1996 byla zavedena možnost předběžného důchodu již od 55 let (při snížení maximální penze na 70% za 40 let služby).

Nápravy rozhodnutí ve věcech zaměstnaneckého poměru lze dosáhnout v odvolacím řízení uvnitř úřadu a je-li rozhodnutí konečné, tedy před Rozhodčím orgánem veřejné služby. Proti jeho rozhodnutí se lze odvolat k Ústřední odvolací radě.

Volené smíšené poradní výbory zastupují zaměstnance v jednání o personální politice, organizaci a bezpečnosti práce atd. Rámcové podmínky pro zaměstnance vlády (ministerstev, policie, soudů, školství, úřadů provincií a obecních úřadů) vyjednává ministr vnitra se třemi odborovými federacemi. Jednání se uskutečňuje dvakrát týdně na půdě Národní smíšené komise pro veřejnou službu. Podle zákona podmínky zaměstnání úředníků jsou předmětem kolektivního vyjednávání mezi státem (jako zaměstnavatelem) a odbory.

Rakousko

Státní služba ve veřejnoprávním služebním poměru patří k typu „career“: po šestileté zkušební době (k výcviku a osvědčení se), ukončené závěrečnou zkouškou (od 1. ledna 1995), je úředník jmenován definitivně, a to doživotně (zůstává ve služebním poměru i po penzionování). Úředník podléhá zvýšené odpovědnosti trestní, civilní a disciplinární; z jeho postavení vyplývají zvláštní povinnosti jako je vázanost pokyny udělenými k tomu příslušnými představenými, doživotní mlčenlivost o úředních věcech nebo zvláštní věrnostní povinnost založená slibem a zaměřená k dodržování právního řádu.

Nadále se rozlišují veřejní zaměstnanci mimosmluvní (úředníci) a smluvnís výhledem, že smluvní služební poměry postupně nahradí veřejno - právní služební poměry, ovšem s výjimkou justice, exekutivy a vojenské služby. Postavení spolkových úředníků upravuje zákon o úřednickém služebním právu (Beamten - Dienstrechtsgesetz - BDG 1979), postavení zemských úředníků zákonodárství každé z devíti zemí, v podstatných věcech shodně s BDG. Pro smluvní veřejné zaměstnance platí zvláštní zákon (Vetragsbedienstetengesetz) z r. 1948 a zvláštní služební řády, jejichž ustanovení upravují zpravidla kogentně převážný obsah tohoto služebního poměru regulovaného, kdežto obecné pracovní právo, se na ně vztahuje jen subsidiárně a smluvní ujednání jsou spíše výjimečná. Základní norma BDG; má obecnou část (§ 1 až 135);

(§136 až 240), týkající se jednotlivých druhů státní služby ve všeobecné správě, ozbrojených silách, státním návladnictví, školství, poštovní a telegrafní správě; závěrečnou část (§ 241 až 248). Procesní ochranu úřednických práv zaručuje zvláštní zákon z r. 1958, o řízení ve věcech služebního práva, a to včetně soudní ochrany přezkoumáním správních rozhodnutí.

Jmenování úředníků se provádí rozhodnutím o propůjčení plánovaného služebního místa; u spolkových úředníků se vyžaduje souhlas spolkového kancléře, zemské úředníky jmenují zemské vlády. V roce 1994 byl zaveden nový systém platového postupu, podle nějž každý úředník určité kategorie má zaručeno platové zvýšení probíhající v 19. stupních každé kategorie (Verrückungssystem mit Funktionszulagen). Vedle toho existuje „Dienstklassensystem“, pro nějž je charakteristický institut povýšení. Úředník může postupovat ve dvouletých intervalech do vyššího stupně; na povýšení však není právní nárok. Jde o uzavřený systém, do nějž není volný přístup. Úředníci, kteří patří do tohoto systému, mohou však optovat pro nový postupový systém (Verrückungssytem).

Výkonnost úředníka ověřují zvláštní komise na základě hodnocení představeného. Systém hodnocení byl reformován v roce 1994 na základě zákona o platové reformě (Besoldungsreform - Gesetz 1994, BGB l. Nr. 550). Výsledky hodnocení jsou důležité jak z hlediska správního, tak finančního, a hodnocení se tak stalo motivačním faktorem pro úředníka a vede ke zvýšení jeho výkonnosti. Hodnocení není pravidelné, ale od 1. ledna 1998 je prováděno vždy před povýšením úředníka anebo v případě, že jeho výkonnost je nízká. Hodnocení má tři stupně a negativní hodnocení má přímý dopad na plat. Od 1. ledna 1998 se rovněž zavedl jako povinný hodnotící instrument strukturovaný individuální pohovor nadřízeného s podřízeným, který však nemá přímý vztah k platu.

Propuštění ze služby je přípustné jen pro dlouhodobě a opakovaně (3 roky) nedostatečné pracovní výsledky nebo pro hrubé porušení služebních povinností, v praxi však k němu téměř nedochází.

Platy a penze jsou upraveny mimo BDG samostatnými zákony, při jejichž přijímání se uplatňuje kolektivní vyjednávání dohodou vlády s odbory i mimo odborovými zastupitelstvy úředníků o návrhu zákona, který teprve potom spolková či zemská vláda předkládá příslušnému zákonodárnému sboru (Národní radě, zemskému sněmu). V roce 1997 byla přijata nová úprava výpočtu důchodu. Důchod se bude vypočítávat na základě průměru nejvyšších 180 až 216 měsíčních platů. Tento způsob bude zaváděn postupně od roku 2003 a v roce 2020 bude plně realizován.

Disciplinární právo (týká se i úředníků ve výslužbě) počítá s řízením před disciplinárními komisemi při ústředních úřadech s odvoláním k vrchní komisi při Úřadu spolkového kancléře. V řízení je stát zastoupen disciplinárním žalobcem (Disziplinaranwalt), obviněný úředník obhájcem (Verteidiger).

Spojené Království (UK)

V UK neexistuje striktní oddělení mezi veřejným a soukromým právem jako je tomu v právních systémech ostatních členských zemí Evropské Unie a to se projevuje i ve veřejné správě (public administration), která je definována široce a postrádá členění na jednotlivé sbory jako je tomu například ve Francii. Většina míst ve veřejné správě je obsazována na základě smlouvy, přičemž není jasné rozlišení mezi místy na základě veřejné smlouvy a soukromé smlouvy. Je též třeba připomenout, že od konce 80. let byly přenášeny postupně z ministerstev výkonné funkce na tzv. „agencies“ s cílem zvýšit účinnost v poskytování veřejných služeb a zabezpečit jejich efektivní management. V těchto agenciích, které zaměstnávají již více než polovinu britské civil service, mají zaměstnanci status státních zaměstnanců (state employees) nebo veřejné služby (civil servants).

Zásadním prováděcím předpisem je rozsáhlý Civil Service Management Code (znění z 1. února 1993), kterým byl nahrazen předchozí Civil Service Pay and Conditions Code.

Většina charakteristik britské státní (veřejné) služby ji řadí k systému „position“.

Výchova je v kompetenci ministerstev. Povýšení do některých tříd se váže na absolvování několikatýdenních kursů. Na systému a realizace kursů pro vyšší místa se podílí Civil Service College (při úřadu vlády).

Státní občanství není podmínkou pro přijetí do veřejných služeb. Není stanoveno věkové omezení; zkušební doba až po 7. stupeň je maximálně dvouletá. Obsazování vyšších míst je možné a je delegováno na jednotlivá ministerstva až do 5. stupně. Pro stupeň 5 a vyšší stupně se organizuje nábor pod dohledem nezávislých komisařů veřejné služby. U zájemců pro „rychlý proud“ (fast stream) rozhoduje Úřad pro veřejnou službu (OPSS: Office of Public Service and Science). Povyšování do nejvyšších dvou stupňů je posuzováno zvláštní výběrovou komisí (SASC - Senior Appointment Selection Committee) I tato místa jsou nepolitická. Občas se organizují konkursy pro starší uchazeče, aby se jim i státu zhodnotily zkušenosti nabyté v soukromém sektoru. Na přijímací řízení dohlíží Civil Service Commission. Hodnotí se znalosti, „důvěrné reference“ o osobě a schopnostech uchazeče, průběh pohovoru.

Platový postup je automatický. Je možný příplatek za mimořádné výsledky (schvaluje státní tajemník). Služební postup je založen na služebním stáří a atestaci, která spočívá v ročním hodnocení a pohovoru. U vyšších úředníků rozhoduje státní tajemník po schválení ministrem. Nejvyšší úředníky vybírá premiér ze seznamu vhodných kandidátů. Služební postup je možný na volné místo v příslušné třídě; není vázán na druh práce, na pracovní specializaci. Je častý např. přechod z jednoho ministerstva do druhého.

Z hlediska možné účasti v politice jsou zaměstnanci rozděleni do 3 skupin; manuální pracovníci nejsou omezeni; příslušníci střední zaměstnanecké skupiny mohou získat souhlas k politické aktivitě, nesmí však kandidovat do parlamentu nebo do evropského parlamentu; od stupně 7 výše s ti, kdo o pracují v okolí ministra nebo mají významnější styk s veřejností, se mohou se zvláštním svolením účastnit politického dění místního významu. Ministři mohou jmenovat poradce nejdéle na funkční období premiéra. Jmenují vysoké úředníky, ale podklady o kandidátech neobsahují informace o jejich politickém zařazení.

Právo na odborové sdružování nemají vládní úředníci. Právo na stávku není výslovně zakázáno, ale stávka může mít pro účastníky disciplinární nebo platové důsledky. Zákonem je zakázáno např. policii. V místní správě se stanoví inkompatibilita funkce s volenými funkcemi v daném místě.

Úředníci jsou vázáni zejména zákonem o služebním tajemství a právními akty upravujícími přijímání darů a souhlas k placeným činnostem, které v zásadě nejsou dovoleny.

Podle zákona o prevenci korupce platí ohlašovací povinnost ohledně nabídky úplatku, zákaz přijímat dary a výhody v souvislosti s funkcí (vztahuje se i na členy rodiny).

Pravidla o zaměstnávání v soukromém sektoru mají vyloučit, aby mohlo vzniknout (byť i nepodložené) podezření, že rozhodování a jednání úředníků může být ovlivněno nadějí na pozdější zaměstnání u soukromé firmy apod. Nemá však docházet ke zbytečným omezením. Premiér proto jmenuje poradní výbor z osob zkušených ve vztazích veřejného - soukromého sektoru, kteří rozhodují nebo připravují rozhodnutí premiéra v těchto věcech.

Platí zákaz soukromého zaměstnání, které by mohlo ohrozit řádný výkon služby. Lukrativní zaměstnání vyžaduje povolení od vedoucího (zpravidla osobního oddělení). Obvykle se povolí vedoucí místo u rodinné společnosti, ustavené za účelem zhodnocení úředníkových aktiv. Ze zákazu (i z ohlašovací povinnosti) je vyňato vlastnictví podílů společnosti, pokud podíl neumožňuje kontrolu společnosti nebo nejde o rozpor s principy zakotvenými v regulích.

Vyžaduje se vládní souhlas k placenému zaměstnání do 2 let od skončení služebního poměru. Vyřizování těchto žádostí je upraveno velmi podrobnými směrnicemi.

Z obecných zásad služby se uvádí dále: Povinnost za všech okolností prokazovat věrnost státu, zákaz podřídit povinnosti osobním zájmům, zákaz zneužití postavení k prosazení osobních zájmů, zákaz hazardních her a spekulací, zákaz soukromých finančních transakcí, může-li vzniknout pochybnost využití informací dostupných z titulu funkce, povinnost dostát profesionálním požadavkům a zdržet se činností, která by mohla úředníka diskreditovat.

V disciplinárních věcech rozhodují komise; připouští se odvolání. Jak je uvedeno výše, podrobnosti jsou upraveny v dohodě s odbory.

Platy jsou stanoveny pro jednotlivé stupně rozpětím. Poskytují se další výhody, např. slevy v městské dopravě. Odměňování je vázáno na výsledky hodnocení, které se provádí obvykle jednou ročně, ale v některých institucích i častěji, a zahrnuje všechny zaměstnance. Platy a jejich zvyšování jsou svázány s výkonem.

Premiér je i ministrem státní služby, tuto jeho působnost však většinou vykonává státní tajemník. V úřední rovině odpovídá za státní službu úřad vlády a ministr financí (Státní pokladna).

Odvolací řízení probíhá v resortech. Soudní spory nejsou časté (vyskytují se např. v platových věcech).

Polsko

Služba civilních úředníků v Polské republice je upravena zákonem o civilní službě z 5. července 1996 (Sbírka zákonů 1996, č. 89, pol. 402, ve znění pozdějších předpisů); na některé zaměstnance se však vztahuje i nadále zákon o pracovnících státních úřadů z roku 1982. Dne 18. prosince 1998 přijaly obě komory polského Parlamentu (Sejm i Senát) nový zákon o civilní službě, který však prezident nepodepsal a s ohledem na pochybnost o ústavnosti pěti ustanovení zákona jej zaslal Ústavnímu soudu k vyjádření. Zákon má nabýt účinnosti od 1.7.1999. Pro úředníky místní samosprávy platí zvláštní zákon z roku 1990.

V novém zákoně o civilní službě z roku 1998 převažujíprvky veřejnoprávního služebního poměru typu „career“. Civilní státní službu (dále jen „služba“) lze charakterizovat těmito znaky:

a) cílem je zajistit profesní, solidní, nestranné a politickyneutrální plnění úkolů státu;

b) vytváří se „sbor civilní služby“ (korpus sluzby cywilnej), v němž jsou jak pracovníci civilní služby zaměstnaní na základě pracovní smlouvy podle ustanovení tohoto zákona, tak úředníci civilní služby zaměstnaní na základě jmenování do služby podle ustanovení tohoto zákona;

c) úředníkem se může stát osoba, která: - je polským státním občanem, - plně požívá veřejných práv, - nebyla trestána pro trestný čin spáchaný úmyslným zaviněním, - má kvalifikaci požadovanou pro civilníslužbu a těší se bezvadné pověsti;

d) limity jmenování úředníků do služby na daný rozpočtový rok a limity finančních prostředků na odměny a školení členů sboru státní služby vymezuje zákon o státním rozpočtu; Rada ministrů (RM) určuje každoročně tříletý plán limitu jmenování úředníků státní civilní služby a předkládá ho na vědomí Sejmu současně s návrhem zákona o rozpočtu;

e) pro řízení služby je vytvořena šestnáctičlennáRada státní civilní služby jako poradní orgán předsedy RM ve věcech státní civilní služby, plnící úkoly, které souvisejí s vytvářením služby a jejím fungováním v souladu se zákonem stanovenými zásadami. Členy Rady i jejího předsedujmenuje ministerský předseda;

f) vedoucí představitel služby, kterého ustanovuje ministerský předseda z úředníků státní civilní služby na období pěti letje podřízen ministerskému předsedovi. Vedoucí představitel pro státní službu vykonává své úkoly pomocí Úřadu státní civilní služby; může též vytvářet kolektivy a komise jako pomocné nebo poradní orgány v otázkách náležejících do okruhu jeho činnosti. Činnost úřadu i jeho organizační strukturu upravuje statut, který vydává formou nařízení předseda RM;

g) na úřadech se zřizuje funkce generálního ředitele úřadu, který je podřízen příslušnému ministrovi, vedoucímu ústředního úřadu státní správy anebo vojvodovi a do jehož působnosti patří:

ga) odpovědnost za činnost a stabilitu práce úřadu, vytváření podmínek této činnosti a správné organizace práce,

gb) zabezpečování pracovněprávních úkolů vůči pracovníkům úřadu a realizace personální politiky ve státní službě,

gc) úkoly náležející vedoucímu správy úřadu podle zvláštních předpisů;

h) generální ředitel úřadu organizuje nábor kandidátů do služby tím, že veřejně informuje o volných místech ve službě (na přístupném místě v sídle úřadu a v časopisu Biuletyn sluzby cywilnej);

ch) pracovní vztah zaměstnance civilní služby se zakládá pracovní smlouvou na dobu neurčitou nebo určitou ne delší než tři roky; v případě smlouvy na čas určitý může být vztah ukončen dvoutýdenní výpovědí. Zavádí se povinnost přípravné služby, která končí zkouškou, jejíž výsledek má rozhodný vliv na uzavření smlouvy na dobu neurčitou. Pouze absolventi KSAP (Národní školy veřejné správy) jsou vyňati z povinnosti přípravné služby;

i) za podmínek stanovených zákonem je možné úředníka přeložit ze služebních důvodů i proti jeho vůli; zákon stanoví případy, v nichž je souhlas úředníka nezbytný. Zákon stanoví též podmínky pro jmenování do služby (mj. i znalost nejméně jednoho cizího jazyka) a dále podmínky obsazování nejvyšších míst ve službě;

j) pracovní poměr ve službě zaniká z veřejnoprávních důvodů stanovených zákonem. Skončit může ve 3 měsíční výpovědní lhůtě: - ze zdravotních důvodů, - pro dosažení důchodového věku, - pro podvakrát po sobě následující negativní hodnocení, - pro ztrátu bezvadné pověsti, - pro odmítnutí podrobit se vyšetření zdravotního stavu. Bez výpovědi může pracovní poměr skončit: - pro nepřítomnost na pracovišti z důvodu nemoci, která trvá déle než 1 rok, - z důvodu izolace v souvislosti s infekční chorobou. Pracovní poměr může rovněž skončit dohodou; úředník však nemůže být propuštěn z důvodu snižování stavu úředníků pro nadbytečnost;

k) zákon obsahuje zvýšené povinnosti úředníků a stanoví též jejich práva. K právům úředníků patří dodatková dovolená a zdravotní dovolená; za dobu nemoci náleží za roční období odměna a příspěvek za nemoc. K povinnostem patří mimo jiné zákaz účastnit se stávky nebo protestní akce narušující normální chod úřadu, zákaz funkcí v odborové organizaci, zákaz účasti v politické straně a zákaz výkonu funkce člena obecního zastupitelstva;

l) úředník podléhá stálému hodnocení ze strany jeho přímého nadřízeného;

m) o vzdělávání úředníků se stará úřad, v němž je úředník zaměstnán;

n) zákon stanoví zásady odměňování úředníků; výše základní odměny a dodatku k ní se stanovují prostřednictvím koeficientů;

o) úředník podléhá disciplinární odpovědnosti; nejpřísnějším kázeňským trestem je vyloučení ze státní služby;

p) podpůrně se pro pracovní poměr úředníků používají předpisy zákoníku práce Polské republiky.

Federální státní služba v USA

Od reformy z 80. let minulého století se aplikuje „merit system“, v poslední době označovaný jako „poziční systém“. Nahradil předchozí systém (zvaný „spoils“ - kořist), v němž místa ve veřejné správě obsazovala politická strana, která vyhrála volby. Systém „spoils“ byl kritizován za přílišnou politizaci státní služby, ovládané patronátním principem. To, co je dále uvedeno se týká federální státní služby. Zaměstnanecké vztahy federálních státních zaměstnanců upravuje zvláštní zákon z roku 1978, doplněný o další normy, týkající se zejména odměňování, sociálního a důchodového zabezpečení.

Prezident a viceprezident USA provádějí od roku 1993 reformu federální správy s důrazem na snižování nákladů. Mezi lety 1993 a 1998 klesl počet federálních zaměstnanců o více než 250. 000 a v roce 1999 bude činit, bez zaměstnanců Ministerstva obrany 1,88 mil. osob. Více než 170. 000 zaměstnanců odešlo po dohodě proti vyplacení odstupného.

Systém federální státní služby byl vytvořen a převážně dosud spočívá na těchto zásadách:

1. Výběr veřejných zaměstnanců spočívá na otevřeném, každému dostupném přístupu ke vstupním zkouškám;

2. snaha depolitizovat veřejnou službu - založení autority a legitimity veřejných úředníků na profesionálních předpokladech; jde o službu celé veřejnosti;

3. právní ochrana zaměstnání.

Nejvyšší vedoucí funkce ve federální správě tvoří skupina „senior Executive Service“, v níž se kombinují politické a profesionální prvky. Patří sem: úředníci jmenovaní politicky - (nikoli z kariérních úředníků), kteří nesmějí tvořit více než 10 % personálu; úředníci na omezenou dobu ( 1 až 3 roky, možno i opětovně) - rovněž politická jmenování; úředníci na omezenou dobu pro naléhavé úkoly; většinu tvoří kariérní úředníci, jimž jsou vyhrazena některá místa.

Ve státní službě se kombinuje přístup manažerský, politický a právní. Manažerský přístup prosazuje efektivitu a úspornost. Dnes se staví na širokém využití systému „career“ (služebního postupu), který podporuje kvalifikaci a ochranu před politickou zvůlí.

V posledních 6 letech byl podstatně posílen manažerský princip v americké federální státní správě. Rozhodování o většině otázek týkajících se federálních zaměstnanců byla delegována na agentury, což jsou správní úřady a státní organizace se značným stupněm nezávislosti. Za činnost agentury odpovídá její vedoucí, který má relativní volnost v zacházení s rozpočtovými prostředky. Je vázán cíli, na kterých se dohodne s nadřízeným úřadem a při jejich nesplnění může být odvolán.

Vedoucí agentury řídí samostatně personální otázky agentury včetně přijímání nových zaměstnanců a propouštění. V některých věcech je proti jeho rozhodnutí přípustné odvolání, buď ke správnímu soudu nebo k zvláštnímu federálnímu úřadu (Office of Personal Management). V rámci některých agentur byly vytvořeny osobní úřady, které zajišťují veškeré činnosti týkající se postavení zaměstnanců.

Využití prvků kariérního systému je omezené a zásadně se odlišuje od kariérního systému v Evropě.

a) Prvním podstatným rozdílem je skutečnost, že zaměstnanec je přijímán na určité pracovní místo do určité agentury a nemá nárok na služební postup. Může se však přihlásit do výběrového řízení na jiné pracovní místo.

b) Druhý rozdíl spočívá v tom, že i kariérní zaměstnanec může být ze státní služby propuštěn a skutečně se tak děje. Důvodem může být, buď snižování stavu agentury nebo nedostatečná výkonnost zaměstnance. Snižování stavu agentury se děje tak, že zaměstnanci vykonávající obdobnou práci jsou seřazeni do žebříčku. Nejníže postavení jsou propuštěni nebo přeloženi. V úvahu se bere hodnocení zaměstnance, jeho status a další kritéria. Kariérní zaměstnanec má pouze jistotu, že pokud agentura propouští a no dosahuje stejných pracovních výsledků jako jiný zaměstnanec mimo kariérní systém, bude mít před ním přednost.

Na dobu nejvýše 120 dnů v kalendářním roce může být federální státní zaměstnanec přeložen na jiné místo i bez svého souhlasu. Podmínkou je, že nové místo výkonu práce není příliš daleko od původního.

Ruší-li se nebo převádí-li se pracovní místo do jiné agentury, má kariérní zaměstnanec právo na to, aby mu agentura nabídla jiné pracovní místo odpovídající jeho kvalifikaci, případně kvalifikaci nižší. Není-li takové místo, zaměstnanec může být propuštěn.

Základem je klasifikace pracovních míst, zahrnující popisy prací, jejich zařazení do katalogu pracovních míst a platové ohodnocení.

Povinnosti a odpovědnost jsou velmi detailně popsány: povaha a druh práce, kým je kontrolován, čím se řídí (rutinní nebo samostatná práce), práce s lidmi, povaha a rozsah rozhodování, kontrolní působnost, kvalifikační požadavky. Uplatňují se četné další klasifikace pracovních funkcí - výkonný, administrativní, odborný, technický zaměstnanec; z jiného hlediska - zaměstnanec kancelářský, operační, technický, obchodní atd. Popis i jednoduchého místa je tří a vícestránkový. Čím více odpovědnosti, tím vyšší zařazení. V jednotlivých kategoriích se rozlišuje 15 i více stupňů, do nichž se zařazuje cca 2 800. 000 zaměstnanců. Existuje Generální registr míst ve federální správě a některé další registry (např. pro zahraniční službu).

Kritizuje se rigidnost popisů a „nehumánnost“ systému - nebere dostatečný zřetel na zvláštní schopnosti a přínos lidí. Vláda se snaží získat schopné zaměstnance, např. upouští od méně významných požadavků, jako věková omezení nebo formální vzdělání, pokud nejsou bezprostředně nezbytné pro dané místo.

Snaha diferencovat odměňování naráží - stejně jako jinde ve světě - na obtíže s kvantifikací a měřením kvality administrativní práce. Redukce státního aparátu je doprovázena opatřeními na ochranu některých skupin (veteránů, starších zaměstnanců), předčasným penzionováním, rozdělováním pracovní náplně do více částečných úvazků apod.

Pravidla politické neutrality (dva zákony z r. 1939 a 1940) stanoví zákaz aktivní účasti v politických funkcích a kampaních. Kritizuje se nepřesné vymezení těchto pojmů, které vede někdy k přílišnému omezení svobody slova.

Politický přístup ke státní službě vyžaduje, aby cíle sledované veřejností a volenými reprezentanty byly pozitivně přijímány veřejnou službou tak, aby nebylo ohroženo plnění oficiálního politického programu. To odůvodňuje politické nominace. Přílišné politizaci se čelí pravidlem, že 70 % ze skupiny nejvyšších úředníků musí mít nejméně 5 let praxe ve státní správě. Výhody pro válečné veterány a zastoupení menšin jsou též příkladem ústupku politickému hledisku. Organizují se přípravné kursy pro vstupní zkoušky do státní služby, aby se vyrovnala nevýhoda těch, kdo mají horší přístup ke kvalitnímu vzdělání.

Právní přístup. Od doktríny „výsadního postavení“ (zaměstnanci se dostává od vlády výsady být ve státní službě a ten dobrovolně přistupuje na adekvátní omezení) se přešlo k pojetí, podle něhož státní zaměstnanec má stejná ústavní práva jako ostatní občané. Pokud je vláda omezí (např. požadavek politické neutrality), musí prokázat, že je to nutné pro dané pracovní místo nebo zachování základních hodnot a principů systému. Takto to chápe soudní praxe (rozhodování soudů ve věcech personální politiky a praxe ve státní službě se datuje od 50. let). Dnes mají zaměstnanci ústavní (nikoli pouze statutární nebo administrativní) právo na podání žalob, jsou-li omezeni ve svobodě sdružování, jde-li o poškození jejich pověsti, jestliže propuštění ze služby je spojeno s drastickým omezením další možnosti zaměstnání (vysoký věk, úzká specializace), je dotčen jejich hmotný zájem, ohroženo smluvně garantované úřední postavení (tenure) aj. Řízení probíhá před nezávislou komisí a je blízké řízení soudnímu. Soudy rozhodují ve prospěch svobody projevu zaměstnance - včetně veřejné kritiky úřadu (korupce, nepořádku ve státní správě apod., s výjimkou vědomě nepravdivého osočování). Primární je loajalita vůči veřejnosti (před věrností vládě). Preferuje se individuální přístup, např. nelze předepsat nástup mateřské dovolené obecně, nýbrž určuje se podle zdravotního stavu zaměstnankyně.

Pokud úřední činitel měl vědět, že svým aktem poruší ústavní práva, je odpovědný hmotně (příp. trestně). Nejde jen o kompenzaci škody v individuálních případech, ale o princip (citováno z rozhodnutí Nejvyššího soudu), který vede úředníky k striktnímu dodržování ústavních práv.

Počet soudních sporů narůstá. Nejvyšší federální soud razí názor, že běžné personální záležitosti by měly být řešeny mimosoudně, uvnitř státní správy.

Kolektivní vyjednávání nebylo do 60. let uznáváno. Není federální zákon, zákony a praxe států jsou rozdílné. Převažuje tendence utvářet personální politiku kolektivním vyjednáváním. Podle tabulek z r. 1980 od 30 do 70 % zaměstnanců v jednotlivých skupinách je odborově organizováno. Zaměstnanci se sdružují podle profesí (učitelé, požárníci) nebo druhu práce - tvoří se „vyjednávací jednotky“. Většina jednotky pak zvolí odbory, které pověří vyjednáváním (tzv. výhradní pověření). Týká se platů, pracovní doby, služebního postupu, výchovy, kázně aj.

Kolektivní vyjednávání je v některých případech povinné, v jiných přípustné, v některých zakázané. V případě neshody se nejvíc uplatňuje arbitráž, řízení quasi - judiciálního typu. Některé státy připouštějí v tomto případě stávku na podporu zaměstnaneckého stanoviska. Kolektivní vyjednávání se nepřipouští ohledně řízení zaměstnanců, rozpočtu administrativní jednotky, náboru a výběru zaměstnanců aj. (u většiny federálních zaměstnanců i ve věci platů a pracovní doby). Právo na stávku má rovněž různá omezení.

Kolektivní vyjednávání je vedeno mezi vedoucím agentury, případně jím pověřeným osobním úřadem a odborovou organizací zastupují všechny zaměstnance agentury.

* * *