Článek 79 odst. 2 Ústavy České republiky předpokládá, že právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upraví zákon. Tímto zákonem je návrh zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
Vytvoření občanské státní služby (dále jen „státní služba“) v právním řádu České republiky po 50 letech vyžaduje včlenit do něho organicky služební zákon. Tento cíl je sledován návrhem zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) a návrhem zákona, kterým se provádějí změny v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a mění zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, které se spolu s návrhem služebního zákona společně předkládají. Jedná se o tři návrhy zákonů, představující jeden celek, který nelze dělit.
Právní úprava státní služby má zakládat veřejnoprávní režim fyzické osoby-státního zaměstnance k České republice jako zaměstnavateli s tím, že ve věcech služebního poměru bude jménem České republiky vystupovat příslušný vedoucí státní zaměstnanec- představený, který bude služebním orgánem (§ 9 návrhu služebního zákona). Jedná se o masivní zásah do dosavadních zaměstnaneckých (pracovněprávních) vztahů, proto je potřebné zajistit návrhem zákona organické začlenění právní úpravy státní služby do právního řádu České republiky v téže časové rovině.
S ohledem na značný počet zákonů, které se navrhuje změnit, se předkládá samostatný návrh zákona, protože začlenit je do návrhu služebního zákona by neúměrně zatížilo jeho rozsah a zmenšilo jeho přehlednost.
Návrh zákona řeší tři okruhy problémů. V prvním okruhu jsou soustředěny zákony, vztahující se ke správním úřadům a jejich postavení ve státní službě, ve druhém jsou obsaženy zákony, které se dotýkají pracovních vztahů a ve třetím okruhu jsou zařazeny zbývající zákony, jež nelze zařadit do předchozích dvou okruhů, avšak jejichž předmět úpravy se dotýká okruhu právních vztahů, které upravuje návrh služebního zákona.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah návrhu zákona
Finanční dosah návrhu služebního zákona je uveden v důvodové zprávě k návrhu služebního zákona. Změny navrhované zákonem o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nemají samy o sobě finanční dosah, neboť jsou důsledkem změn podle služebního zákona.
K čl. I
Podle zákona o ochraně veřejného zdraví vycházejícího z pracovněprávních předpisů jmenuje a odvolává hlavního hygienika České republiky na návrh ministra zdravotnictví vláda. Ministr zdravotnictví může jmenovat zástupce hlavního hygienika České republiky. Krajské hygieniky do úřadu ustanovuje a z úřadu odvolává na návrh hlavního hygienika České republiky ministr zdravotnictví.
Hlavní hygienik České republiky a jeho zástupce jsou součástí Ministerstva zdravotnictví. Krajští hygienici jsou orgány státní správy, mají proto být státními zaměstnanci podle služebního zákona. Jmenování a odvolání vedoucích státních zaměstnanců-představených se navrhuje upravit v § 56 služebního zákona. V návaznosti na to, je proto třeba upravit též zákon o ochraně veřejného zdraví. Okresní hygienici orgány státní správy nejsou.
K čl. II, III, IV, čl. V bod 1, čl. VI bod 1, čl. VII bod 1 a 2, čl. X bod 1, čl. XI bod 2, čl. XII bod 1, čl. XIII, XIV bod 1, čl. XV bod 1, čl. XVI, čl. XVII bod 1 a 3, čl. XIX, XX, čl. XXII bod 1, čl. XXIV bod 4 a 7, čl. XXV bod 1, čl. XXVI bod 1
V zákoně
o státním odborném dozoru nad bezpečností práce,
o České zemědělské a potravinářské inspekci,
o České obchodní inspekci,
o územních finančních orgánech,
o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti,
o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa,
o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů,
o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví,
o podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci,
o drahách,
o vnitrozemské plavbě,
o rostlinolékařské péči,
o civilním letectví,
o léčivech,
kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko,
o veterinární péči,
o sociálně-právní ochraně dětí,
o okresních úřadech,
o telekomunikacích,
o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon)
se navrhuje upravit jmenování a odvolání vedoucích státních zaměstnanců-představených tak, aby bylo v souladu § 56 služebního zákona.
K čl. V bod 2, čl. VI bod 2, čl. VII bod 3, čl. X bod 2, čl. XI bod 3, čl. XIV bod 2, čl. XV bod 2, čl. XVI, čl. XVII bod 2 a 4, čl. XXIV bod 2, 3, 6, 8, 9 až 14, čl. XXV bod 2, čl. XXVI bod2
V zákoně
o územních finančních orgánech,
o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti,
o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa,
o orgánech státní správy České republiky v oblasti puncovnictví a zkoušení drahých kovů,
o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví,
o vnitrozemské plavbě,
rostlinolékařské péči,
o civilním letectví,
o léčivech,
o okresních úřadech,
o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon)
se navrhuje upravit důsledky organizačních věcí státní služby a pracovních vztahů zaměstnanců, kteří mají být napříště státními zaměstnanci.
V organizačních věcech jde především o vydávání vnitřních organizačních předpisů (organizačních řádů, popřípadě statutů) nadřízenými správními úřady (orgány).
V pracovních vztazích se jedná především o výběrové, popřípadě konkursní řízení na vedoucí místa. Podmínky výběrového řízení a způsob jeho provedení pro podmínky státní služby se navrhuje upravit ve služebním zákoně.
K čl. V bod 3
Specifické ustanovení o náhradě škody třetím osobám, které poskytly pomoc zaměstnancům územních finančních orgánů, se navrhuje zrušit. V § 103 návrhu služebního zákona se navrhuje upravit případy zvláštní odpovědnosti za škodu ve státní službě nebo v souvislosti se státní službou pro všechny státní zaměstnance, na které se bude služební zákon vztahovat, popřípadě vůči třetím osobám.
K čl. VIII bod 1
Navrhuje se stanovit, že právní charakter Vězeňské služby České republiky podle zákona č. 555/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se mění tak, že napříště půjde o správní úřady.
V návaznosti na § 3 návrhu služebního zákona budou zaměstnanci Vězeňské služby České republiky vykonávající správní činnosti, k jejichž služebním povinnostem budou patřit úkoly podle § 6 odst. 2 návrhu služebního zákona, ve státní službě.
K čl. VIII bod 2, čl. IX bod 1 a 2, čl. XVIII
Navrhovanou změnou se sleduje vymezit druhy pracovních vztahů, které se budou ve Vězeňské službě České republiky a celní správě České republiky uplatňovat. Půjde jednak o služební poměr příslušníků Vězeňské služby České republiky a příslušníků celní správy podle zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměrů příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, pracovněprávní vztahy podle zákoníku práce a služební poměr státních zaměstnanců podle služebního zákona.
V § 25 odst. 3 zákona o Komisi pro cenné papíry, která je ústředním správním úřadem, se navrhuje zrušit právní úpravu předpokládající specifické podmínky odměňování pro zaměstnance tohoto správního úřadu, kteří vykonávají státní dozor. V části desáté hlavě I služebního zákona se navrhuje právní úprava odměňování, která bude platit pro všechny státní zaměstnance v občanské státní službě. Pro další zvláštní úpravu odměňování není důvod.
K čl. XI bod 1
Jedná se o legislativně technickou změnu, kdy úkoly nadřízeného správního úřadu plní Ministerstvo průmyslu a obchodu, protože Ministerstvo hospodářství bylo zrušeno zákonem č. 272/1996 Sb.
K čl. XXI
Podle § 25 odst. 1 zákona o Veřejném ochránci práv je Kancelář Veřejného ochránce práv rozpočtovou organizací. Na odměňování zaměstnanců rozpočtových organizací se vztahuje zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech přímo, aniž by to musel zákon, kterým se Kancelář Veřejného ochránce práv zřizuje, zmiňovat. Přestože Kancelář Veřejného ochránce práv nebyla zřízena jako správní orgán (orgán státní správy), mohly by po přijetí služebního zákona vzniknout pochybnosti, podle kterého zákona mají být zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv odměňováni. Ustanovení odstavce 2 v § 27 zákona o Veřejném ochránci práv se proto navrhuje jako nadbytečné a matoucí zrušit.
K čl. XXII a XXXIV
Ustanovení § 57 odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí upravuje povinnost mlčenlivosti, která platí i po skončení pracovněprávního vztahu. Protože část zaměstnanců v Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí budou občanskými státními zaměstnanci ve služebním poměru, je třeba na tuto okolnost pamatovat.
To, co je uvedeno v předchozím odstavci, se podobně vztahuje na povinnost mlčenlivosti po skončení zaměstnání i v oboru působnosti zákona o státní sociální podpoře.
K čl. XXIII
Podle § 28 odst. 3 zákona o ochraně osobních údajů je činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů hrazena ze samostatné kapitoly státního rozpočtu České republiky. Úřad je tedy „orgánem, který je financován jako rozpočtová organizace“ a jako takový je přímo uveden v rozsahu působnosti zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. Přestože Úřad pro ochranu osobních údajů nebyl zřízen jako správní úřad (orgán státní správy), mohly by po přijetí služebního zákona vzniknout pochybnosti, podle kterého zákona mají být zaměstnanci Úřadu pro ochranu osobních údajů odměňováni. Navíc ze zákona o ochraně osobních údajů vyplývá, že ve smyslu zákoníku práce jsou zaměstnanci i inspektoři a předseda, ačkoli se o nich ustanovení § 30 odst. 4 nezmiňuje. Z uvedených důvodů se navrhuje v § 30 zákona o ochraně osobních údajů ustanovení odstavce 4 jako nadbytečné a matoucí zrušit.
Zákon o cestovních náhradách se vztahuje na všechny zaměstnance v pracovním poměru. V § 30 zákona o ochraně osobních údajů se proto současně s odstavcem 4 navrhuje zrušit i odstavec 5, který je rovněž nadbytečný a nezahrnuje inspektory a předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů.
K čl. XXIV bod 1 a 5 a čl. XXV bod 3
Ve vztahu k § 9, 44 a 56 návrhu služebního zákona je třeba v § 12 odst. 1 zákona o okresních úřadech stanovit podmínky jmenování přednosty okresního úřadu. Jde o to, že přednostou okresního úřadu může být jmenován jen ten, kdo je státním zaměstnancem a dále o to, že návrh na jeho jmenování má předkládat s ministrem vnitra také generální ředitel státní služby (§ 11 návrhu služebního zákona).
Ustanovení § 14 zákona o okresních úřadech, které upravuje případy neslučitelnosti funkce přednosty okresního úřadu a omezení jeho výdělečné činnosti a případy odvolání z funkce, se navrhuje zrušit; tyto záležitosti se navrhuje upravit pro státní zaměstnance v § 37, 44 a § 67 až 69 návrhu služebního zákona.
Podobně se navrhuje tyto záležitosti upravit ve vztahu k předsedovi Českého telekomunikačního úřadu, který bude vedoucím státním zaměstnancem-představeným.
K čl. XXVII, čl. XXXI a XXXIII
Státní zaměstnanci ve služebním poměru podle služebního zákona budou nemocensky pojištěni podle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, proto je třeba doplnit je do okruhu fyzických osob, na které se uvedený zákon vztahuje.
Služební poměr státních zaměstnanců je potřebné promítnout také do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
Navrhuje se vymezit úkoly služebních úřadů, v nichž státní zaměstnanci vykonávají státní službu, v provádění sociálního zabezpečení státních zaměstnanců.
V nové části sedmé, která se do zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení doplňuje, se navrhuje upravit posuzování zdravotního stavu státních zaměstnanců, kontrolu dočasné nepřítomnosti ve státní službě, ošetřování nemocného člena rodiny a uplatnění nároku na peněžitou pomoc v mateřství.
Podobné změny se navrhuje provést také ve vztahu k zákonu o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.
Ze služebních úřadů, v nichž státní zaměstnanci vykonávají státní službu a státních zaměstnanců se navrhuje vytvořit zvláštní skupiny poplatníků pojistného a zároveň se navrhuje určit, v jakém rozsahu se platí za státní zaměstnance příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. U státních zaměstnanců ve státní službě stálé (§ 31 návrhu služebního zákona), jejichž služební poměr nemůže být skončen z důvodu organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců, se navrhuje snížit sazbu příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hrazeného státním zaměstnancem z 0,4% na 0,2%. Ostatní sazby pojistného hrazené za státní zaměstnance služebním úřadem a hrazené státními zaměstnanci se nemění.
V novém ustanovení se navrhuje stanovit povinnost služebních úřadů, v nichž státní zaměstnanci vykonávají státní službu, pokud jde o odvádění pojistného za jednotlivé kalendářní měsíce na účet České správy sociálního zabezpečení.
K čl. XXVIII
Ve vztahu ke státní službě upravené služebním zákonem má být zákoník práce uplatňován na základě delegované působnosti. Uplatňování zákoníku práce se týká zejména části šesté, sedmé a jedenácté služebního zákona, které upravují podmínky výkonu státní služby, náhradu škody a společná ustanovení. Bližší odůvodnění obsahuje návrh služebního zákona. Z tohoto důvodu je třeba upravit ustanovení § 4 zákoníku práce. Jedná se tedy o obdobnou konstrukci, na niž je postaven zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
Fyzické osoby připravující se k výkonu státní služby (§ 22 a 23 návrhu služebního zákona) budou tuto přípravu absolvovat v pracovním poměru na dobu určitou podle zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že tato příprava má obsahovat některá specifika, je třeba umožnit některé odchylky od obecné pracovněprávní úpravy, které se navrhuje provést v návrhu služebního zákona. Tyto odchylky mají být umožněny změnou ustanovení § 5 zákoníku práce.
K čl. XXIX
Navrhovanou úpravou zákona, kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, se sleduje řešení situací, kdy ve správním úřadu-služebním úřadu (§ 3 a 4 návrhu služebního zákona) bude působit více odborových organizací, ve kterých mohou být státní zaměstnanci sdruženi.
K čl. XXX
V zákoně o kolektivním vyjednávání se navrhuje promítnout záměr, že nároky státních zaměstnanců mají vyplývat jen ze služebního zákona, což bude představovat mandatorní výdaje státního rozpočtu s tím, že uzavírání kolektivních smluv jako dvoustranných právně vynutitelných právních úkonů se navrhuje vyloučit (§ 128 návrhu služebního zákona).
K čl. XXXII
Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech stanoví v § 5 odst. 1 výši a podmínky pro poskytování příplatku za vedení vedoucím zaměstnancům v organizační složce státu, kterou je správní úřad v čele s ministrem, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Úřad pro ochranu osobních údajů, Nejvyšší kontrolní úřad a Bezpečnostní informační služba České republiky. Dnem nabytí účinnosti služebního zákona dojde zároveň ke změně rozsahu působnosti zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, kterou je třeba promítnout i do ustanovení § 5 odst. 1. Z organizačních složek státu uvedených v § 5 odst. 1 bude nadále zákon č. 143/1992 Sb. upravovat pouze odměňování zaměstnanců v těch organizačních složkách státu, které nelze zahrnout pod pojem správní úřad ve smyslu § 3 služebního zákona, to je zaměstnanců Nejvyššího kontrolního úřadu, který je podle Ústavy České republiky i podle § 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, nezávislým kontrolním orgánem České republiky, Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je podle § 28 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, rovněž zřízen jako nezávislý orgán, Kanceláře Veřejného ochránce práv, která byla zákonem č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, (§ 25 odst. 1) zřízena jako rozpočtová organizace, stejně jako je tomu u Kanceláře prezidenta republiky (§ 1 odst. 2 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky).
K čl. XXXV
Způsob stanovení platové základny pro určení úrovně platu a některých náhrad ústavních činitelů, kterou je souhrn nejvyššího platového tarifu a maximální výše osobního příplatku stanovených zvláštním předpisem pro zaměstnance ministerstev, je právně problematický jednak proto, že zákon odvozuje nároky z prováděcího předpisu vydaného k jinému zákonu, a jednak proto, že de facto moc výkonná (vláda) určuje nároky představitelů moci zákonodárné.
Z věcného hlediska způsobuje vytvoření přímé vazby mezi zvýšením platového tarifu jako jedné ze složek platu zaměstnanců a jednosložkového platu ústavních činitelů výrazné rozdíly jak v procentním přírůstku platů zaměstnanců a ústavních činitelů, tak ještě mnohem výraznější rozdíly v absolutních hodnotách přírůstků těchto platů.
Kvalifikační a výkonnostní předpoklady, za kterých může zaměstnanec ministerstva dosáhnout nejvyššího platového tarifu a nejvyššího osobního příplatku, jsou zcela odlišné od podmínek výkonu veřejné funkce.
V návrhu služebního zákona se předpokládá podstatné zpřísnění podmínek výkonu práce (služby) ve státní správě a tomu odpovídající platové ocenění. Při zachování dosavadního způsobu stanovení platové základny by se platy ústavních činitelů automaticky zvýšily, aniž by se změnily podmínky výkonu jejich funkcí.
Navrhuje se proto změnit způsob stanovení platové základny tak, aby se vytvořila stabilní vazba mezi platy ústavních činitelů a vývojem mezd v nepodnikatelské sféře. Ve vztahu k možnostem diferenciace v platech zaměstnanců je možné považovat za přiměřenou relaci platové základny k průměrné mzdě v nepodnikatelské sféře ve výši trojnásobku. Protože však je současná výše platové základny vyšší (činí 3,4násobek), navrhuje se, aby se pro nejbližší léta vycházelo při stanovení platů ústavních činitelů z dosažené úrovně platové základny, která by se meziročně zvyšovala o shodnou částku, o kterou se zvýší průměrná mzda v nepodnikatelské sféře. Od roku, ve kterém bude hodnota trojnásobku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře vyšší, než platová základna určovaná způsobem stanoveným pro přechodné období, se již bude platová základna automaticky meziročně zvyšovat o trojnásobek absolutní hodnoty meziročního přírůstku průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře.
K zabezpečení jednotného postupu všech orgánů, ve kterých ústavní činitelé vykonávají funkci, se navrhuje zmocnit Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby ve Sbírce zákonů vyhlašovalo výši platové základny vypočítanou podle údajů Českého statistického úřadu.
K čl. XXXVI
Dosavadní způsob stanovení platové základny pro stanovení platů státních zástupců je odvozen od způsobu stanovení platové základny pro soudce v zákoně č. 236/1995 Sb. tak, aby plat státního zástupce činil na srovnatelném stupni státního zastupitelství se stupněm soudu a při shodné délce praxe 90% platu soudce. Navržený způsob stanovení platové základny tento princip v podstatě zachovává. Důvody změny způsobu stanovení platové základny jsou shodné s důvody uvedenými k čl. XXXV.
K čl. XXXVII bod 2 a 3 a XL
Podobně jako tomu bylo v souvislosti s novelou zákoníku práce, provedenou zákonem č. 155/2000 Sb., se navrhuje doplnit občanský soudní řád o možnost přezkoumat soudem platnost volby rady státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby, a to v návaznosti na § 125 návrhu služebního zákona.
V zákoně o soudních poplatcích jsou na základě jeho změny zákonem č. 155/2000 Sb. osvobozena od poplatku soudní řízení ve věci přezkoumání platnosti volby rad zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Uvedenou úpravu je nutné rozšířit rovněž na řízení o platnosti volby rad státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby.
K čl. XXXVIII
Navrhovanou změnou správního řádu se sleduje přesunout v návaznosti na návrh služebního zákona rozhodování o řádných a mimořádných opravných prostředcích z vedoucího orgánu státní správy na státního tajemníka, který má být nejvýše postaveným vedoucím státním zaměstnancem-představeným ve služebním úřadu ve věcech výkonu státní správy. Služební místo státního tajemníka se navrhuje podle § 9 návrhu služebního zákona vytvořit v ministerstvech a v Úřadu vlády České republiky.
K čl. XXXIX
Obchodní zákoník obsahuje v § 194 a 200 úpravu, podle které členové představenstva a členové dozorčí rady akciové společnosti odpovídají společně a nerozdílně za škodu způsobenou porušením právních povinností při výkonu působnosti těchto orgánů. Návrh služebního zákona v § 67 předpokládá, že do představenstev a dozorčích rad provozujících podnikatelskou činnost budou služebními úřady, jednajícími za Českou republiku vysíláni státní zaměstnanci, kteří budou tímto vysláním plnit své služební úkoly. Je proto třeba jasně vymezit, že tito státní zaměstnanci budou za škodu odpovídat jen do výše stanovené v § 179 zákoníku práce, to je do výše čtyřapůlnásobku průměrného měsíčního výdělku, půjde-li o škodu způsobenou z nedbalosti. Za zbývající škodu bude však odpovídat stát. Protože podobná právní úprava vysílání zaměstnanců správních úřadů je obsažena rovněž v § 73 odst. 3 zákoníku práce, navrhuje se reagovat i na tyto případy. Obdobnou změnu odpovědnosti za škodu se navrhuje stanovit rovněž v nových ustanoveních § 66a odst. 16, § 220l odst. 1 a §220w odst. 1 obchodního zákoníku.
K čl. XLI a XLIV
Na státní zaměstnance ve státní službě se budou vztahovat obecné zdravotní předpisy.
Zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění se navrhuje doplnit tak, aby bylo zřejmé, že se podle tohoto zákona postupuje i u státních zaměstnanců podle návrhu služebního zákona.
Novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění se má naplnit záměr zvýhodnit státní zaměstnance za zpřísnění, které jim budou ze služebního poměru vyplývat tím, že Česká republika-služební úřad jako jejich zaměstnavatel za ně bude hradit celé pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Celé pojistné činí 13,5% z vyměřovacího základu. Z toho platí 2/3 zaměstnavatel a 1/3 zaměstnanec (§ 9 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění). V případě státních zaměstnanců by se jednalo o úhradu 4,5% z vyměřovacího základu. Česká republika jako zaměstnavatel státních zaměstnanců by za ně ze státního rozpočtu hradila celých 13,5% z vyměřovacího základu.
K čl. XLII
Zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem umožňuje, aby zaměstnavatelé, kteří tvoří fond kulturních a sociálních potřeb (vyhláška č. 310/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů), hradili z tohoto fondu příspěvek nebo část tohoto příspěvku na penzijní připojištění. Tato možnost je s ohledem na nízký objem prostředků ve fondu kulturních a sociálních potřeb prakticky nereálná. Je však na místě vyloučit možnost, že by státním zaměstnancům služební úřad hradil penzijní připojištění nebo jeho část. Státním zaměstnancům se navrhuje jako ocenění za dlouhodobý výkon státní služby přiznat právo na příspěvek za výsluhu služebních let k důchodu [§ 106 písm. b) a § 108 až 117 návrhu služebního zákona].
K čl. XLIII a XLV
Změnami zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zákona o volbách do zastupitelstev krajů se navrhuje upravit vztah k ustanovení § 37 a 51 návrhu služebního zákona, které upravuje překážky jmenování do služby a výkonu služby.
Jestliže se stane státní zaměstnanec členem voleného orgánu územního samosprávného celku, pozastavuje se mu ze zákona výkon státní služby na dobu, po kterou bude v tomto orgánu působit.
K čl. XXXVII bod 1, čl. XLVI, XLVII a XLVIII
Požadavek na právní úpravu obrácení důkazního břemene v procesním nalézacím řízení vyplývá ze směrnice Rady č. 97/80/ES ze dne 15.12.1997, o důkazním břemenu v případech diskriminace na základě pohlaví, v návaznosti na směrnice Rady č. 75/111/EEC ze dne 9.2.1976, o sladění zákonů členských států týkajících se uplatnění zásady stejné odměny pro muže a ženy, směrnice Rady č. 76/207/EEC ze dne 9.2.1976, o realizaci zásady rovného zacházení s muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornou přípravu a služební povýšení a pracovní podmínky a směrnice Rady č. 92/85/EEC ze dne 19.10.1992, o zavedení opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných pracovnic krátce po porodu nebo kojících dítě, a ze směrnice Rady č. 2000/43/ES ze dne 29.6.2000, provádějící zásadu rovného zacházení bez ohledu na národnostní nebo rasový původ osob. Tuto problematiku se navrhuje upravit v § 205 služebního zákona a v návaznosti na to i v zákoně o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, v zákoně o Bezpečnostní informační službě a v zákoně o vojácích z povolání, které obsahují institut řízení ve věcech služebního poměru. Současně se navrhuje doplnění § 133a občanského soudního řádu, který nabývá účinnosti dnem 1.1.2001 (zákon č. 30/2000 Sb.) a který zatím takto řeší jen diskriminaci z důvodu pohlaví.
K čl. XLIX
Zákon o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, bude ve stanovených případech přímo používán i ve státní službě. Navrhuje se proto odstranit některé legislativní nedostatky, které vznikly v souvislosti s přijetím některých zákonů (např. zákona č. 217/2000Sb., zákona č. 218/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.), a které mohou působit aplikační nejasnosti.
K čl. L
Účinnost zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) se navrhuje stanovit stejně jako u služebního zákona, to je od 1. ledna 2002.
V Praze dne 1. listopadu 2000
předseda vlády
Ing. Miloš Z e m a n v. r.
místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí
PhDr. Vladimír Š p i d l a v. r.