Uvedené subjekty jsou dobrovolnými seskupeními, do kterých občan vstupuje ze své vůle a dobrovolně a tedy i předání osobních údajů je dobrovolné a s plným vědomím občana, že údaje budou evidovány a používány pro vnitřní potřebu a činnost těchto subjektů. Požadavek zákona, aby občan písemně vyslovil souhlas s evidencí svých dobrovolně předaných údajů by mohla vést k odmítnutí vstupu do občanského sdružení, politické strany apod., a tedy i k narušení tak pracně budované občanské společnosti. Činnost politických stran, církví, občanských sdružení apod. je v řadě případů zabezpečována dobrovolnými, a tedy neprofesionálními pracovníky a uplatnění zákona č.101/2000 Sb. ve stávajícím znění by u nich znamenalo rozsáhlou a administrativně náročnou činnost, která by v mnoha případech znamenala ohrožení jejich další činnosti. Jenom občanských sdružení je cca 40 tis. a jsou tedy ve smyslu zákona správci údajů s povinnosti registrace u Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen Úřad). Lze se tedy oprávněně domnívat, že jenom jejich registrace a následná kontrola inspektory Úřadu by mohla vést k ochromení činnosti Úřadu, což jistě nebylo záměrem předkladatele zákona. Z dikce zákona, který jde nad rámec Směrnice Evropského parlamentu a rady č.95/46/ES lze usuzovat, že jedním ze záměrů zákona je snaha získat touto administrativně a i finančně náročnou cestou přehled o všech subjektech, které vedou jakoukoliv evidenci občanů, bez ohledu na její účel a použití. Pokud tomu tak je, a některé výroky Úřadu tomu nasvědčují, je nutné tento postup zcela nepochybně odmítnout. Jistě existují i jiné možnosti, jak zjišťovat existenci subjektů vedoucích k evidenci osobních a jiných údajů občanů, než to řešit zákonem.
K článku I:
Vynětí uvedených subjektů z působnosti zákona č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů je v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a rady 95/46/ES přijaté 24.října 1995 v Lucemburku, kde v bodě (49) je řečeno…že k vyloučení neodpovídajících administrativních formalit mohou členské státy zavést zrušení nebo zjednodušení oznamovací povinnosti pro zpracování údajů, které nejsou způsobilé poškodit práva a svobody dotčených osob,….Toto je dále stvrzeno citovanou Směrnicí, kde v oddílu III Zvláštní kategorie zpracování, článek 8 Zpracování zvláštních kategorií údajů je ustanoveno:
Členské státy zakáží zpracování osobních údajů, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženská nebo filozofická přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví a sexuálního života.
Odstavec 1 se nepoužije, pokud:
.
.
.
zpracování provádí v rámci jejich legitimních činností a s odpovídajícími zárukami nadace, sdružení nebo jakýkoliv jiný subjekt nevýdělečné povahy
Citovaná ustanovení Směrnice byla zřejmě použita v Německu, kde zákon na ochranu osobních údajů se vztahuje pouze na podnikatelské subjekty a náš zákon č.101/2000 Sb. jde nad rámec Směrnice.
K článku II.
Vzhledem k tomu, že zákon č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů stanoví povinnost registrace u Úřadu na ochranu osobních údajů pro subjekty, které evidenci osobních údajů vedly před nabytím účinnosti zákona, k datu 1.června 2001 je účinnost navržena tak, aby předcházela datum povinné registrace.Z tohoto důvodu je navrženo zkrácené jednání ve smyslu zákona č.90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny § 90 odst.(2).
V Praze dne 12. 12. 2000
Ladislav Šustr a další
Parlament České republiky
Ladislav Šustr
P o s l a n e c
V Praze dne 12. prosince 2000
Vážený pane předsedo,
ve shodě s ustanovením § 87 odst.1 a § 90 odst.2 zákona č.90/1995 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předkládám návrh zákona, kterým se mění zákon č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů.
S úctou
Přílohy: návrh zákona, disketa