1. K §
1 až § 3
Úvodní ustanovení zřizují pro české právo obvyklým
způsobem Komoru soudních znalců. Komora se vybavuje působnostmi,
které potřebuje k tomu, aby se mohla profilovat jako řádný
stavovský subjekt reprezentující a hájící zájmy svých členů.
K tomu vlastní komora svůj majetek, se kterým hospodaří na
základě jí sestavovaného ročního rozpočtu. Komora se zmocňuje
k vydávání stavovských předpisů majících povahu
interních normativních aktů.
Podstatným momentem úvodní části návrhu zákona (§ 2 odst. 1,
písm. c/) je osvědčování existence podmínek uvedených v § 4
odst. 1 písmenech b) a c) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a
tlumočnících. Komoře se tím dostává výrazné působnosti
kontroly zájemců o znaleckou činnost z hlediska jejich odbornosti
ještě před tím, než jsou jmenováni a zapsáni v seznamu
znalců a tlumočníků a to bez ohledu na skutečnost, zda se
budoucí znalec hodlá stát členem komory či nikoliv. Ustanovení
nahrazuje § 5 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb.
2. K §
4 až § 7
Členem komory se může stát jen soudní znalec, který je řádně
jmenován a zapsán do seznamu znalců a tlumočníků podle § 5 a 7
zákona č. 36/1967 Sb. Podmínka jmenování a zápisu pak musí
trvat po celou dobu existence členského vztahu, jinak členství ze
zákona zaniká. Členský vztah je v návrhu konstruován ke
komoře jako celku s tím, že člen svá členské práva a
povinnosti uskutečňuje v místně příslušném regionálním
sdružení. Místní příslušnost člena k regionálnímu
sdružení je dána obvodem krajského soudu, v jehož seznamu
je člen podle § 7 zákona č. 36/1967 Sb. zapsán. Členství
v komoře poskytuje svému členu výrazný prvek ochrany, nelze
jej odvolat a vyškrtnout ze seznamu znalců a tlumočníků bez
souhlasu komory.
3. K §
8 až § 16
Orgány komory jsou konstituovány na dvou úrovních – úrovni
centrální reprezentované organizační složkou prezídium a na
úrovni krajských regionálních sdružení sídlících v sídlech
krajů.. Navržená úprava je v těchto paragrafech opět
srovnatelná s nyní existujícími komorami.
V čele komory stojí již standardně prezident, nejvyššími
orgány jsou na obou stupních kolektivní orgány (sněm, regionální
shromáždění členů), výkonným a řídícím orgánem je na
úrovni centra prezídium komory, v regionu pak regionální
výbor. Na obou úrovní působí jako kontrolní orgán dozorčí
rada.
4. K §
17
Výrazným prvkem práce každé profesní komory jsou sankční
oprávnění vůči svým členům. V návrhu je použit
dvoustupňový model, disciplinární opatření ukládá regionální
výbor, zákon připouští jako opravný prostředek námitky
adresované prezídiu, které má tradiční nástroje k rozhodnutí:
potvrzení disciplinárního opatření, jeho změnu či zrušení.
Rozhodne-li se změnit disciplinární opatření uložené
regionálním výborem, pak musí nově rozhodnout. Rozhodnutí o
disciplinárních opatřeních jsou přezkoumatelná soudem. Námitky
se doručují přímo prezídiu, odpadá tím možnost autoremedury
provedené regionálním výborem.
V odstavci 8 je dáno komoře výrazné oprávnění navrhovat
odvolání a vyškrtnutí ze seznamu znalců a tlumočníků i toho
soudního znalce, který stojí vně komory. Bez tohoto oprávnění
by nemohla komora dostát svému klíčovému poslání, kterým je
dohled nad znaleckými činnostmi soudních znalců jako celku.
Předmětný návrh samozřejmě není pro jeho adresáta závazný.
5. K §
18
Navrhovaná právní úprava k některých momentech buď
koliduje s platným zákonem č. 36/1967 Sb., který s existencí
komory ve svých ustanoveních nepočítal, nebo je zapotřebí
doplnit některá ustanovení o působnosti komory. Proto se do
návrhu zákona vkládá přímá novela tohoto předpisu. Snahou
předkladatelů je minimalizovat vstupy do současného zákona a
proto jsou k novelizaci navrhována jen ustanovení vztahující
se nebo související se zřízením komory.
Zřejmě nejvýraznějším zásahem do původního textu zákona je
zrušení § 16, který upravuje sbory pro znalecké otázky jako
poradní orgán ministra spravedlnosti. Tyto působnosti bude
v budoucnu plnit komora v rámci své působnosti.
Úprava § 21 má vrátit původní význam tzv. znaleckým ústavům
jako vysoce kvalifikovaným expertním pracovištím, která se kromě
vědecké a výzkumné činnosti zaměřují i na znaleckou činnost.
Snahou předkladatele je omezit nynější praxi, kdy se za ústav
prohlašují jednotliví soudní znalci nebo jejich skupiny.
6. K §
19
Přechodná ustanovení zabezpečují kontinuitu nové komory se
současným občanským sdružením Komora soudních znalců ČR,
jeho zvolenými orgány a Ministerstvem vnitra registrovanými
stanovami.
Ustanovení rovněž deklaruje, že slovo „znalec“ uplatňované
zákonem č. 36/1967 Sb. a tím i následnými právními předpisy a
slovo „soudní znalec“ podle tohoto návrhu jsou synonymy.
Návrh dále předpokládá, že odměny a náhrady soudních znalců
budou regulovány podzákonným právním předpisem (vyhláškou
ministerstva spravedlnosti), který bude vydán k provedení tohoto
zákona. Do doby vydání tohoto právního předpisu platí sazby
odměn a náhrad uvedené v § 16 až 29 vyhlášky č. 37/1967 Sb.
7. K §
20
Účinnost je navrhována tak, aby při standardním legislativním
procesu v obou komorách Parlamentu České republiky zůstal
prostor pro legisvakanci v délce několika měsíců.
Stanislav
K ř e č e k v.r.
Cyril
S v o b o d a v.r.
Vybraná ustanovení
textu zákona v platném znění s vyznačením
navrhovaných změn
ZÁKON
ze dne 6. dubna 1967
o znalcích a tlumočnících
Národní shromáždění
Československé socialistické republiky se usneslo na tomto
zákoně:
Oddíl I.
ÚČEL A ROZSAH ÚPRAVY
§ 1
beze změny
§ 2
beze změny
Oddíl II.
ZNALCI A TLUMOČNÍCI ZAPSANÍ DO SEZNAMU
Jmenování znalců a tlumočníků
§ 3
beze změny
§ 4
(1) Jmenovat znalcem (tlumočníkem) lze toho, kdo:
a) je československým státním občanem,
b) má potřebné znalosti a zkušenosti z oboru (jazyka),
v němž má jako znalec (tlumočník) působit, především
toho, kdo absolvoval speciální výuku pro znaleckou (tlumočnickou)
činnost, jde-li o jmenování pro obor (jazyk), v němž je
taková výuka zavedena,
c) má takové osobní vlastnosti, které dávají předpoklad pro
to, že znaleckou (tlumočnickou) činnost může řádně vykonávat,
d) se jmenováním souhlasí.
(2) Jde-li o jmenování znalcem, osvědčí existenci podmínek
uvedených v odst. 1 písm. b) a c) Komora
soudních znalců České republiky (dále jen „komora“).
(3) V odůvodněných případech může ministr
spravedlnosti prominout podmínku československého státního
občanství.
§ 5
(1) Ke jmenování
znalcem (tlumočníkem) dojde na základě výběru mezi osobami,
které splňují podmínky pro jmenování.
(2) Návrh na
jmenování znalce (tlumočníka) mohou podat státní orgány,
komora, vědecké instituce, vysoké školy, dále organizace,
u nichž pracují osoby přicházející v úvahu, jakož i
příslušné orgány společenských organizací, jestliže to
vyplývá z úkolů těchto organizací. Znalcem (tlumočníkem)
může být jmenován též ten, kdo sám o jmenování požádá.
(3) Orgány a
organizace uvedené v odstavci 2 jakož i sbory pro
znalecké otázky (§ 16)se na žádost ministra
spravedlnosti, popřípadě předsedy krajského soudu vyjadřují,
zda navrhovaný znalec (tlumočník)
splňuje podmínky pro jmenování.
§ 6
beze změny
§ 7
beze změny
Výkon znalecké a tlumočnické
činnosti
§ 8
beze změny
§ 9
beze změny
§ 10
beze změny
§ 11
beze změny
§ 12
beze změny
§ 13
Podává-li znalec
posudek písemně, je povinen každé jeho vyhotovení podepsat,
je-li členem komory doplnit k podpisu slova „Člen Komory
soudních znalců České republiky“ a připojit otisk pečeti;
stejnou povinnost má tlumočník u ověřovaných překladů.
§ 14
beze změny
§ 15
beze změny
§ 16
(1) V oborech,
u nichž to odůvodňuje jejich povaha, se zřizují jako poradní
orgány ministra spravedlnosti sbory pro znalecké otázky; jejich
členy jmenuje ministr spravedlnosti z řad znalců.
(2) Úkolem
sborů pro znalecké otázky je spolupůsobit při jmenování
znalců, stanovit odborné předpoklady nutné pro jmenování
znalcem, pečovat o zdokonalování zvláštní kvalifikace znalců,
dávat podněty pro vědecký výzkum obecných otázek znalecké
činnosti a vyjadřovat se k takovým otázkám z hlediska
oboru, pro který jsou zřízeny.
Odměňování a náhrada
nákladů
§ 17
beze změny
§ 18
beze změny
§ 19
beze změny
§ 20
Odvolání znalce (tlumočníka)
(1) Orgán,
který znalce (tlumočníka) jmenoval, jej odvolá a zařídí jeho
vyškrtnutí ze seznamu, jestliže
a) se dodatečně ukáže, že nebyly splněny
podmínky pro jeho jmenování, anebo jestliže tyto podmínky
odpadly,
b) po jmenování nastaly skutečnosti, pro které
znalec (tlumočník) nemůže svou činnost nadále vykonávat,
c) znalec (tlumočník) přes výstrahu neplní
nebo porušuje své povinnosti,
d) organizace, u níž je znalec (tlumočník)
zaměstnán, prokáže, že mu znalecká (tlumočnická) činnost
brání v řádném výkonu povinností vyplývajících
z pracovního poměru,
e) znalec (tlumočník) požádá o své odvolání.
(2) Je-li znalec
členem komory, lze jej odvolat a zařídit jeho vyškrtnutí ze
seznamu znalců jen se souhlasem komory.
Oddíl III.
ZNALECKÁ ČINNOST ÚSTAVů
§ 21
(1) Jsou-li
v určitém oboru ústavy nebo jiná pracoviště specializovány
na znaleckou činnost, jsou státní orgány povinny vyžadovat
posudky především od nich.
(1) Ve zvláště
obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého
posouzení mohou státní orgány požádat vědecké ústavy, vysoké
školy a další vědecké a výzkumné instituce (dále
jen „ústavy“), aby samy podaly posudek.
(2) Seznam ústavů
podle odstavce 1 vede Ministerstvo spravedlnosti.
(3) Seznam
ústavů a jiných pracovišť podle odstavce 1 a vědeckých ústavů,
vysokých škol a institucí podle odstavce 2 (dále jen „ústavy“)
vede ministerstvo spravedlnosti; seznam, se zasílá pověřenectvu
Slovenské národní rady pro spravedlnost a krajským soudům.
§ 22
beze změny
§ 23
beze změny
Oddíl IV.
ZNALCI (TLUMOČNÍCI) NEZAPSANÍ DO
SEZNAMU
§ 24
beze změny
§ 25
beze změny
Oddíl V.
Ustanovení
přechodná a závěrečná
§ 26
beze změny
§ 27
beze změny
§ 28
beze změny
§ 29
beze změny.