Nedílnou součástí právních vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je odpovědnost za škodu, kterou jeden z účastníků zaměstnaneckého vztahu způsobí druhému účastníku. Do odpovědnostních vztahů náleží mj. též odpovědnost zaměstnavatele za škodu na zdraví vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Ta byla do 1. ledna 1992 upravena jako přímá odpovědnost zaměstnavatele za škodu; zmíněná konstrukce byla pozůstatkem předcházejícího státního hospodářského systému, ve kterém většina zaměstnavatelů byla státními organizacemi.
Zákon č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o zaměstnanosti, který v tomto směru nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993, zavedl pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Touto právní úpravou, doplněnou zákonem č. 37/1993 Sb., o změnách v nemocenském a sociálním zabezpečení a některých pracovněprávních předpisů bylo stanoveno, že předmětné zákonné pojištění budou provozovat dvě pojišťovny - Česká pojišťovna, a.s. a Kooperativa, československá družstevní pojišťovna. Zákon současně upravil i některá pravidla provozování tohoto pojištění, zejména vztah ke státnímu rozpočtu republiky pokud jde o ztráty a přebytky z provozování pojištění. Bez další změny zákona, avšak v souladu s ním se provozovateli tohoto pojištění na místě původní Kooperativy, československé družstevní pojišťovny stali její právní nástupci - Česká Kooperativa, družstevní pojišťovnu, a.s. a Moravskoslezská Kooperativa, družstevní pojišťovnu, a.s., takže dnes provozují toto pojištění až do současné doby tři pojišťovny (třetí pojišťovnou zůstává Česká pojišťovna, a.s.).
Bližší podmínky pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání upravuje vyhláška Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb. a vyhlášky č. 98/1996 Sb. Citovanou vyhláškou byla mj. stanovena územní působnost uvedených pojišťoven. Současně byla stanovena též správní režie zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, posledně na 25 procent kalkulovaného pojistného (původní výše byla do roku 1995 stanovena na 29,5 procenta z téhož základu). Předmětná vyhláška není v souladu s ústavním pořádkem ČR, neboť stanoví povinnosti zákonem nestanovené; příkladmo se uvádí právě již zmíněná územní působnost jednotlivých pojišťoven.
Podstatou změn sledovaných navrhovaným zákonem je podřídit provozování zákonného pojištění jedinému správci a snížit tak náklady spojené s jeho provozováním, zahájit tvorbu technických rezerv na pojistná plnění dlouhodobých závazků a umožnit provozovateli pojištění v široké míře provádět prevenci a podporu rehabilitace a rekvalifikace. Pouze specializovaná pojišťovna bude celostátně sledovat vývoj pracovní úrazovosti a výskytu nemocí z povolání; to umožní vedle preventivních a zábranných opatření upravovat sazby pojistného tak, aby odpovídaly míře pojistného rizika v jednotlivých profesích. Souběžně lze v konstrukci pojistného uplatňovat systém bonusů a malusů, dnes v systému zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele neuplatňovaný. Návrh proto nemá žádný dopad na státní rozpočet České republiky a jeho realizace nevyžádá žádné rozpočtové výdaje. Transformace stávajícího systému navíc přinese systému bilanční rovnováhu (systém se dostává do deficitu) a posléze přinese na straně zaměstnavatelů úsporu danou efektivitou preventivních a zábranných opatření, která dnes tři již zmíněné pojišťovny neprovádějí.
Z hlediska dopadů zákona na státní rozpočet je podstatné jeho přijetí. Pokud zákon nebude schválen, lze očekávat, že státní rozpočet bude muset přispívat do dnešního systému zákonného pojištění. Od r. 1993 do r. 1996 byl převeden do státního rozpočtu přebytek ze zákonného pojištění v celkové výši 2,7 mld Kč, avšak již v r. 1997 došlo k prudkému růstu výdajů na odškodnění. Navíc současné dlouhodobé závazky vůči poškozeným zaměstnancům (z let 1993 až 1997 ve výši 6,5 mld Kč) neustále progresivně rostou, aniž by byly vytvořeny odpovídající rezervy; ty by měla tvořit právě nová instituce specializovaná na úrazové pojištění. Jednorázové pořizovací náklady spojené se zřízením Všeobecné úrazové pojišťovny České republiky ve výši cca 150 milionů Kč tedy stojí proti nutnosti hradit ztrátu z dnešního systému. Pořizovací náklady mohou být poskytnuty buď z vládního depozita, kam byl převáděn přebytek ze zákonného pojištění, nebo formou dlouhodobé půjčky.
Návrh zákona není v rozporu se stávajícími mezinárodními závazky České republiky a je v souladu s jejím ústavním pořádkem.
V mezinárodních právních předpisech platí pro problematiku odškodňování pracovních úrazů minimum závazných požadavků a omezení; to platí jak o předpisech Evropské unie, tak o předpisech Rady Evropy a Mezinárodní organizace práce. Kompetentní instituce Komise Evropské unie vypracovaly pouze doporučení, ve kterých se předpokládá konvergence národních systémů v budoucím vývoji v stěžejních parametrech. Všechny zásadní rysy těchto doporučení jsou podstatou předložené změny českého systému.
Převedením správy zákonného pojištění na jeden subjekt se odstraňuje nesoulad uspořádání odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s evropskou tzv. třetí směrnicí pro neživotní pojištění (92/49/EEC), který se týká zvýhodnění komerčních pojišťoven ze zákona na pojistném trhu. Směrnice požaduje v případě komerčního pojištění odstranění všech omezení volného pojistného trhu, zejména odstranění monopolů nebo zvýhodnění postavení některé komerční pojišťovny nebo skupiny pojišťoven na trhu. V tomto smyslu je současný stav v ČR, kdy tři komerční pojišťovny, které soutěží na pojistném trhu svými komerčními produkty a mají ze zákona usnadněný přístup ke klientům prostřednictvím zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, které monopolně spravují, s požadavky citované směrnice v zásadním rozporu.
Směrnice se nevztahuje na připravovaný transformovaný systém zákonného úrazového pojištění zaměstnance, který je koncipován jako sociální zákonné pojištění, prováděné monopolně jedním specializovaným správcem jako výlučná činnost tohoto správce.
V oblasti sociálních systémů, speciálně v oblasti odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání nepřijala Evropská unie žádná závazná pravidla . Systémy odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání v jednotlivých zemích jsou poplatné historickému vývoji, zvyklostem a právní kultuře každé země a modernizace a sbližování těchto systémů jsou velmi obtížné. Vývoj legislativy Evropské unie v této oblasti v dohledné době, podle výslovného vyjádření renomovaných zahraničních expertů z SRN, Dánska, Francie a V. Britanie, výrazně nepokročí.
Na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání se dále vztahují úmluvy Mezinárodní organizace práce č.12, 17, 18, 19, 42, 121 a doporučení téže organizace č.23, 25, 121. Z těchto dokumentů ratifikovala Česká republika úmluvy č. 12, 17, 18 a 42. Požadavky těchto úmluv jsou pouze základního rázu, zajištující minimální úroveň zabezpečení zaměstnance a náš právní řád všechny požadavky naplňuje.
Stěžejní úmluvou v oblasti odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání je úmluva Mezinárodní organizace práce č. 121, kterou Česká republika neratifikovala. V úmluvě se, mimo jiné, vyžaduje, aby zaměstnanec nepřispíval na kompenzaci následků pracovních úrazů a nemocí z povolání v žádné formě. Tento požadavek splňuje většina vyspělých zemí světa, protože v rámci úrazového pojištění se kompenzují komplexně všechny následky a náklady, spojené s pracovních úrazem nebo nemocí z povolání, tj. nemocenské dávky, invalidní důchody, určitá část zdravotní péče a náklady na rehabilitaci a rekvalifikaci. Přitom pojistné vždy platí pouze zaměstnavatel. ČR tyto požadavky úmluvy MOP č. 121 nesplňuje. U komplementárního systému zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnanec přispívá na kompenzaci nákladů léčení a škod z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v rámci pojistného placeného na veřejné zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení.
§ 1
Ustanovení vymezuje předmět navrhované právní úpravy, která obsahuje jak úpravu hmotně právních vztahů zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu na zdraví vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen "zákonné pojištění"), tak potřebnou úpravu institucionální. Jedním zákonem bude stanovena pravidla zákonného pojištění i postavení Všeobecné úrazové pojišťovny České republiky, kterou zákon jako veřejnoprávní instituci zřizuje.
§ 2
Ustanovení vymezuje jednotlivé účastníky právních vztahů zákonného pojištění a stanoví tak osobní působnost zákona. Do kategorií "zaměstnanec" a "zaměstnavatel" se zahrnují všichni účastníci pracovněprávních vztahů, tedy nejen ti, na které se vztahuje zákoník práce přímo, nýbrž i ti, jejichž pracovněprávní vztahy se řídí jinými právními předpisy, na které se zákoník práce odkazuje.
§ 3
Zákon upravuje vznik a zánik zákonného pojištění tak, aby trvalo po celou dobu, kdy zaměstnavatel kohokoliv zaměstnává. Zákonné pojištění vzniká ze zákona (nejde tedy o pojištění smluvní); k jeho vzniku proto není třeba žádné právního úkonu pojištěného zaměstnavatele. Zákon současně upravuje taxativním výčtem možné důvody zániku zákonného pojištění.
§ 4
Upravují se povinnosti zaměstnavatele směřující jednak k zajištění bezporuchového fungování zákonného pojištění, jednak v oblasti preventivních opatření směřujících k předcházení pracovním úrazům a nemocím z povolání. Zákon zakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné na zákonné pojištění a povinnosti s tím související, především povinnost podrobit se kontrole placení pojistného. Právní úprava sleduje též cíl předcházení vzniku úrazů a nemocí z povolání a stanoví k tomu Všeobecné úrazové pojišťovně ČR potřebné nástroje (fond zábrany škod). V zájmu rychlého odškodnění poškozených osob zákon upravuje oznamovací povinnost zaměstnavatele a její rozsah v případě vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
§ 5
Zákon upravuje režim placení pojistného na zákonné pojištění, které se s ohledem na jistou administrativní náročnost spojenou s jeho placením bude platit čtvrtletně a průběžně, neboť pojišťovna provozující zákonné pojištění musí mít dostatek finančních prostředků pro vyplácení pojistných náhrad a na tvorbu technických rezerv.
§ 6
Výši sazeb pojistného na zákonné pojištění stanoví prováděcím právním předpisem k zákonu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Výše pojistného je totiž závislá na četnosti pracovních úrazů a nemocí z povolání a na ní závislé potřebě finančních prostředků pro jejich odškodňování a nelze ji proto stanovit zákonem. Stanovit sazby zákonem by vyvolalo potřebu jeho častých změn, což se nepovažuje za vhodné; samotnou povinnost pojistné platit stanoví samozřejmě zákon a nikoliv až prováděcí právní předpis. Zákon stanoví pro Ministerstvo práce a sociálních věcí též kritéria, podle kterých se sazby pojistného stanoví.
§ 7
S ohledem na veřejnoprávní charakter zákonného pojištění stanoví výši penále pro případ prodlení s placením pojistného zákon; nepůjde o jednostranné rozhodnutí Všeobecné úrazové pojišťovny ČR.
§ 8
Zákon upravuje závazným způsobem pořadí, ve kterém pojišťovna spravující zákonné pojištění použije platby na pojistné došlé od zaměstnavatelů a to způsobem obdobným jako u daní, pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.
§ 9
Pojišťovna spravující zákonné pojištění bude hradit náhradu škody poškozeným na místě zaměstnavatele, a to v nejkratší možné lhůtě poté, kdy bude najisto postavena odpovědnost zaměstnavatele za škodu. Současně se však nevylučuje, aby zaměstnavatel uhradil svému zaměstnanci škodu přímo; i v takovém případě je pojišťovna povinna uhradit škodu, zde však zaměstnavateli. Zákonné pojištění se vztahuje pouze na odpovědnost zaměstnavatele stanovenou příslušným pracovněprávním předpisem; nad její rozsah se již pojistné plnění ze zákonného pojištění neposkytuje.
§ 10
Upravují se v zájmu rychlého odškodnění poškozených případy, kdy zaměstnavatel odpovídající za škodu je z různých důvodů pro zaměstnance nedostižný. V takových případech uplatňuje zaměstnanec svá práva přímo u úrazové pojišťovny.
§ 11
V případech, kdy je spravedlivé, aby ten, kdo se podílel na vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání se podílel též na odškodnění poškozených se stanoví regresní právo pojišťovny spravující zákonné pojištění.
§ 12
Stávající existence tří pojišťoven spravujících zákonné pojištění je nevyhovující; zákonné pojištění bude spravovat jediná pojišťovna zřízená zákonem. Úrazová pojišťovna nebude v zájmu ochrany prostředků zákonného pojištění provozovat jinou činnost a zákon sám stanoví základní pravidla její činnosti a hospodaření. Všeobecná úrazová pojišťovna ČR se zřizuje jako veřejnoprávní subjekt s vlastní právní subjektivitou.
§ 13 až 15
Zákon vymezuje základní organizační strukturu Všeobecné úrazové pojišťovny ČR. Orgánem pojišťovny pro koncepční záležitosti bude Rada úrazového pojištění, která je současně koncipována jako orgán dohledu. Rada úrazového pojištění bude paritně složená ze zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců a státu; tyto subjekty mají zájem na řádném fungování úrazové pojišťovny a - pokud jde o zaměstnavatele - platí pojistné, se kterým úrazová pojišťovna hospodaří. Orgánem každodenního řízení úrazové pojišťovny je její ředitelství; úrazová pojišťovna bude moci podle místní potřeby zřizovat detašovaná pracoviště, která však nebudou mít právní subjektivitu (a to ani v oblasti výkonu veřejné správy úrazového pojištění). Zákon chrání prostředky, kterými disponuje Všeobecná úrazová pojišťovna ČR stanovením podmínek bezúhonnosti pro členství v Radě úrazového pojištění.
§ 16
Zákon stanoví pravidla hospodaření úrazové pojišťovny vyvěrající ze zákonného pojištění a jejího veřejnoprávního charakteru tak, aby prostředky získané výběrem pojistného na úrazové pojištění byly využity racionálním způsobem.
§ 17
Pro správu zákonného pojištění a v zájmu bezproblémového odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zákon vybavuje úrazovou pojišťovnu příslušnými pravomocemi, bez kterých úrazová pojišťovna nemůže efektivně plnit úkoly úrazového pojištění. Úrazová pojišťovna vystupuje při správě úrazového pojištění jako orgán veřejné moci (zejména při výběru pojistného).
§ 18
V odůvodněných případech zákonem stanovených se úrazová pojišťovna opravňuje ke snížení pojistného; současně se stanoví též případy, kdy důvody snížení pojistného pominuly.
§ 19
Zákonné pojištění odškodňující pracovní úrazy a nemoci z povolání nemůže existovat samo o sobě; jeho sekundárním účelem je prevence. Proto zákon upravuje případy, kdy je zanedbání pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci sankcionováno i na poli zákonného pojištění. Přirážky k pojistnému postihnou zaměstnavatele, který o pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nedbá. Ochrana zaměstnavatele před nedůvodným ukládáním přirážek k pojistnému je zajištěna cestou soudního přezkumu.
§ 20
Efektivní fungování zákonného pojištění vyžaduje pamatovat na porušení povinností stanovených zákonem a možností ukládat sankce za neplnění povinností uložených zaměstnavatelům zákonem.
§ 21
V zájmu bezproblémového odškodňování poškozených pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se upravuje případ, kdy stát poskytne úrazové pojišťovně finanční prostředky. Oproti dosavadní právní úpravě se tato možnost omezuje. Hradí se odškodné za případy uvedené v § 23 (žáci základních škol, studenti atd.). Dále stát hradí případnou ztrátu vzniklou rozšířením seznamu nemocí z povolání s několikaletou zpětnou platností.
§ 22
Upravuje se povinná mlčenlivost osob působících při správě zákonného pojištění stanovená v zájmu osob, s jejichž osobními údaji bude Všeobecná úrazová pojišťovna ČR při provádění zákonného pojištění nakládat.
§ 23
Nový systém zákonného pojištění se bude vztahovat i na osoby, které nevykazují znaky zaměstnance nebo osoby zastávající veřejnou funkci. Obdobně jako dnes v § 206 zákoníku práce se rozšiřuje působnost zákonného pojištění i na další osoby; jejich pracovní úrazy a nemoce z povolání bude rovněž odškodňovat úrazová pojišťovna.
§ 24
V případech rozhodování o právech a povinnostech širokého okruhu osob se připomíná působnost zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád); v ostatních případech se citovaný právní předpis nepoužije.
§ 25
Upravuje se přechod práv a povinností ze stávajících pojišťoven spravujících ze zákona zákonné pojištění a vytvářejí se právní podmínky pro bezproblémový přechod na nový systém úrazového pojištění.
§ 26
Zrušuje se dosavadní právní úprava, která je plně nahrazena navrhovaným zákonem.
§ 27
Působnost Ministerstva práce a sociálních věcí se rozšiřuje o problematiku zákonného pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.
§ 28
Zákon nabude účinnosti na začátku kalendářního roku a s dostatečnou legisvakancí s tím, že pro bezporuchový přechod na systém zákonného pojištění je nezbytné, aby Všeobecná úrazová pojišťovna ČR vznikla dříve, než bude nový systém zaveden.