Vládní návrh zákona o pohřebnictví

K § 1

Ustanovení vymezuje předmět úpravy návrhu zákona, vedle stanovení všeobecných podmínek zacházení s lidskými pozůstatky a ostatky se úprava zaměřuje na stanovení práv a povinností osob provozujících činnosti v pohřebnictví.

K § 2

Prostřednictvím vymezení základních pojmů jsou pro potřeby zákona definovány lidské pozůstatky a lidské ostatky, pohřbení, pohřebiště, hrobové místo, balzamace a konzervace, úprava lidských pozůstatků, konečná rakev a totožnost (zemřelého). Ve všech případech jde o pojmy dosud užívané poměrně často, ale nejednotně.

K § 3

Samostatně je věnována pozornost ukládání lidských pozůstatků a zpopelněných lidských ostatků na neveřejná pohřebiště, což je umožněno členům řeholních řádů a kongregací v účelových zařízeních k tomu určených (ve smyslu § 6 odst. 1 písm. h/ zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností) a také členům uzavřených, zejména příbuzenských společenství (např. šlechtických rodů) v prostorách zřízených mimo pohřebiště před účinností tohoto zákona. Samostatná pozornost je věnována také tomu, aby příslušníci registrovaných církví a náboženských společností (jde především o židovské obce), jejichž vnitřní předpisy a obřady neumožňují využívání veřejných pohřebišť ve smyslu navrhovaného zákona, měli možnost zřizovat vlastní pohřebiště. V takových případech navrhovaná právní úprava sleduje pouze dodržení požadavků souvisejících s ochranou veřejného zdraví.

K § 4

Stanovení základních podmínek zacházení s lidskými pozůstatky před pohřbením a zajištění jejich pohřbení se dotýká všech subjektů, které obvykle přicházejí nebo mohou přijít do styku s lidskými pozůstatky. Za důstojné zacházení s lidskými pozůstatky lze, v souladu s všeobecně přijímanými etickými pravidly, považovat takové jednání, které by nepřivodilo újmu ani živé osobě (vyjma nezbytných zdravotně hygienických opatření).

Oproti dosavadní úpravě je poněkud větší pozornost věnována nakládání s lidskými pozůstatky před pohřbením, návazně na zvláštní právní předpis je řešeno i zacházení s lidským pozůstatky na námořním plavidle.

V souladu se zahraničními  trendy, které se postupně prosazují i u nás, je umožněno odlišně nakládat s lidskými pozůstatky, které byly upraveny konzervací (označovanou také jako thanatopraxe) nebo balzamací.

Nově je v navrhovaném zákoně upraveno, že náklady spojené s uložením lidských pozůstatků ve zdravotnickém zařízení nebo ústavu sociální péče (popř. u jiného, smluvně zabezpečeného subjektu, který k tomu má požadované podmínky) hradí ten, kdo sjedná pohřbení podle § 5. Cílem tohoto ustanovení je řešit současnou nejasnou situaci v hrazení nákladů spojených s uložením (popř. i přepravou) lidských pozůstatků do doby, než je sjednáno pohřbení, a umožnit zdravotnickým zařízením a ústavům sociální péče využívat kapacity jejich chladicích zařízení k ukládání lidských pozůstatků pouze po minimální nezbytnou dobu.

K § 5

Ke změnám nedochází ve způsobu možného zajištění pohřbení, odlišnosti od dosavadní úpravy mají pouze upřesňující povahu. Shodně s dosavadní úpravou je navrhováno, aby v případě, kdy ve stanovené lhůtě nezajistí pohřbení nikdo jiný nebo lidské pozůstatky nebudou využity k vědeckým a výukovým účelům, byla povinna zajistit pohřbení příslušná obec, která by měla mít současně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů na pohřbení vůči dědicům nebo státu. Vzhledem k tomu, že zajišťování takovýchto pohřbů není příliš časté, vyskytuje se nahodile a neklade příliš velké nároky na obecní rozpočty (odhadováno úhrnem maximálně 7 mil. Kč ročně), je navrženo řešit tyto případy v samostatné působnosti obcí a nevytvářet pro tyto účely zvláštní rozpočtové zdroje.

Obecná povinnost oznámit úmrtí, z níž je třeba při konstrukci postupu při sjednávání pohřbení vycházet, je sice upravena v úvodu první části vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a pohřebnictví, která by neměla být v souvislosti s nabytím účinnosti tohoto zákona rušena, ale tento postup nelze v praxi uplatňovat s ohledem na změny v postavení dotčených osob po r. 1989. V navrhovaném zákoně je proto zmíněn ”zvláštní právní předpis”, jímž by měl být zákon o zdravotní péči připravovaný v působnosti Ministerstva zdravotnictví .

Pohřbení lidských pozůstatků osoby, u níž nelze zjistit ve stanovené lhůtě totožnost, nebo u lidských pozůstatků státního příslušníka cizího státu, k nimž není ve stanovené lhůtě k dispozici závazné stanovisko tohoto státu, by měla obec zajišťovat pouze do hrobu (v zájmu případného dalšího nakládání s těmito pozůstatky nebo respektování případných náboženských požadavků).

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy navrhovaný zákon výslovně nestanoví lhůty, v nichž je třeba provést pohřbení. V souladu s poznatky lékařské vědy stanoví pouze podmínky, za nichž je třeba lidské pozůstatky uchovávat, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví a dále, kdo je oprávněn nebo povinen pohřbení zajistit.

Lhůta 48 hodin, před jejímž uplynutím nelze podle dosavadní úpravy provést pohřbení, není do navrhované úpravy rovněž převzata. Bývala zakotvena ve všech známých předcházejících právních úpravách pohřebnictví na našem území a vyplývala z obav z předčasného pohřbu v době, kdy nebylo možné spolehlivě konstatovat smrt. Tento důvod podle našeho názoru v současné době již není aktuální.

K § 6

Pohřební služba je pojímána jako souhrn činností spojených s pohřbením včetně převozů lidských pozůstatků z místa úmrtí pro zdravotnická zařízení.

Vzhledem k tomu, že poskytování pohřební služby je koncesovanou živností, ustanovení vymezuje požadovanou odbornou způsobilost a nezbytné souhlasné vyjádření orgánu státní správy vztažené k parametrům chladících zařízení a úpravě silničních vozidel z pohledu ochrany veřejného zdraví. Vymezení odborné způsobilosti je provedeno tak, aby byla zajištěna potřebná výchozí odborná úroveň a současně, aby osoby již dnes podnikající v této oblasti, nebyly kvůli neúměrným požadavkům nuceny ukončit svou činnost. Navrhovaným požadavkům by měli vyhovět současní provozovatelé pohřebních služeb a krematorií do 3 let od nabytí účinnosti zákona (viz § 29 odst. 1). Zabezpečování odborné přípravy a zkoušek by mělo na základě udělené akreditace, v souladu s vyhl. č. 21/1991 Sb., provádět Sdružení pohřebnictví. Uvedené řešení je nezbytné proto, že pro obor pohřebnictví dosud není k dispozici specializované školské zařízení, resp. systematické odborné vzdělání. Lze předpokládat, že postupný rozvoj oboru a náročnost prováděných činností si později takové řešení vyžádá.

K § 7

V tomto ustanovení jsou obsaženy požadavky související s nezbytným zabezpečením provozní pohotovosti, etickým jednáním podnikatelských subjektů, se součinností při převzetí lidských pozůstatků od zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče. V souvislosti s etickou stránkou provozování těchto služeb je také navržena i úprava zákona o regulaci reklamy (viz druhá část návrhu zákona).

Obdobným způsobem jako v dosavadní právní úpravě jsou zde dále vymezeny obecné podmínky, za nichž může převzít pohřební služba lidské pozůstatky k pohřbení.

Z dosavadní právní úpravy není převzata povinnost pohřební služby oznámit úmrtí osoby, která má být zpopelněna, policejním orgánům a vyčkat 24 hodin, zda se zpopelněním nevysloví nesouhlas. Pro zakotvení tohoto postupu nejsou nadále dostatečné věcné důvody. V dosavadní praxi šlo často o formální postup administrativně zatěžující policejní orgány i pohřební služby.

K § 8 a 9

Ustanovení o přepravě lidských pozůstatků nově zpřesňují obecné podmínky pro nakládání s lidskými pozůstatky při přepravě a vymezují specifické požadavky kladené na užívaná silniční vozidla především s ohledem na potřebné pietní nakládání s lidskými pozůstatky a ochranu veřejného zdraví.

Nově jsou zpřesněny také podmínky pro provádění mezinárodní přepravy podle Mezinárodního ujednání o přepravě mrtvol, vyhlášeného pod č. 44/1938 Sb. zákonů a nařízení.

Potvrzením prostřednictvím průvodního listu (podle textu dohody tzv. ”umrlčího pasu”) příslušný orgán garantuje, že jsou splněny zákonné předpisy týkající se ”zarakvení” (obecně je požadována neprodyšně uzavřená kovová rakev vložená do dřevěné rakve), dále identifikace zemřelého, místo a příčina úmrtí, věk a přepravní dispozice (způsob přepravy, místo odjezdu, trasa a místo určení převozu).

Z požadavků kladených na tuto činnost vyplývá, že příslušné orgány by měly být co nejlépe časově dostupné (pro pohotové vystavování dokladů) a přiměřeně místně dosažitelné (nikoli jen na úrovni ústředních orgánů a institucí), obdobně jako je tomu v zahraničí.

Při projednávání návrhu zákona však nebylo dosaženo shody mezi ústředními orgány státní správy zastřešujícími orgány místní veřejné správy, které by pro tuto činnost připadaly v úvahu.

Ministerstvo financí, Generální ředitelství cel odmítlo zastřešení této působnosti s odůvodněním, že celní orgány jsou určené jen k výkonu státní správy v oblasti mezinárodního pohybu a obchodování se zbožím, za což nelze považovat mezinárodní přepravu lidských pozůstatků. Celní orgány mohou v zájmu zamezení nelegální přepravy zboží provádět pouze obsahovou kontrolu rakví na přítomnost takového zboží (popř. zajišťovat vnitřní prostory rakví proti nežádoucímu vložení podloudně přepravovaného zboží přiložením celní závěry), nikoli ověřování totožnosti přepravované osoby a splnění zdravotnických, administrativních a právních požadavků vyplývajících z příslušné dohody.

Ministerstvo vnitra ve vztahu orgánům cizinecké policie vydávání tohoto listu odmítlo s poukazem na skutečnost, že při převážení lidských pozůstatků do zahraničí je cizinecká policie povinna kontrolovat pouze to, zda není spolu s pozůstatky cizince vyvážen cestovní doklad vydaný ČR nebo odjezdový díl hraniční průvodky. Podle stanoviska Ministerstva vnitra z povahy požadovaného průvodního listu vyplývá, že musí být vydán na základě dalších dílčích dokumentů: listu o prohlídce mrtvého, potvrzení vylučujícího nakažlivou chorobu, vyjádření celních orgánů apod., nikoli však cestovního dokladu. Problematiku nelze řešit až v době převozu zemřelého přes státní hranice.

V úvahu by připadaly i obecní úřady pověřené vedením matrik, okresní úřady, nebo krajské úřady. Tyto orgány jsou však zpravidla omezeně časově dostupné a v případě jejich pověření danou kompetencí by bylo nezbytné jejich posílení (pro zajištění pohotovosti služeb) včetně zabezpečení potřebné úrovně odbornosti (např. specializovaným školením).

Dosud platná vyhl. č. 19/1988 Sb. sice stanoví, že průvodní list (list o prohlídce mrtvého) má vydávat prohlížející lékař po oznámení úmrtí úřadu pověřenému vedením matrik, v praxi se však tento postup neosvědčil, je možný jen výjimečně, neboť mezi prohlídkou zemřelého a sjednáním pohřební služby zahrnujícím převoz do zahraničí (z čehož vyplyne potřeba převozu do zahraničí) uplyne zpravidla několik dní a prohlížející lékař je již v té době jen obtížně dostupný. Kromě toho prohlížející lékař není ”úřadem” ve smyslu předmětné mezinárodní dohody.

Ministerstvo zdravotnictví původně odmítlo vystavování průvodního listu také ve vztahu k orgánům ochrany veřejného zdraví (které nyní v některých případech průvodní listy potvrzují) s odůvodněním, že nemohou obecně garantovat další požadované náležitosti, jako splnění předpisů o ”zarakvení”, nebo správnost údajů týkajících se identifikace.

Návrh ustanovení byl proto s přihlédnutím k výše uvedené rozporné argumentaci předložen vládě variantně.

Při následném projednávání návrhu zákona Legislativní radou vlády byly upřednostněny zdravotně hygienické aspekty vystavování průvodního listu, což vyústilo v doporučení, aby tuto činnost prováděly orgány ochrany veřejného zdraví (okresní hygienici). Při projednávání návrhu zákona vládou vyjádřil s uvedeným doporučením souhlas i ministr zdravotnictví, a proto v souladu se závěry jednání vlády je navržen jako příslušný orgán okresní hygienik.

K § 10 a 11

Provádění balzamací a konzervací by mělo být prováděno podle předloženého návrhu jako samostatná koncesovaná živnost, což souvisí především s odlišnými odbornými nároky a tedy i výchozími kvalifikačními předpoklady, oproti poskytování pohřebních služeb nebo provozování krematorií.

Obdobně jako u provozování pohřebních služeb je třeba upravit etický rámec jednání osob provádějících balzamace a konzervace ve vztahu pozůstalým a podmínky převzetí lidských pozůstatků k provedení těchto úprav.

K § 12

Ustanovení specifikuje dílčí odlišnosti územního a stavebního řízení spojeného se zřízením krematoria, v souladu s platným stavebním řádem, především z pohledu stanovení nezbytných ochranných pásem a důsledků z toho vyplývajících.

K § 13

Provozování krematoria zůstává, stejně jako dosud, koncesovanou živností, se specifickými  nároky na odbornou způsobilost a odbornou přípravu (platí zde obdobný postup jako u pohřebních služeb). Jako součást živnosti provozování krematoria je navrhováno umožnit i zřizování a provozování veřejných pohřebišť sloužících ovšem výhradně k ukládání zpopelněných lidských ostatků, která nevyžadují na rozdíl od hřbitovů určených pro ukládání lidských pozůstatků náročnější právní regulaci.

K § 14

Ustanovení specifikuje obecné povinnosti provozovatele krematoria, klade důraz také na dodržování postupu zabraňujícího záměně nebo smísení lidských ostatků.

Nově je zde také stanovena povinnost předat k dědickému řízení potenciálně cenné předměty nalezené mezi zpopelněnými lidskými ostatky a uložit lidské ostatky nevyzvednuté do 1 roku do společného hrobu na pohřebišti a vyřešit tak nejednotný postup provozovatelů krematorií při nakládání s nevyzvednutými zpopelněnými lidskými ostatky (vzhledem ke značnému nárůstu takových případů v uplynulém období).

Urna se zpopelněnými lidskými ostatky může být předána nejen osobě, která sjednala pohřbení, ale i ”jí pověřené osobě”, čímž je umožněno, aby urnu mohla převzít např. pohřební služba, která zajišťovala toto pohřbení.

K § 15

Ustanovení vytváří základní obsahový rámec pro řád krematoria a evidenci zde vedenou, mělo by jít o náležitosti vesměs v praxi řešené již v současné době, avšak dosud obecně nesjednocené a v případě potřeby obtížně porovnatelné.

K § 16

Provozování veřejného pohřebiště je pojato jako služba ve veřejném zájmu, včetně z toho vyplývajícího omezení osob oprávněných takovou službu poskytovat pouze na obce a registrované církve a náboženské společnosti.

Obci je také nově výslovně uložena povinnost zajistit pro své obyvatele dostupnost služeb pohřebiště, na vlastním území nebo mimo ně.

Zvláštní pozornost je věnována poměrně časté situaci, kdy původně konfesní pohřebiště provozuje obec. Návrh zákona umožňuje toto řešení i nadále s tím, že pokud registrovaná církev nebo náboženská společnost vlastnící původně konfesní pohřebiště má zájem nyní převzít jeho provozování, musí tak učinit buď krátce po nabytí účinnosti navrhovaného zákona (do 6 měsíců), nebo až po uplynutí nejméně 10 let. Toto ustanovení by mělo přispět ke zvýšení jistoty provozovatelů veřejných pohřebišť při jejich péči o pohřebiště a realizaci zamýšlených rozvojových investic.

K § 17

Obdobně jako v případě zřizování krematoria i zde je třeba podrobněji upravit podmínky zřizování veřejných pohřebišť, specifika územního a stavebního řízení zejména ve vztahu ke zřizování ochranných pásem. V územním rozhodnutí o zřízení pohřebiště může stavební úřad stanovit pozitivním nebo negativním výčtem příklady nestandardního objemového řešení nadzemních částí hrobek.

K § 18

Činnosti spojené s provozováním veřejného pohřebiště podle navrhované úpravy může provádět provozovatel sám, nebo prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby. Dozor nad provozováním veřejného pohřebiště přísluší okresnímu úřadu.

K § 19

Stanovení náležitostí řádu veřejného pohřebiště zákonem je důležité z pohledu vytvoření nezbytného obecného rámce provozování pohřebišť v rozdílných místních podmínkách. Základní náležitosti se dotýkají zabezpečení požadavků kladených na provoz z pohledu ochrany veřejného zdraví, veřejného pořádku, včetně zachování důstojnosti, a v neposlední řadě mají návaznost i na úpravu užívání hrobových míst.

K § 20

Souhrnné formulování povinností provozovatele pohřebiště je potřebné pro vymezení úlohy provozovatele pohřebiště z pohledu zajištění provozu i postupu při rušení veřejného pohřebiště. Uvedené ustanovení spolu s následujícími by mělo napomoci řešení složitých situací, které v této souvislosti nastávají nebo mohou nastat a vytvářejí nebezpečí opomenutí některých kroků, jejichž zanedbání může mít nevratné důsledky.

K § 21

Jde o ustanovení sjednocující rámcové náležitosti evidence vedené na veřejném pohřebišti. Jednotnost, přehlednost a dostatečná vypovídací schopnost základní podoby evidence je nezbytná s ohledem na její relativní dlouhodobost a potřebu vyhledávat dílčí údaje často i s větším časovým odstupem od doby uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků.

K § 22

Obecné požadavky vůči úpravě hrobů a ukládání lidských pozůstatků je nezbytné zařadit přímo do zákonné úpravy, neboť jde o důležité zdravotně hygienické podmínky, jejichž dodržení je vždy nezbytné.

K § 23 a 24

Rovněž zákaz pohřbívání a zrušení veřejného pohřebiště a postup při rušení veřejného pohřebiště je oproti dosavadní podobě upraven diferencovaněji, způsobem, který lépe odpovídá současným vztahům mezi obcemi, orgány státní správy, provozovateli pohřebišť a nájemci hrobových míst.

Vedle podrobnější úpravy nezbytných kroků je větší pozornost nyní věnována nakládání s  náhrobky a hrobovým zařízením, které jejich vlastník neodstraní do dne zrušení veřejného pohřebiště (obdobně je navrženo i nakládání s hrobovým zařízením, které si neodebere nájemce po skončení nájmu). Navrhovaný postup vychází z úpravy nakládání s opuštěnými věcmi podle občanského zákoníku; oproti jiným možnostem, které mohou připadat v úvahu, se jeví jako nejlépe aplikovatelný.

K § 25

Namísto dosavadní úpravy propůjčování místa na veřejném pohřebišti je navrhováno uplatnění specifické podoby nájemních vztahů. Toto řešení, pojímané jako vztah subjektů rovného postavení při dostatečném zabezpečení ochrany veřejného zájmu, podle našeho názoru lépe odpovídá současným podmínkám, je komplexnější a umožňuje např. při přechodu práv v důsledku úmrtí postupovat obdobným způsobem jako při nakládání s hrobovým příslušenstvím.

Nájem hrobového místa může být řešen z legislativně technického hlediska alternativně:

1. komplexní úpravou nájmu hrobového místa v občanském zákoníku, kde by speciální ustanovení o nájmu hrobového místa byla včleněna do části osmé hlavy sedmé občanského zákoníku jako zvláštní oddíl, zákon o pohřebnictví by pak na tuto úpravu jen odkazoval;

2. včleněním speciálních ustanovení o nájmu hrobového místa přímo do zákona o pohřebnictví, přičemž subsidiárně by platila obecná úprava nájmu občanským zákoníkem.

Vzhledem k rozsahu a povaze odlišností právní úpravy nájmu hrobového místa od obecné úpravy v občanském zákoníku se přikláníme ke druhé alternativě, tzn. k úpravě specifik nájmu hrobového místa přímo v zákoně o pohřebnictví. Tato alternativa je podle našeho názoru výhodnější i z pohledu celkové přehlednosti právní úpravy pohřebnictví.

K § 26 a 27

Sankce upravené navrhovaným zákonem se opírají pouze o platný zákon o přestupcích, orgány vykonávající státní správu v oblasti pohřebnictví ve vztahu k živnostenskému podnikání nebo ke státnímu zdravotnímu dozoru postupují podle zvláštních právních předpisů.

Ve vztahu k úpravě přestupkům v navrhovaném zákoně není nutná přímá novela přestupkového zákona s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění (dále jen ” zákon o přestupcích”), podle něhož ” přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo v jiném zákoně”.

Takováto zaviněná jednání lze řešit pouze jako přestupky, tedy výhradně ve vztahu k zavinění fyzických osob, vzhledem k ustanovení § 6 zákona o přestupcích podle něhož ”za porušení povinnosti uložené právnické osobě odpovídá podle tohoto zákona ten, kdo za právnickou osobu jednal nebo měl jednat, a jde-li o jednání na příkaz, ten, kdo k jednání dal příkaz”.

Odstupňování sankcí, které lze uložit za přestupky se plně řídí ustanovením § 11 zákona o přestupcích, stanovení výše pokuty ”jiným zákonem” umožňuje zákon o přestupcích v ustanovení § 13 odst. 1.

K § 28

Dozor nad provozováním veřejných pohřebišť a úprava vymáhání povinností stanovených provozovateli pohřebišť jsou pojímány shodně pro obce i registrované církve a náboženské společnosti, opírají se konstrukci použitou v zákoně o obcích.

K § 29

Cílem přechodných ustanovení je zajistit podmínky pro bezproblémové převedení dosavadní právní úpravy užívání hrobových míst na nájemní vztahy a dále umožnit osobám provádějícím činnosti zařazené podle návrhu zákona mezi vyhrazené zajistit si ve stanovené lhůtě požadovanou odbornou způsobilost.

K § 30

Ustanovení zdůrazňuje subsidiární využití občanského zákoníku pro řešení vztahů upravovaných navrhovaným zákonem.

K § 31

Prováděcí vyhláška zahrnuje pouze taková ustanovení, která pro jejich technicko organizační charakter povahy není vhodné začleňovat do zákona, přitom jde však o ustanovení nezbytná pro stanovení obsahu a rozsahu specializované odborné přípravy potřebné k výkonu koncesovaných živností.

K § 32

Zrušovacím ustanovením je uváděna do souladu s navrhovaným zákonem vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, z níž je třeba ponechat v platnosti pouze první část (postup při úmrtí) spolu s ustanoveními § 11 a 12 odst. 1 upravujícími podmínky použití těla mrtvého k vědeckým nebo výukovým účelům, která jsou součástí úpravy zdravotní péče.

K § 33

Nová ustanovení navrhovaná k zařazení do zákona o regulaci reklamy směřují k omezení eticky nevhodného rozsahu a způsobu propagování činností v pohřebnictví a k zabránění nerovným tržním podmínkám ve vztahu k nabídce subjektů poskytujících pohřební služby v důsledku možné jednostranné reklamy ve zdravotnických zařízeních. Navrhovaná úprava vychází z obdobných principů a omezení uplatňovaných v zahraničí.

K § 34

Změna zákona o živnostenském podnikání souvisí s nově navrhovanou úpravou odborné způsobilosti pro provozování pohřební služby a provozování krematoria, mezi koncesované živnosti je nově doplněno provádění balzamací a konzervací zahrnující rovněž vymezení požadované odborné způsobilosti. Provozování pohřebišť je z živnostenskoprávní úpravy vyjímáno.

K § 35

Do kompetenčního zákona je navrhováno začlenit působnost Ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního orgánu státní správy ve věcech pohřebnictví.

K § 36

Datum nabytí účinnosti zákona je navrženo na základě předběžného odhadu ukončení legislativního procesu s přiměřenou legisvakancí.

V Praze dne 3. ledna 2001

Předseda vlády :

Ing. Zeman, v.r.

Ministr pro místní rozvoj :

Ing. Lachnit, CSc., v.r.

N á v r h

V Y H L Á Š K A

Ministerstva pro místní rozvoj

ze dne.....

kterou se provádí zákon č. …./…. Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů

Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví podle § 31 zákona č. …/…Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů (dále jen ”zákon”) k provedení § 6 odst. 3, § 10 odst. 3 a § 13 odst. 3 zákona :

Specializovaná odborná příprava

§ 1

Specializovaná odborná příprava požadovaná podle § 6 odst. 2 zákona k provozování pohřební služby má rozsah minimálně 80 vyučovacích hodin a zahrnuje

1. provozní část zaměřenou na hygienu a bezpečnost práce, psychologii jednání s lidmi, postupy při pohřbívání, úpravu lidských pozůstatků;

2. ekonomickou část zaměřenou na ekonomiku provozování pohřebních služeb včetně účetnictví, cenové kalkulace, evidenci, odměňování a daňovou problematiku;

3. právní část zaměřenou na zvláštní právní předpisy upravující problematiku postupu při úmrtí a pohřebnictví a vybrané části občanského, obchodního, pracovního, živnostenského a trestního práva související s provozováním pohřebních služeb.

§ 2

Specializovaná odborná příprava požadovaná podle § 10 odst. 2 zákona k provádění balzamace a konzervace má rozsah minimálně 80 vyučovacích hodin a zahrnuje

1. provozní část zaměřenou na hygienu a bezpečnost práce, postupy při balzamaci a konzervaci;

2. ekonomickou část zaměřenou na ekonomiku provádění balzamací a konzervací včetně účetnictví, cenovou kalkulaci, evidenci a daňovou problematiku;

3. právní část zaměřenou na právní předpisy upravující problematiku postupu při úmrtí a pohřebnictví a vybrané části občanského a živnostenského práva související s prováděním balzamací a konzervací.

§ 3

Specializovaná odborná příprava požadovaná podle § 13 odst. 2 zákona k provozování krematoria má rozsah minimálně 80 vyučovacích hodin a zahrnuje

1. provozní část zaměřenou na hygienu a bezpečnost práce, postupy při zpopelňování lidských pozůstatků a lidských ostatků, problematiku provozování kremačních pecí a souvisejících technických zařízení;

2. ekonomickou část zaměřenou na ekonomiku provozování krematorií včetně účetnictví, cenovou kalkulaci, evidenci, odměňování a daňovou problematiku;

3. právní část zaměřenou na zvláštní předpisy upravující problematiku postupu při úmrtí a pohřebnictví a vybrané části občanského, obchodního, pracovního a živnostenského práva a dalších právních úprav zejména v oblastech ochrany životního prostředí a energetiky souvisejících s provozováním krematorií.

§ 4

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2001.

Odůvodnění

Nároky na specializovanou odbornou přípravu nezbytnou k provozování pohřebních služeb (§ 1), provádění balzamací a konzervací (§ 2) a provozování krematorií (§ 3) byly specifikovány s využitím dlouholetých zkušeností provozovatelů pohřebních služeb.Sdružení pohřebnictví ČR by mělo být také institucí, která bude odbornou přípravu zabezpečovat.

Důraz je kladen především na to, aby příprava byla v pokud možno co největší míře pojata aplikovaně, ve vztahu ke konkrétním podmínkám provozovatelů, a aby byla přiměřená svými časovými nároky. Ve všech případech je příprava zaměřena na získání vyvážených znalostí nejen ve vztahu k věcným souvislostem provozování živnosti, ale také k jejímu ekonomickému a právnímu pozadí.

V případě odborné přípravy k provádění konzervací a balzamací bylo možné vycházet pouze z omezených zkušeností, neboť tento obor, v zahraničí poměrně běžný, byl v našich podmínkách v uplynulém období prováděn pouze sporadicky, zpravidla na základě požadavků zahraničních objednatelů. Lze proto předpokládat, že jeho vývoj postupně ovlivní i další zaměření odborné přípravy.

I.

ZÁKON

č. 40/ 1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění s vyznačením navrhovaných změn

(legenda : navrhované znění – tučným písmem a podtrženě )

§ 6

Zbraně a střelivo

Reklama zbraní a střeliva, s výjimkou zbraní a střeliva určených pro lovecké nebo sportovní účely a zbraní historických, se zakazuje.

§ 6a

(1) Reklama poskytování pohřebních služeb, provádění balzamace a konzervace, provozování krematoria a provozování veřejného pohřebiště (dále jen ”činností v pohřebnictví”) může obsahovat pouze následující údaje:

1. název obchodní firmy nebo jméno, příjmení nebo název provozovatele činností v pohřebnictví;

2. vymezení předmětu činností v pohřebnictví, popř. dalších navazujících

3. poskytovaných služeb;

4. adresu pracoviště určeného pro styk se zákazníky;

5. telefonní a faxové číslo, adresu elektronické pošty nebo internetovou adresu;

6. provozní dobu pro veřejnost;

7. firemní logo nebo jiný grafický motiv.

(2) Reklama činností v pohřebnictví nesmí být

1. užita v prostorách zdravotnického zařízení a ústavu sociální péče;

2. doručována prostřednictvím dopisů, letáků, elektronickou poštou nebo jinou

adresnou formou.

(3) V souvislosti s oznamováním úmrtí nelze uplatňovat jakékoli formy reklamy.”.

Dozor nad dodržováním zákona

§ 7

Orgánem příslušným k výkonu dozoru nad dodržováním tohoto zákona

je:

1. Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání7) pro reklamu rozšiřovanou v rozhlasovém a televizním vysílání8) s výjimkou reklamy na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky,

2. Ministerstvo zdravotnictví pro reklamu na léčivé přípravky a prostředky zdravotnické techniky,

3. okresní živnostenské úřady9) příslušné podle sídla toho, kdo rozšiřuje reklamy v ostatních případech, (dále jen "orgán dozoru").

------------------------------------------------------------------

7) Zákon ČNR č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro

rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 468/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon ČNR č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech.

II.

ZÁKON

č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), v platném znění s vyznačením navrhovaných změn

(legenda :

navrhované znění – tučným písmem a podtrženě,

vypouštěné nebo nahrazované znění – kurzívou v závorce)

§ 3

(1) Živností není:

1. provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené právnické osobě,1)

2. využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony, jejich původci nebo autory,2)

3. výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem autorským podle zvláštního právního předpisu,2a)

4. restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.2b)

(2) Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:

1. lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, přírodních léčitelů, klinických logopedů, klinických psychologů a středních zdravotnických pracovníků, s výjimkou očních optiků a protetiků, ortopedických protetiků,2c) ortopedickoprotetických techniků,2c)

2. veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků včetně pracovníků veterinární sanace a osob vykonávajících odborné práce při šlechtitelské a plemenářské činnosti v chovu hospodářských zvířat,3)

3. advokátů,4) notářů5a) a patentových zástupců,6)

4. znalců a tlumočníků,7)

5. auditorů8) a daňových poradců,8a)

6. burzovních dohodců a makléřů,8b)

7. zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů9) a rozhodců při rozhodování majetkových sporů,9a)

8. úředně oprávněných zeměměřických inženýrů.10)

(3) Živností dále není:

1. činnost bank,11) pojišťoven,12) zajišťoven, pojišťovacích agentů, pojišťovacích a zajišťovacích makléřů a odpovědných pojistných matematiků,12) penzijních fondů,12a) spořitelních a úvěrních družstev,12b) burz, organizátorů mimoburzovních trhů, obchodníků s cennými papíry8b) a zařizování a správa kolektivních majetkových účastí,13) a činnosti osob provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry,13a) činnosti osob provádějících přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních instrumentů za podmínek stanovených zvláštním zákonem,13b)

2. pořádání loterií a jiných podobných her,14)

3. hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem,15)

4. výroba elektřiny, plynu nebo tepla a rozvod elektřiny, plynu nebo tepla fyzickým či právnickým osobám, zajišťované ve veřejném zájmu,16)

5. zemědělství, včetně prodeje nezpracovaných zemědělských výrobků za účelem zpracování nebo dalšího prodeje, nejde-li o provozování odborných činností na úseku rostlinolékařské péče,

6. prodej nezpracovaných rostlinných a živočišných výrobků z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti přímým spotřebitelům fyzickými osobami,

7. námořní doprava a mořský rybolov,17)

8. provozování dráhy a drážní dopravy,18)

9. zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí, poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných pevných telekomunikačních sítí, poskytování veřejné telefonní služby prostřednictvím veřejných mobilních telekomunikačních sítí a poskytování veřejných dálnopisných a telegrafních služeb,19)

10. výzkum, výroba a distribuce léčiv,20)

11. zacházení s návykovými látkami, přípravky je obsahujícími a s některými látkami používanými k výrobě nebo zpracování návykových látek podle zvláštního zákona,21)

12. činnost autorizovaných nebo akreditovaných osob v oblasti státního zkušebnictví,22)

13. zahraniční obchod s vojenským materiálem,22a)

14. státní odborný dozor nad bezpečností práce a technických zařízení,22b)

15. provozování rozhlasového a televizního vysílání,23)

16. nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,

r) zprostředkování zaměstnání,23a)

s) činnost, při níž se navrhují, projektují, expertně posuzují, vyrábějí, staví, uvádějí

do provozu, provozují, opravují, udržují, rekonstruují a vyřazují z provozu jaderná

zařízení,

t) příprava vybraných pracovníků jaderných zařízení,23b)

u) provozování stanic technické kontroly,23c)

v) výchova a vzdělávání ve školách, předškolních a školských zařízeních, zařazených do sítě

škol, předškolních zařízení a školských zařízení, vzdělávání v bakalářských,

magisterských a doktorských studijních programech podle zvláštního právního

předpisu,23d)

x) nakládání s vysoce nebezpečnými látkami,23e)

y) provozování letišť, provozování obchodní letecké dopravy a leteckých prací a

poskytování leteckých služeb,23f)

z) projektování pozemkových úprav,23g)

aa) činnost organizací zřízených podle zvláštních právních předpisů23h)

vykonávaná v souladu s účelem, pro který byly zřízeny,

ab) výkon sociálně-právní ochrany dětí právnickými a fyzickými osobami, jsou-li

výkonem sociálně-právní ochrany dětí pověřeny podle zvláštního právního předpisu,23i)

ac) vyhledávání, průzkum a těžba nerostných zdrojů ze dna moří a oceánů a jeho

podzemí za hranicemi pravomocí států,23j)

ad) provozování pohřebišť, s výjimkou zřizování a provozování veřejných

pohřebišť sloužících výlučně k ukládání zpopelněných lidských ostatků.^23k)

------------------------------------------------------------------

1) § 1 a 2 zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon), ve

znění zákona č. 86/1950 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb.

2) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech

a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech

souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů

(autorský zákon).

Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových

prvků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.

Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona

č. 116/2000 Sb.

2a) Zákon č. 121/2000 Sb.

2b) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění

pozdějších předpisů.

2c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České

stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění

zákona ČNR č. 160/1992 Sb.

3) § 25 odst. 1 zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve

znění pozdějších předpisů.

4) Zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii.

5a) Zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti.

6) Zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění

zákona ČNR č. 14/1993 Sb.

8) Zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů

České republiky.

7) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

8a) Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře

daňových poradců České republiky.

8b) Zákon ČNR č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění zákona

č. 216/1994 Sb.

9) § 11 a § 13 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním

vyjednávání, ve znění zákona č. 519/1991 Sb., zákona č.

118/1995 Sb. a zákona č. 155/1995 Sb.

9a) Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu

rozhodčích nálezů.

10) Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění

některých zákonů souvisejících s jeho zavedením.

11) Zákon ČNR č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění

zákona č. 60/1993 Sb.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

12) Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví).

12a) Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním

příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho

zavedením.

12b) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech

a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění

zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění

pozdějších předpisů.

13) Např. § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 92/1991 Sb.,

o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění

pozdějších předpisů.

13a) § 70b zákona ČNR č. 591/1992 Sb.

13b) § 45a zákona č. 591/1992 Sb.

14) Zákon ČNR č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných

hrách, ve znění zákona č. 70/1994 Sb.

15) § 2 a 3 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,

výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších

předpisů.

16) Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu

státní správy v energetických odvětvích a o Státní

energetické inspekci.

17) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č.

42/1980 Sb.

Nařízení ministra dopravy č. 75/1953 Sb., kterým se provádějí

některá ustanovení zákona o námořní plavbě.

18) § 60 odst. 3 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách.

19) Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších

zákonů.

20) Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění

některých souvisejících zákonů.

21) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně

některých dalších zákonů.

22) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky

a o změně a doplnění některých zákonů.

22a) Zákon č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským

materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb.,

o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění

pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů.

22b) Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad

bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.

23) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového

a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

23a) Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.

Zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů

České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.

23b) Zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou

bezpečností jaderných zařízení.

23c) Zákon č. 38/1995 Sb., o technických podmínkách provozu

silničních vozidel na pozemních komunikacích.

23d) Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve

školství, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních

škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění

pozdějších předpisů.

Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění

pozdějších předpisů.

§ 45 až 47 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých

školách).

23e) Zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se

zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č.

50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební

zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb.,

o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění

pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon,

ve znění pozdějších předpisů.

23f) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně

a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

23g) § 8a zákona ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách

a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

23h) Například § 31 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech

hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí

v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění

pozdějších předpisů.

23i) § 4 odst. 2 písm. b) a § 48 až 50 zákona č. 359/1999 Sb.,

o sociálně-právní ochraně dětí.

23j) Zákon č. 158/2000 Sb., o vyhledávání, průzkumu a těžbě

nerostných zdrojů z mořského dna za hranicemi pravomocí států

a o změně některých zákonů.

23k) zákon č. …./2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů.