Návrh novely zákona o myslivosti

K § 1 až 3

Do definice pojmu „zvěř“ nejsou zařazeny chráněné druhy volně žijících živočichů a odstraňuje se tak možnost vzniku kolize se zájmy ochrany přírody. Vymezení pojmu „honební pozemky“ vychází z tradičního členění a stejně tak se z dosavadní právní úpravy přebírá určení „souvislosti“ honebních pozemků.

Ustanovení § 3 signalizuje jednoznačný návrat k pojetí myslivosti a jejího výkonu známým v ostatních vyspělých zemích, především u našich sousedů v Rakousku a Německu. Připouští se nadále pronájem práva myslivosti, ale pouze kvalifikované osobě, tj. tomu, kdo si pronajme pozemky a na těchto pozemcích zemědělsky nebo lesnicky hospodaří.

K § 4 až 11

Areál střídavého výskytu např. jelení nebo mufloní zvěře se blíží výměře 10.000 ha. Velikost honiteb tedy nelze dost dobře přizpůsobovat zvěři, která svojí migrací nejen přesahuje výměry honiteb, ale nerespektuje ani jejich hranice. Odvození minimální výměry honiteb pouze od nároků zvěře by ve svých důsledcích vedlo k popření vlastnického práva při tvorbě honiteb. Chov zvěře může být pomocným kritériem a za tím účelem návrh zákona umožňuje úpravy honiteb.

Návrh zákona rozlišuje dvě základní formy honitby, vlastní a společenstevní, s tím, že honební pozemky mají tvořit především vlastní honitbu. Je přitom na vlastníkovi honebních pozemků, aby se rozhodl, zda vytvoří vlastní honitbu, nebo zda se přidá do společenstevní honitby. Pouze v případě, že vlastník honebních pozemků zůstane nečinným, může do tvorby honiteb aktivně vstoupit stát, který rozhodne o přičlenění honebního pozemku.

Vznik vlastní honitby předpokládá dodržení zákonné výměry a souvislost honebních pozemků. Okresní úřad sice vlastní honitbu uznává, ale jeho rozhodnutí jenom deklaruje splnění zákonných podmínek. Návrh zákona připouští určité výjimky ze splnění podmínky dosažení potřebné výměry, a to v případě, kdy to odůvodňuje společenský zájem na výuce nebo výzkumu.

V souladu s institutem nájmu práva myslivosti může požádat o uznání vlastní honitby, včetně obory nebo bažantnice, i nájemce práva myslivosti.

Podmínky pro vznik společenstevní honitby jsou obdobné s tím rozdílem, že požadovaná výměra je dvojnásobná. Okresnímu úřadu se svěřuje pravomoc vytvořit společenstevní honitbu i bez existence honebního společenstva. Takto vytvořenou honitbu musí okresní úřad pronajmout.

Obora a bažantnice představují tradiční formy honitby, jejichž zvláštnost spočívá ve způsobu využití.

Dosavadní dlouholetá praxe potvrdila, že jednou vytvořené honitby nemohou být neměnné. Pokud vznikne reálna potřeba jejich úprav, návrh zákona připouští provedení výměny nebo zarovnání honebních pozemků. Na druhou stranu tyto úpravy však nemohou vést k novému “přerozdělení” jednotlivých honiteb, a proto se stanoví limit rozsahu úprav. Pokud se úprava nedotkne více než 10% výměry, připouští návrh pokles pod zákonem stanovenou hranici.

Návrh zákona vychází z tradičního principu, podle kterého by na všech honebních pozemcích měl někdo vykonávat právo myslivosti. Proto se správnímu úřadu umožňuje, aby „nezařazené honební pozemky“ přičlenil k existující honitbě. Vlastníkům přičleněných pozemků návrh zákona přiznává právo na náhradu.

Po vzniku honitby může nastat potřeba její změny v důsledku změny ve vlastnictví honebních pozemků. Aby se zmírnily následky častých vlastnických změn, připouští návrh provedení změn v honitbě pouze jednou ročně. Pokles výměry honitby pod zákonem stanovenou hranici logicky musí vést jejímu zániku; výjimku představuje pokles do 10% výměry, kdy v zájmu nerušeného výkonu práva myslivosti návrh připouští existenci honitby, která jinak zákonné podmínky nesplňuje.

Pánem myslivosti je osoba, které byla přiznána honitba a záleží pouze na jejím rozhodnutí, zda svého práva přímo sama využije, nebo zda honitbu pronajme a přenese tak výkon práva myslivosti na jinou osobu. Výkon práva myslivosti sdružením občanů se připouští i nadále. Návrh zákona upravuje nucený pronájem honitby v případě, že vlastník honitby je nečinný.

K § 12 až 20

Tato rozsáhlá část zákona upravuje právní poměry honebního společenstva. Honební společenstvo je právnickou osobou s charakterem veřejnoprávní korporace, pro jejíž vznik platí registrační princip, tj. jsou-li splněny zákonem vyžadované podmínky, musí okresní úřad honební společenstvo zaregistrovat. Jedná se o účelové sdružení osob, nikoliv majetku, a jediným účelem existence honebního společenstva je výkon práva myslivosti přímo nebo prostřednictvím pronájmu společenstevní honitby. Návrh zákona neupravuje nucené členství v honebním společenstvu, je ponecháno na vůli jednotlivých vlastníků honebních pozemků, aby se, při splnění dalších zákonných podmínek, na vytvoření honebního společenstva dohodli. Určitý prvek donucení vyplývá z toho, že všechny honební pozemky, až na určené výjimky, musí být využity k myslivosti, a pokud by se vlastníci honebních pozemků nedohodli na vytvoření honebního společenstva, správní úřad vytvoří společenstevní honitbu sám nebo přičlení dotčené honební pozemky k jiné honitbě.

Honební společenstvo se nestává vlastníkem honebních pozemků, ty zůstávají ve vlastnictví členů.

K založení honebního společenstva dojde splněním podmínek uvedených v § 12, především jednáním ustavující valné hromady, která schvaluje stanovy společenstva a jeho orgány. Aby se minimalizovala možnost nekalého jednání vyžaduje návrh zákona souhlas všech vlastníků honebních pozemků vyjádřený ověřeným podpisem seznamu, který se přikládá k návrhu na registraci. Honební společenstvo vzniká současně s uznáním společenstevní honitby. Odmítnout registraci honebního společenstva může okresní úřad pouze ve vyjmenovaných případech.

Nejvyšším orgánem honebního společenstva je valná hromada, která rozhoduje o zásadních otázkách honebního společenstva. Statutárním orgánem je honební starosta, a to i v případě, že je zvolen honební výbor. Míra, v jaké se členové podílejí na rozhodování, se odvíjí od velikosti jejich honebních pozemků tvořících společenstevní honitbu. Navrhuje se limitování počtu hlasů členů.

Nabyvatel honebních pozemků se stává členem honební společenstva, pokud o to projeví zájem a učiní příslušný úkon. Členství převodce zaniká. Člen honebního společenstva může ze společenstva jednostranně vystoupit, ale pouze ke konci mysliveckého období.

Honební společenstvo hospodaří s vlastním majetkem. Vzhledem k charakteru honebního společenstva je ale nutné, aby zákon omezil možnosti nakládání s majetkem společenstva. Nepřipouští se rovněž podnikání společenstva. Zdroje příjmů společenstva jsou v zákoně taxativně určeny.

K § 21 až 23

Myslivecký hospodář je tradiční mysliveckou funkcí. Ne každý uživatel honitby má odpovídající předpoklady k tomu, aby mohl řádně vykonávat právo myslivosti, především na úseku chovu zvěře. Za tím účelem návrh zákona vyžaduje ustanovení mysliveckého hospodáře (lze jej přirovnat odpovědnému zástupci podle živnostenských předpisů). Návrh vyžaduje, aby osoba, která má tuto funkci vykonávat, splňovala přísnější kritéria v tom, že musí po stanovenou dobu být držitelem loveckého lístku a zbrojního průkazu.

Ustanovení mysliveckého hospodáře není pouze věcí uživatele honitby a vyžaduje schválení okresního úřadu. Nečinnost uživatele honitby je přitom pod sankcí. Rozsah práv a povinností mysliveckého hospodáře je široký a má zajišťovat, aby při řádném výkonu bylo dosaženo účelu tohoto institutu.

K § 24 a 25

Smlouva o nájmu honitby umožňuje výkon práva myslivosti i jiným osobám, než vlastníkům honebních pozemků. V souladu s tradicí návrh zákona přejímá myslivecké období a ukládá uzavřít smlouvu vždy na poměrné dlouhé období, aby se zabránilo spekulativním pronájmům, případně snahám zvěř pouze lovit. Tuto smlouvu nemůže uzavřít nájemce práva myslivosti, který si právo myslivosti sám pronajal, a měl by jej tedy vykonávat.

Dosavadní povinná doba nájemního vztahu na 10 let se spolu s výpovědními důvody, které zákon jako jediné připouštěl, jevila jako výrazně diskriminující pro vlastníka honitby. Bylo na vlastníkovi, aby prokazoval špatné myslivecké hospodaření, nehledě na skutečnost, že nemohl např. v polovině mysliveckého období převzít výkon práva myslivosti do vlastních rukou. Předložená právní úprava tuto nerovnováhu odstraňuje.

Návrh zákona připouští zánik smlouvy na základě určitých skutečností, anebo na základě úkonu některé ze smluvních stran. Vzhledem k tomu, že výpověď bez udání důvodu je spíše výjimečným postupem, návrh zákona určuje dostatečně dlouhou výpovědní dobu k tomu, aby si strany smlouvy mohly své záležitosti pro ně vhodným způsobem upravit.

Více než doposud bude proto záležet na tom, aby si strany v nájemní smlouvě zodpovědným způsobem ochránily své zájmy.

K § 26 až 28

Tato ustanovení upravují zásady hospodaření a lovu. Napříště se nepředpokládá funkce plánu v dosavadním pojetí. Povinnost vyhotovit plán mysliveckého hospodaření a lovu zůstává na uživateli honitby, avšak v pronajatých honitbách je nově požadována dohoda s vlastníkem honitby pozemků. Plán překládá jeho zpracovatel okresnímu úřadu. Návrh zákona nově stanovuje možnost lovu zvěře, jejíž chov a lov není v honitbě plánován, a to bez omezení v zákonné době lovu. Státu se přiznává možnost zasahovat do výkonu myslivosti ve vyjmenovaných případech.

Ustanovení § 27 obsahuje právní nástroje regulující chov zvěře v zajetí. Uživatel honitby má celou řadu povinností ve vztahu ke zvěři chované v honitbě. V zájmu výkonu myslivosti návrh zákona ukládá povinnost zabraňovat vzniku škody na zvěři i osobám, kterým právo myslivosti nepřísluší. Obci se svěřuje pravomoc upravit vstup do honitby, je-li nutné z hlediska ochrany zvěře.

K § 29 až 34

K ochraně zvěře napomáhá institut myslivecké stráže. Podmínky pro ustanovení myslivecké stráže a výkon její funkce, včetně rozsahu pravomocí, byly neustále zpřesňovány, naposledy zákonem č. 238/1999 Sb. Dosavadní právní úprava zatím vyhovuje, a proto byla převzata i do návrhu zákona. V současné době vláda České republiky připravila návrh nového zákona, který má obsahovat jednotnou úpravu státní stráže, včetně dosud existující myslivecké stráže. Nelze proto vyloučit, že úprava obsažená v tomto zákoně bude v krátké době nahrazena.

K § 35 až 39

Dobu lovu stanoví vláda svým nařízením. Výjimky z hájení zvěře stanovuje návrh zákona restriktivním způsobem a podmiňuje přitom výjimku rozhodnutím k tomu příslušného správního úřadu. Povinnost používat lovecky upotřebitelného psa je stanovena nikoliv obecně, jak tomu bylo doposud, ale pouze v konkrétních případech uvedených v návrhu zákona.

Návrh zákona zakazuje jakýkoliv lov zvěře, který by odporoval zásadám uvedeným v uvozovací větě § 38 s tím, že za nepovolený lov bez dalšího označuje lov způsobem uvedeným v písmenu a) až h).

Nově se zavádí povinnost uchovávat doklady o nákupu zvěře a označit ulovenou zvěr plombou. Účelem tohoto institutu je předcházet a omezovat pytláctví, jako společensky vysoce nežádoucí chování

K § 40 až 42

K posouzení oprávněnosti výkonu práva myslivosti fyzickou osobou slouží především lovecký lístek a povolenka k lovu. Návrh zákona upravuje v souladu s dnešní praxí vydávání povolenek. V případě loveckých lístků pro žáky a posluchače odborných škol je namístě snížení věkové hranice. Zákon rovněž umožňuje odebrání loveckého lístku tomu, kdo byl v minulosti pravomocně odsouzen, nebo uznán vinným z vyjmenovaných trestných činů a přestupků.

Současná právní úprava upravovala povinné pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti za škody způsobené při této činnosti ublížením na zdraví nebo usmrcením jiných osob nerealisticky, bez omezení pojistných částek. Povinné pojištění je tímto zákonem stanoveno v dostatečném a obvyklém rozsahu, když v uvedeném případě je částka stanovena na 10 mil. Kč.

K § 43 až 45

Každý, kdo je pánem myslivosti (uživatel honitby), musí nést následky toho, že zvěř způsobuje škody na rostlinách, případně na jiných věcech. Vzhledem k charakteru vzniku těchto škod se nevyžaduje na straně uživatele honitby zavinění a ke vzniku nároku postačí prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním uživatele honitby, včetně osob, které se s jeho souhlasem pohybují na honebních pozemcích, nebo zvěře a škodou. Pokud škodu způsobí zvěr, která unikla z obory, poškozený se může domáhat na uživateli honitby, na jejímž území obora leží. Poškozený totiž nemá prakticky možnost zjišťovat, zda škůdcem byla zvěř z obory nebo jiná zvěř volně žijící na honitbě; uživatel honitby má zachováno právo regresu. Bez institutu ručení členů mysliveckého sdružení by realizace práva na náhradu škody mohla být v praxi značně zeslabena.

Již tradičně jsou z režimu náhrady škody vyloučeny případy škod uvedené v § 44. Výjimku z principu odpovědnosti uživatele honitby představuje možnost zbavit se odpovědnosti v případě škody způsobené na uskladněných polních plodinách, pokud poškozený neučinil zákonem vyžadovaná opatření.

Nově se zavádí dvě lhůty (subjektivní 15 dnů a objektivní 6 měsíců) k uplatnění nároku na náhradu škody. Stejně řeší délku zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Návrh zákona upouští od institutu rozhodčí komise. Poškozený a odpovědná osoba mají vždy možnost dohodnout se na výši škody a podmínkách její náhrady, k tomu slouží lhůta 60 dnů, během které se poškozený ještě nemůže obrátit s nárokem na soud (nárok není splatný). Není vyloučeno, aby strany předložily spor jednomu nebo více arbitrům.

V zájmu rychlého odstranění nejistoty uživatele honitby, a současně jako výraz odpovědnosti vlastníků za majetek, návrh zákona nadále upravuje jednotlivé lhůty jako lhůty propadné.

Režim návrhu zákona již nedopadá na „zvěř, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány“ a proto odpovědnost za škodu způsobenou touto zvěří řeší zvláštní zákon (zákon č. 115/2000 Sb.).

K § 46 až 50

Výkon státní správy je svěřen vyjmenovaným správním úřadům. Okresní úřady by měly vykonávat naprostou většinu agendy, což respektuje dosavadní stav. Tato konstrukce byla zvolena i přesto, že okresní úřad mají rok po předpokládané účinnosti tohoto zákona zaniknout. V souvislosti se zánikem okresních úřadů je nezbytné přijmout zvláštní zákon, který upraví přechod kompetencí okresních úřadů na jiný správní úřad, včetně kompetenci podle tohoto zákona. Předpokládá se přitom, že největší část působnosti okresních úřadů na úseku myslivosti přejde na kraje.

Výjimku tvoří výkon státní správy na území národních parků, anebo v územních obvodech definovaných zvláštním zákonem, které slouží k obraně státu. Z důvodů zajištění řádného výkonu státní správy návrh zákona přepokládá vedení vyjmenovaných rejstříků a evidence.

Rejstřík honebních společenstev slouží nejenom k výkonu státní správy, ale současně vytváří předpoklady pro ochranu práv třetí osoby, která má možnost ověřit si v rejstříku údaje důležité pro jednání s honebním společenstvem a předejít tak možným škodám.

Návrh zákona obsahuje vlastní procesní normy pouze v minimálním rozsahu a ponechává úpravu pravidel řízení na správním řádu.

Bezúhonnost je společně definována pro všechny případy, kdy zákon požaduje splnění této podmínky.

Výše pokuty je odstupňována podle závažnosti protiprávního jednání. V dalším návrh zákona vychází z ustálené praxe při řešení správních deliktů v ostatních oblastech státní správy. Pokuty budou vymáhat orgány k tomu určené zvláštním právním předpisem a výnos z pokut se navrhuje rozdělit mezi stát a obec s tím, že takto získané prostředky budou vždy použity ve prospěch životního prostředí.

K § 51

Existující honební společenstva se musí přizpůsobit nové právní úpravě jinak se navrhuje jejich zrušení. Není důvod nic měnit na stávajících vlastních honitbách – zákonná výměra pro vznik vlastní honitby se snižuje, takže všechny vlastní honitby budou bez dalšího splňovat požadované podmínky.

Společenstevní honitby zůstanou zachovány, pokud budou splněny podmínky uvedené v zákoně. Doba 9 měsíců je dostatečně dlouhá k tomu, aby mohly být provedený všechny úkony potřebné k transformaci společenstev.

Pokud návrh předpokládá zánik smluv o nájmu honitby, jedná se o zásah, který má usnadnit nové uspořádání honiteb, a který jenom reflektuje existující stav, kdy tyto smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou.

K § 52 až 58

Návrh zákona předpokládá vydání minimálního počtu prováděcích předpisů. Především půjde o předpis, který stanoví dobu lovu jednotlivých druhů zvěře. Vzhledem k tomu, že tato otázka nesouvisí pouze s myslivostí, ale má významný vztah k životnímu prostředí vůbec, navrhuje se svěřit tuto pravomoc vládě České republiky. Vyhlášky, které k provedení zákona vydá Ministerstvo zemědělství, povedou k jednotnému postupu při úpravě formálních znaků příslušné funkce, což má samozřejmě význam nejenom pro osoby, které tuto funkci vykonávají, ale pro každého, vůči komu funkcionář, myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž, uplatňuje výkon státní správy, a musí se proto své oprávnění doložit.

Dosavadní zákon č. 23/1962 Sb., včetně všech novel provedených celou řadou zákonů vydaných v průběhu skoro 40 let, se navrhuje zrušit.

Účinnost se navrhuje od začátku roku 2002, což respektuje nejenom časový prvek legislativního procesu, ale mělo by to současně zajistit přiměřenou legisvakační lhůtu nutnou k tomu, aby se osoby dotčené zákonem, včetně správních úřadů, seznámily s jeho obsahem.

Stanislav Němec v.r. Miloslav Kučera ml. v.r.

Libor Ambrozek v.r. Vlasta Parkanová v.r.

Radko Martínek v.r.