Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o pojistné smlouvě - EU

Vymezuje se předmět navrhovaného zákona, kterým je úprava právních vztahů účastníků smluvního pojištění. Právní vztahy vznikající v soukromém pojištění, tj. v pojištění založeném pojistnou smlouvou, se řídí navrhovaným zákonem, pokud zvláštní zákon nestanoví úpravu odlišnou. Takovým zákonem je např. zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění zákona č. 307/1999 Sb. nebo zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Tím, že je pojistná smlouva chápána jako absolutní obchod (viz ČÁST TŘETÍ návrhu) se právní vztahy, které nejsou upraveny navrhovaným zákonem, se řídí obchodním zákoníkem a občanským zákoníkem, pokud tak obchodní zákoník přímo stanoví (viz § 262 odst. 2) nebo pokud nelze podle obchodního zákoníku některé otázky řešit (viz § 1 odst. 2 obch. zák.). Obchodní zákoník, resp. občanský zákoník, je tak v subsidiárním postavení k navrhovanému zákonu.

Jedním z významných nedostatků stávající právní úpravy je nedostatečné vymezení základních pojmů používaných v soukromém pojištění. To v praxi vede k nejednotnosti výrazů užívaných v pojistných smlouvách a pojistných podmínkách. Zákon tak pro účely předmětné právní úpravy definuje základní pojmy související se vznikem a trváním pojištění a pojmy vztahující se k pojištění sjednávanému v souladu s pravidly platnými v rámci EU. Z důvodu lepší srozumitelnosti navrhovaného zákona jsou některé pojmy vymezeny přímo v textu zákona, a to v případech, které předkladatel považuje za účelné.

Tím, že se z občanského zákoníku úprava pojistné smlouvy vypouští (viz ČÁST DRUHÁ návrhu), charakterizuje toto ustanovení pojištění jako synallagmatický právní vztah vznikající mezi pojistitelem, který se v pojistné smlouvě zavazuje poskytnout pojistné plnění v případě vzniku pojistné události, a pojistníkem, který se v této smlouvě zavazuje platit pojistné. Pojistná smlouva je definována jako smlouva o finančních službách, což odpovídá změnám v občanském zákoníku v souvislosti s právní úpravou adhezních smluv. Jako pojistitel může pojistnou smlouvu uzavřít pouze právnická osoba, která může provozovat pojišťovací činnosti podle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví.

V případě povinných pojištění, kde je základním cílem ochrana poškozených osob, je vyloučena možnost odchylky v pojistné smlouvě od ustanovení navrhovaného zákona, resp. zvláštního zákona upravujícího povinné pojištění, jestliže by tato odchylka vedla ke snížení rozsahu pojištění, který je stanoven zvláštním zákonem ukládajícím povinnost pojištění.

Vymezuje se základní obsah pojistné smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou pojistné podmínky. Tyto pojistné podmínky jsou z hlediska druhů blíže definované v § 3 písm. u) zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví. Zákon současně stanoví i základní obsah pojistných podmínek, a to pouze v nejobecnější rovině, neboť tento obsah je převážně závislý na typu pojištění.

Pro uzavření pojistné smlouvy se předpokládá písemná forma návrhu na její uzavření, která však nemusí být vždy dodržena. Písemná forma se nevyžaduje v případě pojištění krátkodobého, kterým se rozumí pojištění sjednané na dobu kratší než 1 rok. V případech krátkodobého pojištění, např. v pojištění cestovních výloh, kdy je třeba uzavřít pojistnou smlouvu během krátkého časového okamžiku, lze pojistnou smlouvu uzavřít např. telefonicky. V takovém případě však musí pojistitel vydat pojistníkovi pojistku jako doklad o uzavření pojistné smlouvy. Pokud byla pojistná smlouva uzavřena v písemné formě, je povinností pojistitele vydat pojistníkovi stejnopis pojistné smlouvy.

Pojistná událost musí být v pojistné smlouvě přesně vymezena, přičemž může být vymezena i zvláštním právním předpisem ( např. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nebo § 6 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu). Zejména v povinném pojištění odpovědnosti za škodu, kde je základním cílem ochrana poškozených osob, zvláštní právní předpisy ukládají pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění i v případě, kdy nebyla splněna podmínka nahodilosti vzniku škody, tj., kdy škoda byla způsobena úmyslným jednáním pojištěného nebo pojistníka.

Upravuje se způsob uzavření pojistné smlouvy. Pojistná smlouva se uzavírá přijetím návrhu na její uzavření, který může být podán pojistitelem, pojistníkem nebo osobou zmocněnou jedním z navrhovatelů, tj. pojišťovacím agentem nebo pojišťovacím nebo zajišťovacím makléřem. K přijetí návrhu je stanovena doba jednoho měsíce, nebylo-li dohodnuto jinak. V případě, že se jedná o pojištění životní, kde je podmínkou přijetí návrhu lékařská prohlídka pojištěného, resp. pojistníka, je stanovena 2 měsíční lhůta k přijetí návrhu.

Návrh je přijat okamžikem, kdy navrhovatel obdrží sdělení druhé smluvní strany o přijetí svého návrhu nebo, bylo-li dohodnuto, že návrh předložený pojistitelem lze přijmout zaplacením stanoveného pojistného, je návrh přijat zaplacením tohoto pojistného, tj. převedením nebo poukázáním pojistného na účet pojistitele.

Pokud druhá strana návrh přijme s výhradami nebo se změnami v předloženém návrhu, považuje se takové přijetí návrhu za nový návrh. Druhá smluvní strana má lhůtu 1 měsíce na to, aby se vyjádřila k upravenému návrhu, marné uplynutí této lhůty je považováno za odmítnutí návrhu. Stejným způsobem jako u návrhu na uzavření pojistné smlouvy se postupuje v případě prodloužení nebo změny pojistné smlouvy.

Pojištění vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy. V pojistné smlouvě však lze dohodnout, že pojištění vznikne později, tzn., že pojistná smlouva bude platná ode dne jejího uzavření, avšak účinná později, ode dne stanoveného v pojistné smlouvě, nebo, že se pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy. Podmínkou plnění pojistitele je v takovém případě nevědomost nebo nemožnost dozvědět se ze strany pojistníka, že nastala pojistná událost a naopak, pojistitel nemá právo na pojistné, jestliže v době vzniku pojištění věděl, popř. mohl vědět, že nemůže dojít k pojistné události.

Obecně se pro úkony týkající se soukromého pojištění stanoví písemná forma. Tento nebo jiný zákon může pro některé úkony stanovit i jinou než písemnou formu. Z uvedeného vyplývá, že pokud se v navrhovaném zákoně stanoví povinnosti podat vysvětlení, doložit skutečný stav, dát souhlas apod., rozumí se tím, že všechny tyto právní úkony musí být učiněny v písemné formě.

Objektivní promlčecí doba je tak jako v současnosti tříletá, s výjimkou životních pojištění, kde je desetiletá. Z důvodů jednoznačnosti se přímo říká, že stejná promlčecí doba se vztahuje i na nároky poškozeného, jestliže mu vůči pojistiteli vzniká přímý nárok na pojistné plnění, a na nárok pojištěného na úhradu částky, kterou tato osoba vyplatila přímo poškozenému jako náhradu škody, za kterou pojištěný odpovídá a kterou by jinak musel podle pojistné smlouvy uhradit pojistitel přímo poškozenému.

Pojistiteli se stanoví obligatorní povinnost vydat pojistníkovi pojistku jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. V případě, že pojistná smlouva nebyla uzavřena v písemné formě, musí pojistka obsahovat nejméně údaje, které jsou základním obsahem pojistné smlouvy (§ 4 odst. 1 a 2).

Ten, kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu (pojistník) nemusí být ve všech případech současně osobou, na jejíž život, zdraví, věc, právo, odpovědnost za škodu nebo jinou hodnotu pojistného zájmu se pojištění vztahuje (pojištěný). V takovém případě se jedná o pojištění cizího pojistného rizika. Pojištěný, který není současně pojistníkem musí být ze strany pojistníka seznámen s obsahem pojistné smlouvy. Je-li osobou oprávněnou k přijetí pojistného plnění pojistník, musí být pojištěným dán souhlas k takovému plnění. K uplatnění tohoto práva musí pojistník pojistiteli prokázat, že pojištěného seznámil s obsahem pojistné smlouvy.

V případě smrti pojistníka jako fyzické osoby nebo jeho zániku bez právního nástupce jako právnické osoby, vstupuje na místo pojistníka pojištěný, přičemž navrhovaný zákon umožňuje odchylnou úpravu v rámci pojistné smlouvy. Bylo-li sjednáno pojištění vztahující se na cizí pojistné riziko více osob, pak musí pojistná smlouva obsahovat i úpravu týkající se dalšího trvání pojištění pro tyto případy.

Pojistnou smlouvu lze uzavřít i ve prospěch třetí osoby, kdy právo na pojistné plnění nevzniká osobě, která jako pojistník pojišťuje vlastní pojistné riziko, ale jiné osobě určené pojistnou smlouvou. Pro takovouto smlouvu platí úprava § 50 občanského zákoníku. Souhlas této třetí osoby může být dán až při uplatnění práva na pojistné plnění. V takovém případě se tato třetí osoba stává účastníkem pojištění teprve udělením souhlasu.

Pojistné je úplatou pojistníka za závazek pojistitele poskytnout v případě vzniku pojistné události dohodnuté plnění. Pojistné stanoví vždy pojistitel, a to s ohledem na jeho zkušenosti a znalosti vyjádřenými většinou matematickými propočty. Nedohodne-li se pojistitel s pojistníkem jinak, vzniká mu právo na pojistné dnem uzavření pojistné smlouvy, nejdříve však dnem počátku pojištění, tj. dnem, od kterého vzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění v případě vzniku pojistné události.

Splatnost pojistného je určena pojistnou smlouvou a nebylo-li jinak dohodnuto, je běžné pojistné splatné dnem počátku pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění. Pro určení doby, kdy bylo pojištění zaplaceno, je rozhodná doba jeho zaplacení v hotovosti pojistiteli, a to např. u přepážky pojistitele nebo prostřednictvím k tomu pojistitelem zmocněného pojišťovacího agenta nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo odepsáním z účtu pojistníka. Lze dohodnout i jiný způsob zaplacení pojistného. Zákon nebrání v praxi používanému zproštění pojistníka od placení pojistného (např. pojištění pro případ invalidity), a to v případech a za podmínek stanovených pojistnou smlouvou.

Obecně platí, že pojistitel má právo na pojistné za celou dobu trvání pojištění. V případě, že nastane pojistná událost, v důsledku které zanikne pojistné riziko, tedy i pojistný zájem, např. totální škoda nebo smrt pojištěné osoby, vzniká pojistiteli právo na pojistné do konce pojistného období, bylo-li sjednáno pojištění za běžné pojistné, nebo za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno, tj. v případě jednorázového pojistného. Úprava je dispozitivní, neboť umožňuje odchylnost ujednání v pojistné smlouvě.

V průběhu doby pojištění může z řady příčin dojít ke změně výše placeného pojistného. Takovou změnu je pojistitel povinen pojistníkovi sdělit nejpozději 2 měsíce přede dnem splatnosti pojistného. Nesouhlas s touto změnou je pojistitel povinen pojistníkovi sdělit nejpozději do 1 měsíce od obdržení sdělení pojistitele o změně pojistného. Nesouhlas tak má za následek zánik pojištění. Mimo důvody pro zvýšení pojistného stanovené navrhovaným zákonem nelze bez souhlasu pojistníka pojistné měnit.

S výjimkou povinného pojištění, u kterého nelze krátit nároky oprávněné osoby, je pojistitel oprávněn započíst si proti svému pojistnému plnění částky dlužného pojistného, popř. jiné splatné pohledávky z pojištění.

Navrhovaný zákon dále stanoví některé základní povinnosti pojistníka a pojištěného. Jedná se zejména o povinnost pravdivě a úplně odpovědět na písemné dotazy pojistitele vznesené v souvislosti se sjednáním pojištění nebo se šetřením pojistné události. Právo na plnění z pojištění má osoba určená pojistnou smlouvou nebo zvláštním zákonem, tzv. oprávněná osoba (viz § 3 písm. h) a § 4 odst. 1 písm. a)). Ustupuje se tak od stávající právní úpravy, která obecně právo na pojistné plnění přisuzovala pojištěnému, kterému zdaleka ne ve všech případech toto právo vzniká a který není vždy současně i pojistníkem. Z tohoto důvodu se povinnost oznámit vznik pojistné události obecně ukládá pojistníkovi jako smluvní straně, není-li současně pojištěným, vzniká tato povinnost pojištěnému a v případě pojištění pro případ smrti, vzniká tato povinnost oprávněné osobě.

Pokud by oprávněná osoba způsobila pojistnou událost úmyslně sama nebo z jejího podnětu jiná osoba, nenabude tato oprávněná osoba práva na pojistné plnění.

Stanoví se povinnost pojistníka nebo pojištěného v případě pojištění cizího pojistného rizika bezodkladně oznámit pojistiteli změnu nebo zánik pojistného zájmu nebo rizika.

Je-li důsledkem změny pojistného rizika takové jeho zvýšení, že by za těchto podmínek pojistitel pojistnou smlouvu neuzavřel nebo by ji uzavřel za jiných podmínek, vzniká mu právo navrhnout změnu pojistné smlouvy, a to do 1 měsíce od doby, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl. Navrhovaná změna pojistné smlouvy se váže na dobu, kdy se pojistné riziko zvýšilo. Zvýší-li se pojistné riziko takovým způsobem, že by pojistitel pojistnou smlouvu neuzavřel, může pojistnou smlouvu vypovědět.

Naopak, sníží-li se v důsledku změny podmínek pojistné rizik, je povinností pojistitele úměrně takovému snížení snížit i výši pojistného.

Marným uplynutím stanovených lhůt se pojistitel zbavuje možnosti dovolávat se dodatečně zvýšení pojistného rizika. To však neplatí v případech, kdy zvýšení pojistného rizika v průběhu doby trvání pojištění vyplývá z jeho samotného charakteru, který je zohledněn v kalkulaci pojistného, např. v pojištění úrazu nebo nemoci, kdy dochází ke zvýšení pojistného rizika v důsledku stárnutí.

Stanoví se některé základní povinnosti pojistitele, kterými jsou zejména povinnost zahájit bezodkladně šetření pojistné události, poskytnout pojistné plnění do 15 dnů po skončení šetření pojistné události, poskytnout na písemné požádání oprávněné osoby přiměřenou zálohu, nemůže-li být šetření skončeno do 1 měsíce po zahájení šetření pojistné události, hradit náklady šetření, pokud nebyly vyvolány porušením povinností účastníků pojištění.

Upravují se následky porušení zákonem nebo pojistnou smlouvou stanovených povinností. Pojistitel může snížit pojistné plnění v případě, kdy stanovil v důsledku porušení uvedených povinností nižší pojistné, a to v poměru stanoveného pojistného k pojistnému, které by bylo stanoveno, pokud by nebyly porušeny tyto povinnosti. Jedná-li se o porušení povinností, které měly podstatný vliv na vznik pojistné události, její rozsah nebo na šetření pojistitele, pak může pojistitel snížit své pojistné plnění v závislosti na tom, jaký vliv toto porušení mělo. Za podmínek vymezených zákonem může pojistník i pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit (§ 24) nebo může pojistitel odmítnout poskytnutí pojistného plnění (§ 25).

Upravuje se zástava, převod nebo postoupení pojistky nebo pohledávek z pojistné smlouvy, pro které platí příslušná ustanovení občanského zákoníku. V případě zastavené věci movité plní pojistitel jen se souhlasem zástavního věřitele za předpokladu, že před výplatou pojistného plnění byl pojistiteli pojištěným oznámen nebo věřitelem prokázán vznik zástavního práva v této věci. V případě zastavené nemovitosti plní pojistitel pouze se souhlasem zástavního věřitele, a to za předpokladu, že zástavní věřitel nejpozději před výplatou pojistného plnění doloží pojistiteli vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Nečinnost zástavního věřitele po obdržení sdělení pojistitele, že pojištěnému vzniklo právo na pojistné plnění, se uplynutím stanovené lhůty 1 měsíce považuje za souhlas s plněním pojistitele. Na tento důsledek však musí být zástavní věřitel pojistitelem upozorněn. V případě nesouhlasu zástavního věřitele s plněním pojistitele nebo nevyřízením podané žádosti o vklad zástavního práva je pojistitel povinen částku ve výši pojistného plnění složit do notářské úschovy. Náklady s tím spojené jdou k tíži věřitele.

V praxi existuje řada důvodů, mimo již zmíněného nezaplacení pojistného, pro to, aby pojištění nezaniklo, ale aby bylo po určitou dobu přerušeno. Příkladem může být pojištění vozidla, které v důsledku dlouhodobější opravy nebude užíváno v provozu. V takovém případě může být pojištění přerušeno na dobu nutnou k jeho opravě a po tuto dobu nevzniká pojistníkovi povinnost platit pojistné a pojistiteli povinnost plnit za škodné události, které nastanou v době přerušení pojištění. Po dobu přerušení pojištění pojistiteli nevzniká povinnost plnit z pojistné smlouvy a pojistníkovi nevzniká povinnost platit pojistné. Doba přerušení pojištění se započítává do pojistné doby. Z hlediska ochrany poškozených se vylučuje přerušení povinného pojištění, jestliže existují důvody, pro které musí trvat, např. vozidlo je užíváno v provozu na veřejných pozemních komunikacích.

Pojištění se přerušuje, jestliže nebylo dlužné pojistné zaplaceno do 2 měsíců ode dne jeho splatnosti, to znamená, že nezaniklo-li takové pojištění podle § 20, pak se v případě nezaplacení pojistného uplynutím 2 měsíců ode dne splatnosti pojistného takové pojištění přerušuje, a to až do jeho zániku podle § 20, pokud nebylo před zánikem pojištění dlužné pojistné zaplaceno. Je zcela proti základnímu charakteru pojištění, aby byl pojistitel ze zákona vystaven povinnosti plnit, jestliže by pojistník dlouhodobě porušoval svoji základní povinnost platit ve stanovených lhůtách pojistné jako je tomu v současné době ( § 801 obč.zák.).

V uvedených ustanoveních se upravují způsoby zániku pojištění. Mimo zániků pojištění, které jsou upraveny v jiných částech navrhovaného zákona, pojištění zaniká stejně jako jiné smluvní vztahy uplynutím doby, dohodou, výpovědí nebo odstoupením. Dále pojištění zaniká nezaplacením pojistného. Stávající právní úprava v § 801 občanského zákoníku, podle které v případě nezaplacení pojistného pojištění zaniká uplynutím 3, resp. 6 měsíční zákonné lhůty, umožňuje spekulace pojistníků a vystavuje pojistitele dlouhodobé povinnosti plnit, aniž by bylo zaplaceno pojistné. Na rozdíl od toho se navrhovaným zákonem předkládá úprava, která podmiňuje zánik pojištění pro neplacení pojistného upozorněním pojistitele na nezaplacení nebo jen částečné zaplacení pojistného a důsledky s tím spojené. Obdobná úprava je již obsažena v § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Takové pojištění lze obnovit při splnění podmínek stanovených pojistnou smlouvou v době jejího uzavření nebo dohodnutých s pojistitelem dodatečně.

Dalším důvodem zániku pojištění je odmítnutí poskytnutí pojistného plnění pojistitelem, jestliže mu byly při uzavírání pojistné smlouvy vědomě poskytnuty nepravdivé nebo neúplné odpovědi, které pojistitel nemohl při uzavření pojistné smlouvy zjistit a které byly pro toto uzavření podstatné. Zvláštní zákon však může tento způsob zániku vyloučit, je-li zde silnější ochrana poškozeného, např. § 10 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V takovém případě vzniká pojistiteli právo, aby mu částku vyplaceného pojistného plnění uhradil pojištěný.

Pojištění může zaniknout i z jiných důvodů, zejména zánikem pojistného nebezpečí, pojištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty, smrtí fyzické nebo zánikem právnické osoby.

Jednou z řady změn, které přináší navrhovaný zákon, je rozlišování dvou základních forem pojištění, a to pojištění škodového a pojištění obnosového. Škodové pojištění slouží k náhradě škod vzniklých v majetkové sféře pojištěných osob v důsledku pojistné události. Na rozdíl od pojištění obnosového tak pojistitel nemůže ze škodového pojištění poskytnout pojistné plnění z pojistné události v částce vyšší než je vzniklá a prokázaná škoda, s drobnými výjimkami, které tento zákon umožňuje např. v souvislosti s pojištěním na novou cenu.

Změny ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví majetku, ke kterému se pojištění váže může mít různý dopad na podmínky dalšího trvání pojištění. Ty jsou závislé na charakteru pojištění. Z tohoto důvodu se obecně s touto změnou spojuje zánik pojištění. Pokud podle pojistných podmínek v důsledku této změny pojištění nezaniká, navrhovaný zákon ukládá pojistiteli povinnost upravit ve svých pojistných podmínkách podmínky dalšího trvání pojištění a způsob přechodu práv a povinností z pojištění. Ty budou odlišné v závislosti od sjednaného pojištění.

Pojistitel má možnost omezit jak horní, tak i spodní hranici svého plnění. Jak již bylo uvedeno výše, škodové pojištění nesmí vést k obohacení. V případě pojištění věci nebo jiného majetku, jehož hodnota je ocenitelná v době sjednání pojištění, by horní hranice plnění měla odpovídat hodnotě takovéto věci nebo majetku vyjádřené v penězích formou pojistné částky. Tuto stanoví pojistník a ten je také povinen změny této hodnoty pojistiteli oznámit, v opačném případě se vystavuje nebezpečí přepojištění nebo podpojištění podle § 40 a 41. Zákon spojuje taková ujednání pojistné smlouvy, která by pojistnou částku vztahovala k hodnotě pojištěného majetku v době vzniku, s její neplatností. Důvodem je zabránit možným podvodům, neboť taková ustanovení pojistné smlouvy by nutila pojistitele plnit bez ohledu na výši pojistného rizika, které bylo základem pro stanovení výše pojistného v době sjednání pojistné smlouvy.

V  těch druzích pojištění, kde v době uzavření pojistné smlouvy nelze určit pojistnou hodnotu pojištěné věci, např. pojištění odpovědnosti, pojištění právní ochrany, pojištění finančních ztrát, atp., lze horní hranici pojistného plnění omezit tzv. limitem pojistného plnění. V takovém případě pojistitel nemůže používat institutu přepojištění a podpojištění a je v závislosti na obsahu pojistné smlouvy povinen plnit do výše skutečné škody, nejvýše však do sjednaného limitu pojistného plnění. Přesahuje-li skutečná škoda tento limit a nebylo-li sjednáno jiné pojištění, které by tento přesah krylo, jde tato škoda k tíži pojištěného. Uvedený způsob určení hranice pojistného plnění může být použit i v pojištění věci nebo jiného majetku ocenitelného v době sjednání pojištění, jestliže účelem tohoto pojištění je krytí pouze části hodnoty pojištěného majetku, tzv. zlomkové pojištění.

Pojistné plnění poskytované pojistitelem ve škodovém pojištění může být omezeno. Z hlediska spodní hranice takového omezení se používá franšíza, a to odčetná (spoluúčast) nebo integrální. Touto spodní hranicí svého plnění pojistitel vylučuje tzv. drobné škody, jejichž šetření by často bylo podstatně nákladnější než samotná výše škody a přitom je taková škoda pro pojištěného finančně únosná. Navíc má tato spoluúčast za cíl vést pojištěné osoby k předcházení škodám.

Hranice pojistného plnění se obecně vztahuje na jednu škodnou událost. Vznikne-li při jedné škodné události více pojistných událostí, pak celkové plnění pojistitele za všechny pojistné události nemůže překročit stanovenou horní hranici. Překračuje-li skutečná škoda tuto hranici, pak se pojistné plnění poskytuje jednotlivým oprávněným osobám v poměru, v jakém je tato horní mez plnění k výši celkové škody. Zvláštní zákon však může stanovit jinak, např. § 3 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Stejně tak se lze dohodnout jinak v pojistné smlouvě.

Je-li totéž pojistné riziko pojištěno pro stejné období u více pojistitelů nebo několika pojistnými smlouvami, hovoříme o tzv. množném pojištění. Množné pojištění může vzniknout buď jako soupojištění nebo jako souběžné pojištění anebo jako vícenásobné pojištění.

Soupojištění je vyjádřením jednoho ze dvou základních způsobů dělení pojistného rizika. Pojistné riziko, které přesahuje možnosti pojistitele, může pojistitel rozdělit v horizontální rovině mezi více pojistitelů, pak hovoříme o soupojištění, anebo část rizika předat v úrovni vertikální zajišťovně. Institut soupojištění není doposud právně upraven, což v praxi činí řadu problémů. Jedná se zejména o postavení pojistníka, který by neměl být v případě soupojištění nucen komunikovat se všemi soupojistiteli a zejména případné pojistné plnění uplatňovat na každém soupojistiteli zvlášť, ale smlouvou o soupojištění by měl být určen vedoucí soupojistitel, který jménem a na účet ostatních soupojistitelů bude uplatňovat práva a vykonávat povinnosti vyplývající z takovéto pojistné smlouvy. Soupojištění přitom může vzniknout jak s vědomím pojistníka, tak i bez jeho vědomí, tj. v případech, kdy pojistitel po uzavření pojistné smlouvy s pojistníkem rozloží převzaté pojistné riziko mezi více pojistitelů na základě smlouvy o soupojištění. Soupojištění lze provozovat i formou tzv. poolu, kdy se více pojistitelů dohodne, že bude za určitých podmínek krýt společně určitý druh pojistného rizika, většinou se bude jednat o velká pojistná rizika, např. atomová rizika. V takovém případě může funkci vedoucího pojistitele vykonávat společný orgán k tomu vytvořený nebo pojišťovací makléř.

Souběžné pojištění vzniká mezi pojistníkem a dvěma nebo více pojistiteli, s nimiž pojistník uzavřel pojistné smlouvy týkající se téhož pojistného rizika, a výše podílů jednotlivých pojistitelů na celkovém pojistném plnění nepřesáhne úhrnem pojistnou částku nebo limit pojistného plnění. V tomto případě plní každý z pojistitelů v souladu s pojistnou smlouvou až do výše sjednané pojistné částky nebo limitu pojistného plnění.

Vícenásobné pojištění vznikne tehdy, jestliže se dvě nebo více pojištění vztahují na totéž pojistné riziko, a to pro stejné období a jestliže souhrn pojistných částek přesahuje hodnotu pojištěné věci nebo souhrn limitů pojistného plnění přesahuje skutečnou výši škody. V takovém případě je každý pojistitel povinen plnit v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou a jednotliví pojistitelé jsou povinni se mezi sebou vypořádat v poměru, v jakém jsou k sobě stanovené horní hranice pojistného plnění. Vznik vícenásobného pojištění je pojistník povinen oznámit, jakmile se o tom dozví, každému pojistiteli, který uzavřel pojistnou smlouvu týkající se vícenásobného pojištění.

Pojistitel nemůže v případě pojistné události pojistnou smlouvu týkající se vícenásobného pojištění změnit nebo zrušit, jestliže by to bylo k neprospěchu ostatních pojistitelů.

Obecným zájmem je, aby byla učiněna všechna opatření nezbytná k zabránění vzniku škod, popř. ke zmírnění jejich následků nebo k zabránění dalších následných škod. Z tohoto důvodu má pojistník nebo pojištěný anebo jiná osoba, která vynaložila náklady na odvrácení vzniku hrozící pojistné události nebo na zmírnění jejích následků, popř. z důvodů hygienických, ekologických nebo bezpečnostních, proti pojistiteli právo na úhradu těchto nákladů. Tyto náklady se nehradí osobě, která je povinna tyto náklady vynaložit v souladu s právním předpisem, kterým se ve své činnosti řídí (např. hasiči, záchranná služba, armáda, policie atp.). Výše hrazených nákladů může být pojistnou smlouvou omezena, pokud však byly tyto náklady vynaloženy se souhlasem pojistitele, je pojistitel povinen hradit tyto náklady bez omezení.

Škodové pojištění slouží k náhradě škod vzniklých v majetkové sféře pojištěných osob v důsledku pojistné události. Je proto nutné, aby nároky na náhradu škody, které vzniknou oprávněné osobě, přešly na pojistitele, a to až do výše jím vyplaceného pojistného plnění. Oprávněná osoba je povinna zabezpečit přechod těchto práv na pojistitele, v opačném případě má pojistitel právo pojistné plnění snížit nebo právo na vrácení již vyplaceného pojistného plnění. V případě povinného pojištění může být zvláštním zákonem stanovena jiná úprava, která zabezpečuje uspokojení nároků oprávněných osob v plné výši a pojistiteli právo na náhradu vyplaceného plnění vůči tomu, kdo přechod práva na pojistitele nezabezpečil nebo jinak zmařil.

Na rozdíl od pojištění škodového, je pojištění obnosové sjednáváno za účelem získání prostředků, kapitálu, rozšiřujících majetkovou sféru oprávněných osob. Plnění pojistitele může mít formu jednorázového plnění nebo formu opakujících se plateb (důchodu). Základem pro výpočet pojistného v obnosovém  pojištění je částka, která má být v případě pojistné události vyplacena (pojistná částka), nebo výše a četnost vyplácení důchodu.

Jedná se o další základní odlišnost obnosového pojištění od pojištění škodového. V pojištění obnosovém není vznikem práva na pojistné plnění vůči pojistiteli dotčeno právo na náhradu proti tomu, kdo za škodu odpovídá. To znamená, že např. v případě smrti pojištěné osoby, která byla způsobena protiprávním jednáním třetí osoby, nezaniká oprávněné osobě uplatněním práva na plnění z pojištění pro případ smrti pojištěné osoby vůči pojistiteli právo na náhradu škody vůči třetí osobě, která odpovídá za smrt pojištěného.

Za podmínek stanovených tímto zákonem a za podmínek, které pojistitel stanoví ve svých pojistných podmínkách, vzniká z předčasně ukončeného obnosového pojištění právo na odkupné (§ 57), tj. na výplatu části nespotřebovaného pojistného uloženého jako rezerva životních pojištění, právo na redukci pojištění, tj. na snížení pojistné částky bez povinnosti platit další pojistné nebo na zkrácení doby pojištění (§ 58) a na obnovení pojištění po redukci (§ 59).

Ustanovení těchto paragrafů se vztahují k pojištění věci a jiného majetku. Pojištění věci lze sjednat pouze jako pojištění škodové, tj. za účelem náhrady škody vzniklé pojistnou událostí. Pojištění jiného majetku než věci může být sjednáno i jako pojištění obnosové, tj. za účelem získání určité finanční částky, např. pojištění pro případ nepříznivého počasí.

V pojistné smlouvě lze dohodnout různé způsoby pojištění z hlediska ceny, v jaké pojistitel poskytuje pojistné plnění. Pojištění tak může být např. sjednáno na časovou, obecnou, novou cenu nebo na jinou dohodnutou cenu, např. modifikovanou.

Pojištění se může vztahovat na jednotlivou věc nebo soubor věcí. V případě pojištění souboru věcí se pak pojištění vztahuje na každou věc, která v daném okamžiku náleží k tomuto souboru. V pojistné smlouvě musí být určena pojistná částka nebo limit pojistného plnění podle § 28, na které je věc nebo soubor věcí pojištěn. Je-li pojištěno několik souborů, musí být horní hranice pojistného plnění určena pro každý soubor samostatně.

Zjistí-li se po pojistné události nebo po výplatě pojistného plnění, že se ztracený nebo odcizený majetek našel, vzniká pojistníkovi, resp. oprávněné osobě povinnost tuto skutečnost pojistiteli oznámit, a to bez zbytečného odkladu. Okamžikem převzetí ztraceného nebo odcizeného majetku přechází vlastnictví tohoto majetku na pojistitele, pokud nebylo ve smlouvě dohodnuto jinak. Opravu poškozeného majetku nebo odstraňování jeho zbytků může oprávněná osoba provést až na pokyn pojistitele, který musí zjistit skutečnou výši škody. To však neplatí, jestliže z bezpečnostních, hygienických, ekologických nebo jiných závažných důvodů je nutné s opravou nebo odstraněním zbytků začít dříve.

V pojištění majetku sjednávaného za účelem náhrady škody by pojistná částka měla odpovídat pojistné hodnotě pojištěného majetku. Je-li pojistná částka vyšší než pojistná hodnota majetku, vzniká tzv. přepojištění. Dojde-li k tomu, má pojistník i pojistitel právo navrhnout snížení pojistné částky za současného snížení pojistného. Pokud některá ze smluvních stran s takovým návrhem nesouhlasí, zanikne pojištění uplynutím jednoho měsíce od obdržení návrhu na změnu.

V opačném případě, tedy, je-li pojistná částka nižší než pojistná hodnota pojištěného majetku, vzniká tzv. podpojištění. Pojistné plnění se při podpojištění poskytuje v poměru, v jakém je pojistná částka k výši pojistné hodnoty pojištěného majetku.

Pojištění právní ochrany je upraveno v souladu se Směrnicí ES č. 87/344/EEC, o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů, týkajících se pojištění právní ochrany, ze dne 22. června 1987. Touto úpravou, stejně jako příslušnou směrnicí, se sleduje předcházení střetu zájmů mezi pojištěným a pojistitelem, který současně s pojištěním právní ochrany poskytuje i pojištění v jiném pojistném odvětví neživotních pojištění. Pojištěnému se garantuje svoboda výběru svého právního zástupce, popř. jiné kvalifikované osoby. Pojistiteli se ukládají povinnosti zabezpečit provozně výkon této své činnosti tak, aby nedocházelo k výše uvedenému střetu zájmů. S ohledem na to, že ne ve všech případech je tato regulace nutná a žádoucí, zákon stanoví případy, na které se ustanovení o pojištění právní ochrany nevztahují.

Těmito ustanoveními se upravuje pojištění odpovědnosti za škodu, které lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Z tohoto pojištění vzniká pojištěnému právo, aby za něj pojistitel v souladu s obsahem pojistné smlouvy nahradil škodu, kterou způsobil jinému a za kterou odpovídá podle zvláštního zákona nebo ke které se smluvně zavázal. Plnění pojistitele může být smluvně omezeno limitem pojistného plnění (§ 28). Nebylo-li omezeno, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši skutečné škody, za kterou pojištěný odpovídá. Pokud pojištěný uhradil poškozenému škodu přímo, vzniká mu proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, kterou by jinak v souladu s pojistnou smlouvou plnil pojistitel.

Náhradu škody platí pojistitel poškozenému. Ten však nemá přímý nárok vůči pojistiteli, pokud zvláštní zákon nebo pojistná smlouva nestanoví jinak. Takovým zákonem je např. zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 9 odst. 1).

Pojištěnému se stanoví povinnost sdělit pojistiteli, že proti němu poškozený uplatnil právo na náhradu škody a vyjádřit se k tomu, sdělit další informace týkající se škodné události a postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Oznámením škodné události zmocňuje pojištěný pojistitele škodnou událost projednávat.

Pokud byla škoda způsobena pojištěným ve stavu, do kterého se přivedl vlastní vinou a v jeho důsledku byla snížena jeho schopnost rozpoznat následky svého jednání, vzniká pojistiteli právo na náhradu toho, co za pojištěného plnil. V ostatních případech porušení povinností platí ustanovení § 16 odst. 2 o snížení pojistného plnění.

Vymezuje se charakter pojištění úvěru, jehož cílem je ochrana před škodami na majetku pojištěného, které mu mohou vzniknout z důvodu nesplácení úvěru dlužníkem, a pojištění záruky, kterým pojistitel se pojistitel zavazuje plnit v případě, že pojištěný je povinen plnit ze svého ručitelského závazku, v případě propadnutí kauce, jistoty, plnění z nich nebo z jiného obdobného důvodu uvedeného v pojistné smlouvě. Toto pojištění lze sjednat pouze jako pojištění škodové. Pojištění úvěru se státní zárukou je upraveno zákonem č. 58/1995 Sb., o pojišťování a financování vývozu se státní zárukou, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon v § 4 odst. 4 stanoví, že ”při pojištění vývozních úvěrových rizik postupuje exportní pojišťovna podle tohoto zákona a všeobecných pojistných podmínek schválených Ministerstvem financí; přitom je povinna hospodárně využívat rozpočtové dotace a záruky.”

Zvláštní úpravu pojištění záruky obsahuje i zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, kterým se zavádí povinné pojištění záruky cestovní kanceláře poskytované pro případ jejího úpadku. Navrhovaný zákon o pojistné smlouvě se tak pro toto pojištění použije tehdy, pokud výše uvedený zvláštní zákon nestanoví jinak.

Pojištění finančních ztrát je po návratu ČR k tržnímu hospodářství velmi využívaným pojištěním, zejména v podnikatelské sféře. Podle přílohy k zákonu č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, je toto pojištění jedním z pojistných odvětví (odvětví č. 16, část B přílohy k zákonu), přičemž finanční ztráty mohou vyplývat z výkonu povolání, z nedostatečného příjmu, z nepříznivých povětrnostních vlivů, ze ztráty zisku, ze stálých nákladů, z nepředvídaných obchodních výdajů, ze ztráty tržní hodnoty, ze ztráty pravidelného zdroje příjmu, z jiných nepřímých obchodních finančních ztrát, popř. i jiných finančních ztrát. Toto pojištění lze sjednat pouze jako pojištění škodové.

Obsahem pojištění osob je pojištění fyzické osoby pro případ, který se týká jejího života, zdraví, popř. jejího osobního stavu. Z tohoto pojištění se v případě pojistné události oprávněné osobě vyplácí sjednaná částka nebo dohodnutý důchod anebo je jí poskytována určitá výše plnění v závislosti na obsahu pojistné smlouvy. Oprávněnou osobou je buď přímo pojištěný anebo, bylo-li sjednáno pojištění pro případ smrti pojištěného, pojistníkem v pojistné smlouvě určená osoba, tzv. obmyšlený, popř. osoba určená podle § 51 odst. 2 a 3.

Pojistitel, který pojistnou smlouvou přebírá pojistné riziko související se zdravotním stavem pojištěného, popř. pojistníka (pokud se jedná o pojištění se zproštěním povinnosti platit pojistné), je ze zákona oprávněn prostřednictvím zdravotnického zařízení přezkoumávat zdravotní stav těchto osob. Zdravotní stav přezkoumává zdravotnické zařízení určené pojistitelem na základě souhlasu uděleného pojistiteli pojištěným, resp. pojistníkem. Osoby činné pro pojistitele, které se seznámily se zdravotním stavem těchto osob, jsou povinny zachovávat o těchto skutečnostech mlčenlivost podle § 39 zákona o pojišťovnictví.

V pojištění pro případ smrti pojištěného může pojistník určit v pojistné smlouvě osobu, které vznikne v případě jeho smrti právo na pojistné plnění. Tato osoba se označuje jako obmyšlený a je určena jménem nebo vztahem k pojištěnému. Souhlas obmyšleného s přijetím plnění nemusí být dán přímo v době jeho určení, ale i dodatečně při vzniku práva na toto plnění. Pojistník je oprávněn až do vzniku pojistné události osobu obmyšleného změnit, přičemž tato změna je účinná teprve doručením písemného sdělení této změny pojistiteli.

Nebyla-li určena osoba obmyšleného, resp. nenabude-li obmyšlený právo na plnění, a to z důvodu, že pojistnou událost způsobil úmyslně nebo z jeho podnětu jiná osoba, pak právo na pojistné plnění nabývají osoby přímo určené zákonem. Pokud tohoto práva nabude více osob a nebyly-li určeny jejich podíly na pojistném plnění, má každý z nich právo na stejný díl.

Pokud není pojistník současně pojištěným, pak může určit nebo změnit obmyšleného pouze se souhlasem pojištěné osoby. To platí i v případě postoupení práv z pojištění nebo jejich zastavení. Pokud obmyšlený projevil souhlas s tím, aby byla pojistná smlouva uzavřena v jeho prospěch, pak tímto udělil i souhlas k postoupení, popř. zastavení práv a povinností z pojištění. Jedná-li se o pojištění ve prospěch obmyšleného nebo o pojištění cizího pojistného rizika, pak je k uzavření pojistné smlouvy nutný písemný souhlas této třetí osoby, resp. jejího zákonného zástupce. Souhlas je vyžadován i v případě určení nebo změny obmyšleného a k výplatě odkupného. Taková povinnost však neplatí v případě skupinového pojištění osob. Příkladem může být pojištění pro případ úrazu vztahující se na všechny účastníky provozu v prostředcích hromadné dopravy osob. V těchto případech by nebylo možné uvedené povinnosti splnit.

Tato ustanovení se týkají životního pojištění, tj. pojištění fyzické osoby pro případ smrti, dožití se stanoveného věku, smrti nebo dožití se stanoveného věku anebo pro případ jiné nahodilé události týkající se zdraví nebo osobního stavu této osoby. Toto pojištění lze sjednat jen jako pojištění obnosové. Zákon přímo zakazuje pojištění smrti dítěte do 3 let jeho věku anebo pro případ potratu nebo narození mrtvého dítěte. Takové pojištění by bylo v rozporu s etikou.

Pojistiteli se dává právo snížit své pojistné plnění, jestliže v důsledku nesprávného uvedení data narození pojištěné osoby nebo jejího pohlaví byly chybně stanoveny technické parametry pojištění, a to v poměru, v jakém je výše chybně stanoveného nižšího pojistného k jeho správné výši. Bylo-li z tohoto důvodu placeno vyšší pojistné, je pojistitel povinen jeho výši upravit s účinností ode dne, kdy se o tom dozvěděl. Pokud by však při správném uvedení data narození pojištěného pojistitel pojistnou smlouvu neuzavřel, je oprávněn od pojistné smlouvy odstoupit.

Došlo-li ke smrti pojištěného jeho úmyslným zbavením se života, tj. sebevraždou, je pojistitel povinen plnit pouze tehdy, jestliže pojištění trvalo nepřetržitě nejméně 2 roky bezprostředně předcházející této sebevraždě. Tímto ustanovením se vylučuje možný záměr pojištěného, aby úmyslným zbavením se života využil daného pojištění k finančnímu zabezpečení osob, kterým vznikne právo na pojistné plnění v případě takové jeho smrti.

Dojde-li během trvání pojištění k neplacení pojistného a bylo-li v případě běžného pojistného zaplaceno pojistné za dobu uvedenou v pojistné smlouvě, mění se automaticky takové pojištění na pojištění se sníženou pojistnou částkou nebo se sníženým ročním důchodem. Tato redukce je závislá na výši zaplaceného pojistného. Pojistníkovi tak zanikne povinnost platit další pojistné. Jestliže však tato pojistná částka, resp. snížený roční důchod jsou menší než limity stanovené pojistnou smlouvou, dojde k redukci doby pojištění. Uplynutím této redukované doby pak pojištění zanikne, pokud do této doby nedojde k obnovení pojištění. Tato redukce se však nevztahuje na pojištění pro případ smrti sjednaného za běžné pojistné a na přesně stanovenou dobu, u kterého se nevytváří rezervotvorná složka. Takové pojištění zanikne jako jiná pojištění pro nezaplacení pojistného podle § 20.

V případě rezervotvorných pojištění, s výjimkou pojištění, ze kterého se vyplácí důchod, vzniká pojistníkovi právo na výplatu odkupného, které představuje část vytvořené rezervy vypočítanou pojistně matematickými metodami. Vzhledem k tomu, že v prvních letech pojištění je výše zaplaceného běžného pojistného nižší než náklady pojistitele spojené s pojištěním, stanoví se dvouletá lhůta, ve které nevzniká právo pojistníka vůči pojistiteli na výplatu odkupného. V závislosti na charakteru pojištění mohou pojistné podmínky stanovit jinak.

Pojistná smlouva může také stanovit podmínky, za kterých lze redukované pojištění obnovit. Tyto podmínky by měly obsahovat povinnost doplatit dlužnou částku pojistného, závazek pojistníka platit odpovídající výši pojistného a určit dobu od této redukce, ve které je možno žádat o obnovu pojištění.

V těchto ustanoveních se upravuje úrazové pojištění, které může být sjednáno jak jako pojištění škodové, tak i jako pojištění obnosové. Pojištění úrazu je často sjednáváno jako pojištění skupinové, tj. pojištění, kterým je pojištěna osoba, která sice není a ani nemůže být v pojistné smlouvě přesně určena, která však náleží ke skupině osob vymezené pojistnou smlouvou (§ 53). Pojištěnou je tak např. každá osoba, která je návštěvníkem fotbalového utkání nebo účastníkem zájezdu.

Pojistiteli se dává právo odmítnout pojistné plnění, pokud k úrazu došlo úmyslným poškozením zdraví pojištěného nebo byl-li uznán vinným pro úmyslný trestný čin, který souvisí se vznikem jeho úrazu. Právo snížit své pojistné plnění má pojistitel v případech, kdy se pojištěný uvedl do takového stavu, kdy nebyl schopen ovládat svoje jednání, resp. posoudit jeho následky a v tomto stavu došlo k jeho úrazu. Dojde-li v takovém stavu ke smrti pojištěného následkem úrazu, je pojistitel oprávněn takto snížit své pojistné plnění jen tehdy, pokud pojištěný způsobil jiné osobě těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

Úprava obsahuje základní ustanovení o pojištění pro případ nemoci, které může být jak pojištěním škodovým, tak i obnosovým. Toto pojištění může doplňovat, ale i nahrazovat systém veřejného zdravotního pojištění, který nepokrývá všechny náklady ani osoby. Aby se předešlo spekulacím, stanoví se minimální doba trvání smluvního zdravotního pojištění, které je alternativou k systému veřejného zdravotního pojištění, nejméně 3 roky.

Upravují se čekací doby, které nesmí být delší než stanovené zákonem. Pojistitel nemůže namítat v tomto pojištění zvýšení rizika podle § 14 odst. 2 až 5, neboť zvyšování pojistného rizika v důsledku stárnutí je pro toto pojištění charakteristickým znakem a musí být zakalkulováno pojistné.

V těchto ustanoveních se v souladu se Směrnicemi Rady 88/357/EEC a 90/619/EEC upravují velká rizika v neživotním pojištění, výběr práva platného pro smlouvy uzavírané v  životním a neživotním pojištění. Tato ustanovení nabudou účinnosti, s výjimkou § 63, dnem vstupu ČR do EU.

V souvislosti s přípravou ČR na vstup do EU se upravují některé povinnosti v případě uzavírání pojistných smluv v rámci volného poskytování služeb (Směrnice Rady 92/96/EEC, čl. 31). S tím souvisí i přílohy k tomuto navrhovanému zákonu, jejichž obsahem jsou informace, které musí zájemce, resp. pojistník v případě pojistných smluv týkajících se pojištění osob obdržet před uzavřením smlouvy (vzor A) a kdykoliv během jejího trvání (vzor B).

Jak bylo uvedeno v obecné části, řada zvláštních zákonů stanoví právnickým a fyzickým osobám povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. S ohledem na připravovaný vstup České republiky do EU bylo nutné v navrhovaném zákoně upravit i možnost splnit povinnost pojištění sjednáním příslušné smlouvy s pojistitelem působícím v rámci EU. Do návrhu zákona jsou tak zapracována ustanovení čl. 8 druhé neživotní směrnice č. 88/357/EEC.

S ohledem na to, že se řada právních předpisů odvolává ve věcech soukromého pojištění na občanský zákoník, navrhovaný zákon s ohledem na zařazení pojistné smlouvy do absolutního obchodu stanoví, že nabytím účinnosti navrhovaného zákona se má v těchto případech na mysli navrhovaný zákon.

Současnou právní úpravou se řídí pojistné smlouvy, které byly uzavřeny před nabytím účinnosti zákona, a právní vztahy z těchto smluv vzniklé.

Novelizací občanského zákoníku se zrušují ustanovení upravující právní vztahy vznikající z pojistné smlouvy.

Novelizací obchodního zákoníku se pojistná smlouva včleňuje mezi smlouvy obchodní.

S ohledem na zařazení pojistné smlouvy mezi absolutní obchody, je nutná změna občanského soudního řádu zaměřená na příslušnost soudů při řešení sporů vyplývajících z pojistných smluv. Okresní soudy by měly projednávat v I. stupni všechny spory vznikající z pojistných smluv, neboť by jinak mohlo dojít k rozdvojení soudních řízení, např. při soudním řízení o náhradu škody způsobené provozem silničního vozidla, kdy žalobu proti škůdci by v I. stupni projednával okresní soud, a žalobu proti pojistiteli (v případě přímého nároku poškozeného vůči pojistiteli) by v I. stupni projednával krajský soud.

V této části se upravuje § 6 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, čímž se reaguje na změny provedené navrhovaným zákonem, zejména se v souladu s novou právní úpravou zákona o pojišťovnictví a zákona o pojistné smlouvě jednoznačně vymezuje povinné pojištění stanovené uvedeným zákonem jako pojištění záruky.

Upravuje se nabytí účinnosti navrhovaného zákona, které se předpokládá dnem 1. ledna 2002. Ustanovení týkající se pojišťovací činnosti v rámci volného poskytování služeb nabývají účinnost po vstupu ČR do EU.

(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

(3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

(1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel žádné stálé místo k podnikání, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může od smlouvy odstoupit do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichž si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky.

(2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u níž je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové osoby.

(3) Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy a) jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných, b) na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa, c) na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě, d) pojistné a o cenných papírech.

U práv na plnění z pojištění počíná běžet promlčecí doba za rok po pojistné události.

(3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, jakož i mezi členy družstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností, c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716), e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725), f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem, g) mezi zakladateli a správcem vkladu,

(3) Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně a) ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností a nadačního rejstříku, b) ve statusových věcech obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle části první, druhé a čtvrté obchodního zákoníku,41) c) ve věcech vyplývajících z právních vztahů, které souvisejí se zakládáním obchodních společností, družstev, obecně prospěšných společností, nadací a nadačních fondů, d) v řízení o zrušení obecně prospěšné společnosti a její likvidaci a o jmenování jejího likvidátora,42) e) v řízení o zrušení nadace nebo nadačního fondu a jejich likvidaci, o jmenování likvidátora nadace nebo nadačního fondu a o jmenování nových členů správní rady nadace nebo nadačního fondu,43) f) v řízení o zrušení státního podniku a o jmenování a odvolání jeho likvidátora,44) g) ve sporech z právních vztahů mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich zakladateli (společníky nebo členy), jakož i mezi společníky (členy nebo zakladateli) navzájem, jde-li o vztahy týkající se účasti na společnosti (členského vztahu v družstvu), o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka (členská práva a povinnosti), a o vztahy související se zvýšením základního jmění (přistoupením společníka nebo člena), není-li dána příslušnost podle písmena b), h) ve sporech mezi obchodními společnostmi (družstvy) a jejich statutárními orgány, likvidátory nebo jinými orgány a ve sporech mezi společníky (členy) a statutárními orgány, likvidátory či jinými orgány, jde-li o vztahy týkající se výkonu funkce těchto orgánů, i) ve sporech z právních vztahů mezi podnikatelem, obecně prospěšnou společností, nadací nebo nadačním fondem a správcem majetku patřícího do jejich konkursní podstaty, opřípadě nuceným správcem, který jim byl ustanoven, j) ve sporech z právních vztahů mezi prokuristou a podnikatelem, který prokuru udělil, a byla-li prokura udělena více osobám, z právních vztahů mezi těmito osobami navzájem, k) ve věcech ochrany hospodářské soutěže,45) l) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním46) a z porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství,47) m) ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby,48) n) ve sporech z práv k obchodnímu jménu,49) o) ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví, o nárocích z ohrožení a porušení práv z průmyslového vlastnictví a o nárocích na vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva z průmyslového vlastnictví, p) ve sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu, q) ve sporech z obchodů na komoditní burze, r) ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů

1. ze smluv o úvěru,50) o běžném účtu51) a o vkladovém účtu52) a z jejich zajištění; ustanovení písmena p) tím není dotčeno,

1 a jejich zajištění,

6. o peněžité plnění, jestliže částka požadovaná žalobcem nepřevyšuje 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,

(1) Cestovní kancelář je povinna sjednat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, na základě něhož vzniká zákazníkovi pojištěnému cestovní kanceláří právo na plnění v případech, kdy cestovní kancelář z důvodu svého úpadku a) neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu, b) nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu v případě, že se zájezd neuskutečnil, nebo c) nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu v případě, že se zájezd uskutečnil pouze zčásti.

(2) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, použijí se pro povinné smluvní pojištění ustanovení části osmé hlavy patnácté oddílu prvého až čtvrtého občanského zákoníku řídí se povinné pojištění záruky ustanoveními zvláštního právního předpisu.10a)

(3) Pojišťovna předá cestovní kanceláři kromě pojistky rovněž doklady určené zákazníkům, které musí obsahovat informace o uzavřeném pojištění, zejména označení pojišťovny, podmínky pojištění a způsob oznámení pojistné události; cestovní kancelář je povinna předat tento doklad zákazníkovi současně s cestovní smlouvou.

Votum:

Dne 7.2.2001 vláda ČR projednala a svým usnesením z téhož dne schválila návrh zákona o pojistné smluvě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě). Návrh zákona byl dopracován dle výše uvedeného usnesení a předkládá se k podpisu panu ministrovi a panu předsedovi vlády s žádostí o jeho předložení do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR k projednání.

Z uvedeného důvodu se navrhuje následující e x p e d i c e

Vážený pane předsedo vlády, dne 7. února 2001 vláda České republiky projednala a svým usnesením z téhož dne schválila návrh zákona o pojistné smlouvě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).

Návrh zákona byl definitivně dopracován podle výše uvedeného usnesení a je připraven k Vašemu podpisu.

Uvedený návrh zákona Vám, vážený pane předsedo vlády, zasílám v pěti vyhotoveních a žádám Vás o jeho předložení k projednání do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

S pozdravem