Vládní návrh zákona o státních hranicích

K § 1:

V předmětu úpravy se uvádí okruh vztahů, které upravuje navrhovaný zákon; přitom se vychází především ze zhodnocení stávající právní úpravy.

Zvláštností správy státních hranic je, že stát ji může samostatně vykonávat jen ve věcech, které nemají bezprostřední dosah na suverénní práva druhého sousedního státu. Rozhodnutí, která se týkají přímo státních hranic, musí být přijímána zpravidla oběma sousedními státy společně. V tomto smyslu jsou rozhodující mezinárodní smlouvy upravující otázky společné správy státních hranic a konstitující také společné orgány k zajištění uzavřených smluvních závazků (hraniční komise). Proto se navrhuje, aby v zákoně byla uvedena priorita mezinárodních smluv v této oblasti. Jde o obdobné řešení, které bylo přijato již v řadě zákonů tvořících součást právního řádu České republiky (např. § 175 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů).

K § 2:

Návrh zákona vymezuje základní pojmy v oboru správy státních hranic, jimiž jsou definovány prvky a činnosti používané v terminologii v tomto oboru. Vymezení pojmů vychází především z mezinárodních smluv, které Česká republika uzavřela se sousedními státy, ze zkušeností získaných z aplikace dosavadní právní úpravy a dále z platných technických norem a standardů.

Za stěžejní je třeba považovat vymezení „státních hranic“. Toto vymezení přihlíží k definicím státních hranic obsaženým v mezinárodních smlouvách o státních hranicích, které Česká republika uzavřela v období po 1. lednu 1993 se Spolkovou republikou Německo, Polskou republikou a Slovenskou republikou (Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o společných státních hranicích ze dne 3. listopadu 1994 uveřejněná pod č. 266/1997 Sb., Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o společných státních hranicích ze dne 17. ledna 1995 uveřejněná pod č. 181/1996 Sb. a Smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o společných státních hranicích ze dne 4. ledna 1996 uveřejněná pod č. 246/1997 Sb.).

Mezinárodní smlouvy, které určují státní hranice České republiky, je možné rozdělit do tří skupin. Jde především o mezinárodní mírové smlouvy z období po skončení první světové války, jakož i na ně navazující dokumenty (např. Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Německem a Protokol ze dne 28. června 1919 uveřejněná pod č. 217/1921 Sb. zák. a n., Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými i sdruženými a Rakouskem ze dne 10. září 1919 uveřejněná pod č. 507/1921 Sb. zák. a n., Smlouva mezi čelnými mocnostmi spojenými i sdruženými a Československem ze dne 10. září 1919 uveřejněná pod č. 508/1921 Sb. zák. a n.). Druhou skupinu tvoří smlouvy mezi někdejším Československem a jeho sousedy (např. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973 uveřejněná pod č. 95/1975 Sb.). Do těchto závazků vstoupila Česká republika podle čl. 1 a 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. Třetí skupina zahrnuje smlouvy uzavřené po vzniku České republiky jako samostatného subjektu mezinárodního práva. Na mezinárodní smlouvy, které mění průběh státních hranic, navazují příslušné ústavní zákony o státních hranicích, které tvoří podle článku 112 Ústavy součást ústavního pořádku České republiky ( např. ústavní zákon č. 301974 Sb., o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky a ústavní zákon č. 74/1997 Sb., o změnách státních hranic se Slovenskou republikou).

Hraniční dokumentární dílo jako jediná grafická a popisná dokumentace podrobně definuje průběh státních hranic. Přestože je jeho forma pro jednotlivé úseky státních hranic České republiky rozdílná, plní hraniční dokumentární dílo platné v relaci ke každému sousednímu státu bez rozdílu funkci závazného informačního souboru, který podrobně lokalizuje a popisuje průběh státních hranic v terénu.

Definice pojmů „čára státních hranic“, „lomový bod“ a „hraniční vodní tok“ jsou nezbytné především s ohledem na právní úpravu průběhu a vyznačení státních hranic.

K § 3:

Výslovně se stanoví základní požadavky související s průběhem státních hranic a upravuje se způsob vyznačení průběhu státních hranic v terénu.

Podoba hraničních znaků vyplývá z hraničního dokumentárního díla, které je součástí příslušných mezinárodních smluv uzavřených s jednotlivými sousedními státy. Hraničními znaky jsou zpravidla kamenné nebo betonové mezníky, dřevěné nebo kovové sloupy, popřípadě kovové nebo kamenné plakety. Vedle těchto „standardních“ hraničních znaků se vyskytují i tzv. historické hraniční znaky, které byly na státních hranicích zachovány s ohledem na svou historickou hodnotu. Zvláštním druhem hraničních znaků jsou trojstátní hraniční znaky, které vyznačují body styku státních hranic České republiky se dvěma sousedními státy.

K § 4:

Přímé a nepřímé vyznačení státních hranic je možné považovat za standardní instituty obsažené v mezinárodních smlouvách o státních hranicích, jimiž je Česká republika vázána. Jejich vymezení ve vnitrostátním právu však dosud absentovalo.

Shora uvedený způsob vyznačení státních hranic je podstatný i z hlediska ochrany státních hranic a tzv. hraničního režimu (zejména zřizování a provozování turistických stezek na státních hranicích).

K § 5:

Úprava zařízení upozorňujících na průběh státních hranic v platném právním řádu absentuje. Pro současnou praxi umisťování těchto zařízení, která je plně v souladu s běžnou evropskou praxí, je třeba vytvořit odpovídající právní základ. V intencích ustanovení čl. 11 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se konstatuje, že tato zařízení upozorňující na průběh státních hranic jsou ve vlastnictví České republiky. Jde o zvýraznění významu těchto zařízení z hlediska veřejného zájmu a jejich ochrany, mimo jiné i s ohledem na následné sankční postihy za nedodržení stanovených povinností. Se zřetelem k požadavkům právní jistoty je třeba stanovit vzor oválné tabule s vyobrazením velkého státního znaku.

K § 6:

Stanoví se základní náležitosti vlastního umisťování zařízení upozorňujících na průběh státních hranic na nemovitostech, a to jak na pozemcích, tak na stavbách. Přitom se akcentuje zásada, že vlastník má být umístěním těchto zařízení omezen v nejmenší možné míře.

K § 7:

Hraniční pruh a volná kruhová plocha jsou mimořádně závažnými instituty v oboru správy státních hranic. Zajišťují především zřetelnost průběhu státních hranic; současně přispívají i k zabezpečení ochrany hraničních znaků.

V souladu s mezinárodními smlouvami o státních hranicích, jimiž je Česká republika vázána, se stanoví základní náležitosti hraničního pruhu a volné kruhové plochy. Šíře 1 m stanovená pro hraniční pruh a poloměr volné kruhové plochy současně vychází z požadavku minimalizovat zásahy do vlastnických práv na nezbytně nutnou míru; zároveň odpovídá mezinárodním závazkům přijatým Českou republikou.

Zřetelnost průběhu státních hranic a ochrana hraničních znaků vyžadují, aby v hraničním pruhu a ve volné kruhové ploše bylo možno realizovat stavební, popřípadě obdobnou činnost pouze za zvláštních podmínek, tj. jde-li o činnost realizovanou ve veřejném zájmu. Zpravidla půjde o stavbu silničních nebo železničních komunikací, hraniční mosty, energetická nebo telekomunikační vedení a dále o zařízení sloužící ochraně státních hranic. Druhy staveb, které je možné s ohledem na veřejný zájem realizovat v hraničním pruhu nebo ve volné kruhové ploše, uvádějí i mezinárodní smlouvy o státních hranicích uzavřené s jednotlivými sousedními státy.

K § 8:

Je konkretizována působnost Ministerstva vnitra v oblasti správy státních hranic, v intencích obecného stanovení působnosti obsaženého v § 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 2/1969 Sb. Přitom jsou vymezeny základní úkoly, které je nezbytné realizovat při správě státních hranic. Většinu z těchto úkolů Ministerstvo vnitra již vykonává (např. správa hraničního dokumentárního díla, zajišťování činnosti hraničních komisí).

Vymezení působnosti Ministerstva vnitra při správě státních hranic přitom respektuje skutečnost, že výkon zeměměřických činností na státních hranicích je podle § 3a písm. f) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, v působnosti Zeměměřického úřadu, který tyto činnosti provádí v dohodě s Ministerstvem vnitra jako správcem dokumentárního díla státních hranic.

Zásadním novým úkolem Ministerstva vnitra v této oblasti je stanovení odpovědnosti za čištění hraničního pruhu a volných kruhových ploch. Uvedené úkoly bude Ministerstvo vnitra zabezpečovat formou zadání veřejných zakázek na základě zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Přesun odpovědnosti za zajištění tohoto úkolu z vlastníků dotčených nemovitostí na příslušný ústřední orgán státní správy je v souladu s ústavní ochranou vlastnického práva, jakož i principem zatěžovat vlastníky nemovitostí v nejmenší možné míře. Současně vytváří podmínky pro odborné a jednotné provádění této činnosti na celém území státu. Respektuje se i skutečnost, že tyto úkoly jsou předmětem závazků z mezinárodních smluv, které by měla zabezpečovat Česká republika a nikoli (jako dosud) vlastníci dotčených nemovitostí. Ministerstvu vnitra se také nově svěřuje poskytování náhrad za majetkové újmy a náhrad za omezení využívání nemovitosti v souvislosti s výkonem správy státních hranic.

K § 9 a 10:

Záměrem je upravit rozsah předpokládaných oprávnění fyzických osob nebo právnických osob zajišťujících provádění správy státních hranic, a to při důsledném respektování ústavní ochrany vlastnického práva, jakož i odvozených užívacích práv.

Ustanovení § 9 upravuje vstup a vjezd na pozemky při plnění úkolů na úseku správy státních hranic. V této souvislosti se rozumějí ty pozemky, které se nacházejí v prostoru o šířce do 3 km od státních hranic. Šíře tohoto pásu přiléhajícího ke státním hranicím byla stanovena tak, aby byl v dostatečném rozsahu zabezpečen přístup na pozemky bezprostředně přiléhající ke státním hranicím. Přitom je vzat zřetel i ke skutečnosti, že ke státním hranicím v řadě oblastí nejsou oficiální přístupové cesty. Odlišný režim vstupu nebo vjezdu přitom vychází ze skutečnosti, zda je či není pozemek oplocen.

Ustanovení § 10 upravuje podmínky využívání pozemku nebo stavby pro účely správy státních hranic. V těchto souvislostech půjde zpravidla o umístění hraničního znaku, zařízení upozorňujícího na průběh státních hranic nebo o údržbové práce. Vlastní umístění hraničního znaku (zařízení upozorňujícího na průběh státních hranic) je obligatorně spojeno s informováním vlastníka nemovitosti, popřípadě s projednáním s orgány státní správy nebo orgány územní samosprávy, jsou-li dotčeny jejich zájmy.

K § 11:

Nadále se zachovává zásada, podle které jsou vlastníci nebo uživatelé nemovitostí povinni umožnit stanovenou činnost, strpět určitá omezení nebo se zdržet určených činností, jestliže je to nezbytné z hlediska zabezpečení úkolů na úseku správy státních hranic. Z hlediska praktické aplikace půjde především o umožnění vstupu nebo vjezdu na pozemky, umístění hraničních znaků (zařízení upozorňujících na průběh státních hranic) na nemovitosti a taxativně stanovenou oznamovací povinnost.

K § 12:

Toto ustanovení respektuje okolnost, že značná část státních hranic České republiky probíhá v hraničních vodních tocích (tzv. mokré hranice). Se zřetelem k tomu se stanoví odpovídající povinnosti správci hraničních vodních toků, které vycházejí ze specifik správy státních hranic na těch úsecích státních hranic, které probíhají v hraničních vodních tocích. Přebírá se z obsahových hledisek úprava, která je již obsažena v  mezinárodních smlouvách o státních hranicích. Reflektuje se současná praxe v této oblasti, podle níž správci hraničních vodních toků poskytují potřebné informace Ministerstvu vnitra.

K § 13:

Prokazování oprávnění ke vstupu nebo vjezdu na pozemky nebo k užívání nemovitostí zákonem stanoveným průkazem a zároveň občanským průkazem je nezbytné zejména z důvodu zabezpečení právních jistot vlastníků i uživatelů nemovitostí, které se nacházejí ve vzdálenosti do 3 km od státních hranic. Vydávání průkazu Ministerstvem vnitra vychází z jeho obecné kompetence na úseku státních hranic.

K § 14:

Ustanovení obsahuje základní náležitosti průkazu. Jde jednak o základní identifikační údaje osoby, které byl průkaz vydán, jednak o obecné náležitosti obvyklé u průkazu tohoto typu.

Účelem průkazu je zabezpečit jednoznačnou identifikaci pověřených osob, které plní úkoly správy státních hranic. Z důvodu právních jistot zejména vlastníků nebo uživatelů nemovitostí se stanovuje vzor tohoto průkazu.

K § 15:

Oprávnění vydávat průkazy koresponduje i vedení jednoduché evidence pověřených osob a osobních údajů obsažených v těchto průkazech.

K § 16:

Úprava postupu při realizaci náhrady za majetkové újmy nebo náhrady za omezení využívání nemovitosti vychází z analogické úpravy obsažené v ustanovení § 10 zákona č. 200/1994 Sb. Hraničním znakům jsou v těchto souvislostech v zásadě postavena na roveň zařízení upozorňující na průběh státních hranic.

Navrhovaná úprava v plném rozsahu koresponduje ústavní ochraně vlastnického práva. Postup poskytování náhrad považuje za prioritní tzv. naturální restituci. Pro případy, kdy není možné uvést nemovitost do původního stavu, stanoví postup, na jehož základě poskytne Ministerstvo vnitra v odůvodněných případech finanční náhradu. Náhrada za majetkovou újmu nebo náhrada za omezení využívání nemovitosti bude poskytnuta na základě dohody.

K § 17:

Návrh sleduje, aby Ministerstvo vnitra jako dotčený orgán státní správy uplatnilo v rámci tohoto řízení stanovisko k činnostem, jež mají být realizovány přímo na státních hranicích nebo v jejich bezprostřední blízkosti, kterou se rozumí prostor o šířce do 50 m od státních hranic. V zásadě jde o postup, který převážná část stavebních úřadů respektuje i v současné době.

K § 18:

Vymezují se skutkové podstaty správních deliktů na úseku správy státních hranic. Subjektem těchto deliktů je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání. Současně se stanoví odpovídající sankce, jakož i základní pravidla pro ukládání pokut. Z věcných hledisek korespondují skutkové podstaty navrhovaných správních deliktů skutkovým podstatám nově navrhovaných přestupků. Jde o úpravu, která dosud v právním řádu České republiky absentovala.

K § 19:

Jde o přímou novelizaci ustanovení § 44 zákona č. 200/1990 Sb. Návrh sleduje především zpřesnění a doplnění stávajících skutkových podstat přestupků podle § 44 přestupkového zákona, rozšíření formy zavinění z úmyslu i na nedbalost a diferencované zpřísnění sankcí za nově stanovené přestupky. Tato úprava je nezbytná z důvodu zabezpečení žádoucí úrovně ochrany chráněných zájmů (zejména vyznačení státních hranic).

K § 20:

Pro účely správy státních hranic je nezbytné zajištění širokého informačního souboru o nemovitostech, které se nacházejí ve vzdálenosti do 3 km od státních hranic. Vzhledem k rozsahu potřebných údajů nelze považovat za dostatečné osvobození od poplatků podle zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, které je poskytováno státním orgánům. Se zřetelem k tomu se navrhuje bezplatné poskytování údajů zahrnutých v katastru nemovitostí. V praxi bude převažovat zejména vyžadování údajů z katastru nemovitostí ve formě počítačových souborů.

K § 21:

Jde o obvyklé derogační ustanovení, které komplexně zrušuje dosavadní zákonnou úpravu správy státních hranic včetně již nefunkčního prováděcího právního předpisu.

K § 22:

Navrhuje se, aby nová zákonná úprava nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2002.

V Praze dne 19. února 2001

Předseda vlády:

Ministr vnitra:

Část zákona o přestupcích v platném znění s vyznačením navrhované změny

ZÁKON

České národní rady

č. 200/1990 Sb.

ze dne 17. května 1990

přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č.279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č.132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb. a zákona č. 370/2000 Sb.

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

(§ 44

Přestupky na úseku ochrany a správy

státních hranic

1. Přestupku se dopustí ten, kdo

1. úmyslně zničí nebo poškodí nebo neoprávněně přemístí nebo odstraní hraniční znak nebo výstražnou tabuli vyznačující státní hranici nebo hraniční pásmo,

2. úmyslně neoprávněně zasáhne do hraničního pruhu, zhorší-li se tím zřetelnost průběhu státní hranice, nebo do břehu či koryta hraničního vodního toku, anebo do společné hraniční cesty, změní-li se tím její poloha.

2. Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 5000 Kč.)

§ 44

Přestupky na úseku správy státních hranic

1. Přestupku se dopustí ten, kdo

1. zničí, poškodí, neoprávněně přemístí nebo neoprávněně odstraní hraniční znak nebo zařízení upozorňující na průběh státních hranic,

2. neoprávněně zasáhne do hraničního pruhu nebo volné kruhové plochy nebo do břehů nebo koryta hraničního vodního toku nebo do hraniční cesty a zhorší-li se tím zřetelnost průběhu státních hranic nebo jestliže se tím změní jejich poloha, nebo

3. neumožní nebo jinak ztíží oprávněné osobě vstup, vjezd a nebo výkon prací při správě státních hranic.

2. Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 15 000 Kč a  za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 5 000 Kč.