Vládní návrh zákona o státním zastupitelství

Část první čl. I

K bodům 1 až 3: Navrhovaná úprava směřuje k přesnějšímu vyjádření základních principů postavení, fungování a výstavby státního zastupitelství, kterými jsou zejména

- zásada zákonnosti, která vyjadřuje, že státní zastupitelství při výkonu své zákonné působnosti jedná z úřední povinnosti. Např. za podmínky, že nastaly určité skutkové a právní okolnosti odůvodňující podezření ze spáchání trestného činu, a státní zastupitelství se o nich dozví, je povinno dbát na to, aby bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání. Výjimky z tohoto pravidla může opět stanovit jen zákon nebo mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána;

- zásada nestrannosti, kteráznamená, že státní zastupitelství vykonává svoji působnost bez jakékoli diskriminace založené na pohlaví, rase, jazyku, náboženství, politických a jiných názorech, národním nebo sociálním původu, majetku, narození nebo jiném postavení;

- zásada objektivity, která znamená, že při výkonu své funkce věnuje státní zastupitelství pozornost všem relevantním okolnostem, bez ohledu na to, zda jsou pro jeho postup v řízení výhodné nebo nevýhodné, zda je či není obtížné zajistit ochranu lidských práv a základních svobod;

- zásada účinnosti, kteráznamená, že státní zastupitelství musí postupovat vždy tak, aby věci, prováděné v rámci jeho působnosti, byly zpracovány nejvhodnějšími postupy, důsledně a co nejrychleji, vždy při respektování lidských práv a základních svobod, aby občané byli pokud možno v co nejmenší míře zatíženi řízením, které se vede, a oběť činu byla řádně odškodněna;

- zásada nezávislosti na jiných orgánech, kterávychází z požadavků na práci státního zastupitelství jako státního orgánu, u kterého je nezávislost na jakýchkoli vnějších vlivech pro výkon jeho působnosti nezbytná. Nezávislost státního zastupitelství z objektivních důvodů nedosahuje nezávislosti soudů, ale musí být uplatňována tak, aby státní zastupitelství mohlo prostřednictvím prosazování práva spolupůsobit při ochraně zákonem chráněných zájmů, zejména tehdy, rozhoduje-li v konkrétní věci. Návrh nadále respektuje výlučnou působnost státního zastupitelství ve vztahu k jiným státním orgánům, které ho při výkonu jeho působnosti nemohou ani zastoupit, ani nahradit;

- zásada nedílnosti, kterápředpokládá, že orgány státního zastupitelství vystupuji navenek jako nedílný celek, kdy každé státní zastupitelství, a při výkonu jeho působnosti každý státní zástupce, představují celý systém, samotnou instituci státního zastupitelství;

- zásada hierarchie, která předpokládá, že struktura orgánů státního zastupitelství se odlišuje od struktury soudů zejména v tom, že se vyznačuje vyšší mírou centralizace (nikoli však monokratické). V případě čtyřstupňové soustavy státního zastupitelství jde o hierarchii vždy dvou nejbližších stupňů, kdy nejblíže vyšší stupeň vykonává hierarchická oprávnění především ve formě dohledu, případně v některých věcech správy státního zastupitelství apod. V případě Nejvyššího státního zastupitelství se prvky hierarchie objevují nejen ve vztahu k oběma vrchním státním zastupitelstvím, ale omezeným způsobem také ve vztahu k nižším stupňům. Zásada hierarchie se týká zejména organizace státního zastupitelství, ale rovněž i ustanovení o dohledu.

K bodu 4: Těžištěm působnosti státního zastupitelství by mělo i nadále zůstat především trestní řízení, ve kterém ve smyslu vymezení podle čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu. Předpokládá se, že toto postavení státního zastupitelsví bude dále posíleno i v souvislosti se samostatnými novelizacemi příslušných procesních předpisů, zejména trestního řádu.

Ve většině zemí západní Evropy, ale i v jiných částech světa je obvyklé, že státní zastupitelství zaujímá významné místo též při dozoru nad místy výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a dalšími místy, kde dochází k omezení osobní svobody. Jde v zásadě o vyjádření práva zástupce veřejného zájmu, aby vina a trest, resp. omezení osobní svobody, bylo řešeno před soudem, a samotný akt výkonu pak již byl svěřen pod dozor orgánu ochrany veřejného zájmu. Návrh v tomto směru věcně přebírá platnou úpravu již provedenou novelou zákona o státním zastupitelství zákonem č. 169/1999Sb., kterou pouze formálně začleňuje do obecného přehledu působnosti státního zastupitelství.

Působnost státního zastupitelství není ústavní úpravou omezena pouze na trestní řízení, stanovení dalších úkolů státnímu zastupitelství v tzv. netrestním řízení Ústava svěřuje zákonu. Navrhované výslovné vyjádření obecné působnosti státního zastupitelství v jiném než trestním řízení navazuje na úpravu zvláštních zákonů, např. občanského soudního řádu, kterými již jsou některé pravomoci státního zastupitelství v tzv. netrestní oblasti konkrétně upraveny.

Navrhuje se v souvislosti s vymezením působnosti státního zastupitelství výslovně stanovit i jeho úlohu při prevenci kriminality, neboť jak z mezinárodních dokumentů, tak i z vlastních potřeb společnosti vyplývá, že tato úloha státního zastupitelství je nezbytná a je jedním z faktorů ovlivňujících omezování nárůstu kriminality, zejména u prvopachatelů a mládeže. Úkoly státního zastupitelství v oblasti poskytování pomoci obětem trestných činů již nyní vyplývají z § 11 a 14 zákona č. 209/1997 Sb., o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti a o změně a doplnění některých zákonů.

K bodu 5: Úprava je již obsažena v novém znění § 4 odst. 1 písm. b).

K bodu 6: Úprava reaguje na úpravu organizace soudů v novém zákonu o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů.

K bodu 7:Jedná se o formální přesun platného ustanovení z hlediska přehlednosti právní úpravy. Dosavadní zmocnění k vydání vyhlášky stanovící výjimky ohledně sídel a obvodů státních zastupitelství a ke zřizování jejich poboček se přesunuje do souhrnného zmocňovacího ustanovení § 40.

K bodu 8: Jednotlivá státní zastupitelství jsou budována na principu jediného vedoucího státního zástupce, stojícího v čele příslušného státního zastupitelství, navrhuje se přesněji vyjádřit oprávnění vedoucích státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství i při výkonu státní správy. Zpřesňují se způsob a podmínky jmenování nejvyššího státního zástupce a ostatních vedoucích státních zástupců. Stanoví se zvláštní podmínky pro jmenování nejvyššího státního zástupce a jeho odvolání z funkce. Jako podmínku jmenování do funkce nejvyššího státního zástupce se navrhuje stanovit požadavek výkonu funkce státního zástupce v trvání nejméně sedmi let. S ohledem na ústavní postavení státního zastupitelství jako orgánu výkonné moci zařazeného v té části Ústavy, jež se týká vlády, zůstává jmenování nejvyššího státního zástupce v kompetenci vlády.

Ostatní vedoucí státní zástupce by měl i nadále jmenovat a odvolávat ministr spravedlnosti, vždy ale na návrh vedoucího státního zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství; výjimku by mělo činit odvolání z důvodu nedostatků při správě státního zastupitelství, za jejíž výkon jsou vedoucí státní zástupci odpovědni Ministerstvu spravedlnosti - to musí mít v tomto případě zachovánu možnost vedoucího státního zástupce odvolat i bez návrhu.

Znění § 8 odstavce 3 koresponduje s úpravou návrhu zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), podle kterého státní zástupci působící v trestních věcech mládeže, musí mít dostatek životních zkušeností a zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Kromě potřebného vzdělání, umožňujícího specializaci na uvedenou agendu, je třeba vytvořit mechanismy, zajišťující, že agenda mládeže bude přidělována státním zástupcům, kteří pro její vyřizování mají i další předpoklady. V tomto směru se proto ukládá povinnost vedoucímu státnímu zástupci.

Platná právní úprava stanoví služební nadřízenost vedoucího státního zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství vůči vedoucímu státnímu zástupci bezprostředně nižšího státního zastupitelství bez vazby na konkrétní obsah vzájemných vztahů mezi těmito stupni soustavy státního zastupitelství. Tento nedostatek se navrhuje odstranit výslovnou právní úpravou vycházející z toho, že obsah služební nadřízenosti plyne bezprostředně z oprávnění, které nejblíže vyšší státní zastupitelství má ze zákona vůči nižšímu státnímu zastupitelství ve svém obvodu.

Pokyny obecné povahy a další nástroje, které svěřuje zákon nejvyššímu státnímu zástupci, jsou vyjádřením zásady nedílnosti a umožňují především prostupnost informací v rámci celé soustavy. Nikterak nejde o vyjádření monokracie, neboť se nejedná o zásahy do konkrétních „živých“ věcí, ale o nejúčinnější způsoby shromažďování podkladů o „ stavu“ státního zastupitelství a jeho fungování. Účel pokynu je oproti dřívější úpravě blíže specifikován. Pokyny obecné povahy by měly mít především charakter metodického návodu pro postup státních zástupců v určitém předem nevymezeném počtu věcí obdobné povahy. Tento pokyn by měl být pro státní zástupce závazný, a taktéž by měl být závazný pro další zaměstnance státního zastupitelství, včetně administrativních pracovníků, pokud tak nejvyšší státní zástupce výslovně stanoví. Dále se ale může se jednat zejména o různé formy úpravy organizační struktury, kancelářské služby atd.

Nejvyššímu státnímu zástupci dále svěřuje navrhovaná úprava další významná oprávnění, a to jednak vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení jejich výkladu zákonů a jiných právních předpisů, jednak podat předsedovi Nejvyššího soudu podnět k zaujetí stanoviska ke sjednocení výkladu zákona a jiných právních předpisů soudy. Tato oprávnění směřují k odstranění nežádoucích důsledků stavu, kdy aplikace práva zejména orgány činnými v trestním řízení, popř. státními orgány působícími v netrestní oblasti, není jednotná. Z obdobných důvodů se navrhuje posílit kontrolní působnost Nejvyššího státního zastupitelství vůči nižším stupňům.

Návrh předpokládá, že informace o činnosti státního zastupitelství obdrží v konečné fázi vláda prostřednictvím ministra spravedlnosti, aby mohla formulovat své požadavky zejména na stav a vývoj trestní politiky státu.

K bodu 9: Navrhované upřesnění vztahů uvnitř soustavy státního zastupitelství řeší způsob rozhodování sporu o příslušnost a způsob řešení případů, kdy je vedoucí státní zástupce vyloučen z projednávání věci. Jde (z hlediska možné podjatosti všech státních zástupců, které vedoucí státní zástupce kontroluje a řídí) o okolnost, která se v praxi objevuje poměrně často. Úprava výslovně určuje, který orgán rozhoduje o opravných prostředcích tam, kde to zvláštní právní předpis výslovně nestanoví.

Úprava dožádání je dnes obsažena pouze v prováděcím předpise; navrhuje se tato pravidla stanovit přímo zákonem.

Oblastí, která při aplikaci platného zákona o státním zastupitelství činí nejvíce obtíží a je předmětem četných sporů o výklad zákona, je oblast dohledu. Platná zákonná úprava řeší vztahy v rámci dohledu neúplně, pomíjí vymezení obsahu tohoto pojmu, není zřejmý ani obsah pojmu nadřízenost v rámci struktury státních zastupitelství.

Nově navrhovaná definice dohledu byla proto zvolena tak, aby se z ní daly dovodit prvky, které se za dohled v rámci státního zastupitelství dají považovat. Konkrétní vztahy při výkonu dohledu mezi státními zastupitelstvími i uvnitř jednotlivých státních zastupitelství se navrhuje zpřesnit, a tak i zprůhlednit. Princip atrakce věci nejblíže vyšším státním zastupitelstvím po odmítnutí splnění jeho pokynu bezprostředně nižším státním zastupitelstvím zůstává zachován, stejně tak jako právo státního zástupce odmítnout splnění pokynu vedoucího státního zástupce nebo státního zástupce jím pověřeného s poukazem na nezákonnost příslušného pokynu.

Navrhovaná úprava dále vychází z toho, že státní zástupce je odpovědný za své vystupování před soudem, a tedy, že musí reagovat na průběh jednání a samostatně rozhodnout o svém dalším postupu. Mělo by dojít k odstranění jakékoli formy „alibismu“, spočívající v přenášení odpovědnosti za vystupování před soudem na nadřízeného, dojde-li v jednání před soudem ke změně důkazní situace.

Pokud mají státní zástupci vykonávající dozor v místech, kde je omezována osobní svoboda, splňovat mezinárodními dokumenty požadovanou nezávislost (nejen na Vězeňské službě, ale i na dalších úřadech, které do výkonu vazby, trestu nebo dalších zákonných omezení osobní svobody zasahují), je potřeba je při výkonu takového dozoru zbavit podřízenosti jak na vedoucím státního zastupitelství, u kterého působí, tak i vertikální podřízenosti na bezprostředně vyšším státním zastupitelství. Jedná se o úpravu již v zákoně o státním zastupitelství obsaženou (dosud § 11a zákona), která se pouze přesouvá do jiného ustanovení z důvodu přehlednosti. V podmínkách výkonu trestu tato úprava znamená, že dozor vykonává pověřený státní zástupce krajského státního zastupitelství a podléhá pouze dohledu podle zákona o státním zastupitelství, vykonávanému opět pověřeným státním zástupcem, působícím u příslušného vrchního státního zastupitelství.

Protože současná zákonná úprava opatřování informací se zejména z hlediska potřeb zpracování pokynů obecné povahy ukazuje jako nepružná, neodrážející skutečný stav a zatěžující stupně státního zastupitelství, přičemž podávání informací v konkrétních věcech postihuje pouze individuálně vytypované případy, navrhuje se zákonem stanovit určitá nová oprávnění a povinnosti státních zastupitelsví, a jmenovitě pak oprávnění Nejvyššího státního zastupitelství jako orgánu, jehož cílem je mj. sjednocovat praxi celé soustavy.

Navržená úprava rozlišuje mezi pokyny obecné povahy a stanovisky k výkladu zákonů a jiných právních předpisů na jedné straně a způsobem opatřování podkladů pro tyto především metodické pomůcky na straně druhé. Oprávnění vyžádat zvláštní zprávu se považuje za součást metodické práce a opatřování podkladů.

Je rovněž třeba, aby nejvyšší státní zástupce měl možnost opatřit si informace, komplexní zprávy a jiné podklady pro zprávu o plnění úkolů státního zastupitelství, kterou má prostřednictvím ministra spravedlnosti předkládat vládě.

Návrh dále přihlíží k tomu, že státní zastupitelství při zabezpečování své působnosti se neobejde bez zpracování určitých osobních údajů, a to jak v oblasti trestního řízení, tak v oblasti občanského soudního řízení, např. při zajišťování svěřené působnosti podle zákona o rodině (podání návrhu na zahájení řízení ve věcech uložení výchovného opatření, nařízení ústavní výchovy a její prodloužení, pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, popření otcovství). V tomto směru je potřeba úpravu zákona o státním zastupitelství přizpůsobit zákonu o ochraně osobních údajů, a upravit výjimky z obecné úpravy zpracování osobních údajů.

K bodu 10: Platná úprava zákona o státním zastupitelství v § 13 odst.2 pouze obecně stanoví, že správu státního zastupitelství vykonává Ministerstvo spravedlnosti, aniž by byl stanoven obsah pojmu správy a vymezen způsob jejího zajišťování. Podrobná úprava správy státního zastupitelství je pak doposud dána pouze interní instrukcí Ministerstva spravedlnosti, ve které jsou stanoveny též orgány správy státního zastupitelství, prostřednictvím kterých ministerstvo správu vykonává, a vymezena jejich působnost v této oblasti. Úprava této problematiky však vyžaduje širší zákonnou oporu - proto se navrhuje upravit správu státního zastupitelství v zákoně přímo, včetně působnosti jednotlivých orgánů, které správu státního zastupitelství vykonávají.

Navrhovaná úprava nadále vychází z toho, že ústředním orgánem správy státního zastupitelství je Ministerstvo spravedlnosti, které ji vykonává přímo nebo prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců, tomu také odpovídá navrhované rozdělení působnosti na jednotlivých stupních.

V návaznosti na to, že Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní zastupitelství se stávají k 1.1.2000 účetními jednotkami ve smyslu úpravy zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, je potřeba v rámci správy státního zastupitelství upravit i rozpočtové hospodaření ve vztahu k Ministerstvu spravedlnosti. V zájmu co nejhospodárnějšího využití rozpočtových prostředků přidělených kapitole Ministerstva spravedlnosti státním rozpočtem je nejefektivnější rozpočtování okresních státních zastupitelství z úrovně krajů. Kraje jsou schopny díky svému úzkému vztahu s okresy a informovanosti o jejich hospodářské činnosti reagovat na jejich reálně rozpočtové potřeby flexibilněji než Ministerstvo spravedlnosti jako ústřední orgán státní správy (tato úprava věcně odpovídá již platné úpravě provedené zákonem č. 11/2001 Sb.).

K bodu 11: Převažující většina prostředků, jimiž státní zastupitelství plní své úkoly, je dána procesními předpisy, zejména trestním řádem, a navrhovaná úprava se jich v tomto směru nedotýká. Návrh vychází z platného stavu, snaží se však formulovat přesněji právní prostředky pro výkon další působnosti státních zastupitelství ve vztahu k fyzickým osobám, právnickým osobám a státním a jiným orgánům.

Dosavadní omezení povinnosti bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství pouze na orgány veřejné správy podstatně ztěžuje možnost státního zastupitelství opatřit si podklady pro vyřizování některé agendy v mezích jeho působnosti mimo případy, kdy státní zástupce působí jako orgán činný v trestním řízení podle trestního řádu (např. při výkonu působnosti podle § 21 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů). Navrhuje se proto rozšířit stávající povinnost vyhovět dožádáním státního zastupitelství obecně i na právnické osoby, a též ve stanoveném rozsahu na fyzické osoby, pokud je jim zákonem svěřen výkon státní správy, nebo pokud se jedná o podnikatelské subjekty; toto oprávnění nelze použít v případech, kdy by splnění povinnosti se strany podnikatelských subjektů vedlo k porušení ochrany obchodního tajemství. Obdobně jako v trestním řízení navrhovaným postupem nesmí být porušena ochrana dalších utajovaných skutečností podle zvláštní právní úpravy, ani zákonná povinnost mlčenlivosti.

Právní prostředky svěřované podle navrhované úpravy státnímu zastupitelství by mu měly sloužit především k získávání informací, které potřebuje k plnění úkolů v rámci výkonu své působnosti mimo rámec zvláštních procesních předpisů. Ukládají se proto obecně každému v tomto směru určité povinnosti ve vztahu k výzvě státního zastupitelství, týkající se podání potřebných vysvětlení. Cílem je dosáhnout vyšší účinnosti prostředků, kterými státní zastupitelství vykonává svou působnost.

Navrhuje se dále doplnit výslovnou úpravu sankčních opatření za nesplnění povinnosti uložené státním zastupitelstvím na základě zákona. V rozsahu, v jakém je to v zájmu přehlednosti přijatelné, se podpůrně odkazuje na trestní řád, který má vyčerpávající procesní úpravu otázek souvisejících s ukládáním pořádkové pokuty, a který státní zastupitelství v trestních věcech aplikuje. Výkon rozhodnutí o pořádkové pokutě bude prováděn podle občanského soudního řádu (§ 274 písm. g₎ o.s.ř.).

K bodu 12: Platná právní úprava obsahuje pouze některá ustanovení týkající se vyřizování podání. Jde o problematiku, jejíž podrobnější úprava přímo v zákoně se jeví pro praxi velmi potřebná. Navrhovaná úprava vychází z toho, že právem občana je podání činit, a odpovídající povinností státního zastupitelství je se řádně učiněným podáním zabývat. Je však rovněž potřeba přesně stanovit, kdy lze podání bez projednání založit, a kdy je možno žádat o přezkoumání vyřízení podání.

Samostatně se navrhuje přímo zákonem upravit vyřizování podání, jejichž obsahem je stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců a ostatních zaměstnanců působících na státním zastupitelství. Úprava přitom v zásadě vychází z dosavadního stavu, který byl ale upraven pouze prováděcím předpisem, a odpovídá i platné zákonné úpravě vyřizování stížností na průtahy soudního řízení nebo nevhodné chování soudních osob.

K bodu 13 a 14: Návrh vychází z podmínek stanovených platnou úpravou. Navrhuje se zpřesnění požadavku na vzdělání ve vztahu k novému vysokoškolskému zákonu (zákon č. 111/1998 Sb.). Nejedná se o věcnou změnu dosavadní úpravy, ale je potřeba reagovat na to, že podle nové úpravy je za vysokoškolské vzdělání považováno i vzdělání získané studiem bakalářského studijního programu, který je ale pro výkon funkce státního zástupce nepostačující. Protože je potřeba zachovat, aby požadavek vzdělání nadále plnili i ti, kteří získali odpovídající právnické vysokoškolské vzdělání před účinností příslušných ustanovení nového vysokoškolského zákona, je v tomto směru navrhováno v čl. III odpovídající přechodné ustanovení. S ohledem na možné problémy výkladu podmínky bezúhonnosti se navrhuje ji blíže vymezit přímo zákonem.

K bodu 15: Navrhuje se nadále ponechat jmenování státních zástupců v působnosti ministra spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Výslovně se navrhuje stanovit, že jmenováním vzniká státnímu zástupci jeho funkce, to má též dopad do dalších ustanovení, týkajících se pracovního poměru státního zástupce. Podle § 52 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, přecházejí k 1.1.2001 práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů státních zástupců na stát a vykonává je příslušná organizační složka státu, tuto změnu je potřeba promítnout i do zákona o státním zastupitelství.

Navrhuje se rovněž nové znění slibu státního zástupce, více vystihující jeho práva a povinnosti.

Navrhovaná, v zásadě pouze zpřesňující, úprava vychází ze současného stavu a týká se jen těch pracovně právních vztahů státních zástupců, které jsou pro výkon jejich funkce specifické. Celkově i nadále jde pouze o zvláštní úpravu ve vztahu k zákoníku práce, který jinak platí i pro pracovní poměr státních zástupců. Navrhuje se především jednoznačně navázat vznik a trvání pracovního poměru státního zástupce na vznik a trvání jeho funkce. Protože státní zástupce je do funkce jmenován na dobu časově neomezenou, jedná se i o pracovní poměr na dobu neurčitou.

Přeložení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo žádosti je chápáno jako výjimečné opatření pro případ, kdy řádné fungování státního zastupitelství nelze zajistit jiným způsobem. Z hlediska čl. 9 Listiny základních práv a svobod, ve kterém se stanoví zákaz nucené práce, i z hlediska tomu odpovídajících ustanovení mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách, navrhovaná úprava vychází z toho, že jedním z hlavních cílů takového postupu je zajištění práv druhých, což je nedílnou součástí výkonu působnosti státního zastupitelství. Ve vztahu k zákazu nucené práce navrhovaný postup dále vychází rovněž z toho, že nejde o vymáhání práce pod pohrůžkou trestem, a nemění se ani druh činnosti, k jejímuž výkonu se státní zástupce dobrovolně a za stanovených podmínek přijetím funkce a složením slibu zavázal.

Při dočasném přidělení se navrhuje výslovně upravit, že dobu dočasného přidělení, určenou v rozhodnutí o něm, nelze bez souhlasu státního zástupce prodlužovat. Je řešeno, kdo rozhoduje o dočasném přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství a podrobněji upraveno dočasné přidělení k využití zkušeností nebo k prohloubení odborných znalostí státního zástupce.

Podle nové úpravy pracovní pohotovosti v § 95 zákoníku práce lze pracovní pohotovost (kterou je v případě státních zástupců jejich dosažitelnost nezbytná zejména k zajištění úkolů stanovených trestním řádem) nařídit pouze v rámci dohodnuté pracovní pohotovosti se zaměstnancem. Je proto potřeba pro státní zastupitelství do zákona doplnit zvláštní úpravu, umožňující pracovní pohotovost ve stanoveném rozsahu nařídit tak, aby nebylo ohroženo zabezpečení určitých neodkladných úkonů, ke kterým je státní zástupce příslušný v trestním řízení; z toho též vychází stanovení rozsahu doby pracovní pohotovosti.

Na rozdíl od dosavadní úpravy skončení pracovního poměru, které neřešilo výslovně zánik funkce státního zástupce, se navrhuje taxativně stanovit skutečnosti, v jejichž důsledku dojde ze zákona k zániku funkce státního zástupce, a, ve smyslu navržené úpravy vzniku a zániku pracovního poměru státního zástupce, automaticky i ke skončení jeho pracovního poměru.

Platná úprava zákona o státním zastupitelství nepočítá s tím, že by mělo být prováděno hodnocení státních zástupců, a proto ani nestanoví, za jakým účelem by se hodnocení mělo provádět. Zákoník práce, který by přicházel v úvahu, se nejeví vzhledem k charakteru činnosti státního zástupce jako dostatečný. V praxi tento stav vedl většinou k tomu, že se hodnocení neprováděla vůbec a kritéria pro postup a obsazování funkcí byla neprůhledná, nejasná, a v některých případech založená jen na hlediscích, která neodrážela potřeby státního zastupitelství. S ohledem na to, že navrhovanou úpravou se zavádí též institut posuzování odborné způsobilosti, mělo by se hodnocení státního zástupce stát i jedním ze základních podkladů pro takové posouzení státního zástupce.

K bodu 16: V rámci úpravy postavení státních zástupců se navrhuje výslovně vyjádřit, že působnost státního zastupitelství je vykonávána státními zástupci - jde o naplnění zásady nedílnosti v činnosti státního zastupitelství. V návaznosti na to je potřeba i podrobněji upravit povinnosti, které jsou pro výkon funkce státního zástupce klíčové.

Jedná se o základní povinnosti bezprostředně se týkající výkonu funkce státního zástupce, jejichž dodržování je i předpokladem objektivity při plnění úkolů státního zastupitelství (povinnost postupovat nestranně a spravedlivě). Státnímu zástupci se ukládají povinnosti odpovídajícím způsobem ovládat a kontrolovat svoje jednání a chování, a to jak při výkonu funkce, tak i v osobním životě. Stanoví se základní povinnosti a omezení státního zástupce a rovněž se vymezují základní etické zásady vztahu státního zástupce ke spolupracovníkům, státnímu zastupitelství a k osobám vykonávajícím povolání státnímu zástupci profesně nejbližší.

Státní zástupce odpovídá za odbornou kvalitu své práce; předpokladem potřebné odborné úrovně státního zástupce je proto i jeho soustavné vzdělávání. Státnímu zástupci se rovněž ukládá povinnost podílet se na odborné přípravě právních čekatelů, širší využívání odborných znalostí státního zástupce vychází ze zásady, že prioritou je řádný výkon funkce státního zástupce.

Úkolem státního zástupce je především vykonávat na svěřeném úseku působnosti státního zastupitelství; nejsou však vyloučeny ani dílčí úkony správy státního zastupitelství.

Povinnost mlčenlivosti byla převzata z platného zákona. Oprávnění ke zproštění povinnosti mlčenlivosti se navrhuje přenést na nejvyššího státního zástupce; nejvyššího státního zástupce by i nadále mohl mlčenlivosti zprostit ministr spravedlnosti.

Podrobněji se navrhuje upravit neslučitelnost funkce státního zástupce s výkonem jiné placené funkce nebo výdělečné činnosti.

K bodu 17: Navrhuje se souhrnně vymezit důvody, pro které státní zástupce přestává být způsobilý k dalšímu zastávání své funkce. Nezpůsobilost k zastávání funkce ze zdravotních důvodů nebo z důvodů podmíněného odsouzení pro nedbalostní trestný čin, kterým by však byla zpochybněna důvěryhodnost dalšího setrvání státního zástupce ve funkci, bude projednávána podle zvláštního zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců; o odborné nezpůsobilosti bude rozhodovat k tomuto účelu podle tohoto zákona zřízená Rada pro odbornou způsobilost státních zástupců, popřípadě Nejvyšší soud.

K bodu 18:V zákoně je potřeba přesnější úpravou založit kárnou odpovědnost a stanovit její rozsah. Je potřeba rovněž vymezit okruh kárných opatření, která lze státnímu zástupci za kárné provinění uložit.

Předpokládá se, že kárné řízení se státními zástupci bude upraveno jednotně s kárným řízením se soudci samostatným zákonem o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, který je předkládán do legislativního procesu současně s navrhovanou novelou zákona o státním zastupitelství, a měl by nahradit platný zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, který se dosud vztahuje i na kárné řízení se státními zástupci.

K bodu 19: Nezbytným předpokladem toho, aby státní zastupitelství mohlo kvalitně vykonávat svoji působnost, je odborná způsobilost všech státních zástupců. Odborná způsobilost a její udržování po celou dobu aktivní činnosti jsou základním předpokladem zastávání funkce státního zástupce. Navrhuje se proto výslovně upravit, že prokázaná odborná nezpůsobilost představuje překážku dalšího výkonu funkce státního zástupce.

Posuzování odborné způsobilosti by se podle navrhované úpravy měli podrobovat

- obligatorně všichni nově jmenovaní státní zástupci přidělení k okresním a krajským státním zastupitelstvím, a to po uplynutí doby 5 let od jejich nástupu k výkonu funkce, tady od vzniku jejich pracovního poměru,

- státní zástupci působící u okresních, krajských a vrchních státních zastupitelství kdykoliv po celou dobu výkonu funkce, jestliže výsledky jejich práce a provedené hodnocení zakládají pochybnost o jejich odborné způsobilosti. U tohoto okruhu státních zástupců však bude odborná způsobilost posuzována jen na návrh, který bude oprávněn podat ministr spravedlnosti nebo k tomu ze zákona příslušný vedoucí státní zástupce.

V zájmu zajištění objektivnosti se navrhuje, aby návrhy na posouzení odborné způsobilosti státních zástupců projednávala devítičlenná Rada pro odbornou způsobilost státních zástupců, ustanovená při Ministerstvu spravedlnosti nejen z řad státních zástupců, ale i dalších odborníků v justiční oblasti. Navrhovaná působnost Rady vyžaduje, aby její členové i náhradníci byli ze zákona při výkonu své funkce v Radě nezávislí a ve své rozhodovací činnosti byli vázáni pouze právním řádem; zákonem jim bude uložena povinnost rozhodovat bez průtahů, nestranně a spravedlivě, pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

Navrhuje se v tomto zákoně vymezit pouze základní pravidla řízení ve věcech odborné způsobilosti státních zástupců; zejména způsob zahájení řízení, okruh účastníků, pravidla pro vyloučení člena Rady nebo náhradníka z projednání věci a rozhodování, předmět řízení, důkazní prostředky, nařízení jednání a jeho průběh, rozhodování Rady a formu doručování rozhodnutí. Na řízení před Radou se bude jinak vztahovat správní řád.

Účastníkům řízení před Radou, kteří nesouhlasí s jejím rozhodnutím, se zakládá právo domáhat se projednání odborné způsobilosti státního zástupce před soudem, tuto působnost se navrhuje svěřit Nejvyššímu soudu. Navrhuje se upravit v zákoně o státním zastupitelství pouze základní pravidla řízení ve věcech odborné způsobilosti státních zástupců s tím, že při projednání návrhu bude jinak Nejvyšší soud postupovat v nalézacím řízení podle části druhé a třetí občanského soudního řádu.

Pravomocné rozhodnutí o tom, že státní zástupce není odborně způsobilý, bude mít ze zákona za následek zánik funkce státního zástupce, a tedy i jeho pracovního poměru.

K bodu 20: Navrhuje se formulovat podmínky pro přijetí do pracovního poměru právního čekatele v přímé návaznosti na již výše stanovené podmínky pro výkon funkce státního zástupce, přesněji definovat účel čekatelské praxe a stanovit formu jejího výkonu.

Stanoví se také podrobnosti odborné závěrečné zkoušky státních zástupců, způsob ustanovování členů zkušební komise, možnost opakování závěrečné zkoušky a jeho důsledky. Je potřeba rovněž upravit další trvání pracovního poměru po složení závěrečné zkoušky a obecně též v zákoně vytvořit podmínky pro výkon určitých činností státního zastupitelství právními čekateli.

K bodu 21: Zvyšující se nároky na odbornou způsobilost pro výkon funkce státního zástupce vyžadují zajistit tomu odpovídající formy a organizaci dalšího odborného vzdělávání státních zástupců po celou dobu jejich působení ve funkci.

Navrhovaná úprava vychází z toho, že zákonem o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů bude zřízena Justiční akademie, která bude organizovat a provádět odborné vzdělávání soudců, justičních čekatelů a vyšších soudních úředníků; předpokládá se přitom, že působení Justiční akademie se bude vztahovat i na vzdělávání dalších odborníků právní či justiční praxe, ukáže-li se to vhodným a potřebným. S ohledem na to, že lze vycházet z toho, že Justiční akademie se stane špičkovým odborným pracovištěm pro zvyšování a prohlubování odborného vzdělání pro působení v justici, navrhuje se jí svěřit rovněž další vzdělávání státních zástupců a teoretickou přípravu právních čekatelů.

Navrhuje se přímo zákonem rámcově upravit, za jakých podmínek se státní zástupci a právní čekatelé do odborného vzdělávání v Justiční akademii zařazují, délku odborného vzdělávání a způsob, jakým bude odborné vzdělávání ukončeno a jeho výsledky hodnoceny.

K bodu 22: Jedná se o upřesnění stávajícího zmocnění ve vztahu k platné úpravě. Úprava by měla vytvořit též legislativní podmínky pro případ potřeby zřízení státních zastupitelství se specializovanou působností na různých úsecích trestné činnosti (např. závažná hospodářská kriminalita, trestná činnost mládeže a páchaná na dětech a na mládeži, drogová kriminalita apod.) V současné době jsou věci, stanovené pod písmeny a) a b) již upraveny vyhláškou č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů.

Část druhá čl.II:V návaznosti na novou úpravu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce je potřeba přizpůsobit úpravu krácení platu státnímu zástupci po tuto dobu a podmínky pro případné doplacení krácené části.

Část třetí čl. III:Ve vztahu k nově navrhované úpravě požadavku vzdělání je potřeba zajistit, aby nedošlo k potížím při aplikaci nové zákonné úpravy vůči státním zástupců a právním čekatelům, kteří získali požadované vzdělání před účinností nového vysokoškolského zákona.

Rovněž je potřeba upravit otázky posuzování odborné kvalifikace ve vztahu ke státním zástupcům, jmenovaným do funkce před účinností navrhované úpravy, a reagovat i na některé další, od platného zákona odlišné úpravy, v důsledku kterých by mohlo dojít k chybné nebo rozdílné aplikaci zákonné úpravy.

Část čtvrtá čl. IV: S ohledem na rozsáhlost novely je navrhováno vyhlášení úplného znění zákona o státním zastupitelství.

Část pátá čl. V: Datum účinnosti je navrhováno shodně s předpokládanou účinností dalších návrhů zákonných úprav, jimiž má být realizována reforma justice, a to i s ohledem na potřebnost a význam této reformy.

V Praze dne 14. března 2001

předseda vlády

Ing. Miloš Zeman v.r.

ministr spravedlnosti

Judr. Jaroslav Bureš v.r.

Návrh

vyhláška

Ministerstva spravedlnosti

ze dne .................2001,

o přípravné službě justičních čekatelů a odborné justiční zkoušce a o čekatelské praxi a odborné závěrečné zkoušce státních zástupců

Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 108 odst. 2 a § 113 odst. 4 zákona č. ......./2001 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) a podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů:

ČÁST PRVNÍ

Organizace a průběh přípravné služby justičních čekatelů a čekatelské praxi právních čekatelů

§ 1

(1) Účelem přípravné služby justičních čekatelů a čekatelské praxe právních čekatelů (dále jen „přípravná služba“) je odborná příprava justičního čekatele nebo právního čekatele (dále jen „čekatele“) pro výkon funkce soudce nebo funkce státního zástupce, zaměřená zejména na získání znalostí o jednotlivých agendách a jejich výkonu, na rozvoj odborných znalostí, včetně odpovídajících znalostí práva Evropských společenství, a jejich praktické uplatňování a na osvojování si procesních postupů a návyků nezbytných pro výkon funkce soudce nebo státního zástupce.

(2) Časový a věcný plán přípravné služby zpracovává příslušný předseda krajského soudu nebo příslušný krajský státní zástupce a odpovídá za jeho plnění. Součástí plánu přípravné služby je určení školitele. Za průběh přípravné služby odpovídá předseda soudu nebo vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, u nichž je přípravná služba vykonávána.

(3) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) schvaluje plán přípravné služby, vydává vzorovou náplň přípravné služby, kontroluje dodržování obsahu, kvality a časového rozvrhu přípravné služby a kontroluje práci poradních sborů a školitelů.

(4) Součástí přípravné služby jsou adaptační kurzy, semináře a přednášky, organizované ministerstvem nebo prostřednictvím Justiční akademie a soustředění a cvičení, organizovaná krajskými soudy a krajskými státními zastupitelstvími. Adaptační kurz je zaměřen na seznámení čekatele s průběhem přípravné služby a se základními právními předpisy, upravujícími činnost soudů a státních zastupitelství. Adaptační kurzy mohou podle potřeby organizovat též krajské soudy a krajská státní zastupitelství.

§ 2

(1) Přípravná služba se vykonává především u okresních soudů, okresních státních zastupitelství, krajských soudů a krajských státních zastupitelství.

(2) Na základě dohody s příslušnými orgány může být v souladu s plánem přípravné služby část přípravné služby vykonána u vrchního soudu, Nejvyššího soudu, vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství, popřípadě i u advokáta, notáře, úřadu vyšetřování Policie České republiky, finančního či katastrálního úřadu nebo jiného orgánu či instituce.

(3) V souladu s plánem přípravné služby vykonává čekatel přípravnou službu postupně nejméně po dobu 24 měsíců u okresního soudu nebo u okresního státního zastupitelství, po dobu 6 měsíců u krajského soudu nebo krajského státního zastupitelství a podle potřeby nejvýše po dobu 6 měsíců u dalších orgánů. V odůvodněných případech může předseda krajského soudu nebo krajský státní zástupce dobu výkonu přípravné služby u krajského soudu nebo krajského státního zastupitelství prodloužit. Minimální doba výkonu přípravné služby u okresního soudu nebo okresního státního zastupitelství nesmí být takovým opatřením dotčena.

(4) Adaptační kurz probíhá v prvních šesti měsících přípravné služby.

§ 3

Poradní sbor

(1) Průběh přípravné služby koordinuje a její výsledky kontroluje poradní sbor pro výchovu čekatelů (dále jen "poradní sbor").

(2) Poradní sbor je poradním orgánem předsedy krajského soudu nebo krajského státního zástupce. Má tři až pět členů jmenovaných předsedou krajského soudu nebo krajským státním zástupcem. Schází se dle potřeby, nejméně však jednou za půl roku.

(3) Poradní sbor provádí po skončení prvního a druhého roku přípravné služby hodnocení čekatele. Po skončení přípravné služby provádí poradní sbor závěrečné hodnocení čekatele. Závěrečné hodnocení se připojuje k žádosti čekatele o povolení vykonat odbornou justiční zkoušku nebo odbornou závěrečnou zkoušku státního zástupce (dále jen "odborná zkouška").

§ 4

Školitelé

(1) Průběh přípravné služby a její úroveň zajišťují po odborné a pedagogické stránce určení školitelé. Školitelé vedou čekatele též k osvojení si zásad profesní etiky.

(2) Školitele jmenuje předseda krajského soudu z nejzkušenějších soudců nebo krajský státní zástupce z nejzkušenějších státních zástupců, kteří mají předpoklady k výchově čekatelů.

(3) Předseda krajského soudu a krajský státní zástupce jsou povinni ve spolupráci s předsedy okresních soudů a okresními státními zástupci vytvářet školitelům pro práci s čekateli příznivé podmínky.

(4) Školitel je povinen zaznamenávat do osobního listu čekatele údaje o místě výkonu přípravné služby, jejím časovém a obsahovém průběhu, hodnocení a o překážkách v práci čekatele, které trvají déle než jeden týden. Osobní list čekatele vystavuje krajský soud nebo krajské státní zastupitelství.

§ 5

Čekatelé

(1) Čekatel je povinen řídit se pokyny předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce a určeného školitele, plnit svědomitě jimi uložené úkoly, účastnit se plánem přípravné služby určených výchovně vzdělávacích akcí a doplňovat a prohlubovat si své odborné znalosti samostatným studiem.

(2) Po skončení přípravné služby je čekatel, kterému bylo povoleno vykonat odbornou zkoušku, povinen se této zkoušce podrobit.

ČÁST druhá

Odborná zkouška

§ 6

(1) Žádost o povolení vykonat odbornou zkoušku podává čekatel ministru spravedlnosti prostřednictvím příslušného předsedy krajského soudu nebo krajského státního zástupce.

(2) Předseda krajského soudu nebo krajský státní zástupce předkládá žádost čekatele spolu s plánem přípravné služby, doklady o průběhu přípravné služby, závěrečným hodnocením a svým stanoviskem ministerstvu.

(3) Rozhodnutí ministra spravedlnosti o povolení vykonat odbornou zkoušku musí být čekateli oznámeno nejméně 15 dnů přede dnem jejího konání.

(4) K přípravě na vykonání odborné zkoušky poskytne krajský soud nebo krajské státní zastupitelství čekateli deset dnů pracovního volna s náhradou platu.

§ 7

(1) Zkouška se skládá před pětičlennou zkušební komisí.

(2) Předsedy a členy zkušebních komisí jmenuje ministr spravedlnosti.

(3) Předseda komise řídí průběh zkoušky a dbá na její odbornou úroveň.

(4) Složení zkušebních komisí určuje ministerstvo.

§ 8

(1) Odborná zkouška je veřejná. Skládá se z části písemné a z části ústní. Při písemné části zkoušky lze používat textů právních předpisů. Při ústní části zkoušky může povolit použití textů právních předpisů příslušný člen zkušební komise.

(2) V písemné části odborné zkoušky vypracuje:

a) justiční čekatel jedno rozhodnutí ve věci trestní a jedno rozhodnutí ve věci občanskoprávní, obchodní nebo ve věci správního soudnictví,

b) právní čekatel obžalobu a odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

(3) Při ústní části odborné zkoušky se zjišťují znalosti čekatele

a) z práva ústavního a z organizace soudnictví a státního zastupitelství,

b) z občanského práva hmotného a procesního,

c) z pracovního práva,

d) z rodinného práva,

e) z trestního práva hmotného a procesního,

f) z obchodního práva,

g) ze správního práva,

h) práva Evropských společenství v rozsahu potřebném pro výkon funkce,

i) ze základních vnitřních předpisů pro soudy a státní zastupitelství.

§ 9

(1) V úvodu ústní části odborné zkoušky zhodnotí příslušný člen zkušební komise písemnou práci čekatele.

(2) Při ústní části odborné zkoušky se přihlíží k orientaci čekatele v právním řádu a v i základních vnitřních předpisech týkajících se činnosti soudů a státního zastupitelství, k jeho schopnosti správně aplikovat a interpretovat právní předpisy a též k jeho slovnímu projevu.

§ 10

(1) Výsledek odborné zkoušky se hodnotí stupnicí:

výtečně způsobilý

velmi dobře způsobilý

způsobilý

nezpůsobilý

Za nezpůsobilého se vždy považuje čekatel, který odmítne zkoušku vykonat, od zkoušky v jejím průběhu odstoupí nebo se bez řádné omluvy ke zkoušce nedostaví.

(2) Čekateli, který úspěšně vykonal odbornou zkoušku, vydá ministerstvo osvědčení. Stejnopis osvědčení se zakládá do osobního spisu čekatele.

§ 11

Při výsledku odborné zkoušky "nezpůsobilý" rozhodne zkušební komise, zda a v jakém rozsahu je čekatel při opakování zkoušky povinen opakovat i její písemnou část.

ČÁST Třetí

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 12

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem .........................

Návrh

vyhláška

Ministerstva spravedlnosti

ze dne .................2001,

kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů

Ministerstvo spravedlnosti stanoví podle § 40 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 83/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č.201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2000 Sb. a zákona č. ....../2001 Sb.:

Čl. I

Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění vyhlášky č. 265/1997 Sb., vyhlášky č. 218/1998 Sb., a vyhlášky č. 311/2000 Sb. se mění takto:

1. § 1 včetně nadpisu zní:

㤠1

Výkon dohledu

Výkon dohledu se zaměřuje zejména na dodržování a aplikaci právních předpisů v působnosti státního zastupitelství a v činnosti státních zástupců, dodržování pokynů vyššího státního zastupitelství a vedoucích státních zástupců, na organizaci a řízení práce a na plnění pokynů obecné povahy nejvyššího státního zástupce.“.

2. V § 2 se odstavce 1 a 3 zrušují a zároveň se ruší označení odstavce 2.

3. Část pátá včetně nadpisu a § 50 až 55 se zrušují.

Čl. II

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem ..........................

Návrh

Vyhláška

Ministerstva spravedlnosti

ze dne.........................................,

kterou se stanoví podrobnosti o organizaci Rady pro odbornou způsobilost soudců a Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců, o zabezpečení její činnosti a o odměnách a náhradách hotových výdajů jejich členů

Ministerstvo spravedlnosti podle § 139 zákona č........./2001 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích, a podle § 40 odst. 1 psím. c) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č...../2001 Sb., stanoví:

Organizace Rady pro odbornou způsobilost soudců a Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců a zabezpečení jejich činnosti

§ 1

(1) Rada pro oblast trestního práva, Rada pro oblast civilního práva a Rada pro oblast správního soudnictví zřízené v  rámci Rady pro odbornou způsobilost soudců vykonávají zákonem svěřenou působnost jako samostatné organizačně oddělené orgány.

(2) Rada pro odbornou způsobilost státních zástupců vykonává zákonem svěřenou působnost jako samostatný organizačně oddělený orgán.

§ 2

Zanikne-li tomu, kdo byl zvolen, navržen nebo jmenován členem nebo náhradníkem Rady pro odbornou způsobilost soudců nebo Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců (dále jen „Rada“) jeho funkce, zvolí, navrhne nebo jmenuje na jeho místo člena nebo náhradníka Rady ten, kdo byl oprávněn zvolit, navrhnout nebo jmenovat člena nebo náhradníka, jehož funkce zanikla.

§ 3

Pokud soudce, jehož odborná způsobilost má být posuzována, v posledních pěti letech před podáním návrhu projednával a rozhodoval věci , které náleží do působnosti více orgánů podle § 1 odst. 1, návrh projedná a rozhodne Rada zřízena pro tu oblast, kde činnost soudce v tomto období převažovala.

§ 4

(1) Návrhy a písemnosti určené Radě se doručují do sídla Ministerstva spravedlnosti ( dále jen „ministerstvo“), které zajistí jejich předání Radě příslušné podle § 1.

(2) Rada jedná a rozhoduje v sídle ministerstva, popřípadě, je-li to vhodné a účelné, může jednat i v sídle krajského soudu, v jehož obvodu vykonává svou funkci soudce, jehož odborná způsobilost je posuzována; jde-li o státního zástupce, může jednat v sídle příslušného krajského státního zastupitelství.

§ 5

Jednání Rady svolává a její jednání řídí její předseda.

Odměny a náhrady hotových výdajů jejich členů Rady pro odbornou způsobilost soudců a Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců

§ 6

Členu Rady nebo jeho náhradníkovi, s výjimkou soudce a státního zástupce, náleží odměna ve výši 500 Kč za každý kalendářní den účasti na jednání Rady.

§ 7

Hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce člena nebo náhradníka Rady , se nahrazují za podmínek, v rozsahu a ve výši stanovené zvláštním právním předpisem. ¹)

§ 8

Závěrečné ustanovení

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem .......................

__________________

1/ Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

Platné znění příslušných částí zákona s vyznačením navrhovaných změn

201/1997 Sb.

ZÁKON

ze dne 31. července 1997

o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů

ve znění zákona č. 155/2000 Sb. a zákona č. ............/2001 Sb.

/§ 9

Plat při dočasném zproštění výkonu služby

(1) Po dobu dočasného zproštění výkonu služby¹⁶) přísluší státnímu zástupci 50 % platu (§ 3).

(2) Skončilo-li trestní stíhání státního zástupce zastavením nebo byl-li státní zástupce soudem zproštěn viny z trestného činu anebo nedošlo-li k ukončení pracovního poměru státního zástupce rozhodnutím o propuštění v kárném řízení,¹⁷) nevyplacená část platu včetně dalšího platu, pokud by na něj jinak státnímu zástupci vznikl nárok, se doplatí.

--------------------------------

¹⁶) § 32 zákona č. 283/1993 Sb.

¹⁷) § 21 písm. d) zákona č. 283/1993 Sb./

§ 9

Plat při dočasném zproštění výkonu funkce státního zástupce

(1) Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle zvláštního právního předpisu ¹⁶) přísluší státnímu zástupci 50% platu.

(2) Nedošlo-li z důvodu, pro který byl státní zástupce dočasně zproštěn výkonu funkce, k zániku funkce státního zástupce, ¹⁷) nevyplacená část platu včetně dalšího platu, pokud by na něj jinak státnímu zástupci vznikl nárok, se doplatí; to neplatí, byl-li státní zástupce pravomocně odsouzen pro trestný čin.

--------------------------------

¹⁶) § 22 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2001 Sb. a zákona č. ......../2001 Sb.

¹⁷) § 21 odst. 2 písm. b) c) a e) zákona č. 283/1993 Sb.

Platné znění zákona s vyznačením navrhovaných změn

283/1993 Sb.

ZÁKON

ze dne 9. listopadu 1993

o státním zastupitelství

ve znění zákona č. 261/1994 Sb., zákona č.201/1997 Sb., zákona č. 169/1999 Sb., zákona č. 11/2000 Sb. a zákona č. ....../2001 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Obecná ustanovení

§ 1

(1) Zřizuje se státní zastupitelství jako soustava úřadů státu, určených k zastupování státu /v případech stanovených zákonem/ při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství.

(2) Tento zákon upravuje postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství; upravuje dále zejména postavení státních zástupců jako osob, jejichž prostřednictvím státní zastupitelství vykonává svou činnost, postavení právních čekatelů a působnost ministerstva spravedlnosti.

/§ 2

(1) Státní zastupitelství jako představitel zájmů státu je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.

(2) Státní zastupitelství vykonává svou činnost tak, aby jeho zásah byl v souladu se zákonem, rychlý a účinný./

§ 2

(1) Státní zastupitelství je při výkonu své působnosti povinno využívat prostředky, které mu poskytuje zákon.

(2) Státní zastupitelství při výkonu své působnosti dbá, aby každý jeho postup byl v souladu se zákonem, rychlý a účinný; svoji působnost vykonává nestranně, respektuje a chrání přitom lidskou důstojnost, rovnost všech před zákonem, a dbá na ochranu základních lidských práv a svobod.

/§ 3

Věci svěřené do působnosti státního zastupitelství mohou být vykonávány pouze jím; jiný orgán nebo osoba nesmí jeho činnost nahradit anebo je při ní zastoupit./

§ 3

(1) Věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat.

(2) Vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné nižší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným.

ČÁST DRUHÁ

Působnost státního zastupitelství

/§ 4

(1) Státní zastupitelství podává jménem státu obžalobu v trestním řízení a plní povinnosti, které mu v souvislosti s tím trestní řád ¹) ukládá. Obžalobu nepodá pouze v případech, které stanoví trestní řád.

(2) Další působnost státního zastupitelství v trestním řízení stanoví trestní řád.

--------------------------------

¹)Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů./

§ 4

(1) Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem

a) je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu,

b) vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,

c) působí v jiném než trestním řízení.

(2) Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestných činů.

§ 4a

zrušen

/Státní zastupitelství vykonává v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním zákonem dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, ochranná nebo ústavní výchova a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda./

§ 5

(1) Státní zastupitelství je oprávněno podat návrh na zahájení občanského soudního řízení anebo vstoupit do již zahájeného občanského soudního řízení jen v případech, které stanoví zákon.

(2) Procesní postavení, oprávnění a povinnosti státního zastupitelství, které podalo návrh na zahájení řízení nebo vstoupilo do řízení, stanoví občanský soudní řád.

ČÁST TŘETÍ

Soustava státního zastupitelství

§ 6

(1) Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství; v době branné pohotovosti státu také vyšší a nižší polní státní zastupitelství.

(2) Na území hlavního města Prahy působí městské státní zastupitelství s působností krajského státního zastupitelství a obvodní státní zastupitelství s působností okresních státních zastupitelství. /Na území města Brna působí městské státní zastupitelství s působností okresního státního zastupitelství./

(3) Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství a krajská státní zastupitelství jsou účetními jednotkami.

§ 7

(1) Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody soudů.

/(2) Ministerstvo spravedlnosti může právním předpisem stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů státních zastupitelství a zřizovat jejich pobočky./

(2) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

/§ 8

(1) Státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

(2) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči oběma nejblíže vyšší.

(3) Vyšší státní zastupitelství rozhoduje o přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce je podle předpisů upravujících soudní řízení vyloučen z projednávání věci.

(4) Vyšší státní zastupitelství jsou příslušná rozhodovat o opravných prostředcích proti rozhodnutím bezprostředně nižších státních zastupitelství.

§ 9

(1) Vyšší státní zastupitelství vykonávají dohled nad činností nižších státních zastupitelství ve svém obvodu, a to Nejvyšší státní zastupitelství nad vrchními státními zastupitelstvími, vrchní státní zastupitelství nad krajskými státními zastupitelstvími a krajská státní zastupitelství nad okresními státními zastupitelstvími.

(2) Při výkonu dohledu vyšší státní zastupitelství posuzují činnost nižších státních

zastupitelství zejména z hlediska dodržování právních předpisů. Nižší státní zastupitelství

podávají o své činnosti vyšším státním zastupitelstvím každý rok zprávu za uplynulý rok; podání zvláštní zprávy si může vyšší státní zastupitelství kdykoli vyžádat.

(3) Nejvyšší státní zástupce je oprávněn vydat pokyn obecné povahy ke sjednocení a usměrnění činnosti státního zastupitelství.

§ 10

Vyšší státní zastupitelství je oprávněno ve věci dát pokyn bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství ve svém obvodu. Pokud nižší státní zastupitelství odmítne splnit pokyn s poukazem, že je v rozporu se zákonem, je vyšší státní zastupitelství oprávněno věc nižšímu státnímu zastupitelství odejmout a působit ve věci samo. Totéž platí pro případ, že nižší státní zastupitelství je nečinné.

§ 11

(1) V čele každého státního zastupitelství stojí jeho vedoucí, který se podle označení státního zastupitelství označuje jako nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajský státní zástupce, okresní státní zástupce, obvodní státní zástupce nebo městský státní zástupce. Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí určeném vedoucím státním zástupcem.

(2) Za státní zastupitelství jedná jeho vedoucí nebo jím pověřený státní zástupce.

(3) Státní zástupci, působící v jednotlivých státních zastupitelstvích, jsou povinni řídit se příkazy vedoucího státního zastupitelství, v němž vykonávají svou funkci, s výjimkou příkazu, který by byl v rozporu se zákonem.

§ 11a

Oprávnění podle § 10 a § 11 odst. 3 vůči státnímu zástupci pověřenému výkonem dozoru podle § 4a může vykonávat pouze pověřený státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství, kterému rovněž přísluší právo dohledu podle § 9 odst. 1 a 2.

§ 12

(1) Nejvyšší státní zástupce je služebně nadřízen vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupci jsou služebně nadřízeni krajským státním zástupcům a krajští státní zástupci jsou služebně nadřízeni okresním státním zástupcům.

(2) Vedoucí státních zastupitelství jsou služebně nadřízeni státním zástupcům, kteří u nich působí./

Vedoucí státní zástupci

§ 8

(1) Vedoucími státními zástupci jsou

a) nejvyšší státní zástupce, který stojí v čele Nejvyššího státního zastupitelství,

b) vrchní státní zástupci, kteří stojí v čele vrchních státních zastupitelství,

c) krajští státní zástupci, kteří stojí v čele krajských státních zastupitelství, a městský státní zástupce, který stojí v čele Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen „krajští státní zástupci“),

d) okresní státní zástupci, kteří stojí v čele okresních státních zastupitelství, a obvodní státní zástupci, kteří stojí v čele obvodních státních zastupitelství v Praze (dále jen „okresní státní zástupci“).

(2) Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí a v rozsahu jím stanoveném.

(3) Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce; přitom zajistí specializaci státních zástupců podle zvláštních právních předpisů.

§ 9

(1) Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti.

(2) Nejvyšším státním zástupcem může být jmenován státní zástupce, který ke dni jmenování vykonával funkci státního zástupce nejméně po dobu sedmi let a se jmenováním souhlasí.

(3) Vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce odvolat

a) nevykonává-li funkci nejvyššího státního zástupce nepřetržitě po dobu delší než šest měsíců, nebo

b) poruší-li závažným způsobem povinnosti nejvyššího státního zástupce stanovené zákonem.

(4) Náměstky nejvyššího státního zástupce jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.

§ 10

(1) Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce.

(2) Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce, který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován.

(3) Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován.

(4) Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního státního zástupce z této funkce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti, vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce; nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen „správa státního zastupitelství“), činí tak na návrh vedoucího státního zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán.

(5) Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce.

(6) Náměstky vrchních státních zástupců, krajských státních zástupců a okresních státních zástupců jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož náměstka se jedná.

§ 11

(1) Vedoucí státní zástupce nebo náměstek vedoucího státního zástupce se této funkce může vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do této funkce jmenoval. Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká uplynutím kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno.

(2) Funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce zaniká dnem, ve kterém došlo k zániku jejich funkce státního zástupce.

(3) Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce nebo náměstka vedoucího státního zástupce anebo odvolání z této funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce.

§ 11a

(1) V rozsahu stanoveném zákonem je nejvyšší státní zástupce nadřízen vrchním státním zástupcům, vrchní státní zástupce krajským státním zástupcům v obvodu vrchního státního zastupitelství a krajský státní zástupce okresním státním zástupcům v obvodu krajského státního zastupitelství.

(2) V rozsahu stanoveném zákonem je vedoucí státní zástupce nadřízen státním zástupcům působícím u státního zastupitelství, v jehož čele stojí.

§ 12

Oprávnění nejvyššího státního zástupce

(1) Ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství nebo k zajištění jednotné vnitřní organizace státního zastupitelství a jednotného výkonu spisové služby může nejvyšší státní zástupce vydávat pokyny obecné povahy; tyto pokyny jsou závazné pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce stanoví, i pro další zaměstnance státního zastupitelství.

(2) Nejvyšší státní zástupce může vydávat pro státní zastupitelství stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství.

(3) Nejvyšší státní zástupce může nařídit, aby Nejvyšší státní zastupitelství nebo jím pověřené státní zastupitelství provedlo kontrolu skončených věcí, v nichž bylo příslušné státní zastupitelství činné, a uložilo v případě pochybení opatření k nápravě.

(4) Pokud v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství získá nejvyšší státní zástupce poznatky o nejednotnosti rozhodování soudů, je oprávněn podat předsedovi Nejvyššího soudu podnět k tomu, aby navrhl Nejvyššímu soudu zaujetí stanoviska k výkladu zákona nebo jiného právního předpisu.

(5) Nejvyšší státní zástupce pověřuje státní zástupce působící u určitého státního zastupitelství výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda (§ 4 odst. 1 písm. b₎); rovněž mu přísluší pověřovat státní zástupce nejblíže vyššího státního zastupitelství v této věci výkonem dohledu.

(6) Nejvyššímu státnímu zástupci přísluší vykonávat další oprávnění, která s funkcí nejvyššího státního zástupce spojuje tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(7) Nejvyšší státní zástupce nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládá prostřednictvím ministra spravedlnosti vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý kalendářní rok.

Vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství

§ 12a

(1) Spory o příslušnost mezi státními zastupitelstvími rozhoduje státní zastupitelství, které je vůči těmto státním zastupitelstvím nejblíže vyšší.

(2) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství, jestliže vedoucí státní zástupce dotčeného nižšího státního zastupitelství je podle předpisů upravujících řízení vyloučen z projednávání věci, nestanoví-li tento zákon jinak.

(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství rozhoduje o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství v jeho obvodu, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(4) V případech vyloučení vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, které ve věci vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích, se postupuje podle odstavce 2 obdobně. Státní zastupitelství, jemuž byla věc z důvodu uvedeného v první větě přikázána, vykonává dohled nebo rozhoduje o opravných prostředcích namísto státního zastupitelství, jemuž byla věc odňata.

(5) O odnětí a přikázání věci a o opravných prostředcích se rozhoduje usnesením, proti kterému není přípustná stížnost, nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis, podle něhož se řízení vede.

§ 12b

(1) Úkony, které by příslušné státní zastupitelství mohlo provést jen s obtížemi nebo s neúměrnými náklady, nebo které v jeho obvodu provést nelze, provede na dožádání jiné státní zastupitelství.

(2) Nemůže-li dožádané státní zastupitelství provést úkon ve svém obvodu, postoupí dožádání státnímu zastupitelství, v jehož obvodu lze úkon provést, je-li mu to známo; jinak dožádání vrátí.

(3) O prošetření podnětu k podání návrhu nejvyššího státního zástupce na popření otcovství může Nejvyšší státní zastupitelství požádat krajské státní zastupitelství příslušné podle místa bydliště dítěte.¹)

-----------------------------------

¹) § 62 a 62a zákona o rodině.

Dohled

§ 12c

Dohled je výkonem oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídících a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství.

§ 12d

(1) Nejblíže vyšší státní zastupitelství je oprávněno vykonávat dohled nad postupem nejblíže nižších státních zastupitelství ve svém obvodu při vyřizování věcí v jejich příslušnosti a dávat jim k jejich postupu písemné pokyny. Postup nejblíže nižších státních zastupitelství může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu.

(2) Nejblíže nižší státní zastupitelství je povinno řídit se písemnými pokyny podle odstavce 1, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Odmítne-li z tohoto důvodu nejblíže nižší státní zastupitelství pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství; pokud nejblíže vyšší státní zastupitelství na svém pokynu trvá a neuplatní jiný postup, věc nižšímu státnímu zastupitelství odejme a vyřídí ji samo.

(3) Nejblíže vyšší státní zastupitelství může odejmout věc nejblíže nižšímu státnímu zastupitelství a vyřídit ji samo též tehdy, je-li nejblíže nižší státní zastupitelství nečinné, nebo se v jeho postupu vyskytují nedůvodné průtahy.

§ 12e

(1) Vedoucí státní zástupce je oprávněn vykonávat dohled nad postupem státních zástupců působících u státního zastupitelství, v jehož čele stojí, a dávat jim pokyny k postupu při vyřizování věcí v příslušnosti tohoto státního zastupitelství. Postup státních zástupců může sjednocovat i pokyny vztahujícími se na více věcí určitého druhu. Výkonem těchto oprávnění, či některých z nich, může pověřit jiného státního zástupce.

(2) Státní zástupci jsou povinni řídit se pokyny vedoucího státního zástupce, nebo jím pověřeného státního zástupce, s výjimkou pokynu, který je v konkrétní věci v rozporu se zákonem. Pokud byl pokyn vydán ústně, státní zástupce, který pokyn vydal, jej na žádost státního zástupce, kterému je pokyn adresován, potvrdí písemně.

(3) Odmítne-li státní zástupce z důvodu podle odstavce 2 pokyn splnit, sdělí neprodleně důvody odmítnutí písemně státnímu zástupci, který pokyn vydal. Pokud ten na pokynu trvá, předloží věc neprodleně se svým stanoviskem vedoucímu státnímu zástupci. Vedoucí státní zástupce je oprávněn pokyn zrušit, a pokud tak neučiní, vyřídí věc státní zástupce, který pokyn vydal. Vydal-li pokyn vedoucí státní zástupce, vyřídí věc sám.

(4) V jednání před soudem není státní zástupce vázán pokynem vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce v případě, že v průběhu jednání dojde ke  změně důkazní situace.

§ 12f

(1) Oprávnění, vyplývající z výkonu dohledu, vykonává vůči státnímu zástupci, pověřenému výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda (§ 4 odst. 1 písm. b₎), namísto nejblíže vyššího státního zastupitelství a vedoucího státního zástupce pověřený státní zástupce (§ 12 odst. 5).

(2) Pokud státní zástupce pověřený výkonem dozoru v místech, kde je omezována osobní svoboda, odmítne splnit pokyn státního zástupce, vykonávajícího ve věci dohled podle odstavce 1, z důvodu, že pokyn je v rozporu se zákonem, státní zástupce vykonávající dohled, trvá-li na svém pokynu, vyřídí věc sám.

Poskytování informací

§ 12g

(1) Státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k plnění svých úkolů. Informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo. S právem vyžadovat informace není spojeno právo jakkoliv zasahovat do postupu ve věci, v níž se informace vyžadují, nejde-li současně o výkon dohledu.

(2) Nejvyšší státní zastupitelství je při výkonu své působnosti oprávněno si vyžádat od kteréhokoli státního zastupitelství zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství anebo uložit tomuto státnímu zastupitelství, aby tak postupovalo ve vztahu k nejblíže nižším státním zastupitelstvím ve svém obvodu. Oprávnění vrchních a krajských státních zastupitelství vůči nejblíže nižším státním zastupitelstvím při výkonu dohledu nejsou tím dotčena.

§ 12h

(1) Nejvyšší státní zastupitelství při zajišťování výkonu oprávnění a povinností nejvyššího státního zástupce může kdykoli provádět potřebná zjištění u kteréhokoli nižšího státního zastupitelství, které je povinno mu na jeho žádost poskytnout požadovanou součinnost. Přitom může zejména požadovat předložení spisů vedených u nižších státních zastupitelství, nahlížet do nich, pořizovat z nich opisy a výpisy a vyžadovat informace a nezbytná vysvětlení. Jde-li o jiné než vrchní státní zastupitelství, není Nejvyšší státní zastupitelství oprávněno zasahovat do způsobu vyřizování věci, která nebyla pravomocně skončena.

(2) Pokud se zjištění přímo nezúčastnil vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce příslušného státního zastupitelství, Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění příslušnému vedoucímu státnímu zástupci oznámí. V případě vrchního státního zastupitelství využije Nejvyšší státní zastupitelství výsledky zjištění v rámci dohledu.

§ 12i

Zpracovávání osobních údajů státním zastupitelstvím

(1) Státní zastupitelství je oprávněno v rámci své působnosti stanovené zákonem zpracovávat osobní údaje včetně údajů citlivých (dále jen „osobní údaje“).²) Pro potřeby orgánů činných v trestním řízení je oprávněno vést centrální evidenci stíhaných osob, která obsahuje osobní údaje vztahující se k osobám, proti kterým se trestní řízení vede, k poškozeným, popřípadě k dalším osobám na trestním řízení zúčastněným, a dále údaje k trestným činům, které byly nebo měly být spáchány, a údaje s tím bezprostředně související.

(2) Při zpracování osobních údajů podle odstavce 1 státní zastupitelství postupuje podle zvláštního právního předpisu ³) s výjimkou

a) státní zastupitelství je oprávněno při této činnosti sdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům,

b) k předání nebo předávání osobních údajů do jiných států v rámci spolupráce v trestních věcech uskutečňované na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, není nutný předchozí souhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů.

-----------------------------------

²) § 4 písm a) a b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 227/2000 Sb.

³) Zákon č. 101/2000 Sb.

/ČÁST ČTVRTÁ

Působnost ministerstva spravedlnosti/

část čtvrtá

Působnost ministerstva a správa státního zastupitelství

/§ 13

(1) Ministr spravedlnosti je služebně nadřízen nejvyššímu státnímu zástupci a vykonává dohled nad činností Nejvyššího státního zastupitelství. Při výkonu dohledu posuzuje činnost Nejvyššího státního zastupitelství zejména z hlediska dodržování právních předpisů. Nejvyšší státní zastupitelství podává ministerstvu spravedlnosti každý rok zprávu o činnosti státního zastupitelství za uplynulý rok; podání zvláštní zprávy si může ministerstvo spravedlnosti kdykoli vyžádat.

(2) Správu státního zastupitelství vykonává ministerstvo spravedlnosti.

(3) Ministerstvo spravedlnosti stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu./

§ 13

(1) Ministr spravedlnosti může kdykoli požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci o stavu řízení v každé věci, v níž je státní zastupitelství činné, pokud je taková informace potřebná k plnění úkolů ministerstva nebo pokud takovou informaci potřebuje jako člen vlády.

(2) Ministerstvo může prostřednictvím příslušného vedoucího státního zástupce požádat kterékoli státní zastupitelství o zpracování podkladů nezbytných k projednání nároků na náhradu škody uplatňovaných z důvodu odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.⁴) V mezích posuzování uvedených nároků mají pověření pracovníci ministerstva právo se seznamovat s obsahem spisů a evidenčních pomůcek vedených u státních zastupitelství, jakož i právo z nich požadovat opisy a výpisy.

-----------------------------------

⁴)§ 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1993 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Správa státního zastupitelství

§ 13a

(1) Úkolem správy státního zastupitelství je vytvářet státnímu zastupitelství podmínky k řádnému výkonu jeho působnosti, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených.

(2) Výkon správy státního zastupitelství nesmí narušovat plnění úkolů, vyplývajících z jeho působnosti.

§ 13b

(1) Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je ministerstvo.

(2) Orgány správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci a jejich náměstci; orgány správy státního zastupitelství jednají jménem státního zastupitelství v rozsahu, v jakém správu státního zastupitelství podle tohoto zákona vykonávají.

§ 13c

(1) Správu Nejvyššího státního zastupitelství vykonává ministerstvo prostřednictvím nejvyššího státního zástupce.

(2) Správu vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství vykonává ministerstvo přímo nebo prostřednictvím příslušných vedoucích státních zástupců; správu okresních státních zastupitelství může vykonávat též prostřednictvím krajských státních zástupců.

(3) Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu stanoveném tímto zákonem.

(4) Náměstci vedoucích státních zástupců vykonávají správu státního zastupitelství v rozsahu určeném příslušným vedoucím státním zástupcem; u okresních státních zastupitelství po projednání s krajským státním zástupcem.

(5) Při zachování vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony správy státního zastupitelství jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství, v jehož čele stojí.

(6) Vedoucí státní zástupci jsou za výkon správy státního zastupitelství, v jehož čele stojí, odpovědni ministerstvu spravedlnosti; krajští státní zástupci odpovídají též za výkon jim svěřené správy okresních státních zastupitelství.

(7) Při výkonu správy státního zastupitelství jsou vedoucí státní zástupci nadřízeni státním zástupcům a ostatním zaměstnancům státního zastupitelství, v jehož čele stojí; krajští státní zástupci jsou při výkonu správy nadřízeni též okresním státním zástupcům. Vedoucí státní zástupci mohou při výkonu správy vydávat opatření, která jsou pro podřízené závazná.

§ 13d

(1) Ministerstvo vykonává správu státního zastupitelství tím, že

a) zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce organizační, zejména stanoví s ohledem na množství vyřizovaných věcí počty státních zástupců a odborných a dalších zaměstnanců státních zastupitelství; u Nejvyššího státního zastupitelství je stanoví v dohodě s nejvyšším státním zástupcem,

b) zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod státních zastupitelství po stránce personální,

c) zajišťuje chod státních zastupitelství po stránce finanční a hospodářské, zejména tím, že zajišťuje financování a materiální zabezpečení státních zastupitelství a provádí revize hospodářské činnosti státních zastupitelství,

d) stanoví krajským státním zastupitelstvím v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu,

e) organizuje, řídí a kontroluje výkon správy státních zastupitelství prováděný vedoucími státními zástupci,

f) vyřizuje stížnosti podané podle tohoto zákona na postup státního zastupitelství (dále jen „stížnosti“),

g) stanoví metodiku výběru právních čekatelů a metodicky řídí jejich přijímání do pracovního poměru,

h) řídí a organizuje čekatelskou praxi, zejména stanoví pro každé krajské státní zastupitelství počty právních čekatelů a rozhoduje o započtení doby jiné právnické činnosti do čekatelské praxe,

i) organizuje a zajišťuje odborné závěrečné zkoušky státních zástupců (dále jen „závěrečná zkouška“),

j) organizuje a řídí odborné vzdělávání státních zástupců a ostatních zaměstnanců státních zastupitelství,

k) sleduje chod kanceláří státních zastupitelství,

l) organizuje, metodicky řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných skutečností, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „úkoly krizového řízení a bezpečnosti“),

m) usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,

n) plní další úkoly při výkonu správy státního zastupitelství vyplývající z právních předpisů.

(2) Ministerstvo sleduje odbornou způsobilost státních zástupců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním státním zastupitelstvím; k tomuto účelu zejména

a) metodicky řídí hodnocení státních zástupců a vyhodnocuje jeho výsledky,

b) může uložit příslušnému vedoucímu státnímu zástupci, aby předložil hodnocení státního zástupce,

c) připravuje podklady pro podání návrhu ministra spravedlnosti na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce podle tohoto zákona.

(3) Ministerstvo zřizuje Radu pro odbornou způsobilost státních zástupců, a po stránce organizační, finanční a materiální zabezpečuje její činnost. Ministerstvo stanoví termíny voleb jejích členů a náhradníků z řad státních zástupců.

§ 13e

(1) Nejvyšší státní zástupce vykonává správu Nejvyššího státního zastupitelství tím, že

a) zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce personální a organizační, zejména tím, že se podílí na obsazování Nejvyššího státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení ostatními odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců Nejvyššího státního zastupitelství,

b) zajišťuje chod Nejvyššího státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) v souladu s oprávněními, stanovenými tímto zákonem, dbá na plynulost řízení u Nejvyššího státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců, působících u tohoto státního zastupitelství,

d) vyřizuje stížnosti,

e) pečuje o další odborné vzdělávání státních zástupců a ostatních zaměstnanců Nejvyššího státního zastupitelství,

f) zajišťuje úkoly krizového řízení a bezpečnosti na Nejvyšším státním zastupitelství,

g) provádí hodnocení státních zástupců podle tohoto zákona,

h) na základě poznatků získaných při výkonu své působnosti a působnosti Nejvyššího státního zastupitelství v odůvodněných případech navrhuje posouzení odborné způsobilosti státních zástupců podle tohoto zákona,

i) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím pokynů obecné povahy vydává vzorový organizační řád státního zastupitelství a sjednocuje a kontroluje výkon spisové služby státních zastupitelství.

§ 13f

(1) Vrchní státní zástupce vykonává správu vrchního státního zastupitelství tím, že

a) zajišťuje jeho chod po stránce personální a organizační, zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení vrchního státního zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jeho řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců vrchního státního zastupitelství,

b) zajišťuje chod vrchního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) v souladu s oprávněními, stanovenými tímto zákonem, dbá na plynulost řízení u vrchního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců, působících u tohoto státního zastupitelství,

d) vyřizuje stížnosti,

e) pečuje o další odbornou výchovu státních zástupců a ostatních zaměstnanců vrchního státního zastupitelství,

f) zajišťuje úkoly krizového řízení a bezpečnosti na vrchním státním zastupitelství,

g) provádí hodnocení státních zástupců podle tohoto zákona,

h) na základě poznatků získaných při výkonu své působnosti a působnosti vrchního státního zastupitelství v odůvodněných případech navrhuje posouzení odborné způsobilosti státních zástupců podle tohoto zákona,

i) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Vrchní státní zástupce kontroluje výkon spisové služby u vrchního státního zastupitelství a u krajských státních zastupitelství v jeho obvodu.

§ 13g

Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního zastupitelství a správu okresních státních zastupitelství v jeho obvodu tím, že

a) zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství státními zástupci, zajišťuje jejich řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců krajského státního zastupitelství a v rozsahu jím stanoveném též personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresních státních zastupitelství,

b) zajišťuje chod krajského a okresních státních zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) rozepisuje prostředky státního rozpočtu stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu společně pro hospodaření krajského státního zastupitelství a pro hospodaření okresních státních zastupitelství minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu,

d) pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů plní vůči okresním státním zastupitelstvím funkci správce kapitoly státního rozpočtu,

e) v souladu s oprávněními, stanovenými tímto zákonem, dbá na plynulost řízení u krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství, dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců, působících u těchto státních zastupitelství,

f) vyřizuje stížnosti,

g) pečuje o další odborné vzdělávání státních zástupců a ostatních zaměstnanců krajského a okresních státních zastupitelství,

h) zajišťuje výběr právních čekatelů a u vybraných uchazečů rozhoduje o uzavření pracovní smlouvy,

i) řídí a kontroluje čekatelskou praxi u krajského státního zastupitelství a u okresních státních zastupitelství v jeho obvodu,

j) kontroluje výkon spisové služby u krajského a okresních státních zastupitelství,

k) zajišťuje úkoly krizového řízení a bezpečnosti u krajského a okresních státních zastupitelství,

l) provádí hodnocení státních zástupců podle tohoto zákona,

m) celkově vyhodnocuje odbornou způsobilost státních zástupců krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v jeho obvodu a v odůvodněných případech navrhuje posouzení jejich odborné způsobilosti,

n) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

§ 13h

(1) Okresní státní zástupce v souladu s pokyny nadřízeného krajského zástupce vykonává správu okresního státního zastupitelství tím, že

a) se podílí na zajištění jeho chodu po stránce personální a organizační, zejména navrhuje řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizuje v rozsahu, stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem, personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství,

b) se podílí na zabezpečování chodu okresního státního zastupitelství po stránce hospodářské, materiální a finanční,

c) vyřizuje stížnosti,

d) kontroluje výkon spisové služby u okresního státního zastupitelství,

e) provádí hodnocení státních zástupců podle tohoto zákona a v odůvodněných případech podává návrh na posouzení odborné způsobilosti státních zástupců okresního státního zastupitelství,

f) dohlíží na čekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního státního zastupitelství,

g) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.

(2) Okresní státní zástupce v souladu s oprávněními, stanovenými tímto zákonem, dbá na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a dohlíží na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců, působících u tohoto zastupitelství.

§ 13i

Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství, že státní zástupce zaviněně porušil povinnost státního zástupce, nebo že svým chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství, anebo jím snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce, podá návrh na zahájení kárného řízení podle zvláštního právního předpisu; ⁵) návrh na zahájení řízení podle zvláštního právního předpisu podá též, je-li státní zástupce nezpůsobilý k výkonu funkce podle § 26a odst. 1.

--------------------------------

⁵) Zákon č....../2001 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců.

§ 13j

Orgány správy státního zastupitelství postupují při výkonu své působnosti v součinnosti s profesní zájmovou organizací státních zástupců, s níž projednávají zejména

a) návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají působnosti státního zastupitelství a způsobu jejího výkonu,

b) zásadní opatření týkající se organizace státního zastupitelství, postavení státních zástupců a výkonu správy státního zastupitelství.

ČÁST PÁTÁ

Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství

/§ 14

Orgány veřejné správy jsou povinny bez průtahů vyhovět dožádáním státního

zastupitelství činěným v mezích jeho působnosti, zejména půjčovat spisy a doklady a

podávat potřebná vysvětlení.

§ 15

Státní zástupci mají právo v mezích působnosti státního zastupitelství nahlížet do soudních spisů, pořizovat z nich opisy a výpisy, jakož i žádat jejich zapůjčení. Zapůjčení spisu nelze odmítnout, pokud tomu nebrání závažné důvody.

§ 16

(1) Každý je povinen se na výzvu dostavit ke státnímu zastupitelství a podat mu vysvětlení potřebné k plnění jeho úkolů.

(2) Vysvětlení může odepřít osoba, která by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání. Může je odepřít i osoba, která by jím porušila státem uznávanou nebo uloženou mlčenlivost, pokud jí nebyla zproštěna.

(3) Kdo se dostaví na výzvu, má nárok na náhradu nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku (dále jen "náhrada"). Náhradu poskytuje stát. Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve svém vlastním zájmu nebo pro své protiprávní jednání.

(4) Nárok na náhradu podle odstavce 3 zaniká, jestliže jej osoba neuplatní do sedmi dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být osoba poučena.

(5) Jestliže se někdo bez omluvy nebo opětovně bez závažných důvodů nedostaví ke státnímu zastupitelství, může být na jeho příkaz policejním orgánem předveden. Může mu být též uložena pořádková pokuta až do výše 5000 Kč; proti rozhodnutí o uložení pokuty je přípustný opravný prostředek do 15 dnů k vyššímu státnímu zastupitelství. V řízení se postupuje podle správního řádu.²)

--------------------------------/

²) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)./

§ 14

(1) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy, jsou povinny státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti v konkrétní věci bez průtahů zapůjčovat spisy a doklady. Státní zástupci mají právo v mezích výkonu působnosti státního zastupitelství do zapůjčených spisů a dokladů nahlížet a pořizovat z nich opisy a výpisy.

(2) Ministerstva a jiné státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i orgány profesní a zájmové samosprávy, jsou povinny bez průtahů vyhovět dožádáním státního zastupitelství, činěným v mezích jeho působnosti, a podávat mu potřebná vysvětlení. V případě, že tak stanoví zvláštní právní předpis, přísluší za vyřízení dožádání peněžité plnění.^5a)

(3) Povinnosti podle odstavců 1 a 2 se vztahují i na právnické osoby; na fyzické osoby se vztahují v rozsahu, ve kterém je jim zvláštním právním předpisem svěřen výkon státní správy nebo ve kterém vykonávají podnikatelskou činnost.

(4) Soudy jsou povinny umožnit státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti nahlížet do soudních spisů a pořizovat si z nich opisy a výpisy. Pokud státní zastupitelství při výkonu své působnosti požádá soud o zapůjčení spisu, soud může jeho žádost odmítnout jen pokud tomu brání závažné důvody.

(5) Ustanoveními odstavců 1 až 4 nejsou dotčeny povinnosti, vyplývající ze zvláštních právních předpisů o ochraně utajovaných skutečností, ochrana obchodního tajemství ani ochrana zákonem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti.^5b) Za zákonem uznanou povinnost mlčenlivosti se pro účely tohoto zákona nepovažuje taková povinnost, jejíž rozsah není vymezen zákonem, ale vyplývá z právního úkonu učiněného na základě zákona.

----------------------------------

^5a) Např. § 15 odst.9 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 167/2000 Sb. a zákona č. 258/2000 Sb.

^5b) Např. § 24 zákona České národní rady č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., a zákona č. 367/2000 Sb. a § 7 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 15/1998 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb.

§ 15

(1) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, je každý povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat zde potřebné vysvětlení. O obsahu vysvětlení a o průběhu tohoto úkonu se sepíše záznam

(2) Vysvětlení nelze požadovat o okolnostech týkajících se utajovaných skutečností chráněných zvláštním právním předpisem od toho, kdo je povinen je zachovat v tajnosti, nebo od toho, kdo by vysvětlením porušil jinou zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl těchto povinností zproštěn tím, kdo je k tomu podle zvláštního právního předpisu oprávněn.

(3) Vysvětlení může odepřít osoba, která by tím sebe nebo osobu blízkou ^5c) vystavila nebezpečí trestního stíhání. Státní zástupce je oprávněn důvodnost odepření přezkoumat, pokud takový postup není v rozporu s účelem, pro který je vysvětlení požadováno.

(4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu výdajů za podmínek a ve výši stanovených právními předpisy o cestovních náhradách a na náhradu prokázaného ušlého výdělku (dále jen „náhrada“). Náhradu poskytuje stát prostřednictvím státního zastupitelství, které výzvu vydalo. Nárok na náhradu nemá ten, kdo byl státním zastupitelstvím vyzván k podání vysvětlení v důsledku vlastního protiprávního jednání nebo výhradně v osobním zájmu.

(5) Nárok na náhradu zaniká, pokud nebyl uplatněn ve lhůtě tří dnů osobou, která se ke státnímu zastupitelství na výzvu podle odstavce 1 dostavila; o tom musí být tato osoba poučena.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se nepoužijí, pokud se na postup státního zastupitelství při požadování vysvětlení vztahuje zvláštní právní předpis.^5d)

-----------------------------------

^5c) § 116 občanského zákoníku.

^5d) Např. trestní řád.

§ 16

(1) Tomu, kdo bez dostatečné omluvy nevyhoví výzvě státního zastupitelství podle § 15 odst. 1, může státní zastupitelství uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, popřípadě může nařídit jeho předvedení. Pořádkovou pokutu je možno uložit opakovaně.

(2) Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Stížnost lze podat u státního zastupitelství, které pořádkovou pokutu uložilo, ve lhůtě tří dnů od doručení písemného rozhodnutí o uložení pokuty. Jestliže státní zastupitelství stížnosti samo nevyhoví, předloží ji bezodkladně k rozhodnutí nejblíže vyššímu státnímu zastupitelství nebo nejvyššímu státnímu zástupci, uložilo-li pořádkovou pokutu Nejvyšší státní zastupitelství.

(3) Na oznamování rozhodnutí o pořádkové pokutě, běh lhůt, určení náležitostí písemného vyhotovení takového rozhodnutí, rozhodování o stížnosti proti němu a na předvedení osoby se jinak užijí přiměřeně ustanovení trestního řádu.

(4) Pravomocné rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je vykonatelné uplynutím lhůty k plnění. Výkon rozhodnutí provede na návrh státního zastupitelství, které o uložení pokuty rozhodlo v prvním stupni, soud podle občanského soudního řádu. Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.

(5) Nevyhoví-li výzvě podle § 15 odst. 1 příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, státní zastupitelství může přenechat jeho kázeňské potrestání příslušnému veliteli, náčelníku nebo řediteli. Nevyhoví-li takové výzvě osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, státní zastupitelství ji může přenechat řediteli věznice nebo vazební věznice k uložení pořádkového opatření nebo ke kázeňskému potrestání. Příslušný velitel, náčelník nebo ředitel je povinen o výsledku státní zastupitelství vyrozumět. Obdobně se postupuje v případě osob, které podléhají kárné odpovědnosti podle zvláštních právních předpisů.

§ 16a

Přijímání a vyřizování podání

(1) Podání se posuzuje podle jeho obsahu; lze je učinit písemně, telegraficky, telefaxem, dálnopisem, prostředky elektronické pošty nebo ústně do protokolu.

(2) Z podání musí být patrno, kdo je podává, v jaké věci, jaké jsou jeho důvody a čeho se ten, kdo je učinil, po státním zastupitelství domáhá. Nemá-li podání některou z uvedených náležitostí, a není-li ani po upozornění ve stanovené lhůtě tím, kdo podání učinil, doplněno, státní zastupitelství je bez opatření založí. Anonymní podání se přešetřují jen tehdy, pokud obsahují dostatečné údaje pro to, aby jejich obsah bylo možno prověřit; jinak se podání bez opatření založí.

(3) Není-li k vyřízení podání příslušné státní zastupitelství, jemuž bylo podání učiněno, a z obsahu podání vyplývá, že k jeho vyřízení je příslušné jiné státní zastupitelství, postoupí podání tomuto státnímu zastupitelství a toho, kdo podání podal, o tom vyrozumí.

(4) Není-li vyřízení podání v působnosti státního zastupitelství a k jeho vyřízení je příslušný jiný státní orgán, státní zastupitelství, jemuž bylo učiněno, neprodleně podání zašle tomu, kdo je učinil, a vyrozumí ho podle povahy věci o tom, na koho se má obrátit. Jestliže z obsahu podání příslušnost nevyplývá a jeho obsah zjevně nesouvisí s činností státního zastupitelství, státní zastupitelství o tom vyrozumí toho, kdo podání učinil, a podání založí.

(5) Obsahuje-li podání potřebné náležitosti a jeho vyřízení je v působnosti státního zastupitelství, jemuž bylo učiněno, státní zastupitelství jeho důvodnost přezkoumá. Zjistí-li porušení zákona nebo jiného právního předpisu, přijme v rámci své působnosti příslušná opatření ke zjednání nápravy.

(6) Po přezkoumání důvodnosti podání je státní zastupitelství povinno o způsobu vyřízení vyrozumět nejpozději do dvou měsíců od doručení podání nebo jeho vrácení vyšším státním zastupitelstvím toho, kdo je učinil; tuto lhůtu lze překročit jen tehdy, pokud v jejím průběhu nelze získat podklady potřebné pro vyřízení podání, o tom je potřeba toho, kdo podání učinil, písemně vyrozumět.

(7) Není-li ten, kdo podání učinil, se způsobem vyřízení spokojen, může požádat o přezkoumání vyřízení podání nejblíže vyšší státní zastupitelství, jehož rozhodnutí v téže věci je konečné. O tom je třeba toho, kdo podání podal, vždy poučit. Pokud žádost o přezkoumání postupu státního zastupitelství obsahuje nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit jiné posouzení věci, nejblíže vyšší státní zastupitelství vrátí věc nižšímu státnímu zastupitelství k opětovnému přezkoumání.

(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 se nepoužijí na podání, činěná státnímu zastupitelství podle zvláštního právního předpisu.^5e)

-----------------------------------

^5e) Např. trestní řád, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb..

§ 16b

Stížnosti

(1) Každý je oprávněn podat stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství.

(2) K vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci, proti němuž stížnost směřuje; je též příslušný k vyřízení stížnosti, směřující proti zaměstnanci státního zastupitelství, v jehož čele stojí. K vyřízení stížnosti směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci je příslušný ministr spravedlnosti. Stížnost se podává u toho, kdo je příslušný k jejímu vyřízení.

(3) Ten, kdo je příslušný k vyřízení stížnosti, je povinen přešetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené; vyžaduje-li to řádné prošetření stížnosti, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě požádá o vyjádření další osoby, které mohou přispět k objasnění věci. Pokud byla stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, sdělí stěžovateli v rámci vyrozumění o vyřízení stížnosti, jaká opatření byla přijata pro odstranění zjištěných závad.

(4) Je-li v téže věci podána stejným stěžovatelem další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, stížnost se bez dalšího šetření založí a stěžovatel se již nevyrozumívá; na to je třeba stěžovatele v odpovědi na předchozí stížnost upozornit.

(5) Na podávání a vyřizování stížností se jinak použijí ustanovení upravující podání státnímu zastupitelství s tím, že k přezkoumání vyřízení stížnosti je příslušný vedoucí státní zástupce, nadřízený vedoucímu státnímu zástupci, který stížnost vyřizoval, a pokud stížnost vyřizoval nejvyšší státní zástupce nebo ministerstvo, ministr spravedlnosti.

ČÁST ŠESTÁ

Ustanovování státních zástupců a jejich pracovní poměr

§ 17

/(1) Státním zástupcem může být jmenován občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 25 let, má vysokoškolské právnické vzdělání, úspěšně složil závěrečnou zkoušku a souhlasí se svým ustanovením do funkce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství./

(1) Státním zástupcem může být jmenován státní občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, ke dni jmenování dosáhl věku nejméně 25 let, získal vysokoškolské vzdělání studiem magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice,^5f) úspěšně složil závěrečnou zkoušku, jeho morální vlastnosti dávají záruku, že bude funkci řádně zastávat, a souhlasí se svým jmenováním do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství.

(2) Odborná justiční zkouška, soudcovská zkouška, jednotná soudcovská a advokátní zkouška, vojenská právní zkouška a prokurátorská zkouška vykonané před účinností tohoto zákona mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle tohoto zákona.

(3) O uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle tohoto zákona rozhoduje ministr spravedlnosti.

(4) Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.

----------------------------------

^5f) § 46 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb.

/§ 18

(1) Ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce jmenuje státního zástupce na dobu časově neomezenou.

(2) Pracovní poměr státního zástupce se zakládá jmenováním a vzniká složením slibu do rukou ministra spravedlnosti. Součástí jmenování je i přidělení k určitému státnímu zastupitelství.

(3) Slib státního zástupce zní: "Slibuji věrnost České republice, při výkonu služby budu dodržovat Ústavu, zákony, ostatní právní předpisy a v souladu s nimi budu svoje povinnosti plnit nestranně a budu zachovávat mlčenlivost ve věcech služebního tajemství."

(4) Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik pracovního

poměru.

§ 19

(1) Státního zástupce přiděluje k výkonu služby k určitému státnímu zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu.

(2) Státní zástupce může požádat o změnu svého pracovního zařazení. O jeho žádosti rozhoduje ministr spravedlnosti.

(3) Státní zástupce může být i bez svého souhlasu přeložen k výkonu služby u jiného státního zastupitelství, vyžaduje-li to zákonná změna soustavy státního zastupitelství nebo obvodu jednotlivého úřadu.

§ 19a

Výkonem dozoru podle § 4a a výkonem oprávnění uvedených v § 11a pověřuje státní zástupce přidělené k určitému státnímu zastupitelství nejvyšší státní zástupce.

§ 20

(1) Státního zástupce lze s jeho souhlasem k zajištění úkolů státního zastupitelství dočasně přidělit k jinému státnímu zastupitelství nebo k ministerstvu spravedlnosti. Součástí rozhodnutí je i stanovení doby dočasného přidělení.

(2) O dočasném přidělení rozhoduje vedoucí pracovník společně nadřízený oběma státním zastupitelstvím, při dočasném přidělení na ministerstvo spravedlnosti ministr spravedlnosti.

§ 21

Pracovní poměr státního zástupce končí

a) dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,

b) dnem právní moci rozsudku, kterým byl zbaven způsobilosti k právním úkonům anebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

c) dnem, kdy státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky, dnem složení slibu poslance nebo senátora nebo člena orgánu územní samosprávy, dnem jmenování soudcem anebo dnem přijetí do funkce ve veřejné správě,

d) dnem právní moci rozhodnutí o propuštění v kárném řízení,

e) vzdáním se funkce; pracovní poměr zaniká uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo písemné prohlášení o vzdání se funkce doručeno ministerstvu spravedlnosti, nedojde-li k jiné dohodě,

f) dohodou,

g) ke dni 31. prosince kalendářního roku, v němž dosáhne 65 let.

§ 22

(1) Nejvyššího státního zástupce jmenuje do funkce a odvolává vláda na návrh ministra spravedlnosti.

(2) Ostatní vedoucí státních zastupitelství jmenuje do funkce a odvolává ministr spravedlnosti.

(3) Odvoláním podle odstavců 1 a 2 pracovní poměr nekončí.

§ 23

(1) Na pracovněprávní poměr státních zástupců se vztahuje zákoník práce, ³) pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Platové poměry státních zástupců a právních čekatelů upravuje zákon.

--------------------------------

³) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů./

§ 18

(1) Funkce státního zástupce vzniká jmenováním.

(2) Státního zástupce jmenuje na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou.

(3) Státní zástupce skládá po svém jmenování do rukou ministra spravedlnosti tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu při ochraně veřejného zájmu postupovat vždy v souladu s Ústavou a zákony České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, budu respektovat lidská práva, základní svobody a lidskou důstojnost, a zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvím v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce, a to i po skončení výkonu této funkce. Při výkonu funkce státního zástupce i v soukromém životě budu chránit důstojnost svého povolání." Odepření slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek zánik funkce státního zástupce.

(4) Pracovní poměr státního zástupce se zakládá k České republice jmenováním do funkce státního zástupce a vzniká po složení slibu podle odstavce 3 dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce. Nestanoví-li tento zákon jinak, vykonává práva a povinnosti z pracovního poměru státní zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce.

(5) Pracovní poměr státního zástupce končí dnem zániku funkce státního zástupce.

(6) Pracovní poměr státních zástupců se řídí zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(7) Platové poměry státních zástupců upravuje zvláštní právní předpis.

Přidělení k výkonu funkce a jeho změny

§ 19

(1) Státního zástupce přidělí k výkonu funkce k určitému státnímu zastupitelství ministr spravedlnosti na základě jeho předchozího souhlasu. Dodatečné odvolání tohoto souhlasu má za následek zánik funkce, nelze-li státního zástupce s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství.

(2) Ministr spravedlnosti může státního zástupce přeložit s jeho souhlasem nebo na jeho žádost k jinému státnímu zastupitelství téhož nebo vyššího stupně; nestanoví-li tento zákon jinak, ke státnímu zastupitelství nižšího stupně může ministr spravedlnosti přeložit státního zástupce jen na jeho žádost. Žádost o přeložení podává státní zástupce prostřednictvím nejvyššího státního zástupce, který k žádosti připojí své stanovisko. Státní zástupce může až do dne rozhodnutí ministra spravedlnosti o změně svého přidělení žádost vzít zpět.

(3) Nelze- li řádný výkon působnosti státního zastupitelství zajistit postupem podle odstavců 1 a 2, může ministr spravedlnosti po vyjádření vedoucího státního zástupce státního zastupitelství, k němuž je státní zástupce přidělen, přeložit státního zástupce i bez jeho souhlasu nebo žádosti k jinému státnímu zastupitelství, dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státních zastupitelství.

(4) Podle odstavce 3 lze státního zástupce přeložit pouze k jinému státnímu zastupitelství téhož stupně v rámci obvodu státního zastupitelství o jeden stupeň vyššího, anebo ke státnímu zastupitelství o jeden stupeň nižšímu v rámci obvodu státního zastupitelství k němuž je státní zástupce přidělen k výkonu funkce. Přeložit státního zástupce podle odstavce 3 lze pouze do šesti měsíců od účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto rozhodnutí; z téhož důvodu nelze státního zástupce přeložit opakovaně.

(5) Státnímu zástupci, který byl přeložen k výkonu funkce k jinému státnímu zastupitelství podle odstavce 3, zůstává zachován plat, který by mu jinak podle zvláštního právního předpisu příslušel, pokud mu přeložením nevznikne nárok na plat vyšší.

(6) Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podle odstavce 3 lze podat podle zvláštního právního předpisu^5g) opravný prostředek k Nejvyššímu soudu.

-----------------------------------

^5g) § 250l a násl. občanského soudního řádu.

§ 19a

(1) Státní zástupce může být se svým souhlasem dočasně přidělen v zájmu řádného zajištění úkolů státního zastupitelství k jinému státnímu zastupitelství na dobu nejdéle pěti let, nebo v zájmu využití jeho zkušeností či prohloubení odborných znalostí k ministerstvu anebo k Justiční akademii, popřípadě k jinému orgánu nebo organizaci, na dobu nejdéle jednoho roku. Součástí rozhodnutí je i určení doby dočasného přidělení, kterou nelze bez souhlasu státního zástupce prodlužovat. Dočasné přidělení se vždy považuje za výkon funkce státního zástupce.

(2) O dočasném přidělení k jinému státnímu zastupitelství rozhoduje vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, které je ve vztahu k oběma příslušným státním zastupitelstvím nejblíže vyšší. V případě dočasného přidělení k Nejvyššímu státnímu zastupitelství rozhoduje nejvyšší státní zástupce. V ostatních případech rozhoduje ministr spravedlnosti po projednání s nejvyšším státním zástupcem a na základě souhlasu příslušného orgánu nebo organizace, ke kterým má být státní zástupce dočasně přidělen.

(3) Státní zástupce má po dobu dočasného přidělení k jinému státnímu zastupitelství právo na

a) zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle státního zastupitelství, ke kterému byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto státního zastupitelství cestu z místa svého bydliště,

b) právo na náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně předělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru,

c) právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště ke státnímu zastupitelství, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmene b).

(4) Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li státní zástupce podle tohoto zákona dočasně přidělen k ministerstvu, k Justiční akademii, nebo k jinému orgánu anebo organizaci.

§ 20

Pracovní pohotovost

(1) Státnímu zástupci může být vedoucím státním zástupcem nařízena pracovní pohotovost v rozsahu nejvýše 600 hodin v kalendářním roce k plnění úkolů, k nimž je státní zastupitelství podle zákona příslušné, pokud jejich provedení nesnese odkladu. Při nařizování pracovní pohotovosti vedoucí státní zástupce dbá na rovnoměrné zatížení všech státních zástupců.

(2) Po dobu pracovní pohotovosti je státní zástupce povinen zdržovat se podle rozhodnutí vedoucího státního zástupce na pracovišti, v místě bydliště nebo na jiném vhodném místě.

§ 21

Zánik funkce státního zástupce

(1) Funkce státního zástupce zaniká dnem

a) ve kterém měl státní zástupce složit slib, pokud složení slibu odepřel nebo jej složil s výhradou,

b) ve kterém po svém jmenování státní zástupce dodatečně odvolal souhlas s prvým přidělením, pokud ho nelze s jeho souhlasem přidělit k jinému státnímu zastupitelství,

c) k němuž státní zástupce pozbyl státní občanství České republiky,

d) k němuž byl státní zástupce jmenován soudcem, zvolen poslancem nebo senátorem Parlamentu České republiky anebo členem zastupitelstva územního samosprávného celku,

e) k němuž státnímu zástupci vznikla funkce ve veřejné správě,

f) 31. prosince kalendářního roku, v němž státní zástupce dosáhne věku 65 let,

g) úmrtí státního zástupce nebo dnem právní moci rozhodnutí o jeho prohlášení za mrtvého.

(2) Funkce státního zástupce dále zaniká dnem právní moci rozhodnutí,

a) kterým byl státní zástupce zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo kterým byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,

b) kterým byl státní zástupce odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti,

c) kterým bylo zjištěno, že státní zástupce je z důvodu uvedeného v § 26a odst. 1 nezpůsobilý k výkonu funkce státního zástupce,

d) kterým bylo zjištěno, že státní zástupce není odborně způsobilý vykonávat funkci,

e) o uložení kárného opatření odvolání z funkce státního zástupce.

(3) Státní zástupce se může vzdát funkce písemným oznámením ministru spravedlnosti; funkce státního zástupce zaniká uplynutím dvou kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž oznámení státního zástupce o tom, že se funkce státního zástupce vzdává, bylo ministru spravedlnosti doručeno.

§ 22

Dočasné zproštění výkonu funkce

(1) Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce státního zástupce

a) který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání,

b) je-li kárně stíhán a bylo navrženo jeho odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného stíhání,

c) bylo-li z důvodu uvedeného v § 26a odst. 1 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat funkci státního zástupce, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.

(2) K dočasnému zproštění výkonu funkce státního zástupce dojde dnem, v němž bylo státnímu zástupci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, není-li v rozhodnutí uveden den pozdější.

§ 23

Hodnocení státních zástupců

(1) Vedoucí státní zástupci jednou za tři roky písemně zpracovávají hodnocení státních zástupců státního zastupitelství, v jehož čele stojí (dále jen „hodnocení“). Při hodnocení přihlížejí zejména k odborným znalostem, pracovním výsledkům, organizačním schopnostem a charakterovým vlastnostem státních zástupců, jakož i k činnostem, které vykonávají nad rámec běžných pracovních povinností k zajištění úkolů státního zastupitelství. Vedoucího státního zástupce hodnotí vedoucí státního zastupitelství nejblíže vyššího stupně; nejvyšší státní zástupce hodnocení nepodléhá.

(2) Hodnocení státního zástupce se provede vždy, je-li podáván návrh na zahájení kárného řízení nebo řízení o odborné nebo zdravotní způsobilosti státního zástupce k výkonu funkce, jestliže od posledního hodnocení státního zástupce uběhl nejméně jeden rok.

(3) Každý hodnocený státní zástupce má právo se k obsahu hodnocení písemně vyjádřit; vyjádření je součástí hodnocení.

(4) Hodnocení je rovněž podkladem pro výběr do funkcí vedoucích státních zástupců a jejich náměstků a do dalších vedoucích a odborných funkcí ve státním zastupitelství.

ČÁST SEDMÁ

Postavení státních zástupců

/§ 24

(1) Státní zástupci musí při výkonu své funkce postupovat odpovědně, respektovat a chránit lidskou důstojnost a lidská práva a svobody; musí se vystříhat všeho, co by vzbuzovalo pochybnosti o jejich objektivitě při chránění zájmů státu.

(2) Se zastáváním funkce státního zástupce je neslučitelný výkon jakékoli jiné výdělečné činnosti s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, publicistické a umělecké za předpokladu, že jsou slučitelné s požadavky podle odstavce 1.

§ 25

(1) Státní zástupci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o věcech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem povolání, a to i po skončení pracovního poměru.

(2) Zprostit mlčenlivosti může státního zástupce pouze ministr spravedlnosti.

§ 26

Za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státního zastupitelství odpovídá stát. Zvláštní zákon ⁴) stanoví, kdy a v jaké míře může stát vymáhat tuto škodu na státním zástupci.

--------------------------------

⁴) Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem./

§ 24

(1) Státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství; jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.

(2) Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem státního zastupitelství se řídí zvláštním právním předpisem. ^5h)

--------------------------------

^5h) Zákon č. 82/1998 Sb.

§ 25

(1) Státní zástupce je při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména je povinen postupovat svědomitě, odpovědně, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli vnější zásah nebo jiný vliv, jehož důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí odmítnout.

(2) Státní zástupce je při výkonu své funkce, ve svém osobním životě i při výkonu svých politických práv povinen vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností uvedených v odstavci 1, ohrozit vážnost funkce státního zástupce nebo vážnost státního zastupitelství anebo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Státní zástupce zejména

a) ve výkonu své funkce se nesmí nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním nebo sdělovacími prostředky,

b) svoji funkci musí vykonávat nezaujatě a bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků a ve vztahu k osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná, se musí zdržet projevů osobních sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů,

c) nesmí umožnit, aby funkce státního zástupce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů,

d) musí odpovědně přistupovat ke správě vlastního majetku i majetku, jehož správa mu byla svěřena, uzavírat jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádného výkonu funkce státního zástupce, a svoje finanční záležitosti uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k nepřípustnému ovlivňování jeho osoby v souvislosti s výkonem funkce státního zástupce,

e) nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo působit jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení nebo případů, ve kterých takový postup umožňuje zvláštní právní předpis, anebo případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám státní zástupce,

(3) Státní zástupce je odpovědný za odbornou úroveň výkonu své funkce. Je povinen soustavně se vzdělávat a prohlubovat svoje odborné znalosti potřebné pro řádný výkon funkce státního zástupce.

(4) Státní zástupce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům, jiným osobám vykonávajícím právnické povolání, k ostatním zaměstnancům státního zastupitelství a dalším osobám, s nimiž při výkonu své funkce jedná; je povinen zejména zdržet se nepřiměřené veřejné kritiky státního zastupitelství a výkonu jeho působnosti, jiných státních zástupců, soudců, advokátů a notářů.

(5) Státní zástupce přispívá svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě právních čekatelů. Využít znalostí a schopností státního zástupce při odborné přípravě k prohlubování odborné úrovně státních zástupců, soudců, právních a justičních čekatelů a dalších zaměstnanců státních zastupitelství a soudů lze jen se souhlasem státního zástupce a nebrání-li tomu plnění jeho povinností při výkonu funkce státního zástupce.

(6) Státní zástupce nesmí zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické, umělecké, překladatelské a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech Parlamentu, ⁵ⁱ) za předpokladu, že tyto činnosti jsou slučitelné s požadavky na řádný výkon funkce státního zástupce.

(7) Pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.

--------------------------------

⁵ⁱ) § 49 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých zákonů (rozpočtová pravidla).

§ 26

(1) Státní zástupce je povinen zachovat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po skončení výkonu funkce státního zástupce.

(2) Pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak ^5j), může státního zástupce zprostit mlčenlivosti z vážných důvodů nejvyšší státní zástupce; nejvyššího státního zástupce zprošťuje povinnosti mlčenlivosti ministr spravedlnosti.

-----------------------------------

^5j) Např. § 46 odst. 5 písm. h) zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb. a zákna č.363/2000 Sb.

§ 26a

Nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce

(1) Státní zástupce není způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže

a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat funkci státního zástupce,

b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce státního zástupce, jestliže čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce.

(2) Státní zástupce není rovněž způsobilý k výkonu funkce státního zástupce, jestliže řádný výkon funkce znemožňuje jeho nedostatečná odborná způsobilost.

ČÁST OSMÁ

Kárná odpovědnost státních zástupců

/§ 27

(1) Státní zástupce je kárně odpovědný za kárné provinění.

(2) Kárným proviněním je zaviněné porušení služebních povinností státního zástupce nebo chování, které je v rozporu s jeho postavením a povinnostmi podle § 24 odst. 1.

§ 28

(1) O kárném provinění rozhoduje kárný senát, který se skládá z předsedy a dvou členů jmenovaných ministrem spravedlnosti ze státních zástupců.

(2) Jakmile se člen kárného senátu dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně ministru spravedlnosti. Důvod podjatosti může uplatnit též státní zástupce, proti němuž byl podán návrh na zahájení kárného řízení, jakož i orgán, který návrh podal. Námitku musí uplatnit neprodleně, jakmile se dozvěděli o důvodu podjatosti. Jestliže se ministr spravedlnosti dozví, že je dán důvod k vyloučení, jmenuje nového člena nebo předsedu kárného senátu.

§ 29

Návrh na zahájení kárného řízení je oprávněn podat

a) ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci,

b) vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství, proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního

zastupitelství v jeho obvodu,

c) krajský státní zástupce proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

d) okresní státní zástupce proti státnímu zástupci okresního státního zastupitelství.

§ 30

(1) Proti rozhodnutí kárného senátu o návrhu na uložení kárného opatření, není-li dále stanoveno jinak, mohou navrhovatel a státní zástupce podat do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí opravný prostředek.

(2) O opravném prostředku rozhoduje Nejvyšší soud. ⁵)

--------------------------------

⁵) § 250l a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 240/1993 Sb.)./

§ 31

(1) Na kárnou odpovědnost státních zástupců se použije obdobně zákon č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění zákona České národní rady č. 22/1993 Sb., s výjimkou ustanovení § 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 3 písm. a), b), § 5, § 6 odst. 2, odst. 4 poslední věta, § 7 odst. 2 a 3, § 8, § 16 odst.5, odst. 7 poslední věta, § 18, 19, 22, 23, 25 a 26.

(2) Pokud se v zákonu uvedeném v odstavci 1 mluví o soudu, rozumí se tím státní zastupitelství, předsedou soudu se rozumí vedoucí státní zástupce a soudcem se rozumí státní zástupce.

§ 32

(1) Státní zástupce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodů, pro které může být propuštěn v kárném řízení, může být ministrem spravedlnosti dočasně zproštěn výkonu služby.

(2) zrušen

(3) Zaniknou-li okolnosti, které odůvodňovaly zproštění výkonu služby, ministr spravedlnosti je zruší./

§ 27

Státní zástupce je odpovědný za kárné provinění.

§ 28

Kárným proviněním je zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce.

§ 29

Odpovědnost státního zástupce za kárné provinění zaniká, nebyl-li do dvou let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.

§ 30

(1) Za kárné provinění lze státnímu zástupci uložit podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření:

a) důtku,

b) snížení platu až o 25% na dobu nejdéle 6 měsíců a při opětovném kárném provinění, jehož se státní zástupce dopustil v době před zahlazením kárného postihu, na dobu nejdéle 1 roku,

c) odvolání z funkce.

(2) Od uložení kárného opatření lze upustit, pokud projednání kárného provinění státního zástupce je postačující.

(3) Drobné nedostatky a poklesky může vedoucí státní zástupce státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

§ 31

Kárné řízení se státními zástupci upravuje zvláštní právní předpis. ⁵)

§ 32

Podle zvláštního právního předpisu uvedeného v § 31 se postupuje také v případě, že

a) státnímu zástupci nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci (§ 26a odst. 1 písm.a₎),

b) státní zástupce byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce, jestliže čin, za který byl státní zástupce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce (§ 26a odst. 1 písm.b₎).

ČÁST DEVÁTÁ

Odborná způsobilost k výkonu funkce státního zástupce

§ 32a

Posuzování odborné způsobilosti státních zástupců

(1) Odborná způsobilost se posuzuje u všech státních zástupců přidělených k výkonu funkce ke krajským a okresním státním zastupitelstvím, a to po uplynutí doby 60 měsíců od nástupu výkonu funkce státního zástupce.

(2) Do doby uvedené v odstavci 1 se započítává dovolená na zotavenou. Nevykonával-li státní zástupce svou funkci z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo omluvené nepřítomnosti v práci anebo z jiných vážných důvodů, započítávají se mu do doby uvedené v odstavci 1 nejvýše v rozsahu tří měsíců v kalendářním roce; dobu uvedenou v odstavci 1 však lze tímto způsobem prodloužit nejdéle o 24 měsíců.

(3) Posouzení odborné způsobilosti státních zástupců uvedených v odstavci 1 navrhne příslušný vedoucí státní zástupce ve lhůtě 3 měsíců od skončení stanovené nebo prodloužené doby výkonu funkce.

§ 32b

(1) Odborná způsobilost státních zástupců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k vrchním státním zastupitelstvím, jakož i státních zástupců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce ke krajským a okresním státním zastupitelstvím, u nichž uplynula od nástupu výkonu funkce doba uvedená v § 32a odst.1 a 2, se posuzuje na návrh.

(2) Návrh na posouzení odborné způsobilosti podle odstavce 1 lze podat jen tehdy, ukáže-li se na základě hodnocení státního zástupce, výsledků dohledové činnosti nebo jiných poznatků, že je tu důvodná pochybnost o jeho odborné způsobilosti. Návrh může podat

a) ministr spravedlnosti nebo nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci,

b) vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství v jehož čele stojí, a v obvodu vrchního státního zastupitelství proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství,

c) krajský státní zástupce proti státnímu zástupci krajského státního zastupitelství v jehož čele stojí a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,

4. okresní státní zástupce proti státnímu zástupci okresního státního zastupitelství.

(3) Proti stejnému státnímu zástupci může být návrh podán jen jednou v období pěti kalendářních let.

§ 32c

Rada pro odbornou způsobilost státních zástupců

(1) Rada pro odbornou způsobilost státních zástupců (dále jen „Rada“) rozhoduje o návrzích na posouzení odborné způsobilosti státních zástupců.

(2) Rada má 9 členů a tvoří ji státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, zvolený státními zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, dále státní zástupce, zvolený státními zástupci každého z vrchních státních zastupitelství z jejich řad, a dva státní zástupci určení losem ze státních zástupců navržených krajskými státními zastupitelstvími; členy Rady jsou dále soudce, navržený Soudcovskou radou Nejvyššího soudu, advokát, navržený Českou advokátní komorou, a dva odborníci z oblasti trestního práva, navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice.

(3) Nemůže-li se člen Rady zúčastnit jejího jednání, zastupuje ho jeho náhradník. Náhradníky jsou za člena Rady, zvoleného ze státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství, a za členy Rady zvolené ze státních zástupců vrchních státních zastupitelství, státní zástupci zvolení těmito orgány obdobně jako členové Rady, za státní zástupce krajských státních zastupitelství další státní zástupci navržení krajskými státními zastupitelstvími v pořadí určeném losem, za soudce další soudce navržený Soudcovskou radou Nejvyššího soudu, za advokáta Českou advokátní komorou navržený advokát, a za odborníky z oblasti trestního práva další odborníci navržení děkany právnických fakult vysokých škol se sídlem v České republice.

(4) Členové a náhradníci Rady ze státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství, členové a náhradníci Rady ze státních zástupců vrchních státních zastupitelství, a státní zástupci navrhovaní do Rady krajskými státními zastupitelstvími, jsou voleni shromážděními státních zástupců těchto státních zastupitelství v rovných, přímých a tajných volbách. Volit, být voleni a podávat návrhy na členy a náhradníky Rady mají právo všichni státní zástupci, přidělení nebo přeložení k výkonu funkce na státním zastupitelství, na němž jsou volby konány. Každý státní zástupce může hlasovat pouze pro jednoho z navržených kandidátů.

(5) Ve volbách, konaných shromážděním státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství a shromážděními státních zástupců vrchních státních zastupitelství, je státní zástupce, který získal největší počet hlasů, zvolen členem Rady a státní zástupce, který se umístil na následujícím místě, je zvolen jeho náhradníkem. Ve volbách, konaných shromážděními státních zástupců krajských státních zastupitelství, je navržen za člena Rady státní zástupce, který získal největší počet hlasů. V případě rovnosti hlasů se rozhodne o pořadí losem.

(6) Shromáždění státních zástupců k volbám členů a náhradníků Rady svolává příslušný vedoucí státní zástupce na základě termínu konání voleb stanoveného ministerstvem.

(7) Námitky proti platnosti voleb podle odstavců 4 a 5 mohou být podány do skončení shromáždění státních zástupců, svolaného k provedení volby; o námitkách rozhodne s konečnou platností toto shromáždění, jakýkoliv přezkum jeho rozhodnutí je vyloučen.

(8) Členy Rady a jejich náhradníky z řad soudců, advokátů a odborníků z oblasti práva, jmenuje ministr spravedlnosti na návrh Soudcovské rady Nejvyššího soudu, České advokátní komory nebo právnických fakult vysokých škol se sídlem na území České republiky; členy Rady a jejich náhradníky z řad státních zástupců, navržených krajskými státními zastupitelstvími, jmenuje na základě výsledků jím provedeného losování.

(9) Funkční období členů Rady a jejich náhradníků trvá tři roky od jejich zvolení nebo jmenování.

(10) Státní zástupce, zvolený za člena Rady ze státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství, je předsedou rady. Státní zástupci, zvolení za členy Rady ze státních zástupců vrchních státních zastupitelství, jsou místopředsedy Rady. Náhradníkům nepřísluší vykonávat tyto funkce.

(11) Rada může jednat a rozhodovat za přítomnosti nejméně šesti svých členů nebo jejich náhradníků. Člena Rady, který se nemůže z vážných důvodů účastnit projednání a rozhodnutí věci, zastupuje jeho náhradník. K přijetí rozhodnutí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů nebo jejich náhradníků. Členové Rady a jejich náhradníci jsou si při rozhodováni rovni.

(12) Členové Rady a jejich náhradníci jsou při výkonu funkce v Radě nezávislí a jsou při rozhodování vázáni pouze právním řádem České republiky. Jsou povinni rozhodovat bez průtahů, nestranně a spravedlivě, a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

(13) Funkce člena nebo náhradníka člena Rady zaniká dnem, kdy člen nebo náhradník přestal splňovat předpoklady pro zvolení, navržení nebo jmenování do této funkce.

Řízení ve věcech odborné způsobilosti státních zástupců

§ 32d

(1) Řízení se zahajuje jen na návrh osob uvedených v § 32b odst.2.

(2) Účastníky řízení jsou státní zástupce, o jehož odbornou způsobilost jde, ministr spravedlnosti a příslušný vedoucí státní zástupce, jestliže podal návrh.

(3) Účastníci mohou být v řízení zastoupeni.

§ 32e

(1) Člen Rady a jeho náhradník jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na poměr ke státnímu zástupci, o jehož odbornou způsobilost jde, nebo k zástupcům účastníků je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

(2) O vyloučení člena Rady nebo jeho náhradníka rozhoduje Rada; člen Rady nebo jeho náhradník, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.

(3) Vyloučeného člena Rady zastupuje jeho náhradník. Byl-li vyloučen také náhradník, Rada věc projedná a rozhodne bez jeho přítomnosti.

§ 32f

(1) Při posuzování odborné způsobilosti státního zástupce Rada zkoumá úroveň jeho teoretických vědomostí, znalost zákonů a jiných právních předpisů, znalost judikatury publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, schopnost aplikovat vědomosti a znalosti při výkonu působnosti státního zastupitelství, publikační, vědeckou a pedagogickou činnost a další okolnosti vypovídající o tom, zda má dostatečné odborné znalosti a vědomosti potřebné k výkonu funkce státního zástupce.

(2) Odbornou způsobilost státního zástupce Rada posuzuje na základě jeho hodnocení, vypracovaného příslušným vedoucím státním zástupcem, zhodnocení výsledků jeho odborného vzdělávání, zpracovaného Justiční akademií, poznatků z provádění dohledu a dalších důkazů, pomocí kterých mohou být okolnosti svědčící o jeho odborné způsobilosti objasněny.

(3) Nejsou-li doklady a důkazy uvedené v odstavci 2 přiloženy k návrhu, Rada si je od příslušných orgánů vyžádá.

(4) Je-li to třeba, provede Rada nebo její předseda anebo pověřený člen potřebná šetření.

(5) Návrh na posouzení odborné způsobilosti, jakož i doklady a důkazy uvedené v odstavci 3 a výsledky šetření podle odstavce 4 musí být doručeny státnímu zástupci a ostatním účastníkům do jejich vlastních rukou, ledaže je sami Radě předložili.

(6) Zpětvzetí návrhu podaného podle § 32a není přípustné, ledaže byl návrh podán předčasně nebo po jeho podání zanikla státnímu zástupci jeho funkce.

§ 32g

(1) K projednání věci Rada nařídí jednání, k němuž předvolá účastníky, jejich zástupce a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání je třeba účastníkům doručit písemně do vlastních rukou nejméně deset dnů předem. Ministra spravedlnosti a vedoucího státního zástupce lze předvolat též telefonicky, telegraficky nebo telefaxem.

(2) Jednání Rady jsou neveřejná.

(3) V nepřítomnosti státního zástupce, o jehož odbornou způsobilost jde, lze věc projednat jen tehdy, odmítne-li se k jednání dostavit nebo nedostaví-li se k jednání bez včasné a důvodné omluvy.

(4) Při jednání Rada provede potřebné důkazy a k jejich obsahu vyslechne státního zástupce, je-li to třeba.

(5) Po skončení jednání mají účastníci a jejich zástupci právo se vyjádřit k věci. Jako poslednímu se udělí slovo státnímu zástupci.

(6) Na základě výsledků dokazování a všeho, co v řízení vyšlo najevo, Rada rozhodne, zda státní zástupce je či není odborně způsobilý.

(7) Rada rozhoduje po poradě; kromě členů Rady, náhradníků zastupujících členy Rady a zapisovatele nesmí být nikdo jiný poradě přítomen.

(8) Hlasování Rady řídí její předseda nebo ho zastupující místopředseda. Mladší členové (náhradníci) hlasují před staršími, předseda nebo ho zastupující místopředseda hlasuje poslední.

(9) Rozhodnutí Rady se doručuje účastníkům do vlastních rukou; opravné prostředky nejsou přípustné.

(10) Rozhodnutí Rady podle odstavce 6 nabývá právní moci marným uplynutím lhůty stanovené pro podání návrhu Nejvyššímu soudu na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce. Skončilo-li řízení před Nejvyšším soudem odmítnutím návrhu nebo zastavením řízení, nabývá rozhodnutí Rady právní moci dnem právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

§ 32h

Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení před Radou přiměřeně ustanovení správního řádu ^5k).

--------------------------------

^5k) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb., a zákona č. 227/2000 Sb.

Řízení ve věcech odborné způsobilosti státních zástupců před soudem

§ 32i

Účastník řízení před Radou, který nesouhlasí s rozhodnutím Rady ve věci odborné způsobilosti státního zástupce, může podat u Nejvyššího soudu návrh na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce.

§ 32j

(1) Návrh na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce projedná a rozhodne o něm Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy a čtyř soudců.

(2) Každé kolegium Nejvyššího soudu navrhne předsedovi Nejvyššího soudu ze soudců zařazených do kolegia sedm kandidátů do senátu uvedeného v odstavci 1. Z navržených kandidátů jmenuje předseda Nejvyššího soudu předsedu senátu, jeho zástupce, členy senátu a čtyři náhradníky; dbá přitom, aby mezi členy senátu a náhradníky byla rovnoměrně zastoupena všechna kolegia a aby zástupcem předsedy senátu byl soudce zařazený do jiného kolegia, než do kterého patří předseda senátu. Soudce, který je nebo v posledních třech letech byl členem nebo náhradníkem Rady, nesmí být předsedou senátu, jeho zástupcem, členem ani náhradníkem senátu.

(3) Funkční období senátu Nejvyššího soudu podle odstavce 1 trvá tři roky.

(4) Jestliže senát provedl úkony v řízení o odborné způsobilosti státních zástupců před uplynutím svého funkčního období, řízení dokončí, i když jeho funkční období již uplynulo.

§ 32k

(1) Návrh na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce musí být podán u Nejvyššího soudu do 20 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí Rady. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(2) Účastníky řízení jsou ti, kdo jimi byli v řízení před Radou.

§ 32l

(1) Předseda senátu Nejvyššího soudu po zahájení řízení vyžádá neprodleně spis Rady, která je povinna jej neprodleně předložit spolu se všemi listinami, kterými byl v řízení před Radou proveden důkaz.

(2) Nejvyšší soud návrh na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce odmítne, jestliže

a) řízení před Radou bylo zastaveno v souladu se zákonem,

b) návrh byl podán opožděně,

c) návrh podal ten, kdo k němu není oprávněn.

(3) Jako opožděný nemůže být odmítnut návrh, který byl ve lhůtě odevzdán orgánu, který má povinnost jej Nejvyššímu soudu doručit.

(4) O odmítnutí návrhu podle odstavce 2 může být rozhodnuto bez nařízení jednání.

§ 32m

(1) Dříve než Nejvyšší soud o návrhu na posouzení odborné způsobilosti státního zástupce rozhodne, může ten, kdo návrh podal, jej vzít zpět.

(2) Je-li návrh na posouzení odborné způsobilosti vzat zpět, Nejvyšší soud řízení zastaví.

(3) O zastavení řízení může být rozhodnuto bez nařízení jednání.

§ 32n

(1) Nedojde-li k odmítnutí návrhu nebo k zastavení řízení, doručí se návrh ostatním účastníkům řízení do vlastních rukou a předseda senátu Nejvyššího soudu nařídí k projednání věci jednání.

(2) K jednání se předvolají účastníci, jejich zástupci a všichni, jejichž přítomnosti je třeba. Předvolání k jednání je třeba účastníkům doručit písemně do vlastních rukou nejméně deset dnů předem.

(3) Jednání Nejvyššího soudu ve věcech posouzení odborné způsobilosti státních zástupců jsou neveřejná.

§ 32o

(1) V řízení před Nejvyšším soudem platí obdobně § 32f odst.1 až 4 a § 32g odst. 3 až 5.

(2) Při zjišťování skutkového stavu může Nejvyšší soud vycházet též z důkazů, které byly provedeny v řízení před Radou, jestliže při nich bylo postupováno v souladu se zákonem. Ukazuje-li se to potřebné, může tyto důkazy zopakovat.

(3) Účastníci mohou v řízení navrhovat důkazy až do doby, než Nejvyšší soud o návrhu rozhodne. V řízení před Nejvyšším soudem mohou být provedeny i takové důkazy, které nebyly účastníky navrženy v řízení před Radou. Ke zjištění skutkového stavu věci je Nejvyšší soud povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrženy.

(4) Na základě zjištěného skutkového stavu věci Nejvyšší soud rozhodne, zda státní zástupce je či není odborně způsobilý.

§ 32p

(1) V řízení ve věcech odborné způsobilosti státních zástupců Nejvyšší soud rozhoduje usnesením.

(2) Usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto, zda státní zástupce je či není odborně způsobilý, nahrazuje původní rozhodnutí Rady.

(3) V usnesení Nejvyšší soud též rozhodne o náhradě nákladů řízení.

(4) Proti usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci odborné způsobilosti státního zástupce, nejsou přípustné opravné prostředky.

§ 32q

Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se v řízení ve věcech odborné způsobilosti státního zástupce před Nejvyšším soudem přiměřeně ustanovení části první a třetí občanského soudního řádu.

/ČÁST DEVÁTÁ/

část desátá

Právní čekatelé a čekatelská praxe

/§ 33

(1) Právním čekatelem se může stát bezúhonný občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům a má vysokoškolské právnické vzdělání. Právní čekatel vykonává čekatelskou praxi za účelem odborně se připravit pro výkon činnosti státního zástupce.

(2) Čekatelská praxe je vykonávána v pracovním poměru na dobu určitou. Čekatelská praxe je tříletá; výjimky může v jednotlivých případech povolit ministr spravedlnosti, přičemž zkrácení čekatelské praxe nesmí přesáhnout dva roky. Ministr spravedlnosti může též započítat čekatelskou nebo obdobnou praxi podle zvláštního zákona.

(3) V rámci čekatelské praxe je čekatel povinen podrobit se závěrečné zkoušce, kterou může v případě neúspěchu jednou opakovat.

§ 34

(1) Právní čekatelé jsou oprávněni provádět jednoduché úkony státního zástupce pod jeho dozorem. Podrobnosti o úkonech prováděných právními čekateli stanoví ministerstvo spravedlnosti právním předpisem.

(2) Pro povinnost právního čekatele zachovávat mlčenlivost se použije ustanovení § 25 obdobně./

§ 33

Čekatelská praxe

(1) Čekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon funkce státního zástupce. Doba čekatelské praxe činí 36 měsíců, do této doby se započítává doba dovolené na zotavenou, čerpané v době výkonu čekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxi z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu tyto doby do doby čekatelské praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.

(2) Na žádost právního čekatele ministerstvo započte do doby čekatelské praxe dobu výkonu funkce soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo asistenta soudce Nejvyššího soudu nejvýše v rozsahu 30 měsíců. Ministerstvo může na žádost právního čekatele započítat do doby čekatelské praxe dobu jiné právnické činnosti, jestliže právní čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená doba nesmí přesahovat 24 měsíců.

(3) Čekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v pracovně právních vztazích za stát s právním čekatelem jedná příslušné krajské státní zastupitelství.

(4) Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a čekatelskou praxi může vykonávat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením.

(5) Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba čekatelské praxe v době trvání tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s právním čekatelem sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení této délky čekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr se právnímu čekateli s jeho souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxe v trvání 36 měsíců v důsledku plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě.

(6) Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: „Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce, a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce“.

(7) Právní čekatel je oprávněn provádět jednoduché úkony státního zástupce nebo administrativní činnost pod vedením státního zástupce nebo jiného odborného zaměstnance státního zastupitelství.

(8) Právní čekatel je povinen, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své činnosti, a to i po skončení pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní zástupce.

(9) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními zákoníku práce.

§ 34

Závěrečná zkouška

(1) Po ukončení čekatelské praxe je právní čekatel povinen se podrobit závěrečné zkoušce, jejímž účelem je ověřit, zda má potřebné vědomosti a je náležitě odborně připraven k zastávání funkce státního zástupce.

(2) Závěrečná zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má pět členů a skládá se státních zástupců, soudců, zaměstnanců působících na ministerstvu a dalších odborníků právní teorie a praxe.

(3) Závěrečná zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva, která státní zastupitelství aplikuje při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k organizaci státního zastupitelství, soudů a k postavení a povinnostem státních zástupců.

(4) Ministerstvo umožní právnímu čekateli na jeho žádost podanou prostřednictvím příslušného krajského státního zastupitelství do konce předposledního měsíce trvání jeho pracovního poměru vykonat závěrečnou zkoušku; den konání zkoušky určí po ukončení čekatelské praxe, nejpozději jeden týden před skončením pracovního poměru. Brání-li právnímu čekateli ve vykonání závěrečné zkoušky důležitá překážka, určí ministerstvo jiný den konání zkoušky do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvědělo, že překážka odpadla; pracovní poměr právního čekatele se v tomto případě s jeho souhlasem prodlužuje tak, aby skončil uplynutím týdne po dni, který byl stanoven k vykonání závěrečné zkoušky, nejdéle o šest měsíců.

(5) Požádá-li právní čekatel, který neuspěl při závěrečné zkoušce, před skončením pracovního poměru o její opakování, umožní mu ministerstvo závěrečnou zkoušku opakovat do 6 měsíců od podání žádosti; závěrečnou zkoušku lze opakovat pouze jednou. Pracovní poměr právního čekatele se v takovém případě s jeho souhlasem prodlužuje do dne, který byl určen k vykonání opakované závěrečné zkoušky.

(6) Pracovní poměr právního čekatele, který složil závěrečnou zkoušku, se s jeho souhlasem prodlužuje o 12 měsíců ode dne složení závěrečné zkoušky. V případě, že se právní čekatel stal státním zástupcem, pracovní poměr končí dnem jmenování do funkce.

(7) V době trvání pracovního poměru podle odstavce 6 vykonává právní čekatel úkony podle § 33 odst. 7.

/ČÁST DESÁTÁ/

část jedenáctá

Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů

§ 34a

(1) Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů je zajišťováno zejména prostřednictvím Justiční akademie.

(2) Odborného vzdělávání v Justiční akademii se zúčastňují

a) všichni státní zástupci přidělení k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním státním zastupitelstvím po uplynutí šesti měsíců od nástupu výkonu funkce státního zástupce,

b) státní zástupci přidělení nebo přeložení k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním státním zastupitelstvím, kteří vykonávají funkci státního zástupce déle než 5 let, jestliže byli Radou Justiční akademie zařazeni do vzdělávání; do vzdělávání musí být zařazeni, nebrání-li tomu vážné důvody, nejméně jednou za pět let,

c) všichni právní čekatelé v rámci jejich čekatelské praxe.

(3) Ze státních zástupců uvedených v odstavci 2 písm. b) se do vzdělávání nezařazují státní zástupci, kteří vykonávají funkci vrchního nebo krajského státního zástupce anebo jejich náměstka, kteří dosáhli věku 60 let, nebo kteří působí na Justiční akademii jako učitelé.

(4) Odborné vzdělávání na Justiční akademii trvá

a) u státních zástupců uvedených v odstavci 2 písm.a) tři roky,

b) u státních zástupců uvedených v odstavci 2 písm.b) jeden rok,

c) u právních čekatelů po dobu čekatelské praxe.

(5) Odborné vzdělávání státních zástupců a právních čekatelů na Justiční akademii se ukončuje závěrečnou prací a jejím zhodnocením.

(6) Zhodnocení výsledků odborného vzdělávání státního zástupce Justiční akademie sdělí hodnocenému státnímu zástupci, příslušnému vedoucímu státnímu zástupci, ministerstvu nebo na její žádost Radě.

/část desátá/

část dvanáctá

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 35

(1) Prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury včetně vojenské prokuratury ustanovení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za státní zástupce jmenované podle tohoto zákona do doby uvedené v odstavcích 3, 4 a 5 a tímto dnem končí jejich dosavadní pracovní poměr nebo služební poměr. To neplatí, jestliže s tímto postupem projeví do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona nesouhlas. Státním zástupcům, kterým zanikl pracovní poměr podle předchozí věty, přísluší odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶)

(2) Dnem účinnosti tohoto zákona se prokurátoři a vyšetřovatelé prokuratury uvedení v odstavci 1 považují za přidělené

a) k Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jestliže vykonávali funkci prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury Generální prokuratury,

b) ke krajským státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí krajská prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury,

c) k okresním státním zastupitelstvím v obvodu, v němž působí okresní prokuratura, u níž vykonávali funkce prokurátorů nebo vyšetřovatelů prokuratury.

(3) Ministr spravedlnosti může rozhodnout do tří měsíců od účinnosti tohoto zákona o jiném přidělení než v odstavci 2; pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty. Státním zástupcům, kterým takto skončí pracovní poměr, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶)

(4) Do 30 dnů od účinnosti tohoto zákona rozhodne ministr spravedlnosti o přidělení prokurátorů a vyšetřovatelů vojenské prokuratury ke státním zastupitelstvím. Pokud s tímto přidělením prokurátor nebo vyšetřovatel vojenské prokuratury nesouhlasí, jeho pracovní poměr končí uplynutím této lhůty.

(5) Pracovní poměr, který vznikl podle odstavce 1, je pracovním poměrem na dobu

určitou do 30. června 1994; tím není dotčeno ustanovení odstavců 3 a 4. Prodlužuje se však na dobu neurčitou, pokud ministr spravedlnosti během jeho trvání jmenuje státního zástupce podle tohoto zákona. Státním zástupcům, kterým skončil pracovní poměr uplynutím doby podle věty prvé, náleží odstupné nebo odchodné podle zvláštního zákona.⁶)

(6) Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech prokuratury, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona pracovníky státních zastupitelství ve funkcích odpovídajících jejich dosavadnímu funkčnímu zařazení, a to ve státních zastupitelstvích, která svým územním obvodem odpovídají prokuratuře, u níž působili a jejich dosavadní pracovní poměr končí. To neplatí, projeví-li s tímto postupem do 15 dnů od účinnosti tohoto zákona nesouhlas.

--------------------------------

⁶) Zákon č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb.

Zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákona č. 226/1992 Sb.

§ 36

Splňuje-li podmínky uvedené v § 17 odst. 1, může být do 31. prosince 1996 jmenován státním zástupcem též občan, který má úplné vysokoškolské právnické vzdělání a který svou nejméně šestiletou právní praxí nebo vědeckou nebo pedagogickou činností v oboru práva a úspěšným složením závěrečné zkoušky prokázal způsobilost k výkonu funkce státního zástupce.

§ 37

Do doby nabytí účinnosti zákona upravujícího platové poměry státních zástupců a právních čekatelů se platové poměry státních zástupců a právních čekatelů řídí nařízením vlády České republiky č. 254/1992 Sb., o platových poměrech prokurátorů, vyšetřovatelů prokuratury a právních čekatelů, ve znění nařízení vlády České republiky č. 442/1992 Sb. a nařízení vlády č. 145/1993 Sb.

§ 38

Hmotný majetek a majetková práva včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakož i jiná práva a závazky přecházejí ke dni účinnosti tohoto zákona z prokuratury na ministerstvo spravedlnosti. To platí i pro majetek užívaný vojenskou prokuraturou a práva a povinnosti s ním související, pokud se ministerstvo spravedlnosti nedohodne s ministerstvem obrany jinak.

§ 39

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájí svou činnost dnem, kdy svou činnost zahájí vrchní soud v Olomouci; do té doby vykonává jeho působnost vrchní státní zastupitelství v Praze.

/§ 40

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vydalo vyhláškou jednací řád státního zastupitelství./

§ 40

(1) Ministerstvo stanoví vyhláškou

a) jednací řád státního zastupitelství,

b) okruh úkonů, které mohou být prováděny právními čekateli,

c) podrobnosti o organizaci Rady, o zabezpečení její činnosti a o odměnách a náhradách hotových výdajů jejích členů,

d) obsahovou náplň čekatelské praxe, její organizaci a podrobnosti o závěrečné zkoušce.

(2) Ministerstvo může vyhláškou stanovit výjimky ohledně sídel a územních obvodů státních zastupitelství, v obvodu státního zastupitelství zřídit jeho pobočky nebo zřídit státní zastupitelství s výlučnou působností. anebo určit, že věci určitého druhu z obvodu několika státních zastupitelství bude vyřizovat jedno státní zastupitelství.

§ 41

Pokud jiné předpisy mluví o prokuratuře, prokurátorech a vyšetřovatelích prokuratury, rozumí se tím podle povahy věci státní zastupitelství a státní zástupci podle tohoto zákona.

§ 42

Státní zastupitelství může podat návrh na zahájení občanského soudního řízení o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví v případech, kdy při jejím uzavírání nebyla respektována ustanovení omezující volnost jejich účastníků.

§ 43

Bylo-li před účinností tohoto zákona zahájeno a dosud neskončeno kárné řízení proti prokurátorovi nebo vyšetřovateli prokuratury, který se stal státním zástupcem podle tohoto zákona, převezme a dokončí kárné řízení kárný senát podle ustanovení tohoto zákona.

§ 44

(1) K ustanovením zákonů a jiných právních předpisů o protestu prokurátora a o jeho upozornění se nepřihlíží. ⁷)

(2) Dnem účinnosti tohoto zákona končí běh lhůt podle § 17 odst. 2 zákona o prokuratuře.⁸)

(3) Protesty prokurátora podané do dne účinnosti tohoto zákona se vyřídí podle dosavadních předpisů s tím, že místo prokurátora působí státní zástupce.

--------------------------------

⁷) Např. § 250i odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., § 69 a § 75 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb.

⁸) Zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění pozdějších předpisů.

§ 45

Zrušuje se zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře, ve znění zákona č. 71/1967 Sb., zákona č. 147/1969 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 196/1988 Sb. a zákona č. 168/1990 Sb.

§ 46

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1994.

Přechodná ustanovení k novele zákona

1. Nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, mají vysokoškolské vzdělání, získané před 1. lednem 1999 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, nebo vysokoškolské vzdělání získané před 1. lednem 1993 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území bývalé České a Slovenské Federativní Republiky a jejích právních předchůdců, anebo zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva, uznané podle zvláštních právních předpisů, pro jmenování státním zástupcem stejné účinky jako vysokoškolské vzdělání získané studiem magisterského studijního programu v oblasti práva.

2. U státních zástupců, jmenovaných do funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužije § 32a zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění tohoto zákona.

3. U státních zástupců působících u vrchních, krajských a okresních státních zastupitelství, kteří byli jmenováni do funkce přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije § 32b odst. 2 a 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, jestliže od jejich nástupu k výkonu funkce státního zástupce uplynula doba tří let; ustanovení § 32a odst.2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů zde platí obdobně.

4. Při zproštění povinnosti mlčenlivosti, která vznikla přede dnem účinnosti tohoto zákona státním zástupcům, právním čekatelům, prokurátorům a vyšetřovatelům prokuratury podle zvláštních právních předpisů, se postupuje podle § 26 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se jedná o zproštění mlčenlivosti uložené přede dnem účinnosti tohoto zákona právním čekatelům prokuratury nebo právním čekatelům státního zastupitelství, postupuje se podle § 33 odst. 8 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění tohoto zákona.

5. Závěrečná zkouška složená přede dnem účinnosti tohoto zákona podle zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, se považuje za odbornou závěrečnou zkoušku státního zástupce. U státních zástupců, kteří vykonávají funkci státního zástupce ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za odbornou závěrečnou zkoušku i jiné zkoušky, které měly podle dosavadních předpisů obdobné účinky jako závěrečná zkouška podle zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo které byly za závěrečnou zkoušku podle zákona č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uznány.