Důvodová zpráva

Vládní návrh zákona o veterinární péči

Sněmovní tisk: č. 88, 3. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

ch a fytosanitárních opatření a opatření na ochranu zvířat ve vztahu k obchodu.

Hlavní principy navrhované právní úpravy

Návrh veterinárního zákona upravuje komplexně a přehledně právní vztahy, které vznikají v souvislosti s uplatňováním zásad, podmínek a požadavků veterinární péče ve všech rozhodujících oblastech jejího vlivu a aktivit orgánů, které se podílejí na plnění úkolů veterinární péče (zdraví zvířat a jeho ochrana, zdravotní nezávadnost živočišných produktů, dovoz, vývoz a tranzit ”veterinárního zboží” , tj. zvířat, živočišných produktů a krmiv, veterinární asanace). Ve shodě s celosvětovými trendy je jeho celková koncepce založena jednak na úzké souvislosti mezi zdravím zvířat a zdravotní nezávadností jejich produktů, jednak na tom, že cílem veterinární péče v konečném efektu je ochrana zdraví lidí, především před zoonózami (nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka) a před alimentárními onemocněními (nemocemi z potravin). Přiměřenou pozornost věnuje též interakcím zvířat, jejich produktů a životního prostředí a dodržování zásad ochrany zvířat před týráním.

V souvislosti se zdravím zvířat a jeho ochranou vychází návrh z toho, že

- rozhodující vliv na zdraví zvířat mají prostředí a podmínky, v nichž zvířata žijí a produkují, a preventivní opatření, stanovená a prováděná k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz. Z těchto dvou hlavních aspektů jsou formulovány veterinární požadavky na chov zvířat a povinnosti chovatelů, navíc rozdělené do dvou úrovní: na povinnosti všech chovatelů (včetně občanů se zájmovým chovem zvířat) a na povinnosti chovatelů hospodářských zvířat, resp. chovatelů hospodářských zvířat, kteří jako podnikatelé chovají tato zvířata pro účely podnikání s nimi nebo s jejich produkty. Důraz na prevenci a na důsledné dodržování všech opatření, stanovených k ochraně zvířat před nebezpečnými nákazami, je motivován snahou o udržení poměrně stabilizovaného nákazového stavu za situace, kdy v Evropě, jmenovitě v jejích jižních částech, jsou dlouhodobě zjišťována ohniska nebezpečných epizootií a kdy na základě požadavku Stálého veterinárního výboru Evropské unie a v zájmu zachování možností exportu zvířat, masa a masných výrobků do jejích členských zemí byla ukončena vakcinace skotu proti slintavce a kulhavce (k 1.9.1991) a vakcinace prasat proti moru (k 1.7.1992);

- veterinární požadavky na chov zvířat a povinnosti chovatelů je třeba stanovit vyváženě tak, aby jejich plnění bylo dostatečnou zárukou účinné ochrany zdraví zvířat a lidí, přitom však nezatěžovalo zbytečně chovatele a nebránilo rozvoji tržních vztahů.

Nově se zakotvují zejména povinnosti chovatelů zajistit pravidelné očkování psů proti vzteklině a na základě požadavku Stálého veterinárního výboru Evropské unie, týkajícího se identifikace a evidence (registrace) zvířat, také - v tomto návrhu a v současně navrhované novele zákona o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat - povinnosti chovatelů ”velkých” hospodářských zvířat označovat tato zvířata (a také zvěř z farmových chovů) přidělenými identifikačními prostředky, poskytovat potřebné údaje pro účely centrálně vedené evidence těchto zvířat, vést vlastní záznamy o těchto zvířatech a spolupůsobit při opětném zavedení průvodních listů skotu (dřívějších ”dobytčích pasů”).

V souladu s novými zkušenostmi a poznatky se poněkud zjednodušují (zmírňují) veterinární podmínky pro přemísťování zvířat a zpřesňuje (doplňuje) jednak seznam nebezpečných nákaz, tj. těch nákaz, které podléhají povinnému hlášení, jednak postup chovatelů, soukromých veterinárních lékařů a orgánů veterinární správy při podezření z výskytu, popřípadě při výskytu nebezpečné nákazy.

Ustanovení, navrhovaná v rámci části týkající se zdraví zvířat a jeho ochrany, jsou formulována především se zřetelem k tomu, že vysoká úroveň zdraví zvířat, věrohodnost a dostupnost údajů o jejich původu a pohybu a možnost jejich spolehlivé identifikace jsou mj. předpokladem odpovídající účasti České republiky na jednotném trhu Evropské unie se zvířaty a živočišnými produkty.

Z podobných hlavních hledisek jako při formulaci veterinárních požadavků na chov zvířat a povinností chovatelů vychází návrh také při formulaci veterinárních požadavků na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a povinností jejich výrobců a zpracovatelů. Převážně jde o povinnosti, jejichž plněním je podmíněno dodržování zásad správné hygienické praxe ve všech stadiích zacházení se živočišnými produkty a včasné zjišťování a odstraňování všech nepříznivých činitelů.

Ve srovnání s dosavadní právní úpravou je však okruh povinností výrobců a zpracovatelů živočišných produktů poněkud užší mj. proto, že některé z těchto povinností byly již vyjádřeny v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (v návrhu jsou pak uvedeny jenom tehdy, je-li to třeba ve vztahu k jiným živočišným produktům než potravinám). Zvlášť důležitou je úprava podmínek, za nichž mohou být podávány zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, doplňkové látky a léčiva, jmenovitě pokud mají nežádoucí účinky nebo zanechávají v živočišných produktech nežádoucí rezidua. Nově se stanoví také podmínky prodeje syrového, mlékárensky neošetřeného mléka, výrobků z tohoto mléka a čerstvých, neprosvícených a neoznačených vajec v místě výroby přímo spotřebiteli.

Těžiště úlohy veterinární péče při zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů je v dnes již historicky dané a obecně vnímané působnosti orgánů veterinární správy při veterinárním vyšetřování živočišných produktů, zejména ve fázi jejich výroby a prvotního zpracovávání, a v rozhodování o jejich použitelnosti (v případě potravin o jejich poživatelnosti, popřípadě podmíněné poživatelnosti a nepoživatelnosti). Stěžejní a nejšíře koncipovanou formou tohoto vyšetřování je prohlídka jatečných zvířat a masa.

S veterinárním vyšetřováním živočišných produktů a s jeho výsledky je pak úzce spjata působnost orgánů veterinární správy, spočívající v garantování požadovaných certifikací, jmenovitě v mezinárodním obchodě.

Veterinární podmínky dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží jsou v návrhu stanoveny tak, aby byly respektovány a dodržovány nezbytné veterinární záruky, aby fungovala orgány Evropské unie požadovaná ”přiměřená kontrolní infrastruktura” na hranicích a aby nebyly kladeny zbytečné překážky pohybu zboží. Zároveň bere návrh zřetel na principy reciprocity a ekvivalence. Z tohoto pohledu je podstatné, že se uvolňuje dosavadní režim povolování dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží i vlastního provádění pohraniční veterinární kontroly.

Se zřetelem na předpisy Evropských společenství a praxi členských zemí Evropské unie je do návrhu promítnut požadavek schvalování provozů, v nichž se vyrábějí živočišné produkty pro vývoz.

Přesnějším a úplnějším způsobem vymezuje návrh důvody, pro něž nesmí být dovážené nebo provážené veterinární zboží propuštěno do navrženého celního režimu, jakož i postup orgánů veterinární správy v takových případech.

Veterinární asanaci jako specifické součásti systému bezpečné likvidace organických odpadů přísluší důležitá role z hlediska odstraňování a destrukce konfiskátů živočišného původu, které jsou potencionálním zdrojem onemocnění lidí a zvířat a poškozování životního prostředí.

V rámci povinností asanačních podniků, v současné době vesměs zprivatizovaných, se zdůrazňuje povinnost - a také z ní vyplývající odpovědnost - svážet, neškodně odstraňovat a dále zpracovávat zejména velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu z určeného územního obvodu (svozové oblasti). Jen tak je totiž možno zajistit včasné a úplné odstraňování a destrukci konfiskátů živočišného původu z celého území České republiky (tj. tak, aby asanační podniky ”pokryly” svou činností bezezbytku celé území republiky).

V souladu se zahraničními požadavky a zkušenostmi se vymezuje pojem ”velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu” a upravuje zvláštní režim jejich zpracovávání.

Odstraňování kadáverů z městských a obecních prostranství, komunikací a jiných veřejně přístupných míst, jakož i odchyt toulavých zvířat se pojímají jako obecně prospěšné činnosti, konané ve veřejném zájmu, tedy i v zájmu obce.

Se zřetelem na pozitivní zkušenosti s fungováním orgánů, které vykonávají státní správu v oblasti veterinární péče, se nenavrhují žádné výrazné změny v jejich soustavě, jak ji v souladu s výsledky transformace společnosti a státu koncipoval zejména zákon České národní rady č. 437/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky (ostatně i Bílá kniha konstatuje v souvislosti s hodnocením situace v zemích střední a východní Evropy mj., že ”v některých případech lze užít existujících struktur” a že ”příkladem jsou veterinární služba a inspektoráty sledující zdraví rostlin”).

Dílčí změny v jejich působnosti a pravomoci vyplývají buď z některých nových úkolů veterinární péče, anebo z nově pojatého způsobu plnění či zabezpečování jejích dosavadních úkolů.

Výslovně se k těmto orgánům řadí Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, které plní některé úkoly i v této oblasti.

Hlavními nástroji k prosazování veterinárních požadavků zůstávají i nadále

státní veterinární dozor, spojený s oprávněním vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, který je typickým příkladem státního odborného dozoru v jedné z oblastí, v nichž stát nemůže rezignovat na svou odpovědnost vůči občanům. Význam, rozsah i způsob výkonu státního veterinárního dozoru jsou dány již tím, že na rozdíl od některých jiných aspektů komplexu vzájemných vztahů mezi výrobcem, zpracovatelem, obchodníkem a občanem - spotřebitelem (např. aspektů spjatých s jakostí v užším smyslu, užitnými vlastnostmi, trvanlivostí, vzhledem, hmotností, cenou apod.) nemůže být ochrana občana před živočišnými produkty, představujícími riziko pro jeho zdraví, záležitostí jeho svobodného výběru a rozhodnutí. Tato ochrana musí být záležitostí veřejného zájmu, a tedy i veřejné správy, i když tím není a nemůže být snižována primární odpovědnost chovatelů a osob, které zacházejí se živočišnými produkty. Občan nemá ani znalosti, ani prostředky k tomu, aby mohl pouze svou aktivitou a v rámci své odpovědnosti dospět ke správnému výběru z konkurenční nabídky, jde-li o výběr z hlediska zdravotní nezávadnosti. Nezbývá mu, než se v tomto směru spolehnout, že jeho legitimní právo na bezpečné, zdravotně nezávadné živočišné produkty zaručuje stát, a to jasnými pravidly a kontrolní činností na úrovni standardů Evropské unie;
mimořádná veterinární opatření, jež mohou být stanovena (nařízena) při výskytu nebezpečné nákazy, při zjištění zdravotně závadných živočišných produktů nebo krmiv, anebo hrozí-li nebezpečí zavlečení původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí;
závazný posudek pro územní, stavební a kolaudační řízení. Na rozdíl od nynější právní úpravy má však být tento posudek vyžadován v menším počtu případů, a to jen ke stavbám a zařízením, které jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracovávání konfiskátů živočišného původu, jsou-li tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem.

Vedle předpokladů pro výkon soukromé praxe veterinárních lékařů a veterinárních techniků a způsobu vzniku jejich oprávnění vykonávat soukromou praxi se v nezbytné míře upravují jen základní práva a povinnosti soukromých veterinárních lékařů a veterinárních techniků a základní vztahy mezi nimi a chovateli zvířat.

Poněvadž tak neučinil zákon o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, pamatuje návrh i na nezbytnou regulaci některých otázek, týkajících se schvalování, výroby, používání a kontroly veterinárních přípravků (hromadně vyráběných diagnostických, dezinfekčních, deratizačních, dezinsekčních, dietetických, vitaminových, minerálních a kosmetických přípravků, které jsou určeny pro zvířata nebo přicházejí do styku se zvířaty, nemají však charakter léčivých přípravků a nepodléhají registraci podle zvláštních předpisů) a veterinárních technických prostředků.

Návrh nově řeší problematiku zmírňování škod a náhrady nákladů, vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami, a to jak z hlediska nároku na náhradu těchto nákladů a ztrát, popřípadě i odškodnění za nutně poražená, utracená a uhynulá zvířata, tak i z hlediska podmínek vzniku tohoto nároku a jeho rozsahu. Účelem zvoleného řešení je, aby byli chovatelé zvířat přiměřeně chráněni zejména před nárazovými, tíživými dopady některých zvlášť nebezpečných nákaz, jmenovitě v případech jejich panzootického průběhu, zároveň však i stimulováni k zájmu o preventivní opatření a o smluvní pojištění.

Náhrada nákladů a ztrát ani odškodnění se neposkytnou mj. tehdy, jestliže chovatel nesplní některou z povinností, uložených mu zákonem k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání.

Konečně návrh zpřísňuje postihy za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených zákonem, a sbližuje výši jím uvažovaných sankcí s výší sankcí podle některých jiných zákonů, v prvé řadě podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

Návrh veterinárního zákona je spojen s návrhem na změnu zákona České národní rady č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, s návrhem na změnu zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, a s návrhem na změnu zákona České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. V prvém případě je tomu tak proto, aby bylo dosaženo jednotné úpravy centrálně vedené evidence ”velkých” hospodářských zvířat, na kterou kladou orgány Evropské unie mimořádný důraz, jednotného postupu při jejím vedení a jednotného stanovení sankcionovaných povinností chovatelů ve vztahu k této evidenci, ve druhém případě proto, aby v zájmu právní jistoty bylo zřetelně rozlišováno mezi volně žijícími jedinci zvěře a jedinci zvěře, kteří jsou chováni k hospodářským účelům, a aby pozemky, na nichž je chována zvěř k hospodářským účelům, byly vyčleněny z pozemků honebních. Ve třetím případě je tomu tak proto, že
návrh veterinárního zákona zavádí některé nové úkony, popřípadě mění pojmenování některých dosavadních úkonů orgánů veterinární správy,
vyměřování a vybírání správních poplatků za úkony orgánů veterinární správy je třeba uvést do souladu se stavem platným v Evropské unii, k čemuž Českou republiku zavazuje nejen Bílá kniha, ale také již zmíněný Protokol k Evropské dohodě mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé, týkající se sanitárních a fytosanitárních opatření a opatření na ochranu zvířat ve vztahu k obchodu,
jen cestou souběžné novelizace zákona o správních poplatcích lze dosáhnout toho, aby nově zaváděné správní poplatky nebo správní poplatky v nové výši vstoupily v účinnost současně s novou právní úpravou veterinární péče.

Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem

České republiky, jejími mezinárodními závazky a právem

Evropských společenství

Předkládaný návrh veterinárního zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, koresponduje se zákony, upravujícími blízké oblasti právních vztahů (zejména právních vztahů, týkajících se ochrany zdraví lidí, potravin, krmiv, léčiv, ochrany zvířat před týráním apod.), respektuje mezinárodní dokumenty, jejichž obsahem je Česká republika vázána, a je kompatibilní s komunitárním právem.

V zájmu dosažení požadovaného stupně sblížení a harmonizace našich právních předpisů na úseku veterinární péče s právem Evropských společenství, jak výslovně předpokládá dohoda o přidružení České republiky k Evropským společenstvím a jak to ukládají příslušná usnesení vlády (např. č. 396 z 9.1.1991, č. 97 z 3.3.1993, č. 580 z 20.10.1993, č. 237 ze 4.5.1994), byl při zpracovávání návrhu brán náležitý zřetel na rozsáhlý soubor předpisů, které jsou uvedeny v Bílé knize, v části ”veterinární legislativa”. Relevantní ustanovení předpisů komunitárního práva (s výjimkou těch, která jsou aplikovatelná jen v podmínkách členství) byla buď přímo promítnuta do návrhu, anebo se stanou součástí prováděcích předpisů; zmocňovací ustanovení v návrhu k tomu dávají dostatečný a zároveň ústavně korektní prostor.

Při řešení některých konkrétních otázek byla využita též možnost srovnávání se základními veterinárními předpisy a zkušenostmi některých demokratických zemí (Francie, Rakouska, Spolkové republiky Německo, zčásti i Belgie, Dánska a Kanady) a s modelovými doporučeními k pojetí, zaměření a obsahu standardních činností veterinárních služeb (”Manual on Standards of Veterinary Services”), vypracovanými a publikovanými v gesci FAO. Významnou pomocí se stala i doporučení delegáta Stálého veterinárního výboru Evropské unie pro některé země střední Evropy (p. P. van Geldorpa).

Hospodářský a finanční dosah

navrhované právní úpravy

Uplatnění navrhované právní úpravy bude spojeno s nároky na státní rozpočet v souvislosti s označováním a vedením evidence některých ”velkých” hospodářských zvířat, jakož i se zmírňováním škod a náhradou nákladů, vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami, s nároky na rozpočty obcí pak v souvislosti s odstraňováním kadáverů z veřejně přístupných míst a s odchytem toulavých psů a koček.

Nároky na státní rozpočet, spojené s označováním a vedením evidence některých druhů hospodářských zvířat, se odhadují na cca 40 až 50 mil. Kč ročně; nepůjde však o event. nároky na další pracovní síly.

Odpovědná kvantifikace možných nároků na státní rozpočet v souvislosti s náhradou nákladů a ztrát, vzniklých v důsledku nebezpečných nákaz, popřípadě i odškodněním za nutně poražená, utracená a uhynulá zvířata je velmi obtížná a bude vždy závislá na více proměnlivých faktorech: zda vůbec v příslušném roce dojde k propuknutí nebezpečné nákazy a v kladném případě, o kterou nebezpečnou nákazu půjde, v jakém rozsahu se projeví, jaké budou průběh a následky nebezpečné nákazy, jaké budou podmínky, způsob a výsledky jejího zdolávání apod.

Určitým vodítkem může být odhad České pojišťovny, která má v tomto směru největší zkušenosti a tento odhad založila na rozboru několika modelových příkladů. Doporučila, aby se ve státním rozpočtu počítalo - jako s částkou přiměřenou na úhradu podílu státu na nákladech a škodách, vzniklých v důsledku nebezpečných nákaz - s roční částkou cca 100 mil. Kč, budou-li škody na zvířatech v souladu s pojistnými podmínkami kryty zcela z pojištění, jinak s roční částkou cca 300 mil. Kč.

Náklady, spojené s odstraňováním kadáverů z veřejně přístupných míst neovlivní významnějším způsobem hospodaření obcí. Pokud jde o odchyt a karanténování toulavých zvířat, lze podle dosavadních zkušeností usuzovat, že v České republice dochází ročně k odchytu a karanténování cca 30 000 těchto zvířat (zcela převážně psů). Činí-li kalkulované náklady na pobyt psa (tj. krmení, ošetření a další provozní náklady) v útulku po dobu šesti týdnů cca 2 100 Kč, pak předpokládané náklady na odchyt a karanténování toulavých zvířat v České republice mohou činit cca 100 mil. Kč ročně. Požadavky na pracovní síly cca 200 lidí.

Zvýšení rozpočtových příjmů by mělo přinést jednak zpřísnění postihů za porušení povinností, stanovených zákonem, jednak zavedení některých nových správních poplatků.

K § 1 a 2:

Úvodní ustanovení vymezují předmět právní úpravy a předmět veterinární péče (a tím i hlavní okruhy činností a cíle v oblasti veterinární péče).

Obsah a dosah veterinární péče jsou již dlouhodobě ustáleny, a to jak u nás, tak i v mezinárodní rovině. K určitému posunu dochází spíše ve volbě priorit a v míře důrazu na ně: na prevenci jako hlavního činitele tvorby, udržování a ochrany zdraví zvířat, na relevantní a vyvážené vazby jak mezi zdravím zvířat, jejich produkcí a životním prostředím, tak i mezi zdravím zvířat, kvalitou živočišných produktů, především potravin živočišného původu a zdravím lidí, a na veterinární záruky a sjednocování veterinárních podmínek mezinárodního obchodu se zvířaty a živočišnými produkty.

K § 3:

Definice pojmů odpovídají nejen jejich dosavadnímu vývoji, používání a výkladu, ale také tomu, jak jsou tyto pojmy používány a vykládány ve směrnicích a jiných dokumentech Evropských společenství, popřípadě mezinárodních organizací, které působí v oblasti ochrany zdraví lidí a zvířat (WHO, FAO, OIE apod.). Ve stejném významu, v jakém jsou uvedené pojmy používány v návrhu zákona, budou používány i v právních předpisech vydaných k jeho provedení.

Jde-li o pojmy frekventované v některých jiných zákonech, upravujících blízké oblasti právních vztahů, a je-li to možné bez narušení smyslu a kontextu jednotlivých ustanovení návrhu zákona, jsou tyto pojmy definovány shodně nebo téměř shodně s těmito zákony (event. dílčí odchylky jsou odůvodněny zejména významem příslušného pojmu v systému veterinární péče).

Za chov zvířat ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) se nepovažuje chov podle zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

K § 4:

Nově formulovaná povinnost zajištění včasného a pravidelného očkování psů proti vzteklině je reakcí jednak na výskyt této nebezpečné nákazy na většině území České republiky, jednak na mimořádně nebezpečnou povahu tohoto onemocnění pro člověka.

Požadavek stanovení veterinárních podmínek k provádění pokusů na zvířatech koresponduje se zákonem na ochranu zvířat před týráním, který mj. klade důraz na potřebu náležité veterinární péče o pokusná zvířata a pověřuje orgány veterinární správy dozorem nad dodržováním jím uložených povinností.

K § 5:

Z pochopitelných důvodů (a stejně je tomu i v zahraničí) se ukládá více povinností chovatelům hospodářských zvířat, kteří jsou v tomto směru podnikateli a pravidelně vstupují se svými zvířaty a živočišnými produkty na vnitřní, popřípadě i zahraniční trh.

Většina ukládaných povinností - vedle povinností spojených s prováděním veterinární kontroly zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby, označováním a evidencí některých zvířat - vychází z významu prostředí, v němž jsou zvířata chována a v němž produkují, a z významu péče o ně a jejich výživu.

Pokud jde o povinnosti, spojené s označováním a evidencí tzv. velkých hospodářských zvířat (skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu), jde o povinnosti, které korespondují s povinnostmi vyžadovanými předpisy komunitárního práva z hlediska identifikace a registrace některých druhů zvířat. Jejich plnění má zajistit identifikaci zvířat a žádoucí přehled o nich v jednotlivých chovech, hospodářstvích a obcích a o jejich pohybu. Tento přehled je jedním z rozhodujících předpokladů pro úspěšné organizování a provádění preventivních (profylaktických) veterinárních akcí, pro přijímání opatření k zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz, pro posuzování chovů, hospodářství a obcí jako prostých nebezpečných nákaz i pro požadovanou veterinární certifikaci zvířat a potravin živočišného původu, určených k vývozu zejména do členských zemí Evropské unie.

K § 6:

Přemístěním zvířete se rozumí každá, trvalá i dočasná změna místa, v němž je zvíře chováno, provedená jakýmkoli způsobem a k jakémukoli účelu. Je spojena se zvýšeným rizikem přenosu a šíření nákaz zvířat, a proto se k přemístění zvířete vyžaduje ve stanovených případech souhlas okresní veterinární správy, udělovaný vystavením veterinárního osvědčení, anebo - jmenovitě při přemístění zvířete v rámci územního obvodu okresu - potvrzení soukromého veterinárního lékaře o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu.

Průkaz koně a průkaz psa, jimiž může být veterinární osvědčení nebo potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu nahrazeno, mají širší význam: zatímco veterinární osvědčení i uvedené potvrzení je záležitostí jednorázovou, spojenou právě jen s určitým přemístěním zvířete, průkaz koně a průkaz psa jsou trvalým identifikačním dokladem zvířete, obsahujícím zejména údaje o jeho původu, pohybu, zdravotním stavu, provedených veterinárních úkonech apod.

V podstatě z týchž důvodů, pro něž se vyžaduje k přemístění zvířete veterinární osvědčení nebo potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu, jsou zvířata držena po určitou dobu po přemístění, popřípadě po účasti na svodu zvířat v karanténě.

K § 7 a 8:

V navrhovaných ustanoveních jsou formulovány základní veterinární požadavky a podmínky pro vnitrostátní přepravu zvířat různými druhy dopravy, a to jak z hlediska zdraví přepravovaných zvířat, tak i z hlediska péče o ně před přepravou, v jejím průběhu a po jejím ukončení a z hlediska jejich pohody (welfare). Promítají se do nich požadavky a podmínky, obsažené ve směrnici ES o ochraně zvířat během přepravy (91/628/EEC).

Specifické veterinární požadavky a podmínky pro přepravu zvířat doplňují, popřípadě zpřesňují obecná pravidla pro přepravu zvířat, jak vyplývají ze zvláštních předpisů, převážně z příslušných přepravních řádů.

K § 9:

Podobně jako úprava přemísťování zvířat vychází také nezbytná regulace veterinárního režimu svodů zvířat k různým účelům zejména z potřeby preventivně čelit rizikům, která s sebou přinášejí pohyb, soustředění a vzájemné kontakty většího počtu zvířat z různých míst, jakož i jejich zpětné ustájení.

Počítá se s tím, že se v zájmu dosažení jednotného postupu a odstranění neodůvodněných rozdílů v uplatňování jednotlivých kritérií při určování veterinárních podmínek pro konání svodů budou okresní veterinární správy řídit zásadami, vydanými Státní veterinární správou.

K § 10:

Výčet nebezpečných nákaz, jež podléhají ohlašovací povinnosti a jejichž výskyt je vždy důvodem ke specifickému postupu a nařízení specifických opatření, zahrnuje jednak nákazy zvířat, uvedené na seznamu A, vydaném Mezinárodním úřadem pro nákazy (odstavec l písm. a)), jednak další nákazy zvířat, uvedené převážně na seznamu B, vydaném týmž úřadem (odstavec l písm. b)).

Výběr této druhé skupiny nákaz zvířat byl proveden na základě analýzy vývoje výskytu nákaz zvířat na území České republiky a v ostatních evropských zemích, prognózy tohoto vývoje pro příští období a seznamů (notifikačního systému) nebezpečných nákaz, uplatňovaných v některých členských zemích Evropské unie.

Se zřetelem k tomu, že budoucí vývoj nákazové situace lze odhadovat jen s určitou mírou pravděpodobnosti, umožňuje navrhované ustanovení stanovit prováděcím předpisem, že za nebezpečnou nákazu bude považována také jiná nákaza zvířat, ve výčtu neuvedená.

Upouští se od dosavadního dělení nákaz na velmi nebezpečné a nebezpečné, protože pro takové dělení nejsou dostatečné důvody. Stejně tak se upouští od kategorie ”jiných hromadných onemocnění zvířat” (do níž řadí dosavadní právní úprava ”nákazy, které nepatří mezi velmi nebezpečné a nebezpečné nákazy zvířat, a onemocnění neinfekčního původu, jež postihují více zvířat za týchž nebo obdobných příznaků a způsobují jejich hynutí nebo jiné hospodářsky významné ztráty”). Lze dodat, že také směrnice Evropských společenství znají pouze pojem nákaz zvířat, které podléhají povinnému hlášení (nebezpečných nákaz), bez jejich rozdělování do dalších skupin.

K § 11:

Poněkud se zužuje povinnost hlásit podezření z výskytu nebezpečné nákazy, která podle dosavadní úpravy zavazuje vlastně každého občana, který přichází do styku se zvířaty, popřípadě se živočišnými produkty, a to pouze na osoby k tomu určitým způsobem kvalifikované: na chovatele, na jimi zaměstnávané osoby při chovu, přepravě a prodeji zvířat a na další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty a živočišnými produkty, pokud vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat příznaky, nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy.

K § 12 až 14:

Přesnějším a úplnějším způsobem se upravuje postup od zjištění podezření z výskytu nebezpečné nákazy až po potvrzení jejího výskytu a nařízení ochranných a zdolávacích opatření.

Činnost po zjištění podezření z výskytu nebezpečné nákazy je pojímána v podstatě jako aktivita všech, kdož mohou a mají přispět zejména k rychlému provedení opatření, nezbytných pro zamezení možného šíření nákazy, především však jako aktivita samotného chovatele.

Přitom se rozlišuje, jaká neodkladná opatření je schopen, a proto i povinen učinit chovatel do příchodu úředního veterinárního lékaře, jaká neodkladná opatření musí učinit soukromý veterinární lékař, který zjistí podezření z výskytu nebezpečné nákazy, a jaká neodkladná opatření jsou záležitostí okresní veterinární správy, která byla uvědoměna o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo je sama zjistila. Vždy je třeba postupovat tak, aby bylo co nejrychleji vyloučeno nebo sníženo nebezpečí šíření nákazy a zahájeno její zdolávání.

Pamatuje se také na případy, kdy vznikne podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat na svodu zvířat, anebo u jatečných zvířat na jatkách.

K § 15 a 16:

Teprve potvrzení výskytu nebezpečné nákazy je důvodem pro nařízení ochranných a zdolávacích opatření příslušným orgánem (jímž může být obec, okresní veterinární správa, popřípadě Ministerstvo zemědělství).

K § 17:

Prohlášení nákazy za zdolanou a zrušení nařízených ochranných a zdolávacích opatření je v kompetenci orgánu, který tato opatření nařídil. V zájmu zmenšení tíživých následků realizace ochranných a zdolávacích opatření pro chovatele se umožňuje, aby za určitých podmínek byla některá nařízená opatření zmírněna nebo zrušena ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

V souladu se směrnicemi Evropských společenství a praxí členských zemí Evropské unie, jmenovitě s jimi uplatňovanou koncepcí regionalizace, se zavádí pojem chovu, hospodářství, obce, okresu nebo jiné oblasti a území České republiky ”prostého nebezpečných nákaz”, který je důležitý jak z hlediska organizace a výkonu státního veterinárního dozoru, ozdravovacích programů a eradikace nebezpečných nákaz, tak i z hlediska obchodu se zvířaty a živočišnými produkty, zejména s členskými zeměmi Evropské unie.

K § 18:

V souladu se standardy, danými předpisy komunitárního práva, stanoví návrh základní veterinární požadavky jednak na živočišné produkty, tj. nejen na potraviny živočišného původu, v jejichž případě jsou obecné požadavky a podmínky, zaručující jejich zdravotní nezávadnost, upraveny především v zákoně o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ale i na ostatní živočišné produkty, jednak na posuzování potravin živočišného původu.

Úprava podmínek prodeje podmíněně poživatelných potravin živočišného původu - a také prodeje živočišných produktů, určených ke krmení zvířat - je motivována hlavně snahou, aby nedocházelo k omylům a záměnám, a pokud jde o potraviny, aby nebyly vydávány za poživatelné, plnohodnotné potraviny i potraviny podmíněně poživatelné, méně hodnotné.

K § 19:

Navrhované ustanovení patří v souvislosti s péčí o zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu k ustanovením nejvýznamnějším, a to jak z hlediska ochrany zdraví lidí (přítomnost některých látek v potravinách v míře, přesahující přípustnou úroveň, představuje vážné ohrožení zdraví lidí), tak i z hlediska vytváření příznivých podmínek pro obchodování s těmito potravinami. Je v souladu s příslušnými směrnicemi Evropských společenství, pokud se týkají garancí bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin a důvěry v ně, především se směrnicí ES vztahující se na hygienu potravin (93/43/EEC) a směrnicí ES o úřední kontrole potravin (89/397/EEC).

Striktní režim pro podávání léčiv obsahujících některé biologicky aktivní látky (jmenovitě látky, které mají androgenní, estrogenní, gestagenní, thyreostetický nebo beta adrenergní účinek) zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, a délka ochranných lhůt ve vztahu k jednotlivým druhům potravin živočišného původu zcela korespondují s předpisy Evropských společenství a praxí členských zemí Evropské unie (např. 81/602/EEC, 85/358/EEC aj.).

K § 20:

Veterinární vyšetřování a posuzování živočišných produktů, jmenovitě potravin živočišného původu, je jednou z hlavních oblastí výkonu státního veterinárního dozoru, ať již je toto vyšetřování prováděno za trvalé přítomnosti úředních veterinárních lékařů v místech zacházení se živočišnými produkty po celou provozní dobu (zejména na jatkách) a průběžným vyšetřováním těchto produktů organoleptickými a laboratorními metodami, anebo v souvislosti s kontrolními návštěvami, odběrem vzorků a jejich laboratorním vyšetřováním. V obou případech jde o to, aby na trh přicházely živočišné produkty, které byly veterinárně vyšetřeny a posouzeny a aby byly použity jen v souladu s rozhodnutím příslušného úředního veterinárního lékaře. Vedle toho jsou výsledky veterinárního vyšetřování živočišných produktů důležitým zdrojem informací z hlediska celkové epizootické bdělosti.

Racionálním základem nezastupitelné působnosti orgánů veterinární správy při zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů jsou nedělitelné vazby a interakce mezi zvířaty, jejich zdravím a těmito produkty, postižitelné v celistvosti a všech konsekvencích právě jen na bázi plnění úkolů veterinární péče.

Navrhovaná koncepce veterinárního vyšetřování a posuzování živočišných produktů, jakož i veterinárního dozoru nad nimi, je plně slučitelná s předpisy Evropských společenství, které vyžadují např., aby výroba a zpracování masa byly pod soustavnou kontrolou a odpovědností ”úředního veterináře”, aby ”kompetentní autorita” členského státu měla pod trvalou kontrolou závody na ošetřování a zpracovávání mléka a prováděla pravidelné analýzy výsledků vlastních kontrol těchto závodů, aby ”veterinární nebo jiná rovnocenná služba” vykonávala dozor ve výrobě vaječných výrobků, aby byly pod veterinární kontrolou veškeré ”výrobky živočišného původu”, určené k oběhu uvnitř společenství apod.

Stanovení veterinárních podmínek prodeje syrového, mlékárensky neošetřeného mléka, výrobků z tohoto mléka a čerstvých, neprosvícených a neoznačených vajec je výsledkem určitého rozumného, odborně zdůvodněného kompromisu mezi obecnými veterinárními požadavky na potraviny živočišného původu a reálnými potřebami života společnosti.

K § 21:

Systém prohlídky jatečných zvířat a masa, založený na principu prohlídky ante mortem a post mortem a na přesně stanovených a ověřených postupech a principech je podrobně propracován a již dlouhodobě uplatňován jak u nás, tak i v zahraničí. S tímto systémem a ochranou životního prostředí souvisí též požadavek, aby jatečná zvířata, jejichž maso a orgány jsou určeny pro vnitřní trh, společné stravování a zahraniční obchod, byla porážena zásadně na jatkách.

K § 22 a 23:

Povinnosti osob, které zacházejí se živočišnými produkty, jsou koncipovány jako povinnosti všech, kdož podnikají v této oblasti, a jako zvláštní (další) povinnosti provozovatelů jatek.

Tyto povinnosti jsou formulovány tak, aby korespondovaly s šíří definice, přijaté v Programu potravinářských norem FAO/WHO, že totiž ”hygiena potravin zahrnuje veškerá opatření pro zajištění bezpečnosti, kvality a užitečnosti potravin na všech stupních pěstování, výroby nebo zpracovávání až do jejich konečné spotřeby”. Zvlášť důležité jsou povinnosti, jejichž plnění umožňuje vytvářet příznivé podmínky k dodržování zásad správné hygienické praxe ve všech stadiích zacházení se živočišnými produkty a k včasnému vyhledávání a odstraňování všech nepříznivých činitelů. V tomto směru je návrh konformní mj. se směrnicí vztahující se na hygienu potravin (93/43/EEC).

Novou a v současné době zvlášť zdůrazňovanou je povinnost určovat úseky činnosti, rozhodné z hlediska bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti živočišných produktů (tzv. kritické body), soustavně je identifikovat, ”hlídat”, vyhodnocovat potencionální rizika a na tomto základě činit preventivní a nápravná opatření (systém HACCP).

Více pozornosti než dosud si zaslouží též otázky odborné způsobilosti zaměstnanců (srov. z cit. směrnice: ”Provozovatelé potravinářských podniků zajistí, že personál, který se podílí na výrobě potravin, je vyškolen, anebo zajistí, aby tyto osoby byly vyškoleny v hygieně potravin podle jejich odborných aktivit.”).

Povinnosti provozovatele jatek jsou dvojího druhu: povinnosti, sledující zajištění žádoucí úrovně hygieny a organizace provozu jatek, a povinnosti sledující vytvoření vhodných podmínek pro prohlídku jatečných zvířat a masa.

Účelem provozního řádu je adekvátně promítnout zásady správné hygienické praxe a veterinární požadavky na živočišné produkty do konkrétních podmínek provozu jatek, popřípadě jiného provozu, v němž se zachází se živočišnými produkty, účelem pohotovostního plánu opatření pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz je zajistit rychlou a správnou reakci odpovědných osob, které zacházejí se živočišnými produkty, na náhlé vypuknutí takové nákazy.

K § 24:

Úprava uspořádání a vybavení provozních prostorů sleduje zajištění vhodných podmínek pro uplatnění zásad správné hygienické praxe a veterinárních požadavků na živočišné produkty. Podrobnější ustanovení v tomto směru budou - v obsahové shodě se směrnicemi Evropských společenství - záležitostí prováděcího předpisu.

K § 25:

Navrhované ustanovení, týkající se veterinárních podmínek prodeje zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, popřípadě sezónního prodeje ryb, má své opodstatnění v tom, že se podmínky a způsob tohoto prodeje v některých směrech liší od standardních podmínek a způsobu prodeje v ostatních zařízeních tržní sítě. Přitom právě tyto odlišné podmínky jsou spojeny s vyšším rizikem z hlediska zabezpečování zdravotní nezávadnosti prodávaných živočišných produktů a tedy i s vyššími nároky na dodržování povinností při tomto způsobu prodeje.

K § 26 a 27:

Právní regulací veterinárních podmínek pro vnitrostátní přepravu živočišných produktů a veterinárních požadavků na dopravní prostředky, v nichž se tyto produkty přepravují, se zajišťuje zejména, aby živočišné produkty byly přepravovány hygienickým způsobem s vyloučením nebezpečí jejich znečištění a kontaminace a ve vhodném mikroklimatickém prostředí.

Stejně jako veterinární osvědčení k přemístění zvířete, také veterinární osvědčení k přepravě živočišných produktů se vyžaduje tam, kde možnost vyššího rizika vyžaduje větší míru opatrnosti, v tomto případě možnost vyššího rizika jak z hlediska event. přenosu a šíření nákaz zvířat, tak i z hlediska event. ohrožení zdraví lidí zdravotně závadnými živočišnými produkty.

K § 28:

Předpokládaný veterinární režim dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží (zvířat, živočišných produktů, krmiv a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz) reaguje na rostoucí nároky na veterinární ochranu území České republiky, dané rozvojem mezinárodního obchodního a cestovního styku a geografickou polohou České republiky, která ji předurčuje i pro úlohu typické tranzitní země, a na skutečnost, že dosud nejsme členem Evropské unie a neobchodujeme jen s členskými zeměmi Evropské unie (které uplatňují přísné veterinární a hygienické podmínky na zboží dovážené ze třetích zemí), ale také s dalšími zeměmi. Zároveň respektuje zájem na tom, aby nedocházelo ke zbytečným zásahům do plynulého fungování trhu.

Těmto východiskům musí odpovídat jak navrhovaná právní úprava, tak i praxe orgánů veterinární správy při plnění úkolů na úseku veterinární ochrany území republiky. Jde jednak o to, aby byla zajištěna nezbytná kontrola dodržování stanovených pravidel a schopnost garantovat dobrý zdravotní stav zvířat a zdravotní nezávadnost živočišných produktů, pokud jsou předmětem dovozu, vývozu a tranzitu, jednak o to, aby byly odstraněny zbytečné překážky obchodu se zvířaty a živočišnými produkty.

Hlavní změna spočívá v tom, že se již nepočítá s povolováním dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, ale jen se stanovením veterinárních podmínek dovozu veterinárního zboží a tranzitu zvířat. Umožňuje se také, aby pro opakované dovozy a tranzity byly veterinární podmínky stanoveny na určité časové období a pro určitý územní rozsah.

Stanovení veterinárních podmínek dovozu veterinárního zboží a tranzitu zvířat se nevyžaduje v případech zboží, které nemá obchodní charakter a s jehož dovozem nebo průvozem není spojeno nebezpečí pro zdraví lidí a zvířat.

K § 29:

Způsob určování celních přechodů, popřípadě jiných míst, v nichž jsou umístěny pohraniční veterinární stanice, a způsob zveřejňování jejich seznamu vychází mj. z toho, že v tomto směru dochází k poměrně rychlému vývoji a častým změnám.

K § 30 až 32:

Splněním povinnosti předložit spolu se žádostí o stanovení veterinárních podmínek dovozu veterinárního zboží doklad o souhlasu okresní veterinární správy místa určení s předpokládaným místem a způsobem karantény dovezených zvířat nebo skladování dovezených živočišných produktů a krmiv, jakož i předložit spolu se žádostí o vydání veterinárního osvědčení k vývozu veterinárního zboží doklad o veterinárních podmínkách, požadovaných dovážející, popřípadě i tranzitní zemí, vytváří předpoklady k hladkému průběhu dovozu, vývozu a tranzitu a k tomu, aby v jejich průběhu nedocházelo ke zbytečným pochybnostem nebo průtahům.

Požadavek, aby provozy, v nichž se vyrábějí živočišné produkty pro vývoz, byly schváleny Státní veterinární správou, se již v praxi stejně uplatňuje: do členských zemí Evropské unie (a také např. do Spojených států) lze totiž vyvážet živočišné produkty pouze z provozů schválených pro tento účel Státní veterinární správou, která garantuje zahraničním obchodním partnerům dodržování zásad správné hygienické praxe v těchto provozech (navíc uvedené země vysílají i vlastní veterinární inspektory k prověřování stavu na místě samém).

Zásadně lze - v intencích směrnic a zdravotních standardů Evropských společenství i praxe členských zemí Evropské unie - dovážet a provážet veterinární zboží, jehož stav a původ nevyvolávají podezření, že je nebezpečné pro zdraví lidí nebo zvířat. Jinými slovy, že zvířata jsou zdravá a že živočišné produkty a krmiva jsou zdravotně nezávadné, a že pocházejí z oblasti nebo země prosté nebezpečných nákaz, popřípadě jen s výskytem takových nákaz, jež jsou pod veterinárním dozorem a jež jsou tlumeny realizací řízených ozdravovacích programů.

Při stanovení konkrétních veterinárních podmínek dovozu a tranzitu veterinárního zboží je třeba reagovat zejména na aktuální nákazovou situaci v zemi, oblasti a místě původu zboží.

K § 33 a 34:

Na přepravu dovážených, vyvážených a provážených zvířat a ostatního veterinárního zboží jsou kladeny v podstatě stejné veterinární požadavky, jako na jejich přepravu v tuzemsku. V souladu se směrnicí o ochraně zvířat během přepravy (91/628/EEC) se ukládá přepravci, aby v případě, že předpokládaná doba přepravy zvířat bude delší osmi hodin, vypracoval v dohodě s chovatelem plán přepravy; jeho předložením je podmíněno vydání veterinárního osvědčení k vývozu zvířat. Účelem tohoto plánu je mj. zaručit, že k přepravě bude použit vhodný dopravní prostředek, že přepravovaná zvířata budou v přiměřených intervalech napájena a krmena a že přeprava bude probíhat bez zbytečného prodlení.

Povinnosti osob, které jsou zúčastněny na přepravě veterinárního zboží přes státní hranice, jsou stanoveny zejména se zřetelem k tomu, aby mohla pohraniční veterinární kontrola probíhat rychle, hladce, v souladu se svým posláním a v tomu odpovídajících podmínkách. V mnohém jsou tyto povinnosti formulovány stejně nebo podobně, jako jsou obdobné povinnosti formulovány v celním zákoně.

K § 35 a 36:

Nenavrhují se výraznější změny ani ve způsobu provádění pohraniční veterinární kontroly, ani v osvědčené a nezbytné součinnosti orgánů veterinární správy a celních orgánů, která je založena zejména na tom, že celní orgány nepropustí dovážené nebo provážené veterinární zboží, podléhající pohraniční veterinární kontrole, do navrženého celního režimu bez této kontroly nebo v rozporu s jejím výsledkem.

Zastoupení úředního veterinárního lékaře při provádění pohraniční veterinární kontroly příslušníkem celní správy se i nadále připouští jen v případech, kdy jde o kontrolu veterinárního zboží, k jehož dovozu nebo tranzitu se nevyžaduje stanovení veterinárních podmínek (dosud veterinární povolení) a kdy vlastní kontrola spočívá jen v kontrole dokumentační.

K § 37 a 38:

Důvody, pro něž nesmí být dovážené nebo provážené veterinární zboží propuštěno do navrženého celního režimu a musí být vráceno, popřípadě neškodně odstraněno, jsou formulovány tak, aby byla zajištěna účinná ochrana území republiky před zavlečením nebo rozšiřováním původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv a aby korespondovaly s důvody, jež jsou uplatňovány v postupu jiných zemí, v prvé řadě členských zemí Evropské unie.

Požadavkem, aby bylo propuštěno zpět do tuzemska veterinární zboží, vrácené orgány země, do níž mělo být vyvezeno nebo jíž mělo být provezeno, jen s původním veterinárním osvědčením a s veterinárním osvědčením, vydaným úředním nebo státem pověřeným veterinárním lékařem v místě, z něhož je zboží vraceno, se sleduje, aby nedošlo k záměně zboží a aby byl doložen důvod jeho vrácení.

K § 39:

Těžiště veterinární asanace je ve sběru, svozu, neškodném odstraňování a dalším zpracovávání konfiskátů živočišného původu.

Zavedení kategorie velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu se zvláštním, zpřísněným režimem jejich dalšího zpracovávání odpovídá směrnici ES, stanovující veterinární zásady likvidace a zpracovávání odpadů živočišného původů, jejich uvádění na trh a ochrany krmiv zvířecího nebo rybího původu před patogeny (90/667/EEC).

K § 40:

Povinnosti chovatelů a osob zacházejících se živočišnými produkty se týkají jednak hlášení výskytu konfiskátů živočišného původu, jednak jejich ukládání a ošetřování do doby svozu a součinnosti při jejich sběru a nakládání. Nově se stanoví, kdo má povinnost hlásit nález kadáveru, není-li znám chovatel, kdy a za jakých podmínek může chovatel sám neškodně odstranit kadáver a za jakých podmínek může podnikatel, který zachází se živočišnými produkty, zpracovávat odpady živočišného původu ve vlastním zařízení.

K § 41:

Osobám, kterým byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, se ukládají povinnosti mající zajistit, že v souvislosti se sběrem, svozem, neškodným odstraňováním a dalším zpracováváním konfiskátů živočišného původu nedojde k ohrožení zdraví lidí a zvířat, ani k poškozování životního prostředí. Z toho důvodu se uvádí mj., že zahraboviště a zařízení pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu musí být umístěna v dostatečné vzdálenosti od míst chovu zvířat a jen tam, kde jejich činností nebude narušováno životní prostředí, a že zařízení pro neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu musí být vybaveno a udržováno tak, aby umožňovalo bezpečnou práci, bezpečné zneškodňování konfiskátů a produkci výrobků, neobsahujících nepřípustné množství škodlivých látek či patogenních mikroorganismů; výslovně se zakazuje vyrábět v těchto zařízeních výrobky určené k výživě lidí.

K § 42:

Odchyt toulavých zvířat je opatřením sloužícím jak k ochraně zdraví zvířat před nebezpečnými nákazami, tak i k ochraně zdraví lidí před nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka. Jde tedy nepochybně o činnost obecně prospěšnou, konanou ve veřejném zájmu (v zájmu občanů určitého místa), a proto, není-li znám chovatel, musí nést náklady spojené s tímto opatřením obec.

Vychází se z toho, že odchycené zvíře bude neprodleně – není-li nutné jej utratit z nákazových důvodů či k diagnostickým účelům – vydáno chovateli. Není-li znám chovatel, je třeba zvíře nabídnout občanským sdružením, která se zaobírají problematikou ochrany zvířat proti týrání. Tato sdružení se pokusí zvíře umístit do péče jiné osoby. Pokud se to nepodaří, umístí se zvíře v útulku pro opuštěná zvířata.

K § 43:

Převážná část výkonu státní správy na úseku veterinární péče bude i nadále na orgánech veterinární správy. Pro existenci a úlohu specifických orgánů veterinární správy jako nositelů podstatné části úkolů na úseku veterinární péče svědčí vedle dosavadní úspěšné činnosti i některé další důvody, mj. vysoce odborná povaha těchto úkolů a jejich vzájemná provázanost (hlavně mezi úkoly v oblasti ochrany zdraví zvířat a úkoly v oblasti zabezpečování zdravotní nezávadnosti živočišných produktů), nezbytnost operativní a koordinované reakce celé soustavy těchto orgánů na vznik mimořádné situace (především na vypuknutí nebezpečné nákazy), potřeba jednotného řízení této soustavy a rychlého, spolehlivého toku informací mezi jejími jednotlivými články. V této souvislosti je možno poukázat i na shodné tendence, prosazované v mezinárodním kontextu (srov. např. z již citovaného ”Manual on Standards of Veterinary Services”: ”Úřední veterinární služba bude podléhat autoritě šéfa státní veterinární služby, přímo odpovědného kompetentnímu ministrovi. Disciplinární autorita šéfa státní veterinární služby nad celou úřední veterinární službou na profesionální i subprofesionální úrovni nebude oslabována ani omezována žádným organizačním ani administrativním uspořádáním a přímý vnitřní systém povinností a informací úřední veterinární služby nebude přerušen na žádné úrovni, ani oslaben jiným způsobem.”).

K § 44 a 45:

Dosavadní působnost Ministerstva zemědělství jako ústředního orgánu státní správy i pro oblast veterinární péče se rozšiřuje o jeho rozhodující roli při tvorbě programů ozdravování hospodářských zvířat od nebezpečných nákaz, při tvorbě zásad pro vypracování pohotovostních plánů pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz a vzniku mimořádné situace a při stanovení rozsahu povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání, jakož i při určování, které z těchto úkonů se budou hradit z prostředků státního rozpočtu, a o oprávnění stanovit mimořádná veterinární opatření s účinností pro území, přesahující územní obvod okresu, zejména pro celé území České republiky. To je aktuální zejména pro případy nařizování opatření k veterinární ochraně státního území (v souvislosti s dovozem a tranzitem veterinárního zboží).

Na Ministerstvo zemědělství se také z okresních úřadů přesouvá rozhodování o náhradě nákladů a ztrát, popřípadě i škod na zvířatech, vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami. Je tomu tak zejména proto, že náhrada nákladů a ztrát i odškodnění se poskytují z prostředků státního rozpočtu.

V působnosti ministerstev obrany a vnitra na úseku veterinární péče nedochází k věcné změně. Jejich působnost sleduje zabezpečení koordinovaného plnění úkolů veterinární péče, zejména koordinovaného plnění opatření k předcházení a zdolávání nebezpečných nákaz na celém území republiky.

K § 46:

Působnost obcí se rozšiřuje o vydávání obecně závazných vyhlášek o nařízení mimořádných veterinárních opatření na jejich území a o některé úkoly spojené s odchytem a karanténováním odchycených zvířat.

K § 47:

Soustavu orgánů veterinární správy tvoří jako dosud Státní veterinární správa a okresní (městské) veterinární správy (postavení a působnost Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, dosavadními právními předpisy o veterinární péči řazeného mezi orgány veterinární správy, upravuje nyní zákon o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů).

Pokud některé okresní veterinární správy mají vykonávat svou působnost i pro územní obvody jiných okresů, je to odůvodněno menším rozsahem úkolů státní správy ve věcech veterinární péče v těchto okresech a požadavkem hospodárnosti ve státní správě ( v okresech Sokolov a Jablonec nad Nisou jde již o dlouhodobý stav).

K § 48:

Vymezení působnosti Státní veterinární správy poněkud více zdůrazňuje její koncepční a koordinační úlohu (zpracování programů ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů, uvádění těchto programů do praxe, zpracování návrhů na stanovení rozsahu povinných preventivních a diagnostických úkonů, shromažďování, zpracovávání a vyhodnocování informací o výskytu a vývoji nebezpečných nákaz a o vývoji ukazatelů zdravotní nezávadnosti živočišných produktů).

Z nových kompetencí Státní veterinární správy je třeba poukázat na registraci soukromých veterinárních lékařů, na vydávání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti a k provozování asanačního podniku, na organizaci atestačního studia veterinárních lékařů a na schvalování provozů, v nichž lze vyrábět živočišné produkty, určené k vývozu.

K § 49:

K dosavadní působnosti okresní veterinární správy přistupují v podstatě jen stanovení veterinárních podmínek k provádění pokusů na zvířatech, registrace soukromých veterinárních techniků a vydávání povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku.

K § 50 a 51:

Vydávání povolení okresní veterinární správou, popřípadě Státní veterinární správou k výkonu odborné veterinární činnosti se upravuje tak, aby odpovídalo intencím obchodního zákoníku a živnostenského zákona a reflektovalo náročnost, odpovědnost a význam veterinární profese.

V souvislosti s vydáváním povolení k výkonu veterinární asanační činnosti jde jednak o kompetenci Státní veterinární správy (povolení k provozování asanačního podniku), jednak o kompetenci okresní veterinární správy (povolení k výkonu jen některé veterinární asanační činnosti nebo některých veterinárních asanačních činností, např. k provádění dezinfekce, deratizace a dezinsekce, k odchytu toulavých zvířat apod.).

V povolení k provozování asanačního podniku musí být vždy určen i územní obvod (svozová oblast). Je tomu tak nejen proto, aby bylo zajištěno, že asanační podniky ”pokryjí” svou činností beze zbytku celé území republiky, ale také proto, aby zbytečným a častým převážením konfiskátů živočišného původu nebylo zvyšováno riziko rozvlékání nebezpečných nákaz. To je zvlášť důležité se zřetelem na svoz a neškodné odstraňování, popřípadě další zpracovávání velmi nebezpečných konfiskátů živočišného původu.

K § 52 a 53:

Státní veterinární dozor je nejdůležitějším a nejúčinnějším nástrojem orgánů veterinární správy k prosazování veterinárních požadavků, stanovených k ochraně zdraví zvířat, k zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a krmiv a k veterinární ochraně státního území. Orgány veterinární správy jej vykonávají v chovech zvířat, v celém procesu výroby a dalšího zpracovávání živočišných produktů i krmiv, při dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží, při nakládání s konfiskáty živočišného původu a jejich likvidaci, sledováním nákazové situace v prostředí volně žijících zvířat i vlivů chovu zvířat, výroby a dalšího zpracovávání živočišných produktů a krmiv na životní prostředí a naopak. Takto koncipovaný státní veterinární dozor odpovídá i požadavkům předpisů komunitárního práva na účinnou kontrolu ”u zdroje” (at source).

Na možnost duplicitního výkonu státního dozoru nad zdravotní nezávadností potravin živočišného původu a na potřebu jeho vyloučení pamatuje ustanovení § 16 zákona o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, které vymezuje dostatečně určitě výkon státního veterinárního dozoru v uvedené oblasti ve vztahu ke státnímu dozoru prováděnému orgány hygienické služby a České zemědělské a potravinářské inspekce.

S výkonem státního veterinárního dozoru souvisí úzce vydávání závazných pokynů. Orgány veterinární správy jimi ukládají způsob a lhůtu k odstranění dozorem zjištěných nedostatků, jejich příčin a následků.

K § 54 a 55:

Výčet mimořádných veterinárních opatření (ochranných a zdolávacích opatření, veterinárních hygienických opatření a opatření k veterinární ochraně státního území) se opírá o dosažený stupeň poznání veterinární vědy a o dlouhodobé vlastní i zahraniční zkušenosti a odpovídá praxi i postupům v členských zemích Evropské unie. I když je poměrně široký, není zcela uzavřený. Nelze totiž vyloučit, že bude v konkrétním případě namístě nařídit v zájmu zamezení šíření a zdolání nebezpečné nákazy, popřípadě v jiném, neméně důležitém zájmu, chráněném zákonem, i jiné opatření.

V souladu s předpisy Evropských společenství a praxí členských zemí Evropské unie a s požadavkem Bílé knihy se počítá s tím, že v prováděcím předpisu bude uvedeno konkrétně, jaká mimořádná veterinární opatření se zpravidla nařizují při výskytu některých zvlášť nebezpečných nákaz ze seznamu A, vydaného Mezinárodním úřadem pro nákazy - při výskytu slintavky a kulhavky, moru prasat a pseudomoru drůbeže (newcastleské choroby drůbeže).

Nově se stanoví, že nařízení uzávěry obce je možné pouze v rámci ochranných a zdolávacích opatření při výskytu slintavky a kulhavky, a dále, jaká dílčí opatření jsou s uzávěrou obce spojena.

K § 56:

Závazný posudek orgánu veterinární správy má výrazně preventivní funkci. Jeho obligatorní vyžadování a závazná povaha přispějí k tomu, aby veterinární požadavky byly respektovány včas a aby event. nedostatky v tomto směru nemusely být odstraňovány až dodatečně s vynakládáním zbytečných nebo neúměrných nákladů, anebo po způsobení zbytečných ztrát.

K § 57:

Výslovně se zmiňuje jen spolupráce s těmi orgány, které mají některé úkoly blízké úkolům orgánů veterinární správy a se kterými orgány veterinární správy mnohdy koordinují vlastní postupy.

K § 58 a 59:

Účelem navrhovaných ustanovení je vymezit obsah pojmu ”odborná veterinární činnost” a stanovit, kdo, v jakém rozsahu a za jakých podmínek může tuto činnost vykonávat a jaké je k tomu třeba odborné způsobilosti.

Osoby, které získaly odbornou způsobilost ukončením vysokoškolského nebo středoškolského studia v jiném než veterinárním oboru, jsou způsobilé zejména k výkonu některých činností na úsecích veterinární laboratorní diagnostiky a veterinární asanace.

Atestace II. stupně bude požadována pro výkon funkcí vrchních inspektorů okresních veterinárních správ a vedoucích odborných útvarů Státní veterinární správy.

K § 60:

Ke vzniku oprávnění veterinárního lékaře vykonávat veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem dochází podobně jako v případě humánních lékařů rozhodnutím o registraci na základě splnění zákonem stanovených předpokladů.

Součinnost stavovské profesní organizace na vstupu veterinárních lékařů do soukromé praxe vyplývá ze zvláštních předpisů (zákona o Komoře veterinárních lékařů České republiky).

K § 61 až 63:

V navrhovaných ustanoveních jsou formulovány - jak je to obvyklé v demokratických zemích - alespoň základní práva a povinnosti soukromých veterinárních lékařů a vztahy mezi soukromými veterinárními lékaři a chovateli, a to pouze se zřetelem na některé jejich specifické rysy, které je odlišují od vztahů, vznikajících při poskytování jiných služeb.

K § 64:

Vznik oprávnění veterinárního technika vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem je řešen podobně jako v případě veterinárních lékařů s tím rozdílem, že o registraci nerozhoduje Státní veterinární správa, ale okresní veterinární správa.

Práva a povinnosti soukromých veterinárních lékařů se z převážné části vztahují přiměřeně i na soukromé veterinární techniky.

Prováděcí předpis vymezí konkrétně, které odborné veterinární úkony - s ohledem na dosaženou odbornou způsobilost - mohou vykonávat soukromí veterinární technici.

K § 65 a 66:

Zákonem o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů stanovená působnost Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv se doplňuje jen z hlediska jeho úkolů ve vztahu ke schvalování, výrobě a kontrole veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků.

Povinnosti výrobce veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků jsou formulovány s přihlédnutím k povinnostem výrobců léčiv podle zákona o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.

K § 67 a 68:

Zatímco dosavadní úprava poskytování podpor k úhradě nebo zmírnění škod, popřípadě nákladů vzniklých v důsledku nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat a provedení ochranných a zdolávacích opatření umožňuje fakultativní poskytnutí podpory při vzniku jakékoli škody a nákladů v souvislosti s jakoukoli nákazou či hromadným onemocněním zvířat, návrh volí jiné, nárokové pojetí, které vychází zejména ze zkušeností České pojišťovny při realizaci odškodňování chovatelů, jimž v poslední době vznikly zvýšené náklady a škody jmenovitě v důsledku moru prasat, a které usiluje o vyvážené rozdělení a sladění úlohy státu a pojišťoven. Klade důraz na náhradu nákladů vynaložených chovatelem, jakož i ztrát vzniklých výpadkem produkce, a na podíl státu na jejich náhradě, a pokud jde o event. odškodnění ztrát na hospodářských zvířatech, činí je závislým na tom, zda chovatel měl možnost smluvního pojištění zvířat a zda této možnosti využil.

Výše náhrady nákladů a ztrát, poskytované z prostředků státního rozpočtu, se limituje 50 % účelně vynaložených nákladů a ztrát způsobených výpadkem produkce, výše event. odškodnění za ztráty na hospodářských zvířatech se limituje 50 % ceny zvířete. Tento limit odpovídá jak požadavku na stimulování zájmu chovatelů o provádění preventivních opatření a o smluvní pojištění, tak i zahraničním zkušenostem.

Odškodnění ani náhrada nákladů a ztrát se neposkytnou, jestliže chovatel nesplní oznamovací povinnost při vzniku podezření z výskytu nebezpečné nákazy, nařízená ochranná a zdolávací opatření nebo jinou povinnost, stanovenou zákonem v zájmu předcházení, zamezení šíření a zdolání nebezpečných nákaz.

K § 69 a 70:

V případě zaměstnanců v pracovním poměru jde o překážku v práci z důvodu obecného zájmu (§ 124 zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů, § 14 odst. 1 a 3 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů).

Odškodnění a náhrady budou poskytovány na základě žádosti chovatele.

K § 71 až 74:

V rámci úpravy sankcí za jiné správní delikty a přestupky, spočívající v nesplnění nebo porušení povinnosti, požadavků nebo podmínek, stanovených zákonem, návrh konkretizuje jednotlivé skutkové podstaty, diferencuje mezi nimi podle závažnosti a zvyšuje horní hranici pokut. V posléze uvedeném směru vychází z úrovně, v jaké umožňují uložit pokutu některé jiné zákony, které chrání podobně důležitý veřejný zájem, v prvé řadě zákon o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

K § 75:

Nově se upravuje jednak možnost orgánu veterinární správy uložit kontrolované osobě náhradu nákladů, které tento orgán musel vynaložit na zjištění nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené zákonem, anebo uložené na jeho základě, jednak paušální náhrada nákladů spojených s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa.

K § 76:

Navrhované ustanovení vymezuje vztah zákona ke správnímu řádu. Staví na zásadách aplikovatelnosti správního řádu na rozhodování orgánů veterinární správy s tím, že však účel a povaha některých rozhodnutí, která přijímají tyto orgány, jakož i závislost účinnosti mnoha opatření na rychlosti, s jakou jsou přijímána a realizována, vyžadují určité výjimky.

Hlavní změna je v tom, že stanovení mimořádných veterinárních opatření v územním obvodu okresu nebude věcí okresního úřadu, ale okresní veterinární správy, a stanovení těchto opatření v širším rozsahu (jmenovitě pro celé území republiky) věcí Ministerstva zemědělství.

Vyhlašování ministerstvem stanovených mimořádných veterinárních opatření v celostátním rozhlasovém nebo televizním vysílání se jeví jako nejvhodnější způsob jejich rychlého uplatnění v praxi.

K § 77:

V zájmu právní jistoty a plynulého přechodu na zčásti nové podmínky se stanoví, že povolení k výkonu odborné veterinární činnosti, vydané podle dřívějších předpisů, se považuje za povolení nebo registraci podle zákona. Pouze v případech povolení k provozování asanačního podniku je stanoven poněkud jiný postup k zajištění souladu dříve vydaných povolení se zákonem.

K § 78:

Prováděcí předpisy budou vydány ve formě vyhlášek Ministerstva zemědělství; jednou z nich budou provedena zejména ustanovení zákona, týkající se zdraví zvířat a jeho ochrany, veterinárních podmínek dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží a veterinární asanace, druhou pak zejména ustanovení zákona, upravující vztahy spojené se zdravotní nezávadností živočišných produktů.

K části druhé (§ 79):

Navrhované změny a doplnění § 10 zákona České národní rady č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, vytvářejí zákonný prostor pro nový způsob označování zvířat pro účely jejich identifikace a pro zavedení ústřední evidence skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu, která bude obsahovat údaje významné jak z hlediska šlechtitelského a plemenářského, tak i z hlediska veterinárního. Zároveň zakotvuje tomu odpovídající povinnosti chovatelů.

K části třetí (§ 80):

Navrhovaná změna (doplnění) ustanovení § 10 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, sleduje doplnění dosavadního taxativního výčtu nehonebních pozemků. Účelem tohoto doplnění je, aby byly vyloučeny jakékoli pochybnosti o vlastnickém právu k jedincům zvěře, chovaným k hospodářským účelům. K tomu ostatně směřuje i navrhovaná změna ustanovení § 19 cit. zákona, podle níž jedinci zvěře chovaní k hospodářským účelům (”obhospodařovaní” jiným způsobem než v rámci výkonu práva myslivosti) nebudou napříště považováni za zvěř (volně žijící) podle cit. zákona.

K části čtvrté (§ 81):

Navrhované změny položek č. 67 až 72 přílohy k zákonu České národní rady č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (Sazebníku správních poplatků), sledují jednak zařazení některých dalších zpoplatňovaných úkonů (převážně vyplývajících z návrhu zákona), popřípadě zpřesnění jejich pojmenování, jednak úpravu výše některých poplatků se zřetelem na sazby uplatňované za obdobné úkony podle jiných zákonů, popřípadě uplatňované v zahraničí.

Nově se navrhuje jmenovitě zpoplatnění pohraniční veterinární kontroly (výslovný požadavek orgánů Evropské unie), schválení veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku, vydání osvědčení k jejich výrobě, vydání závazného posudku a registrace soukromého veterinárního lékaře a soukromého veterinárního technika.

K části páté (§ 82 a 83):

Zrušují se zákony, které představují nynější právní úpravu veterinární péče.

V Praze dne 8. prosince 1998

předseda vlády

ministr zemědělství

Platné znění částí novelizovaných zákonů s vyznačením navrhovaných změn

________________________________________________________________________

Platné znění části zákona č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, s vyznačením navrhovaných změn

(§ 10

Evidence a označování hospodářských zvířat

(1) K zajištění řádné evidence hospodářských zvířat se provádí jejich označování podle technických norem uvedených v příloze tohoto zákona.

(2) Obecně závazný právní předpis určí, které organizace povedou ústřední evidenci jednotlivých druhů a stanoví rozsah a podmínky vedení této evidence.)

§ 10 Ústřední evidence hospodářských zvířat

a zvěře ve farmovém chovu

(1) V ústřední evidenci hospodářských zvířat a zvěře ve farmovém chovu (dále jen ”ústřední evidence”), vedené formou počítačové databáze nebo písemného registru, se zaznamenávají údaje o místě původu, totožnosti a pohybu skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu, jakož i údaje důležité z hlediska šlechtění a plemenitby těchto zvířat.

(2) Ústřední evidenci vede organizace pověřená touto činností ministerstvem, která také přiděluje chovatelům identifikační čísla a identifikační prostředky pro jejich zvířata a vystavuje průvodní listy skotu a průkazy koní.

(3) Ministerstvem pověřená organizace vede též evidenci drůbeže, a to jen v rozsahu údajů důležitých z hlediska šlechtění a plemenitby.

(4) Chovatelé skotu, prasat, ovcí, koz, koní a zvěře ve farmovém chovu a organizace oprávněné podle § 4 odst. 1 a pověřené podle § 12 odst. 2 jsou povinni

a) poskytovat organizaci uvedené v odstavci 2 údaje, týkající se původu, totožnosti a pohybu uvedených zvířat, a jde-li o plemeníky nebo plemenice, také údaje důležité z hlediska šlechtění a plemenitby,

b) označovat tato zvířata s výjimkou drůbeže přidělenými identifikačními prostředky,

c) a jde-li o chovatele skotu a koní, dbát na doplňování a změny záznamů v průvodním listu skotu a průkazu koně a v případě smrti zvířete vrátit tento list nebo průkaz neprodleně organizaci, která jej vystavila.

(5) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti

a) o vedení ústřední evidence a evidence drůbeže, jakož i o údajích, poskytovaných chovatelem organizaci pověřené jejím vedením, o způsobu a lhůtách jejich poskytování,

b) o identifikačních prostředcích a způsobu označování zvířat těmito prostředky,

c) o vystavování průvodních listů skotu a průkazů koní a o jejich náležitostech.

Platné znění částí zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, s vyznačením navrhovaných změn

§ 10

Nehonebními pozemky jsou pozemky zastavěné, nádvoří, dvory, zahrady a školky řádně ohrazené, náměstí, návsi, tržiště, ulice, cesty a parky uvnitř zastavěných ploch, železniční tratě, nádraží, silnice, (a) hřbitovy a oplocené pozemky, sloužící k farmovému chovu zvěře (§ 19 odst. 3). Jiné pozemky může z důvodů bezpečnostních prohlásit za nehonební okresní úřad nebo z důvodů vojenských ministerstvo zemědělství České republiky.

ČÁST ČTVRTÁ

Zvěř

§ 19

(1) Zvěří podle tohoto zákona se rozumí:

a) zvěř srstnatá:

jelen (příslušníci rodu Cervus), daněk skvrnitý (Dama dama L.), srnec obecný (Capreolus capreolus L.), jelenec (příslušníci rodu Odocoileus), los evropský (Alces alces L.), kamzík horský (Rupicapra rupicapra L.), kozorožec horský (Capra ibex L.), koza bezoárová (capra aegagrus Erxleben), muflon (Ovis musimon Pall.), prase divoké (Sus scrofa L.), svišť horský (Marmota marmota L.), zajíc polní (Lepus europaeus Pall.), králík divoký (Oryctolagus cuniculus L.), medvěd brtník (Ursus arctos L.), rys ostrovid (Lynx lynx L.), kočka divoká (Felis silvestris Schreb.), vlk (Canis lupus L.), liška obecná (Vulpes vulpes L.), kuna lesní (Martes martes L.), kuna skalní (Martes foina Ersl.), mývalovec kuní (Nyctereutes procyonoidaes Gray), tchoř tmavý (Putorius putorius L.), tchoř světlý (Puctorius eversmanni Less.), lasice hranostaj (Mustela erminea L.), lasice kolčava (Mustela nivalis L.), vydra říční (Lutra lutra L.), jezevec lesní (Meles meles L.), veverka obecná (Sciurus vulgaris L.), ondatra pižmová (Ondatra zibethica L.),

b) zvěř pernatá:

drop velký (Otis tarda L.), tetřev hlušec (Tetrao urogallus L.), tetřívek obecný (Lyrurus tetrix L.), jeřábek lesní (Tetrastes bonasia L.), krocan divoký (Meleagris gallopavo L.), bažant (Příslušníci rodu Phasianus, Syrmaticus, Chrysolophus, Gennaeus), koroptev polní (Perdix perdix L.), hřivnáč (Columba palumbus L.), doupoák (Columba oenas L.), hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto Fr.), hrdlička divoká (Streptopelia turtur L.), sluka lesní (Scolopax rusticola L.), bekasina otavní (Capella gallinago L.), kvíčala (Turdus pilaris L.), lyska černá (Fulica atra L.), husa (příslušníci rodu Anser), berneška (příslušníci rodu Branta), kachny (příslušníci podčeledi Anatidae), orel (příslušníci rodu Aquila), orlovec říční (Pandion haliaetus L.), jestřáb lesní (Astur gentilis L.), krahujec obecný (Accipiter nisus L.), poštolky (Cerchneis B.), pochop (Circus aeruginosus L.), pilich (Circus cyaneus L.), moták lužní (circus pygargus L.), káně lesní (Buteo buteo L.), káně rousná (Buteo lagopous Pont.), výr velký (Bubo bubo L.), sovy (příslušníci čeledi Strigidae), volavka popelavá (Ardea cinerea L.), kormorán velký (Phalacrocorax carbo L.), roháč (Podiceps cristatus L.), racek chechtavý (Larus ridibundus L.), vrána obecná (Corone corone L.), havran polní (Trypanocorax frugilegus L.), straka obecná (Pica pica L.), sojka obecná (Garrulus glandarius L.), kavka obecná (Coloeus monedula L.).

(2) Ministerstvo zemědělství České republiky může spolu s ministerstvem životního prostředí České republiky měnit výpočet zvěře.

(3) Zvěří podle tohoto zákona nejsou jedinci druhů zvěře uvedení v odstavci 1, chovaní k hospodářským účelům ve farmových chovech. Tito jedinci nesmí být vypuštěni do honitby (§ 11 odst. 1).

(3) (4)Ministerstvo zemědělství České republiky dbá, aby v přírodě zůstaly zachovány veškeré druhy zvěře. K tomu účelu činí v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky potřebná opatření.

(4) (5)Chov zvěře v zajetí (zejména farmové chovy zvěře) je možný jen se souhlasem ministerstva zemědělství České republiky vydaným v dohodě s ministerstvem životního prostředí České republiky. Tohoto souhlasu není třeba, jde-li o chov zvěře v zoologické zahradě zřízené obcí nebo okresním úřadem.

(5) (6)V oborách a bažantnicích je možno se souhlasem ministerstva zemědělství České republiky a ministerstva životního prostředí České republiky myslivecky obhospodařovat i druhy živočichů, které nejsou zvěří.

Platné znění částí zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, s vyznačením navrhovaných změn

(Položka 67
a) Vydání veterinárního osvědčení při vývozu zvířat
- za jedno zvíře	Kč	100,-
- za více než jedno zvíře	Kč	300,-
b) Vydání veterinárního osvědčení k vývozu živočišných produktů, krmiv
a dalších předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz	Kč	300,-
c) Vydání veterinárního povolení k dovozu, průvozu nebo vývozu zvířat
- za jedno zvíře	Kč	300,-
- za více než jedno zvíře	Kč	1 000,-
d) Vydání veterinárního povolení k dovozu nebo vývozu živočišných
produktů, krmiv a dalších předmětů, které mohou být nositeli
původců nákaz	Kč	1 000,-

Položka 68
Vydání povolení k ověřování, výrobě a dovozu veterinárních léčiv a
přípravků nebo k jejich uvádění do oběhu	Kč	1 000,-

Položka 69
a) Vydání veterinárního osvědčení k přemísťování zvířat plemenných a
chovných (s výjimkou psů, koček, jiných drobných zvířat a včelstev)
- za jedno zvíře	Kč	50,-
- za více než jedno zvíře	Kč	100,-
b) Vydání veterinárního osvědčení k přemísťování všech zvířat
(s výjimkou včelstev) po dobu nařízených mimořádných
veterinárních opatření	Kč	100,-

Položka 70
Vydání osvědčení o splnění podmínek pro výrobu, zpracování,
ošetřování, skladování a přepravu živočišných produktů podle
zákona o veterinární péči	Kč	500,-

Položka 71
Vydání povolení
a) k výkonu odborných veterinárních činností	Kč	2 000,-
b) k zužitkování a neškodnému odstranění odpadů živočišného původu	Kč	2 000,-

Položka 72
Vydání rozhodutí o schválení chovu nebezpečných druhů zvířat
a) jednoho zvířete	Kč	3 000,-
b) více než jednoho zvířete	Kč	5 000,-

Položka 73
Udělení akreditace uživatelskému zařízení k chovu zvířat pro
pokusné účely	Kč	10 000,-)

Položka 67
Vydání rozhodnutí o výsledku pohraniční
Veterinární kontroly (§ 37 zákona č. ...)
- za každou i započatou tunu zásilky živých zvířat	Kč			170,-
- za každou i započatou tunu zásilky živočišných produktů, krmiv a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz	Kč		110,-
	nejméně Kč	1 120,-
	nejvýše Kč	11 900,-
Položka 68 a) Schválení veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku (§ 65 zákona č. ...)	Kč			3 000,-

b) Vydání osvědčení k výrobě veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků (§ 65 zákona č. ....)	Kč			6 000,-

Poznámka:

Úkon zpoplatňovaný podle písmene a) této položky zahrnuje i zápis veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku do Seznamu schválených veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků.”

Položka 69
Vydání veterinárního osvědčení
k přemístění zvířete (§ 6 zákona č. ...)
- za jedno zvíře	Kč	50,-
- za více než jedno zvíře	Kč	100,-

Položka 70
Vydání veterinárního osvědčení k přepravě
živočišných produktů (§ 27 zákona č. ....)	Kč	100,-

Položka 71
a) Vydání osvědčení o splnění
požadavků a podmínek pro zacházení
se živočišnými produkty (§ 22 zákona č. ...)	Kč	500,-
b) Vydání závazného posudku (§ 56 zákona č. ...)	Kč	300,-

Položka 72
a) Registrace soukromého veterinárního
lékaře (§ 60 zákona č. ...)	Kč	2 000,-
b) Registrace soukromého veterinárního
technika (§ 64 zákona č. ...)	Kč	1 000,-
c) Vydání povolení k provádění laboratorní,
popřípadě jiné veterinární diagnostické
činnosti (§ 50 zákona č. ...)	Kč	2 000,-
d) Vydání povolení k provozování asanačního
podniku (§ 50 zákona č. ...)	Kč	3 000,-
e) Vydání povolení k provozování jiné
veterinární asanační činnosti (§ 51 zákona č. ...)	Kč	1 000,-

Položka 73
a) Vydání rozhodnutí o schválení chovu
nebezpečných druhů zvířat
- za jedno zvíře	Kč	3 000,-
- za více než jedno zvíře	Kč	5 000,-
b) Udělení akreditace uživatelského zařízení
k chovu zvířat pro pokusné účely	Kč	10 000,-

Návrh

VYHLÁŠKA

Ministerstva zemědělství

ze dne .......,

kterou se provádějí ustanovení veterinárního zákona

o zdraví zvířat a jeho ochraně,

o veterinárních podmínkách dovozu, vývozu a tranzitu

veterinárního zboží a o veterinární asanaci

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 se zřetelem k ustanovením § 5 odst. 3, § 6 odst. 7, § 8 odst. 5, § 28 odst. 5, § 34 odst. 4, § 36 odst. 6, § 41 odst. 4, § 51 odst. 4, § 54 odst. 4, § 59 odst. 3, § 60 odst. 4, § 64 odst. 5, § 66 odst. 3 a § 70 zákona č. ..../1998 Sb., o veterinární péči a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (veterinární zákon, dále jen ”zákon”):

Část první

Zdraví zvířat a jeho ochrana

Veterinární požadavky na chov, přemísťování

a přepravu zvířat

§ 1

(1) Chovatelé vytvářejí příznivé podmínky pro zvířata z hlediska prostředí, v němž zvířata žijí, jejich ošetřování, výživy, plemenitby, hospodářského a jiného využívání zejména tím, že

a) chovají zvířata ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, jejichž uspořádání, vybavení a kapacita odpovídají veterinárním požadavkům na chov zvířat příslušného druhu a kategorie, a udržují v nich vhodné hygienické podmínky^¹⁾,

b) ošetřují a využívají zvířata způsobem odpovídajícím jejich druhu, kategorii a zdravotnímu stavu,

c) chrání zvířata před nákazami, jinými onemocněními a škodlivými vlivy a činí opatření k ochraně chovu před zavlečením nákaz zvířaty, lidmi a předměty, které mohou být nositeli původců nákaz,

d) činí opatření k ochraně napájecí vody a krmiv před znečištěním a kontaminací nežádoucími mikroorganizmy a látkami, které mohou vodu a krmiva znehodnocovat nebo v nich vytvářet produkty škodlivé zdraví zvířat a lidí.

(2) Chovatelé, kteří jako podnikatelé chovají hospodářská zvířata pro účely podnikání, chrání chovy před nákazami zvířat

oplocením a vstupním a vjezdovým dezinfekčním zařízením,
zřízením překládací rampy a hnojného a kejdového hospodářství, přístupných z vnější komunikace, jakož i jímek kalů s kapacitou odpovídající nejméně jejich množství, vyprodukovanému za dobu tří měsíců,
zajištěním skladů krmiv před volně žijícími zvířaty,
při výstavbě a přestavbě objektů vytvářením podmínek pro uplatňování zásad turnusového provozu.

(3) Při zařazování hospodářských zvířat do plemenitby vycházejí chovatelé také z výsledků veterinární kontroly jejich zdraví a dědičnosti zdraví.

§ 2

(1) O vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete je třeba požádat ve lhůtě

a) šesti týdnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete, je-li třeba provádět tuberkulinaci,

b) tří týdnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních případech.

(2) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete osvědčuje údaje, které se týkají identifikace zvířete, jeho zdravotního stavu, nákazové situace v chovu a nákazové situace v okrese.

(3) Potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové situaci v chovu (dále jen "zdravotní potvrzení"), pokud se vyžaduje k přemístění zvířete, obsahuje stejné údaje jako veterinární osvědčení k přemístění zvířete s výjimkou údajů o nákazové situaci v okrese. Jde-li o zdravotní potvrzení k přemístění jatečného zvířete na jatky, obsahuje též údaje o tom, zda a kdy byly zvířeti podány doplňkové látky nebo léčiva, zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech.

(4) Jde-li o přemístění více zvířat, která musí být označována přidělenými identifikačními prostředky, připojí se k veterinárnímu osvědčení nebo zdravotnímu potvrzení jejich seznam.

(5) Doba platnosti veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení činí 72 hodin, v případě přemístění zvířete na nutnou porážku 24 hodin; to neplatí, jestliže okresní nebo městská veterinární správa (dále jen ”okresní veterinární správa”) stanovila jinou dobu platnosti a vyznačila ji ve veterinárním osvědčení.

(6) Vzor veterinárního osvědčení k přemístění zvířete a zdravotního potvrzení je přílohou č. 1 této vyhlášky.

§ 3

(1) Průkaz koně a průkaz psa, jimiž může být nahrazeno veterinární osvědčení nebo zdravotní potvrzení k přemístění zvířete, obsahují:

a) jméno, příjmení a bydliště, popřípadě obchodní jméno a sídlo chovatele,

b) druh, plemennou příslušnost, pohlaví, datum a místo narození, identifikační číslo nebo jiné identifikační znaky zvířete,

c) údaje o změnách chovatele včetně dat přemístění zvířete,

d) údaje o zdravotním stavu zvířete (datum očkování a druh očkovací látky, výsledek klinického vyšetření zvířete před přemístěním, v případě průkazu koně i výsledky zdravotních zkoušek, jsou-li požadovány) a o nákazové situaci v chovu, popřípadě - jde-li o přemístění zvířete, k němuž se jinak vyžaduje veterinární osvědčení - i o nákazové situaci v okrese,

e) stanovení doby, po kterou může být průkaz na základě v něm uvedených údajů o nákazové situaci v chovu, popřípadě o nákazové situaci v okrese používán místo zdravotního potvrzení, popřípadě veterinárního osvědčení.

f) údaje o tom, kdo a kdy průkaz vystavil.

(2) Průkaz koně obsahuje také slovní a grafický popis zvířete a jeho změny.

§ 4

(1) Zvířata se za podmínek stanovených okresní veterinární správou umísťují a drží v karanténě ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, které jsou

a) bezpečně vzdáleny od veřejných komunikací,

b) dostatečně vzdáleny a provozně odděleny od jiných objektů, sloužících k chovu zvířat, která jsou vnímavá na stejné nákazy zvířat jako zvířata v karanténě,

c) vybaveny účinným zařízením pro dezinfekci dopravních prostředků a osob a vhodným zařízením pro ukládání konfiskátů živočišného původu,

d) chráněny před vniknutím jiných zvířat do míst, v nichž jsou zvířata v karanténě, a zabezpečeny před vstupem nepovolaných osob.

(2) Karanténa začíná umístěním posledního ze zvířat, která mají být držena v karanténě; umísťování všech těchto zvířat do karantény by nemělo trvat déle než pět dní.

(3) V průběhu karantény

nesmí být

1. ve stájích, jiných prostorech a zařízeních, v nichž jsou zvířata v karanténě, umísťována další zvířata,

2. zvířata, držená v karanténě, přemísťována z karantény bez souhlasu okresní veterinární správy,

3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, vynášeny nebo vyváženy bez souhlasu okresní veterinární správy,

b) se provádějí podle pokynů okresní veterinární správy veterinární vyšetření zvířat, odběry vzorků k laboratornímu vyšetření, zdravotní zkoušky, ochranná očkování a veterinární léčebné, popřípadě i jiné veterinární odborné úkony.

(4) Provozovatel karantény vypracuje provozní řád, který předloží ke schválení okresní veterinární správě, a vede karanténní deník, který obsahuje

a) údaje

1. o zahájení a ukončení umísťování zvířat do karantény a o začátku karantény,

2. o prováděných veterinárních odborných úkonech, týkajících se zvířat v karanténě, a o jejich výsledcích,

3. o přemísťování zvířat z karantény na jatky, popřípadě kadáverů do asanačního podniku,

4. o ukončení karantény a přemístění zvířat z karantény do chovu,

5. o výkonu státního veterinárního dozoru v průběhu karantény,

6. o čištění a dezinfekci stájí, jiných prostorů a zařízení, v nichž jsou zvířata držena v karanténě,

b) soupis zvířat v karanténě podle identifikačních čísel,

c) jméno a příjmení osoby, odpovědné za vedení karanténního deníku.

(5) Přílohou karanténního deníku jsou veterinární osvědčení a zdravotní potvrzení, provázející zvířata umísťována do karantény.

(6) Práce při ošetřování zvířat v karanténě mohou vykonávat jen osoby, nepřicházející do styku s jinými zvířaty, která jsou vnímavá na stejné nákazy zvířat jako zvířata v karanténě.

§ 5

(1) K přepravě zvířat mohou být použity jen takové dopravní prostředky a zařízení, které splňují požadavky na přepravu zvířat příslušného druhu a kategorie z hlediska způsobu přepravy, velikosti, uspořádání a vybavení přepravního prostoru, přiměřeného větrání a teploty, bezpečnosti zvířat a péče o ně v průběhu přepravy, zejména

a) které

1. jsou dobře čistitelné, dezinfikovatelné a větratelné,

2. mají pevnou, nekluzkou podlahu bez nerovností a vnitřní stěny konstruovány z takového materiálu a takovým způsobem, aby nedocházelo k poranění zvířat,

3. jsou uzpůsobeny tak, aby zvířata různých druhů a kategorií, jakož i zvířata, která se k sobě chovají nepřátelsky, mohla být v případě přepravy jedním dopravním prostředkem držena odděleně,

b) ve kterých mají zvířata dostatečný prostor, aby mohla být přepravována ve své přirozené poloze. Mohou být podle potřeby vhodně fixována, anebo jinak chráněna před otřesy a nárazy, způsobenými pohybem dopravního prostředku. Jsou-li přivázána, musí být provazy a jiné fixační prostředky dostatečně dlouhé, aby si zvířata mohla lehnout, a musí být takové, aby nedošlo k poranění nebo dokonce uškrcení zvířat.

(2) V průběhu přepravy je třeba dbát na to, aby byla zvířata v přiměřených intervalech, odpovídajících době a způsobu přepravy, druhu, kategorii, biologickým potřebám a zdravotnímu stavu zvířat, napojena a nakrmena. Neodstavená mláďata potřebují odpočinek nejdéle po 9 hodinách cesty, ostatní zvířata nejdéle po 14 hodinách cesty.

§ 6

Opatření při některých nebezpečných nákazách

Neodkladná opatření, jež se činí při podezření z výskytu slintavky a kulhavky, moru prasat a pseudomoru drůbeže (newcastleské choroby drůbeže), a ochranná a zdolávací opatření, jež se nařizují při potvrzení výskytu těchto nebezpečných nákaz, jsou uvedena v příloze č. 2 této vyhlášky.

§ 7

Žádost o poskytnutí odškodnění a náhrady nákladů a ztrát

(1) Žádost o poskytnutí odškodnění a náhrady nákladů a ztrát, vzniklých v souvislosti s nebezpečnou nákazou, se podává u Ministerstva zemědělství. Žadatel přiloží k žádosti zejména

a) potvrzení okresní veterinární správy o tom, že náklady a ztráty vznikly, popřípadě že zvířata byla nutně poražena, utracena nebo uhynula za okolností, které zakládají nárok na náhradu nákladů a ztrát, popřípadě které umožňují odškodnění za nutně poražená, utracená nebo uhynulá zvířata, a že náklady byly účelně vynaloženy,

b) doklady o výši účelně vynaložených nákladů a o výši ztrát, popřípadě i o výši škody na zvířatech a o tom, co bylo žadateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla nutně poraženého, utraceného nebo uhynulého zvířete.

(2) K žádosti o náhradu ušlého výdělku nebo ušlého zisku, anebo o náhradu zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování, přiloží žadatel doklady o výši ztráty na výdělku nebo zisku, anebo o výši vynaložených nákladů na ubytování a stravování.

Část druhá

Veterinární podmínky dovozu, vývozu

a tranzitu veterinárního zboží

§ 8

(1) Žádost o stanovení veterinárních podmínek dovozu veterinárního zboží se podává nejméně 30 dnů přede dnem předpokládané dodávky tohoto zboží, žádost o stanovení veterinárních podmínek tranzitu zvířat nejméně 30 dnů přede dnem předpokládaného vstupu těchto zvířat do tuzemska.

(2) Žádost podle odstavce 1 obsahuje zejména

a) jméno, příjmení, bydliště a předmět podnikání (činnosti) dovozce nebo průvozce, jde-li o osobu fyzickou, obchodní jméno, předmět podnikání (činnosti) a sídlo dovozce nebo průvozce, jde-li o osobu právnickou,

b) identifikační číslo a telefonní (faxové) spojení dovozce nebo průvozce,

c) označení země, oblasti a místa původu zboží,

d) údaje o druhu, kategorii a počtu zvířat a o jejich chovateli, anebo o druhu, úpravě, množství a způsobu balení jiného veterinárního zboží, jeho výrobci a místě skladování,

e) způsob přepravy zboží,

f) předpokládaný termín dovozu nebo tranzitu zboží,

g) celní přechod, popřípadě jiné místo, v němž bude zboží podrobeno pohraniční veterinární kontrole (dále jen "vstupní místo"),

h) místo určení dováženého zboží,

i) jde-li o dovoz živočišných produktů a krmiv, také údaje vysvětlující význam číselných a jiných znaků, umístěných na obalech a spotřebitelských baleních, jimiž se vyznačují datum výroby, šarže a spotřební lhůty.

(3) Pro žádost o stanovení veterinárních podmínek pro opakované dovozy stejného veterinárního zboží, anebo pro opakované tranzity zvířat na určité časové období a pro určitý územní rozsah platí ustanovení odstavce 2 přiměřeně.

§ 9

(1) Žádost o vydání veterinárního osvědčení k vývozu veterinárního zboží se podává nejméně

a) šest týdnů přede dnem předpokládaného výstupu zvířat do zahraničí, je-li třeba provádět tuberkulinaci, a tři týdny přede dnem předpokládaného výstupu zvířat do zahraničí v ostatních případech,

b) tři týdny přede dnem předpokládaného výstupu jiného veterinárního zboží do zahraničí.

(2) Pokud Parlamentem schválená a vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak, a pokud z dohody orgánů veterinární správy s příslušnými orgány dovážející, popřípadě tranzitní země, anebo země původu zboží nevyplývá něco jiného,

a) vystavuje se veterinární osvědčení k vývozu veterinárního zboží v českém jazyku a v jazyku země určení, popřípadě v anglickém jazyku,

b) musí být

1. dovážené veterinární zboží provázeno veterinárním osvědčením, vystaveným v jazyku země původu zboží nebo v anglickém jazyku a v českém jazyku,

2. provážené veterinární zboží provázeno veterinárním osvědčením, vystaveným v jazyku země původu zboží nebo v anglickém jazyku a v jazyku země určení.

(3) Veterinární osvědčení k vývozu veterinárního zboží osvědčuje splnění veterinárních podmínek, požadovaných dovážející, popřípadě i tranzitní zemí, veterinární osvědčení, provázející dovážené nebo provážené veterinární zboží, osvědčuje splnění stanovených veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu.

(4) Je-li veterinární osvědčení vystaveno na více listech, musí být tyto listy tak spojeny nebo označeny, aby nemohlo dojít k záměně.

(5) Dojde-li k rozdělení hromadné zásilky dováženého veterinárního zboží, k níž bylo vydáno jediné veterinární osvědčení, na několik dílčích zásilek, určených do různých míst určení, provází každou dílčí zásilku ověřená fotokopie nebo ověřený opis původního veterinárního osvědčení, anebo samostatné veterinární osvědčení, vydané na základě původního veterinárního osvědčení okresní veterinární správou, jejíž součástí je příslušná pohraniční veterinární stanice. V tomto veterinárním osvědčení se mj. uvedou druh a označení původního dopravního prostředku, z něhož bylo zboží rozloženo na dílčí zásilky.

§ 10

(1) Stanovení veterinárních podmínek se nevyžaduje

a) k dovozu a tranzitu veterinárního zboží, které nemá obchodní charakter a je dopravováno v cestovním styku jako cestovní zavazadlo, spěšnina, na letecký nákladní list, anebo poštou, jde-li

1. o psy, kočky, drůbež, králíky, holuby (vyjma poštovních holubů, zúčastněných na letových soutěžích), morčata, křečky a jiné hlodavce, zájmově chované zpěvavé a okrasné ptáky, malé šelmy a dravé ptáky, používané k lovu, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

2. o plazy, obojživelníky a akvarijní ryby, nejde-li o nebezpečné druhy zvířat^²⁾,

3. o potraviny živočišného původu tepelně opracované, popřípadě jiným způsobem zbavené choroboplodných mikroorganizmů, do celkové hmotnosti 5 kg,

4. o zpracované kožešiny, vyčiněné kůže a vlněnou stříž,

5. o preparované lovecké trofeje,

b) k dovozu přiměřeného množství

1. potravin živočišného původu, určených pro vlastní potřebu zastupitelského úřadu,

2. veterinárního zboží s výjimkou zvířat, určeného pro veletrhy, výstavy a bankety nebo pro vědecké účely, pokud toto zboží bude použito výhradně k těmto účelům a nebude uvedeno do obchodní sítě.

(2) Veterinární osvědčení se nevyžaduje k dovozu a tranzitu veterinárního zboží, které nemá obchodní charakter a je dopravováno v cestovním styku jako cestovní zavazadlo, spěšnina, na letecký nákladní list, anebo poštou, jde-li

a) o psy starší tří měsíců, provázené dokladem o očkování proti vzteklině, anebo - pocházejí–li tato zvířata ze země, v níž není očkování proti vzteklině povoleno - dokladem o klinickém vyšetření na vzteklinu s negativním výsledkem, provedeném nejdéle 72 hodin přede dnem nástupu cesty nebo odeslání, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

b) o psy mladší tří měsíců, kočky a malé šelmy, používané k lovu, provázené dokladem o očkování proti vzteklině, anebo dokladem o klinickém vyšetření na vzteklinu s negativním výsledkem, provedeném nejdéle 72 hodin přede dnem nástupu cesty nebo odeslání, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

c) o drůbež, králíky, holuby (vyjma poštovních holubů, zúčastněných na letových soutěžích), morčata, křečky a jiné hlodavce, zájmově chované zpěvné a okrasné ptáky a dravé ptáky, používané k lovu, nepřesáhne-li doba pobytu těchto zvířat v tuzemsku dobu 30 dnů,

d) o plazy, obojživelníky a akvarijní ryby,

e) o veterinární zboží uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 3. až 5.

§ 11

(1) Dopravce veterinárního zboží, které podléhá pohraniční veterinární kontrole,

a) zajistí, aby tato kontrola byla prováděna v podmínkách, odpovídajících právním předpisům o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a aby dopravní prostředek nebyl v průběhu kontroly přemísťován,

b) poskytne veterinárnímu lékaři, provádějícímu tuto kontrolu, na jeho žádost potřebné pracovní síly a věcné prostředky k výkonu pomocných prací, např. k otevírání a zavírání dopravních prostředků, k přistavování žebříků, můstků a pojízdných schodů, k fixaci zvířat, k přemísťování zvířat apod.

(2) Provádí-li se pohraniční veterinární kontrola v prostorech dopravce (v železniční stanici, v přístavu, na letišti) nebo pošty, dopravce nebo pošta

a) zabezpečí pro její provádění potřebné kancelářské a jiné místnosti a prostory (zejména, jde-li o dopravce, pro dočasné oddělené umístění zvířat, oddělené uložení živočišných produktů a krmiv a uložení kadáverů) s účelným zařízením a vybavením a udržuje je v provozuschopném stavu, odpovídajícím povaze a účelu pohraniční veterinární kontroly,

b) vytvoří podmínky pro nezbytná opatření proti zavlečení nebezpečných nákaz ze zahraničí.

§ 12

Příjemce veterinárního zboží, které podléhá veterinární kontrole v místě určení,

a) předloží okresní veterinární správě, v jejímž obvodu je místo určení dováženého veterinárního zboží, průvodní a přepravní listiny,

b) umístí dovezená zvířata do karantény, která byla pro tento účel schválena okresní veterinární správou, a uskladní ostatní dovezené zboží ve skladech, které byly pro tento účel schváleny okresní veterinární správou,

c) vytvoří potřebné podmínky k provedení veterinární kontroly v místě určení včetně poskytnutí nezbytné součinnosti a pomoci veterinárnímu lékaři, provádějícímu tuto kontrolu.

§ 13

(1) Pohraniční veterinární kontrola spočívá v kontrole úplnosti a platnosti průvodních a přepravních listin, zejména veterinárního osvědčení, a v ověření totožnosti a původu dováženého a prováženého veterinárního zboží (dále jen "dokumentační a identifikační kontrola"), popřípadě i v prohlídce tohoto zboží, obalů a dopravních prostředků a v odběru vzorků k laboratornímu vyšetření (dále jen "fyzická kontrola").

(2) Fyzická kontrola se provádí při

a) dovozu a tranzitu zvířat,

b) dovozu a tranzitu ostatního veterinárního zboží, vzniknou-li jakékoli pochybnosti o dodržení stanovených veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu, anebo o stavu tohoto zboží z hlediska veterinárního a hygienického.

(3) Pohraniční veterinární kontrola se provádí zpravidla společně s celní, popřípadě i rostlinolékařskou prohlídkou v doprovodu dopravce nebo jeho zástupce. Její provedení se stvrzuje otiskem razítka pohraniční veterinární stanice na veterinárním osvědčení a její výsledek se zaznamenává na prvopisu přepravní listiny.

§ 14

(1) Veterinární kontrola zvířat v místě určení spočívá v dokumentační a identifikační kontrole a ve fyzické kontrole včetně vyšetření zdravotního stavu zvířat.

(2) Veterinární kontrola ostatního veterinárního zboží v místě určení spočívá v dokumentační a identifikační kontrole. Fyzická kontrola se provádí, uplynula-li od předchozí, takto kontrolované zásilky zboží stejného druhu a původu doba delší šesti měsíců, vzniknou-li jakékoli pochybnosti o dodržení stanovených veterinárních podmínek dovozu či o stavu tohoto zboží z hlediska veterinárního a hygienického, anebo jde-li o zboží, které bylo vráceno příslušnými orgány země, do níž mělo být vyvezeno nebo jíž mělo být provezeno.

(3) Veterinární kontrola v místě určení se provádí urychleně, nejpozději však do 24 hodin poté, kdy byla příslušná okresní veterinární správa uvědoměna o příchodu zboží do místa určení. Do jejího ukončení zůstávají dovezená zvířata pod veterinárním dozorem v karanténě, ostatní dovezené veterinární zboží odděleně uskladněné pod uzávěrou.

Část třetí

Veterinární asanace

§ 15

(1) Velmi nebezpečnými konfiskáty živočišného původu jsou

a) kadávery,

b) celá těla zvířat, části těl zvířat a jiné odpady živočišného původu, které

1. pocházejí ze zvířat, jež při vyšetření před poražením jevila klinické příznaky nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka,

2. jsou podle zákona nebo rozhodnutí orgánu veterinární správy nepoživatelné a pocházejí ze zvířat, jež při vyšetření jevila klinické příznaky nemocí přenosných na lidi nebo zvířata,

3. obsahují rezidua cizorodých látek v množství, představujícím nebezpečí pro zdraví zvířat a lidí,

4. nebyly veterinárně vyšetřeny a posouzeny, jak vyžaduje zákon,

5. byly smíseny s těly a částmi těl zvířat a jinými odpady živočišného původu, uvedenými v bodu 1. až 4.,

c) lebky skotu, staršího 12 měsíců, a lebky ovcí a koz starších 12 měsíců, anebo majících prořezané trvalé řezáky, vždy včetně mozku a očí, mandle a mícha těchto zvířat a sleziny ovcí a koz.

(2) Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu, uvedené v odstavci 1 písm. a) a b), se zpracovávají tepelným ošetřením při teplotě nejméně 133^OC a tlakem tří barů (absolutních) po dobu alespoň 20 minut; velikost částic nesmí přesahovat 50 mm. Záznamy o době jejich tepelného ošetření, teplotě a tlaku se uchovávají nejméně po dobu dvou let.

(3) Velmi nebezpečné konfiskáty živočišného původu, uvedené v odstavci 1 písm. c), se obarví a neškodně odstraní zakopáním, spálením nebo jinou metodou, vylučující možnost přenosu spongiformních encefalopatií (TSE).

§ 16

(1) Konfiskáty živočišného původu lze svážet jen dopravními prostředky k tomu zvlášť určenými, upravenými a vybavenými, které jsou dobře čistitelné a dezinfikovatelné, zabezpečené proti vypadávání a vytékání konfiskátů a dostatečně zakryté; musí být udržovány v čistotě.

(2) Zahraboviště se zřizuje na místě, jež je přístupné po příjezdové komunikaci a na němž podle hydrologického průzkumu nedojde ke kontaminaci spodních ani povrchových vod. Musí být označeno, oploceno, uzavřeno (uzamčeno) a řádně udržováno.

(3) Provozní prostory asanačního podniku musí být oploceny a uzavřeny tak, aby do nich nevstupovaly nepovolané osoby a nevnikala zvířata. Ve vjezdech a vstupech do těchto prostorů se umísťují účinná zařízení pro dezinfekci kol dopravních prostředků a obuvi. Vnitřní komunikace musí být zpevněné, čistitelné a dezinfikovatelné.

(4) Provozní prostory asanačního podniku musí být uspořádány a vybaveny tak, aby byla důsledně oddělena pracoviště riziková z nákazového hlediska od ostatních pracovišť a aby byl zajištěn bezpečný odvod odpadních vod a vzduchu z provozních prostor.

(5) Podlahy, povrchy stěn, dveří a rámů oken ve výrobních prostorech, jakož i výrobní zařízení, nástroje, nářadí, nádoby a pracovní pomůcky, musí být vyrobeny z hladkého, odolného, dobře čistitelného a dezinfikovatelného materiálu.

Část čtvrtá

Veterinární přípravky a veterinární technické prostředky

§ 17

(1) Žádost o vydání osvědčení k výrobě veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku obsahuje zejména

a) jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo a identifikační číslo žadatele, jde-li o fyzickou osobu, obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo žadatele, jakož i jméno, příjmení a bydliště osoby nebo osob, které jsou jejím statutárním orgánem, jde-li o právnickou osobu,

b) požadovaný druh a rozsah výroby,

c) místo výroby včetně jeho prostorového, technického a hygienického vybavení,

d) osobní údaje a údaje o dosaženém vzdělání a dosavadní praxi osoby, odpovědné za dodržování zásad správné výrobní praxe.

(2) Fyzická osoba předloží k žádosti výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší šesti měsíců. Právnická osoba přiloží k žádosti výpisy z evidence Rejstříku trestů osob, které jsou jejím statutárním orgánem; tyto výpisy rovněž nesmí být starší šesti měsíců.

§ 18

(1) Žádost o schválení veterinárního přípravku a o jeho zápis do Seznamu schválených veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků (dále jen "Seznam") obsahuje zejména

a) údaje uvedené v § 17 odst. 1 písm. a),

b) stručnou charakteristiku přípravku, jeho složení a určení,

c) způsob výroby přípravku a hodnocení jeho jakosti, účinnosti a bezpečnosti.

(2) Žadatel přiloží k žádosti

a) technickou dokumentaci, obsahující zejména výsledek klinického ověřování přípravku včetně toxicity jeho složek, metodiku hodnocení přípravku a jeho složek, studii deklarující dobu použitelnosti přípravku a způsob zneškodňování zbytků přípravků a obalů,

b) návod k použití přípravku v českém jazyku (u přípravku vyráběného v zahraničí originální text tohoto návodu v anglickém jazyku a doklad o schválení přípravku v zemi jeho výroby),

c) vzorky obalů, štítků a skládaček,

d) vzorek přípravku v množství, umožňujícím provedení tří kompletních analýz, jakož i standardy a speciální prostředky, potřebné k provedení předepsaných zkoušek.

(3) Žádost a technická dokumentace se předkládají ve dvou vyhotoveních.

(4) Pro žádost o schválení veterinárního technického prostředku a o jeho zápis do Seznamu platí ustanovení odstavců 1 až 3 přiměřeně.

§ 19

K zásadám správné výrobní praxe při výrobě veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků patří

a) organizace výroby ve vhodně uspořádaných a vybavených provozních prostorech, v nichž jsou odděleny prostory, určené k provádění kontroly jakosti, od ostatních prostorů a v nichž je možno provádět i činnosti související s karanténou, vzorkováním a manipulací s přípravky vrácenými z oběhu,

b) dodržování podmínek, za nichž byla výroba přípravků povolena, jakož i stanovených technologických a pracovních postupů, a pořizování úplné a srozumitelné dokumentace o průběhu výroby každé šarže (množství přípravku vyrobeného najednou v jednom výrobním cyklu),

c) péče o hygienu výroby, zejména o pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci,

d) vstupní, mezioperační a výstupní kontrola a kontrola skladovaných přípravků zejména z hlediska dodržování podmínek jejich skladování a doby jejich použitelnosti,

e) ochrana surovin a hotových výrobků před znečištěním a záměnami,

f) používání obalů a obalových materiálů, které nemohou nepříznivě ovlivňovat jakost, účinnost a bezpečnost přípravků a chrání je před znečištěním nebo jiným znehodnocením,

g) důsledné prošetřování reklamací a stížností podle předem stanovených pravidel,

h) péče o kvalifikaci osob, zúčastněných na výrobě přípravků, jmenovitě o jejich seznámení se zásadami správné výrobní praxe.

Část pátá

Oprávnění k výkonu některých odborných veterinárních činností

§ 20

(1) Žádost o vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, anebo k provozování asanačního podniku, musí obsahovat

b) požadovaný druh a rozsah činnosti,

c) místo výkonu činnosti včetně jeho prostorového, technického a hygienického vybavení,

d) jde-li o provozování asanačního podniku, také územní obvod (svozovou oblast).

(2) Fyzická osoba přiloží k žádosti výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší šesti měsíců, doklady o své odborné způsobilosti a vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 50 odst. 1 zákona.

(3) Právnická osoba přiloží k žádosti výpisy z evidence Rejstříku trestů osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem, doklady o odborné způsobilosti odborného zástupce a vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 50 odst. 1 zákona. Výpisy z evidence Rejstříku trestů nesmí být starší šesti měsíců.

(4) Pro žádost o vydání povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku, platí ustanovení odstavců 1 až 3 přiměřeně.

§ 21

(1) Žádost veterinárního lékaře o udělení oprávnění vykonávat veterinární preventivní, diagnostickou a léčebnou činnost podnikatelským způsobem (žádost o registraci soukromého veterinárního lékaře) musí obsahovat

a) jméno, příjmení, bydliště a rodné číslo žadatele,

b) druh, rozsah a předpokládané místo výkonu činnosti.

(2) Žadatel přiloží k žádosti

a) doklady o své odborné způsobilosti,

b) výpis z evidence Rejstříku trestů, který nesmí být starší šesti měsíců,

c) vyjádření příslušné okresní veterinární správy podle § 60 odst. 2 písm. c) zákona,

d) je-li členem stavovské profesní organizace ustavené zákonem, také osvědčení podle zvláštních předpisů^³⁾.

(3) Pro žádost veterinárního technika o udělení oprávnění vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem (žádost o registraci soukromého veterinárního technika) platí ustanovení odstavců 1 a 2 přiměřeně.

§ 22

Soukromý veterinární technik může samostatně provádět:

a) kastraci samců hospodářských zvířat, kteří jsou mladší osmi týdnů a netrpí žádnými vadami,

b) krácení ocasů u selat, jehňat a štěňat mladších osmi dnů,

c) odrohování nebo tlumení růstu rohů telat mladších osmi týdnů,

d) ošetření a úpravu zdravých kopyt a paznehtů hospodářských zvířat,

e) odstraňování ostruh kohoutů během prvního dne života,

f) úpravu zubů savých selat mladších pěti dnů,

g) kauterizaci zobáků hrabavé drůbeže,

h) jednoduché chirurgické zákroky, nevyžadující celkové znecitlivění zvířete,

i) označování hospodářských zvířat s výjimkou radiofrekvenční identifikace zvířat,

j) přípravu, vedení a pomoc při porodech zvířat s normálním průběhem,

k) aplikaci koupelí a postřiků, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře, anebo byly pro takto ošetřovaná zvířata veterinárním lékařem předepsány,

l) preventivní podávání vitaminových a minerálních přípravků zdravým zvířatům, pokud tyto přípravky nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře, anebo byly pro tato zvířata veterinárním lékařem předepsány,

m) seřizování a obsluhu veterinárních přístrojů.

Část šestá

Atestační studium

§ 23

(1) Státní veterinární správa organizuje atestační studium veterinárních lékařů (dále jen "atestační studium") ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně; výuku zabezpečuje prostřednictvím této vysoké školy.

(2) Do základní části atestačního studia (atestace I. stupně) může být zařazen veterinární lékař, který má nejméně jeden rok praxe v oboru.

(3) Do specializační části atestačního studia (atestace II. stupně) může být zařazen veterinární lékař, který již získal atestaci I. stupně a má nejméně pět let praxe v oboru.

§ 24

(1) V průběhu základní části atestačního studia absolvují jeho účastníci výuku, organizovanou formou týdenních soustředění ke třem odborným blokům: veřejnému veterinářství a ekologii, hygieně potravin a laboratorní diagnostice v hygieně potravin, epizootologii a laboratorní diagnostice v epizootologii.

(2) Specializační část atestačního studia zahrnuje výuku v rozsahu jednoho odborného bloku a vypracování atestační práce. Tématické zaměření výuky i atestační práce je volitelné ze čtyř možností: hygiena potravin, epizootologie, laboratorní diagnostika a ekologie. Atestační práce má charakter odborné kvalifikační práce, kterou účastník specializační části atestačního studia prokazuje svou odbornou úroveň v oblasti zvolené odborné specializace.

(3) Na závěr každé části atestačního studia se její účastníci podrobí závěrečné atestační zkoušce před zkušební komisí, kterou jmenuje ústřední ředitel Státní veterinární správy v dohodě s rektorem Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Součástí závěrečné atestační zkoušky k získání atestace II. stupně je i obhajoba atestační práce.

(4) Na základě úspěšně složené závěrečné atestační zkoušky k získání atestace I. stupně vydá Státní veterinární správa účastníkovi atestačního studia osvědčení o získání atestace I. stupně, na základě úspěšně složené závěrečné atestační zkoušky k získání atestace II. stupně vydá Státní veterinární správa účastníkovi atestačního studia osvědčení o získání atestace II. stupně.

§ 25

(1) Atestační studium je součástí dalšího vzdělávání veterinárních lékařů; slouží k prohloubení kvalifikace a k ověření odborné způsobilosti k výkonu některých funkcí v orgánech veterinární správy.

(2) Funkce ředitelů a vedoucích odborných útvarů orgánů veterinární správy, jakož i státních veterinárních ústavů mohou vykonávat jen veterinární lékaři, kteří získali atestaci II. stupně příslušného odborného zaměření.

Část sedmá

Závěrečná ustanovení

§ 26

Zrušují se:

1. Vyhláška Federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 117/1987 Sb., o péči o zdraví zvířat.

2. Vyhláška Federálního ministerstva zemědělství a výživy č. 118/1987 Sb., o veterinární ochraně státního území, ve znění vyhlášky č. 73/1996 Sb. a vyhlášky č. 319/1996 Sb.

3. Vyhláška Ministerstva zemědělství a výživy České republiky č. 414/1992 Sb., kterou se upravuje poskytování podpor a náhrad při zdolávání nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat, určují bezplatné odborné veterinární činnosti a stanoví jiná územní působnost okresních veterinárních správ.

4. Vyhláška Ministerstva zemědělství a výživy České socialistické republiky č. 87/1989 Sb., kterou se upravují organizace a způsob specializační přípravy veterinárních lékařů a jiné formy dalšího vzdělávání veterinárních pracovníků.

§ 27

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem ….. 1999.

č. 2

Opatření při výskytu

slintavky a kulhavky, moru prasat a pseudomoru drůbeže

(newcastleské choroby drůbeže)

Slintavka a kulhavka

Při podezření z výskytu slintavky a kulhavky učiní chovatel, soukromý veterinární lékař, který toto podezření zjistil, a okresní veterinární správa předběžná opatření, uvedená v § 12 odst. l písm. a), odst. 2 a § 13 zákona. Okresní veterinární správa zajistí dále, aby

chov byl uzavřen a aby v něm byl vykonáván státní veterinární dozor,
byly zjištěny počty všech zvířat jednotlivých druhů a kategorií v chovu, vnímavých na slintavku a kulhavku, zvířat podezřelých a zvířat uhynulých,
byla ve vchodech do chovu a jednotlivých stájí se zvířaty vnímavými na slintavku a kulhavku a ve východech z nich umístěna vhodná dezinfekční zařízení s účinnými dezinfekčními prostředky,
nebyla do chovu přemísťována další zvířata vnímavá na slintavku a kulhavku.

Byl-li potvrzen výskyt slintavky a kulhavky, příslušný orgán
vymezí ohnisko nákazy, ochranné a kontrolované pásmo, popřípadě i nárazníkové pásmo,
nařídí, aby

všechna zvířata v ohnisku nákazy, vnímavá na slintavku a kulhavku, byla pod veterinární kontrolou na místě utracena způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
všechny kadávery byly pod veterinární kontrolou neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
živočišné produkty, pocházející od zvířat v ohnisku nákazy, vnímavých na slintavku a kulhavku, byly neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
byla provedena očista a dezinfekce stájí, přístupů k nim, dopravních prostředků a zařízení i všech předmětů, které mohou být nositeli původce nákazy,
další zvířata, vnímavá na slintavku a kulhavku, nebyla v chovu ustájována dříve než po uplynutí 21 dnů po provedení závěrečné dezinfekce ohniska nákazy.

Odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu, může příslušný orgán nařídit
odběr vzorků k laboratornímu vyšetření v chovech, bezprostředně sousedících s ohniskem nákazy,
uzávěru obce nebo její části.

II.

Mor prasat

Při podezření z výskytu moru prasat učiní chovatel, soukromý veterinární lékař, který toto podezření zjistil, a okresní veterinární správa neodkladná opatření, uvedená v § 12 odst. l písm. a), odst. 2 a § 13 zákona. Okresní veterinární správa zajistí dále, aby

byly zjištěny počty všech prasat jednotlivých kategorií v chovu a počty prasat podezřelých, popřípadě uhynulých,
byla ve vchodech do chovu a jednotlivých prostorů, v nichž jsou ustájena prasata, a ve východech z nich umístěna vhodná dezinfekční zařízení s účinnými dezinfekčními prostředky,
nebyla do chovu přemísťována další prasata.

Byl-li potvrzen výskyt moru prasat, příslušný orgán
vymezí ohnisko nákazy, ochranné a kontrolované pásmo,
nařídí, aby

všechna prasata v ohnisku nákazy byla pod veterinární kontrolou na místě utracena způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
všechny kadávery byly pod veterinární kontrolou neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
živočišné produkty, pocházející z prasat v ohnisku nákazy, byly neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
byla provedená očista a dezinfekce prostorů, v nichž byla ustájena prasata, přístupů k nim, dopravních prostředků a zařízení i všech předmětů, které mohou být nositeli původce nákazy,
další prasata nebyla v chovu ustájována dříve než po uplynutí 30 dnů po provedení závěrečné dezinfekce ohniska nákazy.

Byl-li potvrzen výskyt moru prasat u černé zvěře, příslušný orgán
vymezí zamořené pásmo,
nařídí, aby ve všech chovech prasat v zamořeném pásmu

byl proveden soupis prasat všech kategorií a průběžně doplňován,
byla všechna prasata ustájena a zdržovala se v prostorech, k nimž nemají přístup divoká prasata,
nebyla do chovu nebo z chovu přemísťována prasata bez souhlasu okresní veterinární správy,
byla všechna uhynulá nebo podezřelá prasata vyšetřena,
byly ve vchodech do chovu a jednotlivých prostorů, v nichž jsou ustájena prasata, a ve východech z nich používány vhodné dezinfekční prostředky,

nařídí, aby všechna zastřelená nebo uhynulá divoká prasata v zamořeném pásmu byla vyšetřena na mor prasat a aby kadávery byly po vyšetření neškodně odstraněny.

III.

Pseudomor drůbeže

(newcastleská choroba drůbeže)

Při podezření z výskytu pseudomoru drůbeže učiní chovatel, soukromý veterinární lékař, který toto podezření zjistil, a okresní veterinární správa neodkladná opatření, uvedená v § 12 odst. l písm. a), odst. 2 a § 13 zákona. Okresní veterinární správa zajistí dále, aby

byly zjištěny počty drůbeže jednotlivých druhů a kategorií v chovu a počty zvířat podezřelých, popřípadě uhynulých,
byly ve vchodech do prostorů, v nichž je chována drůbež, a ve východech z nich umístěna vhodná dezinfekční zařízení s účinnými dezinfekčními prostředky,
nebylo prováděno jakékoli přemísťování drůbeže.

Byl-li potvrzen výskyt pseudomoru drůbeže, příslušný orgán
vymezí ohnisko nákazy, ochranné a kontrolované pásmo,
nařídí, aby

všechna drůbež a holubi v ohnisku nákazy byli pod veterinární kontrolou na místě utraceni způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
všechny kadávery byly pod veterinární kontrolou neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
živočišné produkty, pocházející od drůbeže v ohnisku nákazy, byly neškodně odstraněny způsobem, vylučujícím možnost šíření původce nákazy,
byla provedena očista a dezinfekce prostorů, v nichž byla chována drůbež, přístupů k nim, dopravních prostředků a zařízení i všech předmětů, které mohou být nositeli původce nákazy,
prostory, v nichž byla chována drůbež, zůstaly vyprázdněné nejméně 30 dnů po provedení závěrečné dezinfekce ohniska nákazy.

Návrh

VYHLÁŠKA

Ministerstva zemědělství ze dne ..........

o veterinárních požadavcích

na živočišné produkty

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 78 se zřetelem k ustanovením § 18 odst. 5, § 19 odst. 1, § 20 odst. 7, § 21 odst. 6, § 22 odst. 2, § 23 odst. 4, § 24 odst. 2, § 25 odst. 1, § 27 odst. 4, § 53 odst. 5 a § 75 odst. 3 zákona č. ../1998 Sb., o veterinární péči a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (veterinární zákon, dále jen "zákon"):

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

Tato vyhláška upravuje podrobněji

veterinární podmínky a požadavky, stanovené pro získávání, výrobu, zpracovávání, ošetřování, balení, skladování a přepravu živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu (dále jen "zacházení se živočišnými produkty"),
prohlídku jatečných zvířat a masa a veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů,
rozhodování orgánů veterinární správy o použitelnosti (poživatelnosti) živočišných produktů.

§ 2 Základní pojmy

Pro účely této vyhlášky se rozumí

velkými jatečnými zvířaty skot včetně telat, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci včetně hříbat;
malými jatečnými zvířaty selata, jehňata, kůzlata, drůbež a králíci;
jinými zvířaty ostatní zvířata, jejichž maso je určeno k výživě lidí;
celým zvířetem mrtvé (poražené) zvíře, z něhož nebylo nic odděleno;
celým tělem zvířete tělo jatečného nebo jiného zvířete bez orgánů a ostatních částí, jde-li o skot, ovce, kozy, koně, osly a jejich křížence, králíky a nutrie, popřípadě i prasata, po stažení kůže, a jde-li o drůbež, po oškubání;
masem všechny části těla zvířete, určené k výživě lidí;
orgány vnitřní orgány, jazyk, mozek, mícha, vemeno krav, ovcí a koz a varlata býků;
vnitřními orgány orgány dutiny hrudní a břišní, popřípadě tělní, určené k výživě lidí;
změněnými částmi části masa nebo orgánů patologicky nebo jinak změněné, jež je možno oddělit od ostatního masa nebo orgánů;
ostatními částmi všechny části jatečného nebo jiného zvířete, které nejsou určeny k výživě lidí;
separovaným masem maso mechanicky oddělené od kosti;
dávkou (šarží) výrobky téhož druhu, vyrobené nejvýše v průběhu jedné pracovní směny za podmínek, které lze pokládat za stejné, zejména z týchž surovin, stejným technologickým postupem a na témž výrobním zařízení;
zásilkou zboží přepravované jedním dopravním prostředkem a uvedené na jedné přepravní listině, popřípadě i provázené jedním veterinárním osvědčením;
provozem pracoviště, na němž se zachází se živočišnými produkty;
jatkami specializovaný provoz, schválený pro porážení a jatečné zpracování jatečných zvířat;
jatkami s malou kapacitou jatky, v nichž se poráží nejvýše 12 velkých dobytčích jednotek (dále jen "VDJ") za týden a nejvýše 600 VDJ za rok (jeden kus skotu nebo jeden kůň, osel nebo jejich kříženec = 1 VDJ, jedno prase = 0,2 VDJ, jedna ovce = 0,1 VDJ, jedno sele nebo jedno jehně = 0,05 VDJ,jeden kus drůbeže do hmotnosti 5 kg a jeden králík = 0,01 VDJ, jeden kus drůbeže nad 5 kg hmotnosti = 0,05 VDJ).

§ 3

(1) Živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné, jestliže

byly získány ze zdravých zvířat nebo vyrobeny ze zdravotně nezávadných surovin za dodržení stanovených podmínek,
neobsahují patogenní mikroorganismy, toxiny, parazity, látky s nežádoucími biologickými účinky, radioaktivní a jiné cizorodé látky (dále jen "patogenní činitel") v množství přesahujícím stanovené limitní hodnoty^³⁹⁾, popřípadě - nebyly-li tyto hodnoty stanoveny - v takovém množství, aby mohly při správném zacházení a přípravě poškodit nebo ohrozit zdraví lidí nebo zvířat,
nemají narušené nebo změněné smyslové vlastnosti.

(2) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, nelze s výjimkou léčení podávat biologicky aktivní látky, které mají androgenní, estrogenní, gestagenní, thyreostatický nebo beta adrenergní účinek.

§ 4

(1) Potraviny živočišného původu jsou

poživatelné, odpovídají-li požadavkům uvedeným v § 3 této vyhlášky,
podmíněně poživatelné, nesplňují-li některý z požadavků uvedených v § 3 této vyhlášky, avšak za podmínek stanovených touto vyhláškou, anebo okresní nebo městskou veterinární správou (dále jen "okresní veterinární správa"), zejména po zvláštní úpravě, jsou způsobilé k využití pro výživu lidí,
nepoživatelné, nesplňují-li některý z požadavků uvedených v § 3 této vyhlášky a nejsou-li podle této vyhlášky, anebo rozhodnutí okresní veterinární správy způsobilé k využití pro výživu lidí.

(2) Nepoživatelné jsou zejména potraviny živočišného původu, které

jsou vyloučeny z využití pro výživu lidí z nákazových nebo epidemiologických důvodů,
obsahují patogenní činitele v množství škodlivém pro zdraví lidí,
jsou změněné, vzbuzují odpor nebo jsou jinak znehodnocené natolik, že je vyloučeno jejich využití pro výživu lidí,
jsou neznámého nebo podezřelého původu,
nejsou z jiných důvodů ani po zvláštní úpravě nebo splnění jiných podmínek způsobilé k využití pro výživu lidí.

§ 5 Státní veterinární dozor

(1) Státní veterinární dozor se provádí

na jatkách v průběhu prohlídky jatečných zvířat,
v ostatních provozech, v nichž se zachází se živočišnými produkty, v závislosti na rozsahu výroby, druhu výrobků a velikosti rizika z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti, jakož i se zřetelem na úroveň a účinnost vlastní kontroly provozovatele, nejméně však jednou měsíčně.

(2) Při výkonu státního veterinárního dozoru se odebírají vzorky zejména tehdy,

je-li jejich odběr součástí metodických postupů při vyšetřování a posuzování živočišných produktů, především při prohlídce jatečných zvířat a masa, při pohraniční veterinární kontrole a při veterinární kontrole v místě určení,
vzniknou-li jakékoli pochybnosti o zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.

(3) Podrobnosti postupu při odběru vzorků a údaje, jež obsahuje protokol o jejich odběru, jsou stanoveny v příloze č. 1 této vyhlášky, nejvyšší přípustné hodnoty mikroorganismů v surovinách a krmivech živočišného původu jsou stanoveny v příloze č. 2 této vyhlášky.

ČÁST PRVNÍ

VETERINÁRNÍ PODMÍNKY ZACHÁZENÍ SE ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY

HLAVA PRVNÍ

OBECNÉ PODMÍNKY

§ 6

(1) Provozy, v nichž se zachází s potravinami živočišného původu, musí být umístěny, uspořádány a vybaveny tak, aby nedocházelo ke znečištění a kontaminaci těchto produktů a aby byly tyto produkty zpracovávány, ošetřovány a skladovány podle stanovených hygienických režimů a technologických postupů a ve vhodných mikroklimatických podmínkách.

(2) Prostory, určené pro zacházení s potravinami živočišného původu, musí mít

podlahy, povrchy stěn, stropy, popřípadě vnitřní plochy zastřešení, dveře a rámy oken snadno čistitelné a dezinfikovatelné, vyrobené z dobře udržovatelných, hladkých, nepropustných a nekorodujících materiálů, které nepůsobí nepříznivě na zdravotní nezávadnost potravin;
podlahy konstruované tak, aby umožňovaly snadný a přímý odtok vody do kanalizačních vpustí. Odvod kondenzátu musí být sveden přímo do kanalizačního vedení;
stěny s povrchem omyvatelným do výše nejméně 2 m, na porážkách do výše nejméně 3 m, v chladírnách a mrazírnách alespoň do výše uskladňovaných potravin;
oblé spojnice stěn, jakož i stěn s podlahou, a zkosené okenní parapety;
veškeré rozvody vedeny skrytě pouze s vyústěním nezbytně nutných přípojek;
dostatečnou přirozenou nebo mechanickou ventilaci a výměnu, popřípadě i filtraci a úpravu vzduchu, aby v závislosti na teplotě a technologickém procesu bylo zajištěno udržování relativní vlhkosti pod rosným bodem, aby nedocházelo ke kondenzaci vodních par a aby byly odstraněny nežádoucí pachy, pára, kouř a jiné nečistoty z ovzduší;
dostatečné přirozené nebo umělé osvětlení;
dostatečný počet vhodně umístěných a vybavených zařízení na mytí, sušení a dezinfekci rukou s tekoucí pitnou, studenou a teplou vodou, popřípadě vodou předmíchanou na přiměřenou teplotu, která nejsou ovladatelná ručně, a zařízení na čištění a dezinfekci nástrojů, nářadí, nádob a pracovních pomůcek s tekoucí vodou o teplotě alespoň 82 °C, jakož i dostatečný počet toalet se splachovacím zařízením a šaten pro zaměstnance umístěných tak, aby byl vyloučen přímý vstup z těchto míst na pracoviště;
vhodné místnosti pro expedici výrobků;
vhodné místnosti pro mytí, dezinfekci a skladování vratných a nevratných obalů, přepravek, provozních a skladovacích nádob;
uzamykatelnou místnost pro ukládání čistících a dezinfekčních prostředků;
prostory a zařízení k čištění a dezinfekci dopravních prostředků;
kafilerní box (trezor);
zařízení k odvádění tekutých a pevných odpadů.

(3) Za dostatečné se považuje osvětlení o intenzitě 540 luxů (50 stopových kandel) v místech veterinárního vyšetřování potravin živočišného původu, 220 luxů (20 stopových kandel) v místech výkonu jednotlivých pracovních činností a 110 luxů (10 stopových kandel) v ostatních prostorech.

(4) Není-li stanoveno jinak, nesmí být teplota vyšší než 25 °C v teplých provozech, vyšší než 4 °C v chladírnách, vyšší než –12 °C v provozních mrazírnách, vyšší než -18 °C ve skladovacích mrazírnách a vyšší než 12 °C v ostatních provozech, v nichž se zachází s potravinami živočišného původu.

§ 7

(1) Technologická zařízení, stroje, nástroje, nářadí, nádoby a pracovní pomůcky, které přicházejí do styku s potravinami živočišného původu, musí být konstruovány a vybaveny tak, aby

jejich povrchy byly hladké, snadno omyvatelné a dezinfikovatelné,
nepodléhaly korozi a nepůsobily nepříznivě na zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu.

(2) Technologická zařízení, stroje, nástroje, nářadí, nádoby a pracovní pomůcky, vyrobené s použitím dřeva, lze používat jen

při výrobních operacích, při nichž je to nutné z technologických důvodů a není nebezpečí kontaminace výrobků,
v prostorech, v nichž tyto předměty přicházejí do styku pouze s hygienicky balenými potravinami živočišného původu.

§ 8

(1) Provozy, v nichž se zachází s potravinami živočišného původu, musí být dostatečně zásobeny pitnou vodou pod tlakem a vybaveny zařízením pro výrobu dostatečného množství teplé vody.

(2) Páru a led, používané při zacházení s potravinami živočišného původu, lze vyrábět jen z pitné vody.

(3) Užitkovou vodu lze používat pouze k výrobě páry k technickým účelům, k ochlazování chladícího zařízení, k čištění nádvoří a komunikací, k hašení požárů, popřípadě k jiným podobným účelům, při nichž nemůže dojít ke kontaminaci potravin živočišného původu. Rozvod užitkové vody musí být oddělen od rozvodu pitné vody a zřetelně označen.

§ 9

(1) Prostory a zařízení, určené k zacházení s potravinami živočišného původu za stanovených podmínek, zejména varná, udírenská, pasterační, sušárenská, chladírenská a mrazírenská zařízení, musí být vybaveny spolehlivými přístroji a čidly pro měření, kontrolu a registraci požadovaných podmínek a hodnot.

(2) Zařízení pro kontinuální pasteraci musí být vybavena automatickým systémem, který vylučuje možnost nedostatečného zahřátí a zajišťuje, aby nedošlo ke smísení pasterovaných a nepasterovaných výrobků.

(3) K výrobě kouře pro uzení potravin živočišného původu se používá zdravé, chemicky neošetřené dřevo. Není-li vyvíječ kouře součástí udící komory, musí být umístěn mimo udící prostor. Podmínky, za nichž probíhá vývoj kouře a vlastní uzení, musí být kontrolovány tak, aby výrobek neobsahoval patogenní činitele v takovém množství, v němž by mohly poškodit nebo ohrozit zdraví lidí.

§ 10

Balení potravin živočišného původu

(1) Není-li balení potravin živočišného původu součástí výrobní linky, provádí se v hygienicky vyhovujících prostorech, oddělených od výrobních a skladovacích prostorů.

(2) Jako vratné mohou být používány jen obaly, vyrobené z nekorodujícího, dobře čistitelného a dezinfikovatelného materiálu, jejichž opakované použití nepůsobí nepříznivě na zdravotní nezávadnost potravin živočišného původu.

§ 11 Přeprava potravin živočišného původu

(1) Dopravní prostředky, používané k přepravě potravin živočišného původu, musí mít stěny a jiné části, které přicházejí do styku s přepravovanými potravinami, s hladkým, snadno omyvatelným a dezinfikovatelným povrchem, nepodléhajícím korozi a nepůsobícím nepříznivě na zdravotní nezávadnost přepravovaných potravin.

(2) Dopravní prostředky, uvedené v odstavci 1, nesmí být používány k přepravě živých zvířat, zvěřiny v kůži nebo peří a konfiskátů živočišného původu, popřípadě i jiných surovin a výrobků, které by mohly způsobit znečištění nebo kontaminaci přepravního prostoru.

(3) Jde-li o přepravu potravin živočišného původu, které lze skladovat jen při stanovené teplotě, musí být přepravní prostor dopravního prostředku vybaven registračním teploměrem. V průběhu přepravy nesmí dojít ke zvýšení teploty přepravovaných potravin o více než 2 °C.

(4) Balené a nebalené potraviny živočišného původu lze přepravovat v jednom dopravním prostředku, jen pokud je zajištěno jejich bezpečné fyzické oddělení.

§ 12

(1) Těla, půlky a čtvrtě velkých jatečných zvířat, popřípadě půlky dělené nejvýše na tři části, se přepravují jen zavěšené na závěsném zařízení, vyrobeném z materiálu nepodléhajícího korozi a umístěném tak vysoko, aby se maso nedotýkalo podlahy. To neplatí pro přepravu mraženého, hygienicky baleného masa a pro leteckou přepravu, je-li letadlo vybaveno jiným vhodným zařízením pro uložení přepravovaného masa.

(2) Těla malých a jiných jatečných zvířat, ostatní části a vnitřnosti se přepravují buď zavěšené, anebo v kontejnerech, přepravkách či nádobách, vyrobených z materiálu nepodléhajícího korozi a uložených na policích, podložkách nebo rohožích. Jsou-li přepravky a nádoby ukládány v přepravním prostoru na sebe, nesmí se jejich dna dotýkat potravin živočišného původu uložených ve spodních přepravkách nebo nádobách. Nejsou-li přepravky a nádoby opatřeny víkem, musí být přepravované potraviny hygienicky zakryty.

(3) Volně ložené tekuté, granulované nebo práškové potraviny živočišného původu se přepravují v uzavíratelných sběrných nádržích, cisternách nebo kontejnerech, které slouží výlučně k přepravě těchto potravin a jsou označeny viditelným a nesmazatelným nápisem, obsahujícím údaj o druhu přepravovaných potravin. Konce nasávacích hadic musí být zabezpečeny před znečištěním v průběhu přepravy.

§ 13

(1) Rampy určené k nakládání a vykládání potravin živočišného původu se musí pravidelně čistit a dezinfikovat. Jsou-li určeny k manipulaci s nebalenými potravinami živočišného původu, musí být zakryté ze všech stran; jinak stačí, aby byly alespoň kryté.

(2) Přepravní prostory a kontejnery, přepravky, nádoby, police, podložky a rohože se čistí každodenně. Jde-li o přepravu masa, masných výrobků, mléka, mléčných výrobků, tuků, polotovarů a hotových jídel, které nejsou baleny tak, aby byly zcela chráněny před nežádoucím působením vnějších vlivů nebo které mohou svými vlastnostmi působit nepříznivě na jiné přepravované zboží, čistí se podle potřeby i před opětovným naložením.

(3) Při přepravě zdravotně závadných potravin živočišného původu, popřípadě i v jiných odůvodněných případech se provádí dezinfekce, a to podle pokynů okresní veterinární správy. Dezinfikují se veškeré součásti dopravního prostředku a předměty, které přišly do styku s přepravovanými potravinami, jakož i oděv a obuv osob, které se podílely na přepravě a na provádění dezinfekce.

§ 14

Ustanovení 6 až 13 této vyhlášky platí pro zacházení s ostatními živočišnými produkty přiměřeně se zřetelem na druh, vlastnosti a účelové určení těchto produktů.

§ 15

(1) O vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů je třeba požádat alespoň 12 hodin před jejich nakládáním, a jde-li o skladované produkty, k jejichž posouzení je třeba provést laboratorní vyšetření, nejméně 14 dní před jejich předpokládaným odesláním.

(2) Veterinární osvědčení k přepravě živočišných produktů osvědčuje údaje, týkající se odesílatele a příjemce, přepravovaných produktů (druh, hmotnost, datum výroby, výsledek veterinárního posouzení, datum a hodina vyskladnění, teplota apod.), jejich výrobce a dopravního prostředku.

(3) Doba platnosti veterinárního osvědčení činí 24 hodin. To neplatí, jestliže okresní veterinární správa stanovila vzhledem k trvání doby přepravy jinou dobu platnosti a vyznačila ji ve veterinárním osvědčení.

§ 16 Pravidla osobní hygieny

Při zacházení s potravinami živočišného původu je třeba dodržovat zásady hygieny provozu a osobní hygieny, zejména

dbát na osobní čistotu, několikrát v průběhu pracovního dne si mýt ruce tekutým mýdlem nebo jiným vhodným prostředkem a dezinfikovat je vhodným dezinfekčním prostředkem, jmenovitě před každým znovuzapočetím práce, po každém znečištění a po každém použití toalety,
nosit čistý pracovní oděv, obuv, pokrývku hlavy, popřípadě i rukavice, v případě nutnosti i přikrývku šíje světlé barvy, a podle potřeby je měnit i v průběhu pracovního dne,
dbát na to, aby se s potravinami živočišného původu zacházelo v souladu s veterinárními požadavky na ně a aby při zacházení s nebalenými potravinami nedocházelo k jejich bezprostřednímu styku s nekrytou částí hlavy a šíje,
neodkládat osobní svršky a předměty osobní potřeby v provozních prostorech a udržovat čistotu a pořádek na pracovišti,
zdržet se jídla, pití, kouření a žvýkání nebo jiného nehygienického chování na pracovišti, na němž se zachází s potravinami živočišného původu,
neopouštět prostory provozu v pracovním oděvu a pracovní obuvi,
mít zdravotní průkaz a hlásit neprodleně každé onemocnění přenosnou nemocí.

HLAVA DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY

Oddíl 1

Provozy určené k zacházení s masem a masnými výrobky

§ 17 Jatky

Jatky musí mít

rampy k vykládání zvířat;
stáje a jiné prostory, vhodné k ustájení jatečných zvířat a vybavené zařízením k jejich napájení, podle potřeby i krmení. Podlahy a stěny stájí musí být snadno omyvatelné a dezinfikovatelné, konstruované z nepropustného a odolného materiálu;
vhodné prostory k porážení jatečných zvířat včetně oddělených částí k omračování a vykrvování zvířat. Jsou-li v prostorech hovězí porážky porážena též prasata a nejsou-li porážena časově odděleně, musí být porážena v odděleném prostoru. Prostory k paření, odštětinování, dočišťování a opalování prasat musí být odděleny od porážecí linky, a to buď volným pruhem, širokým nejméně 5 m, anebo stěnou vysokou nejméně 3 m;
oddělené prostory, určené k vyprázdnění, čištění, úpravě a zpracování předžaludků, žaludků a střev a k čištění a zpracování jiných vedlejších produktů porážky;
oddělené místnosti pro opracování a balení vedlejších produktů porážky;
závěsná zařízení, která umožňují provádět všechny pracovní úkony po omráčení zvířete tak, aby maso nepřišlo do styku s podlahou;
visutou dráhu k další vnitropodnikové přepravě masa;
oddělené chladírny pro maso poživatelné a maso podmíněně poživatelné, vybavené zařízením, které nepodléhá korozi a zabezpečuje, aby čerstvé maso nepřicházelo při přepravě nebo skladování do styku s podlahou a stěnami;
uzamykatelné prostory pro umístění nemocných a z nemoci podezřelých jatečných zvířat a pro jejich porážení;
uzamykatelné chlazené prostory pro uskladňování pozastaveného masa;
vhodné prostory pro skladování vedlejších produktů porážky a pro skladování obsahu předžaludků, jakož i hnoje, pokud se na jatkách skladuje.

§ 18 Jatky s malou kapacitou

(1) Jatky s malou kapacitou musí mít

kryté stájové prostory, zůstávají-li jatečná zvířata na jatkách přes noc,
přiměřený porážkový prostor s oddělenými částmi, určenými k omračování a k vykrvování zvířat,
závěsná zařízení, která umožňují provádět všechny pracovní úkony po omráčení zvířete tak, aby maso nepřišlo do styku s podlahou, a přepravovat teplé maso v půlkách nebo čtvrtích jen ve visu,
chladírenský prostor s dostatečnou kapacitou,
uzamykatelný chlazený prostor (box) pro uskladňování pozastaveného masa,
vhodný prostor pro skladování vedlejších produktů porážky, obsahu předžaludků a hnoje, pokud se na jatkách skladuje.

(2) V prostoru porážky nelze vyprazdňovat a čistit žaludky a střeva, ani skladovat kůže, rohy, paznehty nebo štětiny.

(3) Nemocná a z nemoci podezřelá jatečná zvířata mohou být porážena na jatkách s malou kapacitou pouze se souhlasem a za přímého dohledu okresní veterinární správy.

§ 19 Drůbeží jatky

Drůbeží jatky musí mít

krytý, snadno čistitelný a dezinfikovatelný prostor k příjmu jatečné drůbeže a její prohlídce před poražením,
porážkový prostor uspořádaný tak, aby bylo omračování a vykrvování drůbeže prováděno odděleně od jejího napařování a škubání a aby se do porážkového prostoru vstupovalo dveřmi s automatickým zavíráním,
oddělené prostory pro kuchání a pro balení, spojené mezi sebou a s porážecím prostorem dveřmi s automatickým zavíráním,
zařízení na chlazení drůbeže,
uzamykatelný chlazený prostor (box) pro uskladňování pozastaveného masa,
oddělený prostor pro získávání peří, pokud není zpracováváno jako odpad.

§ 20 Provozy, v nichž se vyrábějí masné výrobky

(1) Provozy, v nichž se vyrábějí masné výrobky, musí mít podle povahy výroby a druhu výrobků

oddělené chladírny pro příjem a uchovávání surovin, pro solení a nakládání masa, pro polotovary a hotové výrobky,
bourárnu,
oddělené prostory pro

přípravu surovin, mělnění, míchání a narážení,
uzení a ováření,
vařenou výrobu,
výrobu a ošetření konzerv včetně zařízení na hygienickou přepravu obalů, jejich čištění před naplněním i po hermetickém uzavření, pro chlazení a osušení po autoklávování,
balení a expedici,
výrobu, sušení a zrání syrových, tepelně neopracovaných výrobků, určených k přímé spotřebě,
výrobu polotovarů a hotových jídel,
krájení, porcování a balíčkování masných výrobků,
balíčkování masa,
praní, máčení a další úpravu přírodních střev,
tavení (škvaření) tuků,
skladování obalových materiálů.

(2) Se souhlasem okresní veterinární správy lze

některé činnosti, pro něž se jinak vyžadují oddělené prostory, provádět v témž prostoru,
v provozu zpracovávat také maso jiných zvířat.

§ 21 Provozy určené pro zacházení se zvěřinou

(1) Provozy, v nichž se zachází se zvěřinou, musí mít

chladírnu pro příjem celých těl zvěře,
vhodné prostory pro jejich veterinární vyšetření a podle potřeby pro jejich kuchání, stahování, škubání, bourání a porcování, jakož i pro balení a expedici zvěřiny,
chladírnu, popřípadě i mrazírnu pro skladování zvěřiny.

§ 22 Provozy určené pro zacházení s produkty rybolovu

(1) Provozy, v nichž se zachází s produkty rybolovu, musí mít vhodné oddělené prostory pro chlazení a skladování suroviny, pro čištění a stahování kůže, pro pečení, uzení, marinování, porcování, balení a skladování hotových výrobků.

(2) Filetování, plátkování a další zpracování se provádí na místech oddělených od míst usmrcování, odřezávání hlav a kuchání. Solení se provádí na místech oddělených od míst provádění jiných činností.

Oddíl 2

§ 23 Provozy určené k získávání mléka

Dojírny a provozy, v nichž se skladuje a zchlazuje mléko, musí být

prostorově odděleny od možných zdrojů znečištění a kontaminace mléka,
vybaveny dojícím zařízením, trvale udržovaným v řádném hygienickém a funkčním stavu, kontrolovaným před každým dojením, a zařízením na chlazení mléka.

§ 24 Provozy určené k ošetřování a zpracování mléka

(1) Provozy, v nichž se ošetřuje a zpracovává mléko (dále jen "mlékárna"), musí mít se zřetelem na činnosti, které se v mlékárně provádějí,

prostory pro

skladování mléka a tekutých mléčných výrobků,
skladování jednorázových obalů a surovin k jejich zhotovení, anebo pro skladování, mechanické čištění a dezinfekci lahví a jiných obalů, určených k opakovanému použití,
výrobu sýrů, mražených a ostatních mléčných výrobků, v nichž je zajištěno dodržení hygienických a technologických podmínek, požadovaných pro daný výrobek,

zařízení

umožňující mechanické plnění obalů a jejich automatické uzavírání po naplnění s výjimkou konví a cisteren,
na chlazení mléka a tekutých mléčných výrobků,
na tepelné ošetření mléka, zahrnující automatický regulátor teploty, registrační zapisovací teploměr, automatický bezpečnostní systém, bránící nedostatečnému zahřátí, a vhodný bezpečnostní systém s automatickou regulací, nedovolující smíchání pasterovaného nebo sterilovaného mléka s mlékem nedostatečně zahřátým,

odstředivky nebo jiné vhodné přístroje pro fyzikální čištění mléka,
vhodné nádoby pro skladování syrového a standardizovaného mléka,
zařízení na chlazení, popřípadě i mrazení, na balení a skladování mražených mléčných výrobků a na sušení a balení sušených mléčných výrobků.

(2) V mlékárně, která vyrábí výrobky určené pro kojeneckou a dětskou výživu, musí být

činnosti spojené s výrobou, skladováním a expedicí těchto výrobků zcela oddělené od ostatního provozu,
prováděna kontrola každé dávky (šarže) těchto výrobků.

(3) Nádoby a cisterny, používané při svozu mléka, musí být po každém vyprázdnění vyčištěny a po skončení denního provozu dezinfikovány; zároveň s cisternami se čistí jejich příslušenství pro nasávání a vypouštění mléka.

(4) Odstředivkové kaly se neškodně odstraňují. Jejich využití je možné pouze se souhlasem okresní veterinární správy.

§ 25 Provozy určené pro zacházení s vejci

(1) Provozy, v nichž se ošetřují a zpracovávají vejce, musí mít

prostory

k oddělenému skladování vajec a vaječných výrobků, podle potřeby s chladícím a mrazícím zařízením,
pro vytloukání a shromažďování skořápek a zařízení pro přepravu vaječných obsahů,
pro skladování obalů a surovin k jejich zhotovení,

zařízení

na čištění a dezinfekci vajec,
k okamžitému odstraňování a oddělenému skladování skořápek, vajec a vaječných výrobků, nezpůsobilých k využití pro výživu lidí, podle potřeby i vhodné zařízení k rozmrazování mražených výrobků, určených k dalšímu zpracování nebo úpravě, je-li součástí technologického postupu.

(2) Probíhá-li pasterace v uzavřeném systému, může být prováděna v prostorech, uvedených v odstavci 1 písm. a) č.2, jinak jen v samostatných, oddělených prostorech.

(3) K balení vajec nelze opakovaně používat prvotní obaly.

Obaly a cisterny, určené pro přepravu vaječné hmoty, musí být neprodleně po vyprázdnění vyčištěny a dezinfikovány.

§ 26 Provozy určené pro zacházení s včelími produkty

Provozy, v nichž se zpracovávají včelí produkty, musí mít vhodné prostory a zařízení pro příjem, úpravu, zpracovávání, plnění, označování, balení, skladování a expedici výrobků, pro mytí a skladování obalů a pro skladování čistících a dezinfekčních prostředků.

HLAVA TŘETÍ

PODMÍNKY PRODEJE ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

Tržnice a tržiště

§ 27

(1) Maso velkých jatečných zvířat lze prodávat v tržnicích a na tržištích, jen pochází-li ze zvířat poražených na jatkách a bylo-li veterinárně vyšetřeno, posouzeno a označeno.

(2) Zvěřina musí být provázena veterinárním osvědčením.

(3) K prodeji malých jatečných a jiných zvířat a vajec je třeba osvědčení okresní veterinární správy o splnění veterinárních podmínek, k prodeji živých ryb doklad, kde byly posledně sádkovány.

(4) Zabíjení a další opracování malých jatečných a jiných zvířat, jakož i dělení a prodej masa jsou možné jen v tržnicích, které mají pro tyto účely vhodné prostory a podmínky.

§ 28

(1) V tržnicích a na tržištích musí být vedle nádob na odpadky také nádoby opatřené uzávěrem a žlutým pruhem, popřípadě jiné vhodné zařízení pro ukládání konfiskátů živočišného původu.

(2) Provozovatel tržnice a pořadatel trhu musí zajistit včasné odstranění konfiskátů živočišného původu a čištění a dezinfekci nádob, popřípadě jiného vhodného zařízení, uvedeného v odstavci 1.

§ 29 Prodej podmíněně poživatelných potravin živočišného původu

(1) Potraviny živočišného původu, které byly posouzeny jako podmíněně poživatelné, méněhodnotné a určené k prodeji, lze prodávat jen v prodejně, zvenčí i uvnitř zřetelně označené jako prodejna, vyhrazená pro prodej těchto potravin (nucený výsek), a nesmí v ní být prodávány jiné potraviny.

(2) Prodejna musí mít vyhovující prostory a zařízení pro chlazení, bourání a prodej masa, pro čištění a dezinfekci nástrojů, nářadí, nádob a pracovních pomůcek a pro osobní hygienu zaměstnanců.

(3) Potraviny živočišného původu, uvedené v odstavci 1, musí být uvedeny do prodeje neprodleně po dodávce; nebyly-li prodány do 48 hodin, musí být znovu veterinárně vyšetřeny. Nesmí být prodávány v mletém stavu, ani být použity pro účely poskytování stravovacích služeb, anebo jako suroviny pro zpracování do výrobků, určených pro výživu lidí.

Prodej živočišných produktů, určených ke krmení zvířat

§ 30

(1) Nativní a mražená krmiva lze skladovat a prodávat pouze ve vyhrazených prodejnách.

(2) V prodejně potravin lze skladovat a prodávat jen ostatní krmiva pro zvířata (konzervy, suchá krmiva apod.), a to na vyhrazeném a zřetelně označeném místě.

(3) Na obalu určeném pro spotřebitele musí být zřetelně označeno, že jde o výrobky, určené ke krmení zvířat.

§ 31

(1) Odpady živočišného původu, určené ke krmení zvířat (dále jen "krmné odpady"), lze uvádět do oběhu jen z provozů, v nichž jsou vytvořeny a dodržovány veterinární podmínky a požadavky na jejich třídění, ukládání, tepelné zpracování nebo jinou úpravu, jakož i na jejich výdej.

(2) Krmné odpady

se uchovávají

ve viditelně označených, nepropustných, dobře čistitelných a dezinfikovatelných nádobách, opatřených uzávěrem,
v uzamykatelných místnostech s teplotou do 10 °C,
v jiných vhodných zařízeních (silech, kontejnerech apod.),

musí být spolehlivě zajištěny před znehodnocením a nesmí znečišťovat místo a okolí.

(3) Vydávat krmné odpady v jiném než vařeném stavu lze jen se souhlasem okresní veterinární správy.

ČÁST DRUHÁ

VETERINÁRNÍ POŽADAVKY NA ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY

HLAVA PRVNÍ

OBECNÉ POŽADAVKY

§ 32

(1) Při zacházení se živočišnými produkty musí být dodržovány zásady správné výrobní praxe.

(2) Nevyžaduje-li se jiné ošetření, nesmí zpracovávané suroviny dosáhnout v průběhu výrobního procesu teploty vyšší než 7 °C; hotové výrobky se bezprostředně po ukončení výrobního procesu zchlazují na teplotu do 4 °C.

(3) Živočišné produkty, které jsou určeny k dalšímu zpracování a nebyly stejně posouzeny z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti, musí být skladovány a zpracovávány prostorově nebo časově odděleně až do doby zpracování do výrobku.

§ 33

(1) Potraviny živočišného původu, určené ke zmrazení, se zmrazují do 24 hodin po zchlazení na teplotu nejméně -12 °C a hlubokozmrazují na teplotu nejméně -18 °C. Zmrazování probíhá při teplotě nejméně -35 °C a rychlosti nejméně 1 cm/hod.

(2) Zmrazené potraviny živočišného původu se uvádějí do oběhu ve spotřebitelském balení a prodávají ve zmrazeném stavu. Pokud výrobce nestanoví jinak, lze je uchovávat při teplotě -12 °C po dobu tří měsíců, při teplotě nejméně -18 °C po dobu šesti měsíců.

(3) Zmrazené potraviny živočišného původu, určené k dalšímu zpracování, se rozmrazují tak, aby byly rozmrazeny nejdéle do 48 hodin na teplotu nejvýše 2 °C; po rozmrazení musí být ihned upotřebeny. Opětovné zmrazování je možné, jen je-li součástí stanoveného technologického postupu.

(4) Nezmrazené potraviny živočišného původu nesmí být zmrazovány dodatečně po jejich uvedení do oběhu.

(5) Zmrazené živočišné produkty, určené k dalšímu zpracování, musí být označeny údajem (měsíc, rok) o tom, kdy byly zmrazeny.

§ 34

(1) Tepelně opracované výrobky musí být prohřáty ve všech částech nejméně na teplotu, jejíž účinky odpovídají účinkům teploty 70 °C, působící po dobu nejméně 10 minut.

(2) Výroba, sušení a zrání syrových, tepelně neopracovaných výrobků musí probíhat za řízených klimatických podmínek, zajišťujících vznik a průběh přirozených fermentačních a enzymatických procesů, které dodávají výrobku typické smyslové a fyzikálně chemické vlastnosti a zaručují jeho zdravotní nezávadnost.

(3) Neprodyšně uzavřené, sterilované výrobky (konzervy) musí být prohřáty ve všech částech na teplotu, jejíž účinky odpovídají účinkům teploty 121 °C, působící po dobu nejméně 10 minut, tepelně pasterované výrobky (polokonzervy) na teplotu, jejíž účinky odpovídají účinkům teploty 100 °C, působící po dobu nejméně 10 minut.

(4) Součástí vnitropodnikové kontroly konzerv a polokonzerv je provedení termostatové zkoušky u vzorků z každé výrobní dávky (šarže), a to u konzerv při teplotě 37 °C po dobu sedmi dnů a při teplotě 35 °C po dobu 10 dnů, u polokonzerv při teplotě 37 °C po dobu tří dnů a při teplotě 35 °C po dobu pěti dnů.

(5) Uzené potraviny živočišného původu nesmí být přeuzovány.

(6) Při výrobě výrobků s použitím plísní lze používat jen takové druhy plísní, které při dodržení schváleného technologického postupu nevytvářejí mykotoxiny nejméně do doby určené spotřeby těchto výrobků.

§ 35

(1) Živočišné tuky pro potravní účely s výjimkou másla se získávají z poživatelných tukových tkání jatečných zvířat, a to suchým způsobem, tj. škvařením při teplotě nejméně 100 °C po dobu 15 minut, mokrým způsobem, tj. tavením v páře při teplotě nejméně 70 °C po dobu 30 minut, popřípadě v kontinuálním tavicím systému při teplotě nejméně 80 °C, anebo jiným způsobem schváleným okresní veterinární správou.

(2) Sádlo a škvarky musí být nejpozději do 24 hodin po výrobě vychlazeny na teplotu 5 °C.

HLAVA DRUHÁ

ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

Oddíl 1

Maso jatečných a jiných zvířat a masné výrobky

§ 36

(1) Maso určené k výrobě tepelně neopracovaných výrobků, určených k přímé spotřebě, musí být zmrazeno na teplotu -5 °C po dobu 48 hodin nebo na teplotu -10 °C po dobu 24 hodin.

(2) K docílení přirozené masově červené barvy masných výrobků (probarvení) lze používat jen schválené prostředky. Dusitany a dusičnany se používají ve směsi s jedlou solí, přičemž dusitanová solící směs může obsahovat nejvýše 0,9 % dusitanu sodného nebo draselného, dusičnanová solící směs nejvýše 2,5 % dusičnanu sodného nebo draselného.

(3) Nejde-li o teplé maso, musí být v průběhu bourání a balení trvale udržována uvnitř masa velkých jatečných zvířat teplota do 7 °C, uvnitř masa malých jatečných zvířat teplota do 4 °C; v případě vnitřností musí být trvale udržována teplota do 3 °C.

(4) Zmrazené maso lze použít k výrobě polotovarů, jen pokud

hovězí a telecí maso nebylo skladováno při teplotě -18 °C déle než 18 měsíců, popřípadě při teplotě -12 °C déle než 12 měsíců,
skopové, kozí, drůbeží a králičí maso, maso zvěře z farmového chovu a zvěřina nebyly skladovány při teplotě -18 °C déle než 12 měsíců, popřípadě při teplotě -12 °C déle než devět měsíců,
maso ostatních zvířat nebylo skladováno při teplotě -18 °C déle než šest měsíců, popřípadě při teplotě -12 °C déle než tři měsíce.

(5) Po skončení výroby musí být masné polotovary co nejrychleji zchlazeny na vnitřní teplotu

7 °C, jestliže byly vyrobeny z čerstvého masa (s výjimkou drůbežího a králičího),
4 °C, jestliže byly vyrobeny s použitím drůbežího nebo králičího masa,
3 °C, jestliže byly vyrobeny s použitím vnitřností,
2 °C, jestliže byly vyrobeny s použitím separovaného masa.

§ 37

(1) Mleté maso lze vyrábět jen z čerstvého, vychlazeného masa bez použití masa z kližky a hlavy, krvavého výřezu, vazivových, chrupavčitých a tukových ořezů nebo škrabků, mechanicky separovaného masa, vnitřností, bránice a zmrazeného masa. Musí být vyrobeno a zabaleno v průběhu jedné hodiny, neprodleně vychlazeno na teplotu do 2 °C, udržováno v této teplotě, uvedeno do oběhu v den výroby a prodáno do 24 hodin po dodávce.

(2) V nebaleném stavu lze prodávat mleté maso pouze tehdy, je-li připravováno přímo před spotřebitelem^⁴⁰⁾.

(3) Ke zpracování do masných výrobků nelze použít hrtany, průdušnice, extralobulární průdušky, střeva s výjimkou telecího okruží a vepřových konečnic, močové měchýře a močovody, tukové a vazivové odřezky a škrabky z podkoží a ze sliznice zažívacího a dýchacího ústrojí.

§ 38

(1) Kosti jatečných zvířat, jejichž maso a orgány byly posouzeny jako poživatelné, mohou být využity k získávání separovaného masa jen do 24 hodin po vytěžení. Jinak musí být zmrazeny na teplotu -12 °C a zpracovány do osmi dnů po zmrazení.

(2) K získávání separovaného masa nelze použít hlavy kanců a králíků, kosti končetin (od konce zápěstních a zánártních kloubů), ocasních obratlů prasat a páteřních obratlů skotu, ovcí a koz.

(3) Výsekové kosti musí být vychlazeny na teplotu do 4 °C a dodány do prodeje nebo jiného oběhu do 24 hodin po vytěžení.

(4) Krev určenou pro potravinářské účely lze uvádět do prodeje nejpozději do 24 hodin po vytěžení, a to spotřebitelsky balenou v nepropustných, odolných obalech a vychlazenou na 2 °C.

§ 39

(1) Zvěřina se

zchlazuje na teplotu nejvýše 7 °C, pochází-li ze srstnaté zvěře spárkaté, a na teplotu nejvýše 4 °C, pochází-li z ostatní zvěře srstnaté a ze zvěře pernaté,
skladuje při teplotě do 1 °C nejdéle po dobu 17 dnů, při teplotě do 4 °C ne déle po dobu 12 dnů a při teplotě do 7 °C nejdéle po dobu devíti dnů.

(2) Zvěřina se přepravuje ve stavu vychladlém, vychlazeném nebo zmrazeném; zvěřina pocházející z drobné zvěře srstnaté a ze zvěře pernaté se přepravuje vždy ve stavu vychladlém a zavěšená. Nelze přepravovat zvěřinu znečištěnou, vyhublou, rozstřílenou, napadenou ektoparazity, změněnou rozkladnými procesy nebo z jiných důvodů nepoživatelnou.

(3) Maso zvířat zoologických zahrad a cirkusů, pokládané za zvěřinu, se označuje uvedením druhu zvířat, z něhož pochází. Za zvěřinu se nepovažuje maso psovitých, kočkovitých a lasicovitých šelem a opic, popřípadě i maso dalších zvířat zoologických zahrad a cirkusů, k jehož použití k výživě lidí nedala okresní veterinární správa souhlas.

§ 40

(1) Ryby, korýši, měkkýši a žáby se prodávají buď v živém stavu, anebo se usmrcují bezprostředně před prodejem.

(2) Těla zvířat uvedených v odstavci 1, popřípadě části jejich těl, musí být po získání (usmrcení)

vychlazena do pěti hodin na teplotu do 2 °C, mají-li být uchovávána nejdéle 48 hodin,
zmrazena do 10 hodin na teplotu nejméně -12 °C. Nestanoví-li výrobce jinak, mohou být skladována po dobu jednoho měsíce, při teplotě nejméně -18 °C po dobu šesti měsíců a při teplotě nejméně -25 °C po dobu 12 měsíců.

(3) Mořské ryby a výrobky z nich se zmrazují na teplotu nejméně -20 °C po dobu 24 hodin, jsou-li určeny

ke spotřebě za syrova nebo téměř za syrova (matjesy),
k uzení studeným kouřem, při němž teplota ryby nedosáhne teploty 60 °C v jádře,
k marinování nebo solení, pokud tento proces nezaručuje devitalizaci hlístic,
k jinému, okresní veterinární správou schválenému způsobu úpravy, zaručujícímu devitalizaci hlístic.

(4) Ledované ryby, korýši a měkkýši se uchovávají při teplotě tajícího ledu.

(5) Rozmrazování ryb se provádí volně na vzduchu při teplotě do 7 °C, proudem vzduchu nebo ve vodě při teplotě do 21 °C; vodu k rozmrazování lze použít pouze jednou.

(6) K získávání separovaného masa lze použít jen těla ryb předem vykuchaných.

Oddíl 2

Mléko

§ 41

(1) K mlékárenskému ošetření a zpracování lze dodávat pouze hygienicky získané a stanoveným způsobem ošetřené mléko dojnic, které pocházejí z chovu prostého tuberkulózy a brucelózy a nevykazují příznaky onemocnění, přenosného mlékem na lidi.

(2) Z dodávky mléka k mlékárenskému ošetření a dalšímu zpracování musí být vyloučeno mléko

dojnic v období nejméně 14 dní před otelením a pět dní po otelení,
z prvních střiků,
s vyšším obsahem celkového počtu mikroorganizmů než 200 000 v 1 ml. Kontrola počtu mikroorganizmů a somatických buněk musí být prováděna nejméně dvakrát měsíčně,
s obsahem reziduí inhibičních, pesticidních a kontaminujících látek,
z jiného důvodu nepříznivě ovlivněné ve svém složení a vlastnostech, jakož i smyslově změněné.

(3) Ke zpracování na výrobky, určené pro kojeneckou a dětskou výživu, lze používat zásadně jen mléko nejvyšší jakostní třídy.

§ 42

(1) Při výrobě mléka, dodávaného k mlékárenskému ošetření a dalšímu zpracování, je třeba

dbát o to, aby vemeno bylo před dojením čisté a suché a aby byly struky po skončení dojení dezinfikovány,
kontrolovat před každým dojením stav dojicího a chladícího zařízení,
sledovat zdravotní stav dojnic, zejména jejich mléčných žláz, a vlastnosti nadojeného mléka podle smyslového posouzení prvních střiků,
oddělovat smyslově změněné mléko od ostatního mléka.

(2) Čištění a dezinfekce dojicího zařízení se provádí po každém dojení, chladícího zařízení po každém vyprázdnění.

§ 43

(1) Mléko se čistí bezprostředně po nadojení; čištění nesmí být žádným způsobem urychlováno.

(2) Nadojené mléko se v nejkratší době vychladí, a to na teplotu nejvýše 8 °C, popřípadě - je-li sváženo až druhý den po nadojení - nejvýše 6 °C. Chlazení musí být dokončeno do tří hodin od začátku dojení. Mísí-li se čerstvě nadojené mléko s mlékem dříve nadojeným a zchlazeným, musí být směs neustále promíchávána, aby nedocházelo ke zvýšení teploty nad 10 °C.

V průběhu přepravy nesmí teplota mléka činit více než 10 °C.

Mlékárenské ošetření a zpracování mléka

§ 44

(1) Při mlékárenském ošetření se mléko třídí, čistí, tepelně ošetřuje, popřípadě homogenizuje, a chladí.

(2) Není-li mléko ošetřeno do čtyř hodin po dodávce, musí být zchlazeno na teplotu nepřesahující 5 °C a udržováno v této teplotě až do tepelného ošetření.

(3) Mléko musí být tepelně ošetřeno do 72 hodin po nadojení. Pokud není mléko zpracováno do 36 hodin, nesmí v mléce určeném k výrobě konzumního mléka počet mikroorganismů, stanovený při teplotě 30 °C, činit více než 300 000 v 1 ml.

§ 45

(1) Tepelné ošetření mléka se provádí

pasterací

zahřátím mléka na teplotu nejméně 71,7 °C po dobu 15 sekund,
zahřátím smetany na teplotu nejméně 90 °C,
použitím odlišné kombinace teploty a času, zajišťující stejný pasterační účinek, negativní fosfatázový test a pozitivní reakci peroxidázového testu jako při pasteraci podle bodu 1.,

zahřátím mléka na teplotu nejméně 135 °C po dobu jedné sekundy (UHT),
sterilací mléka v hermeticky uzavřených obalech jeho nepřímým ohřevem na teplotu nad 100 °C po dobu zajišťující splnění požadavku na jeho mikrobiologickou nezávadnost,
jiným způsobem za podmínek stanovených okresní veterinární správou.

(2) Bezprostředně po tepelném ošetření se mléko zchladí na teplotu do 6 °C. V této teplotě musí být udržováno až do expedice i během přepravy.

(3) Mléko tepelně ošetřené při vyšší teplotě, vykazující negativní fosfatázový i peroxidázový test (např. mléko tepelně ošetřené podle odstavce 1 písm. b) nebo c)), může být vyrobeno ze syrového mléka, které bylo termizováno v jiné mlékárně při teplotě 57 až 68 °C po dobu nejméně 15 sekund tak, aby po tomto ošetření vykazovalo pozitivní reakci na fosfatázový test.

(4) Součástí vnitropodnikové kontroly mléka tepelně ošetřeného podle odstavce 1 písm. b) nebo c) musí být provádění termostatové zkoušky u vzorků z každé partie při teplotě 30 °C po dobu 15 dnů, v případě potřeby při teplotě 55 °C po dobu sedmi dnů.

(5) Tavené sýry se vyrábějí při teplotě nejméně 80 °C.

(6) Mléčné výrobky, které nelze skladovat při teplotě vnějšího prostředí, musí být skladovány při teplotě určené výrobcem.

§ 46

(1) Jde-li o výrobky, určené pro kojeneckou a dětskou výživu, musí být

prováděna každodenní smyslová a laboratorní kontrola dodávaného mléka a laboratorní kontrola každé dávky (šarže) výrobků,
expedovány výrobky jen na základě výsledků laboratorního vyšetření vzorků z příslušné dávky (šarže).

(2) Neodpovídá-li dávka (šarže) veterinárním požadavkům, určí způsob využití výrobků okresní veterinární správa.

§ 47 Ovčí, kozí a koňské mléko

(1) Pro ovčí, kozí a koňské mléko platí přiměřeně ustanovení o veterinárních požadavcích na kravské mléko.

(2) Ovčí mléko a ovčí hrudkový sýr lze používat jen jako surovinu k dalšímu zpracování. Ovčí hrudkový sýr může být podle stupně vyzrání expedován k dalšímu zpracování za tři až sedm dní.

§ 48

(1) Syrové vyčištěné mléko a výrobky z tohoto mléka lze prodávat v místě výroby přímo spotřebiteli, jen pokud toto mléko splňuje veterinární požadavky na mléko určené k mlékárenskému ošetření a zpracování, uvedené v ustanoveních 41 až 43 této vyhlášky.

(2) Mléko uvedené v odstavci 1 musí být prodáno týž den, kdy bylo nadojeno. Nedojde-li k jeho prodeji do dvou hodin po nadojení, musí být zchlazeno na teplotu nepřesahující 6 °C.

(3) Mléko uvedené v odstavci 1 musí být prodáváno v místnosti, která je oddělena od stájí a ve které je na viditelném místě upozornění "Syrové mléko, před použitím převařit".

(4) Mléčné výrobky lze vyrábět z mléka uvedeného v odstavci 1 jen v prostorech a za použití technologických zařízení, které odpovídají veterinárním podmínkám, stanoveným pro zacházení se živočišnými produkty.

Oddíl 3

Vejce

§ 49

(1) Vejce musí pocházet ze zdravého chovu. Sbírají se denně a ukládají při nekolísavé teplotě, převyšující 5 °C a nepřevyšující 18 °C, a při relativní vlhkosti 70 až 75 %.

(2) Vejce musí být vytříděna a označena do 96 hodin po snášce.

(3) Označení vajec, určených k uvedení do oběhu, se provádí podle zvláštních předpisů³⁾.

(4) Vejce určená k dalšímu zpracování se zpracovávají nejpozději do 72 hodin po prosvícení; po vytlučení se ihned ošetřují.

(5) Vejce s porušenou skořápkou a neporušenou podskořápkovou blanou nelze uvádět do oběhu. Vaječná hmota, získaná z takových vajec, musí být následně pasterována.

(6) Omývání vajec je možné, je-li součástí schváleného technologického postupu.

(7) Nasezená vejce a vejce s porušenou skořápkou a podskořápkovou blanou jsou nepoživatelná.

§ 50

(1) Do oběhu lze uvádět jen pasterovanou vaječnou hmotu.

(2) Vaječná hmota, která nebyla zpracována bezprostředně po výtluku, musí být neprodleně zchlazena na teplotu do 4 °C a do 48 hodin zpracována, anebo zmrazena.

(3) Průtoková pasterace vaječné hmoty se provádí působením teploty nejméně

57 °C po dobu tří minut,jde-li o pasteraci bílků,
64,5 °C po dobu 150 sekund, jde-li o pasteraci melanže,
65 °C po dobu tří minut, jde-li o pasteraci žloutků,
65 °C po dobu nejméně 15 minut, jde-li o pasteraci neslazené, nesolené a neokyselené melanže a žloutků.

(4) Stacionární pasterace vaječné hmoty se provádí za stálého promíchávání působením teploty nejméně

56 °C po dobu 30 minut, jde-li o pasteraci bílků,
68 °C po dobu 35 minut, jde-li o pasteraci melanže,
65 °C po dobu 30 minut, jde-li o pasteraci žloutků.

(5) Vaječná hmota musí být neprodleně po pasteraci zchlazena na teplotu 4 °C.

(6) Se souhlasem okresní veterinární správy lze ošetřit vaječnou hmotu i jiným způsobem, zajišťujícím její zdravotní nezávadnost.

(7) Při skladování vaječné hmoty nesmí být překročena teplota -18 °C u hluboce zmrazených výrobků, -12 °C u zmrazených výrobků a 4 °C u chlazených výrobků.

§ 51

(1) Pro jiná vejce než slepičí platí přiměřeně ustanovení o veterinárních požadavcích na slepičí vejce.

(2) Jiná vejce musí být v provozu odděleně uskladněna a samostatně zpracovávána.

Oddíl 4

Včelí produkty

§ 52

(1) Do oběhu lze uvádět jen

včelí produkty od včelstva, v němž se nevyskytují mor včelího plodu a hniloba včelího plodu,
včelí med, propolis a mateří kašičku, které pocházejí od zdravého včelstva a neobsahují patogenní činitele v množství škodlivém pro zdraví lidí.

Mateří kašička musí být stabilizována do tří hodin po získání; uchovává se při teplotě 0 °C.

ČÁST TŘETÍ

PROHLÍDKA JATEČNÝCH ZVÍŘAT A MASA A ROZHODOVÁNÍ O JEHO POUŽITELNOSTI

HLAVA PRVNÍ

PROHLÍDKA JATEČNÝCH ZVÍŘAT A MASA

Oddíl 1

Organizace provozu jatek

§ 53

Nakládka, přeprava, vykládka, předporážkové ošetření na jatkách, přísun na porážku, omračování a vykrvování jatečných zvířat musí být prováděny tak, aby u zvířat nedocházelo ke stresu a aby jim nebyla způsobována bolest.

§ 54

Zvířata použitá k pokusným účelům nebo k výrobě sér a očkovacích látek mohou být dodána na jatky, jestliže

nejeví reakce po očkování,
uplynulo nejméně sedm dní po jejich očkování, anebo 21 dní po jejich očkování, byla-li zvířata očkována živými mikroorganismy.

§ 55

(1) Jatečná zvířata dodaná na jatky musí být stanoveným způsobem označena a provázena veterinárním osvědčením a ostatními průvodními listinami, do nichž provozovatel jatek zaznamená každé další označení zvířat po jejich příjmu na jatkách. Provozovatel jatek předá veterinární osvědčení veterinárnímu lékaři okresní veterinární správy (dále jen "úřední veterinární lékař") a předloží mu ostatní průvodní listiny ke kontrole.

(2) Zvířata musí být při příjmu na jatkách označována a ustájena tak, aby bylo možno kdykoli zjistit místo jejich původu a den jejich příjmu. Prostor, v němž byla po příjmu ustájena, nesmí již opustit, aby od vykládky do porážky nedošlo k mísení zvířat pocházejících z různých stájí, kotců, klecí a beden.

(3) Drůbež a králíci se ponechávají pro zklidnění po dobu nejméně 15 minut v přepravním prostoru dopravního prostředku, anebo v přepravní kleci uložené ve zvláštní místnosti, jež byla určena pro tento účel.

§ 56

(1) Jatečná zvířata, ustájená na jatkách, musí být řádně ošetřována a napájena, v případě ustájení trvajícího déle než 24 hodin také krmena a dojnice vydojeny. Při volném ustájení musí být plemeníci a plemenice ustájeni odděleně.

(2) Délku odpočinku zvířat před porážkou určí úřední veterinární lékař se zřetelem na druh a stav zvířat, na způsob a dobu přepravy a na místní podmínky. Zvířata přepravovaná v klecích či bednách se porážejí co nejdříve.

(3) Nemocná, vyčerpaná a sající zvířata se porážejí do dvou hodin po příjmu.

(4) Drůbež a králíci, kteří nebyli poraženi v den příjmu, musí být poraženi na počátku pracovní směny následujícího dne. Nesmí být ponecháváni na jatkách přes dny pracovního volna a klidu.

§ 57

(1) Provozní prostory a zařízení se čistí a dezinfikují podle potřeby a po ukončení pracovního dne. Provozní prostory a zařízení, použité při manipulaci se zvířaty nemocnými nákazou zvířat, podezřelými z nákazy zvířat nebo podezřelými z nakažení se čistí a dezinfikují podle pokynů úředního veterinárního lékaře.

(2) Pro jatky s malou kapacitou určí okresní veterinární správa v dohodě s provozovatelem jatek porážecí dny a hodiny. Provozovatel těchto jatek předem uvědomí okresní veterinární správu o původu, počtu a předpokládané době porážky jatečných zvířat, aby mohlo být provedeno před porážkou jejich vyšetření zaživa a aby byl úřední veterinární lékař, popřípadě veterinární technik okresní veterinární správy přítomen porážce. Prohlídka musí být provedena v den porážky.

(3) Zvířata, která byla přivedena do prostoru porážky, musí být neprodleně omráčena a vykrvena. Velká jatečná zvířata, která z jakéhokoli důvodu pozbyla schopnost pohybu a nemohou být přivedena do prostoru porážky, se porážejí na místě.

Oddíl 2

Veterinární vyšetřování jatečných zvířat před poražením

§ 58

(1) Veterinární vyšetřování jatečných zvířat před poražením se provádí při jejich příjmu na jatkách. Trvá-li ustájení zvířete na jatkách déle než 24 hodin, opakuje se toto vyšetření v den porážky.

(2) Při vyšetřování jatečných zvířat před poražením se ověřuje jejich totožnost a zjišťuje, zda

zvířata jsou zdravá, zejména zda nejsou nemocná nákazou zvířat, podezřelá z nákazy zvířat nebo podezřelá z nakažení, popřípadě zda u nich nejde o onemocnění přenosné ze zvířat na člověka, pro něž by jejich maso nebylo způsobilé k využití pro výživu lidí,
zvířatům nebyly podávány doplňkové látky nebo léčiva, které by mohly ohrozit zdraví lidí,
zvířata nejsou unavená, rozrušená nebo zraněná.

(3) Zvířata, u nichž bylo zjištěno onemocnění nákazou zvířat, podezření z nákazy zvířat nebo podezření z nakažení nákazou zvířat, pro kterou není stanoven zákaz porážení, musí být podle pokynu úředního veterinárního lékaře přejímána, označena a vážena odděleně od ostatních zvířat a ustájena ve vyhrazených (izolačních) prostorech.

(4) Na jatkách nebo v oddělení jatek, určených pro porážení nemocných nebo z nemoci podezřelých zvířat, se porážejí také

zvířata s výjimkou ovcí, drůbeže a králíků, která jsou podezřelá z nakažení vzteklinou, poněvadž byla poraněna jiným zvířetem, a to do 24 hodin po poranění a za podmínky, že byl povrch jejich těla dezinfikován před přepravou na jatky 3 % roztokem chloraminu o teplotě 20 až 25 °C, působícím po dobu 20 minut,
zvířata podezřelá z přítomnosti patogenních činitelů v mase.

Oddíl 3

Porážení jatečných zvířat

§ 59

(1) Usmrcení jatečných zvířat se provádí zásadně vykrvením; před vykrvením musí být zvířata omráčena, pokud nebyl se zřetelem na potřeby církevních a náboženských společností povolen jiný postup^⁴¹⁾.

(2) Zvířata se omračují ihned po příchodu na místo omračování, a to mechanicky, elektricky nebo chemicky; při omračování musí být fixována. Mechanické a elektrické omračování se provádí tak, aby byl zasažen mozek a aby bezprostředně po jeho zásahu došlo k úplné ztrátě vědomí.

(3) Vykrvení upravují zvláštní předpisy^⁴²⁾.

(4) Opracování poražených zvířat se provádí teprve po úplném vymizení reflexů.

(5) Stažení kůže a odštětinování se provádí před vykolením, oškubání drůbeže před vykucháním. Vykolení a vykuchání musí být provedeno tak, aby nedošlo ke znečištění masa a orgánů obsahem jícnu, žaludku, střevního traktu, žlučového měchýře, močového měchýře nebo pohlavních orgánů.

(6) Jde-li o zvěř z farmového chovu, je možno ji porážet a poraženou zvěř opracovávat pouze na farmách, které splňují veterinární požadavky na veterinární vyšetření zvířat zaživa, na opracování poražených zvířat, na veterinární vyšetřování zvířat po poražení a na ošetření masa a ostatních produktů porážky. Nejsou-li tyto podmínky splněny, musí být celá těla poražené a vykrvené zvěře přepravena do jedné hodiny po omráčení a při teplotě v přepravním prostoru od 0 °C do 4 °C na jatky. Vykolení musí být provedeno do tří hodin po omráčení.

(7) Všechny úkony v průběhu opracovávání poražených zvířat musí na sebe bezprostředně navazovat a plynule probíhat tak, aby od omráčení do vyjmutí vnitřností neuplynula doba delší než 45 minut, u drůbeže a králíků delší než 10 minut.

(8) Nafukování masa a orgánů lze provádět jen v rámci povoleného jiného postupu, uvedeného v odstavci 1; nafouknutý orgán je nepoživatelný.

§ 60

(1) Krev určená k potravinářským účelům musí být těžena stanoveným technologickým postupem a do tří hodin po vytěžení vychlazena na teplotu do 3 °C nebo zmrazena na teplotu -18 °C.

(2) Chlazená krev musí být zpracována do výrobků do 48 hodin.

§ 61

(1) V souvislosti s přípravou a prováděním veterinárního vyšetření masa, orgánů a ostatních částí poražených zvířat provozovatel jatek zajistí, aby

byly provedeny potřebné pomocné úkony, zejména odstranění změněných částí, odříznutí struků a vemen v laktaci u prasnic, odstranění kyrysů u kanců a řezanců, stažení kůže, vyloupnutí pohrudnice a pobřišnice, vykostění, rozříznutí kostí apod.;
všechny orgány a ostatní části, podléhající vyšetření, byly zavěšovány a odkládány v bezprostřední blízkosti těla zvířete. Při porážení jatečných zvířat na linkách se předkládají současně s tělem zvířete, popřípadě se s ním shodně označují. Ledviny se vyjímají z tukového pouzdra, a jde-li o skot, prasata, koně, osly a jejich křížence, uvolňují se i z ledvinového pouzdra;
při současném porážení více zvířat nebo při porážení zvířat na linkách bylo až do rozhodnutí o mase nepochybné, které maso, orgány a ostatní části patří k sobě. Při porážení drůbeže a králíků se označují jednotlivé skupiny poražených zvířat;
znečištěné maso, orgány a ostatní části byly podle pokynu úředního veterinárního lékaře očištěny, popřípadě odstraněny;
až do skončení vyšetření nepřišly dosud nevyšetřené maso, orgány a ostatní části do styku s masem, orgány a ostatními částmi již vyšetřenými.

(2) V rámci přípravy veterinárního vyšetření masa a orgánů velkých jatečných zvířat se odstraňují ušní, oční a řitní výkroje a pupeční mošna a uzavírají konečník, střeva, žaludek (předžaludek) a jícen. Konce končetin až po zápěstní a zánártní klouby mohou být odděleny od těla zvířete. Mandle lze oddělit až po jejich vyšetření, žlučník až po vyšetření jater.

(3) Jatečná zvířata jednotlivých druhů a kategorií, jejich těla, maso, orgány a ostatní části se připravují k veterinárnímu vyšetření způsobem uvedeným v příloze č. 3 této vyhlášky. Vyžaduje-li to zájem na řádném provedení veterinárního vyšetření, může úřední veterinární lékař požadovat podélné dělení těla a hlavy u všech zvířat.

Oddíl 4

Veterinární vyšetřování jatečných zvířat po poražení

§ 62

(1) Veterinární vyšetření masa, orgánů a ostatních částí poražených jatečných zvířat spočívá v zevní prohlídce, prohmatávání a nařezávání. Podle potřeby se doplňuje podrobnějším vyšetřením, popřípadě i odběrem vzorků k pomocným zkouškám a laboratornímu vyšetření.

(2) V indikovaných případech se provádí prohloubená prohlídka; její specifickou formou jsou testační porážky.

(3) Součástí vyšetřování masa prasat, koní, oslů a jejich kříženců a nutrií, jakož i zvěře vnímavé na trichinelózu, je vyšetření na trichinely.

§ 63

(1) Před veterinárním vyšetřením nelze maso, orgány a ostatní části odstraňovat, ani jakýmkoli způsobem upravovat bez souhlasu úředního veterinárního lékaře. Zejména nelze omýváním, stěrem, ořezáváním, slupováním, vytrháváním nebo jiným způsobem odstraňovat, upravovat nebo zakrývat známky onemocnění nebo jiné změny.

(2) Maso a orgány jatečných zvířat, určené k vývozu, mohou být upraveny podle požadavků zahraničního odběratele, avšak pouze takovým způsobem, aby to neztěžovalo nebo nebránilo rozhodování o mase.

§ 64 Velká jatečná zvířata

(1) Jde-li o velká jatečná zvířata, vyšetřují se

krev,
hlava, hltan a mízní uzliny podčelistní a příušní, mandle, jazyk, popřípadě i mozek a jeho pleny, u skotu též mízní uzliny zahltanové vnitřní a žvýkací svaly vnitřní a vnější, u koní, oslů a jejich kříženců též nosní přepážka,
plíce s průdušnicí a průduškami, mízní uzliny plicního kořene, mízní uzliny kraniální průdušky a středohrudní,
osrdečník a srdce,
jícen,
bránice,
játra s mízními uzlinami a žlučníkem,
žaludek s mízními uzlinami a předžaludek,
střeva s mízními uzlinami tenkých střev,
slezina,
ledviny, jejich mízní uzliny, pohlavní a močové orgány,
vemeno a jeho mízní uzliny,
povrch těla, svalstvo s tkání tukovou a vazivovou, kosti, klouby, pohrudnice, pobřišnice, popřípadě mícha, která se po prohlídce vyjme z páteřního kanálu,
jde-li o prasata, také mízní uzliny tříselné vnější.

(2) Jde-li o plemenné býky, hřebce, kance a berany z inseminačních stanic, šlechtitelských a rozmnožovacích chovů, kteří byli určeni k jatečným účelům pro poruchu plodnosti, vyšetřují se jejich pohlavní orgány se zřetelem na etiologii jejich onemocnění a geneticky podmíněné vady.

§ 65 Jatečná drůbež

(1) Při vyšetřování jatečné drůbeže se posuzují výživný stav, povrch těla, vykrvení a krev a vyšetřují se

hlava,
osrdečník a srdce,
játra se žlučníkem,
slezina,
ledviny,
žlaznatý a svalnatý žaludek a střeva,
plíce,
vzdušné vaky,
pohlavní orgány,
svalstvo, popřípadě i kosti, klouby a bursa Fabricii,
tělní dutiny.

(2) Podle potřeby se provádí

podrobnější vyšetření naříznutých orgánů nebo kosterní svaloviny,
vyšetření tělní dutiny po rozseknutí prsní kosti,
vyšetření dutiny zobáku a hltanu po jednostranném řezu v koutku zobáku,
odebrání vzorků k pomocným zkouškám a mikrobiologickému nebo jinému laboratornímu vyšetření.

§ 66 Jateční králíci

(1) Při vyšetřování jatečných králíků se posuzují výživný stav, kůže, podkoží a hlava a vyšetřují se

plíce a srdce,
játra se žlučníkem,
ledviny,
slezina,
zažívací trakt,
pobřišnice a pohrudnice,
pohlavní orgány,
svalovina, bránice a tukové pletivo.

(2) Podle potřeby se odebírají vzorky k pomocným zkouškám a mikrobiologickému nebo jinému laboratornímu vyšetření.

§ 67 Prohloubená prohlídka

Při prohloubené prohlídce se zejména

nařezávají podezřelé části, mízní uzliny v jejich okolí a krajinové mízní uzliny,
uvolňují plec a hluboká svalovina stehenní z vnitřní strany, prohmatávají a nařezávají klouby a prohlíží kostní dřeň po rozseknutí nebo rozříznutí kostí,
při onemocnění nervového ústrojí a generalizované tuberkulóze mízních uzlin hlavy prohlížejí také mozek, mícha a mozkové pleny,
při uhřivosti skotu nebo sarkocystóze provádějí také vydatné řezy o ploše asi 10 cm x 10 cm do svaloviny lopatkové, krční, hřbetní a hýžďové, popřípadě i do svaloviny bránice a bráničního pilíře,
v případě telat, ovcí a koz vyšetřují také ledviny po uvolnění z tukového a vazivového obalu,
v případě koně bělouše uvolňuje plec a nařezává svalovina v oblasti páteře.

§ 68 Náhrada nákladů spojených s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa

(1) Náhrada nákladů spojených s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa činí, jde-li o

skot (dospělé zvíře) 100,00 Kč,
tele 70,00 Kč,
prase o hmotnosti do 25 kg 15,00 Kč,
prase o hmotnosti nad 25 kg 40,00 Kč,
ovci nebo kozu o hmotnosti
do 12 kg 5,00 Kč,
ovci nebo kozu o hmotnosti
od 12 do 18 kg 10,00 Kč,
ovci nebo kozu o hmotnosti
nad 18 kg 15,00 Kč,
koně, osla nebo jejich křížence 150,00 Kč,
drůbež 0,75 Kč,
králíka 0,75 Kč.

(2) Náhrada nákladů uvedených v odstavci 1 je u černé zvěře stejná jako u prasat, u přežvýkavé zvěře stejná jako u ovcí a koz, u pernaté zvěře a zajíců stejná jako u drůbeže a králíků.

(3) Náhrada nákladů spojených s výkonem prohlídky masa při bourání činí 70,- Kč za jednu tunu.

(4) Je-li prohlídka uvedená v odstavci 1 prováděna v jiné než stanovené pracovní době jatek, anebo jde-li o jatky s malou kapacitou - v jiné než určené porážecí době, zvyšuje se náhrada nákladů spojených s jejím výkonem na dvojnásobek.

HLAVA DRUHÁ

POSUZOVÁNÍ MASA A ORGÁNŮ JATEČNÝCH ZVÍŘAT

Oddíl 1

Posouzení masa a orgánů podle výsledku prohlídky

§ 69

(1) Podle výsledku prohlídky jatečných zvířat a masa se maso a orgány posoudí jako

poživatelné, nejsou-li důvody pro stanovení omezujících podmínek při jejich uvolňování do oběhu,
podmíněně poživatelné,

určené v syrovém stavu ke zpracování do tepelně opracovaných výrobků (dále jen "výrobní"),
určené v syrovém stavu nebo po tepelné úpravě ke zpracování do konzerv (dále jen "určené do konzerv"),
méněhodnotné pro mírně narušené nebo změněné smyslové vlastnosti, určené k prodeji v syrovém stavu ve vyhrazených prodejnách,

nepoživatelné.

(2) O výsledcích prohlídky jatečných zvířat a masa se vede evidence.

§ 70

(1) Nepoživatelné je celé tělo jatečného zvířete,

pro něž platí zákaz porážení,
u něhož byly zjištěny

aktinobacilóza, botulismus, generalizovaná aktinomykóza, generalizovaná či akutní miliární tuberkulóza, generalizovaná lymfadenitida, pyémie, septikémie, tetanus, toxémie, trichinelóza, silná uhřivost nebo virémie,
nádory nebo abscesy na četných místech ve svalstvu, kostech nebo krajinových mízních uzlinách,
výrazné změny svalstva nebo vyhublost,
krevní nebo vodnatá prosáknutí či uložení solí, pigmentů nebo barviv na více místech těla zvířete,
jiné změny nebo skutečnosti, které vylučují možnost jiného posouzení,

jež bylo z jiného důvodu posouzeno jako nepoživatelné podle zásad pro posuzování masa a orgánů na základě výsledku prohlídky jatečných zvířat a masa.

(2) Nepoživatelné jsou maso a orgány jatečného zvířete, které

jsou změněné a tyto změny podstatně nepříznivě ovlivňují zdravotní nezávadnost masa a orgánů,
není možné nebo účelné pozastavit nebo určit ke zvláštní úpravě, popřípadě nebyla-li tato úprava provedena,
byly posouzeny jako nepoživatelné podle zásad pro posuzování masa a orgánů na základě výsledku prohlídky jatečných zvířat a masa,
nebyly předloženy k veterinárnímu vyšetření.

(3) Pouze změněné části masa nebo orgány jsou nepoživatelné při

výskytu parazitů ve svalstvu nebo orgánech (s výjimkou uhřivosti skotu a prasat, hemoparazitózy a sarkocystózy),
místně ohraničených zánětech, nádorech, opouzdřených hnisavých ložiscích a poraněních, nebyl-li narušen celkový zdravotní stav zvířete,
zrůdnosti, smyslových změnách nebo změnách ve složení jednotlivých částí těla zvířete nebo orgánů,
krevním nebo vodnatém prosáknutí a uložení solí, pigmentů nebo barviv v jednotlivých částech těla zvířete nebo orgánech,
povrchovém narušení a znečištění jednotlivých částí těla zvířete nebo orgánů, znečištění plic zahlcením krví, žaludečním obsahem nebo vodou při paření.

(4) Nedovoluje-li rozsah změn jejich spolehlivé odstranění, je nepoživatelná změněná část masa s dostatečně širokým okolím nebo celý orgán, popřípadě i celé tělo zvířete. Jsou-li nepoživatelné plíce, jsou nepoživatelné též průdušnice a hrtan, je-li nepoživatelné střevo, je nepoživatelná též příslušná okružní tuková tkáň.

(5) Podle odstavce 3 se postupuje také tehdy, jestliže byla u jatečného zvířete zjištěna prašivina skotu, ovcí, prasat a koní, opar lysivý (trichofytóza), sípavka prasat, aktinomykóza, botryomykóza nebo vrtohlavost ovcí.

§ 71

(1) Nepoživatelné jsou vždy

šíjový vaz, ušní, oční a řitní výkroje, pupeční mošna, žlázy s vnitřní sekrecí (s výjimkou brzlíku) a kožní deriváty,
mandle,
žlučník,
pohlavní orgány (s výjimkou varlat býků), kyrysy kanců a řezanců,
vemena prasnic v pokročilé březosti a v laktaci,
lebky skotu, staršího 12 měsíců, a lebky ovcí a koz starších 12 měsíců, anebo majících prořezané trvalé řezáky, včetně mozku a očí, mandle a míchy těchto zvířat a sleziny ovcí a koz,
nosní přepážka, ledviny a tlustá střeva koní, oslů a jejich kříženců,
průdušnice, jícen, vole, žlaznatý žaludek a kutikula svalnatého žaludku drůbeže,
hlava (s výjimkou hřebínku, lalůčku a masitých výrůstků na hlavě krůt) a běháky drůbeže, oddělené od těla, pokud úřední veterinární lékař nerozhodne jinak,
střeva (včetně kloaky) hrabavé drůbeže,
průdušnice, plíce, jícen, vole, žlaznatý žaludek a kutikula svalnatého žaludku, střeva (včetně kloaky), ledviny, hlava, běháky, krev a kůže pštrosů,
průdušnice, jícen, žaludek, střeva, slezina, močový měchýř, krev a konce končetin králíků, oddělené v zápěstním a zánártním kloubu,
kůže jatečných zvířat (s výjimkou mulce skotu, vepřových kůží a kůží drůbeže),
mrtvě narozené nebo nenarozené plody.

(2) Nepoživatelná je také krev

jatečného zvířete, jehož maso bylo pozastaveno nebo nebylo posouzeno jako poživatelné,
jatečného zvířete, poraženého na jatkách nebo v oddělení jatek, určených pro porážení nemocných nebo z nemoci podezřelých zvířat, jakož i krev s touto krví smíchaná,
krev znečištěná při vykrvování nebo smyslově změněná.

§ 72

Maso a orgány jatečného zvířete, o nichž nelze rozhodnout s konečnou platností bez dalšího vyšetření, se pozastavují, jako takové označují a uskladňují tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně nebo znehodnocení, popřípadě k nedovolené manipulaci s nimi, a aby bylo zřejmé, odkud byly odebrány označené vzorky.

Oddíl 2

Označování masa a orgánů jatečných zvířat a jejich uvolňování do oběhu

Označování masa a orgánů jatečných zvířat

§ 73

Maso a orgány jatečného skotu, prasat, ovcí, koz, koní, oslů a jejich kříženců, které byly posouzeny jako

poživatelné, se označují otiskem razítka kruhového tvaru o průměru 3 cm, popřípadě oválného tvaru o rozměrech 4,5 cm x 6, 5 cm;
podmíněně poživatelné

výrobní, se označují dvěma zčásti se překrývajícími otisky razítka kruhového tvaru o průměru 3 cm,
určené do konzerv, se označují otiskem razítka čtvercového tvaru o délce strany 4 cm,
méněhodnotné, určené k prodeji, se označují otiskem razítka čtvercového tvaru o délce strany 4 cm a s těsně vepsanou kružnicí,

nepoživatelné, se označují otiskem razítka trojúhelníkového tvaru o délce strany 5 cm.

§ 74

(1) Označení masa jatečných zvířat, posouzeného jako poživatelné nebo podmíněně poživatelné, musí být

u skotu, prasat, koní, oslů a jejich kříženců na vnější straně kýty, bedrech, hřbetu, pleci a boku, a to na každé půlce,
u telat na vnější straně kýty, hřbetu, pleci a hrudi,
u ovcí, koz, jehňat a kůzlat na vnější straně obou kýt a plecí.

(2) Označení orgánů jatečných zvířat, posouzených jako poživatelné nebo podmíněně poživatelné, musí být

u skotu, koní, oslů a jejich kříženců na jazyku, jedné polovině plic, žaludeční ploše jater, srdci, slezině, vemeni a předžaludku,
u telat, prasat, ovcí a koz na jedné straně plic a na žaludeční ploše jater.

(3) Označují se také plochy vzniklé odstraněním změněných částí masa.

(4) Označení masa a orgánů jatečných zvířat, posouzených jako nepoživatelné, musí být na všech částech masa a orgánech; může být provedeno též jejich obarvením.

§ 75

(1) Maso a orgány jatečné drůbeže a králíků, které byly posouzeny jako

poživatelné, se označují otiskem razítka kruhového tvaru o průměru 1,5 cm, nebo oválného tvaru o velikosti 6,5 cm x 4,5 cm v případě velkých balení,
podmíněně poživatelné

výrobní, se označují dvěma zčásti se překrývajícími otisky razítka kruhového tvaru o průměru 1,5 cm,
určené do konzerv, se označují otiskem razítka čtvercového tvaru o délce strany 2 cm,

nepoživatelné, se označují otiskem razítka trojúhelníkového tvaru o délce strany 2,5 cm, popřípadě se obarví.

(2) Otisky razítek se u drůbeže a králíků umísťují na primární obaly. Obaly s předtištěným razítkem musí být pod kontrolou úředního veterinárního lékaře. Jednotlivě nebalená drůbež a králíci se označí otiskem razítka přímo na těle nebo na visačce k jednorázovému použití.

§ 76

Maso a orgány jatečných zvířat, určené ke krmení zvířat, se označují vedle otisku razítka trojúhelníkového tvaru ještě otiskem razítka obdélníkového tvaru o rozměrech 5 cm x 10 cm se slovem KRMIVO, vepsaným uprostřed. Bezprostředně po posouzení se znehodnocují (obarvením, četnými hlubokými řezy do tkání apod.), aby nemohly být zneužity.

§ 77

(1) Uprostřed razítka se vyznačuje místo zpracování (územně správní jednotka), v jeho horní části kontrolní číslo zpracovatelského závodu a v jeho dolní části číslo úředního veterinárního lékaře, který prováděl prohlídku jatečných zvířat a masa. Výška písmen a číslic musí být nejméně 0,8 cm, a jde-li o jatečnou drůbež nebo králíky, nejméně 0,4 cm.

(2) Jde-li o razítko oválného tvaru, vyznačí se v horní části písmena "CZ" a uprostřed kontrolní číslo zpracovatelského závodu. Výška písmen musí být nejméně 0,8 cm a číslic nejméně 1 cm.

(3) Razítkování se provádí

zdravotně nezávadnou barvou,
perforačním nebo vypalovacím razítkem.

(4) Státní veterinární správa může stanovit, že budou maso a orgány jatečných zvířat označeny odlišným způsobem.

(5) Maso a orgány jatečných zvířat, určené k vývozu, mohou být označeny odlišným způsobem podle požadavku zahraničního odběratele.

Označení musí být čitelné.

§ 78 Úprava masa před jeho uvolněním do výroby

(1) Maso a orgány jatečného skotu, u něhož byla zjištěna

slabá uhřivost, se označují - vedle označení pozastavovacím štítkem - otiskem písmene "U" o výšce 4 cm a šířce 3 cm, a to na zadní straně obou předloktí, na přední straně obou holení, na zevní ploše vnějšího žvýkacího svalu a na srdci;
toxoplasmóza, se označují - vedle označení pozastavovacím štítkem - otiskem písmene "Z" o výšce 4 cm a šířce 3 cm, a to na zadní straně obou předloktí a na přední straně obou holení.

(2) Maso uvedené v odstavci 1 se před uvolněním do výroby upravuje

působením teploty nejméně -10 °C v hloubce svaloviny po dobu alespoň 48 hodin,
uchováváním při teplotě -10 °C po dobu nejméně 144 hodin, jde-li o maso o tloušťce do 30 cm, a nejméně 240 hodin, jde-li o maso o větší tloušťce,
naložením na sucho nasolených kusů o hmotnosti do 2,5 kg do solného láku o hustotě 20 oBé po dobu nejméně 20 dní.

(3) Maso jatečného zvířete, které nebylo vyšetřeno trávicí nebo kompresní metodou na trichinelózu, se upravuje působením teploty -25 °C po dobu nejméně 240 hodin, jde-li o maso o tloušťce do 30 cm, a nejméně 480 hodin, jde-li o maso o větší tloušťce, anebo za jiných podmínek, stanovených okresní veterinární správou.

Uvolňování masa a orgánů jatečných zvířat do oběhu

§ 79

(1) Označené maso a orgány jatečných zvířat se ukládají neprodleně v odvěšovacích, chladících nebo mrazících prostorech, anebo se předávají k dalšímu zpracování.

(2) Nevyžaduje-li se jiný postup, musí být vychlazeny

maso velkých jatečných zvířat do 48 hodin po poražení na teplotu do 7 °C a do 72 hodin po poražení na teplotu do 4 °C. Při uchovávání delším než čtyři dny se chladí až na teplotu do 2 °C,
orgány velkých jatečných zvířat do 12 hodin po poražení na teplotu do 3 °C,
maso malých jatečných zvířat do dvou hodin (u těžkých krůt do 12 hodin) po poražení na teplotu do 4 °C.

(3) Teplé maso lze použít ke zpracování nejpozději do tří hodin po poražení jatečného zvířete.

(4) Technologická zařízení, stroje, nástroje, nářadí, nádoby a pracovní pomůcky, používané při porážení a jatečném opracování zvířat, nesmí být používány při bourání, vykosťování nebo jiném zpracovávání masa.

(5) Ostatní části, pokud nejsou denně odváženy, musí být uchovávány odděleně, a to v hygienicky vyhovujících prostorech nebo nádobách při teplotě do 10 °C.

§ 80

(1) Maso a orgány jatečných zvířat, posouzené jako podmíněně poživatelné výrobní, anebo určené do konzerv, musí být zpracovány bez zbytečného prodlení za stanovených veterinárních podmínek a za přítomnosti úředního veterinárního lékaře. Nelze je použít k vytváření zásob výrobního masa v soleném nebo zmrazeném stavu; přepravovány mohou být jen v nádobách z nepropustného materiálu.

(2) Maso a orgány jatečných zvířat, uvedené v odstavci 1, musí být bourány a uchovávány odděleně a mohou přijít do styku s ostatním výrobním masem jen při zpracování do téhož výrobku.

(3) Maso a orgány jatečných zvířat, posouzené jako podmíněně poživatelné méněhodnotné, určené k prodeji, musí být dodány do prodejny do 24 hodin po posouzení, a to maso vychlazené na teplotu do 5 °C, orgány vychlazené na teplotu do 3 °C.

§ 81

(1) Maso a orgány jatečných zvířat, posouzené jako nepoživatelné, lze použít

ke krmení zvířat po tepelném ošetření, v syrovém stavu jen tehdy, byly-li vyrobeny v provozu schváleném okresní veterinární správou pro výrobu krmiv pro masožravá zvířata, anebo dala-li k tomu okresní veterinární správa souhlas se zřetelem na příznivou nákazovou situaci,
k nepotravinářským, průmyslovým účelům po tepelném nebo jiném ošetření, zajišťujícím jejich nezávadnost z nákazového i epidemiologického hlediska.

(2) Maso a orgány jatečných zvířat, které byly posouzeny jako nepoživatelné a jsou nezávadné z nákazového i epidemiologického hlediska, lze použít také k výrobě živných půd.

(3) Orgány a ostatní části jatečných zvířat jsou nepoužitelné k výrobě léčiv nebo k potravinářským účelům, pocházejí-li ze zvířat,

jež jsou k tomu nevhodná z nákazového nebo epidemiologického hlediska,
jejichž maso nebo orgány byly pozastaveny nebo posouzeny jako podmíněně poživatelné nebo nepoživatelné.

(4) Ostatní části jatečných zvířat, pokud nejsou určeny k neškodnému odstranění, se uvolňují k dalšímu zpracování po provedení dezinfekce, popřípadě po úpravě v zařízení určeném k tomuto účelu.

Oddíl 3

Domácí porážky

§ 82

Maso a orgány jatečných prasat, ovcí a koz, jakož i malých jatečných zvířat, určené pro spotřebu v domácnosti chovatele, podléhají veterinárnímu vyšetření,

požádá-li o jejich vyšetření chovatel,
stanoví-li tak orgán veterinární správy se zřetelem k nákazové situaci.

ČÁST ČTVRTÁ

VETERINÁRNÍ VYŠETŘENÍ JINÝCH ZVÍŘAT A POSUZOVÁNÍ JEJICH MASA

Oddíl 1

Zvěř

§ 83

(1) Předběžnou prohlídku ulovené zvěře na místě ulovení provede lovec, popřípadě i lovecký průvodce, při společném lovu pak jeho vedoucí.

(2) Velká zvěř se ihned po ulovení otevře a vyvrhne. Má-li být tato zvěř veterinárně vyšetřena a neprovádí-li se toto vyšetření na místě ulovení, musí být orgány dutiny hrudní, játra a slezina, pokud byly vyňaty z těla, označeny a předloženy k veterinárnímu vyšetření spolu s tělem.

(3) Není-li ulovená zvěř podezřelá z nákazy zvířat, lze

oddělit

hlavu, jde-li o tzv. trofejovou zvěř,
jazyk, plíce, srdce, játra, slezinu a ledviny, mají-li být ponechány lovci,

uvolnit zvěřinu ke spotřebě v domácnostech účastníků lovu, anebo podle výsledku veterinárního vyšetření pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod.

(4) Nepoživatelné části vývrhu ulovené srstnaté zvěře spárkaté (včetně černé) a medvědí, zejména předžaludek, žaludek, střeva, močový měchýř a pohlavní orgány, jakož i vyháčkované části ulovené zvěře pernaté, se neškodně odstraní.

§ 84

(1) Zvěřina musí být ošetřena, přepravována a skladována tak, aby nedošlo k jejímu znehodnocení.

(2) Před veterinárním vyšetřením nesmí být zvěřina zmrazena.

§ 85

(1) Osoba, která vykonává v honitbě právo myslivosti, připraví zvěřinu určenou pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb nebo zahraniční obchod k veterinárnímu vyšetření a zajistí provedení potřebných pomocných úkonů. Veterinární vyšetření musí být provedeno do 18 hodin po dodání zvěřiny do místa vyšetření.

(2) K nákupu zvěřiny ze srstnaté zvěře spárkaté v kůži a jejímu uvádění do dalšího oběhu je třeba potvrzení okresní veterinární správy o vytvoření vyhovujících podmínek pro uchovávání, stahování, dělení a opracování zvěřiny.

§ 86

(1) Jednotlivé kusy ulovené zvěře s výjimkou zvěře pernaté, zajíců a divokých králíků, které byly předloženy k veterinárnímu vyšetření, se označují přívěsnými štítky, popřípadě jiným vhodným způsobem. Na přívěsném štítku se vyznačí údaje o uživateli honitby, místě (obec, okres) a době ulovení.

(2) Označení podle odstavce 1 se vyžaduje též k přepravě zajíců a divokých králíků, ulovených v ohnisku nákazy zvířat nebo v ochranném pásmu v případě výskytu tularemie, jakož i zajíců, ulovených v ohnisku nákazy zvířat nebo v ochranném pásmu v případě výskytu brucelózy zajíců.

§ 87 Posuzování a označování zvěřiny

(1) Podle výsledku veterinárního vyšetření se zvěřina posoudí jako poživatelná, podmíněně poživatelná (výrobní, anebo určená do konzerv) nebo nepoživatelná.

(2) Jde-li o zvěřinu pocházející ze zvířat zoologických zahrad a cirkusů, posoudí se jen jako poživatelná nebo nepoživatelná.

§ 88

(1) Zvěřina se po poražení označuje obdobně jako maso jatečných zvířat, tj. otiskem razítka příslušného tvaru a rozměrů. Jde-li o zvěřinu v kůži nebo peří, opatří se otiskem razítka přívěsný štítek a veterinární osvědčení.

(2) Zvěřina určená k vývozu se označuje otiskem razítka pětiúhelníkového tvaru se základnou o délce 6,5 cm, výšce bočních stran kolmých na základnu 2,5 cm a celkové výšce 4,5 cm (z vrcholu do středu protilehlé strany). V horní části razítka jsou písmena CZ, uprostřed pak kontrolní číslo exportního závodu.

Oddíl 2

Ryby, korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové vodního a suchozemského prostředí

§ 89

(1) Ryby, korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové vodního a suchozemského prostředí (dále jen "jiní živočichové") jsou způsobilí k výživě lidí, jestliže

jsou správně druhově označeni,
pocházejí z prostředí, které neovlivňuje nepříznivě jejich zdravotní nezávadnost, specifický pach a příchuť,
byli usmrceni omráčením a vykrvením nebo jiným dovoleným způsobem,
jde-li o živočichy vodního prostředí, jestliže lekli až po ulovení a byli bezprostředně ošetřeni tak, že vykazují smyslové znaky čerstvě zabitých nebo čerstvě leklých živočichů.

(2) Nejde-li o prodej sladkovodních ryb k bezprostřední spotřebě v domácnosti spotřebitele, musí být tyto ryby ihned po zabití vykuchány.

(3) Lov (výlov), odchyt a sběr ryb, korýšů, měkkýšů, žab a jiných živočichů, určených pro vnitřní trh, poskytování stravovacích služeb a zahraniční obchod, musí být hlášen okresní veterinární správě nejméně týden předem.

(4) Do oběhu pro účely výživy lidí nelze uvádět

jedovaté ryby čeledí Canthigasteridae, Diodontidae, Molidae a Tetraodontidae,
ryby, korýše, měkkýše a žáby, obsahující biotoxiny nebo toxiny, které mají paralyzující účinek.

§ 90

(1) Sladkovodní ryby, korýši, měkkýši a žáby se sádkují v pravidelně čištěných a dezinfikovaných sádkách s dostatečnou výměnou zdravotně nezávadné vody bez cizích pachů. Voda v sádkách musí být chráněna před znečištěním a kontaminací.

(2) Před uvedením živých ryb, korýšů, měkkýšů, žab a jiných živočichů do oběhu provede chovatel jejich předběžnou prohlídku a o zjištěných zdravotních závadách uvědomí neprodleně okresní veterinární správu.

§ 91

(1) Každou zásilku živých ryb, korýšů, měkkýšů, žab a jiných živočichů provází průvodní doklad, v němž chovatel uvede místo a dobu lovu (výlovu), odchytu nebo sběru, druh, množství a stav zvířat, dobu nakládky, způsob přepravy a místo určení.

(2) V případě dovozu produktů rybolovu musí být na obalu zásilky nebo v jejích průvodních dokladech vyznačeno kontrolní číslo exportního závodu a vyvážející země.

§ 92

(1) Živí korýši a měkkýši musí být před vařením omráčeni (zbaveni vnímavosti) chlazením při teplotě pod 0 °C po dobu jedné až dvou hodin, anebo elektrickým proudem ve vodní lázni. Bezprostředně po omráčení musí být vhozeni do vroucí vody.

(2) Uvaření korýši a měkkýši se ihned zchlazují v pitné vodě; po vyloupnutí (vyjmutí) z krunýřů a ulit se zmrazují nebo zchlazují.

§ 93

Podle výsledku veterinárního vyšetření se posoudí

ryby (rybí maso) jako poživatelné, podmíněně poživatelné (výrobní, anebo určené do konzerv), anebo nepoživatelné,
korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové jako poživatelní nebo nepoživatelní.

ČÁST PÁTÁ

VETERINÁRNÍ VYŠETŘENÍ A POSUZOVÁNÍ OSTATNÍCH ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

§ 94

Podle výsledku veterinárního vyšetření se posoudí

mléko, mléčné výrobky, vejce a vaječné výrobky jako poživatelné, podmíněně poživatelné (výrobní nebo určené do konzerv), anebo nepoživatelné,
včelí produkty jako poživatelné, podmíněně poživatelné (výrobní), anebo nepoživatelné.

ČÁST ŠESTÁ

SPOLEČNÉ A ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ

§ 95

(1) Zásady pro posuzování živočišných produktů podle výsledku veterinárního vyšetření jsou uvedeny v příloze č. 4 této vyhlášky.

(2) Vyžaduje-li to nákazová situace, může Státní veterinární správa stanovit, že budou v odůvodněných případech posuzovány živočišné produkty jinak, než určují tyto zásady.

§ 96

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem ........ .

č. 1

ZÁSADY POSTUPU PŘI ODBĚRU VZORKU

PROHLÍDKA JATEČNÝCH ZVÍŘAT A MASA

Čl.1

Při prohlídce jatečných zvířat a masa se odebírají vzorky

k mikrobiologickému vyšetření, je-li třeba vyloučit mikrobiální infekci masa a orgánů nebo objasnit příčiny onemocnění zvířat,
k fyzikálnímu, chemickému, radiobiologickému, parazitologickému, histologickému, serologickému a smyslovému vyšetření, je-li třeba vyloučit porušení smyslové či biologické jakosti nebo biochemického stavu masa a orgánů, anebo přítomnost toxinů, parazitů, radioaktivních a jiných cizorodých látek v nich.

Čl.2

Jako vzorky se odebírají

u velkých jatečných zvířat

kostka svalu o hraně nejméně 8 cm křížově z přední a zadní čtvrti,
po jedné neporušené krajinové mízní uzlině s okolním vazivem křížově z protilehlých čtvrtí,
celá neporušená slezina nebo její část o délce nejméně l0 cm,
celá neporušená ledvina nebo její část o délce nejméně 10 cm,
kostka jater o hraně 6 až 8 cm nebo Spiegelův lalok, popřípadě s vyprázdněným nebo podvázaným žlučníkem, u selat, jehňat a kůzlat celá játra,
vzorky ze změněných, popřípadě i jiných částí masa, tuku a orgánů,
chybí-li některý orgán, neporušená rourovitá kost nebo její část o délce nejméně 10 cm;

u malých jatečných zvířat celá těla, pokud nestačí jednotlivé orgány nebo části svalové, tukové či jiné tkáně.

JINÉ FORMY STÁTNÍHO VETERINÁRNÍHO DOZORU

Čl.3

V souvislosti s ostatními formami státního veterinárního dozoru se odebírají vzorky zejména,

je-li odběr vzorků k laboratornímu vyšetření součástí metodických postupů, schválených pro vyšetřování a posuzování živočišných produktů Státní veterinární správou,
vzniknou-li jakékoli pochybnosti o zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, zejména na základě zjištění hrubých závad z hlediska veterinárních podmínek a požadavků na zacházení s nimi,
vyžadují-li právní předpisy o veterinární péči vyšetření (fyzickou kontrolu) dováženého nebo prováženého veterinárního zboží,
dojde-li k onemocnění nebo podezření z onemocnění alimentární nemocí, anebo dochází-li k vyšetření a posouzení živočišných produktů z podnětu stížnosti spotřebitele.

Čl.4

(1) Při stanovení počtu odebíraných vzorků a jejich hmotnosti či objemu se přihlíží k tomu, aby

odebrané vzorky umožňovaly zjištění (potvrzení)

průměrného stavu kontrolovaných produktů z hlediska veterinárních požadavků na ně,
jakéhokoli znečištění, kontaminace nebo jiného ohrožení či narušení jejich zdravotní nezávadnosti,

byla respektována zásada hospodárnosti.

(2) Za vzorkovanou jednotku se pro účely odběru vzorků považuje

jedno velkoobchodní originální balení (karton, bedna, balík, pytel, paleta apod.),
jeden upravený celek, jde-li o kusové živočišné produkty,
celá zásilka, jde-li o sypané a jiné volně ložené živočišné produkty; odebírá se pět vzorků z různých částí zásilky,
jedna nádrž, tank, konev či jiná nádoba, jde-li o tekuté živočišné produkty.

(3) Jsou-li živočišné produkty nestejnorodé, anebo vykazují-li některé z nich jakékoli závady, musí být před odběrem vzorků roztříděny, popřípadě živočišné produkty vykazující závady odděleny. Vzorky se pak odebírají z každé skupiny zvlášť.

(4) Jsou-li živočišné produkty, které mají být mikrobiologicky vyšetřeny,

soudržné (pevné), odebírají se vzorky v ucelených částech (kusech), aby bylo možno v laboratoři, po odstranění povrchových částí, provést sterilní kultivaci z hloubky výrobku,
nesoudružné (kašovité, tekuté, sypké, sušené), odebírají se vzorky sterilně do sterilních vzorkovnic, dodaných z příslušné laboratoře.

Čl.5

(1) Nejsou-li důvody pro jiný postup, odebírají se

z téže dávky (šarže) jeden až dva vzorky,
z téže zásilky dva až pět vzorků.

(2) Pro zjištění, zda dávka (šarže) odpovídá stanoveným mikrobiologickým požadavkům, se odebírá zpravidla pět vzorků.

(3) Jde-li o živočišné produkty téhož druhu, ale z různých dávek (šarží), a není-li možné nebo účelné jejich roztřídění, anebo se jedná o větší počty vzorkovaných jednotek, odebírají se vzorky buď podle počtu vzorkovaných jednotek, anebo hmotnosti kontrolovaných produktů:

počet vzorkovaných jednotek	počet vzorků	hmotnost v kg (objem = v l)	počet vzorků
do 10	2	do 1 000	2
50	4	10 000	4
100	5	25 000	6
500	8	50 000	8
1000	10	nad 50 000	10
od 1001 za každých dalších 500	1

(4) K fyzikálně chemickému vyšetření a radiobiologickému vyšetření se odebírá zpravidla jeden vzorek.

(5) V závislosti na dosažení účelu vyšetření může orgán veterinární správy, vykonávající státní veterinární dozor, odebrat větší nebo menší počet vzorků.

Čl.6

(1) Potřebná hmotnost (objem, počet kusů) vzorků činí:

druh	vyšetření
kontrolovaných produktů	smys-lové	mikrobio-logické	fyzikálně chemické	OCL ACL	radiobio-logické	kom-pletní
tekuté (v ml)	100	300	300	400	400	1.000
kašovité (v g)	50	250	250	300	250	800
pevné (v g)	100	300	300	400	400	800
sušené (v g)	50	150	150	300	300	500
koncentráty (v g)	50	150	150	200	200	400
vejce (v ks)	3	3	3	3	3	9
drůbež (v ks)	1	1	1	1	1	1-2

(2) Jde-li o živočišný produkt ve spotřebitelském balení, odebírá se jako vzorek

jedno balení, pokud jeho hmotnost (objem) dosahuje hmotnosti (objemu), uvedené v odstavci 1. Pokud jeho hmotnost (objem) podstatně převyšuje hmotnost (objem) potřebnou k vyšetření, stačí odebrat jako vzorek k vyšetření jen poměrnou část spotřebitelského balení, nebude-li tím ohroženo dosažení účelu vyšetření,
takový počet balení, aby jejich hmotnost odpovídala potřebám vyšetření, pokud hmotnost (objem) balení je nižší (menší) než hmotnost (objem), uvedená v odstavci 1.

Čl.7

Orgán veterinární správy, vykonávající státní veterinární dozor,

odebere vzorky za přítomnosti kontrolované osoby,
řádně označí odebrané vzorky,
pořídí protokol o odběru vzorků, v němž uvede osoby vykonávající státní veterinární dozor, kontrolovanou osobu, druh, počet a hmotnost (objem) jednotlivých vzorků, účel odebrání vzorků, stav kontrolovaných produktů, místo a čas odběru vzorků. Protokol o odběru vzorků podepisují osoby vykonávající státní veterinární dozor a kontrolovaná osoba,
zajistí zabalení, uchovávání a odeslání odebraných vzorků k laboratornímu vyšetření takovým způsobem, aby nedošlo k jejich změnám nebo záměnám.

č. 2

MIKROBIOLOGICKÉ POŽADAVKY

NA ŽIVOČIŠNÉ PRODUKTY

Suroviny pro výrobu potravin

Čl. 1

Mezní mikrobiální hodnoty (I),

přípustné mikrobiální hodnoty pro hlavní skupiny výrobků (II)

	I	II¹⁾
		a)	b)	c)		d)	e)	f)
				ca)	cb)
Aerobní a fakultativně anaerobní mikroorganizmy²⁾ v 1g	10⁸	10⁵	5.10⁷	5.10⁴	10⁵	5.10⁴	10⁵	10²
Koliformní mikroorganizmy²⁾v 1g	10⁶	10⁴	10⁵	10³	10⁴	10¹	10²
Staphylococcus aureus v 1g	10⁶	10³	5.10⁵	10²	10³	10¹	10²
Sulfitredukující klostridia v 1g	10⁶	10³	5.10⁵	10²	10³	10¹
Salmonella spp. na 25 popř. 50g	0/25³⁾	0/25	0/25³⁾	0/50	0/50	0/25	0/25	0/25
Campylobacter jejuni na 25g	0³⁾	0	0³⁾	0	0

Yersinia enterocolitica (enteropatogenní serotypy) na 25g	0³⁾	0	0³⁾	0	0
Listeria monocytogenes na 25g	0³⁾	0	0³⁾	0	0	0	0
Kvasinky²⁾ v 1g	10⁸	10⁴	10⁷	10⁴	10⁵
Plísně³⁾ v 1g	v.r.⁴⁾	10⁴	v.r.⁴⁾	10⁴	10⁵
Stafylokokové enterotoxiny Mykotoxiny	neprokazatelné testem RPLA podle vyhlášky č. 298/1997 Sb.

Vysvětlivky:

¹⁾ Skupiny výrobků : a) výrobky syrové, trvanlivé zrající, studené marinády, tepelně neopracované polokonzervy určené k přímé spotřebě; b) tepelně opracované výrobky včetně polotovarů; c) výrobky pro kojeneckou výživu - ca) k přímé spotřebě, cb) ke spotřebě po tepelné úpravě; d) vaječné melanže, mléko a jiné tepelně ošetřené živočišné produkty pro výrobu potravin; e) syrové mléko k přímé spotřebě; f) vejce.

²⁾ Bez mikroorganizmů patřících ke kulturní mikrofloře.

³⁾ Od mezní hodnoty může být upuštěno, zajišťuje-li technologický proces bezpečnou devitalizaci mikroorganizmů a jsou-li splněny stanovené veterinární podmínky a požadavky na výrobu.

⁴⁾ Viditelný růst; při nálezu toxinogenních plísní je třeba vyšetření na mykotoxiny.

Čl. 2

(1) Suroviny, které vykazují smyslové změny nebo fyzikálně chemické hodnoty, svědčící o mikrobiálním rozkladu, jakož i suroviny, které vykazují překročení mezních hodnot mikroorganizmů o více než jeden řád, nelze použít k výrobě potravin.

(2) O dalším využití surovin, které jsou smyslově nezávadné a vykazují překročení mezních hodnot mikroorganizmů o méně než jeden řád, rozhodne okresní veterinární správa zejména se zřetelem na druh organizmů, míru překročení mezních hodnot, možnosti urychleného zpracování, technologický postup, teplotní režim a hygienická a sanitační opatření.

(3) Suroviny, které vykazují překročení mezních hodnot mikrobiálních a plísňových toxinů, mohou být použity k celkovému zpracování, jež zaručuje snížení těchto toxinů na stanovené mezní hodnoty.

Čl. 3

Vzorky k laboratornímu mikrobiologickému vyšetření z ucelených částí se odebírají po ožehnutí povrchu nebo po jeho seříznutí do hloubky asi 5 mm.

Suroviny pro výrobu krmiv a krmných směsí

a výrobky z nich

Čl. 4

(1) Suroviny pro výrobu krmiv a krmných směsí nesmí obsahovat

více než 10⁷ sulfitredukujících anerobních mikroorganizmů v 1g,
žádné salmonely v 10g. Od tohoto požadavku je možno upustit, zajišťuje-li technologický proces bezpečnou devitalizaci salmonel a jsou-li splněny stanovené veterinární podmínky a požadavky na výrobu.

(2) Výrobky pro ohryzávání nesmí obsahovat

více než 10 koliformních mikroorganizmů v 1g,
žádné salmonely v 25g,
žádné Clostridium perfringens v 1g.

(3) Tepelně ošetřená krmiva nesmí obsahovat

více než 5.10⁵ aerobních a fakultativně anaerobních miko-organizmů v 1g,
žádné salmonely v 25g,
více než 5.10² Clostridium perfringens v 1g.

(4) Konzervy pro masožravá zvířata musí být obchodně sterilní. Po inkubaci po dobu 7 dní při teplotě 35⁰ až 37⁰C nesmí být počet aerobních a fakultativně anaerobních mikroorganizmů vyšší než 10³ v 1g.

Suroviny pro technické účely

Čl. 5

Suroviny pro technické účely musí odpovídat příslušným technickým normám.

Stěry

Čl. 6

Stěry z povrchu výrobního zařízení, odebrané z plochy 10 cm² po skončení čištění a dezinfekce, nesmí obsahovat

více než 10² aerobních a fakultativně anaerobních mikroorganizmů,
žádné salmonely.

č. 3

PŘÍPRAVA JATEČNÝCH ZVÍŘAT K VETERINÁRNÍMU VYŠETŘENÍ PO PORAŽENÍ

I. Skot starší šesti týdnů:

1. Jatečný skot musí být před vyšetřením stažen a podélně středem páteřního kanálu rozpůlen.

2. Hlava se po odstranění rohů, očištění a vypláchnutí zavěsí, jazyk se zcela uvolní; mulec se odstraňuje až po jeho vyšetření.

3. Plíce se vyjímají a odvěšují v přirozené souvislosti s průdušnicí, jícnem a srdcem, popřípadě i s játry.

4. Játra, slezina, předžaludek a žaludek, střeva a děloha se pokládají na prohlížecí stoly nebo na jiná vhodná prohlížecí zařízení, popřípadě se zavěšují.

5. Ledviny se uvolňují z tukového a vazivového pouzdra.

6. Vemeno krávy se odvěšuje za závěsný vaz.

7. Varlata býků musí zůstat u těla zvířete.

II. Telata mladší šesti týdnů:

1. Jatečná telata se před vyšetřením zpravidla stahují.

2. Hlava se neodděluje, jde-li o tele mladší šesti týdnů.

3. Jazyk, průdušnice, jícen, plíce, srdce a játra, popřípadě i slezina, se vyjímají a odvěšují v přirozené sou- vislosti.

4. Žaludek a střeva se vyjímají společně a pokládají na prohlížecí stoly nebo na jiná vhodná prohlížecí zařízení.

5. Ledviny se ponechávají u těla zvířete, zpravidla uvolněné z tukového a vazivového pouzdra.

III. Prasata:

1. Jatečná prasata musí být před vyšetřením opařena a dokonale očištěna, popřípadě i stažena, a rozpůlena středem páteře; prasata nutně poražená se stahují jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře. Nebrání-li tomu nákazové důvody, může úřední veterinární lékař povolit, aby byly předloženy k prohlídce nepůlené hlavy, a jde-li o selata mladší čtyř týdnů, nepůlená těla.

2. Jazyk, průdušnice, jícen, plíce, srdce a játra se vyjímají a odvěšují v přirozené souvislosti.

3. Slezina, opona (předstěra), žaludek se střevy a děloha se pokládají na prohlížecí stoly nebo na jiná vhodná prohlížecí zařízení.

4. Ledviny se uvolňují z tukového a vazivového pouzdra a ponechávají u těla zvířete.

5. Plstní tuk musí být uvolněn tak, aby byla obnažena břišní svalovina.

6. Při vyjímání orgánů kance (kryptorchida) nesmí být odstraněna varlata.

IV. Ovce a kozy:

1. Jatečné ovce a kozy se připravují k vyšetření stejným způsobem jako jatečná telata. Ovce a kozy starší jednoho roku musí být středem páteřního kanálu rozpůleny.

2. Jehňata a kůzlata mladší tří měsíců nemusí být před vyšetřením stažena. Orgány hrudní dutiny a játra lze po uvolnění bránice ponechat uvnitř těla zvířete, ledviny zůstávají u těla zvířete, žaludek se vyjímá se střevy.

V. Koně, osli a jejich kříženci:

1. Jateční koně, osli a jejich kříženci se připravují k vyšetření stejným způsobem jako jatečný skot s tím, že

hlava se po vynětí jazyka podélně rozpůlí a nosní přepážka se obnaží z obou stran,
průdušnice se rozřízne po celé délce,
plíce se srdcem se odvěsí za zbylou část průdušnice.

VI. Drůbež:

1. Jatečná drůbež se připravuje k vyšetření tak, aby bylo možno vyšetřit povrch těla, tělní dutinu a orgány.

2. Po vyšetření se oddělují, popřípadě odstraňují hlava, průdušnice, plíce, srdce, slezina, játra, jícen, žaludek a střeva, a jde-li o drůbež pohlavně dospělou, varlata a vaječníky s vejcovodem; játra se zbavují žlučníku.

VII. Králíci:

1. Jateční králíci musí být před vyšetřením staženi.

2. Orgány dutiny hrudní a játra lze po uvolnění bránice ponechat uvnitř těla zvířete; ledviny zůstávají u těla zvířete.

3. Pánevní spona může být rozepnuta, konce končetin mohou být odděleny v zápěstním nebo zánártním kloubu.

4. Hlavu a žlučník lze oddělit teprve po skončení vyšetření.

č. 4

ZÁSADY PRO POSUZOVÁNÍ ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

Jatečná zvířata a zvěř

Maso a orgány jsou nepoživatelné a celé zvíře je určeno k neškodnému odstranění, je-li zvíře nemocné některou z dále vyjmenovaných nákaz zvířat, podezřelé z této nákazy zvířat, anebo podezřelé z nakažení touto nákazou zvířat:

1. slintavka a kulhavka

2. vezikulární stomatitida

3. vezikulární choroba prasat

4. mor skotu

5. mor malých přežvýkavců

6. plicní nákaza skotu

7. nodulární dermatitida skotu

8. horečka Údolí Rift

9. katarální horečka ovcí

10. neštovice ovcí a koz

11. mor koní

12. africký mor prasat

13. mor prasat

14. mor drůbeže (influenza drůbeže)

15. pseudomor drůbeže (newcastleská choroba drůbeže)

16. spongiformní encefalopatie skotu (BSE)

17. klusavka

II.

Maso a orgány jsou nepoživatelné a celé zvíře je určeno k neškodnému odstranění, je-li zvíře nemocné některou z dále vyjmenovaných nákaz, anebo podezřelé z této nákazy zvířat:

1. Aujeszkyho choroba (mimo prasat)

2. sněť slezinná

3. sněť šelestivá

4. vzteklina

5. salmonelóza

6. brucelóza ovcí a koz (B. melitensis)

7. tuberkulóza drůbeže

8. encefalomyelitida koní

9. infekční anemie koní

10. vozhřivka

11. maligní edém

12. trichinelóza

13. myxomatóza

14. tularemie zajíců

15. virové hemoragické onemocnění králíků

16. toxoplazmóza

17. červenka

18. pulorová nákaza (S. pullorum)

III.

Posuzování masa a orgánů zvířete, které je podezřelé z nakažení některou z nákaz zvířat, uvedených pod č.II.:

nákazy společné více druhům zvířat:

	posouzení
nákaza zvířat	maso	orgány

1. Aujeszkyho choroba PPV PPV

(s výjimkou prasat)

2. sněť slezinná PPK PPK

3. sněť šelestivá a maligní edém PPK PPK

4. vzteklina

- při rozsáhlejším poranění NP NP

- při menším poranění NP NP

hlava, končetiny oddělené v zápěstním a zanártním kloubu, poraněné části včetně okolí

PPV

ostatní

5. salmonelóza (s výjimkou drůbeže) při nálezu salmonel

- v mase i orgánech NP NP

- v mase PPK NP

- v orgánech nebo mízních

uzlinách střeva PPV NP

vnitřní orgány,

vemeno

- na povrchu masa PPV PPV

6. trichinelóza PPK,PPZ PPK,PPZ

7. toxoplazmóza PPV,PPZ PPV,PPZ

nákazy převážně prasat:

	posouzení
nákaza zvířat	maso	orgány

8. červenka PPV PPV

nákazy převážně ovcí a koz:

	posouzení
nákaza zvířat	maso	orgány

9. brucelóza ovcí a koz PPK NP

(B.melitensis)

nákazy převážně drůbeže a králíků:

	posouzení
nákaza zvířat	maso	orgány

10. nález salmonel u drůbeže

a) při nálezu salmonel

- v mase i orgánech NP NP

- v mase PPK PPK

- v orgánech PPV NP

- na povrchu masa PPV PPV

b) bez nálezu salmonel

v mase a orgánech,

ale jde o drůbež ze

salmonelózního chovu PPV PPV

c) u klinicky zdravých zvířat

ze zdravých chovů při

nálezu salmonel

- v mase i orgánech PPK NP

- v mase PPV PPV

- v orgánech PPV NP

11. tuberkulóza drůbeže PPV PPV
12. pulorová nákaza (S. pullorum) PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

13. myxomatóza PPK PPK
14. tularemie zajíců PPK PPK
15. virové hemoragické

onemocnění králíků PPK PPK

nákazy převážně koní, oslů a jejich kříženců:

	posouzení
nákaza zvířat	maso	orgány

16. encefalomyelitida koní NP NP

krev mozek,mícha

PPK PPK

ostatní ostatní

17. infekční anemie koní PPK NP

18. vozhřivka NP NP

hlava mozek,mícha

PPV PPV

ostatní ostatní

IV.

Posuzování masa a orgánů zvířete , které je

nemocné některou z dále uvedených nákaz zvířat, popřípadě některým z jiných onemocnění, anebo podezřelé z této nákazy zvířat, popřípadě jiného onemocnění,
podezřelé z nakažení některou z dále uvedených nákaz zvířat, popřípadě jiného onemocnění, anebo vykazující jiné změny:

nákazy a onemocnění společné více druhům zvířat:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

1. nakažlivé záněty mozku

a míchy

a) NP NP

hlava mozek,mícha

PPV PPV

ostatní ostatní

2. paratuberkulóza

a) PPK NP

střeva

PPK

ostatní

b) PPV PPV

3. brucelóza (B. abortus, B. ovis)

a) PPK NP

vnitřní orgány,

vemeno a varlata

PPK

ostatní

b) (s výjimkou prasat) PPV NP

vemeno, varlata

PPV

ostatní

4. leptospiróza

a) PPK NP

b) PPV NP

ledviny, močový

měchýř

PPV

ostatní

5. pasterelóza, listerióza

a) PPK NP

b) PPV NP

6. Q horečka (rikettsiózy)

a) PPK NP

vnitřní orgány, vemeno

PPK

ostatní

b) PPV NP

plíce, vemeno

PPV

ostatní

7. venerická bovinní kampylo-

bakterióza

a) PPV PPV

8. hydroperikarditida

přežvýkavců

a) PPV NP

vnitřní orgány, mozek

PPV

ostatní

b) PPV

9. hemoragická septikémie

(Pasteurella multocida serotyp

6:B a 6:E)

a) NP NP

10. sarkocystóza

- silná invaze NP NP

- střední invaze PPK PPK

- jen na predilekčních

místech PPV PPV

11. hemoparazitózy

a) PPV NP

vnitřní orgány, vemeno

PPV

ostatní

12. trypanosomiáza

a), b) NP

změněné orgány

13. theilerióza

a) NP

změněné orgány

14. hromadná nakažlivá onemocnění

dýchacího ústrojí (s výjimkou

drůbeže)

a) PPV NP

plíce, jícen

PPV

ostatní

15. plicní adenomatóza

a) PPV NP

plíce, střeva

PPV

ostatní

b) NP

plíce, střeva

16. tuberkulóza (s výjimkou

drůbeže a králíků)

- generalizovaná TBC skotu

a akutní miliární TBC NP NP

- TBC mozkových plen, mozku NP NP

či hlavových mízních uzlin hlava mozek, mícha

(bez jazyka) PPV

PPV ostatní

ostatní

- TBC kostí NP NP

kosti

PPK

ostatní

- TBC plic v případě NP NP

chronické orgánové TBC změněné části plíce

a generelizované TBC PPK PPK

vyjma skotu ostatní ostatní

- jiné TBC změny NP NP

změněné části změněné orgány

s mízními uzlinami s mízními uzlinami

PPV PPV

ostatní ostatní

- při úplném nebo neúplném

primárním komplexu PPV PPV

- bez TBC změn při pozitivní

reakci na tuberkulin PPV PPV

17. záněty mléčné žlázy

- při chronickém onemocnění

vemene NP

vemeno

- při akutním onemocnění

vemene a příznacích

celkového onemocnění PPK NP

vemeno

PPK

ostatní

- při příznacích celkového

onemocnění a mikrobiálním

nálezu v mase nebo orgánech NP NP

nákazy a onemocnění převážně skotu:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

18. trichomonádová nákaza

a), b) NP

změněné orgány

19. enzootická leukóza skotu

a) NP NP

změněné části, kosti

PPK

ostatní

b) PPV NP

20. infekční rinotracheitida

skotu

a) PPV NP

plíce, jícen,

slezina, vemeno,

varlata, změněné

ostatní orgány

PPV

ostatní

b) PPV

21. puchýřovitý zánět dutiny

ústní

a), b) PPV PPV

22. hlavnička skotu

a) NP NP

hlava

PPV

ostatní

b) NP PPV

hlava

23. uhřivost skotu

a) - silná uhřivost NP NP

- slabá uhřivost PPV,PPZ,PPS NP

napadené orgány

PPV

ostatní

nákazy a onemocnění převážně prasat:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

24. Aujeszkyho choroba

(u prasat)

a) PPK NP

mozek, mícha,

plíce, slezina

PPK

ostatní

b) PPV PPV

25. virový zánět žaludku a střev

a) PPK NP

plíce, žaludek, střeva,

močový měchýř

PPK

ostatní

b) PPV PPV

26. enterovirová encefalomyelitida

prasat

a) NP NP

krev mozek, mícha

PPK PPK

ostatní ostatní

27. nakažlivá obrna prasat

a) PPK NP

mozek, mícha, žaludek,

střeva, močový měchýř

PPK

ostatní

b) PPV PPV

28. puchýřovitá vyrážka prasat

a), b) PPK NP

vnitřní orgány

PPK

ostatní

29. uhřivost prasat

a) - silná uhřivost NP NP

napadené orgány

- slabá uhřivost PPV,PPZ,PPS PPV

ostatní

nákazy a onemocnění převážně ovcí a koz:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

30. Maedi-Visna, artritida

a encefalitida koz

a) PPK NP

mozek, plíce, střeva

PPK

ostatní

b) PPV

mozek, plíce

31. nakažlivá agalakcie ovcí

a koz

a), b) NP NP

hlava, končetiny mozek, vemeno

oddělené v zápěstním

a zanártním kloubu

PPV PPV

ostatní ostatní

32. nakažlivá pleuropneumonie

koz

a) PPV NP

plíce

PPV

ostatní

33. enzootické zmetání ovcí

a) PPV PPV

34. nemoc Nairobi

a) NP NP

b) PPK NP

nákazy a onemocnění převážně drůbeže a králíků:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

35. nakažlivá onemocnění

dýchacích orgánů drůbeže

a) PPV NP

b) PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

36. virová hepatitida kachen

a) PPK NP

změněné orgány

PPK

ostatní

b) PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

37. listerióza drůbeže

a) PPK NP

b) PPV PPV

38. spirochetóza drůbeže

a) PPK NP

b) PPV PPV

39. virová enteritida kachen

a) PPK NP

změněné orgány

PPK

ostatní

b) PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

40. koligranulomatóza drůbeže

- při změnách na kůži NP NP

- bez změn na kůži a mase PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

41. koliseptikémie

a) NP NP

b) nezměněné maso, bakteriolo-

gický nález nesvědčí

o sepsi PPV NP

změněné orgány

PPV

ostatní

42. stafylokokóza, streptokokóza

a) - akutní průběh NP NP

- chronický průběh PPK NP

- změny na kloubech NP NP

kosti

PPK

ostatní

43. psitakóza a ornitóza drůbeže

a) NP NP

b) PPK PPK

44. neštovice drůbeže

a) - generalizovaná forma NP NP

- změny jen na hlavě

a horních cestách

dýchacích PPV NP

b) PPV PPV

45. nakažlivý zánět jater kachen

a) NP NP

b) PPK NP

46. leukóza drůbeže, Markova

choroba a jiné retikulózy

- pokročilá forma, výrazné

změny na kůži, vyhublost NP NP

- méně výrazné změny NP NP

změněné části

PPV

ostatní

- mírné změny na kůži NP NP

kůže změněné orgány

PPV PPV

ostatní ostatní

47. splenomegalie kuřat

a), b) NP

změněné orgány

48. infekční synovitída

a) - při změnách na burze a

šlachových pouzdrech NP NP

- při změnách na kloubech NP NP

kosti změněné orgány

a změněné části

PPV

ostatní

49. infekční burzitida

a) NP NP

změněné části

PPV

ostatní

50. cholera drůbeže (s výjimkou

lalůčkové formy)

a) - při nákaze NP NP

- při podezření z nákazy PPK NP

b) PPV NP

51. infekční enteritida krůt

(nekrotická, hemoragická)

a) NP

změněné orgány

PPV

ostatní

52. mykózy a plísňová onemocnění

dýchacích orgánů (aspergilóza

drůbeže)

a) NP NP

změněné části změněné orgány

PPV, PPK PPV, PPK

ostatní ostatní

53. amidostomóza

a) NP

svalnatý žaludek

54. invazní zánět jater

a slepých střev (černo-

hlavost krůt)

a) NP

změněné orgány

55. dna, favus, vápenka

a) NP NP

změněné části změněné orgány

56. edémová choroba

a) - změny v mase NP NP

- změny jen na orgánech PPK NP

57. exudativní diatéza,

hemoragický syndrom

a) - větší změny v mase

nebo v podkoží NP NP

- mírné změny v mase

nebo v podkoží PPK NP

58. tuberkulóza, pseudotuberkulóza,

salmonelóza, pasterelóza,

nekrobacilóza, listerióza,

brucelóza zajíců

a) NP NP

b) PPK PPK

59. spirochetóza, parazitární

nemoci králíků

a) - při vodnatelnosti,

vyhublosti a změněných

částech NP NP

- bez smyslových odchylek PPM NP

nákazy a onemocnění převážně koní, oslů a jejich kříženců:

	posouzení
nákaza, jiné onemocnění zvířat	maso	orgány

60. hřebčí nákaza, Surra

a) - při onemocnění NP NP

- při pozitivním

serologickém nálezu PPV NP

61. infekční arteritida koní

a) PPK NP

62. neštovice koní

a) NP

hlava

63. nakažlivá metritida klisen

a) PPV PPV

Ostatní změny a nálezy:

	posouzení
změna, nález	maso	orgány

1. novotvary, abscesy,

lokalní záněty a traumata

neznámé etiologie

a) NP NP

změněné části změněné orgány

PPV PPV

ostatní ostatní

(podle závažnosti (podle závažnosti

nálezu i P) nálezu i P)

2. znečištění původci nákaz

- znečištění bez očisty NP NP

- podezření ze znečištění

(rozhodne se jako

o podezření z nákazy

příslušného druhu)

3. rozhodnutí při zákazu porážení

po očkování (před uplynutím

ochranné lhůty)

- při reakci po očkování NP NP

- bez reakce NP PPV

místo vpichu a okolí PPV

PPV

ostatní

4. odchylky smyslových vlastností,

složení, trvanlivosti apod.

- výraznější odchylky NP NP

- nevýrazné odchylky PPM PPM

- pouze mírný kančí pach

u kanečků do stáří 150 dnů

a hmotnosti do 100 kg PPV PPV

5. nezralost a nedostatečný vývin

mláďat

- zřetelné známky nezralosti

a smyslové změny NP NP

- známky nezralosti bez

smyslových změn PPM PPM

6. nedostatečné vykrvení

- podstatné změny svalstva

nebo nález patogenních

mikrobů, Gr+ anaerobních

tyčinek nebo silný nález

saprofytů v mase NP NP

- při nálezu ojedinělých

saprofytů v mase PPV,PPM PPV,PPM

7. opožděné vykolení

- při známkách kažení nebo

nálezu patogenních mikrobů,

Gr+ anaerobních tyčinek

nebo silném nálezu

saprofytů v mase NP NP

- mírné smyslové odchylky

masa nebo nález ojedinělých

mikrobů PPV NP

vnitřní orgány

PPV

ostatní

8. radioaktivní látky

při nálezu v množství škodlivém

pro zdraví lidí

- v mase NP NP

- jen ve vnitřních orgánech NP NP

kosti

PPV

ostatní

9. rozhodnutí jen podle výsledku

mikrobiologického vyšetření

a) při nálezu původců nákaz,

Gr+ anaerobních tyčinek

v množství škodlivém pro zdraví

lidí

- v mase a orgánech NP NP

- jen v orgánech PPK NP

vnitřní orgány

PPK

ostatní

b) při nálezu ostatních mikrobů

- silně v mase a orgánech NP NP

- silně v orgánech, slabě

v mase PPV NP

- slabě v mase a orgánech PPV PPV

10. potravní viry

- v mase nebo orgánech PPV,PPK PPV,PPK

11. přítomnost obsahu

cizorodých látek v množství

škodlivém pro zdraví lidí

- v mase bez možnosti úpravy NP NP

- v mase s možností úpravy NP NP

kosti,krev

PPV

ostatní

- nález jen v orgánech NP NP

kosti,krev vnitřní orgány,

vemeno

PPV PPV

ostatní ostatní

12. při nálezu antibiotik a jiných

biologicky aktivních látek

- nález v mase NP NP

- nález jen v orgánech NP NP

kosti,krev

PPV

ostatní

Ryby, korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové

Posuzování ryb, korýšů a měkkýšů, kteří jsou

nemocní některou z uvedených nákaz zvířat, popřípadě některých z jiných onemocnění,
podezřelí z nakažení některou z dále uvedených nákaz zví- řat, popřípadě některým z jiných onemocnění:

1. Ryby:

nákaza, jiné onemocnění zvířat

posouzení

1. virová hemoragická septikémie,

jarní virémie kaprů, infekční

nekróza krvetvorné tkáně, herpes-

viróza lososovitých (typ 2), reni-

bakterióza, herpesviróza sumečka

skvrnitého, epizootická nekróza

krvetvorné tkáně, edwardsielóza

a) NP

b) PPK

2. furunkulóza lososovitých ryb

a) NP

3. myxobolóza lososovitých ryb

a) NP

4. plísňová onemocnění kůže

a) - rozsáhlejší změny NP

- mírné změny PPV

5. ryby napadené parazity

a) - při silném napadení nebo

při nálezu parazitů pře-

nosných na člověka NP

- při slabém napadení PPV

6. celá zásilka ryb

- byly-li v ní laboratorním

vyšetřením zjištěny patogenní mikroorganizmy, cizorodé nebo

radioaktivní látky v množství

škodlivém pro zdraví lidí NP

2.Korýši, měkkýši, žáby a jiní živočichové:

nákaza, jiné onemocnění zvířat

posouzení

7. bonamióza, halosporidióza,

perkinsóza, marteilióza, iridoviróza, mikrocytóza

a) NP

8. napadení parazity

a) - při silném napadení nebo

při nálezu parazitů pře-

nosných na člověka NP

- při ojedinělém nebo od-

stranitelném nálezu PPV

9. celá zásilka

- v případě nálezu více než 30 % ne-

poživatelných jedinců NP

- byly-li v ní laboratorním

vyšetřením zjištěny patogenní mikroorganizmy, cizorodé nebo

radioaktivní látky v množství

škodlivém pro zdraví lidí NP

Mléko

Posuzování mléka, jež pochází od krav, ovcí a koz, které jsou

nemocné některou z dále uvedených nákaz zvířat, popřípadě některým z jiných onemocnění, anebo podezřelé z těchto nákaz zvířat, popřípadě jiného onemocnění,
podezřelé z nakažení některou z dále uvedených nákaz zvířat, popřípadě z jiného onemocnění:

nákaza, jiné onemocnění zvířat

posouzení

1. slintavka a kulhavka, vezikulární

stomatitida, mor skotu, mor malých

přežvýkavců, plicní nákaza skotu,

nodulární dermatitida skotu, horečka

Údolí Rift, katarální horečka ovcí,

neštovice ovcí a koz, sněť slezinná

a), b) NP

2. tuberkulóza, paratuberkulóza, bruce-

lóza skotu a ovcí, salmonelóza, lepto-

spiróza, pasterelóza, enzootická leukóza

skotu, vzteklina, hlavnička, artritida

a encefalitida koz, slizniční choroba

skotu (BVD), Aujeszkyho choroba, Maedi

-Visna, nakažlivá pleuropneumonie koz,

enzootické zmetání ovcí

a) NP

b) po pasteraci P

3. listerióza, Q horečka

a) NP

b) po pasteraci při teplotě 85^oC P

4. puchýřovitý zánět dutiny ústní,

infekční rinotracheitida skotu (IBR/IPV)

a), b) po pasteraci P

5. venerická bovinní kampylobakterióza

a), b) po pasteraci P

6. mastitidy

- změněný sekret a první střiky NP

Vejce

nákaza, jiné onemocnění zvířat

posouzení

1. mor drůbeže (influenza drůbeže),

pseudomor drůbeže (newcastleská choroba

drůbeže)

a) vejce z ohniska nákazy NP

b) vejce z ochranného pásma PPV

2. infekční laryngotracheitida drůbeže,

cholera drůbeže, tyf drůbeže,

pulorová nákaza (S.pullorum)

a) vejce z ohniska nákazy NP

b) vejce z ochranného pásma po povrchové

dezinfekci P

3. infekční bronchitida drůbeže,

neštovice drůbeže,infekční burzitida,

Markova choroba,

- vejce z ohniska nákazy po povrchové

dezinfekci P

4. tuberkulóza drůbeže, ornitóza, psitakóza

- vejce z ohniska nákazy NP

5. salmonelóza drůbeže

- vejce z ohniska nákazy PPV

Včelí produkty

nákaza, jiné onemocnění zvířat

posouzení

1. mor včelího plodu, hniloba včelího plodu NP
2. nosemová nákaza včel, varroáza, roztočíková

nákaza včel

- med P

- vosk (po úpravě - přetavení) P

Poznámka: P - poživatelné (uvádí se jen v částech C, D a E), PPV - podmíněně poživatelné výrobní, PPK - podmíněně poživatelné určené do konzerv, PPM - podmíněně poživatelné méněhodnotné, PPZ - podmíněně poživatelné po zmrazení, PPS - podmíněně poživatelné po nasolení, NP - nepoživatelné.

1⁾ Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

2⁾ § 19 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

3⁾ Zákon č. 110/1997 Sb. Zákon č. 20/1966 Sb.

4⁾ Zákon č. 91/1996 Sb.

5⁾ Zákon č. 79/1997 Sb.

6⁾ Zákon č. 246/1992 Sb.

7⁾ § 19 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb.

8⁾ Zákon č. 240/1991 Sb.

9⁾ § 15 zákona č. 246/1992 Sb.

10⁾ § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

11⁾ Vyhláška č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, ve znění pozdějších předpisů.

12⁾ § 3 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb.

13⁾ Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ve znění pozdějších předpisů.

14⁾ Například vyhláška č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech a vyhláška č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu, ve znění vyhlášky č. 15/1971 Sb.

15⁾ § 2 písm. a) a b) zákona č. 110/1997 Sb.

16⁾ Zákon č. 23/1962 Sb.

17⁾ Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.

18⁾ Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.16/1997 Sb.

19 ⁾§ 2 písm. g) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

20 ⁾Zákon č. 13/1993 Sb.

21⁾ § 145 zákona č. 13/1993 Sb.

22⁾ § 49 zákona č. 13/1993 Sb.

23⁾ § 98 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb.

24⁾ Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/ 1994 Sb.

25⁾ § 24 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb.

26⁾ Zákon č.552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.

27⁾ Zákon č. 110/1997 Sb.

28⁾ Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

29⁾ Například nařízení vlády č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

30⁾ Například zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.

31⁾ § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.

32⁾ Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

33⁾ § 4 odst. 5 zákona č. 79/1997 Sb.

34⁾ Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.

35⁾ Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

36⁾ Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

37⁾ Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

38⁾ § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

1⁾ Srov.ustanovení § 138a odst. 1, § 143 odst. 5 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.

2⁾ Vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat.

3⁾ § 2 odst. 2 písm. c) zákona České národní rady č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.

39⁾Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 298/1997 Sb., kterou se stanoví chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky jejich použití, jejich označení na obalech, požadavky na čistotu a identitu přídatných látek a potravních doplňků a mikrobiologické požadavky na potravní doplňky a látky přídatné.

40⁾§ 9 vyhlášky č. 327/1997 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), h), i), j) a k) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pro maso, masné výrobky, ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich.

41⁾§ 5 odst. 3 a 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

42⁾ § 4 odst. 3 vyhlášky č. 245/1996 Sb., k provedení § 5 zákona č. 246/1992 Sb.

Vládní návrh zákona o veterinární péči

Platné znění částí novelizovaných zákonů s vyznačením navrhovaných změn

________________________________________________________________________

§ 10

Ústřední evidence hospodářských zvířat

a zvěře ve farmovém chovu

b) označovat tato zvířata s výjimkou drůbeže přidělenými identifikačními prostředky,

(5) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti

b) o identifikačních prostředcích a způsobu označování zvířat těmito prostředky,

c) o vystavování průvodních listů skotu a průkazů koní a o jejich náležitostech.

Platné znění částí zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, s vyznačením navrhovaných změn

Platné znění částí zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, s vyznačením navrhovaných změn

Položka 67

Veterinární kontroly (§ 37 zákona č. ...)

- za každou i započatou tunu zásilky živých zvířat

Kč

170,-

110,-

nejméně Kč

1 120,-

nejvýše Kč

11 900,-

Položka 68

a) Schválení veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku (§ 65 zákona č. ...)

3 000,-

6 000,-

Položka 69

Vydání veterinárního osvědčení

k přemístění zvířete (§ 6 zákona č. ...)

- za jedno zvíře

Kč

- za více než jedno zvíře

100,-

Položka 70

Vydání veterinárního osvědčení k přepravě

živočišných produktů (§ 27 zákona č. ....)

Kč

100,-

Položka 71

a) Vydání osvědčení o splnění

požadavků a podmínek pro zacházení

se živočišnými produkty (§ 22 zákona č. ...)

Kč

500,-

Kč

300,-

Položka 72

a) Registrace soukromého veterinárního

lékaře (§ 60 zákona č. ...)

Kč

2 000,-

b) Registrace soukromého veterinárního

technika (§ 64 zákona č. ...)

Kč

1 000,-

c) Vydání povolení k provádění laboratorní,

činnosti (§ 50 zákona č. ...)

Kč

2 000,-

d) Vydání povolení k provozování asanačního

podniku (§ 50 zákona č. ...)

Kč

3 000,-

e) Vydání povolení k provozování jiné

Kč

1 000,-

Položka 73

a) Vydání rozhodnutí o schválení chovu

nebezpečných druhů zvířat

- za jedno zvíře

3 000,-

- za více než jedno zvíře

Kč

5 000,-

b) Udělení akreditace uživatelského zařízení

k chovu zvířat pro pokusné účely

10 000,-

Návrh

VYHLÁŠKA

Ministerstva zemědělství