I.
Zhodnocení platného právního stavu
a odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy
Právní ochrana zeměpisných označení je součástí ochrany průmyslového vlastnictví. To je dáno tím, že předmětem ochrany je imateriální statek, jehož objektem není hmotný substrát, tj. věc ve smyslu právním, ale idea, která se ke zboží z určité zeměpisné oblasti tak či onak váže.
Označování původu výrobků a zboží samo o sobě, tj. bez veřejnoprávní regulace, vzniká spontánně tradicí, tj. tím, že se takové označení pro spotřebitele vžije natolik, že s ním spojují konkrétní zboží s určitou kvalitou a vlastnostmi danými zeměpisnou oblastí. Ochrana proti zneužívání takových označení pro výrobky na trhu zboží, které nepocházejí z této oblasti, je povětšinou nalézána v prostředcích práva soukromého. Nicméně snaha o veřejnoprávní regulaci takové ochrany, tak jak je tomu i u jiných předmětů průmyslového vlastnictví, se projevila již v polovině 20. století požadavkem na její registraci ve veřejných knihách. Z mezinárodněprávního hlediska byla tato idea vyjádřena zejména Lisabonskou dohodou na ochranu označení původu výrobků a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958. Ochrana označení původu zboží je obsažena v řadě dalších mezinárodních smluv na ochranu průmyslového vlastnictví, jimiž je Česká republika vázána, zejména univerzální smlouvou, tj. Pařížskou úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví a Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Z hlediska komunitárního práva pak je třeba připomenout Směrnici Rady ES 79/112 (EHS) z r. 1978 o sblížení zákonů členských zemí v oblasti označování, která byla 20. 3. 2000 nahrazena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady ES č. 2000/13.
Česká republika a její právní předchůdce nejen že byli od začátku účastni na systému mezinárodní ochrany označení původu zboží, ale upravili svůj národní systém veřejnoprávní ochrany označování původu již v 70. letech zákonem č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků, nicméně jeho obsah je v mnoha ustanoveních poplatný době jeho vzniku. Jakkoli tato právní úprava i doposud vytváří prostor pro ochranu označení původu v mezinárodním měřítku tak, jak to vyžaduje závazek České republiky vyplývající z Lisabonské dohody, nelze nevidět, že dosud platná právní úprava vychází z tehdejších společenských poměrů, založených zejména na direktivním řízení ekonomiky a administrativních zásazích státu do právního postavení soutěžitelů v obchodně právních vztazích.
Základním cílem navrhované úpravy je především odstranit tyto nedostatky a přiblížit tuto úpravu pružnému vývoji ochrany těchto práv v evropském kontextu, kde účinná ochrana označování původu je nezbytná pro fungování volného, ale přitom bezpečného pohybu zboží. Jejím účelem je vytvořit harmonizované právní prostředí ve prospěch každého, kdo působí v průmyslu a obchodě, a to tak, aby se výlučná práva z průmyslového vlastnictví sama o sobě nestala překážkou oprávněného obchodu. V zájmu ucelenosti systému vymáhání práva v oblasti klamání spotřebitele porušováním práv duševního vlastnictví se navrhuje doplnit vymezení této oblasti v zákoně o ochraně spotřebitele s tím, že dozorové orgány budou moci dohlížet na dodržování právních předpisů i v oblasti označení původu zboží, příp. zeměpisného označení.
Základním pramenem komunitárního práva o ochraně zeměpisných označení je nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997. Podle tohoto předpisu lze získat ochranu jediným zápisem ve všech členských zemích Evropské unie. Podle čl. 12 citovaného nařízení pak může být takováto ochrana označení původu poskytnuta zemědělským výrobkům nebo potravinám pocházejícím z třetích zemí, jestliže tyto třetí země mohou poskytnout záruky, že zboží je chráněným označením opatřováno při splnění stejných podmínek, jaké na toto označování klade samotné nařízení. Důvodem přípravy nového zákona o označování původu výrobku je tak vytvoření záruk vyžadovaných nařízením pro označení původu, a tím dosažení možností ochrany označení původu zboží pocházejícího z České republiky v rámci Evropské unie. Jde tedy především o harmonizaci vnitrostátního práva o ochraně zeměpisných označení s právem komunitárním.
II.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s Ústavou a s právem Evropských společenství
Navrhovaná úprava je v souladu s ústavním pořádkem a právním řádem České republiky; neodporuje mezinárodním smlouvám, jimiž je Česká republika vázána.
Nový zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení je navržen tak, aby byl slučitelný s nařízením Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997. Navrhovaný zákon byl zařazen mezi prioritní legislativní úkoly, které jsou spojené s problematikou vstupu České republiky do Evropské unie.
III.
Ekonomický rozbor
Přijetí navrhovaného zákona nebude mít ekonomické dopady na prostředky ze státního rozpočtu.
IV.
K § 1
V současnosti je označení původu v České republice již tradičním institutem průmyslověprávní ochrany, který je formalizován zákonem, jenž stanoví podmínky vzniku této zvláštní ochrany.
Na straně druhé zeměpisné označení - jako takové - není v současnosti v českém právním řádu upraveno a součástí navržené úpravy se stává zejména proto, aby Česká republika byla připravena poskytnout pro zboží pocházející z Evropské unie ochranu rovnocennou té, kterou lze získat v Evropské unii.
Právní ochrana označení původu i zeměpisného označení může být ochranou formální i právní ochranou neformální. Podle dosavadní úpravy zásadou vzniku ochrany označení původu - ať neformální nebo formální - je v prvé řadě vžitost označení pro určité zboží, jehož vlastnosti jsou přičítány právě původu tohoto zboží. Zákon se vztahuje zejména na veřejnoprávní ochranu označení původu, ale dotýká se rovněž soukromoprávních prostředků této ochrany.
K § 2
Zákon pozitivně vymezuje předmět ochrany, kterým je jednak "označení původu" a jednak "zeměpisné označení".
Podle dosud platné právní úpravy je v České republice poskytována ochrana označení původu výrobků, kterou je zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známým jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, včetně činitelů přírodních nebo lidských. Tento zákon v podstatě přejal ustanovení Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu.
Navrhovaná úprava vymezuje pojem "označení původu" obdobným způsobem, jakým je pojem "označení původu" definován v nařízení Rady (EHS). Vzhledem k tomu, že nařízení Rady (EHS) nevyžaduje, aby označení původu bylo pro výrobek obecně známé, návrh zákona nově nevyžaduje vžitost označení původu jako podmínku zápisné způsobilosti tohoto předmětu průmyslového vlastnictví do státního rejstříku.
Zeměpisné označení představuje méně silnou vazbu mezi původem výrobku a jeho kvalitativními znaky, neboť u tohoto druhu označování je rozhodné, zda odpovídající žádoucí vlastnosti výrobku "lze přičíst" jeho zeměpisnému původu. Zeměpisná označení jsou tak v českém právním prostředí novou kategorií veřejnoprávní ochrany, odlišnou od označení původu, ale ne nižší; systém, který splňuje odlišné požadavky a je charakterizován slabší vazbou mezi názvem výrobku a zeměpisnou oblastí, poskytuje stejnou ochranu jako označení původu.
Pro zápis názvu území jako zeměpisného označení není nutné, aby příslušné zboží mělo vlastnosti výlučně nebo převážně dané určitým zeměpisným prostředím, ale postačí, má--li zboží vlastnosti, které lze určitému zeměpisnému původu (pouze) přičíst. Jinak jsou navržené podmínky pro zápis a používání označení původu a zeměpisného označení věcně shodné.
Za nezeměpisná označení jsou pro potřeby tohoto zákona pokládány některé názvy výrobků, které ačkoli neobsahují zeměpisný název, vyvolávají ve spotřebitelské veřejnosti spojitost mezi takto pojmenovaným výrobkem a zemí jeho původu ( např. tequilla pro mexický destilát z agáve).
Oblast, určité místo nebo země jsou vymezeny ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) návrhu zákona žadatelem o zápis označení původu do rejstříku, který na takovémto místě vyrábí, zpracovává nebo připravuje své výrobky. Oblastí je přitom vymezení geografického, nikoli politického území.
Na straně druhé však nařízení Rady (EHS) respektuje vnitrostátní postupy a rozdíly při zavádění zapsaných označení původu a zeměpisných označení v jednotlivých státech Evropské unie. Navrhuje se proto poskytovat ochranu i zeměpisným označením, která - na rozdíl od označení původu - nemusí představovat tak silnou spotřebitelskou asociaci mezi proveniencí zboží a jeho vlastnostmi, a tím naplnit požadavek čl. 12 nařízení, který stanoví, že podle tohoto předpisu lze poskytnout ochranu zemědělským výrobkům a potravinám pocházejícím z třetí země, jestliže dotyčná třetí země je připravena stanovit pro odpovídající zemědělské výrobky a potraviny pocházející z Evropské unie ochranu rovnocennou té, kterou lze získat v Evropské unii. Definice zeměpisného označení je plně převzata z tohoto komunitárního předpisu a není v rozporu s definicí zeměpisných označení užívaných Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) v článku 22. Tato Dohoda, která představuje minimální standard ochrany v jednotlivých členských státech, současně v článku 24 odst. 3, který se rovněž týká poskytování ochrany zeměpisným označením, zavazuje členské státy nesnížit ochranu zeměpisným označením, která v členském státě platila před dnem vstupu této Dohody v platnost.
Druhové - generické - označení je označení, které běžně vyjadřuje obecný název druhu zboží. Užívat druhové označení může každý, a proto se pro svou všeobecnost nemůže stát ani označením původu. Druhovým označením je i původně označení původu či zeměpisné označení, které proniklo do obecné mluvy a začalo sloužit k označení kategorie shodného zboží, které nezbytně nepochází z oblasti označené názvem (zdruhovělé označení původu nebo zeměpisné označení). Jakkoli je tedy označení původu výrobků podle dosavadní praxe zpravidla tvořeno označením území, z něhož zboží pochází a díky němuž má žádoucí vlastnosti, a označením druhu zboží, zdruhovělo-li celé označení - tj. včetně názvu území - nemůže být tomuto označení poskytnuta ochrana. To znamená, že označení původu výrobků, která se vztahují prostě k místu výroby nebo zpracování, aniž by měla vazbu na jeho vlastnosti, vymyšlené názvy nebo zeměpisné názvy, které zdruhověly, nejsou předmětem ochrany a jsou nadále užívány jako dosud. Označení druhu výrobku nebo zdruhovělá označení původu nebo zeměpisná označení nemohou být vyňata z obecného užívání a v důsledku toho si je určití výrobci nemohou přisvojovat.
;Pro účely zákona se "obecným názvem druhu zboží" rozumí jak název, který vyjadřuje obecný název druhu zboží, a to i kdyby byl např. v tomto názvu obsažen název území, kde byl tento výrobek původně vyroben nebo uveden na trh, tak i název zdruhovělého označení původu či zeměpisného označení.
Dosavadní právní úprava se týká - jak to ostatně vyplývá z názvu zákona č. 159/1973 Sb. - pouze ochrany označení původu výrobků. Vzhledem k ustanovením Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) a nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 návrh zákona se týká jak označování původu, tak zeměpisného označení zboží, které se nachází na trhu.
K § 3
V souladu s § 2 zákona č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, návrh zákona stanoví, že příslušným rozhodovat o poskytnutí ochrany označení původu, popřípadě zeměpisného označení je Úřad průmyslového vlastnictví, který je ústředním správním orgánem na ochranu průmyslového vlastnictví v České republice.
Návrh zákona předpokládá, že jak označení původu, tak zeměpisná označení budou zapisována do téhož rejstříku.
K § 4
Ochrana označení původu je v teorii průmyslového vlastnictví pojímána zejména jako ochrana spotřebitele před vzbuzováním falešných představ o provenienci zboží, zejména v těch případech, kdy takovémuto původu jsou přičítány určité vlastnosti zboží. V souladu s ustanovením čl. 22 odst. 4 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) zákon stanoví, že nemůže být poskytnuta ochrana takovému označení původu, které přesto, že je pravdivé, vzbuzuje ve spotřebitelích klamavou představu o jiném jeho původu. Tak tomu může být např. v případech, kdy český název zahraničního území je totožný s názvem jiného území.
V souladu s článkem 23 odst. 3 téže Dohody však zákon umožní chránit i taková označení, která jsou tvořena homonymy. Podmínkou zápisu takovýchto označení je, že zápis je požadován pouze pro vína a že spotřebitelé nebudou klamáni o skutečném původu označovaného zboží.
Název nemůže být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s všeobecně známou známkou nebo s dříve zapsaným označením původu, zeměpisným označením, ochrannou známkou, názvem rostlinné odrůdy nebo zvířecího plemene a v důsledku toho by mohl vést ke klamání veřejnosti ohledně skutečného původu zboží. Uvedené ustanovení je naplněním závazku České republiky z čl. 16 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS). Uvedené skutečnosti bude v řízení o přihlášce označení původu zkoumat Úřad průmyslového vlastnictví ex officio. Mělo-li by v důsledku kolize přihlašovaného označení a označení, které je již chráněno podle jiných předpisů, dojít k zamítnutí přihlášky označení původu, budou důvody zamítnutí uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Při rozhodování o tom, zda užitím označení původu totožného s dříve zapsanou ochrannou známkou, názvem rostlinné odrůdy či zvířecího plemene může být veřejnost klamána ohledně skutečného původu zboží, bude mimo jiné přihlíženo i ke skutečnosti, zda tato dříve zapsaná označení byla v posledních letech užívána, či zda u veřejnosti upadla v zapomnění.
Podle návrhu zákona bude označením původu a zeměpisným označením poskytována zesílená ochrana v souladu s relevantními mezinárodními dohodami.
Proti rozhodnutí o zamítnutí přihlášky označení původu bude moci přihlašovatel podat rozklad, jehož projednání se bude plně řídit správním řádem.
K § 5
Z povahy označení původu vyplývá, že právo užívat určité označení má každý, kdo splňuje požadavky zákona (vyrábí v určitém území výrobky určité kvality či se stejnými znaky). Dosud platná právní úprava umožňuje, aby vedle přihlašovatele označení původu výrobků, který se po zápisu označení původu výrobku do rejstříku stal jeho uživatelem, byl do rejstříku zapsán jako další uživatel každý, kdo stanovené podmínky splňuje. Takováto praxe však způsobuje potíže při mezinárodním zápisu označení původu, kdy zápis každého dalšího uživatele je změnou, která vyžaduje nový mezinárodní zápis s tím, že pro každý takovýto zápis počíná opětovně běžet jednoroční lhůta, v níž úřady zemí mohou prohlásit, že určitému označení původu nemohou zajistit ochranu.
K odstranění možných negativních dopadů takovýchto prohlášení ve vztahu k již chráněným tradičním označením původu výrobků pocházejícím z České republiky a rovněž k zabezpečení slučitelnosti navrženého zákona s nařízením Rady (EHS) č. 2081/1992 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997 nová právní úprava předpokládá, že žádost o zápis označení původu může podávat pouze sdružení výrobců, tj. osob, které v dané lokalitě vyrábějí, zpracovávají nebo připravují zboží stejného druhu bez ohledu na jeho právní formu nebo složení, vytvořené např. podle § 69 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů ve znění pozdějších předpisů, podle § 20f a násl. a § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění. V souladu se zněním článku 1 a 2 nařízení Komise (EHS) č. 2037/93 z 27. července 1993, kterým se stanoví podrobná pravidla o aplikaci nařízení Rady (EHS) č. 2081/92, návrh umožňuje, aby žádost ve výjimečných případech podala i fyzická nebo právnická osoba. Takto výjimečný případ nastane tehdy, jestliže v době podání žádosti o zápis označení původu v dané lokalitě tato fyzická nebo právnická osoba jako jediná vyrábí zboží, které má charakteristické vlastnosti umožňující požadovat zápis označení původu.
Je-li označení původu přihlašováno sdružením výrobců nebo zpracovatelů tohoto zboží a následně další výrobce, popř. zpracovatel téhož zboží v dané lokalitě splní zákonné podmínky pro zápis příslušného označení původu do rejstříku, vznikne tomuto dalšímu výrobci, popř. zpracovateli právo na přijetí za člena tohoto sdružení. Tohoto svého práva se může domáhat určovací žalobou.
Jakkoli patří ochrana označení původu do rámce ochrany průmyslového vlastnictví, dosah této ochrany má jiný význam, než jaký obvykle ochrana průmyslového vlastnictví má. Významnou zde není monopolizace určitého předmětu práva pro určitý subjekt, ale informace pro spotřebitele, že zboží má určité vlastnosti, které jsou dány jeho původem. Na straně druhé je však zřejmé, že takováto informace má význam i pro producenta zboží, který z předpokládaných kvalit zboží těží při jeho umisťování na trh. Z tohoto odlišného postavení označení původu a - samozřejmě - rovněž zeměpisného označení mezi ostatními předměty průmyslového vlastnictví plynou i změny v řízení, které se zápisu do rejstříku týkají. Řízení o zápisu se proto dle návrhu nebude zahajovat přihláškou, která má v kontextu průmyslových práv další právní důsledky, ale žádostí.
Dosavadní právní předpisy vyžadují, aby při podání přihlášky bylo přiloženo vyjádření příslušného ústředního orgánu nebo - jde-li o organizaci řízenou národním výborem - příslušného krajského národního výboru, a to jak o označení původu, tak o výrobcích, na něž se označení původu vztahuje. Toto vyjádření mělo obsahovat posudek, zda výrobky, na něž se má vztahovat označení původu, vyhovují stanoveným podmínkám. Systém těchto tzv. kompetentních orgánů se po společenských proměnách zahájených po roce 1989 zcela rozpadl a v současnosti se Úřad průmyslového vlastnictví při rozhodování o zápisu označení původu výrobku opírá zejména o stanoviska obecních a okresních úřadů. V zájmu žádoucí objektivity se proto nově navrhuje, že orgány, jejichž stanoviska by měla potvrzovat skutečnosti uvedené v žádosti o zápis označení původu do rejstříku, by měly být zejména živnostenské úřady, popřípadě obecní úřady, které vedou evidenci samostatně hospodařících rolníků ve smyslu zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, a to i pokud jde o správnost vymezení určité lokality. K potvrzení těchto údajů se proto navrhuje využít již existující strukturu orgánů veřejné správy.
Současně se navrhuje, aby v případě, že požadované označení původu výrobku bylo již zapsáno v zemi svého původu podle práva platného v této zemi, takovýto posudek nebyl povinný pro žadatele o zápis označení původu, jehož zboží nemá původ v České republice, a odborné vyjádření bylo nahrazeno úředním osvědčením o ochraně označení původu podle zákonodárství platného v zemi původu zboží. Mimo národní zákony na ochranu označení původu, popřípadě zeměpisných označení v úvahu dále přichází ochrana označení původu poskytovaná v rámci Evropské unie podle nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin, ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997.
Podmínky stanovené citovaným nařízením, které musí splňovat výrobek, aby jej bylo možné označovat označením původu výrobků nebo zeměpisným označením, se ve smyslu tohoto předpisu týkají pouze zemědělských výrobků určených pro lidskou spotřebu, potravin, které nemusí být nezbytně zemědělským výrobkem, a zemědělských výrobků, které jsou uvedeny v příloze II nařízení Rady (EHS) č. 2081/92. V zájmu harmonizace navrženého předpisu s evropským právem je nutno stanovit, že rovněž v České republice takto vyjmenované zemědělské výrobky a potraviny mohou užívat označení původu, popřípadě zeměpisné označení jen za podmínky splnění požadavků na ně nařízením stanovené. S ohledem na skutečnost, že nařízení předpokládá, že rozsah výrobků, na něž se nařízení vztahuje, by mohl být rozšířen na další výrobky nebo potraviny, jeví se žádoucí určitá pružnost v rozšiřování tohoto výčtu, které lze dosáhnout zejména tím, že tento výčet nebude součástí zákona, ale stanoví jej Ministerstvo zemědělství zvláštním právním předpisem.
K § 6
Nařízení Rady (EHS) č. 2081/1992 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin, ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997 podmiňuje poskytnutí ochrany těmto označením a umožňuje použití chráněných označení pro zmíněné produkty pouze v případech, že tyto produkty odpovídají specifikaci, která představuje popis odlišností produktu označeného v souladu s tímto zákonem od jiných produktů téhož druhu. Specifikace - jako taková - v podstatě představuje kvalitativní standard, který musí splňovat všechna produkce, aby i ona mohla chráněné označení používat. Dodržení této specifikace je pak rozhodné pro případ změn ve sdružení producentů téhož výrobku, popřípadě pro zrušení ochrany označení původu. Orgány oprávněnými kontrolovat dodržování stanovené specifikace vymezených výrobků jsou Česká zemědělská a potravinářská inspekce podle zákona č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, v platném znění, a Státní inspekce lázní a zřídel podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, např. pro minerální vody, a to každá v rozsahu své zákonné působnosti.
Souvislost zeměpisného prostředí, v němž zemědělský výrobek nebo potravina vznikl, s vlastnostmi, jakostí nebo znaky takového výrobku by měla být ve smyslu § 2 prokazována zejména poukazem na okolnosti, které se podílejí na vytváření odlišností označovaného produktu od jiného produktu téhož druhu. Takovými okolnostmi jsou zejména činitelé přírodní, tj. specifické klimatické podmínky, složení půdy, vody apod., činitelé lidští, tj. pracovní zručnost, dovednost, dlouhodobá výrobní tradice apod., popřípadě kombinace těchto činitelů.
K § 7
Podání žádosti o zápis označení původu do rejstříku u Úřadu je právním úkonem, jímž se řízení o jeho zápisu zahajuje.
Cílem průzkumu je zjistit, zda žádost o zápis označení původu má náležitosti nutné pro její řádné projednání a zda přihlášené označení je způsobilé zápisu.
V souladu s výsledkem tohoto průzkumu je pak řízení o žádosti o zápis označení původu do rejstříku zastaveno v případě, že samotná žádost vykazuje vady takového druhu či rozsahu, že o ní nemůže být řízení provedeno. Formální nedostatky žádosti však může žadatel odstranit, a to ve lhůtě stanovené k tomu Úřadem. Rozhodnutí o zastavení řízení nebrání žadateli, aby podal novou žádost.
Vyzve-li Úřad žadatele, aby doložil, že označení původu, o jehož zápis žádá, se týká zemědělského výrobku nebo potraviny, které splňují zvláštní požadavky (specifikaci), které na takovéto zboží klade zákon, je žadatel takovýto důkaz povinen obstarat, a to pod sankcí zastavení řízení o žádosti. Takovéto rozhodnutí však nelze pokládat za rem iudicatam, a proto si žadatel bude moci podat novou, perfektní žádost o zápis označení původu do státního rejstříku.
Je-li předmětem žádosti takové označení, které ze zákona nemůže být zapsáno jako označení původu výrobků, výsledkem řízení o žádosti bude její zamítnutí.
Ustanovení upravující zastavení řízení o žádosti o zápis označení původu do rejstříku v případě nesplnění formálních požadavků, jakož i ustanovení o zamítnutí žádosti, vychází z platné právní úpravy týkající se přihlášek označení původu výrobků, která se v praxi osvědčila.
Ve věci označení původu výrobků plní Úřad průmyslového vlastnictví úlohu registračního místa.
V České republice, kde je ochrana označení původu výrobku formalizována zákonem, je právotvornou skutečností, která vede ke vzniku práv z označení původu, jeho zápis do rejstříku vedeného Úřadem.
Zapsaný uživatel označení původu však o zápisu označení původu obdrží osvědčení, jímž bude prokazovat rozsah svých práv pro případné soudní jednání, jednání s celními úřady apod. Osvědčení má charakter veřejné listiny. Důkaz aktivní legitimace členů sdružení výrobců téhož zboží bude dán kopií osvědčení, popřípadě výpisem z rejstříku označení původu či zeměpisných označení, který jim vydá Úřad, a osvědčením o členství, které jim podle § 5 odst. 4 návrhu zákona vydá sdružení výrobců, popř. zpracovatelů. Jakkoli návrh zákona tedy předpokládá, že zapsané označení bude moci užívat kterýkoli výrobce, popř. zpracovatel zboží, který splňuje podmínky zákona, tomu, kdo není zapsán v rejstříku, Úřad osvědčení vydávat nebude a tito další výrobci, popř. zpracovatelé - pokud nebudou členy sdružení - budou muset svá práva prokazovat jinými doklady - živnostenským listem, výpisem z obchodního rejstříku apod.
Třetí osoby se o zápisu označení původu do rejstříku dozvědí z Věstníku Úřadu, který je oficiálním publikačním prostředkem pro zveřejňování těchto skutečností.
K § 8
Na rozdíl od dosavadní úpravy ochrana, která je konstituována zápisem označení do rejstříku, nepůsobí zpětně ke dni podání přihlášky.Tato změna je vyvolána potřebou právní jistoty třetích osob, neboť podle současné úpravy není pro zápis označení původu do rejstříku vyžadováno získání vžitosti označení již před podáním přihlášky označení původu.
Ochrana označení původu je shodně se současnou úpravou časově neomezena.
Z povahy označení původu vyplývá, že právo užívat určité označení původu má každý, kdo splňuje požadavky zákona, tj. v daném území vyrábí výrobky, které díky svému původu mají určité znaky, které jsou dány místem původu výrobku, a to bez ohledu na okolnost, zda je jako takový zapsán v rejstříku vedeném Úřadem.
Vzhledem k tomu, že návrh zákona neumožňuje, aby každý výrobce, popř. zpracovatel zboží chráněného označením původu byl zapsán do rejstříku, vytváří se zároveň prostor, aby každý, kdo splňuje zákonné podmínky zápisu označení původu, využíval k průkazu své aktivní legitimace k užívání chráněných označení původu jiných dokladů (např. podle ustanovení § 10 odst. 3 a § 15 odst. 5).
K § 9
Přípustnými změnami v zapsaném označení původu nadále budou jen změny specifikace, přičemž - jak vyplývá z povahy věci - těmito změnami mohou být pouze název zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně označení původu, popis zemědělského výrobku nebo potraviny, popřípadě včetně surovin, a popis základních fyzikálních, chemických, mikrobiologických a/nebo organoleptických vlastností zemědělského výrobku nebo potraviny, vymezení zeměpisného území, změna způsobu získání zemědělského výrobku nebo potraviny, označení kontrolního orgánu, který je dle zvláštního předpisu oprávněn kontrolovat dodržování specifikace zemědělského výrobku či potraviny, a jednak nové vymezení území produkce výrobku.
K § 10
Podle návrhu zákona se předpokládá, že specifikace potraviny nebo zemědělského výrobku, o ochranu jejichž označení původu se žádá, není předmětem úředního zkoumání, ale že si specifikaci vlastností takovéhoto výrobku stanoví přihlašovatel sám. Takto stanovená specifikace se však v případě zápisu označení původu výrobků stává standardem, který musí dodržovat každý výrobce, který by chtěl chráněné označení původu pro své zboží rovněž užívat. Jinak tomu však bude v případě, že je žádáno o změnu specifikace, popřípadě o zrušení zápisu označení původu výrobku v rejstříku. V takovýchto případech nález kontrolního orgánu bude naopak umožňovat objektivní posouzení, zda skutečnosti, jejichž zápis, popřípadě výmaz se požaduje, odpovídají objektivnímu nálezu.
S ohledem na skutečnost, že kvalitativní standard, který je dán specifikací, si jako součást své žádosti o zápis označení původu do rejstříku stanoví žadatel sám, je rovněž pouze on oprávněn žádat o jeho změnu.
Vytvoření kontrolního aparátu, jehož úkolem je zajistit, aby zemědělské výrobky a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly podmínky stanovené ve specifikaci, je vyžadováno nařízením Rady (ES), s nímž má být navrhovaný zákon harmonizován. Tento kontrolní aparát musí být aprobován státem a státem mu musí být určeny rovněž příslušné pravomoci. Předkládaný návrh zákona stanoví kontrolní orgány, které již jsou pro příslušné komodity ustanoveny speciálními zákony, s tím, že právě předkládaný zákon rozšíří pravomoci již vytvořeného kontrolního aparátu v oblasti označování původu výrobků. Kontrolním orgánům proto návrh zákona svěřuje vydávání nálezů, posudků a osvědčení, které jsou důležité pro zápisy do rejstříku označení původu, pro přijetí takových opatření, která výrobce přimějí k dodržování specifikace při produkci dotčeného zboží, a v neposlední řadě i k prokázání aktivní legitimace k užívání chráněných označení původu pro další výrobce, popř. zpracovatele, kteří sice splňují zákonné podmínky zápisu označení původu, avšak nejsou zapsáni v rejstříku. Podrobnosti činnosti těchto kontrolních orgánů není třeba upravovat v zákoně o ochraně označení původu a zeměpisných označení, neboť činnost České zemědělské a potravinářské inspekce, která v drtivé převaze bude vykonávat kontrolní činnost pro potřeby označení původu a zeměpisného označení, bude samostatně upravena v novele zákona č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, která je zařazena v Plánu legislativních prací vlády České republiky na rok 2001 s termínem plnění 9/2001 a s předpokládaným shodným datem nabytí účinnosti jako navržený zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení.
K § 11
Návrh zákona rozlišuje důvody, pro které bude ochrana označení původu zrušena s účinky ex tunc, a důvody, které povedou k zrušení označení původu s účinky ex nunc.
Jako by označení nebyla poskytnuta ochrana se bude hledět na takový zápis, při jehož provedení nebyly dodrženy hmotněprávní podmínky stanovené zákonem. V tomto směru bude zápis označení zrušen nejen pro nesplnění podmínky stanovené v § 2 písm. a), popřípadě § 2 písm. b), ale rovněž z důvodu kolize zapsaného označení s jinými již chráněnými označeními ve smyslu § 4, popřípadě z důvodu, že přihlašovatel nesplňoval podmínky, které na něj zákon klade.
K odpadnutí podmínek, které vedly k zápisu označení původu, může dojít z důvodu lidskými silami neovlivnitelnými - např. ztrátou vody v prameni, nebo z důvodů, které byly zapříčiněny lidským chováním, např. vytěžením nerostů v dané lokalitě.
Zákon v souladu s nařízením Rady (EHS) č. 2081/92 stanovil novou podmínku pro zápis označení původu zemědělských výrobků a potravin. Touto novou podmínkou je specifikace, která je stanovením kvalitativních podmínek produkce výrobků oprávněných užívat chráněné označení původu. Podle článku 10 nařízení, pokud kontrolní orgán, jehož úkolem je zabezpečit, aby zemědělské výrobky a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly podmínky stanovené ve specifikaci, zjistí, že zemědělský výrobek nebo potravina označovaná chráněným označením původu nesplňuje požadavky specifikace, učiní nezbytné kroky, aby zajistil dodržování tohoto nařízení. V krajním případě, nebudou-li na základě nálezu kontrolního orgánu odstraněny při výrobě označovaného zboží skutečnosti, které jsou v rozporu se specifikací, Úřad zruší ochranu označení původu.
Návrh na zrušení označení původu může vyjít od kohokoli.
K § 12
V České republice je podle dosud platného zákona č. 159/1973 Sb. chráněno označení původu výrobků v rozsahu, který odpovídá definici vyplývající z mezinárodní smlouvy (Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu). Podmínkou ochrany českých označení původu podle smyslu nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 v období do vstupu České republiky do Evropské unie je však schopnost České republiky poskytnout rovnocennou ochranu označení původu i zeměpisným označením pro odpovídající zemědělské výrobky a potraviny pocházející ze Společenství.
Z tohoto důvodu návrh zákona zavádí ochranu nového typu označení, tzv. zeměpisného označení, které představuje méně silnou vazbu mezi původem výrobku a jeho kvalitativními znaky, neboť u tohoto druhu označování je rozhodné, zda odpovídající žádoucí vlastnosti výrobku "lze přičíst" jeho zeměpisnému původu. Zeměpisná označení jsou tak v českém právním prostředí novou kategorií veřejnoprávní ochrany, odlišnou od označení původu, ale ne nižší; systém, který splňuje odlišné požadavky a je charakterizován slabší vazbou mezi názvem výrobku a zeměpisnou oblastí, poskytuje stejnou ochranu jako označení původu. Z tohoto důvodu mohou být nároky na žádost o zápis zeměpisného označení do rejstříku i na průběh řízení o ní stanoveny v obou případech shodně.
Návrh zákona neupravuje příslušnost Úřadu rozhodovat o tom, zda příslušný výrobek bude označován označením původu, či bude nést zeměpisné označení. Tato okolnost bude záležet na tom, kdo požádá o ochranu označení původu, jestliže kvalita nebo vlastnosti výrobků pocházejících z určitého území jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím, včetně jeho neodmyslitelných přírodních a lidských faktorů, nebo požádá o ochranu zeměpisného označení v případě, že výrobek pocházející z vymezeného území má určitou kvalitu, dobrou pověst nebo jiné typické vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu.
K § 13
Jak vyplývá z dosavadních zkušeností v řízení o poskytování ochrany předmětům průmyslového vlastnictví, lze ustanovení obecného správního řádu v těchto specifických případech použít pouze subsidiárně. Zákon z tohoto důvodu upraví v některých případech řízení ve věcech označení původu a zeměpisných označení odlišně od ustanovení platného správního řádu. Těmito případy budou například obligatornost písemného podání žádosti o zahájení řízení či zastavení řízení z podnětu Úřadu pro neodstranění překážek řízení ze strany navrhovatele stejně, jako je tomu podle dosud platného zákona. V každém případě však bude účastníkům řízení umožněno vyjádřit se ke skutečnostem, které v řízení vyšly najevo. V řízení před Úřadem nebude třeba dokazovat skutečnosti známé jemu z jeho činnosti, jakož i obecně závazné právní předpisy.
Ustanovení správního řádu budou proto v řízení o označení původu a zeměpisných označeních používána jen v těch případech, kdy zákon nebude obsahovat výslovnou úpravu postupu Úřadu a účastníků řízení. Takovýmito instituty budou například doručování veřejnou vyhláškou, podjatost pracovníka Úřadu, který se podílí na rozhodování, apod.
Institut zastavení řízení je v souladu s dosud platnou úpravou navržen tak, aby v řízení byla respektována dispoziční zásada, kterou je ovládáno řízení o žádosti o zápis označení původu. Zastavení řízení je rozhodnutí, které je důsledkem procesních nedostatků.
K § 14
Zákon v souladu s přijatým závazkem z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) zabezpečuje zahraničním účastníkům stejné postavení v řízení o označení původu či zeměpisných označení, jaké mají účastníci tuzemští. Požadavek na jejich zastoupení je obvyklý ve všech zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví přijatých v členských zemích Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, protože umožňuje úřadům průmyslového vlastnictví těchto zemí zefektivnit řízení o jednotlivých předmětech průmyslového vlastnictví. Zvláštními předpisy, které zmocňují k zastupování zahraničních přihlašovatelů před Úřadem, jsou zákon o advokacii a zákon o patentových zástupcích v platných zněních.
K § 15
V souladu s přijatým systémem ochrany označení původu a zeměpisných označení vznikají práva k těmto označením jen tehdy, je-li takovéto označení zapsáno v rejstříku. Zápisy, jejichž demonstrativní výčet je v návrhu zákona uveden, zajišťují, aby z dokumentačních fondů Úřadu, v nichž jsou zaznamenány všechny rozhodné skutečnosti týkající se označení původu a zeměpisných označení, získávaly informace všechny dotčené osoby.
Povinnost vydávat Věstník vyplývá pro Úřad z čl. 12 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, jíž jsou členské země zavázány vydávat periodický úřední list.
Pravidlo, podle něhož Úřad bude vydávat každému výpis z rejstříku chráněných označení původu, popřípadě zeměpisných označení, umožní všem uživatelům těchto označení prokazovat, že jsou splněny podmínky pro užívání chráněného označení původu, popřípadě zeměpisného označení.
K § 16 a 17
Lisabonská dohoda byla uzavřena v říjnu 1958. Česká republika, resp. její právní předchůdce přistoupil ke stockholmskému znění této úmluvy (vyhláška ministerstva zahraničních věcí č. 67/1975 Sb.). Tímto zněním byla vytvořena pro ochranu označení původu totožná struktura orgánů s orgány vytvořenými podle Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek. Členové zvláštní Unie touto Dohodou vytvořené se zavázali chránit na svém území označení původu výrobků jiných smluvních zemí, která jsou z tohoto titulu uznávána a chráněna v zemi původu a zapsána u Mezinárodního úřadu. Zápis u Mezinárodního úřadu se provádí na žádost národního úřadu na ochranu průmyslového vlastnictví a má konstitutivní povahu. Po celou dobu ochrany je označení původu chráněno před zdruhověním.
Uvedená ustanovení jsou provedením této Dohody v národním zákonodárství a z tohoto důvodu se týkají pouze označení původu výrobků.
K § 18 - 22
Navržená ustanovení jsou přizpůsobením národního práva k nařízení Rady (EHS) č. 2081/1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin ve znění nařízení Rady (ES) č. 535/97 ze dne 17. března 1997 a představují opatření, která umožní aplikaci uvedeného nařízení i pro ochranu označení původu či zeměpisných označení pro zboží, které má původ na území České republiky. Jednotlivá ustanovení proto určují orgány, které v rámci České republiky budou odpovědné za jednotlivé postupy stanovené v nařízení, a to včetně stanovení náležitostí pro jejich provedení a lhůt, kdy tyto orgány budou povinny úkon učinit.
V souladu s článkem 5 citovaného nařízení bude moci žádost o zápis označení původu či zeměpisného označení podat pouze sdružení výrobců a zpracovatelů téhož výrobku s tím, že výjimečně může žádost podat i fyzická nebo právnická osoba. Uvedené ustanovení koresponduje s § 5 návrhu zákona. Podmínka, že osobě, která žádá o ochranu v rámci Evropské unie, musí již svědčit práva k označení původu, popřípadě zeměpisných označení, je odůvodněna snahou žádat o zápis pouze takových označení, která již byla věcně přezkoumána odborným správním orgánem.
K § 23
Podle návrhu zákona právo užívat označení původu či zeměpisné označení není omezeno na sdružení výrobců, popř. zpracovatelů, které podalo původní žádost; týká se všech výrobců, popř. zpracovatelů v příslušné oblasti, kteří vyrábějí totožné zboží v souladu se všemi specifikacemi. Rovněž tito další výrobci, popř. zpracovatelé jsou oprávněni žádat, aby výrobcům, kteří působí mimo zeměpisnou oblast nebo nejsou schopni vyhovět specifikaci, bylo zakázáno užívat příslušné označení původu či zeměpisné označení.
Jsou-li jako označení původu, popřípadě zeměpisná označení pro vína zapsána taková označení, která obsahují názvy dvou nebo více míst, která jsou stejná nebo skoro stejná (homonyma), je možné se domáhat, aby - při zachování zásady rovného postavení výrobců na trhu - byla odstraněna možnost klamat veřejnost ohledně pravého původu zboží i ve vztahu k zapsanému označení.
K § 24
Ustanovení jsou promítnutím úpravy čl. 46 Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), který mimo jiné ukládá členským státům Světové obchodní organizace, aby umožnily ve svých právních předpisech přikázat porušovateli práv zničení předmětů, jimiž bylo ohrožení či porušení práv způsobeno.
Právo na informaci zabezpečuje tomu, komu vznikla ze zápisu označení původu nebo zeměpisného označení k tomuto označení práva, možnost zasáhnout nejen proti konkrétnímu porušovateli, kterého zjistil, ale umožňuje mu vysledovat řetězec podnikatelů, kteří konkrétní práva k označení původu, popřípadě zeměpisnému označení porušují. Toto ustanovení rovněž umožní určit vlastníka zboží, které je neoprávněně označeno.
K § 25
Mimo mnohostranné mezinárodní smlouvy, které upravují označení původu, popřípadě zeměpisná označení, zůstávají v platnosti i tři bilaterální smlouvy, které v oblasti označení původu uzavřel právní předchůdce České republiky. Jedná se o smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Portugalské republiky o ochraně údajů o původu, označení původu a jejich zeměpisných a obdobných označení (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 63/1987 Sb.), mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ, Protokolu ke Smlouvě a o Dohodě o provádění Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných označení zemědělských a průmyslových výrobků odkazujících na původ (vyhláška ministra zahraničních věcí č.19/1981 Sb.) a mezi Československou socialistickou republikou a Švýcarskou konfederací o ochraně údajů o původu, označení původu a jiných zeměpisných označení (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 13/1976 Sb.).
Ještě před přijetím zákona č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobků, byla v České republice zabezpečená ochrana některých označení původu. Jednalo se např. o ochranu pojmenování "třeboňský kapr" na základě nařízení vlády č. 54/1936 Sb., o ochranu známek chmelařských výrobních oblastí, chmelařských poloh, a povinného známkování a evidenci chmele podle zákona č. 39/1957 Sb.
K § 28
S ohledem na skutečnost, že neoprávněné užití zapsaného označení původu, popřípadě zeměpisného označení je způsobilé vyvolat klamání spotřebitele, navrhuje se doplnit definici pojmu výrobku nebo zboží porušujícího práva duševního vlastnictví, již dnes zavedenou v zákoně o ochraně spotřebitele, i o zboží, které porušuje právo toho, jemuž svědčí ochrana k zapsanému označení původu, popř. zeměpisnému označení. Tím se rozšíří oprávnění dozorových orgánů i ve vztahu k označování původu a zeměpisného označení.
K § 29
Podle návrhu zákona jsou kontrolními orgány, oprávněnými kontrolovat dodržování specifikace zemědělských výrobků a potravin Česká zemědělská a potravinářská inspekce a Český inspektorát lázní a zřídel. Zatímco působnost prvého orgánu bude stanovena zákonem, který je v současné době připravován, působnost druhého orgánu, který bude kontrolovat jen minerální vody, je nutno upravit tímto zákonem.
V Praze dne 2. května 2001
předseda vlády
ministr průmyslu a obchodu
Navrhovaný předpis ČR ZÁKON o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
|
Odpovídající předpis ES NAŘÍZENÍ RADY (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin
|
|||||||
Ustanovení (část. 4 odst. písm. apod. |
Obsah |
Celex č. |
Ustanovení (čl. písm. bod. odst. apod.) |
Obsah |
Hodnocení slučitelnosti |
Poznámka |
||
Část první Ochrana označení původu a zeměpisných označení Hlava I Základní ustanovení § 1
§ 2 § 3
§ 4
Hlava II Označení původu § 5
§ 6
§ 7
Hlava III Zápis označení původu § 8
§ 9
§ 10
§ 11
Hlava IV Zeměpisné označení
§ 12
Hlava V § 13
§ 14
§ 15
Hlava VI Vztahy k zahraničí § 16
§ 17
Hlava VII Ochrana označení původu a zeměpis. Označení podle práva Evropských společenství§ 18
§ 19
§ 20
§ 21
§ 22
Hlava VIII Práva ze zápisu označení původu a zeměpisného označení
§ 23
§ 24
Hlava IX Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 25
§ 26
§ 27
ČÁST druhá Změna zákona o ochraně spotřebitele § 28
Část třetí Změna zákona o péči o zdraví lidu § 29
Část čtvrtáÚčinnost
§ 30 |
Zákon upravuje podmínky, za nichž lze získat ochranu označení původu, popřípadě zeměpisného označení pro zboží, jakož i právní účinky této ochrany.
Pro účely tohoto zákona se rozumí: a) označením původu název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen „území“) používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení; b) zeměpisným označením název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování anebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území;
c) zbožím jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli; za zboží podle tohoto zákona se považují i služby; d) obecným názvem druhu zboží označení, které se stalo pro takovéto zboží běžným názvem, přestože se vztahuje k území, kde bylo toto zboží původně vyrobeno nebo uvedeno na trh.
Označení původu a zeměpisné označení se zapisuje do rejstříku označení původu a zeměpisných označení (dále jen "rejstřík"), který vede Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad").
Výluky ze zápisu (1) Jako označení původu ani jako zeměpisné označení nemůže být do rejstříku zapsáno takové označení, jehož doslovné znění sice pravdivě označuje území, ze kterého zboží pochází, přesto je však způsobilé vyvolat mylnou domněnku, že zboží pochází z jiného území. (2) Je-li žadatelem o zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku pro víno zajištěn takový způsob užívání těchto označení, který není způsobilý vyvolat mylnou domněnku o skutečném původu zboží, mohou být při zachování zásady rovného postavení výrobců na trhu zapsána do rejstříku dvě nebo více označení původu nebo zeměpisných označení, která obsahují stejně psané nebo stejně znějící (homonymní) názvy míst. (3) Jako označení původu ani jako zeměpisné označení nemůže být do rejstříku zapsán obecný název druhu zboží, a to bez ohledu na to, zda zboží pochází z takto vymezeného území. (4) Jako označení původu či zeměpisné označení nemůže být pro shodné zboží s výjimkou stanovenou v odstavci 2 zapsáno označení shodné s již chráněným označením původu, zeměpisným označením, všeobecně známou známkou či zapsanou ochrannou známkou nebo označení shodné s názvem odrůdy rostlin nebo plemene zvířat, které by v důsledku této shody mohlo vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží.
Žádost o zápis označení původu
(3) Žadatel podle odstavce 1 v žádosti o zápis označení původu do rejstříku (dále jen „žádost“) uvede
(4) K žádosti žadatel přiloží výpis z evidence vedené orgánem státní správy 2) příslušným podle území, v němž probíhá výroba, zpracování a příprava zboží, pokud osvědčuje,že provozovna žadatele podle odst. 3 písm. d) je umístěna v daném území, nebo že žadatel zboží podle odst. 3 písm. f) vyrábí nebo zpracovává. (5) Má-li být označení původu zapsáno pro zemědělské výrobky nebo potraviny, které jsou určené pro lidskou výživu, a zemědělské výrobky neurčené pro lidskou výživu, jejichž seznamy stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou (dále jen "zemědělské výrobky a potraviny"), musí být žádost doložena specifikací podle § 6, která stanoví jeho charakteristické vlastnosti a vymezí zvláštnosti zeměpisného prostředí. (6) Splňuje-li další výrobce, popřípadě zpracovatel podmínky stanovené zákonem pro zápis označení původu do rejstříku a podmínky členství ve sdružení, které nesmějí být diskriminační, ani nesmějí být v rozporu s právně závaznými pravidly hospodářské soutěže, má právo na přijetí za člena sdružení. Sdružení je povinno vydat na žádost členům osvědčení o členství. (7) Žadatel o zápis označení původu do rejstříku, který nemá místo trvalého pobytu ani sídlo v České republice a má označení původu chráněno podle práva platného v zemi původu zboží, může nahradit doklad vyžadovaný podle odstavce 3 osvědčením o ochraně označení původu podle práva platného v tomto státě.
Specifikace Specifikace musí obsahovat a) název zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně znění označení původu; b) popis zemědělského výrobku nebo potraviny, včetně případné suroviny, a popis základních fyzikálních, chemických, mikrobiologických anebo organoleptických vlastností zemědělského výrobku nebo potraviny; c) zeměpisné vymezení území, popřípadě údaje, které svědčí o splnění požadavku podle § 2 písm. a) věta za středníkem; d) údaje prokazující, že zemědělský výrobek nebo potravina pochází z vymezeného území; e) popis způsobu získání zemědělského výrobku nebo potraviny, popřípadě popis hodnověrných a neměnných místních způsobů jejich získávání; f) údaje potvrzující souvislost mezi kvalitou, vlastnostmi nebo znaky zemědělského výrobku nebo potraviny a zeměpisným původem ve smyslu § 2 písm. a).
Řízení o žádosti(1) Úřad přezkoumá, zda označení původu uvedené v žádosti splňuje podmínky pro zápis do rejstříku a zda žádost má náležitosti podle § 5. (2) Nemá-li žádost některou z náležitostí podle § 5, vyzve Úřad žadatele, aby žádost doplnil, stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než dva měsíce, a upozorní jej, že jinak řízení zastaví. (3) Je-li označení původu vyloučeno ze zápisu podle § 4 nebo nesplňuje-li označení původu podmínky zápisu stanovené tímto zákonem, Úřad žádost zamítne. (4) Obsahuje-li žádost o zápis označení původu do rejstříku potřebné náležitosti a není-li žádost zamítnuta podle odstavce 3, Úřad označení původu zapíše do rejstříku a zápis oznámí ve Věstníku vydávaném Úřadem (dále jen „Věstník“). O zápisu vydá žadateli osvědčení. (5) Má-li být označení původu zapsáno do rejstříku pro zemědělský výrobek či potravinu, může Úřad v odůvodněných případech žadatele vyzvat, aby nálezem kontrolního orgánu doložil, že zemědělský výrobek či potravina splňuje náležitosti specifikace stanovené podle § 6. K předložení nálezu kontrolního orgánu stanoví Úřad žadateli přiměřenou lhůtu a upozorní jej, že nebude-li nález kontrolního orgánu v této lhůtě Úřadu předložen, bude řízení zastaveno.
Účinky zápisu označení původu do rejstříku (1) Ochrana označení původu vzniká dnem zápisu do rejstříku. Doba ochrany označení původu není časově omezena. (2) Zapsané označení původu je oprávněn užívat, zejména umisťovat na zboží, jehož se označení původu týká, každý, kdo vyrábí, zpracovává a připravuje zboží s odpovídající kvalitou či vlastnostmi na vymezeném území; v případě zemědělských výrobků či potravin uvedených ve vyhlášce podle § 27 je podmínkou užití označení původu na tomto zboží, které pochází z vymezeného území, rovněž dodržení specifikace stanovené podle § 6. (3) Na zapsané označení původu nelze poskytovat licenci. (4) Zapsané označení původu nesmí být poskytnuto jako zástava. Zápis změn specifikace Žadatel o zápis označení původu může u Úřadu požádat o změnu specifikace, zejména se zřetelem k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí nebo z důvodu nového vymezení území.
Kontrola specifikace (1) Orgány, kterým přísluší kontrola specifikace podle tohoto zákona, jsou v rozsahu své působnosti Česká zemědělská a potravinářská inspekce, zřízená podle zvláštního právního předpisu3),a Český inspektorát lázní a zřídel, zřízený podle zvláštního právního předpisu4). (2) Kontrolní orgán podle odstavce 1 vydává závazné nálezy nebo posudky anebo osvědčení důležité pro zápis označení původu do rejstříku. K žádosti o změnu specifikace zemědělského výrobku nebo potraviny, k návrhu na zrušení zápisu označení původu zemědělského výrobku nebo potraviny (§ 11), popřípadě k žádosti o zápis označení původu zemědělského výrobku nebo potraviny do rejstříku je žadatel, popřípadě navrhovatel povinen předložit nález kontrolního orgánu. (3) Každý může žádat kontrolní orgán podle odstavce 1 o vydání závazného nálezu nebo posudku anebo osvědčení důležitých pro uplatnění či obranu jeho práva. Kontrolní orgán je povinen požadovaný nález nebo posudek anebo osvědčení vydat bez zbytečného odkladu. (4) Zjistí-li kontrolní orgán při provádění kontrolní činnosti nedostatky, je oprávněn vyžadovat jejich odstranění a uložit, popřípadě navrhnout opatření k jejich odstranění, včetně kontroly plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků. (5) Výsledky kontroly, kterou provedl zahraniční kontrolní orgán, budou v řízení před Úřadem brány v úvahu na základě mezinárodní smlouvy nebo na základě vzájemnosti. Předseda Úřadu může v jednotlivém případě rozhodnout, že nález zahraničního kontrolního orgánu bude brán v úvahu i při nesplnění podmínek podle věty první. Zrušení zápisu označení původu (1) Úřad zruší zápis označení původu, zjistí-li na základě návrhu dotčené osoby nebo příslušného kontrolního orgánu anebo z vlastního podnětu, že a) označení původu bylo zapsáno, aniž vyhovuje podmínkám stanoveným tímto zákonem; v tomto případě se na označení původu hledí, jako by nebylo zapsáno; b) podmínky stanovené pro zápis označení původu odpadly; c) výrobek, pro nějž je označení původu zapsáno, podle nálezu příslušného kontrolního orgánu nesplňuje požadavky stanovené specifikací na zemědělský výrobek nebo potravinu a tyto požadavky nebyly splněny ani dodatečně ve lhůtě stanovené kontrolním orgánem. (2) Zápis označení původu v případě podle odstavce 1 písm. c) nelze zrušit, jestliže se na trhu vyskytuje zboží, které splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. (3) V rozhodnutí z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b) nebo c) uvede Úřad den, k němuž se zrušuje zápis označení původu. (4) Zrušení zápisu označení původu zapíše Úřad do rejstříku a oznámí ve Věstníku. Zeměpisné označení Pro náležitosti žádosti o zápis zeměpisného označení do rejstříku, pro řízení o žádosti o zápis zeměpisného označení, pro zápis změn týkajících se zapsaného zeměpisného označení, pro obsah a kontrolu specifikace zemědělského výrobku nebo potraviny, pro účinky zápisu zeměpisného označení, změny zápisu zeměpisného označení a jeho zrušení se obdobně použijí ustanovení týkající se označení původu.
Správní řízení (1) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro řízení podle tohoto zákona správní řád5) s výjimkou ustanovení o lhůtě pro rozhodnutí. (2) Úřad rozhodnutím zastaví řízení, nelze-li pro neúplnost či vady podání v řízení pokračovat; před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení musí být na tuto skutečnost ten, kdo požádal o zahájení řízení, upozorněn. Úřad řízení zastaví i na žádost toho, kdo podal návrh na jeho zahájení.
Osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, musí být v řízení o žádosti o zápis označení původu, popřípadě zeměpisného označení zastoupeny advokátem nebo patentovým zástupcem podle zvláštních právních předpisů5) .
Rejstřík a Věstník (1) Rejstřík je veřejný a každý má právo do něj nahlížet. (2) Do rejstříku Úřad zapisuje tyto rozhodné údaje o označení původu a zeměpisném označení: a) číslo zápisu označení původu, popřípadě zeměpisného označení a datum zápisu do rejstříku, b) znění označení původu, popřípadě znění zeměpisného označení, c) datum podání žádosti o zápis označení původu, popřípadě zeměpisného označení, d) zeměpisné vymezení území, na němž probíhá výroba, zpracování a příprava zboží, e) název, popřípadě obchodní firmu a sídlo nebo jméno, příjmení a místo trvalého pobytu žadatele, popřípadě i jeho zástupce, f) adresu provozovny, která zboží opatřované označením původu, popřípadě zeměpisným označením vyrábí, zpracovává a připravuje v místě, jehož zeměpisný název tvoří označení původu nebo zeměpisné označení, g) zboží, jehož se označení původu, popřípadě zeměpisné označení týká, včetně vymezení kvality a znaků pro zboží charakteristických, a je-li zbožím zemědělský výrobek nebo potravina, jeho specifikace, včetně jejích případných změn, h) zrušení zápisu označení původu, popřípadě zeměpisného označení. (3) Do rejstříku lze zapsat i jiné údaje důležité pro označení původu a pro zeměpisné označení. (4) Ve Věstníku Úřad oznamuje zápis označení původu, popřípadě zeměpisného označení do rejstříku, jeho zrušení a jiné důležité skutečnosti, které se označení původu, popřípadě zeměpisného označení týkají. (5) Na žádost po provedeném ověření předložených údajů se do rejstříku zapíšou změny, ke kterým došlo po zápisu označení původu, popřípadě zeměpisného označení. (6) Na žádost vydá Úřad výpis z rejstříku každému, kdo o to požádá. Výpis z rejstříku obsahuje údaje platné ke dni vystavení výpisu z rejstříku.
(1) Osoby, které mají trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, mohou požádat o mezinárodní zápis označení původu podle mezinárodní smlouvyi) prostřednictvím Úřadu. (2) Žadatel o mezinárodní zápis označení původu je povinen za úkony podle odstavce 1 zaplatit rovněž poplatky stanovené podle mezinárodní smlouvy; výši poplatků stanovených mezinárodní smlouvou oznámí Úřad ve Věstníku.
(1) Mezinárodní zápis označení původu se žádostí o ochranu v České republice má tytéž účinky jako zápis označení původu do rejstříku vedeného Úřadem. (2) Jestliže byla mezinárodně zapsanému označení původu odmítnuta ochrana pro území České republiky, hledí se na ně tak, jako by v České republice nebylo zapsáno.
Žádost o ochranu (1) Žádost o ochranu označení původu a zeměpisných označení v Evropské unii, která se týkají zemědělských výrobků a potravin vyrobených nebo zpracovaných anebo připravených na území, které se nachází v České republice, se podává u Úřadu. (2) Žádost může podat jen osoba uvedená v § 5, jíž svědčí právo k označení původu, popřípadě zeměpisnému označení. (3) Neobsahuje-li žádost náležitosti podle tohoto zákona a náležitosti vyžadované Nařízením, vyzve Úřad žadatele, aby ve lhůtě dvou měsíců nedostatky odstranil. (4) Úřad žádost postoupí Komisi7) včetně všech dokladů, o které se jeho zjištění opírají, ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byla řádná žádost doručena Úřadu. O této skutečnosti bude Úřad informovat žadatele. (5) Úřad informuje žadatele o formálním zjištění Komise, že žádost obsahuje všechny údaje, do jednoho měsíce ode dne, kdy toto zjištění obdrží.
Změna specifikace Pro podání, ověřování a postoupení žádosti o změnu specifikace se obdobně použije ustanovení § 18.
Námitky (1) Osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, mohou u Úřadu podat řádně odůvodněné námitky proti zápisu označení původu a zeměpisných označení do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vedeného Komisí, popřípadě námitky proti změně specifikace k označení výrobku, popřípadě k zeměpisnému označení. (2) Námitky se podávají nejpozději ve lhůtě pěti měsíců ode dne, kdy Komise v Úředním věstníku Evropských společenství zveřejnila jméno a adresu žadatele, název výrobku, hlavní body žádosti a odkazy na vnitrostátní právní předpisy týkající se přípravy, výroby nebo zpracování výrobků, včetně důvodů pro závěr, že název splňuje podmínky ochrany. (3) Jsou-li podané námitky řádně odůvodněny, postoupí je Úřad Komisi k dalšímu řízení. (4) Úřad odmítne postoupit námitky Komisi, jsou-li podány po lhůtě stanovené v odstavci 2; o této skutečnosti musí být osoba, která námitky podala, informována.
(1) Vyzve-li Komise dotčené strany k uzavření dohody o námitkách proti zápisu označení původu, popřípadě zeměpisného označení do rejstříku vedeného Komisí, je za Českou republiku příslušným k tomuto projednání Úřad ve spolupráci s příslušným orgánem státní správy. Před uzavřením dohody je Úřad povinen si vyžádat stanovisko toho, kdo podal žádost o ochranu označení původu, popřípadě zeměpisného označení podle § 18, nebo toho, kdo podal námitky proti zápisu takového označení podle § 20. (2) Úřad je oprávněn žádat, aby ten, kdo podal žádost podle § 18, nebo ten, kdo podal námitky podle § 20, obstaral na své náklady nález, posudek nebo osvědčení příslušného kontrolního orgánu, které jsou důležité k uplatnění námitek proti zápisu označení původu, popřípadě zeměpisného označení do rejstříku vedeného Komisí nebo k obraně proti takovýmto námitkám. (3) Stanovisko České republiky k výsledku jednání o námitkách sdělí Komisi Úřad. (4) Rozhodnutí Komise o námitkách sdělí žadateli, popřípadě tomu, kdo podal námitky podle § 20, Úřad.
(1) Zápis označení původu nebo zeměpisného označení do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vedeného Komisí má v České republice stejné účinky jako zápis takových označení do rejstříku vedeného Úřadem. (2) Odmítne-li Komise zapsat označení původu nebo zeměpisné označení do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení, pozbývá účinnosti rovněž zápis do rejstříku vedeného Úřadem. (3) Kontrolní orgány, které kontrolují dodržování specifikace u zemědělského výrobku nebo potraviny, jehož označení původu, popřípadě zeměpisné označení je zapsáno do rejstříku vedeného Úřadem, jsou povinny provádět činnost podle § 10 i ve vztahu k zemědělskému výrobku nebo potravině pocházejícím z území, které se nachází v České republice, jehož označení původu, popřípadě zeměpisné označení je zapsáno do rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení vedeného Komisí.
(1) Zapsaná označení jsou chráněna proti a) jakémukoliv přímému či nepřímému obchodnímu užití zapsaného označení na zboží, na něž se zápis nevztahuje, pokud je toto zboží srovnatelné se zbožím zapsaným pod tímto označením nebo pokud užívání tohoto označení těží z dobré pověsti chráněného označení; b) jakémukoliv zneužití, napodobení nebo připomínání, i když je skutečný původ zboží uveden nebo je chráněné označení přeloženo nebo doprovázeno výrazy jako „druh“, „typ“, „metoda“, „na způsob“, „napodobeno“ nebo podobným výrazem; c) jakémukoliv jinému lživému nebo klamavému údaji o zeměpisném původu, povaze nebo základních vlastnostech zboží uvedených na vnitřním či vnějším obalu, reklamních materiálech nebo dokumentech týkajících se příslušného zboží, jakož i proti použití přepravních obalů způsobilých vyvolat nepravdivý dojem o jeho původu; d) všemu ostatnímu jednání, které by mohlo vést ke klamným domněnkám o skutečném původu zboží. (2) Zapsané označení se nemůže stát druhovým označením zboží; pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zboží, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na odpovídajícím zboží porušením odstavce 1 písm. a) nebo b).
Ohrožení nebo porušení práva (1) Každý se může u příslušného soudu domáhat, aby bylo zakázáno užívat zapsané označení pro srovnatelné zboží, které nesplňuje podmínky pro užívání označení původu či zeměpisného označení, a aby zboží označené způsobem, jímž došlo k ohrožení nebo porušení práv ze zapsaného označení původu, popřípadě zeměpisného označení, bylo staženo z trhu. (2) Ten, jemuž svědčí práva k zapsanému označení původu, popřípadě zeměpisnému označení, má vůči každému, kdo uvádí nebo hodlá uvést na trh srovnatelné zboží, právo na informaci o původu tohoto zboží, na němž je umístěno chráněné označení původu či zeměpisné označení; soud právo na informaci nepřizná, jestliže by to bylo v nepoměru k závažnosti ohrožení či porušení. (3) Ten, jemuž svědčí práva k zapsanému označení původu, popřípadě zeměpisnému označení, může požadovat, aby soud nařídil ohrožovateli či porušovateli těchto práv zničit zboží, jehož uvedením na trh by mohlo dojít nebo již došlo k ohrožení nebo porušení práva chráněného tímto zákonem. Soud zničení nenařídí, není-li toto zboží ve vlastnictví toho, proti němuž návrh směřuje, nebo jestliže by ohrožení či porušení práva mohlo být odstraněno jinak a zničení by bylo nepřiměřené tomuto ohrožení nebo porušení. (4) Byla-li zásahem do práv ze zapsaného označení původu, popřípadě zeměpisného označení způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. Byla-li tímto zásahem způsobena nemajetková újma, má poškozený právo na přiměřené zadostiučinění, které může spočívat v peněžitém plnění. Ten, jemuž svědčí práva k zapsanému označení původu, popřípadě zeměpisnému označení, může požadovat vydání bezdůvodného obohacení.
(1) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv, nestanoví něco jiného. (2) Výrobky, jimž byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona přiznána ochrana označení původu podle dosavadních předpisů, požívají ochrany označení původu podle tohoto zákona. (3) Řízení o přihláškách označení původu výrobků, která neskončila přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle tohoto zákona s tím, že přihlašovatel je povinen na výzvu Úřadu v jím stanovené lhůtě uvést svou přihlášku do souladu s požadavky, které klade tento zákon na žádost o zápis označení původu do rejstříku. (4) Vztahy z označení původu výrobků zapsaných do rejstříku přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí ustanoveními tohoto zákona. Vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se posuzují podle předpisů platných v době jejich vzniku.
Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou seznamy zemědělských výrobků a potravin, u nichž žádost o zápis označení původu do rejstříku musí být doložená specifikací.
Zrušuje se: 1. Zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně označení původu výrobku. 2. Vyhláška Úřadu pro vynálezy a objevy č. 160/1973 Sb., o řízení ve věcech označení původu výrobků.
V zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 217/1993 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 104/1995 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 64/2000 Sb., zákona č. 145/2000 Sb., a zákona č. 258/2000 Sb., se v § 2 odst. 1 písm. r) na konci bodu 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se bod 4, který včetně poznámky pod čarou č. 4f zní: „ 4. výrobek nebo zboží, porušující práva toho, jemuž svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení 4f). ------------------------------- 4f) Zákon č…./2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení.“.
V zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 548/1991 Sb., zákona č. 550/1991 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., zákona č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb., zákona č. 110/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 123/2000 Sb., zákona č. 149/2000 Sb., 132/2000 Sb. a zákona 258/2000 Sb. se v § 72 na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které včetně poznámky pod čarou č. 11b zní: „e) kontrolovat dodržování specifikace zemědělského výrobku či potraviny a vydávat závazné nálezy nebo posudky anebo osvědčení podle zvláštního právního předpisu 11b). _____________________________________ 11b) Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně některých zákonů.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002, s výjimkou ustanovení § 18 až 22, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky do Evropské unie v platnost. |
392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 393R2037 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 392R2081 |
Článek 1 Článek 2 Článek 3 Článek 5 Článek 1 Článek 4
Článek 5
Článek 9
Článek 10 Článek 11 Článek 5
Článek 5
Článek 5
Článek 5
Článek 13
|
1.Toto nařízení upravuje ochranu označení původu a zeměpisná označení zemědělských výrobků určených pro lidskou výživu, které jsou uvedeny v příloze II Smlouvy, a potravin, které jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení, a zemědělských výrobků, které jsou uvedeny v příloze II tohoto nařízení. Toto nařízení se nevztahuje na vína a destiláty. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
3. Za označení původu se rovněž považují určitá tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zemědělský výrobek nebo potravinu pocházející z regionu nebo z určitého místa, které splňují podmínky uvedené v odst. 2 písm. a) druhé odrážce. 4. Odchylně od čl. 2 písm. a) se za označení původu považují i určité zeměpisné údaje, pokud suroviny pro příslušné výrobky pocházejí ze zeměpisné oblasti širší nebo jiné, než je oblast zpracování, pokud:
5. Pro účely odstavce 4 mohou být za suroviny považovány pouze živá zvířata, maso a mléko. Postupem podle článku 15 může být připuštěno i použití jiných surovin. 6. Aby bylo možno použít odchylky uvedené v odstavci 4, musí být tato označení již uznána za označení původu a požívat vnitrostátní ochrany v dotyčném členském státě nebo, pokud neexistuje taková úprava, musí mít prokazatelně tradiční povahu a výjimečně dobrou pověst a proslulost. 7. Aby bylo možno využít odchylky uvedené v odstavci 4, musí být žádost o zápis podána do dvou let od nabytí účinnosti tohoto nařízení. 1. Názvy, které zdruhověly, nemohou být zapsány. Pro účely tohoto nařízení se „názvem, který zdruhověl“ rozumí název zemědělského výrobku nebo potraviny, který, přestože se vztahuje k místu nebo regionu, kde byl tento výrobek nebo potravina původně vyroben nebo uveden na trh, se stal pro zemědělský výrobek nebo potravinu běžným názvem. Pro určení, zda název zdruhověl či ne, se přihlíží ke všem činitelům, zejména:
Pokud je na základě postupu podle článků 6 a 7 žádost o zápis zamítnuta, protože název zdruhověl, zveřejní Komise toto rozhodnutí v Úředním věstníku Evropských společenství. 2. Název nemůže být zapsán jako označení původu nebo zeměpisné označení, pokud se shoduje s názvem rostlinné odrůdy nebo zvířecího plemene a v důsledku toho by mohl vést ke klamání veřejnosti ohledně pravého původu výrobku. 3. Rada před nabytím účinnosti tohoto nařízení kvalifikovanou většinou a na návrh Komise vypracuje a zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství nevyčerpávající seznam názvů zemědělských výrobků nebo potravin, na které se vztahuje toto nařízení a které jsou ve smyslu odstavce 1 považovány za zdruhovělé a nemohou být tedy zapsány do rejstříku podle tohoto nařízení.
1. O zápis může požádat pouze skupina nebo, za určitých podmínek stanovených v článku 15, fyzická či právnická osoba. Pro účely tohoto článku se „skupinou“ rozumí sdružení výrobců a zpracovatelů téhož zemědělského výrobku nebo potraviny, bez ohledu na jeho právní formu nebo složení. Na skupině se mohou podílet i další zúčastněné strany. 2. Skupina nebo fyzická či právnická osoba mohou požádat o zápis, pouze pokud jde o zemědělské výrobky nebo potraviny, které vyrábějí nebo získávají ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) nebo b). 3. Žádost o zápis do rejstříku obsahuje specifikaci výrobku uvedenou v článku 4.
Přihláška může být přijata pouze tehdy, když:
1. Aby mohly užívat chráněné označení původu (CHOP) nebo chráněné zeměpisné označení (CHZO), musí zemědělský výrobek nebo potravina vyhovovat specifikaci. 2. Specifikace výrobku obsahuje alespoň:
další náležitosti podle vnitrostátních předpisů nebo předpisů Společenství.
4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. 5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace výrobku podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá. Pokud se žádost týká názvu označujícího zeměpisnou oblast, která leží také v jiném členském státě, je třeba před rozhodnutím konzultovat také tento členský stát. 6.Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem.
Dotyčný členský stát může požádat o změnu specifikace, zejména proto, aby bylo přihlédnuto k vývoji v oblasti vědeckých a technických znalostí nebo za účelem nového vymezení zeměpisného území. Postup podle článku 6 se použije přiměřeně. Komise však může rozhodnout postupem upraveným v článku 15, že v případě méně významné změny se článek 6 nepoužije.
1. Členské státy zajistí, že nejpozději do šesti měsíců od nabytí účinnosti tohoto nařízení bude zřízen kontrolní subjekt, jehož úkolem bude zabezpečit, aby zemědělské výrobky a potraviny nesoucí chráněné označení splňovaly podmínky stanovené ve specifikaci. 2. Kontrolní subjekt může obsahovat jeden nebo více určených kontrolních orgánů a/nebo soukromoprávních útvarů uznaných k tomuto účelu členským státem. Členský stát zašle Komisi seznamy kontrolních orgánů a/nebo uzaných soukromoprávních útvarů a jejich příslušné pravomoci. Komise zveřejní tyto údaje v Úředním věstníku Evropských společenství. 3. Určené kontrolní orgány a/nebo uznané soukromoprávní útvary musí poskytovat náležité záruky objektivity a nestrannosti vůči všem výrobcům nebo zpracovatelům, kteří podléhají jejich kontrole, a musí mít neustále k dispozici kvalifikovaný personál a prostředky, nezbytné k provádění kontroly zemědělských výrobků a potravin nesoucích chráněné označení. Pokud kontrolní subjekt používá při některých kontrolách služeb jiného subjektu, musí tento subjekt poskytovat tytéž záruky. V takovém případě je určený kontrolní orgán a/nebo uznaný soukromoprávní útvar i nadále odpovědný členskému státu za všechny kontroly. Aby mohly být soukromoprávní útvary členským státem uznány, musí od 1. ledna 1998 splňovat požadavky stanovené normou EN 45011 ze dne 26. června 1989. 4. Pokud určený kontrolní orgán a/nebo uznaný soukromoprávní útvar členského státu zjistí, že zemědělský výrobek nebo potravina nesoucí v tomto členském státě chráněné označení nesplňuje požadavky specifikace, učiní nezbytné kroky, aby zajistil dodržování tohoto nařízení. Informuje členský stát o opatřeních přijatých při provádění kontroly. Dotyčné strany musí být informovány o všech vydaných rozhodnutích. 5. Členský stát musí zrušit uznání kontrolního orgánu, pokud již nesplňuje kritéria uvedená v odstavcích 2 a 3. Informuje Komisi, která zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství revidovaný seznam uznaných orgánů. 6. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby byl výrobcům splňujícím podmínky tohoto nařízení zajištěn přístup ke kontrolnímu systému. 7. Náklady na kontroly prováděné podle tohoto nařízení nesou výrobci užívající chráněná označení. 1. Každý členský stát může prohlásit, že nebyla splněna některá podmínka stanovená ve specifikaci zemědělského výrobku nebo potraviny, na které se vztahuje chráněné označení. 2. Členský stát uvedený v odstavci 1 sdělí připomínky dotyčnému členskému státu. Tento členský stát stížnost prošetří a informuje druhý členský stát o svých zjištěních a o přijatých opatřeních. 3. V případě opakovaných závad a v případě, že dotyčné členské státy nemohou dosáhnout dohody, musí být Komisi zaslána řádně odůvodněná žádost. 4. Komise projedná žádost v součinnosti s dotyčnými členskými státy. Po případné poradě s výborem uvedeným v článku 15 přijme Komise nezbytná opatření. Tímto opatřením může být i výmaz zápisu. 4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. 5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace výrobku podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá. Pokud se žádost týká názvu označujícího zeměpisnou oblast, která leží také v jiném členském státě, je třeba před rozhodnutím konzultovat také tento členský stát. 6. Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem. 4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. 5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace výrobku podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá. Pokud se žádost týká názvu označujícího zeměpisnou oblast, která leží také v jiném členském státě, je třeba před rozhodnutím konzultovat také tento členský stát. 6. Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem. 4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. 5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace výrobku podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá. Pokud se žádost týká názvu označujícího zeměpisnou oblast, která leží také v jiném členském státě, je třeba před rozhodnutím konzultovat také tento členský stát. 6. Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem. 4. Žádost se zasílá členskému státu, ve kterém leží dotyčná zeměpisná oblast. 5. Členský stát ověří, zda je žádost oprávněná, a domnívá-li se, že splňuje požadavky tohoto nařízení, postoupí ji Komisi včetně specifikace výrobku podle článku 4 a dalších dokumentů, o které se jeho rozhodnutí opírá. Pokud se žádost týká názvu označujícího zeměpisnou oblast, která leží také v jiném členském státě, je třeba před rozhodnutím konzultovat také tento členský stát. 6. Členské státy přijmou příslušné právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s tímto článkem. Zapsaná označení jsou chráněna proti:
Pokud vlastní zapsané označení zahrnuje i název zemědělského výrobku nebo potraviny, který je považován za druhový, není užití tohoto druhového názvu na dotyčném zemědělském výrobku nebo potravině porušením odst. 1 písm. a) nebo b). 2. Členské státy si však mohou zachovat vnitrostátní opatření opravňující k užívání výrazů uvedených v odst. 1 písm. b) na dobu nejvýše pěti let ode dne vyhlášení tohoto nařízení, pokud:
Tato výjimka však nemůže vést k volnému uvádění výrobků na trh v členském státě, kde jsou tyto výrazy zakázány. 3. Chráněná označení nemohou zdruhovět. |
PS
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
|
|||
Číslo předpisu ES (kód celex) |
Název předpisu ES |
1) Například § 69 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, § 20f a násl. a § 829 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů.
2) Například § 60 zákona č. 455/1991 Sb., § 12c zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších přepisů.
3) Zákon č. 63/1986 Sb., o České zemědělské a potravinářské inspekci, ve znění pozdějších přepisů.
4) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších přepisů.
6) Zákon 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění pozdějších předpisů.
7) Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 67/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 79/1985 Sb.
8) Nařízení rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských výrobků a potravin.
9) Čl. 211 až 219 Smlouvy o založení Evropského společenství.
1) Např. § 69 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, § 20f a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších přepisů.
2) Např. § 60 zákona č. 455/1991 Sb., § 12c zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění pozdějších předpisů.
i) Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu ze dne 31. října 1958, revidovaná ve Stockholmu dne 14. července 1967, uveřejněná pod č. 67/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 79/1985 Sb.
7) Čl. 155 - 163 Smlouvy o založení Evropských společenství.