1. Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb., upravuje vývoz předmětů kulturní hodnoty z České republiky, a v případě předmětů sakrální a kultovní povahy a předmětů z oboru archeologie, i jejich prodej. Stanoví, že předměty kulturní hodnoty lze vyvážet a v uvedených případech i prodávat pouze jsou-li opatřeny osvědčením vydaným podle tohoto zákona. Tento zákon neupravuje vývoz národních kulturních památek a kulturních památek, vývoz sbírek a sbírkových předmětů a vývoz archiválií. Vývozy těchto skupin movitého kulturního dědictví jsou upraveny ustanoveními samostatných zvláštních zákonů, jmenovitě zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, a jsou možné jen na dobu určitou, existují-li k tomu závažné důvody, jakými je např. zapůjčení předmětů k výstavním účelům, vědecký průzkum apod. Zákon rovněž neupravuje vývoz předmětů kulturní hodnoty, které jsou originály děl výtvarných umění žijících autorů.
Zákon se nevztahuje na předměty, které byly dovezeny do České republiky dočasně, pokud byly podle celních předpisů deklarovány a celními orgány evidovány.
Zákon vymezuje pojem předmět kulturní hodnoty a podmiňuje vývoz těchto předmětů existencí osvědčení, že nejsou kulturními památkami ani jejich částmi. Zákon nerozlišuje mezi dočasným nebo trvalým vývozem. Žádost o vydání osvědčení se podává na předepsaném tiskopisu odborným organizacím zřízeným státem, kterými jsou muzea, galerie, archivy, knihovny a organizace památkové péče, pověřené Ministerstvem kultury (dále jen „ministerstvo“). Osvědčení vydávají ve stanovené lhůtě odborné organizace. Pokud odborná organizace zjistí, že předmět by mohl být prohlášen za kulturní památku, postoupí žádost ministerstvu. To buď v zákonem stanovené lhůtě vydá žadateli osvědčení, nebo prohlásí předmět za kulturní památku. Žadatel je povinen poskytnout odborné organizaci nebo ministerstvu potřebnou součinnost.
Zákon upravuje postup celního úřadu a stanoví povinnosti osobám, které předměty kulturní hodnoty hodlají vyvézt. Stanoví též sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem a podmínky jejich ukládání. Při zvláště závažném porušení povinností může rozhodnout ministerstvo o propadnutí věci ve prospěch státu.
Osvědčení vydávané podle tohoto zákona není vývozním povolením, ale odborným stanoviskem, které osvědčuje, že chráněný předmět není kulturní památkou či její částí. Vydávání osvědčení není proto podřízeno obecným předpisům o správním řízení. Správní řád se vztahuje pouze na ukládání pokut.
Součástí zákona je
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku.
Krátce po nabytí účinnosti zákona č. 71/1994 Sb. ukázala praxe některé jeho nedostatky. Jedním ze závažných problémů při aplikaci zákona byla absence zákonné úpravy vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou. Předkládaný návrh proto rozlišuje trvalý vývoz předmětů kulturní hodnoty a vývoz předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou a zohledňuje specifika vývozu na dobu určitou.
Osvědčování bylo vztaženo k tomu, zda předmět není kulturní památkou ani její součástí. Odborné posouzení toho, zda předmět není chráněn podle dalších zvláštních právních předpisů (zákon č. 122/2000 Sb. a zákon č. 97/1974 Sb.) nebo nevykazuje znaky předmětu, chráněného podle zákona o státní památkové péči, bylo pominuto. Navrhuje se proto úprava, na základě které bude odbornými organizacemi nebo ministerstvem posuzováno, zda předmět není kulturní památkou nebo národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou nebo sbírkovým předmětem, v případě trvalého vývozu též to, zda předmět nevykazuje znaky kulturní památky nebo není předmětem uvedeným v bodě XVII přílohy č. 1.
V § 2 zákona se stanoví, že osvědčení vydávají organizace, zřizované orgány státní správy. Přechod většiny muzeí a galerií do působnosti krajů by agendu, vyplývající ze zákona, bez změny zákona zcela ochromil. Jedním z důvodů urychleného předložení návrhu změny zákona je tedy nutnost změny zákona ve smyslu zachování sítě vybraných muzeí a galerií tak, aby byla zachována dostupnost organizací pro žadatele a reálná možnost odborného posouzení předmětů organizacemi, u nichž byla žádost podána.
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, používá ve vztahu ke kulturním památkám výhradně pojem vlastník. Dosavadní prohlášení žadatele, že předmět není kulturní památkou ani její součástí, nemělo z hlediska zákona č. 20/1987 žádné právní účinky. Jestliže došlo k prohlášení předmětu za kulturní památku, byl předmět prohlašován žadateli, který však ve většině případů nebyl vlastníkem předmětu. Navrhuje se proto úprava podávání žádosti vlastníkem nebo jím zmocněnou osobou.
Problémy při aplikaci zákona působila absence ustanovení o činnosti celních orgánů a o součinnosti odborných organizací s nimi. Návrh zákona obsahuje podrobnější úpravu uvedené problematiky.
Zákon v platném znění neobsahuje ustanovení o kontrole dodržování povinností vyplývajících ze zákona a ministerstvo by tak mohlo provádět pouze kontroly agendy vydávání osvědčení v příspěvkových organizacích zřizovaných ministerstvem v rámci běžné kontrolní činnosti. Návrh zákona proto obsahuje ustanovení o provádění dohledu nad dodržováním povinností, vyplývajících ze zákona.
Navrhuje se doplnění zákona o některé skutkové podstaty správních deliktů a o ustanovení o vybírání a vymáhání pokut.
Součástí návrhu zákona jsou také přílohy, v návrhu zákona označené jako přílohy č. 1 a č. 2. V příloze č. 1 se stanoví seznam předmětů kulturní hodnoty a v příloze č. 2 jsou uvedeny organizace, které vydávají osvědčení k vývozu podle tohoto zákona.
3. Zhodnocení navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a s právem Evropských společenství
Návrh zákona je v souladu s Úmluvou o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, vyhlášenou jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 15/1980 Sb.
Právo Evropských společenství vychází ze zásady, že pohyb kulturních statků mezi členskými státy je volný tehdy, nevztahuje-li se na ně ochrana, vyplývající z národních právních předpisů jednotlivých států. Dává tedy kulturním statkům výjimku z režimu volného oběhu zboží a způsoby jejich ochrany ponechává na národních legislativách jednotlivých zemí.
Vývoz kulturních statků za hranice Evropské unie upravuje nařízení Rady č. 3911/92/EHS, které bude do našeho právního řádu transponováno samostatným zákonem. Toto nařízení se vztahuje na všechny kulturní statky bez rozdílu, tedy na sbírkové předměty, kulturní památky, knihovní fondy a archiválie, nikoliv pouze na předměty kulturní hodnoty. Vývoz sbírek a sbírkových předmětů, kulturních památek a archiválií je upraven samostatnými zákony.
Návrh zákona je v souladu s právem Evropských společenství.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet
V souvislosti s novelou zákona č. 71/1994 Sb. je záměrem předkladatele zřídit v rámci programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví centrální databázi vydaných osvědčení propojením s odbornými organizacemi vydávajícími osvědčení a s propojením na Generální ředitelství cel a orgány Policie ČR. Náklady na zřízení databáze byly předběžně vyčísleny na 3,000.000,-Kč a roční náklady na její provoz byly předběžně vyčísleny na 500.000,-Kč. Zřízení této databáze bylo předkladatelem již navrhováno jako jeden z podprogramů programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví na období 2001 až 2005, finanční prostředky na realizaci však pro rok 2001 nebyly uvolněny.
Finanční prostředky na zřízení a provoz databáze byly již zařazeny do nároků na finanční zajištění programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví v létech 2001 až 2005. Dále budou nároky na finanční zajištění a provoz databáze uplatňovány v rozpočtech na rok 2002 a léta následující.
B)
K čl. I:
K bodu 1
Ustanovení obsahuje výčet předmětů, na jejichž prodej a vývoz se tento zákon nevztahuje. Oproti platnému znění zákona se navržená úprava odlišuje ve dvou oblastech.
Pojmy „sbírky“ a „sbírkové předměty“ v platném znění zákona jsou vztaženy k zákonu č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon vymezuje pojem sbírka muzejní povahy a pojem sbírkový předmět a upravuje nakládání s evidovanými sbírkami a sbírkovými předměty, včetně jejich vývozu. Vývoz neevidovaných sbírek a sbírkových předmětů však není zákonem č. 122/2000 Sb. upraven a navrhuje se proto rozšířit působnost zákona č. 71/1994 Sb. i na neevidované sbírky a sbírkové předměty.
Zákon se nebude vztahovat na originály všech děl žijících autorů, tedy nejen děl výtvarných umění. Dojde tak k odstranění nevhodné asymetrie.
K bodu 2
Je navrhováno, aby činnosti vyplývající ze zákona prováděly i nadále vybrané odborné organizace, které je dosud vykonávaly a podle zákona č. 157/2000 Sb. přecházejí do působnosti krajů a nebudou tedy již zřizovány orgány státní správy. Pouze tak bude zachována přiměřená dostupnost této agendy pro žadatele o vydání osvědčení a reálná možnost ohledání předmětů odbornými organizacemi. Počet odborných organizací, který se oproti dosavadnímu stavu snižuje, vyplývá z navrhovaného systému územního vymezení působnosti jednotlivých odborných organizací, uvedeného v návrhu přílohy č. 2 zákona.
Ministerstvu je žádost postupována vždy v případě, kdy odborná organizace osvědčení nevydá.
V návrhu se promítá zavedení možnosti vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou, který dosavadní úprava neobsahovala. Při vývozu předmětu kulturní hodnoty na dobu určitou se předpokládá možnost jeho opakovaného vývozu po dobu v osvědčení stanovenou, a to v zájmu umožnění opakovaného vývozu, například v případech vývozu hudebních nástrojů sloužících ke koncertní činnosti nebo motorových vozidel veteránů, vyvážených na soutěže a přehlídky.
Vyvézt předmět kulturní hodnoty na dobu určitou bude možné vždy, když předmět nebude kulturní památkou ani národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou muzejní povahy ani sbírkovým předmětem. Uvedené skutečnosti budou odborné organizace nebo ministerstvo zjišťovat z příslušných databází.
Osvědčení k trvalému vývozu se nevydá na základě stejných podmínek, jako osvědčení k vývozu na dobu určitou. Odborné organizace nebo ministerstvo budou ovšem navíc zkoumat, zda předmět nevykazuje znaky kulturní památky. Pokud ministerstvo zjistí, že uvedený předmět vykazuje znaky kulturní památky, osvědčení nevydá a zahájí současně řízení o prohlášení předmětu za kulturní památku podle § 2 zákona o státní památkové péči.
Osvědčení k trvalému vývozu nebude vydáno rovněž v případě žádosti o osvědčení k vývozu předmětů uvedených v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Tyto předměty tak bude možno vyvézt pouze na dobu určitou. Tím se umožní účinná reakce na trendy trestné činnosti v oblasti kulturního dědictví a jednoznačně se tak z trvalého vývozu vyloučí předměty, jejichž zachování na území České republiky je vážně ohroženo. Lze předpokládat, že důsledkem zákazu trvalého vývozu vybraných typů ohrožených předmětů poklesne počet jejich krádeží, protože obchod s nimi, směřující k vývozu, přestane být lukrativní.
K bodu 3
Podle dosavadní úpravy žadatel předkládal odborné organizaci žádost na předepsaných tiskopisech ve čtyřech nerozlišených vyhotoveních, z nichž jeden si ponechala organizace vydávající osvědčení a na třech blíže nerozlišených tiskopisech organizace vydala osvědčení. To neumožňovalo stanovit přesněji další nakládání se třemi vyhotoveními vydaného osvědčení. Zavádí se proto označení stejnopisů písmeny A, B, C a D.
Z důvodů rozlišení osvědčení je nutné upřesnit, jaký typ osvědčení bude muset prodejce předkládat při nabídce předmětů uvedených v § 3 k prodeji.
K bodu 4
Podle dosavadní úpravy, která užívala pojmu ”žadatel”, žádala o vydání osvědčení fyzická nebo právnická osoba, která hodlala předmět kulturní hodnoty vyvézt nebo která předmět kulturní hodnoty, uvedený v § 3, hodlala prodat. Taková osoba však většinou nebyla vlastníkem předmětu, pro který žádala vydání osvědčení. Z toho důvodu bylo irelevantní prohlášení takové osoby o tom, že předmět není movitou kulturní památkou, zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky ani její součástí, protože nebyla k předmětu osobou povinnou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který ve vztahu ke kulturním památkám používá výhradně pojem vlastník. Problémy činilo i prohlašování předmětu za kulturní památku tak, jak tuto možnost upravuje § 5 odst. 3 zákona č. 71/1994 Sb., protože vlastník předmětu nebyl ministerstvu znám a předmět tak byl prohlášen za kulturní památku žadateli, což neodpovídalo ustanovením § 3 zákona č. 20/1987 Sb. Aby bylo dosaženo souladu obou zákonů, navrhuje se nahradit pojem žadatele pojmem vlastník.
Vzory tiskopisů žádosti vydá ministerstvo vyhláškou.
K bodu 5
Žádost se podává územně příslušné odborné organizaci podle místa trvalého pobytu nebo sídla vlastníka předmětu. Dosavadní úprava umožňovala, aby žadatel předložil žádost kterékoliv odborně příslušné organizaci a k předkládání žádostí tak docházelo u různých organizací pro týž předmět. Kromě toho tato činnost, umocněná migrací předmětů při nelegálním obchodování, znesnadňovala ztotožňování předmětů a případné pátrání po jejich původu.
Fyzické nebo právnické osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, podávají žádosti podle místa, kde se předmět kulturní hodnoty nacházel v době, kdy jej vlastník na území České republiky nabyl. Pouze v případě, kdy nebude možno takto místně příslušnou odbornou organizaci určit, umožní se vlastníku volba odborné organizace podle vlastního výběru.
K bodu 6
Nahrazení slova „žadatel“ slovem „vlastník“ navazuje na změny § 4 odst. 1.
K bodu 7
Doplnění ustanovení slouží ke zpřesnění úpravy lhůt pro vyřízení žádosti.
K bodům 8 a 9
Dosavadní ustanovení § 5 odst. 2 a 3 umožňovalo vyřízení žádosti pouze vydáním osvědčení nebo prohlášením předmětu kulturní hodnoty za kulturní památku. S navrhovanou změnou kriterií pro vydání osvědčení k vývozu na dobu určitou a k trvalému vývozu podle
§ 2 odst. 3 a 4 je třeba upravit i znění ustanovení § 5 odst. 2 a 3.
Odborná organizace bude povinna vždy, když osvědčení nevydá, postoupit žádost ministerstvu. To buď osvědčení vydá, nebo osvědčení nevydá v případech, kdy zjistí, že předmět je kulturní památkou nebo národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou nebo sbírkovým předmětem nebo archiválií. Bude-li vykazovat předmět kulturní hodnoty znaky kulturní památky a ministerstvo osvědčení k trvalému vývozu nevydá, bude jeho povinností současně zahájit řízení o prohlášení předmětu za kulturní památku podle § 2 zákona o státní památkové péči.
Osvědčení k trvalému vývozu nebude vydáno rovněž tehdy, pokud předmět bude uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu, který obsahuje výčet zvláště ohrožených předmětů kulturní hodnoty.
K bodu 10
Navržené ustanovení navazuje na změny § 3 a 4.
K bodu 11
Vydávání osvědčení k vývozům kulturních předmětů na dobu určitou se navrhuje jako bezplatné, neboť v případě vývozů na dobu určitou se jedná zpravidla o vývoz pro účely, které lze označit jako účely veřejného zájmu. Povolení k vývozu předmětů na dobu určitou, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy, jsou vydávána rovněž bezplatně.
Podle dosavadní úpravy byla za poplatek vystavována osvědčení pouze odbornými organizacemi. V případě, že odborná organizace osvědčení nevydala, ale osvědčení vydalo ministerstvo po posouzení předmětu odbornou komisí, byl příjemce tohoto osvědčení zvýhodněn oproti příjemci osvědčení, vydaného odbornou organizací. Úhrada za vydání osvědčení se proto zavádí i pro případy, kdy je osvědčení vydáno ministerstvem.
K bodu 12
Zásadní změnou oproti dosavadní úpravě je zkrácení doby platnosti osvědčení k trvalému vývozu ze tří let ode dne vydání na jeden rok ode dne vydání. Důvodem této změny je skutečnost, že tříletá platnost osvědčení znesnadňuje možnost porovnání vydaných osvědčení s uskutečněnými vývozy a do značné míry by oslabila účinnost ustanovení nově navrhovaných v § 7. Nařízení Rady č. 3911/92/EHS o vývozu kulturních statků za hranice Evropské unie rovněž stanoví platnost povolení k vývozu kulturních statků tímto nařízením definovaných na jeden rok ode dne vydání. Sjednocení lhůt se tak jeví jako účelné.
V osvědčení k vývozu na dobu určitou se stanoví lhůta zpětného dovozu, nebo v případě opakovaných vývozů, lhůta posledního zpětného dovozu. Tato lhůta nesmí být delší než pět let.
K bodu 13
Problémy při aplikaci ustanovení § 7 zákona v platném znění působí zejména kombinace skutečností, že není zohledněn rozdíl mezi propuštěním předmětu do režimu vývozu a výstupem předmětu do zahraničí, a toho, že vyhotovení osvědčení nejsou nijak specifikována, což neumožňuje stanovit režim nakládání s nimi. Kromě toho není v dosavadní úpravě zakotvena žádná zpětná kontrola uskutečněných vývozů ve vztahu k vydaným osvědčením, jaká je např. zakotvena v zákoně č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Povinnost vrátit osvědčení organizaci která je vydala v případě, že se vývoz neuskutečnil, je účinným nástrojem k zamezení nekalého nakládání s neupotřebenými osvědčeními.
V souvislosti s vydáváním osvědčení k vývozu na dobu určitou vzniká potřeba kontroly zpětného dovozu a s ní spojená povinnost odborných organizací sledovat dodržování termínů, stanovených pro zpětný dovoz předmětů kulturní hodnoty.
K bodu 14
Součinnost celních orgánů s odbornými organizacemi při podezření, že je bez osvědčení vyvážen předmět kulturní hodnoty, nebyla zákonem upravena vůbec. Navrhuje se proto taková úprava, která zajistí při vývozu předmětu odborné prověření toho, zda se jedná o předmět kulturní hodnoty a zda je tedy možno jej z území České republiky vyvézt.
Absence ustanovení o provádění dohledu nad dodržováním povinností stanovených zákonem ztěžovala aplikaci zákona, a to zejména z hlediska zákonné možnosti kontrolovat, zda předměty podléhající ustanovení § 3 zákona jsou před prodejem opatřeny osvědčením. Neexistovala rovněž zákonná možnost domáhat se informací o původu předmětu v případě podezření z krádeže nebo nutnosti identifikace předmětu. Navrhuje se proto úprava dohledu ministerstva nad dodržováním tohoto zákona.
K bodu 15
Z navrhovaných ustanovení vyplývají povinnosti osobám, které vyvážejí předměty kulturní hodnoty, nebo které obdržely osvědčení, ale vývoz neuskutečnily. Stanoví se rovněž povinnosti odborným organizacím, které osvědčení vydaly nebo které jsou povinny zpracovat posudek. V důsledku toho upravuje zákon i sankce za nedodržení povinností. Závažnost následků, vzniklých nedodržením těchto povinností, je však nižší, než závažnost a následky nezákonného vývozu předmětů kulturní hodnoty a nezákonného obchodování s předměty podle § 3 zákona. Proto se navrhuje stanovení nižší hranice pokuty.
K bodu 16
Neexistence ustanovení o tom, že ministerstvo pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu, nejen ukládá, ale také vybírá a vymáhá, působila praktické problémy při aplikaci sankční části zákona. Navrhuje se proto tento nedostatek platného zákona napravit a stanovit, že pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo.
K bodu 17
Rozhodnutí vydané podle § 7a odst. 1 o zajištění předmětu celním úřadem bude vydáno ve správním řízení s tím, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nebude mít z důvodu potřeby okamžitého výkonu odkladný účinek.
K bodu 18
K bodu 19
Seznam odborných organizací je uveden v příloze č. 2. Územní vymezení působnosti je navrhováno s ohledem na přechod uvedených organizací do působnosti krajů a též z toho důvodu, aby byla stanovena jednoznačná územní působnost odborných organizací. Věcná působnost je stanovena podle odborného zaměření jednotlivých organizací.
K čl. II
Ministerstvo se zmocňuje k vydání vyhlášky, která bude obsahovat vzor tiskopisu žádosti a osvědčení pro trvalý vývoz předmětu kulturní hodnoty a vzor tiskopisu žádosti a osvědčení pro vývoz na dobu určitou.
K čl. III:
K bodu 1
Stanoví se časový údaj, do kdy nejdéle budou platit osvědčení vydaná před nabytím účinnosti tohoto zákona.
K bodu 2
V případě, že byla podána žádost o vydání osvědčení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je při vydávání osvědčení, včetně podmínek pro vydání osvědčení a náležitostí osvědčení, postupováno podle platného znění zákona č. 71/1994 Sb. Obdobně postupují celní orgány při propouštění takto osvědčeného předmětu kulturní hodnoty do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku. Výjimku tvoří platnost takového osvědčení, která činí v souladu s navrhovanou úpravou § 6 jeden rok.
K čl. IV:
Termín nabytí účinnosti je navrhován ke dni 1. ledna 2002.
V Praze dne 14. května 2001
předseda vlády
ministr kultury
Důvodová zpráva
1. Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb., upravuje vývoz předmětů kulturní hodnoty z České republiky, a v případě předmětů sakrální a kultovní povahy a předmětů z oboru archeologie, i jejich prodej. Stanoví, že předměty kulturní hodnoty lze vyvážet a v uvedených případech i prodávat pouze jsou-li opatřeny osvědčením vydaným podle tohoto zákona. Tento zákon neupravuje vývoz národních kulturních památek a kulturních památek, vývoz sbírek a sbírkových předmětů a vývoz archiválií. Vývozy těchto skupin movitého kulturního dědictví jsou upraveny ustanoveními samostatných zvláštních zákonů, jmenovitě zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů, a jsou možné jen na dobu určitou, existují-li k tomu závažné důvody, jakými je např. zapůjčení předmětů k výstavním účelům, vědecký průzkum apod. Zákon rovněž neupravuje vývoz předmětů kulturní hodnoty, které jsou originály děl výtvarných umění žijících autorů.
Zákon se nevztahuje na předměty, které byly dovezeny do České republiky dočasně, pokud byly podle celních předpisů deklarovány a celními orgány evidovány.
Zákon vymezuje pojem předmět kulturní hodnoty a podmiňuje vývoz těchto předmětů existencí osvědčení, že nejsou kulturními památkami ani jejich částmi. Zákon nerozlišuje mezi dočasným nebo trvalým vývozem. Žádost o vydání osvědčení se podává na předepsaném tiskopisu odborným organizacím zřízeným státem, kterými jsou muzea, galerie, archivy, knihovny a organizace památkové péče, pověřené Ministerstvem kultury (dále jen „ministerstvo“). Osvědčení vydávají ve stanovené lhůtě odborné organizace. Pokud odborná organizace zjistí, že předmět by mohl být prohlášen za kulturní památku, postoupí žádost ministerstvu. To buď v zákonem stanovené lhůtě vydá žadateli osvědčení, nebo prohlásí předmět za kulturní památku. Žadatel je povinen poskytnout odborné organizaci nebo ministerstvu potřebnou součinnost.
Zákon upravuje postup celního úřadu a stanoví povinnosti osobám, které předměty kulturní hodnoty hodlají vyvézt. Stanoví též sankce za porušení povinností stanovených tímto zákonem a podmínky jejich ukládání. Při zvláště závažném porušení povinností může rozhodnout ministerstvo o propadnutí věci ve prospěch státu.
Osvědčení vydávané podle tohoto zákona není vývozním povolením, ale odborným stanoviskem, které osvědčuje, že chráněný předmět není kulturní památkou či její částí. Vydávání osvědčení není proto podřízeno obecným předpisům o správním řízení. Správní řád se vztahuje pouze na ukládání pokut.
Součástí zákona je
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku.
Krátce po nabytí účinnosti zákona č. 71/1994 Sb. ukázala praxe některé jeho nedostatky. Jedním ze závažných problémů při aplikaci zákona byla absence zákonné úpravy vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou. Předkládaný návrh proto rozlišuje trvalý vývoz předmětů kulturní hodnoty a vývoz předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou a zohledňuje specifika vývozu na dobu určitou.
Osvědčování bylo vztaženo k tomu, zda předmět není kulturní památkou ani její součástí. Odborné posouzení toho, zda předmět není chráněn podle dalších zvláštních právních předpisů (zákon č. 122/2000 Sb. a zákon č. 97/1974 Sb.) nebo nevykazuje znaky předmětu, chráněného podle zákona o státní památkové péči, bylo pominuto. Navrhuje se proto úprava, na základě které bude odbornými organizacemi nebo ministerstvem posuzováno, zda předmět není kulturní památkou nebo národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou nebo sbírkovým předmětem, v případě trvalého vývozu též to, zda předmět nevykazuje znaky kulturní památky nebo není předmětem uvedeným v bodě XVII přílohy č. 1.
V § 2 zákona se stanoví, že osvědčení vydávají organizace, zřizované orgány státní správy. Přechod většiny muzeí a galerií do působnosti krajů by agendu, vyplývající ze zákona, bez změny zákona zcela ochromil. Jedním z důvodů urychleného předložení návrhu změny zákona je tedy nutnost změny zákona ve smyslu zachování sítě vybraných muzeí a galerií tak, aby byla zachována dostupnost organizací pro žadatele a reálná možnost odborného posouzení předmětů organizacemi, u nichž byla žádost podána.
Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, používá ve vztahu ke kulturním památkám výhradně pojem vlastník. Dosavadní prohlášení žadatele, že předmět není kulturní památkou ani její součástí, nemělo z hlediska zákona č. 20/1987 žádné právní účinky. Jestliže došlo k prohlášení předmětu za kulturní památku, byl předmět prohlašován žadateli, který však ve většině případů nebyl vlastníkem předmětu. Navrhuje se proto úprava podávání žádosti vlastníkem nebo jím zmocněnou osobou.
Problémy při aplikaci zákona působila absence ustanovení o činnosti celních orgánů a o součinnosti odborných organizací s nimi. Návrh zákona obsahuje podrobnější úpravu uvedené problematiky.
Zákon v platném znění neobsahuje ustanovení o kontrole dodržování povinností vyplývajících ze zákona a ministerstvo by tak mohlo provádět pouze kontroly agendy vydávání osvědčení v příspěvkových organizacích zřizovaných ministerstvem v rámci běžné kontrolní činnosti. Návrh zákona proto obsahuje ustanovení o provádění dohledu nad dodržováním povinností, vyplývajících ze zákona.
Navrhuje se doplnění zákona o některé skutkové podstaty správních deliktů a o ustanovení o vybírání a vymáhání pokut.
Součástí návrhu zákona jsou také přílohy, v návrhu zákona označené jako přílohy č. 1 a č. 2. V příloze č. 1 se stanoví seznam předmětů kulturní hodnoty a v příloze č. 2 jsou uvedeny organizace, které vydávají osvědčení k vývozu podle tohoto zákona.
3. Zhodnocení navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Návrh zákona je v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a s právem Evropských společenství
Návrh zákona je v souladu s Úmluvou o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků, vyhlášenou jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 15/1980 Sb.
Právo Evropských společenství vychází ze zásady, že pohyb kulturních statků mezi členskými státy je volný tehdy, nevztahuje-li se na ně ochrana, vyplývající z národních právních předpisů jednotlivých států. Dává tedy kulturním statkům výjimku z režimu volného oběhu zboží a způsoby jejich ochrany ponechává na národních legislativách jednotlivých zemí.
Vývoz kulturních statků za hranice Evropské unie upravuje nařízení Rady č. 3911/92/EHS, které bude do našeho právního řádu transponováno samostatným zákonem. Toto nařízení se vztahuje na všechny kulturní statky bez rozdílu, tedy na sbírkové předměty, kulturní památky, knihovní fondy a archiválie, nikoliv pouze na předměty kulturní hodnoty. Vývoz sbírek a sbírkových předmětů, kulturních památek a archiválií je upraven samostatnými zákony.
Návrh zákona je v souladu s právem Evropských společenství.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy, zejména nároky na státní rozpočet
V souvislosti s novelou zákona č. 71/1994 Sb. je záměrem předkladatele zřídit v rámci programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví centrální databázi vydaných osvědčení propojením s odbornými organizacemi vydávajícími osvědčení a s propojením na Generální ředitelství cel a orgány Policie ČR. Náklady na zřízení databáze byly předběžně vyčísleny na 3,000.000,-Kč a roční náklady na její provoz byly předběžně vyčísleny na 500.000,-Kč. Zřízení této databáze bylo předkladatelem již navrhováno jako jeden z podprogramů programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví na období 2001 až 2005, finanční prostředky na realizaci však pro rok 2001 nebyly uvolněny.
Finanční prostředky na zřízení a provoz databáze byly již zařazeny do nároků na finanční zajištění programu Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví v létech 2001 až 2005. Dále budou nároky na finanční zajištění a provoz databáze uplatňovány v rozpočtech na rok 2002 a léta následující.
B)
K čl. I:
K bodu 1
Ustanovení obsahuje výčet předmětů, na jejichž prodej a vývoz se tento zákon nevztahuje. Oproti platnému znění zákona se navržená úprava odlišuje ve dvou oblastech.
Pojmy „sbírky“ a „sbírkové předměty“ v platném znění zákona jsou vztaženy k zákonu č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů. Tento zákon vymezuje pojem sbírka muzejní povahy a pojem sbírkový předmět a upravuje nakládání s evidovanými sbírkami a sbírkovými předměty, včetně jejich vývozu. Vývoz neevidovaných sbírek a sbírkových předmětů však není zákonem č. 122/2000 Sb. upraven a navrhuje se proto rozšířit působnost zákona č. 71/1994 Sb. i na neevidované sbírky a sbírkové předměty.
Zákon se nebude vztahovat na originály všech děl žijících autorů, tedy nejen děl výtvarných umění. Dojde tak k odstranění nevhodné asymetrie.
K bodu 2
Je navrhováno, aby činnosti vyplývající ze zákona prováděly i nadále vybrané odborné organizace, které je dosud vykonávaly a podle zákona č. 157/2000 Sb. přecházejí do působnosti krajů a nebudou tedy již zřizovány orgány státní správy. Pouze tak bude zachována přiměřená dostupnost této agendy pro žadatele o vydání osvědčení a reálná možnost ohledání předmětů odbornými organizacemi. Počet odborných organizací, který se oproti dosavadnímu stavu snižuje, vyplývá z navrhovaného systému územního vymezení působnosti jednotlivých odborných organizací, uvedeného v návrhu přílohy č. 2 zákona.
Ministerstvu je žádost postupována vždy v případě, kdy odborná organizace osvědčení nevydá.
V návrhu se promítá zavedení možnosti vývozu předmětů kulturní hodnoty na dobu určitou, který dosavadní úprava neobsahovala. Při vývozu předmětu kulturní hodnoty na dobu určitou se předpokládá možnost jeho opakovaného vývozu po dobu v osvědčení stanovenou, a to v zájmu umožnění opakovaného vývozu, například v případech vývozu hudebních nástrojů sloužících ke koncertní činnosti nebo motorových vozidel veteránů, vyvážených na soutěže a přehlídky.
Vyvézt předmět kulturní hodnoty na dobu určitou bude možné vždy, když předmět nebude kulturní památkou ani národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou muzejní povahy ani sbírkovým předmětem. Uvedené skutečnosti budou odborné organizace nebo ministerstvo zjišťovat z příslušných databází.
Osvědčení k trvalému vývozu se nevydá na základě stejných podmínek, jako osvědčení k vývozu na dobu určitou. Odborné organizace nebo ministerstvo budou ovšem navíc zkoumat, zda předmět nevykazuje znaky kulturní památky. Pokud ministerstvo zjistí, že uvedený předmět vykazuje znaky kulturní památky, osvědčení nevydá a zahájí současně řízení o prohlášení předmětu za kulturní památku podle § 2 zákona o státní památkové péči.
Osvědčení k trvalému vývozu nebude vydáno rovněž v případě žádosti o osvědčení k vývozu předmětů uvedených v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Tyto předměty tak bude možno vyvézt pouze na dobu určitou. Tím se umožní účinná reakce na trendy trestné činnosti v oblasti kulturního dědictví a jednoznačně se tak z trvalého vývozu vyloučí předměty, jejichž zachování na území České republiky je vážně ohroženo. Lze předpokládat, že důsledkem zákazu trvalého vývozu vybraných typů ohrožených předmětů poklesne počet jejich krádeží, protože obchod s nimi, směřující k vývozu, přestane být lukrativní.
K bodu 3
Podle dosavadní úpravy žadatel předkládal odborné organizaci žádost na předepsaných tiskopisech ve čtyřech nerozlišených vyhotoveních, z nichž jeden si ponechala organizace vydávající osvědčení a na třech blíže nerozlišených tiskopisech organizace vydala osvědčení. To neumožňovalo stanovit přesněji další nakládání se třemi vyhotoveními vydaného osvědčení. Zavádí se proto označení stejnopisů písmeny A, B, C a D.
Z důvodů rozlišení osvědčení je nutné upřesnit, jaký typ osvědčení bude muset prodejce předkládat při nabídce předmětů uvedených v § 3 k prodeji.
K bodu 4
Podle dosavadní úpravy, která užívala pojmu ”žadatel”, žádala o vydání osvědčení fyzická nebo právnická osoba, která hodlala předmět kulturní hodnoty vyvézt nebo která předmět kulturní hodnoty, uvedený v § 3, hodlala prodat. Taková osoba však většinou nebyla vlastníkem předmětu, pro který žádala vydání osvědčení. Z toho důvodu bylo irelevantní prohlášení takové osoby o tom, že předmět není movitou kulturní památkou, zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky ani její součástí, protože nebyla k předmětu osobou povinnou ve smyslu zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který ve vztahu ke kulturním památkám používá výhradně pojem vlastník. Problémy činilo i prohlašování předmětu za kulturní památku tak, jak tuto možnost upravuje § 5 odst. 3 zákona č. 71/1994 Sb., protože vlastník předmětu nebyl ministerstvu znám a předmět tak byl prohlášen za kulturní památku žadateli, což neodpovídalo ustanovením § 3 zákona č. 20/1987 Sb. Aby bylo dosaženo souladu obou zákonů, navrhuje se nahradit pojem žadatele pojmem vlastník.
Vzory tiskopisů žádosti vydá ministerstvo vyhláškou.
K bodu 5
Žádost se podává územně příslušné odborné organizaci podle místa trvalého pobytu nebo sídla vlastníka předmětu. Dosavadní úprava umožňovala, aby žadatel předložil žádost kterékoliv odborně příslušné organizaci a k předkládání žádostí tak docházelo u různých organizací pro týž předmět. Kromě toho tato činnost, umocněná migrací předmětů při nelegálním obchodování, znesnadňovala ztotožňování předmětů a případné pátrání po jejich původu.
Fyzické nebo právnické osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, podávají žádosti podle místa, kde se předmět kulturní hodnoty nacházel v době, kdy jej vlastník na území České republiky nabyl. Pouze v případě, kdy nebude možno takto místně příslušnou odbornou organizaci určit, umožní se vlastníku volba odborné organizace podle vlastního výběru.
K bodu 6
Nahrazení slova „žadatel“ slovem „vlastník“ navazuje na změny § 4 odst. 1.
K bodu 7
Doplnění ustanovení slouží ke zpřesnění úpravy lhůt pro vyřízení žádosti.
K bodům 8 a 9
Dosavadní ustanovení § 5 odst. 2 a 3 umožňovalo vyřízení žádosti pouze vydáním osvědčení nebo prohlášením předmětu kulturní hodnoty za kulturní památku. S navrhovanou změnou kriterií pro vydání osvědčení k vývozu na dobu určitou a k trvalému vývozu podle § 2 odst. 3 a 4 je třeba upravit i znění ustanovení § 5 odst. 2 a 3.
Odborná organizace bude povinna vždy, když osvědčení nevydá, postoupit žádost ministerstvu. To buď osvědčení vydá, nebo osvědčení nevydá v případech, kdy zjistí, že předmět je kulturní památkou nebo národní kulturní památkou, evidovanou sbírkou nebo sbírkovým předmětem nebo archiválií. Bude-li vykazovat předmět kulturní hodnoty znaky kulturní památky a ministerstvo osvědčení k trvalému vývozu nevydá, bude jeho povinností současně zahájit řízení o prohlášení předmětu za kulturní památku podle § 2 zákona o státní památkové péči.
Osvědčení k trvalému vývozu nebude vydáno rovněž tehdy, pokud předmět bude uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu, který obsahuje výčet zvláště ohrožených předmětů kulturní hodnoty.
K bodu 10
Navržené ustanovení navazuje na změny § 3 a 4.
K bodu 11
Vydávání osvědčení k vývozům kulturních předmětů na dobu určitou se navrhuje jako bezplatné, neboť v případě vývozů na dobu určitou se jedná zpravidla o vývoz pro účely, které lze označit jako účely veřejného zájmu. Povolení k vývozu předmětů na dobu určitou, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy, jsou vydávána rovněž bezplatně.
Podle dosavadní úpravy byla za poplatek vystavována osvědčení pouze odbornými organizacemi. V případě, že odborná organizace osvědčení nevydala, ale osvědčení vydalo ministerstvo po posouzení předmětu odbornou komisí, byl příjemce tohoto osvědčení zvýhodněn oproti příjemci osvědčení, vydaného odbornou organizací. Úhrada za vydání osvědčení se proto zavádí i pro případy, kdy je osvědčení vydáno ministerstvem.
K bodu 12
Zásadní změnou oproti dosavadní úpravě je zkrácení doby platnosti osvědčení k trvalému vývozu ze tří let ode dne vydání na jeden rok ode dne vydání. Důvodem této změny je skutečnost, že tříletá platnost osvědčení znesnadňuje možnost porovnání vydaných osvědčení s uskutečněnými vývozy a do značné míry by oslabila účinnost ustanovení nově navrhovaných v § 7. Nařízení Rady č. 3911/92/EHS o vývozu kulturních statků za hranice Evropské unie rovněž stanoví platnost povolení k vývozu kulturních statků tímto nařízením definovaných na jeden rok ode dne vydání. Sjednocení lhůt se tak jeví jako účelné.
V osvědčení k vývozu na dobu určitou se stanoví lhůta zpětného dovozu, nebo v případě opakovaných vývozů, lhůta posledního zpětného dovozu. Tato lhůta nesmí být delší než pět let.
K bodu 13
Problémy při aplikaci ustanovení § 7 zákona v platném znění působí zejména kombinace skutečností, že není zohledněn rozdíl mezi propuštěním předmětu do režimu vývozu a výstupem předmětu do zahraničí, a toho, že vyhotovení osvědčení nejsou nijak specifikována, což neumožňuje stanovit režim nakládání s nimi. Kromě toho není v dosavadní úpravě zakotvena žádná zpětná kontrola uskutečněných vývozů ve vztahu k vydaným osvědčením, jaká je např. zakotvena v zákoně č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Povinnost vrátit osvědčení organizaci která je vydala v případě, že se vývoz neuskutečnil, je účinným nástrojem k zamezení nekalého nakládání s neupotřebenými osvědčeními.
V souvislosti s vydáváním osvědčení k vývozu na dobu určitou vzniká potřeba kontroly zpětného dovozu a s ní spojená povinnost odborných organizací sledovat dodržování termínů, stanovených pro zpětný dovoz předmětů kulturní hodnoty.
K bodu 14
Součinnost celních orgánů s odbornými organizacemi při podezření, že je bez osvědčení vyvážen předmět kulturní hodnoty, nebyla zákonem upravena vůbec. Navrhuje se proto taková úprava, která zajistí při vývozu předmětu odborné prověření toho, zda se jedná o předmět kulturní hodnoty a zda je tedy možno jej z území České republiky vyvézt.
Absence ustanovení o provádění dohledu nad dodržováním povinností stanovených zákonem ztěžovala aplikaci zákona, a to zejména z hlediska zákonné možnosti kontrolovat, zda předměty podléhající ustanovení § 3 zákona jsou před prodejem opatřeny osvědčením. Neexistovala rovněž zákonná možnost domáhat se informací o původu předmětu v případě podezření z krádeže nebo nutnosti identifikace předmětu. Navrhuje se proto úprava dohledu ministerstva nad dodržováním tohoto zákona.
K bodu 15
Z navrhovaných ustanovení vyplývají povinnosti osobám, které vyvážejí předměty kulturní hodnoty, nebo které obdržely osvědčení, ale vývoz neuskutečnily. Stanoví se rovněž povinnosti odborným organizacím, které osvědčení vydaly nebo které jsou povinny zpracovat posudek. V důsledku toho upravuje zákon i sankce za nedodržení povinností. Závažnost následků, vzniklých nedodržením těchto povinností, je však nižší, než závažnost a následky nezákonného vývozu předmětů kulturní hodnoty a nezákonného obchodování s předměty podle § 3 zákona. Proto se navrhuje stanovení nižší hranice pokuty.
K bodu 16
Neexistence ustanovení o tom, že ministerstvo pokuty, které jsou příjmem státního rozpočtu, nejen ukládá, ale také vybírá a vymáhá, působila praktické problémy při aplikaci sankční části zákona. Navrhuje se proto tento nedostatek platného zákona napravit a stanovit, že pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo.
K bodu 17
Rozhodnutí vydané podle § 7a odst. 1 o zajištění předmětu celním úřadem bude vydáno ve správním řízení s tím, že odvolání proti tomuto rozhodnutí nebude mít z důvodu potřeby okamžitého výkonu odkladný účinek.
K bodu 18
K bodu 19
Seznam odborných organizací je uveden v příloze č. 2. Územní vymezení působnosti je navrhováno s ohledem na přechod uvedených organizací do působnosti krajů a též z toho důvodu, aby byla stanovena jednoznačná územní působnost odborných organizací. Věcná působnost je stanovena podle odborného zaměření jednotlivých organizací.
K čl. II
Ministerstvo se zmocňuje k vydání vyhlášky, která bude obsahovat vzor tiskopisu žádosti a osvědčení pro trvalý vývoz předmětu kulturní hodnoty a vzor tiskopisu žádosti a osvědčení pro vývoz na dobu určitou.
K čl. III:
K bodu 1
Stanoví se časový údaj, do kdy nejdéle budou platit osvědčení vydaná před nabytím účinnosti tohoto zákona.
K bodu 2
V případě, že byla podána žádost o vydání osvědčení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je při vydávání osvědčení, včetně podmínek pro vydání osvědčení a náležitostí osvědčení, postupováno podle platného znění zákona č. 71/1994 Sb. Obdobně postupují celní orgány při propouštění takto osvědčeného předmětu kulturní hodnoty do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku. Výjimku tvoří platnost takového osvědčení, která činí v souladu s navrhovanou úpravou § 6 jeden rok.
K čl. IV:
Termín nabytí účinnosti je navrhován ke dni 1. ledna 2002.
V Praze dne 14. května 2001
předseda vlády
ministr kultury
Text zákona č. 71/1994 Sb.,
o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, v platném znění, s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST I
Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty
§ 1
(1) Předměty kulturní hodnoty podle tohoto zákona jsou přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění nebo vědu a splňují kritéria obsažená v příloze č. 1 tohoto zákona.
((2) Tento zákon se nevztahuje na kulturní památky a národní kulturní památky,1) sbírky muzejní povahy, 2) sbírkové předměty, 2) archiválie 3) a na předměty, které jsou originály děl výtvarných umění žijících autorů.)
(2) Tento zákon se nevztahuje na prodej a vývoz kulturních památek a národních kulturních památek, 1) evidovaných sbírek muzejní povahy a sbírkových předmětů, které jsou jejich součástmi, 2) archiválií 3) a děl žijících autorů.
§ 2
((1) Předměty kulturní hodnoty lze vyvážet z území České republiky pouze doložené osvědčením, že nejsou předměty prohlášenými za kulturní památku, ani předměty, které jsou částí souboru prohlášeného za kulturní památku 1) (dále jen "osvědčení").
(2) Osvědčení vydávají na základě žádosti muzea, galerie, archivy, knihovny a organizace památkové péče zřizované orgány státní správy (dále jen "odborná organizace") pověřené Ministerstvem kultury České republiky (dále jen "ministerstvo").
Jejich seznam a obory, v nichž působí, uveřejní ministerstvo ve Sbírce zákonů. 4))
(1) Předměty kulturní hodnoty lze vyvézt z území České republiky pouze jsou-li doloženy osvědčením.
(2) Osvědčení vydávají na základě žádosti organizace státní památkové péče, muzea, galerie a knihovny (dále jen „odborná organizace“), popřípadě Ministerstvo kultury (dále jen „ministerstvo“). Seznam odborných organizací, s uvedením oborů, v nichž působí, a s vymezením územní působnosti, je uveden v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
________________________
1) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb. a zákona ČNR č. 242/1992 Sb.
2) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.
3) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění pozdějších předpisů.
(4) § 4 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.)
(3) Osvědčení k vývozu na dobu určitou se vydá, pokud předmět kulturní hodnoty není předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů. 3a)
(4) Osvědčení k trvalému vývozu se vydá, pokud předmět kulturní hodnoty není předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů, 3a) nevykazuje znaky předmětu chráněného podle zvláštního právního předpisu 1) ani není uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu.
§ 3
Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy nabízené k prodeji musí být opatřeny osvědčením k trvalému vývozu před jejich prodejem; kupujícímu musí být spolu s předmětem kulturní hodnoty předáno osvědčení ve (třech vyhotoveních) stejnopisech označených B, C a D.
§ 4
((1) Žádost o vydání osvědčení předkládají fyzické nebo právnické osoby, které předmět kulturní hodnoty hodlají vyvézt nebo které předměty kulturní hodnoty uvedené v § 3 nabízejí k prodeji (dále jen "žadatel") odborné organizaci na předepsaném tiskopisu.)
(1) Žádost o vydání osvědčení k vývozu na dobu určitou a žádost o vydání osvědčení k trvalému vývozu, jejichž vzor je uveden v prováděcím právním předpise, předkládá fyzická nebo právnická osoba, která je vlastníkem předmětu kulturní hodnoty (dále jen „vlastník“), odborné organizaci ve 4 stejnopisech.
(2) Žádost se předkládá oborově a místně příslušné odborné organizaci podle místa trvalého pobytu nebo sídla vlastníka. Je-li vlastníkem fyzická nebo právnická osoba, která nemá na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, předloží se žádost místně příslušné odborné organizaci podle místa, kde se předmět kulturní hodnoty nacházel v době jeho nabytí. Nelze-li místní příslušnost odborné organizace podle věty druhé určit, předloží se žádost kterékoli oborově příslušné odborné organizaci.
(2) (3) (Žadatel) Vlastník je povinen poskytnout odborné organizaci, popřípadě ministerstvu, potřebnou součinnost a umožnit ohledání předmětu kulturní hodnoty.
________________________
3a) Zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.
§ 5
(1) Lhůta pro vydání osvědčení odbornou organizacíje jeden měsíc od doručení žádosti odborné organizaci.
(2) Pokud odborná organizace (zjistí, že předmět kulturní hodnoty by mohl být prohlášen za kulturní památku, 5)) po posouzení předmětu kulturní hodnotyosvědčení nevydá, postoupí žádost ve lhůtě stanovené v odstavci 1 ministerstvu. O svém postupu (informuje žadatele) současně písemně vyrozumí vlastníka.
((3) Ministerstvo ve lhůtě čtyř měsíců od doručení žádosti odborné organizaci buď předmět kulturní hodnoty prohlásí za kulturní památku, 5) nebo vydá žadateli osvědčení.)
(3) Ministerstvo ve lhůtě 4 měsíců od doručení žádosti odborné organizacivydá vlastníku osvědčení, nebo vykazuje-li předmět kulturní hodnoty znaky předmětu chráněného podle zvláštního právního předpisu, 1) osvědčení nevydá a zahájí řízení podle zvláštního právního předpisu. 3b) Osvědčení nevydá rovněž v případě, že předmět kulturní hodnoty je předmětem chráněným podle zvláštních právních předpisů, 3a) nebo je uveden v bodě XVII přílohy č. 1 k tomuto zákonu.
§ 6
(1) Osvědčení se vlastníku vydává ve (třech vyhotoveních potvrzením příslušné části tiskopisu) stejnopisech označených B, C a D. (Osvědčení platí po dobu tří let ode dne jeho vydání.) Odborná organizace nebo ministerstvo archivují (jednu kopii vydaného osvědčení) stejnopis označený A po dobu 20 let. 6)
(2) Osvědčení je (žadateli) vlastníku vydáno za poplatek 500 Kč.Toto ustanovení se nevztahuje na vydání osvědčení podle § 3 a na vydání osvědčení k vývozu na dobu určitou. Příjemcem poplatku jsou (právnické osoby uvedené v § 2 odst. 2.) odborné organizace, popřípadě ministerstvo.
(3)Osvědčení k trvalému vývozu platí po dobu 1 roku ode dne jeho vydání.
(4) Osvědčení k vývozu na dobu určitou lze vydat na dobu v osvědčení stanovenou, nejdéle však na dobu 5 let.
________________________
§ 2 zákona ČNR č.20/1987 Sb.)
3b) § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb.
6) Vyhláška ministerstva vnitra ČSR č. 117/1974 Sb., kterou se stanoví kritéria pro posuzování písemností jako archiválií a podrobnosti skartačního řízení.
§ 7
(Fyzická nebo právnická osoba, která hodlá vyvézt předmět kulturní hodnoty, předloží jedno vyhotovení osvědčení celnímu úřadu při propuštění předmětu kulturní hodnoty do režimu vývozu nebo do režimu pasivního zušlechťovacího styku, jedno vyhotovení osvědčení si ponechá a jedno vyhotovení osvědčení doprovází předmět kulturní hodnoty.)
(1) Fyzická nebo právnická osoba, která předmět kulturní hodnoty vyváží (dále jen „vývozce“), je povinna předložit stejnopisy označené B, C a D celnímu úřadu propouštějícímu tento předmět do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku, a v případě, že tímto celním úřadem bude vnitrozemský celní úřad, i pohraničnímu celnímu úřadu, u kterého předmět kulturní hodnoty vystupuje do zahraničí a který výstup do osvědčení vyznačí.
(2) Celní úřad propouštějící předmět kulturní hodnoty do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku potvrdí všechny předložené stejnopisy osvědčení. Pohraniční celní úřad odešle stejnopis označený B ministerstvu nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění vývozu. Stejnopis označený C provází předmět kulturní hodnoty, stejnopis označený D si vývozce ponechá.
(3) Zpětný dovoz předmětu kulturní hodnoty vyvezeného na dobu určitou potvrdí celní úřad na stejnopisech označených C a D. Stejnopis označený C náleží vlastníkovi, stejnopis označený D je povinna fyzická nebo právnická osoba, která předmět kulturní hodnoty dováží, odevzdat ve lhůtě 15 dnů po uplynutí doby stanovené v osvědčení pro vývoz na dobu určitou odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo. Je rovněž povinna na vyžádání předložit předmět kulturní hodnoty po zpětném dovozu ke kontrole a identifikaci odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, nebo tuto kontrolu a identifikaci umožnit na místě uložení předmětu.
(4) V případě, že se vývoz neuskutečnil, je vlastník povinen vrátit stejnopisy označené B, C a D odborné organizaci, která osvědčení vydala, nebo ministerstvu, pokud osvědčení vydalo, a to nejpozději do 15 dnů ode dne ukončení platnosti osvědčení.
(5) Odborné organizace sledují dodržování lhůt k vývozu na dobu určitou a jejich nedodržení oznámí písemně ministerstvu nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty.
§ 7a
(1) V případě, že vývozce podá u celního úřadu celní prohlášení, kterým navrhuje propustit předmět do režimu vývozu nebo pasivního zušlechťovacího styku a celní úřad má podezření, že vyvážený předmět je předmětem kulturní hodnoty, který je vyvážen bez osvědčení, tento předmět zajistí, informuje o tom neprodleněoborově a místně příslušnou odbornou organizaci podle sídla celního úřadu a umožní jí ohledání předmětu. Obdobně postupuje celní úřad v případě, kdy je uskutečňován vývoz takového předmětu a celní prohlášení nebylo podáno.
(2) Odborná organizace je povinna neprodleně, nejdéle však ve lhůtě 15 pracovních dnů ode dne podání informace, vyhotovit pro celní úřad posudek o tom, zda vyvážený předmět je předmětem kulturní hodnoty. Jedno vyhotovení posudku obdrží rovněž vývozce.
(3) Vývozce je povinen strpět úkony nezbytné k identifikaci a prověření předmětu.
(4) Náklady související se zajištěním předmětu a se zpracováním posudku hradí vývozce, pokud mu bylo prokázáno porušení tohoto zákona.
§ 7b
Dohled nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí ministerstvo. Tím není dotčeno oprávnění celních orgánů vyplývající ze zvláštního zákona. 6a)
§ 8
Ministerstvo uloží pokutu až do výše 100 000 Kč
právnické nebo fyzické osobě za porušení povinností stanovených v § 7 odst. 1, 3 a 4 a § 7a odst. 3,
odborné organizaci za porušení povinností stanovených v § 7 odst. 5 a § 7a odst. 2.
(1) (2) Ministerstvo uloží pokutu až do výše 5 milionů Kč
a) právnické nebo fyzické osobě, která vyváží nebo vyveze předmět kulturní hodnoty bez osvědčení,
b) právnické nebo fyzické osobě, která při prodeji nabídne předmět kulturní hodnoty z oboru archeologie nebo předmět kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy bez osvědčení.
(2) (3) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti a následkům protiprávního jednání.
(3) (4) Ministerstvo může při zvláště závažném porušení rozhodnout o propadnutí věci ve prospěch státu.
(4) (5) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se ministerstvo o nesplnění povinnosti podle § 2 a 3 dozvědělo, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k nesplnění této povinnosti došlo.
(5) (6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla pokuta uložena.
(6) (7) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu. Pokuty vybírá a vymáhá ministerstvo.
________________________
6a) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
§ 9
(1) Osvědčení podle tohoto zákona nenahrazuje povolení k vývozu podle zvláštních předpisů.7)
(2) S výjimkou § 7a odst. 1 a § 8 se na postup podle tohoto zákona nevztahují obecné předpisy o správním řízení. 8) Odvolání proti rozhodnutí podle § 7a odst. 1 nemá odkladný účinek.
____________________
7) Např. zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření Předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb.,
devizový zákon č. 528/1990 Sb., ve znění zákona č. 228/1992 Sb. (úplné znění č. 547/1992 Sb.), vyhláška Federálního ministerstva
zahraničního obchodu č. 560/1991 Sb., o podmínkách vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb, ve znění vyhlášky
č. 130/1993 Sb.
8) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).