Novela insolvenčního zákona - související - EU

K části první:

Nově se upravuje vymezení některých subjektů v souvislosti s novou úpravou v insolvenčním zákoně. Mění se ustanovení § 126 a zavádí se skutková podstata porušení povinnosti v insolvenčním řízení. V § 256b se upravují pletichy v insolvenčním řízení. Jde jednak o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, jednak o věcnou změnu, podle které již nepodání návrhu na prohledání konkursu nebude nadále (tam, kde tuto povinnost má dlužník a osoby za něj jednající) trestným činem (srov. § 126 odst. 2 tr. zák. v dosavadním znění). Povinnost podat insolvenční návrh je v insolvenčním zákonu upravena stejně jako dosud. Z pohledu doby, která uplynula od zavedení trestního postihu pro nesplnění této povinnosti (od 1. května 2000), jej však lze hodnotit jako bezzubý (chování podnikatelských subjektů v krizi neovlivnil a v praxi je uplatňován jen ojediněle). V pojetí nové úpravy nadto působí proti tendenci motivovat dlužníka ke včasnému řešení krizové situace především pozitivně. Namísto trestní sankce zavádí nová úprava soukromoprávní sankce majetkové, jdoucí ku prospěchu věřitelů dlužníka, kteří jsou porušením povinnosti podat návrh zpravidla postiženi nejvíce.

K části druhé:

Účelem této úpravy je - v návaznosti na zvláštní režim řešení úpadku finančních institucí upravený v insolvenčním zákoně uvést český právní řád do souladu s právem EU. Jde především o směrnice 2001/24/ES a 2001/17/ES, jež obsahují značný počet kolizních ustanovení, které je nutné promítnout do zákona o mezinárodním právu soukromé a procesním.

Úprava obsažená v § 11c je transpozicí článků 10, 24, 25, 26, 27, 30, 31 a 32 směrnice 2001/24/ES. Pouze promítnutí těchto ustanovení do tohoto zákona může zajistit, aby kolizní normy pokrývaly vedle institutu úpadku podle insolvenčního zákona i institut nucené správy podle zákona o bankách a na rozdíl od působnosti insolvenčního zákona i spory, v nichž jsou práva osob ovlivněna insolvenčním řízením probíhajícím v zahraničí, přestože zahraniční instituce nemá v České republice pobočku; to vše je požadavkem směrnice.

Ustanovením § 11d se v souladu se směrnicí č. 2001/17/ES doplňují kolizní ustanovení ve vztahu k pojištění a zajištění.

Ustanovení § 11e pak implementuje směrnici č. 2002/47/ES, o dohodách o finančním zajištění. Tato směrnice požaduje, aby rozhodné právo, podle kterého se posuzuje vznik finančního zajištění, věcná práva spojená s finančním zajištěním a způsob realizace finančního zajištění, bylo v případě, kdy je předmětem finančního zajištění investiční nástroj v zaknihované podobě, právo členského státu EU, ve kterém je veden odpovídající účet. Odpovídajícím účtem je takový účet v evidenci, kdy zápisem na tomto účtu vzniká finanční zajištění (např. podle návrhu zákona o podnikání na kapitálovém trhu jde v případě zástavního práva o zápis na účet vlastníka v evidenci investičních nástrojů).

K části třetí:

Vedle toho, že jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, zhojuje přesun uvedené úpravy do nového odstavce 4 dosavadní systematickou nedůslednost spočívající v tom, že věci konkursu a vyrovnání a spory jimi vyvolané byly apriori pokládány za spory obchodní, bez zřetele k tomu, že dlužník nikdy podnikatelem nebyl. Vypuštění dosavadní výjimky z projednávání sporů vyvolaných konkursem, vážící se (ve prospěch věcné příslušnosti okresního soudu) k vypořádání společného jmění manželů, je (při respektování důvodů, pro něž byla zavedena) dáno zásadně novým pojetím projednávání incidenčních sporů v insolvenčním zákoně - totiž jejich začleněním do rámce insolvenčního řízení.

Úprava zhojuje dosavadní výkladové nejasnosti a rozporné postupy soudní praxe při řešení otázky, zda tam, kde správce konkursní podstaty (nyní insolvenční správce) při výkonu své funkce vystupoval v občanském soudním řízení namísto dlužníka jako žalovaný (a nešlo o incidenční spor, pro nějž nyní platí nová pravidla určování věcné, a tudíž i místní, příslušnosti, daná tím, že se projednává v rámci insolvenčního řízení) nebylo jasné, zda se má při určení místní příslušnosti vycházet z obecného soudu dlužníka nebo z obecného soudu správce. Zásadně novým pojetím projednávání incidenčních sporů v insolvenčním zákoně je dána i změna § 88 písm. i).

Se zřetelem k tomu, že v incidenčních sporech se ve věci samé rozhoduje rozsudkem, nejsou zmíněny (ač mají být nově projednávány v rámci insolvenčního řízení) a počítá se s tím, že u nich bude přípustnost dovolání zkoumána (jako dosud) prostřednictvím ustanovení § 237 o. s. ř.

V případech uvedených v § 260b pod písmeny a) až c) dosavadní úprava vycházela z toho, že povinný je v situaci, v níž nelze předpokládat takový stav majetku, aby z něho mohla být dlužná pohledávka úspěšně vymožena cestou výkonu rozhodnutí, nebo v níž by prohlášení o majetku, popřípadě exekuční vymáhání splnění dluhu mohlo být v rozporu s účelem opatření, která byla u povinného zavedena. Z hlediska změn daných insolvenčním zákonem se takový stav nyní obecně připíná k účinkům zahájení insolvenčního řízení a k trvání účinků předběžného moratoria. Tomu odpovídají provedené změny.

K části čtvrté:

Jde především o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona. Přihlíží se též k tomu, že jedním z účinků zahájení insolvenčního řízení je (jde-li o dlužníkův insolvenční návrh), že právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetkové podstaty, lze (s taxativně vypočtenými výjimkami) uplatnit a nově nabýt zásadně jen za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.

K části páté až osmé:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části deváté:

Jde o terminologickou a obsahovou návaznost úpravy týkající se provozování živnosti, na úpravu obsaženou v insolvenčním zákonu, zejména co do způsobu ukončení provozování dlužníkova podniku a situací, kdy podnik mění majitele. Je-li dlužník na základě opatření přijatých v insolvenčním řízení omezen v dispozicích se svým majetkem, je logické podmínit kroky, které činí ve vztahu k trvání živnosti, souhlasem osob, do jejichž rukou práva odpovídající těmto omezením přešla (insolvenční správce, předběžný insolvenční správce). Tomu odpovídá text § 8 odst. 3 a 4.

K části desáté:

Navrhovaná úprava reaguje na to, že insolvenční řízení je napříště jednotné. V důsledku toho bylo třeba úpravy, která by postihla všechna omezení dlužníka při nakládání s jeho majetkem, a to ohledně všech způsobů řešení úpadku. Současně jsou provedeny formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

Vzhledem k povaze a funkci obchodního rejstříku není třeba, aby do listin tvořící jeho součást byla zakládána všechna rozhodnutí soudu v insolvenčním řízení, včetně rozhodnutí v rámci dohlédací činnosti soudu. Osnova proto stanoví, která rozhodnutí je třeba zakládat. Jejich taxativní výčet posiluje právní jistotu. Obě uvedené změny reagují na to, že podle insolvenčního zákona již není možné zamítnout insolvenční návrh pro nedostatek majetku dlužníka.. V § 68 odst. 5 pak jde i o přizpůsobení nové úpravě v insolvenčním zákoně. Probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek společnosti, jsou fúze nebo převod jmění společníka přípustné pouze v rámci reorganizace. Obchodní zákoník proto odkazuje na zvláštní právní předpis, jímž je insolvenční zákon.

K části jedenácté:

Jde o úpravu vynucenou tím, že insolvenční zákon v budoucnu s vyrovnáním jako se samostatným řízením nepočítá (jde o jeden ze způsobů řešení úpadku v rámci jednotného insolvenčního řízení) a k jeho poplatkovému vyčlenění z tohoto rámce není důvod.

Ve vazbě na insolvenční řízení, kde je časový faktor (i ve vztahu k prodlevám plynoucím z plnění poplatkových povinností) rozhodující, odstraňují se výkladové nejasnosti v otázce, komu má být adresována výzva k zaplacení poplatku, má-li poplatník (účastník občanského soudního řízení) zástupce s plnou mocí pro celé řízení )s procesní plnou mocí). Jelikož plnění poplatkové povinnosti není úkonem, který je poplatník povinen v řízení vykonat „osobně“, určuje se napříště jako jediný adresát výzvy takový zástupce.

Osvobození od poplatku za řízení se však nevztahuje na řízení o návrhu na moratorium, jež není součástí insolvenčního řízení. Napravuje se legislativní pochybení spočívajícího v tom, že přijetím zákonů č. 241/2000 Sb. a č. 255/2000 Sb. byly do § 16 vtěleny dva odstavce 3 (každý s jiným obsahem).

Zpřesňuje se dosavadní úprava, jež vyvolávala výkladovou nejistotu o rozsahu poplatkové povinnosti ve sporech o určení vlastnictví k několika věcem (nešlo-li o nemovitosti) nebo v tzv. vylučovacích žalobách (ve výkonu rozhodnutí /exekuci/ a v konkursu), jejichž předmětem bylo vyloučení několika věcí (nešlo-li o nemovitosti). Se zřetelem k tomu, že převážná většina těchto žalob má skutkový základ společný všem věcem, jichž se žaloby týkají, není důvodu postupovat jinak ve věcech poplatkových.

Změny zavedené novou poznámkou 4 k položkám č. 1 a 2 se pak musely projevit i doplněním poznámek k položkám 17 a 18 upravujícím poplatkovou povinnost v odvolacím a dovolacím řízení. Sjednocuje se poplatkový režim všech sporů označených v insolvenčním zákoně (zejména v jeho § 108) jako spory incidenční (spory vyvolané insolvenčním řízením). Ve spojení s poznámkou 2 k této položce nově platí, že položka 2 písm. e/ nebude (ve vazbě na poznámku č. 3 a novou poznámku č. 4 k položkám 1 a 2) nadále používána pro vyloučení věci, práva nebo jiné hodnoty z majetkové podstaty podle insolvenčního zákona. K dispozici zůstane jen pro okruh vylučovacích žalob ve výkonu rozhodnutí /exekuci/, kde je další diferenciace rozsahu poplatkové povinnosti opodstatněna již tím, že toto řízení nemá v porovnání s insolvenčním řízením hromadné účinky. Vylučovací žaloby vzešlé z insolvenčního řízení budou plně (a jednotně) podřízeny (bez zřetele k charakteru věcí, o něž při vyloučení jde) položce 10. Stanovují se podmínky pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Jsou provedeny i formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona

K části dvanácté:

Vypuštění věty druhé v § 3 navazuje na skutečnost, že podle insolvenčního zákona je Všeobecná zdravotní pojišťovna vyňata z působnosti insolvenčního zákona.

K části třinácté:

Jde nejen o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, nýbrž i o změny dané rozšířením způsobů řešení úpadku (o reorganizaci a plán oddlužení), o vypuštění samostatného institutu vyrovnání a o vypuštění institutu nuceného vyrovnání (coby zvláštního stadia řízení po prohlášení konkursu). Těmto změnám se přizpůsobuje povinnost sestavovat účetní závěrky. Stanovují se podmínky pro řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona.

K části čtrnácté:

Jde nejen o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, nýbrž i o změnu danou dosavadním nepřesným zněním zákona. Jiný orgán sociálního zabezpečení nikdy nemůže být orgánem, který „vede“ insolvenční řízení, může však být na tomto řízení účasten; insolvenční soud oproti tomu nemůže být pokládán za účastníka řízení, které vede. Tomu odpovídá zpřesněná dikce písmene a). Doplnění výčtu osob, které lze v souvislosti insolvenčním řízením informovat, o insolvenčního správce, je dáno tím, že tato povinnost plyne již z dikce insolvenčního zákona a podává se i z textu stávajícího zákona o konkursu a vyrovnání (srov. jeho § 9d).

K části patnácté:

Implementuje se Směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění (tzv. kolaterálech) a navazuje se na obdobné promítnutí této směrnice v textu insolvenčního zákona. Upravují se ustanovení o nucené správě a nuceném správci v návaznosti na skutečnost, že podle insolvenčního zákona nelze tento zákon použít na banku po dobu, kdy má licenci. Doplňuje se ustanovení, kterým se naplňuje požadavek směrnice 2001/24/ES na informaci o opatřeních vůči bance, která se dotýkají klientů pobočky této banky ve členském státě EU.V zájmu ochrany vkladatelů se prodlužuje nucená správa až do okamžiku jmenování likvidátora nebo prohlášení konkursu (coby jediného způsobu, jímž se podle insolvenčního zákona řeší úpadek banky, byla-li jí odňata licence), kdy se správy majetku ujímá insolvenční správce. V návaznosti na text insolvenčního zákona se jako nový důvod pro odnětí licence zavádí úpadek banky. Doplňuje se ustanovení ukládající, ve vazbě na směrnici 2001/24/ES, povinnosti orgánu vykonávajícímu bankovní dohled.Do zákona je také transponována směrnice č. 2001/24/ES.

K části šestnácté:

Jde nejen o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, nýbrž i o změnu danou jiným pojetím způsobů řešení dlužníkova úpadku. Pro příště se proto důvod k vyloučení z burzovních obchodů na komoditní burze pojí jen s prohlášením konkursu, nikoli již s povolením vyrovnání, s povolením reorganizace nebo se schválením plánu oddlužení (jež nemají povahu likvidačních forem řešení dlužníkova úpadku).

K části sedmnácté:

Jde jednak o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, jednak o provázání institutu poznámky s těmi ustanoveními insolvenčního zákona (srov. poznámky pod čarou, která na ně odkazují), jež počítají s vyrozuměním příslušného katastrálního úřadu o opatřeních, jež mají vliv na změnu dispozičních oprávnění k nemovitostem.

K části osmnácté:

Jde o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části devatenácté:

K zajištění efektivní a bezkolizní účasti správců daní v řízení o reorganizaci či oddlužení navržená právní úprava zpřesňuje rozsah působnosti správců daně v kontextu s prohlášeným úpadkem (s rozhodnutím o úpadku). Správci daně budou moci díky této právní úpravě jak hlasovat o reorganizačním plánu nebo o plánu oddlužení, tak i vyjádřit svůj souhlas, příp. nesouhlas s obsahem tohoto návrhu (plánu) a takové řešení sami navrhovat. Navržená právní úprava definuje nově (v porovnání s dosavadní úpravou) zejména postavení insolvenčních správců v daňovém řízení a deklaruje, že práva a povinnosti svěřená a uložená insolvenčním správcům v daňovém řízení jsou směřována k plnění daňových povinností, které se váží k majetku, jenž byl v souvislosti s insolvenčním řízením pojat do majetkové podstaty daňového subjektu (dlužníka).V nově navrhovaných ustanoveních je řešen způsob uplatňování pohledávek v insolvenčním řízení (§ 40a), postup při podávání daňových přiznání v průběhu insolvenčního řízení a lhůty pro jejich podávání v průběhu tohoto řízení (§ 40b). Návrh taktéž zohledňuje nejpodstatnější účinky spojené s prohlášením úpadku do daňového řízení, které je vedeno za účelem vypořádání daňových povinností daňového subjektu v úpadku. Koncepce zde obsažená vychází ze zásady, že daňová povinnost je nepřenosná a jejím nositelem zůstává daňový subjekt v úpadku. Za účelem uspořádání majetkových poměrů daňového subjektu v úpadku je nově řešena problematika penalizace za pozdní platby daní v průběhu insolvenčního řízení (§ 40b odst. 5). Při úvaze o vratitelnosti přeplatku na dani se nově nepřihlíží k daňovým nedoplatkům, které správce daně nepřihlásil v insolvenčním řízení, ač se tak mělo stát (§ 40a odst. 3). Navrhovaná právní úprava řeší otázku nakládání s daňovými nedoplatky při ukončení insolvenčního řízení a jejich další případnou existenci za předpokladu, že byly řádně přihlášeny u insolvenčního soudu a z různých objektivních důvodů nebyly zcela nebo z části v insolvenčním řízení uhrazeny. V kontextu s názorem Ústavního soudu vyjádřeného ve vykonatelných nálezech sp. zn. I. ÚS 544/02 a III. ÚS 648/04 v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud v těchto nálezech vyjádřil přesvědčení, že podle „čl. 11 odst. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod má vlastnické právo všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu, přičemž z uvedené ústavní normy nelze žádnou interpretací dovodit zvýšenou ochranu práv státu jako vlastníka, kterého v daňových věcech reprezentuje správce daně.“

Předkládaná právní úprava vychází z teze, že i správce daně, jenž se o spravovanou daňovou pohledávku stará s péčí řádného hospodáře, požívá právní jistoty, že nedojde k jejímu promlčení. Jsou provedeny i formulační změny nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části dvacáté až dvacáté druhé:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části dvacáté třetí:

Předkládaná právní úprava reaguje toliko na předkládané znění návrhu insolvenčního zákona, jenž již s institutem vyrovnání a institutem nuceného vyrovnání jako samostatným způsobem řešení úpadku nepočítá a naopak s sebou přináší nový institut reorganizace a oddlužení.

Navržená právní úprava přihlíží k posledním trendům moderního insolvenčního práva a nejnovějším poznatkům z této oblasti zejména ze SRN a je vedena snahou zachovat provoz podniku i v průběhu úpadku a umožnit reprodukci vlastních zdrojů podnikatele. Z toho důvodu se navrhuje v případě, kdy je podmínka provozování podniku u fyzické osoby splněna, osvobodit na dobu dvou kalendářních roků po sobě následujících ode dne účinnosti rozhodnutí o povolení reorganizace příjmy podle § 7 zákona. U právnické osoby se takto osvobozují příjmy podle § 18 zákona. Do dosavadní právní úpravy podávání daňových přiznání u fyzické osoby v průběhu insolvenčního řízení byl zapracován způsob podávání daňových přiznání poplatníkem ve vazbě na nové instituty insolvenčního zákona. Jelikož oproti problematice podávání daňových přiznání fyzických osob v úpadku je tato problematika v případě právnických osob soustředěna do zákona o správě daní a poplatků, zrušuje se § 38m odst. 2 zákona.Provádějí se i formulační změny nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části dvacáté čtvrté:

Jde především o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, ale i o změnu danou jiným pojetím způsobů řešení dlužníkova úpadku. Pro příště se proto penále neplatí v době od prohlášení konkursu do zrušení konkursu na majetek plátce pojistného (§ 20 odst. 5 poslední věta zákona).

K části dvacáté páté:

Jde o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona. Zatímco zákaz zahrnutí označených cenných papírů do majetkové podstaty je formulován obecně (bez zřetele k tomu, jakým způsobem je úpadek jejich schovatele v insolvenčním řízení řešen), povinnost insolvenčního správce tyto papíry vydat uschovatelům nebo je uložit u jiného schovatele, je konstruována ve vazbě na řešení schovatelova úpadku nebo hrozícího úpadku konkursem (jiné formy řešení úpadku nemají likvidační povahu, takže ve vztahu k nim se nutnost takových postupů apriori nepředpokládá).

K části dvacáté šesté:

Jde o formulační úpravu nutnou vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části dvacáté sedmé:

S přihlédnutím k charakteru způsobu řešení úpadku formou reorganizace nebo oddlužením (schválením plánu oddlužení) se navrhuje, aby daňový subjekt, jenž některou z těchto forem řešení úpadku prochází, mohl i v průběhu insolvenčního řízení za účelem reprodukce vlastních podnikatelských zdrojů tvořit ke svému hmotnému majetku rezervy za podmínek a parametrů stanovených tímto zákonem. Tohoto práva by ovšem mohl v těchto případech využít, jen nebude-li tento majetek v průběhu insolvenčního řízení zpeněžen (došlo by ke změně vlastníka) a výtěžek zpeněžení použit k uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů. Návrh zohledňuje zvláštnosti nově zaváděného institutu reorganizace a přihlíží k legitimaci označených osob popřít pohledávku v průběhu insolvenčního řízení, v celkovém kontextu však zachovává dosavadní koncepci k vytváření opravných položek za dlužníky, kteří jsou v úpadku.

K části dvacáté osmé až třicáté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části třicáté první:

Touto úpravou se do zákona promítá skutečnost, že v novelizovaném ustanovení uvedená opatření se nevztahují na finanční zajištění a závěrečné vyrovnání.

K části třicáté druhé a třetí:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části třicáté čtvrté a páté:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části třicáté šesté:

Jde především o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona a ke změněnému pojetí některých typů rozhodnutí, na nichž by se proto vyšší soudní úředníci svou rozhodovací činností podílet neměli.

K části třicáté sedmé až třicáté deváté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části čtyřicáté:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části čtyřicáté první:

Jde o transpozici směrnice č. 2001/24/ES a směrnice 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění v návaznosti na konsolidovanou bankovní směrnici a v návaznosti na princip bankovní licence, který byl touto směrnicí zaveden. Dikce těchto ustanovení rozšiřuje princip vzájemné informovanosti orgánů dohledu nad úvěrovými institucemi. Podle insolvenčního zákona může být v družstevní záložně v případě insolvence pouze prohlášen konkurs. Mezi osoby povinné poskytnout příslušné podklady se doplňuje předběžný insolvenční správce.

Navrhovaná úprava navazuje na dvě směrnice EU. V prvém případě se jedná o tzv. „Konsolidovanou bankovní směrnici“ dle které si může, při splnění určitých podmínek, úvěrová instituce zřídit v kterémkoli členském státě pobočku, popřípadě může podnikat bez pobočky. Dále se naplňuje požadavek směrnice 2001/24/ES, kde je upravena informační povinnost dozorového orgánu nad úvěrovými institucemi a jejich pobočkami v hostitelských státech vůči dozorovému orgánu tohoto státu, kde má tato instituce pobočku.

Nově je upravováno rovněž použití rozhodného práva pro řízení prováděná nucenými správci.

Doplnění 28d odst. 3 zákona je opodstatněno tím, že dosavadní znění tohoto ustanovení nesmí mít (vzhledem ke směrnici 2002/47/ES) vliv na práva a povinnosti vyplývající z finančního zajištění podle obchodního zákoníku, které družstevní záložna poskytla nebo které jí bylo poskytnuto (popř. vyplývající z obdobného vztahu podle zahraniční právní úpravy přejímající směrnici 2002/47/ES).

Navrhovaná novela relevantně reaguje na insolvenční zákon, podle které tento zákon není aplikovatelný na družstevní záložnu s povolením působit jako družstevní záložna. Jde o ustanovení upravující postavení nuceného správce a výkon jeho činnosti v záložně.

Prodlužuje se nucená správa v zájmu ochrany vkladatelů až do okamžiku jmenování likvidátora nebo prohlášení konkursu, kdy se správy majetku ujímá insolvenční správce. Stanovuje se režim pro smlouvy o podřízeném dluhu, které byly uzavřeny před účinností tohoto zákona.

K části čtyřicáté druhé:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části čtyřicáté třetí:

Jde především o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona, ale i o změnu danou jiným pojetím způsobů řešení dlužníkova úpadku. Pro příště se proto důvod k vyškrtnutí ze seznamu advokátů a k pozastavení výkonu advokacie pojí jen s prohlášením konkursu, nikoli již s povolením reorganizace nebo se schválením plánu oddlužení (jež nemají povahu likvidačních forem řešení dlužníkova úpadku).

K části čtyřicáté čtvrté až čtyřicáté deváté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části padesáté:

Jde o změnu vyvolanou doprovodnými změnami zákonů k insolvenčnímu zákonu, v souvislosti s úpravou cenných papírů.

K části padesáté první:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části padesáté druhé:

V nové koncepci insolvenčního zákona není důvodu přiznat Kanceláři Garančního fondu podstavení věřitele s pohledávkou za podstatou jen proto, že nároky vůči fondu uplatněné uhradí až v průběhu insolvenčního řízení. Pro tyto účely se však na Kancelář hledí jako na přihlášeného věřitele (jehož pohledávka bude uspokojena ve stejném poměru a ve stejném pořadí jako pohledávky ostatních věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili a k nimž podle své povahy patří. Změny v textu § 26 odst. 1 jsou dány terminologickými změnami Insolvenčního zákona, jakož i jazykovou nepřesností poslední věty stávajícího textu (z nějž jako by se podávalo, že právnická osoba, která je v konkursu, je právnickou osobou, která zanikla). Přitom není důvodu činit při probíhajícím insolvenčním řízení rozdíl mezi právnickou a fyzickou osobou.

K části padesáté třetí:

Do zákona o pojišťovnictví se vkládá ustanovení zavádějící povinnost pojišťovny vést seznam aktiv, jejichž zdrojem jsou technické rezervy a které přednostně slouží k úhradě pohledávek z pojištění. Současně se specifikuje, v souladu s příslušnou směrnicí, výše zmíněný seznam aktiv pojišťovny.

Jako důvod k odnětí povolení se doplňuje úpadek pojišťovny nebo zajišťovny.

V souladu s příslušnou směrnicí se specifikuje oznamovací povinnost ministerstva o zavedení reorganizačního opatření nebo prohlášení konkursu na pojišťovnu z jiného členského státu nebo na pojišťovnu ze třetího státu anebo na zajišťovnu (Ustanovení implementují Směrnici 2002/47/ES o dohodách o finančním zajištění.).

Zákon o pojišťovnictví se doplňuje o povinnost danou nucenému správci pro účely insolvenčního řízení. Vzhledem k postavení, jaké nucený správce zaujímá podle zákona o pojišťovnictví, ukládá se mu povinnost oznámit Ministerstvu financí předlužení pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny a s tím zároveň poskytnout podklady osvědčující tuto skutečnost.

Také nedoplňuje ustanovení ve vztahu nucené správy k činnosti tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny v rámci Společenství. Obdobný postup ministerstva se navrhuje v případě částečného odnětí povolení k provozování pojišťovací činnosti a v případě předběžného opatření.

V souladu s komunitárním právem se doplňuje informační povinnost ministerstva v případě odnětí povolení v důsledku úpadku. Stanovuje se povinnost vytvořit seznam podle § 21c nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti toho zákona.

K části padesáté čtvrté:

Upravují se specifické provazby insolvenčního řízení a veřejných dražeb.

K části padesáté páté až padesáté sedmé:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části padesáté osmé:

Jde o úpravu nutnou vzhledem k textu insolvenčního zákona, jenž pojímá nově otázku vynětí určitých subjektů z osobní působnosti insolvenčního zákona. Současně jsou provedeny některé terminologické změny.

K části padesáté deváté až šedesáté čtvrté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části šedesáté páté:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části šedesáté šesté sedmdesáté čtvrté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části sedmdesáté páté:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části sedmdesáté šesté až sedmdesáté osmé:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části sedmdesáté deváté:

Kromě nutných terminologických úprav navržená právní úprava navazuje na změny promítnuté v textu zákona o správě daní a poplatků a v zákoně o dani z přidané hodnoty. V § 136a se komplexně (a nově) řeší problematika zdaňovacího období, podávání daňových přiznání a splatnosti daně v průběhu insolvenčního řízení. Textu § 136a odpovídá změna v § 18.

K části osmdesáté až osmdesáté páté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části osmdesáté šesté:

Navrhovaná právní úprava v sobě zohledňuje trend vyjádřený v insolvenčním zákoně, kterým je preference zachování provozu dlužníkova podniku i v průběhu insolvenčního řízení před pouhou likvidační formou řešení úpadku (spojenou s ukončením tohoto provozu).

Pro vypořádání daňových povinností plátce v úpadku se navrhuje začlenit do tohoto zákona zvláštní ustanovení (§ 101a), čemuž odpovídají změny v textu ustanovení § 99 a 101. V ustanovení § 101a je komplexně (a nově) řešena problematika zdaňovacího období, podávání daňových přiznání a splatnosti daně v průběhu insolvenčního řízení. Předložená úprava diferencuje mezi konkursem na straně jedné a reorganizací a oddlužením na straně druhé z hlediska délky zdaňovacího období. V návrhu je též řešena otázka spojená s podáváním daňového přiznání při ukončení insolvenčního řízení.

K části osmdesáté sedmé:

Změna textu § 132 odst. 1 je odůvodněna tím, že problematiku pohledávek vzniklých z nároku na vyloučení majetku z konkursní podstaty, není důvod řešit odchylně od obecné úpravy v insolvenčním zákoně. Totéž platí pro problematiku odměny a nákladů insolvenčního správce (ve vazbě na zrušení § 132 odst. 5 zákona). Text § 197 přizpůsobuje znění zákona právu Evropské unie a našim zákonům, do nichž bylo (včetně insolvenčního zákona) promítnuto. Změny § 199 odst. 2 zákona plynou ze změn § 132 odst. 1 a 5 zákona.

K části osmdesáté osmé:

Jde o změny v souvislosti se zrušením zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.

K části osmdesáté deváté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části devadesáté:

Upravuje se specifický režim pro patentové zástupce v režimu insolvenčního řízení.

K části devadesáté první:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části devadesáté druhé:

Upravuje se postavení školské právnické osoby nebo příspěvkové organizace v insolvenčním řízení.

K části devadesáté třetí a čtvrté:

Jde o formulační úpravy nutné vzhledem k terminologii insolvenčního zákona.

K části devadesáté páté:

Účinnost zákona se předpokládá ke stejnému datu jako účinnost insolvenčního zákona, jež potřebu legislativních změn vyvolal.

V Praze dne 31. srpna 2005

předseda vlády

místopředseda vlády a ministr spravedlnosti