Návrh zákona o podpoře rodiny

Rodina je základní stavební jednotkou společnosti, v níž dochází k přípravě lidského jedince na život v širším společenském celku a k uskutečňování většiny základních potřeb člověka. Ve výkonu svých přirozených funkcí (biologicko-reprodukční, socializační, ekonomická, emocionální aj.) není role rodiny plně nahraditelná žádným jiným subjektem, ani co do formy, ani co do naplnění účelu těchto funkcí. Stát založený na demokracii, právním řádu, respektu vůči lidským právům a lidské důstojnosti, musí zahrnout ochranu rodiny, rodičovství a manželství mezi základní priority své působnosti.

Při vymezení objektu podpory (rodinné politiky) musí stát vycházet z preferencí definovaných odlišným přínosem a ekonomickým užitkem různých forem rodinného i ne-rodinného života. Rodina založená na dvou základních vztazích, manželském a rodičovském, představuje ve srovnání s ostatními typy soužití nejstabilnější formu svazku a tím nejlepší prostředí pro zdravý vývoj dítěte, vykazuje nejvyšší míru autonomie při výkonu rodinných funkcí a současně klade nejnižší nároky na státní rozpočet, a představuje tak nejnižší míru celospolečenského zatížení. Proto by takto definovaná rodina měla být primárním cílem státní podpory. Vláda České republiky toto stanovisko vyjádřila v Národní zprávě o rodině, která je podle jejího usnesení z 15. září 2004 východiskem státní rodinné politiky. Toto pojetí v žádném případě nesmí znamenat diskriminaci ostatních forem soužití. Každý člověk má právo žít v té formě života, kterou si zvolí. Stát má ovšem právo vyjádřit z hlediska svých ekonomických i společenských zájmů vlastní preference vůči určitým formám života, které se stanou základem vytváření mechanismů jeho rodinné politiky. Právě rodina založená na manželství a rodičovství je z hlediska státu tou formou života, která si zaslouží zvýšenou podporu v rámci státní rodinné politiky.

Také moderní rodinná politika v Evropě vychází z předpokladu, že stát má povinnost vytvořit podmínky pro systematickou podporu rodin ve společnosti. Zavazují ho k tomu jednak zásadní dokumenty (Listina základních práv a svobod, Evropská sociální charta, Úmluva o právech dítěte atd.), jednak skutečnost, že podpora rodin je obecně uznávaný způsob, jak zajistit růst lidského potenciálu společnosti, který je z dlouhodobého hlediska rozhodující pro její prosperitu. Hospodářská výkonnost státu je přímo úměrná schopnosti společnosti tento lidský potenciál pomocí moderních technologií využívat, na druhé straně je stejně důležité vytvářet podmínky pro jeho obnovu a rozvoj. V současné době není pochybnosti o tom, že systém podpory rodin - rodinná politika - má pro budoucnost stejnou důležitost, jako systém ochrany životního prostředí.

Současná situace rodin v našich podmínkách se vyznačuje několika nepříznivými trendy, především klesající stabilitou svazků a nízkou porodností. Česká republika patří mezi země s nejnižší úrovní úhrnné plodnosti. Přitom z analýz vyplývá, že se nezměnilo chování žen, které vstoupily do manželství, ani chování žen, které do manželství nevstoupily a kterým se přirozeně rodí méně dětí. Problém je v tom, že se zvyšuje podíl žen, které do manželství nevstoupily. Je to dáno zřejmě tím, že rodina představuje v současné době výrazně nižší hodnotu, než ostatní modely chování mladých lidí. Základní ukazatele jsou uvedeny v následujícím sociodemografickém přehledu.

• V průběhu roku 2004 se v ČR živě narodilo 97,7 tisíce dětí, nejvíce od roku 1995, kdy počet živě narozených poprvé klesl pod sto tisíc. Úhrnná plodnost je pro rok 2004 odhadována na 1,23 dítěte připadajícího na jednu ženu ve věku 15-49 let. I když to znamená oproti předcházejícím letům zvýšení (minimum 1,13 v roce 1999, 1,18 v roce 2003) zůstává úroveň plodnosti českých žen z dlouhodobého i mezinárodního hlediska nízká. Nárůst v minulém roce je z velké části způsoben narozením prvního a často také posledního dítěte matkám z populačně silných ročníků sedmdesátých let.

• Podíl mimomanželsky narozených dětívzrostl z 8,6% v roce 1990 na 25,2% v roce 2002 a až 30,6% v roce 2004. Celkem se v loňském roce mimo manželství narodilo 29,8 tisíce dětí.

• V roce 2004 pokračoval vzestup průměrného věku matek při narození prvního dítěte, který pravděpodobně dosáhne 26,5 roku. Pro srovnání: v roce předcházejícím byl těsně pod 26 lety a na počátku 90. let rodily ženy poprvé průměrně ve 22,5 letech, tedy o 4 roky dříve něž je tomu dnes.

• ČR patří dlouhodobě k zemím s vysokou mírou rozvodovosti. Během posledního desetiletí se zvýšila z 34% v roce 1992 na 48% v roce 2003. V absolutním vyjádření počet rozvodů v roce 2004 opět překročil hranici 33 tisíc (poprvé v roce 1996).

• Roste podíl nemanželských soužití, která jsou však statisticky obtížně zachytitelná a uváděné počty (84 934 v roce 1991 a 125 269 v roce 2001) jsou považovány za silně podhodnocené.

• Byť ukazatel střední délky života ještě nedosahuje úrovně vyspělých evropských zemí, naděje dožití se zvýšila v devadesátých letech 20. století u žen z 76 na 79,04 a u mužů z 67,5 na 72,55 let v roce 2004.

• Demograficky velmi nepříznivě působí snižování podílu dětí na počtu obyvatelstva z 20,6% na 15,6% a očekávaný zrychlený nárůst podílu nejstarších obyvatel, nyní 18,4%, v roce 2030 30,6%.

Údaje k charakteristickým ukazatelům jsou uvedeny v souhrnné tabulce.

Tato nedobrá situace vyžaduje účinné řešení. Tím řešením je systémový zásah, který celkově zlepší podmínky rodin. Nejsou tím myšleny pouze podmínky materiální, spíše musí být kladen důraz na obecnou podporu a společenskou prestiž, které se rodině musí dostávat. Pozitivní posun musí být iniciován změnou postojů institucí, které se na základě zákona budou nuceny rodinnou politikou zabývat. Stejně důležitým krokem musí být všestranná podpora iniciativ, které rodiny samy pro sebe vytvářejí. Moderní rodinná politika není primárně o tom, jak zaplatit za děti, ale o tom jak mít v úctě rodinu.

Návrh zákona o podpoře rodiny vytváří právní nastroj pro realizaci "prorodinné" politiky v praxi. Stanoví působnost státu i samosprávných celků a vytváří prostor pro spolupráci s nestátními subjekty při realizaci tohoto celospolečenského úkolu. Rovněž návrh zákona vytváří prostor pro finanční podporu programům vycházejících ze schválených koncepcí. V případě, že konkrétní aktivity na podporu rodiny budou vycházet z vládní, nebo regionální koncepce rodinné politiky, bude na tuto činnost nahlíženo jako na veřejně prospěšnou činnost.

Slučitelnost navrhované úpravy s mezinárodními závazky a ústavním přádkem

Předkládaný návrh je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s právem Evropské unie ani s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Listina základních práv a svobod ve svém čl. 32 stanoví, že „Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona.“ Evropská sociální charta v čl. 16 uvádí: „S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.“ Dále pak Úmluva o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána od roku 1993, v preambuli mimo jiné uvádí: "Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, vycházejí z přesvědčení, že rodina jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti."

Finanční a hospodářský dopad navrhované úpravy

Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední nárok na výdaje ze státního rozpočtu a rozpočtu krajů a obcí. Finanční nároky se budou odvíjet od konkrétních kroků a opatření přijatých na podporu rodiny jak na úrovni státní správy tak samosprávy.

2.