Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zmocňuje vládu v § 8 vládu, aby svým nařízením napravila některé křivdy komunistického režimu spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi. Dodnes se tak nestalo například u skupiny rehabilitovaných studentů a učitelů škol a u skupiny dalších studentů a učitelů, které komunistický režim výrazně poškodil.
Citovaný zákon rovněž zavazuje Parlament České republiky, aby ve své další činnosti z tohoto zákona vycházel.
Návrh si klade za cíl přispět alespoň částečně ke zmírnění následků způsobených těmto skupinám lidí komunistickým režimem. Navrhuje se tedy vyplacení jednorázové peněžní náhrady studentům, kterým nebylo umožněno z politických důvodů dokončit studium na vysoké škole, získat vysokoškolské vzdělání, a učitelům, kterým bylo v době nesvobody znemožněno vykonávat povolání odpovídající jejich vzdělání, kvalifikaci. Jde o osoby postižené společenským vývojem po roce 1948 a dále o osoby, které byly persekuovány v souvislosti s postoji vůči vojenskému obsazení bývalého Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik a dalších bývalých tzv. lidově demokratických států a následné normalizace.
Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami uzavřenými podle čl. 10 Ústavy České republiky a rovněž není v kolizi s ústavním pořádkem České republiky. Není v kolizi s komunitárním právem Evropské unie, v rozsahu, v jakém je návrh zákona předložen, jde o materii , která je v působnosti jednotlivých členských států Evropské unie. Vychází z přiměřené výše jednorázové náhrady 100 000 Kč pro rehabilitované studenty a učitele. Podle odhadu finanční dopad do státního rozpočtu nepřesáhne částku 250 miliónů korun a zatíží státní rozpočet v rozpočtovém roce 2007. Vzhledem k aktuálnímu stavu projednávání státního rozpočtu na rok 2006 nejsou pro tento rozpočtový rok výplaty náhrad již navrhovány. Vůči státním fondům nebo vůči rozpočtům územních samosprávných celků (krajů či obcí) nemá návrh žádné požadavky. Výše dopadů vůči státnímu rozpočtu je odhadnuta ze skutečnosti, že v roce 1998 by se odškodnění studentů týkalo 3 400 osob. V současné době se reálný odhad počtu případných žadatelů o odškodnění snižuje na cca 1 000 osob. Počet rehabilitovaných učitelů se v roce 1989 blížil 8 tisícům. Podle odhadu Svazu učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů je vlivem přirozeného odchodu ze života v současnosti tento počet cca 1 500 osob.
Z formálního hlediska byly předlohou pro zpracování tohoto návrh některé dřívější „odškodňovací“ zákony, které byly přijaty a následně praxí aplikovány. Jde o zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 a o zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Poslední předlohou použitou pro vypracování návrhu je zákon č. 203/2005 Sb., o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky.
K preambuli
Společenský význam zákona odůvodňuje zařazení preambule k zákonu i přes skutečnost, že preambule nejsou v současném právu běžnou praxí. Preambule vymezuje především morální rozsah navrhovaného zákona a nemá přímý normativní význam.
K § 1:
Návrh formou taxativního výčtu vymezuje okruh osob, kterých se nárok na jednorázovou peněžní náhradu týká. Jde v prvé řadě o studenty, kteří v době komunistického režimu z politických důvodů nedostudovali svá vysokoškolská studia a v druhé skupině o učitele, kteří rovněž z důvodů politické persekuce nemohli vykonávat pedagogickou práci. Podmínkou přiznání nároku je občanství České republiky. Zákon se týká všech vysokých škol na území bývalého Československa, neboť rozhodně nelze vyloučit případy, kdy dnešní občan České republiky studoval nebo působil jako učitel na některé ze škol nacházejících se na dnešním území Slovenské republiky.
Rozmezí dat 1948 až 1989 vychází ze zákona č. 480/1991 Sb., o době nesvobody.
K § 2:
Náhrada ve výši 100 000 Kč vychází z původního záměru z roku 1998 kdy byla odškodnění navrhováno ve výši 60 000 Kč. Navrhovaná jednorázová náhrada je částečnou, spíše symbolickou úhradou vzniklých škod a dalších morálních a psychických újem.
K § 3:
Přiznání nároku směřuje jen vůči fyzickým osobám, které poškozením skutečně utrpěly. Přechod na dědice není v tomto případě vhodný ani nezbytně nutný. Tímto postupem lze rovněž přesněji vyčíslit dopady vůči státnímu rozpočtu a udržet výdaje učiněné v souvislosti s tímto zákonem v přijatelné míře. Návrh je tedy v tomto ohledu pojat výrazně střídměji, než předchozí „odškodňovací“ zákony, které naopak většinou umožňovaly přechod nároku na dědice.
K § 4 až 7:
V návaznosti na výsledek projednávání zákona o odškodnění obětí okupace Československa vojsky tzv. lidově demokratických států (zákon č. 203/2005 Sb.) je určen jako správní orgán příslušný k řízení a výplatě jednorázových peněžních náhrad Ministerstvo vnitra.
Větší pozornost je věnována důkazním prostředkům. Problémem je totiž kupříkladu ta skutečnost, že mnozí studenti, vyloučení za své politické postoje, byly příslušnou vysokou školou vyloučeni z jiných, především studijních důvodů, neboť příslušná škola neuvedla skutečný důvod vyloučení a hledala zástupný důvod, jak studenta ze školy vyloučit. Takto tomu bylo pravidlem u osob vyloučených ze studia po událostech z let 1968 a 1969. Proto zákon umožňuje větší množství alternativních důkazů, pomocí kterých lze nárok prokázat i v případě, kdy oficiální písemnosti udávají důvody jiné.
Dále návrh formou odkazu na zvláštní právní předpis konstatuje, že náhrady nejsou předmětem daně z příjmů a stanovuje se příslušnost soudu při řešení případných sporů. V těchto věcech je návrh pojat v zásadě totožným způsobem, jako již platný a účinný zákon č. 203/2005 Sb.
K § 8:
Účinnost se stanoví dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Lze předpokládat, že této účinnosti nabude ke konci prvního pololetí roku 2006. Stanovení legisvakance není nutné, neboť řízení o jednorázových peněžních náhradách a jejich výplatu odkazuje zákon až do roku 2007.
MUDr. Vladimír Říha, v.r.,
Ing. Jaroslav Lobkowicz, v.r.,
JUDr. Vlasta Parkanová, v.r.,
Mgr. Eva Nováková, v.r.,
PhDr. Robin Böhnisch, v.r.,
Ing. Ivo Vykydal, v.r.,
Ing. Jan Kasal, v.r.,
Ing. Jiří Hanuš, v.r.,
Ing. Petr Bratský, v.r.,
JUDr. Ing. Jiří Karas, v.r.,
Ing. Jan Grůza, v.r.
1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
2) § 4 odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.