Zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, mimo jiné stanovuje bezplatné užívání prostředků veřejné hromadné dopravy pro poslance a senátory PS ČR, soudce Ústavního soudu a poslance Evropského parlamentu. Náklady na zajištění tohoto naturálního plnění nesou města, jejichž veřejnou dopravu uvedení veřejní činitelé využívají, tedy zejména hl.m.Praha. Podle zákona však uvedeným činitelům zároveň náleží jednoúčelová paušální náhrada na dopravu z místa trvalého bydliště do místa sídla orgánu i v místě sídla orgánu. Pro poslance a senátory tyto paušální náhrada činí 40%-60% z trojnásobku průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře, tedy nejméně 120% této průměrné hrubé mzdy. Je tedy zřejmé, že tyto paušální náhrady více než dostatečně pokrývají případné náklady poslanců a senátorů na MHD a uzákoněné naturální plnění ve formě bezplatné MHD je zjevně nadbytečné.
Zatímco občan hl.m. Prahy s průměrným příjmem musí ze své mzdy po zdanění hradit základní životní potřeby a až poté náklady na městskou hromadnou dopravu, kde nyní navíc dochází k citelnému navýšení, poslanci či senátorovi pro hrazení jízdného městské hromadné dopravy zřejmě nepostačuje 1,2 či vícenásobek nezdaněné průměrné mzdy a proto ji ze zákona užívá bezplatně. Je zřejmé, že tyto neopodstatněné výhody prohlubují nedůvěru občanů v politiky. Možný pocit nespravedlnosti, někdy možná až rozhořčení, ve spojení s nedávným zvýšením jízdného, může některé uživatele MHD vést k názoru, že „černé pasažérství“ je ospravedlnitelné. Zatímco finanční dopad zrušení uvedené naturální výhody poslanců, senátorů a ústavních soudců na rozpočet DP lze považovat za zanedbatelný, morální dopad navržené změny v souvislosti s platební disciplínou uživatelů MHD je tudíž významný. Jedná se navíc o sice drobný, nicméně přesto ne zcela zanedbatelný krok k obnovení důvěry mezi řadovými občany a politiky.
Návrh zákona nepředstavuje žádné nároky na státní rozpočet. Návrh naopak bude mít pozitivní vliv na rozpočty krajů a obcí, které financují dopravní obslužnost na území kraje nebo obce.
Návrh zákona není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ani s ústavním pořádkem České republiky.