Novelou zákoníku práce zákonem č. 436/2004 Sb. došlo ke změnám v oblasti čerpání dovolené na zotavenou. Protože ve zmiňované novele nebylo přechodným ustanovením pamatováno na specifické případy některých zaměstnanců, dopadl zákon nepřiměřeně tvrdě na několik skupin zaměstnanců, kteří přišli o svůj zákonný nárok na dovolenou na zotavenou. Jedná se především o zaměstnankyně na mateřské či zaměstnankyně a zaměstnance na rodičovské dovolené a dále na zaměstnance práce neschopné.
Oproti předchozí úpravě, kdy zaměstnavatel mohl nevyčerpanou dovolenou na zotavenou proplatit (poskytnout náhradu mzdy) na konci příštího kalendářního roku, není s účinností od 1.10.2004 již možno nevyčerpanou část dovolené proplatit a nárok na nevyčerpanou dovolenou za rok 2003 na konci roku 2004 zanikl. To neodůvodněně poškodilo právě matky na mateřské dovolené, které ani neměly možnost dovolenou vyčerpat, rodiče na rodičovské dovolené, kterým zaměstnavatelem nebylo dovoleno přerušení rodičovské dovolené a čerpání dovolené na zotavenou, či zaměstnance práce neschopné. Mnozí zaměstnanci tak přišli až o několik týdnů dovolené za rok 2003 pouze díky novele zákoníku práce, která nabyla účinnosti tři měsíce před koncem roku, a neposkytla tak téměř žádný čas pro vyřešení situace zmiňovaných skupin zaměstnanců.
Účelem daného ustanovení zmiňované novely zákoníku práce bylo zajistit zaměstnancům dostatečný odpočinek od práce v průběhu každého kalendářního roku (povinné čerpání čtyř týdnů dovolené na zotavenou) a ne připravit o nárok na náhradu mzdy zaměstnance, kteří již na dovolené jsou, lépe řečeno, kteří již tak nebyli v zaměstnání, tzn. rodiče na mateřské a rodičovské dovolené a zaměstnance práce neschopné. Jejich nároky na dovolenou na zotavenou za rok 2003 byly podloženy jejich účastí v pracovním procesu. V roce 2003 museli odvést stanovený rozsah práce, aby získali nárok na dovolenou na zotavenou. To splnili, a poté buď ze zdravotních důvodů nebo z důvodu péče o malé dítě onen nárok neuplatnili případně vůbec nemohli uplatnit v naději, že na konci roku 2004 jim bude poskytnuta náhrada mzdy. Změnou zákona, která na tyto případy nepamatovala však o svůj zákonný nárok přišli. Shodou okolností jsou takto postiženy skupiny zaměstnanců, u kterých by naopak stát měl jejich chování podporovat, a sice ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Proto je předkládán tento návrh zákona, který má zmiňovanou evidentní nespravedlnost odstranit.
Stát na sebe přebírá odpovědnost za bezdůvodné poškození zaměstnanců a tímto zákonem dává poškozeným osobám nárok na náhradu mzdy. Peněžní částka bude vyplacena Českou správou sociálního zabezpečení.
Předkládaný návrh zákona není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a je kompatibilní s právem ES a mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.
Navrhovaná právní úprava bude znamenat nepodstatné zvýšení výdajů státního rozpočtu, které neovlivní celkovou bilanci. Předpokládaný okruh oprávněných osob je několik stovek při průměrném nároku 10 000 Kč. To znamená celkové výdaje ve výši cca 5 mil Kč.
Vzhledem k závažnosti a naléhavosti přijetí dané úpravy zejména s ohledem na nutnost účinnosti tohoto zákona v dostatečném předstihu před koncem roku 2006 a dále vzhledem k časovému období, které již od poškození zaměstnanců uplynulo, předkladatelé navrhují, aby v souladu s § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, byl s návrhem vysloven souhlas již v prvním čtení.
2.
K § 1
Zákon vymezuje základní okruh osob, jichž se zákon týká, jako všechny osoby, které se řídily pracovněprávními předpisy v ČR v letech 2003 a 2004 a týkala se jich tak změna zákoníku práce zákonem 436/2004 Sb.
K § 2
Zákon podrobně vymezuje podmínky, které musí osoba splnit, aby jí vznikl nárok na náhradu. Jsou to zaměstnanecký poměr v roce 2003, vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok nebo její část, nevyčerpání této dovolené, její nevyčerpání ani v následujícím kalendářním roce z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance a její neproplacení na konci roku 2004 z důvodu změny právních předpisů.
K § 3
Zákon stanovuje nárok na jednorázovou peněžní částku náhrady mzdy, který musí být uplatněn nejpozději do 31.12.2006, jinak zaniká. Nárok se uplatňuje u České správy sociálního zabezpečení, která částku vyplácí. K žádosti je nutné doložit potvrzení zaměstnavatele o nevyčerpání dovolené za rok 2003 a důvody, proč k čerpání nedošlo.
K § 4
Upravuje se zahájení a průběh řízení o přiznání náhrady. V řízení se postupuje podle správního řádu.
K § 5
Stanovuje se osvobození řízení od poplatků. Náklady na výplatu náhrady hradí stát.
K § 6
Při úmrtí osoby nebo jejím prohlášení za mrtvou přechází nárok na náhradu postupně na rodinné příslušníky, kteří s osobou žili ve společné domácnosti, v pořadí – manžel(ka), děti, rodiče osoby. Jestliže nejsou tyto osoby, stává se předmětem dědictví.
K § 7
Účinnost zákona se stanovuje na den jeho vyhlášení.
V Praze dne 3.2.2006
Josef Janeček v.r.
Vilém Holáň v.r.