Novela obchodního zákoníku - EU

K novelizaci obchodního zákoníku:

K § 1:

Směrnice Evropských společenství, které byly schváleny v 90. letech minulého století a později, obsahují zpravidla ustanovení, v němž se členským státům ukládá v relevantních transpozičních opatřeních uvádět odkazy na tyto směrnice nebo jejich jednotlivá ustanovení. Z tohoto důvodu se navrhuje zavést do § 1 obchodního zákoníku souhrnný referenční odkaz na ty směrnice Evropských společenství, z nichž byla do tohoto kodexu promítnuta podstatná část.

Z důvodu použitelnosti referenčního odkazu pro aplikační praxi do něj byly zařazeny i směrnice, které povinnost zavést tento odkaz neupravují.

K § 2:

Zákonem č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, byl s účinností od 1. července 2005 zrušen § 3 odst. 2 obchodního zákoníku, který vymezoval bydliště fyzické osoby jako její trvalý pobyt.

Protože obchodní zákoník v platném znění používá v dalších ustanoveních pojmu bydliště, lze mít za to, že je vhodné ho přesněji v zákoně specifikovat.

K § 13a:

V čl. 4 směrnice 68/151/EHS ve znění směrnice 2003/58/ES se uvádí, že informace, které směrnice blíže vymezuje a které jsou implementovány v platném § 13a obchodního zákoníku, musí být obsaženy nejen v obchodních listinách podnikatele, ale i na jeho internetových stránkách. Tomu se přizpůsobuje znění § 13a odst. 1 obchodního zákoníku.

V odstavci druhém se tatáž povinnost navrhuje vztáhnout i na podnik nebo organizační složku podniku zahraniční osoby.

V odstavci třetím se zpřesňuje implementace výše zmíněné směrnice v tom smyslu, že se z povinnosti podle odstavce druhého vyjímají právnické osoby, které byly zřízeny podle práva cizího státu (a fyzické osoby s bydlištěm v cizím státě), pokud toto právo zápis do takové evidence neukládá nebo neumožňuje. Platná právní úprava obsahovala výjimku týkající se právnických osob, které mají v  cizím státě sídlo. Další změna spočívá v tom, že podle platné právní úpravy tímto cizím státem mohl být pouze stát, který není členem Evropské unie. Tím se výjimka nevztahovala na fyzické osoby, které se eventuelně v některém z členských států Evropské unie do obchodního nebo obdobného rejstříku nezapisují.

K § 21 odst. 5 a 6:

Uvedená změna představuje transposici směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, a směrnice 2004/38/ES Evropského Parlamentu a Rady z 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků volně se pohybovat a pobývat na území členských států, kterou se mění Nařízení (EHS) č. 1612/68 a ruší Směrnice 64/22/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS.

Čl. 11 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/109/ES stanoví, že dlouhodobě pobývajícím rezidentům je přiznáno rovné zacházení jako státním příslušníkům členského státu v oblasti přístupu k zaměstnání a k samostatné výdělečné činnosti za předpokladu, že uvedené činnosti nejsou, byť příležitostně, spojeny s výkonem veřejné moci, podmínek zaměstnávání a pracovních podmínek, včetně podmínek propouštění a odměňování.

Směrnice 2004/38/ES v čl. 24 odst. 1 uvádí, že s výjimkou zvláštních ustanovení výslovně upravených ve Smlouvě nebo v odvozeném právu každý občan Unie, který pobývá na území hostitelského členského státu podle této směrnice, má právo na stejné zacházení jako občané tohoto členského státu, pokud jde o oblast, na níž se vztahuje Smlouva. Toto právo se vztahuje rovněž na členy rodiny, kteří nemají státní občanství členského státu a kteří mají právo pobytu nebo trvalého pobytu.

Z dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy, na straně jedné, a Švýcarskou konfederací, na straně druhé, o volném pohybu osob, je třeba dovodit, že režim vztahující se na občany členských států EU je třeba vztáhnout i na občany Švýcarské konfederace.

Rovněž je třeba zohlednit právo rovného zacházení v přístupu k samostatně výdělečné činnosti rodinných příslušníků dlouhodobého rezidenta vyplývající z čl. 21 směrnice 2003/109/ES.

Evropské právo tedy vyžaduje, aby byl právní režim vztahující se na české fyzické osoby vztažen nejen na občany členských států Evropské unie, občany jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a občany Švýcarské konfederace, ale rovněž za podmínek stanovených v evropském právu na osoby, které mají v České republice právo pobytu, které mají postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta a na rodinné příslušníky dlouhodobě pobývajícího rezidenta, kteří mají v České republice právo dlouhodobého pobytu.

Výše uvedené směrnice jsou implementovány především v návrhu novelizace zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Pojem „dlouhodobě pobývající rezident“ je vymezen v navrhovaném § 18 písm. d) bodě 7 tohoto zákona a mělo by jít o držitele povolení k trvalému pobytu s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v Evropském společenství na území členského státu Evropské unie.

Novelizace § 21 odst. 5 navazuje rovněž na čl. 43 Smlouvy o založení ES, který upravuje svobodu usazování, čl. 13 dohody o Evropském hospodářském prostoru, který se rovněž týká svobody usazování a čl. 7(a) výše zmíněné dohody o volném pohybu osob se Švýcarskem, jenž zakotvuje rovnoprávný přístup k hospodářským činnostem.

K § 34 odst. 1:

V návaznosti na změnu § 2 a § 21 obchodního zákoníku se zpřesňuje ustanovení § 34 odst. 1 písm. c).

K § 38j odst. 3:

Ustanovení obdobné platnému § 38j odst. 3 obchodního zákoníku obsahoval § 27a odst. 5 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2004. Zákonem č. 554/2004 Sb. byl § 27a odst. 5 obchodního zákoníku zrušen z toho důvodu, aby bylo odstraněno nepodložené zvýhodnění poboček zahraničních bank a aby došlo ke sladění obchodního zákoníku s dikcí čl. 2 směrnice Rady 89/117/EHS.

Do obchodního zákoníku byla výjimka uvedená v ustanovení § 38j odst. 3 znovu zařazena zákonem č. 216/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

K § 183a odst. 2:

Ve větě první dochází k úpravě, jejímž účelem je rozšířit povinnost navrhovatele mít zajištěny dostatečné zdroje též na případy, kdy nabízí nepeněžité plnění.

Na konci odstavce se doplňuje věta, která provádí požadavek čl. 8 odst. 2 směrnice na dostupnost informací o nabídce převzetí v jiném členském státě, pokud jsou účastnické cenné papíry přijaty k obchodování na regulovaném trhu v tomto členském státě.

K § 183a odst. 4 písm. c):

Dle směrnice i logiky věci je třeba metody určení ceny nebo směnného poměru uvést jen v případě povinné nabídky převzetí.

K § 183a odst. 4 písm. e):

Pravidla pro dobu závaznosti nabídky převzetí se uvádějí do souladu se směrnicí.Možnost zkrácení doby závaznosti nabídky převzetí není v souladu s čl. 7 směrnice, ani není vhodná dle zkušeností z praxe.

K § 183a odst. 4 písm. h) až m):

Výčet náležitostí nabídky převzetí je třeba doplnit v souladu se směrnicí (čl. 6), zejména o údaje o osobách, které jednají ve shodě s navrhovatelem (čl. 6 písm. (m)), rozhodném právním řádu a příslušných soudech (čl. 6 písm. (n)), náhradách v případě vyloučení účinků některých smluvních ujednání (čl. 6 písm. (e)) a upřesnění informací o záměrech navrhovatele (čl. 6 písm. (i)).

K § 183a odst. 9:

Do výčtu úkonů, které musí mít písemnou formu, nestanoví-li pravidla organizátora regulovaného trhu něco jiného, se doplňuje potvrzení o uzavření smlouvy.

K § 183a odst. 10 písm. c):

Norma týkající se jednání členů představenstva se uvádí do souladu s čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice.

K § 183a odst. 11:

Změna úvodní věty odráží skutečnost, že navrhovatelem může být i fyzická osoba. Dosavadní znění počítá pouze s právnickými osobami, a proto není vyhovující.

V písmenu b) se v souladu se směrnicí zavádí výjimka pro vyhledávání konkurenčních nabídek převzetí.

V písmenu c) se ve shodě s požadavkem čl. 9 odst. 5 směrnice upřesňuje obsah vyjádření představenstva. Výslovně se ukládá uvést i případné votum separatum toho z členů orgánu, který se neztotožní s názorem většiny. Dále se doplňuje písmeno e) až g), která stanoví povinnost připojit k vyjádření představenstva a dozorčí rady cílové společnosti samostatné stanovisko zástupců zaměstnanců.

K § 183a odst. 12 úvodní části:

Doba aplikace zákazu určitých činností se rozšiřuje na období od okamžiku přijetí rozhodnutí učinit nabídku převzetí, resp. ode dne vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí až do uplynutí doby závaznosti nabídky převzetí. Právě do počátku doby závaznosti nabídky převzetí mohou navrhovatelé prostřednictvím nabývání (obcházení prémiové ceny) nebo zcizování (umělé snižování ceny na trhu) dosáhnout cíle, jež má být právě tímto ustanovením eliminován, přičemž dosavadní úprava se na toto nejkritičtější období nevztahuje.

K § 183a odst. 12 písm. a) až c):

Doplnění písmen a) a b) odstraňuje výkladovou nejasnost současného znění, týkající se rozsahu uvedeného zákazu, jež je potřeba logicky vztáhnout nejen na nabývání, resp. zcizování účastnických cenných papírů, ale i na veškeré smlouvy uzavírané uvedenými osobami, jež budou vypořádány a k nabytí či zcizení cenných papírů fakticky dojde až po době uvedené v tomto ustanovení.

V písmeni c) se pro nadbytečnost ruší druhá část věty.

K § 183a odst. 13 a 14:

Z důvodu přehlednosti je dosavadní odstavec 13 rozdělen na dva odstavce. Odstavec 13 upravuje porušení zákazu podle odstavce 12. Znění se upřesňuje tak, aby zahrnovalo nejen výkon hlasovacích práv, ale též disponování s nimi. V dosavadním znění se odstavec 13 vztahuje jen na navrhovatele, nikoliv na osoby jednající ve shodě. Tyto osoby je však třeba doplnit, jinak není zákaz podle odstavce 12 ani řešení výše ceny efektivní.

Odstavec 14 upravuje otázku nabytí cenných papírů za cenu vyšší než v nabídce převzetí.

K § 183a odst. 15:

Ze současné právní úpravy, která stanoví pouze povinnost uveřejnit „výsledky nabídky převzetí“, není zřejmé, zda má navrhovatel povinnost uveřejnit počet uzavřených smluv nebo počet vypořádaných smluv. Tuto nejasnost odstraňuje navržená změna.

K § 183a odst. 16 a 17:

Provádí požadavky čl. 6 odst. 1 a 2 směrnice na informování zaměstnanců cílové společnosti i navrhovatele.

K § 183a odst. 18 až 20:

Směrnice stanoví v čl. 11 tzv. „pravidlo breakthrough“ (průlom), podle kterého by se omezení převoditelnosti cenných papírů vůči navrhovateli nebo omezení hlasovacích práv daná stanovami nebo smlouvami v době závaznosti nabídky převzetí ze zákona neaplikovala. Členské státy však nejsou podle čl. 12 směrnice povinny toto pravidlo kogentně vyžadovat, pokud společnostem dají možnost, aby se samy mohly rozhodnout ho aplikovat.

Využití postupu podle čl. 12 je nejvhodnější. Nucený průlom do omezení převoditelnosti a hlasovacích práv by znamenal zásah do poměrů společnosti, jehož dosah nelze v tuto chvíli odhadnout, a nepředvídatelné právní důsledky; proto nebyl zvolen. Společnosti však budou mít možnost tento režim zavést změnou stanov. Jelikož tento režim lze z velké části zavést změnou stanov podle obecných ustanovení obchodního zákoníku, je nutné transponovat pouze část, týkající se vyloučení účinků smluvních ujednání mezi společností a vlastníky účastnických cenných papírů nebo mezi vlastníky účastnických cenných papírů navzájem (§ 183a odst. 18). V tomto případě je také třeba přiznat v souladu se směrnicí přiměřenou náhradu. Čl. 12 odst. 2 směrnice požaduje, aby o případných rozhodnutí valné hromady kótované cílové společnosti, která budou mít za následek omezení převoditelnosti akcií nebo hlasovacích práv, případně vyloučení účinků smluvních ujednání, a to včetně změn již přijatých pravidel, byl informován dozorčí orgán. Vzhledem k tomu, že směrnice nepožaduje, aby se tak stalo neprodleně či určitou formou, postačí, budou-li tyto informace obsaženy ve výroční zprávě cílové společnosti, která je doručována České národní bance (srov. § 118 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).

K § 183a odst. 21:

Je nezbytné umožnit cílovým společnostem přijmout některá z obraných opatření proti nepřátelské nabídce převzetí. Jak normuje již stávající znění § 183a odst. 11 písm. b) obchodního zákoníku, je přijetí těchto opatření podmíněno souhlasem valné hromady cílové společnosti. Proto se automaticky prodlužuje doba závaznosti nabídky převzetí tak, aby nabídka převzetí byla závazná po dostatečnou dobu po konání valné hromady a tak měla cílová společnost možnost přijmout schválená obranná opatření.

Aby byla doba, po kterou je navrhovatel i sama cílová společnost zatěžována nabídkou převzetí minimalizována, je zároveň nutné v těchto případech umožnit svolání valné hromady v kratší lhůtě. Proto je toto ustanovení doplněno také změnou § 184 v tom smyslu, že pokud má být na pořadu jednání valné hromady udělení souhlasu dle § 186a odst. 11 písm. b) zkracuje se lhůta uvedená v odstavci 4 na 15 dnů.

K § 183a odst. 22:

Pro účely právní úpravy nabídek převzetí se vymezuje pojem členského státu jako členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.

K § 183b odst. 1:

Nahrazením výrazu „akcionář“ obecnějším výrazem „osoba“ se odstraňují výkladové nejasnosti současné právní úpravy, kdy povinná osoba nemusí být vždy akcionářem cílové společnosti. Tyto změny nacházejí výrazu i v dalších ustanovení (např. § 183b odst. 3 písm. b) a d).

Poslední věta odstavce 1 se pro nadbytečnost vypouští a namísto ní se doplňuje ustanovení, které by jasně stanovilo, o jaký podíl se jedná – tedy že se jedná o nepřímý podíl počítaný obdobně jako podíly pro účely plnění oznamovací povinnosti.

Dále se vypouští dvoutřetinový a tříčtvrtinový práh počítání hlasovacích práv; pro dosažení účelu institutu povinné nabídky převzetí je stanovení jednoho prahu dostačující. Stanovení dvou dalších prahů je značnou zátěží pro navrhovatele, aniž by znamenalo podstatný přínos pro ochranu práv akcionářů. Také směrnice 2004/25/ES, o nabídkách převzetí, hovoří o ovládnutí společnosti a nevyžaduje stanovení dalších prahů pro povinné nabídky. Obdobná je situace i v řadě členských států.

Podstatnou změnou je stanovení jednoho prahu pro vznik povinnosti učinit nabídku převzetí. Tento práh je definován dvěma znaky: (i) dosažení podílu na hlasovacích právech ve výši 40%, (ii) který umožňuje ovládnutí společnosti. Zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že podíl ve výši 40% umožňuje ovládnutí společnosti, přičemž je na povinné osobě, aby případně prokázala opak. Cílem tohoto systému je zvýšení právní jistoty v oblasti povinných nabídek převzetí. Stanovení konkrétní výše prahu pro vznik povinnosti učinit nabídku převzetí je výsledkem analýzy dozorového úřadu akceptované Legislativní radou vlády.

K § 183b odst. 2:

Definice pojmů podle platné právní úpravy vztažená pouze na § 183b se vztahuje na celou úpravu nabídek převzetí.

K § 183b odst. 3:

Výjimka podle dosavadního písmene a) se omezuje pouze na dědice, pro ostatní případy právního nástupnictví platí výjimka jen, pokud ji rozhodnutím udělí ČNB. Důvodem pro takovou úpravu je, že i v důsledku fúze může dojít ke změně v ovládání a případně k obcházení povinnosti učinit nabídku převzetí.

Z důvodu nejasnosti a nefunkčnosti se v písmeni c) vypouštějí slova „anebo počet osob, které tvoří koncern“. V ostatních písmenech se pojem „akcionář“ nahrazuje obecnějším pojmem.

Písmeno d) se z důvodu nadbytečnosti vypouští (výjimku v něm obsaženou lze vyvodit z § 183b odst. 1).

K § 183b odst. 4 písm. a):

Jedná se o změnu legislativně technického charakteru v souvislosti s přijetím zákona č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.

K § 183b odst. 8 až 10:

Pojem akcionář je v odstavci 8 nahrazen obecnějším pojmem povinná osoba – srov. k § 183b odst. 1

Dále se v odstavci 8 upřesňuje délka lhůty pro převedení účastnických cenných papírů na jinou osobu s cílem nevykonávat rozhodující vliv v cílové společnosti

Z důvodu přehlednosti se dosavadní odstavec 9 rozděluje na dva odstavce. Pojem akcionář je nahrazen obecnějším pojmem povinná osoba – srov. k § 183b odst. 1.

V odstavci 9 se zpřesňuje formulace možnosti zamítnout žádost podle odstavce 8.

V odstavci 10 se slovo „rozhodnout“ nahrazuje slovy „vydat rozhodnutí“. Kdy je rozhodnutí vydáno upravuje nový zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (§ 71 odst. 2).

K § 183b odst. 11:

Pojem akcionář je nahrazen obecnějším pojmem povinná osoba – srov. k § 183b odst. 1.

K § 183b odst. 12:

Pojem akcionář je nahrazen obecnějším pojmem povinná osoba – srov. k § 183b odst. 1.

Navržené znění text ustanovení zpřehledňuje a upřesňuje možnosti České národní banky udělit výjimku z povinnosti učinit nabídku převzetí ve stanovených případech.

K § 183b odst. 13:

Stanoví se podmínka vztahující se k podání návrhu podle odstavce 12 a do nového ustanovení se přesunuje fikce rozhodnutí podle platného § 183b odst. 11.

K § 183b odst. 16 (zrušený):

Vzhledem k odlišné formulaci § 183b odst. 1 se pro nadbytečnost vypouští platný odst. 14.

K § 183b odst. 16 (platný odst. 15):

Pojem akcionář je nahrazen obecnějším pojmem.

K § 183c odst. 3 a 4:

Směrnice stanoví v čl. 5 odst. 4 určení přiměřené ceny v nabídce převzetí. V čl. 4 odst. 5 však směrnice členským státům umožňuje, aby se ve své právní úpravě od jednotlivých ustanovení směrnice odchýlily, pokud je to nutné vzhledem ke specifikům kapitálového trhu tohoto státu a pokud odchylná úprava respektuje základní pravidla, na kterých směrnice spočívá. Ve shodě s tímto článkem směrnice se způsob konstrukce přiměřené ceny upravuje odlišně od čl. 5 odst. 4.

Důvodem pro takový postup je především nízká likvidita převážné většiny tuzemských kótovaných cenných papírů. V takových případech nelze prémiovou cenu dosaženou na regulovaných trzích považovat za cenu přiměřenou a ve své podstatě by téměř vždy musel správní orgán přistoupit k odlišnému stanovení ceny. Vzhledem k nízké efektivitě českého kapitálového trhu se jako jediný spravedlivý způsob určení ceny jeví její stanovení na základě znaleckého posudku, jak ostatně není ve světě neobvyklé (srov. např. portugalskou právní úpravu nabídek převzetí). S ohledem na tyto skutečnosti se jako racionální jeví neopouštět dosavadní způsob tvorby přiměřené ceny.

S ohledem na konstrukci přiměřené ceny ve směrnici a vzhledem k tomu, že pro takovou úpravu není důvod, se navrhuje zrušit možnost 15% diskontu z prémiové ceny.

Zvolená forma privatizace státních firem v první polovině 90. let způsobila řadu specifik českého kapitálového trhu.

Jednou z hlavních charakteristik bylo výrazně rozptýlené vlastnictví společností (na evropské poměry), tj. enormní počet drobných akcionářů. Tito se stali investory bez jakékoli předchozí a často i následné znalosti základních principů fungování kapitálových trhů a investování do cenných papírů. Ochrana velkého počtu „pasivních“ investorů/akcionářů byla a zůstává součástí dozoru a ovlivnila i podobu domácí legislativy.

V roce 1995 bylo na pražské burze kotováno téměř 1 800 titulů, vzhledem k velikosti domácí ekonomiky počet nesrovnatelný s většinou vyspělých i nových kapitálových trhů. Na trh se dostaly společnosti, o jejíž emisi by při standardním postupu nebyl zájem, ať již ze strany investorů či společností samotných (resp. jejich vlastníků). Jak postupem času docházelo ke koncentraci vlastnictví, sílil i zájem nových dominantních vlastníků o zrušení veřejné obchodovatelnosti. Splnění požadavků regulace a dozoru bylo pro řadu emitentů příliš nákladné, což také iniciovalo odchod emisí z registrovaných trhů. Jiným důvodem bylo vyřazení samotnými organizátory trhu s cílem zachovat či zvýšit transparentnost a atraktivnost trhu.

Výše uvedená specifika formovala také strukturu trhu. Několik málo emisí je dnes aktivně obchodováno institucionálními investory. Tento segment má porovnatelné charakteristiky s obdobnými trhy (viz níže). Kdežto u desítek dalších titulů je vykazován prakticky nulový objem obchodů. Typicky jde právě o společnosti, jejichž původně rozptýlené vlastnictví se již koncentrovalo a jejich dominantní vlastníci pravděpodobně budou časem usilovat o zrušení obchodovatelnosti. Mezi 55 tituly na pražské burze má údajně hlavní akcionář ve 20 % firem více než 90% podíl, v polovině firem pak největší akcionář drží majoritu a může firmu zcela ovládat (tato míra koncentrace řadí ČR na přední příčky v Evropě). V případě této skupiny titulů kapitálový trh neplní svoji cenově informační roli, akciové kurzy nemusí odrážet fundamentální hodnoty cenných papírů.

Z níže uvedeného přehledu vyplývá extrémní rozdíl v likviditě dvou segmentů trhu a především zanedbatelná aktivita u druhé skupiny (pro možnost porovnání jsou objemy obchodů relativizované vzhledem k tržní kapitalizaci).

Tabulka 1: Likvidita Top 8 akciových titulů (roční obrat / tržní kapitalizace)

	ČR	Rakousko	Maďarsko	Polsko	Dánsko	Finsko
2004	0,58	0,77	0,54	n.a.	0,93	1,38
2003	0,50	0,57	0,60	0,78	1,53	n.a.
2002	0,54	0,57	0,57	0,78	0,94	n.a.
2001	0,51	0,77	0,53	1,04	0,92	n.a.

Zdroj: Burzy, MAO

Tabulka 2: Likvidita ostatních titulů (roční obrat / tržní kapitalizace)

	ČR	Rakousko	Maďarsko	Polsko	Dánsko	Finsko
2004	0,02	0,32	0,14	n.a.	0,47	0,50
2003	0,01	0,25	0,15	0,39	0,25	n.a.
2002	0,01	0,23	0,17	0,37	0,40	n.a.
2001	0,04	0,41	0,27	0,55	0,58	n.a.

Zdroj: regulované trhy, KCP

Dědictví vysokého počtu „pasivních“ drobných akcionářů a kotovaných cenných papírů dodnes určuje charakter trhu, jeho dozoru a regulatorního rámce, který se v nestandardní míře musí vypořádávat s otázkou ochrany drobných investorů v případě povinných nabídek převzetí, např. v důsledku koncentrace vlastnictví či zrušení registrace emise. Výše uvedené jsou podstatné argumenty pro zachování specifické právní úpravy v souvisejících oblastech.

Ustanovení se ve shodě s požadavky čl. 5 směrnice doplňuje o povinnost nabídnout vždy alternativně peněžité protiplnění, pokud nejsou cenné papíry nabízené jako protiplnění dostatečně likvidní nebo pokud nabízející v době závaznosti nabídky převzetí sám nabyl významné množství účastnických cenných papírů za peněžité protiplnění. Vypouští se dále ustanovení o výpočtu průměrné ceny z cen evidovaných Střediskem cenných papírů.

Podle navrhovaného znění nebude již tzv. prémiová cena tvořit dolní hranici pro cenu nabízenou v povinné nabídce převzetí, bude pouze nutné k této ceně přihlédnout. Důvodem pro tuto změnu je, že základním principem navrhované úpravy je stanovení přiměřené ceny posudkem znalce, ze které vyplývá možnost korekce transakční ceny, a to nejen směrem nahoru, ale i dolů.

K § 183d odst. 1 až 6:

V současné době se úprava nabídek převzetí použije pouze tehdy, pokud je cílová společnost společností podle českého práva. Směrnice však za hlavní hraniční určovatel považuje skutečnost, kde jsou účastnické cenné papíry přijaty k obchodování na regulovaném trhu. Může tak dojít ke dvěma novým situacím, pro které návrh zavádí pojem „nabídka převzetí s cizím prvkem“.

Českou právní úpravou se mohou řídit i nabídky převzetí, kde cílovou společností je společnost se sídlem v jiném členském státě, pokud budou její cenné papíry přijaty k obchodování na regulovaném trhu v ČR. Česká národní banka musí mít patřičné nástroje k dozoru nad plněním povinností při takových nabídkách převzetí.

Dále může dojít k situaci, kdy se nabídka převzetí, jejímž předmětem jsou cenné papíry cílové společnosti se sídlem v ČR bude řídit zahraničním právem, protože jsou její cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu v jiném členském státě.

Oba tyto případy zachycuje odstavec 1 navrženého § 183d.

Směrnice zvolila techniku určení rozhodného práva podle příslušného dozorčího úřadu; tuto techniku respektují následující ustanovení návrhu zákona.

Na uvedenou změnu navazuje i změna § 7a zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu.

K § 183d odst. 7 až 9:

Do § 183d jsou dále zařazena ustanovení o uznávání nabídek převzetí provádějící čl. 6 odst. 2 pododstavec 2 směrnice. Česká národní banka neschvaluje, tj. bez dalšího uznává pouze ty nabídky převzetí, které jsou v jiném členském státě výslovně schváleny příslušným dozorovým úřadem. Nabídky, které jsou v jiném členském státě uveřejňovány bez procedury schválení, Česká národní banka schvaluje.

K § 183e odst. 3

Navrhovatel je povinen informovat Českou národní banku o záměru učinit nabídku převzetí nebo o vniku povinnosti učinit nabídku převzetí. Je logické, aby se povinnost uveřejnění vztahovala rovněž na obě tyto skutečnosti, dosavadní znění však povinnost uveřejnit vznik povinnosti učinit nabídku převzetí opomíjelo.

K § 183e odst. 4

Je nutné změnit současnou nepřesnou formulaci, která byla způsobena chybným překladem rakouské předlohy. Současná formulace stanovuje podmínku, podle níž je třeba předmětné informace uveřejnit, jen jestliže lze očekávat, že spekulace mohou mít vliv na přípravu nabídky nebo na koupi účastnických cenných papírů. Ustanovení však nemá chránit navrhovatele, ale naopak trh s předmětným účastnickým cenným papírem. Proto se navrhuje zrušit slova „a lze očekávat, že mohou mít vliv na její přípravu nebo na koupi účastnických cenných papírů“.

K § 183e odst. 6:

Zrušením slov „lze očekávat, že mohou mít vliv na její přípravu nebo na následnou koupi akcií“ se text uvede do souladu s § 183e odst. 4.

Dále se navrhuje doplnit a upřesnit vymezení povinných subjektů v souladu s § 183a odst. 11 v poslední větě tohoto ustanovení – povinnost doručit České národní bance stanovisko k nabídce převzetí se doplňuje i vůči členům dozorčí rady cílové společnosti.

K § 183e odst. 7 a 8:

Stávající znění je velmi nepřehledné, proto se odstavec 7 se rozděluje na tři odstavce.

Odstavec 7 řeší lhůtu pro předložení žádosti – nedochází ke změně oproti současnému textu.

Odstavec 8 řeší náležitosti žádosti – nedochází ke změně oproti současnému textu.

K § 183e odst. 9 a 10:

Navrhuje se změna zákonného textu tak, aby došlo k upřesnění forem správních aktů vydávaných Českou národní bankou v rámci řízení o udělení souhlasu s nabídkou převzetí. Slovo „uložit“ se nahrazuje slovem „vyzvat“, protože se v tomto případě svou povahou nejedná o rozhodnutí, ale o procesní výzvu. Text je třeba změnit tak, aby bylo zjevné, že se jedná o procesní výzvu (úkon ve správním řízení) a nikoliv o rozhodnutí či procesně neukotvené „stanovisko“. Doplňuje se písmeno d), které umožňuje České národní bance před zamítnutím žádosti poskytnout žadateli prostor pro její opravu.

K § 183e odst. 11:

Z důvodu přehlednosti se písmeno b) rozděluje na dvě písmena. Dále je nutné dát text ustanovení do souladu se změněným textem v odstavcích 10 a 11.

K § 183e odst. 13:

Současná právní úprava požaduje uveřejnění znaleckého posudku shodným způsobem jako u nabídky převzetí (obligatorně v jednom celostátně distribuovaném deníku), což v případě rozsáhlých znaleckých posudků nelze provést. Navrhovaná změna upřesňuje způsob jeho uveřejnění.

K § 183e odst. 14:

Text tohoto ustanovení je nutné dát do souladu s textem odstavců 10 a 11.

K § 183e odst. 16:

Navržený odstavec představuje implementaci čl. 5 odst. 4 pododstavce 3 směrnice o nabídkách převzetí, který stanoví, že každé rozhodnutí dozorčího orgánu o úpravě spravedlivé ceny musí být odůvodněno a zveřejněno.

K § 183f odst. 1:

Současná formulace nepočítá se souběhem dobrovolné a povinné nabídky převzetí nebo více povinných nabídek převzetí, které tak nesprávně staví do pozice konkurenčních nabídek převzetí. Z toho důvodu se upřesňuje, co není konkurenční nabídkou převzetí.

K § 183f odst. 3 a 4:

Nahrazením slov „hodlá zvýšit“ slovem „zvyšuje“ dojde ke zpřesnění textu tohoto ustanovení. Zákaz prodat účastnické cenné papíry získané na základě nabídky převzetí přijetím konkurenční nabídky převzetí se vztahuje na všechny navrhovatele. Současné znění ustanovení ho však vztahuje pouze na navrhovatele, který zvyšuje cenu původní nabídky převzetí v době závaznosti konkurenční nabídky. Z toho důvodu se zákaz prodeje přesouvá do nového odstavce 4.

K § 183g odst. 1:

Toto ustanovení se mění tak, že se osoby, které by byly oprávněny přijmout nabídku převzetí, kterou povinná osoba v rozporu se zákonem neučinila, mohou domáhat uzavření smlouvy po dobu 4 let a nikoliv jen po dobu šesti měsíců. Důvodem pro tuto změnu je posílení ochrany minoritních akcionářů, kteří nemají možnost dozvědět se, že jiné osobě vznikla povinnost učinit nabídku převzetí. Praxe ukazuje, že šest měsíců je jako lhůta pro hájení jejich práv příliš restriktivní, protože „utajit“ povinnost učinit nabídku převzetí před minoritními akcionáři po tuto dobu (a i po dobu mnohem delší) není obtížné.

K § 183g odst. 2:

Ustanovení se doplňuje tak, aby se sankce vztahovaly také na osoby jednající s navrhovatelem ve shodě, a dále se odstraňují stávající výkladové nejasnosti současné právní úpravy ohledně délky trvání sankční ztráty hlasovacích práv. Vzhledem k totožnému normativnímu významu věty druhé a čtvrté tohoto ustanovení se navrhuje vypustit věta čtvrtá.

K § 183g odst. 3:

Odstraňují se výkladové nejasnosti současné právní úpravy ohledně osob postižených zakotvenými sankcemi.

K § 183g odst. 5:

Změna navazuje na zrušení platného § 183b odst. 14.

K § 183i:

V návaznosti na znění směrnice o nabídkách převzetí dochází ke změně podmínek pro výkup účastnických cenných papírů. Odstavec 4 § 183i se mění v návaznosti na odstavce 2 téhož ustanovení.

Změny v odstavci 3 a 5 mají legislativně technický charakter.

K § 183i odst. 2 a § 183j:

Uvedené změny vyplývají ze skutečnosti, že při squeeze-outu nemusí být vždy výše protiplnění určena znaleckým posudkem. Takovým případem je např. postup podle nového § 183m odst. 2, kdy výkup účastnických cenných papírů navazuje na nabídku převzetí a cena podle takové nabídky převzetí se považuje za přiměřené protiplnění.

K § 183m:

Novelizace § 183m představuje implementaci čl. 15 odst. 5 směrnice o nabídkách převzetí. Směrnice členským státům ukládá, aby byla zaručena spravedlivá cena. Tato cena má mít stejnou podobu jako protiplnění nabídnuté v nabídce nebo má být ve formě hotovosti. Členské státy mohou stanovit, že protiplnění v hotovosti musí být alespoň alternativně nabídnuto v každém případě. Po dobrovolné nabídce převzetí se podle směrnice protiplnění navržené v nabídce považuje za spravedlivé, pokud přijetím nabídky její předkladatel získal cenné papíry představující nejméně 90% základního kapitálu spojeného s hlasovacími právy obsaženého v nabídce. Po povinné nabídce se protiplnění v ní navržené považuje za spravedlivé.

K § 183n:

Toto ustanovení implementuje čl. 15 odst. 4 směrnice, podle nějž v případě, kdy předkladatel nabídky hodlá uplatnit právo výkupu účastnických cenných papírů, je tak povinen učinit do tří měsíců od konce lhůty pro přijetí nabídky stanovené v čl. 7.

K § 183o:

Toto ustanovení upravuje institut „sell-out“ - odkoupení účastnických cenných papírů na žádost menšinového akcionáře. Jestliže proběhla nabídka převzetí týkající se kótovaných účastnických cenných papírů a navrhovatel získal cenné papíry v rozsahu podle § 183i odst. 1, může menšinový akcionář do tří měsíců od konce závaznosti nabídky převzetí navrhovatele vyzvat, aby od něj jeho účastnické cenné papíry odkoupil. Navrhovatel je poté povinen učinit tomuto akcionáři (žadateli) návrh smlouvy o úplatném převodu účastnických cenných papírů. Zákon stanoví, jaké podmínky musí takový návrh splňovat a řeší situaci, kdy by navrhovatel svému závazku vůči žadateli nedostál. Význam institutu sell-out spočívá, kromě obecného zajištění možnosti ukončit investici v cílové společnosti, pokud dojde k podstatné změně okolností, též v tom, že je pro ty akcionáře, kteří nebudou ochotni akceptovat nabídku převzetí, zárukou, že po skončení závaznosti nabídky převzetí nezůstanou v roli nevýznamné minority bez možnosti prodat své účastnické cenné papíry. Institut odkoupení na žádost menšinového akcionáře tak snižuje tlak na menšinové akcionáře v průběhu nabídky převzetí. Jako protipól získává navrhovatel pro případ úspěchu nabídky převzetí možnost výkupu účastnických cenných papírů (vytěsnění, squeeze out).

K § 184:

Jedná se o změnu, která je nezbytná k tomu, aby navrhovatel ani cílová společnost nebyly zatěžováni nabídkou převzetí neúměrně dlouho. Proto se umožňuje svolat valnou hromadu v kratší lhůtě.

K § 369a:

V návaznosti na zavedení souhrnného referenčního odkazu do § 1 obchodního zákoníku se navrhuje vypustit odkaz na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích.

K přechodným ustanovením:

Tato část návrhu obsahuje v bodě 1 nezbytné přechodné ustanovení pro stanovení příslušného dozorčího úřadu, bod 2 se týká pravidla breakthrough (pravidla průlomu).

K novelizaci zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Parlament v současné době projednává vládní návrh zákona o změně zákonů v souvislosti se sjednocováním dozoru nad finančním trhem. Rozpočtový výbor Poslanecké sněmovny schválil na svém jednání dne 22. listopadu 2005 komplexní pozměňovací návrh tohoto zákona, který se stal podkladem pro jeho projednávání v 2. a 3. čtení v Poslanecké sněmovně. Na základě tohoto návrhu by měl být název zákona č. 15/1998 Sb. změněn na „zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů“. Zároveň by tímto zákonem měla být zrušena dnem jeho účinnosti Komise pro cenné papíry a dosavadní působnost Komise vyplývající ze zákonů a dalších právních předpisů by měla přejít na Českou národní banku.

K § 7a:

Novelizace je nezbytná z důvodu změn vyplývajících z úpravy v § 183d odst. 1 až 6 obchodního zákoníku.

K novelizaci zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů

K § 118 odst. 3:

Rozšiřuje se množství náležitostí, které musí obsahovat výroční nebo konsolidovaná výroční zpráva emitenta kótovaného cenného papíru. Tato změna transponuje požadavek čl. 10 odst. 2 směrnice.

K části čtvrté

Účinnost navrhované právní úpravy se navrhuje stanovit od prvním dnem třetího měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

V Praze dne 15. února 2006

předseda vlády

místopředseda vlády a ministr spravedlnosti