Úvod
Základní lidské právo - právo na život - je předpokladem všech ostatních lidských
práv a svobod. Každá počatá lidská bytost má právo na život. Toto právo má být chráněno
zákonem od okamžiku početí po přirozenou smrt.
Ústava České republiky v Listině základních práv a svobod (čl. 6, 7), jež je její
integrální součástí, deklaruje právo každého člověka na život a ochranu lidského života již
před narozením. Tato ustanovení našeho právního řádu jsou v plném souladu s dalšími
standardy lidských práv, obsaženými ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace
spojených národů, Deklaraci práv dítěte, Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod,
jakož i Úmluvě o právech dítěte přijaté 20. listopadu 1989 a ratifikované Českou republikou.
Právo počatého dítěte narodit se zohledňuje už preambule Deklarace práv dítěte a
Úmluva o právech dítěte, přijatých Valným shromážděním OSN, ve znění „dítě z důvodu své
fyzické a duševní nezralosti potřebuje osobní záruky a péči, včetně přiměřené právní
ochrany, před i po narození“. Vyspělá legislativa vždy ctila a ctí základní zásadu právního
řádu civilizované společnosti, že zvýšenou ochranu práva je zapotřebí poskytnout především
slabším a zranitelnějším, v tomto případě tedy počatému dítěti (nasciturovi) a jeho matce.
Vzhledem ke stále citlivějšímu vnímání nutnosti ochrany menšin a zranitelných skupin
společnosti je nezbytné, aby se český stát plně přihlásil k nejvlastnější lidské povinnosti –
k zajištění ochrany života lidského jedince – a to již před narozením.
Dosavadní stav a nová právní úprava
Dosud platný zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství (UPT), a vyhláška
Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb. jsou v přímém
rozporu jak s Ústavou ČR, jmenovitě Listinou základních práv a svobod, tak také
s mezinárodně přijatými právními normami vyšší právní moci.
Platná právní úprava, která umožňuje umělý potrat do dvanáctého týdne těhotenství
zásadně bez omezení, porušuje první a základní lidské právo – právo na život, neboť
usmrcením lidské bytosti diskriminuje nejslabší jedince lidské společnosti, a to nehumánním
způsobem .
Platná právní úprava nijak nereflektuje současné vědecké poznání týkající se počátku
života lidského jedince, které počátek života jednoznačně staví do okamžiku splynutí jader
mužské a ženské pohlavní buňky, tedy do okamžiku početí.
Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb., v ú. z., lze po uplynutí
dvanáctého týdne těhotenství usmrtit počaté dítě také z důvodu „ohrožení zdravého vývoje
plodu“ nebo jestliže šlo o „geneticky vadný vývoj plodu“, a to až do dvacátého čtvrtého týdne
těhotenství. Nehledě na to, že tato vyhláška je protiprávní, neboť jde nad rámec zákona
66/1986 Sb., je navíc jednoznačně eugenická. Místo aby s přiměřenými prostředky byla
počatému dítěti poskytnuta přiměřená zdravotnická péče, je i pouhé podezření na onemocnění
či zdravotní postižení důvodem pro jeho legální usmrcení. Na matky, které své dítě nechtějí
nechat usmrtit, ale chtějí se o ně starat, je často vyvíjen značný společenský tlak. Usmrcení
počatého dítěte, u něhož je podezření na vrozenou vadu, je dnes společensky chápáno jako
povinnost „odpovědné matky“. Tento trend je po zkušenostech s různými eugenickými
programy společensky nesmírně nebezpečný.
Důvody, které vedly k legalizaci umělých potratů za protiprávního totalitního režimu
v naší zemi byly především sociální a politické. Umělé potraty jako první na světě legalizoval
bolševický režim v sovětském Rusku, proslulý masovým porušováním lidských práv.
Hluboké pohrdání lidským životem z doby protiprávního komunistického režimu mělo svůj
důsledek i ve vztahu k počaté lidské bytosti, čehož je výrazem právě zákon č. 66/1986 Sb., o
umělém přerušení těhotenství, a vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické
republiky č. 75/1986 Sb.
Dnes platný zákon o umělém přerušení těhotenství je často prezentován jako služba
ženám. Je důležité připomenout, že praxe tomuto pojetí zcela neodpovídá. Ženy často
podstupují potrat proti své vůli. Jsou k tomu ať přímo či nepřímo nuceny svým okolím.
Bezpráví na počatých dětech v České republice má za následek každoroční ztrátu
několika desítek tisíc lidských životů. Jen za období po listopadu 1989 bylo podle totalitního
potratového zákona násilně zbaveno života více než 743.000 dětí v různých prenatálních
stádiích. Podle oficiální statistiky bylo za posledních pět let umělým potratem usmrceno
180.634 dětí. Ročně se tak zbavuje života průměrně 35.000 počatých dětí.
Narození dítěte je prvním lidským právem a je nemyslitelné, aby stát nejenže byl
v otázce umělých potratů v pasivní pozici, ale usmrcování nasciturů ve státních zařízeních
dokonce aktivně vykonával a větší část nákladů financoval ze zdravotního pojištění.
Zrušením zákona č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství, a vyhlášky
Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb. se zamezí
dosavadnímu legálnímu, avšak v podstatě neomezenému usmrcování bezmocných lidských
bytostí a zároveň se tím realizuje účinná zákonná ochrana života počatých dětí. Přitom
institut tzv. krajní nouze, definovaný především v § 14 trestního zákona (v případě ohrožení
života ženy), zůstává jako výjimečný důvod umělého potratu touto novou právní úpravou
nedotčen. Výjimečným důvodem umělého potratu je i prokázané znásilnění ženy.
Sociální a jiné dopady nové právní úpravy
Přestože jsou neustále medializovány ničím nepodložené obavy, že zabezpečení
základního práva na život člověku od početí by mohlo vést k drastickému nárůstu kriminality
a ohrožení zdraví matek čekajících dítě, neexistuje k tomuto závěru žádný hodnověrný důvod.
Z okolních států poskytla plnou ochranu člověku od početí Polská republika a její
orgány v trestném řízení neregistrují v žádném případě výše zmiňované obavy. Z dotazu na
ministra vnitra České republiky Stanislava Grosse navíc vyplývá, že ani tzv. „potratová
turistika“ směrem k nám prakticky neexistuje. Pokud nebudou k dispozici podložené
argumenty, nelze k těmto obavám přistupovat jinak než k jako k úmyslně zkreslujícím
fabulacím.
Jiří Karas v.r. Jan Kasal v.r.
Petr Pleva v.r. Josef Vícha v.r.
Michaela Šojdrová v.r. Jan Škopík v.r.
Ludvík Hovorka v.r. Jan Grůza v.r.
Tomáš Kvapil v.r.
K článku I.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům je nutné zákon č. 66/1986 Sb. pro rozpor
s ústavním pořádkem a mezinárodním závazkem, podle Mezinárodního paktu o občanských a
politických právech, beze zbytku zrušit.
K čl. II.
Současně se zákonem č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, je třeba zrušit i
prováděcí vyhlášku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb.,
v úplném znění.
K čl. III.
- Dosavadní termíny „vyvolání potratu nebo usmrcení plodu“ se vhledem k tomu, že se
vždy jedná o lidský život, ač před narozením, a z důvodu sjednocení terminologie
v českém právním řádu, mění na: „usmrcení počatého, ale dosud nenarozeného dítěte“.
Skutečnost, že dítě není dosud narozené, má význam pro odlišení trestných činů podle
ust. § 227-228 trestního zákona a trestného činu vraždy, resp. vraždy novorozeného dítěte
matkou, ve smyslu ust. § 219, 220 trestního zákona, neboť trestných činů podle ust. §
219, 220 je možné se dopustit až od začátku porodu. Tento přesnější termín přiléhavě
vyjadřuje skutečnost, že se jedná o život člověka a byl součástí platného práva v naší
zemi již od roku 1811 v ust. § 22 Obecného zákoníku občanského. Z toho důvodu se
takto mění i název trestných činů uvedený v nadpisu ust. § 227, 228 a 229 trestního
zákona a znění těchto ustanovení.
- Namísto „své těhotenství sama uměle přerušila“ se vkládá „ sama usmrtila své
počaté, ale dosud nenarozené dítě“. Za počaté, ale dosud nenarozené dítě ženy se
považuje dítě, které bylo počato přirozenou cestou i případy tzv. umělého oplození.
- Ze shodných důvodů jako v bodech 1. - 3. se namísto „aby jí bylo uměle přerušeno
těhotenství“ vkládá: "aby bylo usmrceno její počaté, ale dosud nenarozené dítě". Část
ustanovení: „jinak než způsobem přípustným podle zákonných předpisů o umělém
přerušení těhotenství“, se z důvodu zrušení zákona č. 66/1986 Sb. vypouští. Usmrcení
počatého, ale dosud nenarozeného dítěte je z důvodů uvedených v obecné části nadále
přípustné jen z krajního důvodu – speciálního případu krajní nouze - ohrožení života
matky v přímé souvislosti s lékařským zákrokem směřujícím k záchraně jejího života, a
jestliže není možné při vynaložení veškerého možného úsilí úmrtí počatého, ale dosud
nenarozeného dítěte v daném případě předejít. Jakýkoliv jiný zákrok pouze za účelem
usmrcení počatého, ale dosud nenarozeného dítěte (interrupce) je nedovoleným útokem
proti lidskému životu a je nepřípustný.
- Vedle změny dikce ust. § 228 odst. 1 na: „usmrtí její počaté, ale dosud nenarozené dítě“ se
přidává možnost uložit trest odnětí svobody pod 1 rok, a současně se nově umožňuje
uložit samostatný trest zákazu činnosti, namísto trestu odnětí svobody, ve smyslu ust. §
49, 50 trestního zákona.
- Z výše uvedených důvodů (bod 1.-3.) se mění i dikce ust. § 228 odst. 3.
- Vedle změny dikce "své těhotenství sama uměle přeruší" na " která své počaté, ale dosud
nenarozené dítě sama usmrtí" v novém odst. 1 zůstává zachována zásada, že těhotná žena,
která své počaté, ale dosud nenarozené dítě usmrtí sama nebo jiného o to požádá nebo mu
to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.
- V novém odst. 2 ust. § 229 je stanovena beztrestnost jednání lékaře, který způsobil úmrtí
počatého, ale dosud nenarozeného dítěte v přímé souvislosti s lékařským zákrokem
z krajního důvodu záchrany života matky a nebylo-li možné při vynaložení veškerého
možného úsilí úmrtí počatého, ale dosud nenarozeného dítěte v daném případě předejít.
Jedná se o specielní případ krajní nouze ve smyslu ust. § 14 trestního zákona.
- V novém odst. 3 ust. § 229 se používá upuštění od potrestání podle § 24, poněvadž početí
po znásilnění znamená pro ženu vážné psychické trauma a může jí způsobit trvalé
následky.
Závěr
Tento návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a
s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Realizace zákona si
nevyžádá mimořádné výdaje ze státního rozpočtu.
- 2 -
PLATNÉ ZNĚNÍ
částí zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů,
s vyznačením navrhovaných změn
ČÁST PRVNÍ
HLAVA OSMÁ
Společná ustanovení
§ 89
(7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví
a) zmrzačení,
b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,
c) ochromení údu,
d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,
e) poškození důležitého orgánu,
f) zohyzdění,
g)
vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,
g) usmrcení počatého, ale dosud nenarozeného dítěte,
h) mučivé útrapy, nebo
ch) delší dobu trvající porucha zdraví.
ČÁST DRUHÁ
HLAVA SEDMÁ
Trestné činy proti životu a zdraví
Nedovolené přerušení těhotenství
Usmrcení počatého, ale dosud nenarozeného dítěte
§ 227
(1)
Kdo těhotné ženě pomáhá nebo ji svede k tomu, aby
a) své těhotenství sama uměle přerušila, nebo
b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby jí bylo
těhotenství uměle přerušeno jinak než způsobem přípustným
podle zákonných předpisů o umělém přerušení těhotenství,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(1) Kdo těhotné ženě pomáhá nebo ji svede k tomu, aby
a) usmrtila své počaté, ale dosud nenarozené dítě, nebo
b) jiného požádala nebo jinému dovolila, aby bylo usmrceno její počaté, ale dosud nenarozené dítě,
bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
§ 228
(1)
Kdo se souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její
těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákonných
předpisů o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán
odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(1) Kdo se souhlasem těhotné ženy usmrtí její počaté, ale dosud nenarozené dítě, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,
a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch,
b) páchá-li čin uvedený v odstavci 1 soustavně, nebo
c) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
(3)
Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo bez souhlasu těhotné
ženy uměle přeruší její těhotenství.
(3) Stejně jako v odstavci 2 bude potrestán, kdo bez souhlasu těhotné ženy usmrtí její počaté, ale dosud nenarozené dítě.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt.
§ 229
Těhotná žena, která své těhotenství sama uměle
přeruší nebo jiného o to požádá nebo mu to dovolí, není pro
takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a
pomocníkovi.
(1) Těhotná žena, která své počaté, ale dosud nenarozené dítě sama usmrtí, nebo jiného o to požádá nebo mu to dovolí, není pro takový čin trestná, a to ani podle ustanovení o návodci a pomocníkovi.
(2) Nejde o trestný čin podle § 227 a § 228, pokud k úmrtí počatého, ale dosud nenarozeného dítěte dojde v přímé souvislosti s lékařským zákrokem směřujícím k záchraně života matky a nebylo-li možné při vynaložení veškerého možného úsilí úmrtí počatého, ale dosud nenarozeného dítěte v daném případě předejít.
(3) Pokud dojde k trestnému činu podle §§ 227 a 228 kvůli tomu, že k početí dítěte došlo na základě prokázaného znásilnění (§ 241), soud od potrestání upustí (§ 24).