Důvodová zpráva k Novela z. o umělém přeruš. těhotenství

Úvod

Základní lidské právo - právo na život - je předpokladem všech ostatních lidských práv a svobod. Každá počatá lidská bytost má právo na život. Toto právo má být chráněno zákonem od okamžiku početí po přirozenou smrt.⁠​​​‌‌‌​​‌‌​‌‌​​​⁠

Ústava České republiky v Listině základních práv a svobod (čl. 6, 7), jež je její integrální součástí, deklaruje právo každého člověka na život a ochranu lidského života již před narozením. Tato ustanovení našeho právního řádu jsou v plném souladu s dalšími standardy lidských práv, obsaženými ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů, Deklaraci práv dítěte, Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, jakož i Úmluvě o právech dítěte přijaté 20. listopadu 1989 a ratifikované Českou republikou.

Právo počatého dítěte narodit se zohledňuje už preambule Deklarace práv dítěte a

Úmluva o právech dítěte, přijatých Valným shromážděním OSN, ve znění „dítě z důvodu své fyzické a duševní nezralosti potřebuje osobní záruky a péči, včetně přiměřené právní ochrany, před i po narození“. Vyspělá legislativa vždy ctila a ctí základní zásadu právního řádu civilizované společnosti, že zvýšenou ochranu práva je zapotřebí poskytnout především slabším a zranitelnějším, v tomto případě tedy počatému dítěti (nasciturovi) a jeho matce.

Vzhledem ke stále citlivějšímu vnímání nutnosti ochrany menšin a zranitelných skupin společnosti je nezbytné, aby se český stát plně přihlásil k nejvlastnější lidské povinnosti – k zajištění ochrany života lidského jedince – a to již před narozením.

Dosavadní stav a nová právní úprava

Dosud platný zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství (UPT), a vyhláška

Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb. jsou v přímém rozporu jak s Ústavou ČR, jmenovitě Listinou základních práv a svobod, tak také s mezinárodně přijatými právními normami vyšší právní moci.

Platná právní úprava, která umožňuje umělý potrat do dvanáctého týdne těhotenství zásadně bez omezení, porušuje první a základní lidské právo – právo na život, neboť usmrcením lidské bytosti diskriminuje nejslabší jedince lidské společnosti, a to nehumánním způsobem .

Platná právní úprava nijak nereflektuje současné vědecké poznání týkající se počátku života lidského jedince, které počátek života jednoznačně staví do okamžiku splynutí jader mužské a ženské pohlavní buňky, tedy do okamžiku početí.

Podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 75/1986 Sb., v ú. z., lze po uplynutí dvanáctého týdne těhotenství usmrtit počaté dítě také z důvodu „ohrožení zdravého vývoje plodu“ nebo jestliže šlo o „geneticky vadný vývoj plodu“, a to až do dvacátého čtvrtého týdne těhotenství. Nehledě na to, že tato vyhláška je protiprávní, neboť jde nad rámec zákona

66/1986 Sb., je navíc jednoznačně eugenická. Místo aby s přiměřenými prostředky byla počatému dítěti poskytnuta přiměřená zdravotnická péče, je i pouhé podezření na onemocnění či zdravotní postižení důvodem pro jeho legální usmrcení. Na matky, které své dítě nechtějí nechat usmrtit, ale chtějí se o ně starat, je často vyvíjen značný společenský tlak. Usmrcení počatého dítěte, u něhož je podezření na vrozenou vadu, je dnes společensky chápáno jako povinnost „odpovědné matky“. Tento trend je po zkušenostech s různými eugenickými programy společensky nesmírně nebezpečný.

Důvody, které vedly k legalizaci umělých potratů za protiprávního totalitního režimu v naší zemi byly především sociální a politické. Umělé potraty jako první na světě legalizoval bolševický režim v sovětském Rusku, proslulý masovým porušováním lidských práv.

Hluboké pohrdání lidským životem z doby protiprávního komunistického režimu mělo svůj důsledek i ve vztahu k počaté lidské bytosti, čehož je výrazem právě zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a vyhláška Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb.

Dnes platný zákon o umělém přerušení těhotenství je často prezentován jako služba ženám. Je důležité připomenout, že praxe tomuto pojetí zcela neodpovídá. Ženy často podstupují potrat proti své vůli. Jsou k tomu ať přímo či nepřímo nuceny svým okolím.

Bezpráví na počatých dětech v České republice má za následek každoroční ztrátu několika desítek tisíc lidských životů. Jen za období po listopadu 1989 bylo podle totalitního potratového zákona násilně zbaveno života více než 743.000 dětí v různých prenatálních stádiích. Podle oficiální statistiky bylo za posledních pět let umělým potratem usmrceno

180.634 dětí. Ročně se tak zbavuje života průměrně 35.000 počatých dětí.

Narození dítěte je prvním lidským právem a je nemyslitelné, aby stát nejenže byl v otázce umělých potratů v pasivní pozici, ale usmrcování nasciturů ve státních zařízeních dokonce aktivně vykonával a větší část nákladů financoval ze zdravotního pojištění.

Zrušením zákona č. 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství, a vyhlášky

Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 75/1986 Sb. se zamezí dosavadnímu legálnímu, avšak v podstatě neomezenému usmrcování bezmocných lidských bytostí a zároveň se tím realizuje účinná zákonná ochrana života počatých dětí. Přitom institut tzv. krajní nouze, definovaný především v § 14 trestního zákona (v případě ohrožení života ženy), zůstává jako výjimečný důvod umělého potratu touto novou právní úpravou nedotčen. Výjimečným důvodem umělého potratu je i prokázané znásilnění ženy.

Sociální a jiné dopady nové právní úpravy

Přestože jsou neustále medializovány ničím nepodložené obavy, že zabezpečení základního práva na život člověku od početí by mohlo vést k drastickému nárůstu kriminality a ohrožení zdraví matek čekajících dítě, neexistuje k tomuto závěru žádný hodnověrný důvod.

Z okolních států poskytla plnou ochranu člověku od početí Polská republika a její orgány v trestném řízení neregistrují v žádném případě výše zmiňované obavy. Z dotazu na ministra vnitra České republiky Stanislava Grosse navíc vyplývá, že ani tzv. „potratová turistika“ směrem k nám prakticky neexistuje. Pokud nebudou k dispozici podložené argumenty, nelze k těmto obavám přistupovat jinak než k jako k úmyslně zkreslujícím fabulacím.

Jiří Karas v.r.Jan Kasal v.r.

Petr Pleva v.r.Josef Vícha v.r.

Michaela Šojdrová v.r.Jan Škopík v.r.

Ludvík Hovorka v.r.Jan Grůza v.r.

HLAVA OSMÁ

Společná ustanovení

§ 89

(7) Těžkou újmou na zdraví se rozumí jen vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. Za těchto podmínek je těžkou újmou na zdraví a) zmrzačení, b) ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti, c) ochromení údu, d) ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, e) poškození důležitého orgánu, f) zohyzdění, g) vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,

ČÁST DRUHÁ