-
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2004
IV. volební období
___________________________________________________________
634
Návrh
poslanců Evy Dundáčkové a dalších
na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
Zákon
ze dne…………2003
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl. I
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákon č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č.476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb.,se v § 175o za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Do obvyklé ceny majetku (čisté hodnoty dědictví) v době smrti zůstavitele se nezapočítávají nevypořádané majetkové podíly podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
Čl. II
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
D ů v o d o v á z p r á v a
Obecná ustanovení
Navrhovaná úprava zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, reaguje na dosavadní poznatky v tomto případě v dědickém řízení, kde dochází k započítávání a následně ke zpoplatňování v rámci notářské odměny vneseného majetku osobám (dále jen „oprávněné osoby“), které v době po roce 1948 musely při „vstupu“ do zemědělských družstev odevzdat živý a mrtvý inventář.
Po roce 1989 byl tento majetek oceněn na základě transformačních projektů družstev
podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a následně podle zákona č. 42/1992 Sb.,o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů, vydáván těm oprávněným osobám, které se rozhodly zemědělsky hospodařit. Ostatním oprávněným osobám podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. mohl být vypořádán majetkový podíl po sedmi letech od účinnosti transformačního projektu, pokud se s družstvem nedohodli jinak. Po těchto sedmi letech bylo velké nebezpečí, že oprávněné osoby budou požadovat vypořádání, aby nedošlo k promlčení jejich nároků, a to třeba i žalobou v případě, že povinné právnické nebudou chtít náhrady vypořádat.
Proto byl přijat zákon č. 144/1999 Sb. z 19. 5. 1999, který mimo jiné byl novelou zákona č. 42/1992 Sb. Ten řešil vypořádání nároků oprávněných osob v podstatě náhradním způsobem, a sice vydáváním tzv. majetkových listů. Bylo totiž reálné nebezpečí, že v případě hromadných požadavků na vypořádání oprávněných osob dojde i hromadným žalobám, což by vedlo v konečném důsledku ke konkursům mnoha zemědělských družstev.
Zákon č. 144/1999 Sb. byl napaden návrhem, skupiny poslanců u Ústavního soudu na zrušení tohoto zákona v inkriminované části.
V návrhu bylo konstatováno, že zákon nejen porušuje Listinu základních práv a svobod, ale v podstatě neřeší vypořádání oprávněných osob.
Ústavní soud v podstatě návrhu vyhověl a zákon zrušil nálezem č. 3/2000 Sb. z 1.12. 1999.
Na tuto situaci nakonec musel reagovat Parlament přijetím zákona č. 310/2002 Sb. ze dne 13.6.2002, kde v části šesté upravil zákon č. 42/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, doplněním odstavce 4 v § 13, podle kterého se původní sedmiletá lhůta pro vypořádání majetkových podílů oprávněných osob promlčí za deset let od uplynutí sedmileté lhůty od schválení transformačního projektu.
Tato úprava sice zvyšuje právní jistotu oprávněných osob v tom, že nedojde k promlčení práva na vypořádání, ale zároveň roste nebezpečí, že se vypořádání vůbec nedočkají, protože mnohé z právnických osob mohou dospět do konkursu.
Za této situace však dochází k dalšímu až absurdnímu poškozování oprávněných osob bez ohledu na uvedené zákony. V případě úmrtí oprávněné osoby je požadováno v notářském řízení od dědiců podle výše vneseného majetku do zemědělského družstva a přepočítaného (podle registru členů a oprávněných osob) zaplacení dědické daně a odměny notáře podle výše takového vneseného přepočítaného majetku, který mnohdy činí statisíce korun. A i v případě dědiců první skupiny, která je od daně osvobozena, je požadována odměna notáře, která činí i desetitisíce korun. Dojde-li k úmrtí dalšího dědice, situace se opakuje.
Takto vzniká skutečně absurdní situace, kdy oprávněná osoba nebyla často vůbec vypořádána nebo jen nicotně a její poškozování naopak vzrůstá uvedeným způsobem.
Navržená změna nemá nároky na zvýšení výdajů státního rozpočtu, a příjmová stránka se neznatelně sníží o část daně z příjmů notářů.
Návrh není v rozporu s ústavním pořádkem a s komunitárním právem Evropské unie.