Důvodová zpráva

Úml. K.3 o vzáj. spolupráci mezi cel. správami

Sněmovní tisk: č. 659, 4. volební období

Průběžně zpracováváme a vylepšujeme obsah důvodových zpráv. Tento dokument může mít drobné nedostatky ve formátování — aktivně na nich pracujeme.

Tento dokument obsahuje důvodovou zprávu k návrhu zákona ze sněmovního tisku PSP ČR — záměr zákonodárce a odůvodnění jednotlivých ustanovení.

- 62 -

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

2003

IV. volební období

___________________________________________________________

659

Vládní návrh

ze dne ..........2003,

kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva ze dne 18. prosince 1997 vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami

Předkládací zpráva

pro Parlament České republiky

Úmluva o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen ”Úmluva“) byla podepsána v Bruselu dne 18. prosince 1997. Cílem Úmluvy je zlepšit spolupráci mezi celními správami členských států Evropské unie při předcházení, odhalování, stíhání a trestání porušování celních předpisů a postavit tuto spolupráci na nových principech. V souvislosti s vytvořením jednotného trhu, který je charakterizován volným pohybem zboží, kapitálu, služeb a osob, byl dán větší prostor nezákonným aktivitám, které je třeba účinně potírat.

Celním správám členských států EU je touto Úmluvou umožněno provádět nové formy spolupráce, kterými jsou bezprostřední přeshraniční pronásledování, přeshraniční sledování a skryté vyšetřování.

Úmluva byla schválena na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Spolupráce v celní oblasti je obsažena v hlavě VI SEU ve znění Maastrichtské smlouvy a v článcích 29 a 30 hlavy VI SEU ve znění Amsterodamské smlouvy, která upravuje společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce.

Úmluva nahradí dosud platnou Úmluvu členských států Evropského společenství o poskytování vzájemné pomoci mezi jejich celními správami, která byla podepsána v Římě 7. září 1967 (tzv. Neapolská úmluva z r. 1967), a která pozbude platnosti, jakmile Úmluva vstoupí v platnost. Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů poté, jakmile poslední členský stát ukončí ratifikační proces ve své zemi. Úmluva vytváří předpoklady pro zlepšení vzájemné pomoci mezi celními správami členských zemí EU, přičemž platná ustanovení o justiční právní pomoci ve věcech trestních nejsou Úmluvou dotčena.

Justiční orgány mají při stíhání porušování celních předpisů možnost opřít svou žádost o vzájemnou pomoc buď o ustanovení o právní pomoci justičních orgánů, a nebo o tuto Úmluvu.

Úmluvou nejsou dotčeny povinnosti členských států vyplývající z jiných smluvních dokumentů. Toto se týká rovněž Schengenské prováděcí úmluvy. Zatímco Schengenská prováděcí úmluva předpokládá povinnost bezprostředního přeshraničního pronásledování a přeshraničního sledování, uplatňování těchto forem spolupráce podle Úmluvy není pro smluvní strany povinné. Kromě již uvedených zvláštních forem spolupráce obsahuje Úmluva dále ustanovení o provádění přeshraničního vyšetřování a ustanovení o zřízení společných týmů provádějících vyšetřování, což Schengenská úmluva nepředpokládá.

Jakmile Úmluva vstoupí v platnost, budou členské státy povinny tuto Úmluvu provádět.

Vzhledem k významu mezinárodní spolupráce a té skutečnosti, že Úmluva upravuje v některých svých ustanoveních práva a povinnosti osob a další věci vyhrazené zákonu (hlava IV a VI), je namístě, aby Úmluva byla součástí právního řádu České republiky podle čl. 10 Ústavy. Z těchto důvodů se Úmluva předkládá ke schválení Parlamentu České republiky.

Platná právní úprava působnosti celních orgánů v České republice v současné době neumožňuje celním orgánům uplatňovat ustanovení obsažená v čl. 20 a 21 Úmluvy ve vztahu k zahraničí (s výjimkou SRN, a to na základě platné prezidentské Smlouvy mezi ČR a SRN o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20.dubna 1959 a usnadnění jejího používání z 2.února 2000). Ustanovení, která toto budou umožňovat podle vnitrostátních předpisů, jsou však již zakotvena v návrhu novely zákona č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celní zákon), v § 36a, který zní: „(1) Celník je oprávněn plnit úkoly vyplývající z působnosti celních orgánů na území jiného státu způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou. (2) Celník jiného státu je oprávněn plnit úkoly vyplývající z působnosti celních orgánů na území České republiky způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou.“ Tento zákon by měl vstoupit v platnost dnem 1.5.2004.

Přístup České republiky k Úmluvě plně koresponduje se závazkem České republiky vyplývajícím z čl. 3, 5 a 6 Aktu o přistoupení, ve kterých je stanovena povinnost nových členských států přistoupit k těm smluvním dokumentům, jejichž provádění je nezbytné pro dosažení cílů stanovených Smlouvou o založení Evropských společenství. Závazky vyplývající z ostatních mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, nejsou touto Úmluvou dotčeny.

Přístup k Úmluvě a její provádění nebude mít za následek negativní dopad na státní rozpočet, naopak účinná mezinárodní spolupráce při odhalování nelegálních obchodů by měla minimalizovat celní a daňové úniky.

Komentář k jednotlivým článkům

Úmluvu tvoří preambule a 7 hlav obsahující 35 článků. Součástí je rovněž 9 prohlášení jednotlivých smluvních stran. Dále bylo připojeno společné prohlášení SRN, Itálie a Rakouska. Při uložení listin o přístupu smluvní strany dále učinily prohlášení o druhu a rozsahu práv poskytnutých podle čl. 20.

Č l á n e k 1 - O b l a s t p ů s o b n o s t i

Zde je stanoven rozsah možné spolupráce na základě Úmluvy, která zahrnuje v případech porušení vnitrostátních celních předpisům jak oblast správní pomoci, tj. vzájemnou pomoc při jejich předcházení a odhalování, tak oblast právní pomoci ve věcech trestních, tj. stíhání a trestání takového jednání.

V případech porušení celních předpisů Společenství lze na základě této Úmluvy spolupracovat pouze v oblasti právní pomoci, neboť oblast správní pomoci při odhalování jednání odporujícího celním předpisům Společenství není upravena Úmluvou, ale právními předpisy ES, jako např. nařízením (ES) č. 515/97 o vzájemné administrativní pomoci. Skutečnost, zda je žádost o pomoc podávána v rámci správní nebo právní pomoci, musí z této žádosti jednoznačně vyplývat.

V odstavci 2 se zdůrazňuje, že vzájemná právní pomoc orgánů justice ve věcech trestních zůstává Úmluvou nedotčena. Členským státům nic nebrání v tom, aby uzavíraly bilaterální dohody či multilaterální úmluvy o právní pomoci nebo o správní pomoci, pokud jsou výhodnější, a aby je používaly, pokud již existují.

Č l á n e k 2 - P r a v o m o c i

Vzhledem ke skutečnosti, že pravomoci celních správ v různých členských státech jsou různé, bylo na návrh Rady EU do Úmluvy začleněno ustanovení, podle něhož celní správy v případě spolupráce podle Úmluvy budou působit na základě pravomocí přenesených na ně vnitrostátními předpisy, a tyto zůstávají Úmluvou nedotčeny.

Č l á n e k 3 - V z t a h k e v z á j e m n é p o m o c i j u s t i č n í c h o r g á n ů

Tento článek podává vysvětlení, že Úmluva je použitelná nejen pro celní orgány členských států, ale i pro jejich orgány justice. V rámci trestního vyšetřování porušování vnitrostátních celních předpisů nebo celních předpisů Společenství mohou orgány justice opřít žádost o právní pomoc buď o tuto Úmluvu, nebo o platná ustanovení o právní pomoci v oblasti justice. Toto ustanovení má zajistit, aby bylo možné v trestněprávním přípravném řízením podat a vyřídit žádost mezi celními správami, i když řízení věci je v pravomoci orgánu justice. Závisí na ustanoveních národní legislativy, zda při uplatňování této Úmluvy bude zapojen justiční orgán.

K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2 bude v souvislosti s uložením listin o přístupu u depozitáře Úmluvy učiněno následující prohlášení:

„Česká republika prohlašuje, že vykládá výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 Úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle čl. 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.“

Č l á n e k 4 - V y m e z e n í p o j m ů

Definice „národních celních předpisů“ a „celních předpisů Společenství“ stanoví věcný rozsah působnosti Úmluvy. Úmluva Neapol II je použitelná vždy tehdy, jestliže jednání odporující těmto předpisům je důvodem přeshraniční spolupráce.

„Vnitrostátními celními předpisy“ jsou právní a správní předpisy členského státu, které se týkají neharmonizovaných spotřebních daní a přeshraničního pohybu zboží podléhajícího zákazům, omezením a kontrolám. K nim patří například omamné látky, zbraně, radioaktivní látky, pedofilní materiál nebo extremistický propagandistický materiál.

„Celními předpisy Společenství“ se rozumí soubor předpisů Společenství a příslušných prováděcích předpisů, úpravy tržních řádů v zemědělské oblasti, předpisy k harmonizovaným spotřebním daním a dani z přidané hodnoty. Patří sem rovněž zákazy, omezení a kontroly na základě celních předpisů Společenství. Pokud byly směrnice ES harmonizovány s národním právním řádem, platí také národní předpisy jako celní předpisy Společenství.

Pojem „jednání odporujícího celním předpisů“ Rada EU definuje velmi široce. Spadají pod něj nejen všech formy účasti a pokusy o takové jednání, ale i pouhá účast v příslušné zločinecké organizaci, jakož i praní výnosů vyplývajících z uvedených jednání.

„Vzájemnou pomocí“ ve smyslu Úmluvy se rozumí poskytování pomoci mezi celními správami.

Pojem „celní správa“ je třeba interpretovat ve funkčním smyslu. Zahrnuje všechny orgány členských států, které odpovídají zcela nebo pouze částečně za provádění vnitrostátních celních předpisů nebo celních předpisů Společenství ve smyslu Úmluvy. V ČR jsou to rovněž orgány Policie ČR při realizací zvláštních forem spolupráce podle hlavy IV Úmluvy. Působnost celních orgánů a orgánů Policie ČR podle této Úmluvy bude smluvně upravena po vzájemné dohodě těchto orgánů.

V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 4 odst. 7 učiněno toto prohlášení:

„Česká republika prohlašuje, že pokud jde o spolupráci podle Hlavy IV Úmluvy, rozumí se celními správami rovněž Policie České republiky.“

„Osobními údaji“ jsou ve smyslu Úmluvy všechny informace o určité nebo určitelné fyzické osobě, přičemž osoba se pokládá za určitelnou tehdy, jestliže může být přímo nebo nepřímo identifikována. Údaje o právnických osobách je třeba pokládat pouze tehdy za „osobní údaje“, jestliže lze pomocí nich zjistit konkrétní vztah k určité fyzické osobě zapojené do protiprávního jednání v celním oblasti.

Jako „přeshraniční spolupráce“ je definována výhradně spolupráce mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Spolupráci přes hranice EU s třetími zeměmi nelze realizovat v rámci Úmluvy.

Č l á n e k 5 - Ú s t ř e d n í k o o r d i n a č n í j e d n o t k y

Podle tohoto článku členské státy určí ústřední koordinační jednotku, která odpovídá za koordinaci spolupráce podle Úmluvy a přijetí žádostí o úřední pomoc. Zapojení ústřední koordinační jednotky do celní spolupráce má zajistit řádné řízení a koordinaci opatření v rámci vzájemné pomoci celních správ a optimální využití nových forem celní spolupráce. Tímto je například dožadující orgán zbaven obtíží při hledání místně a věcně příslušného orgánu v dožádaném členském státě.

V ČR bude činnost ústřední koordinační jednotky realizována v rámci Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel.

Spolupráce bude rovněž probíhat s Nejvyšším státním zastupitelstvím na základě připravované koordinační dohody.

Č l á n e k 6 - S t y č n í ú ř e d n í c i

Tento článek předpokládá výměnu styčných úředníků mezi celními správami, nemá však závazný charakter. Rada Evropské unie přikládá zapojení styčných úředníků v oblasti třetího pilíře mimořádný význam v boji se všemi formami mezinárodní kriminality.

Č l á n e k 7 - P o v i n n o s t p r o k á z á n í t o t o ž n o s t i

Tento článek stanoví povinnost pro úředníky, kteří se na základě této Úmluvy zdržují v jiném členském státě, předložit kdykoliv písemné pověření, z něhož vyplývá jejich totožnost a úřední funkce. Tento předpis má zabránit nedorozumění s úředníky nebo občany jiných členských států.

Hlava II – Úřední pomoc na žádost

Č l á n e k 8 - Z á s a d y

Článek stanoví zásadu, že žádosti o poskytnutí pomoci jiných států musí být vyřízeny stejným způsobem a se stejnou intenzitou jako žádosti orgánů vlastního státu. Členské státy při vyřizování žádosti o pomoc jsou povinny v plné míře využít pravomoci, kterými disponují podle vnitrostátních předpisů. K tomu patří i použití donucovacích prostředků.

Zásada, že s žádostmi jiných členských států se nakládá stejně jako s vnitrostátními žádostmi, odpovídá článku 29 SEU pro oblast třetího pilíře, která předpokládá vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti.

Dožádaný orgán je povinen rozšířit tuto pomoc na všechny okolnosti deliktu, které mají pro předmět žádosti jakýkoliv význam.

Č l á n e k 9 - F o r m a a o b s a h ž á d o s t i o ú ř e d n í p o m o c

V tomto článku jsou zakotveny formální předpoklady žádosti o úřední pomoc. Žádosti je třeba podat vždy písemně v úředním jazyku členského státu dožádaného orgánu nebo v jazyku tímto orgánem schváleném. Pouze ve výjimečných případech lze žádosti podat také ústně, ty však musí být následně písemně potvrzeny. Žádosti o úřední pomoc musí obsahovat konkrétní informace, aby se usnadnilo jejich vyřízení.

Č l á n e k 10 - Ž á d o s t i o i n f o r m a c e

Vzájemná pomoc na základě žádosti má dožadujícímu orgánu umožnit, aby na základě informací a k nim se vztahujících materiálů úspěšně uzavřel vyšetřování prováděná ve vlastním státě.

Dožádané orgány jsou povinny při poskytování informací připojit z vlastní iniciativy všechny potřebné materiály, které tvoří základ poskytované informace nebo byly vyhotoveny či získány za účelem vyřízení žádosti.

Po vzájemné dohodě mohou úředníci členského státu získat informace nahlédnutím do písemností, které mají k dispozici orgány jiného členského státu. Přitom je třeba přihlédnout k povinnosti prokázání totožnosti podle článku 7.

Č l á n e k 11 - Ž á d o s t o s l e d o v á n í

Tento článek se týká žádostí o sledování osob, u nichž existuje podezření, že v souvislosti s jednáním porušily jak vnitrostátní předpisy, tak předpisy Společenství. Sledování podle tohoto článku provádí celní správa dožádaného státu na vlastním území. Na základě žádosti lze také sledovat místa, dopravní prostředky a zboží.

Č l á n e k 12 - Ž á d o s t o v y š e t ř o v á n í

Tento článek se vztahuje k žádosti o provedení vyšetřování. Dožádaný orgán má na vlastním území provést vyšetřování pro jinou celní správu. V praxi mohou být žádosti o informaci spojeny s žádostí o vyšetřování, pokud je například nejasné, zda dožádaný orgán již požadovanými informacemi disponuje nebo zda musí teprve provést vyšetřování.

Pokud Úmluva umožňuje účast úředníků dožadujících orgánů na vyšetřování prováděném v jiném členském státě, je třeba přihlédnout k tomu, že přítomní úředníci dožadujícího orgánu se mohou těchto vyšetřování účastnit pouze jako poradci.

Č l á n e k 13 - D o r u č o v á n í

Tento článek upravuje vzájemnou pomoc při doručování úředních listin a rozhodnutí celních orgánů.

Povinnost překladu podle odstavce 2 se vztahuje k doručovaným úředním dokumentům. Z praktických důvodů se jeví jako účelné využít možnosti podle odst. 2 tohoto článku dané smluvním stranám a upustit od překladu doručovaných písemností.

Č l á n e k 14 - P o u ž i t í j a k o d ů k a z n í p r o s t ř e d e k

Podle tohoto článku mohou být předané informace použity v dožadujícím členském státě v rámci soudního nebo mimosoudního řízení jako důkazní prostředek. Vnitrostátní právní předpisy o přípustnosti a použití důkazních prostředků zůstávají tímto nedotčeny.

Hlava III – Pomoc poskytnutá bez žádosti

Č l á n e k 15 - Z á s a d a

Tento článek upravuje zásadu, že celní správy členských států si poskytují vzájemnou pomoc i bez žádosti. Účelem vzájemné pomoci bez předchozí žádosti je zajištění spontánní a efektivní přeshraniční celní spolupráce.

Č l á n e k 16 - S l e d o v á n í

Podle tohoto ustanovení provádějí členské státy na žádost dožadujícího orgánu na svém území dohled nad osobami, u kterých existuje vážné podezření na porušování celních předpisům jiného státu a postupují přitom získané poznatky dotyčnému členskému státu bez předchozí žádosti. Postoupení informací zahrnuje také písemné podklady a ověřené opisy nebo výňatky z nich.

Č l á n e k 17 - I n f o r m o v á n í b e z ž á d o s t i

Toto ustanovení ukládá povinnost postoupit veškeré údaje získané o zboží, které je předmětem jednání odporujícího předpisům, nebo prostředky a metody spáchaného činu. Takovéto informace zahrnují i osobní údaje. U spontánní informace nezáleží na tom, zda jde skutečně o protizákonné jednání a zda bylo provedeno s podvodným úmyslem, je postačující, jestliže na základě zdůvodnitelného názoru příslušných orgánů tato jednání jsou nebo by mohla být v rozporu s vnitrostátními nebo celními předpisy nebo celními předpisy Společenství.

Č l á n e k 18 - P o u ž i t í j a k o d ů k a z n í p r o s t ř e d e k

Podle tohoto ustanovení je možné použít sdělení získaná na základě sledování a rovněž spontánní informace členského státu jako důkazní prostředky. Tento článek odpovídá svým obsahem a účelem článku 14 Úmluvy.

Hlava IV – Zvláštní formy spolupráce

Č l á n e k 19 - Z á s a d y

Ustanovení hlavy IV tvoří obecný základ zvláště úzké spolupráce celních správ EU, která jde nad rámec čisté výměny informací a umožňuje zvláštní formy přeshraniční spolupráce.

Zvláštní formy spolupráce celních správ vyžadují důkladné plánování a koordinaci ve všech fázích realizace. Tyto úkoly jsou podstatnou náplní činnosti ústředních koordinačních jednotek. K přípravě opatření mohou využít podpory styčných úředníků.

Naléhavá a neodkladná opatření jsou přípustná i bez spoluúčasti ústředních koordinačních jednotek v přímém kontaktu mezi místními celními orgány. Ústřední koordinační jednotky však musí být dodatečně informovány v souladu s ustanoveními Úmluvy a musí být zapojeny do následných úkonů přeshraniční spolupráce.

Přípustnost zvláštních forem spolupráce se omezuje na potlačení jednání odporujícího celním předpisům, které je zvláště citlivé povahy. Použití ustanovení této hlavy je možné pouze ve zvláště závažných případech porušování celních předpisů. Takové kritérium mimořádnosti platí pro všechny druhy protizákonného jednání uvedené v odst. 2.

Ustanovení odst. 2 písm. d, které se týká obchodu se zbožím zakázaným celními předpisy Společenství nebo vnitrostátními celními předpisy, a které doplňuje ustanovení písm. a, bylo začleněno do Úmluvy, aby celní spolupráce v rámci EU byla i do budoucnosti otevřena novým formám boje proti závažné celní kriminalitě. V úvahu přitom připadají například pašování pedofilních nebo extremistických materiálů nebo nedovolený pohyb jiného zakázaného zboží, např. v oblasti životního prostředí, potravin nebo ochrany druhů.

Dle odst. 3 podléhají zvláštní formy spolupráce vždy vnitrostátním právním předpisům dožádaného státu. Pravomoci úředníků smluvního státu nemohou jít nad rámec pravomocí, které přísluší úředníkům členského státu, v němž je přeshraniční spolupráce realizována.

Vzhledem ke zvláštní zátěži, která vzniká v důsledku přeshraniční spolupráce pro dožádaný stát, nelze očekávat, že bude na svém území trpět nebo podporovat vyšetřování prováděná zaměstnanci jiného členského státu, která by mu v opačném případě v dožadujícím státě nebyla povolena. V neposlední řadě má toto ustanovení zabránit i tomu, aby celní správa jednoho členského státu využila rozsáhlejších vyšetřovacích pravomocí jiného státu, aniž by mohla takové pravomoci poskytnout ve vlastním státě. Z těchto důvodů je ponecháno na vůli dožádaného orgánu, zda odmítne požadovanou úřední pomoc pro absenci reciprocity ve vztahu k členskému státu dožadujícího orgánu.

Podle odst. 4 některá opatření uvedená v hlavě IV budou podle vnitrostátních právních předpisů členských států možná pouze se souhlasem příslušného orgánu justice (například skrytá vyšetřování, sledované zásilky). Toto ustanovení zaručuje, že příslušný souhlas bude vyžádán a budou dodrženy dané podmínky.

V odst. 5 a 6 jsou obsažena ustanovení týkající se odpovědnosti v případě, že zaměstnanec členského státu zdržující se na základě Úmluvy v jiném členském státě způsobí v důsledku této činnosti v cizím státě škodu. Následky škody je povinen zásadně nést ten stát, na jehož území bylo vyšetřování vedeno. Poškozený bude z hlediska hmotného a procesního v takové pozici, jakoby škodu způsobil zaměstnanec státu, na jehož území bylo vedeno vyšetřování. V případě škody způsobené soukromým osobám je za určitých předpokladů přípustné, aby stát, na jehož území bylo vedeno vyšetřování, uplatnil nárok na náhradu u dožadujícího členského státu.

Podle odst. 7 mohou být informace získané cestou přeshraniční spolupráce použity jako důkazní prostředek orgány a soudy členského státu, který tyto informace obdrží. Předpis odpovídá svým obsahem a účelem příslušným předpisům týkajícím se vzájemné pomoci celních správ.

Odst. 8 předpokládá, že úředníci působící v jiném členském státě budou v rovnoprávném postavení s úředníky tohoto členského státu ve vztahu k trestným činům, které budou spáchány vůči těmto úředníkům nebo které tito úředníci spáchají.

Č l á n e k 20 - B e z p r o s t ř e d n í p ř e s h r a n i č n í p r o n á s l e d o v á n í

Otevřením hranic mezi členskými státy vzniká ve stále větší míře nebezpečí, že osoby, které budou v blízkosti vnitřních hranic přistiženy při porušení celních předpisů, se útěkem přes hranice vyhnou zásahu orgánů. Na základě dosavadního právního stavu muselo být pronásledování na hranicích sousedního členského státu ukončeno. Ustanovení tohoto článku nyní umožňuje pokračovat v pronásledování i přes hranice státu za podmínek zde uvedených ve všech případech, kdy jde o spáchání nebo účast na činu, jenž je v rozporu s celními předpisy ve smyslu článku 19 odst. 2. Právo pronásledování je tímto rozšířeno na úředníky celních správ, kteří mají k tomuto oprávnění podle vnitrostátních právních předpisů.

Právo pronásledování není kogentní povahy. Každý členský stát má podle odstavce 8 článku možnost prohlásit, že není vázán těmito ustanoveními. Také modality stíhání je možné konkretizovat prohlášením členských států v rámci zadání obsaženého v tomto článku (odstavec 6).

Přeshraniční pronásledování je pouze nouzové opatření pro případ, že místně příslušní pracovníci nemohou být včas k dispozici tak, aby převzali pronásledování na hranici. „Zvláštní naléhavost“ požadovaná Úmluvou je dána tehdy, jestliže se celní orgány dozví natolik pozdě o skutečnostech, že i při neprodleném předání žádosti o úřední pomoc orgánům sousedního státu již není možné zajistit pronásledování a dopadení pachatele.

V průběhu pronásledování musí mít v jakékoliv fázi přednost pronásledování, které převezmou příslušní pracovníci dotyčného členského státu, před dalším pronásledováním vedeným pracovníky, kteří pronásledování zahájili. Kromě toho Úmluva předpokládá povinnost informování a stanoví, že úředníci provádějící pronásledování jsou povinni na žádost kdykoliv pronásledování zastavit. Jako obvyklý případ se na základě zákona předpokládá, že místně příslušné orgány po poskytnutí informace prchající osobu dopadnou a případně zajistí.

Podle pododstavce 2 věty 4 sdělí členské státy depozitáři, kterých úředníků se ustanovení o pronásledování týkají. Ten podá informaci ostatním členským státům. Toto ustanovení má vedle článku 4 odst. 7 Úmluvy samostatný význam, protože ne všichni zaměstnanci celních správ, ale pouze úředníci s policejními pravomocemi pronásledování mají být k tomu oprávněni. Toto oprávnění bude možné uplatňovat jen na základě uděleného pověření.

V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 20 odst.1 sdělena tato informace:

„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet úředníkům orgánů Celní správy České republiky, kteří mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“

Odstavce 2 a 3

Tyto odstavce stanoví modality pronásledování vzhledem k právu zajištění a prostorovému a časovému omezení. Kromě toho byla učiněna úprava pro případ důležitý v praxi, kdy příslušný orgán členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje, nemůže být včas přizván k provedení zajištění.

Česká republika poskytuje prohlášením podle odstavce 6 tohoto článku v plném rozsahu právo pronásledování při zohlednění principu reciprocity.

Modality práva zadržení jsou blíže popsány v odstavci 4 písmena f. Úředníci, kteří provádí pronásledování, mohou použít pouta a provést bezpečnostní kontrolu.

Odstavec 4

V tomto odstavci jsou upraveny obecné předpoklady pronásledování. Také tato ustanovení mohou být modifikována zvláštními prohlášeními členských států podle odstavce 6.

Úředníci, kteří provádí pronásledování, jsou vázáni právními předpisy státu, v němž je pronásledování prováděno, a musí dbát nařízení příslušných orgánů tohoto státu. Proto vedle žádosti o zastavení pronásledování podle odstavce 1 existuje možnost uplatnění konkrétního vlivu na průběh a realizaci pronásledování na základě poskytnutí rozsáhlých příkazových práv. Úředníci, kteří provádí pronásledování, jsou po ukončení pronásledování povinni hlásit se u příslušných orgánů státu, v němž je pronásledování prováděno, a podat jim zprávu. Úředníci provádějící pronásledování musí být stále identifikovatelní. Povinnost prokázat totožnost je třeba respektovat.

Držení služebních zbraní je dovoleno, pokud členský stát, na jehož výsostné území je záměr vstoupit, nevydal jinak znějící prohlášení nebo výslovný nesouhlas. Takové prohlášení Česká republika nevydala. Zbraně mohou být používány pouze v situacích nutné obrany, tedy k odvrácení bezprostředního nezákonného útoku.

Odstavec 5

Tento odstavec stanoví, že každá osoba bez ohledu na státní příslušnost může být zajištěna státem, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pokud by však nebyla státním příslušníkem tohoto státu, je doba zajištění omezená.

Odstavec 6

Tento odstavec upravuje otázku učinění prohlášení o modifikaci práva pronásledování.

Česká republika učiní v souvislosti s uložením listin o přístupu následující prohlášení:

„Na území České republiky budou příslušní úředníci členských států provádět bezprostřední přeshraniční pronásledování bez prostorových nebo časových omezení (čl. 20 odst. 3 písm. b), a s právem zajištění osoby (čl. 20 odst. 2 písm. b). Toto oprávnění nepřísluší úředníkům členských států, které uplatnění tohoto článku podle odstavce 8 zcela vyloučily.“

Odstavec 7

Tento odstavec obsahuje bilaterální rozšiřující doložku. Podle ní je členským státům ponecháno na rozhodnutí, zda uzavřou dohodu o užší spolupráci s jednotlivými státy Evropské unie.

Odstavec 8

Podle tohoto odstavce může být právo provádět pronásledování zcela nebo částečně vyloučeno formou prohlášení učiněného v souvislosti s uložením listin o přístupu.

Č l á n e k 21 - P ř e s h r a n i č n í s l e d o v á n í

Sledování je účinný prostředek pro odhalení tras dodávek, skutkových okolností a prostředníků zakázaných pohybů zboží, daňových úniků nebo neoprávněných subvencí. K dosažení jednotného postupu mezi členskými státy Evropské unie, a tím i k intenzifikaci přeshraničních opatření dotyčných orgánů činných v trestním řízení, bylo nezbytné vytvořit obecně platné předpoklady pro přeshraniční sledování.

Cílovým objektem sledování může být jak podezřelá osoba, tak přepravce jednající v dobré víře nebo kurýr. Přitom je třeba dbát na to, že Úmluva přesně rozlišuje ve vztahu k předpokladům a omezením mezi přeshraničním sledováním a sledovanou zásilkou. U sledované zásilky již byla ilegální zásilka zboží odhalena, prozatím se však z nadřazených důvodů vyšetřování upustilo od zabavení. Oproti tomu lze vést přeshraniční sledování, jestliže existuje důvodná příčina se domnívat, že osoba je zapojena do jednání odporujícího celním předpisům ve smyslu článku 19 odst. 2 Úmluvy. Stačí pravděpodobnost, že došlo k porušení zákona.

Rozsah působnosti tohoto článku je pojat široce na základě formulace „zapojení“ (dosl. „zapletení“). Nemusí jít o pachatelství nebo napomáhání v trestněprávním smyslu nezákonnému jednání podle článku 19 odst. 2 písm. a až d, je postačující, že sledovaná osoba vešla nějakým způsobem do styku s tímto nezákonným jednáním nebo je možné ji dát do souvislosti s ním. To obecně umožňuje také sledování přepravců nebo kurýrů jednajících v dobré víře.

Článek se svým obsahem a strukturou výrazně podobá úpravě přeshraničního pronásledování (článek 20). Právo přeshraničního sledování lze zcela nebo částečně vyloučit rovněž formou prohlášení (odstavec 5). Česká republika neuplatní žádné omezující prohlášení k tomuto článku.

Odstavec 1 předpokládá jako obvyklý případ skutečnost, že orgán vedoucí vyšetřování včas získá souhlas ke sledování od příslušného orgánu členského státu, na jehož území se má ve sledování pokračovat. Toto samozřejmě předpokládá, že nutnost přeshraničního sledování bude včas zřejmá. Taková operace se v praxi připravuje prostřednictvím ústředních koordinačních jednotek na základě úzké dohody zúčastněných orgánů. Za těchto okolností nestojí nic v cestě předání sledování celní správě toho státu, kde sledování probíhá.

V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 21 odst.1 sdělena tato informace:

„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet orgánům Celní správy České republiky, které mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“

Toto oprávnění bude možné uplatňovat jen na základě uděleného pověření.

Za povolení přeshraničního sledování odpovídá ústřední koordinační jednotka podle článku 5 Úmluvy.

Odstavec 2 bere v úvahu situace, v nichž náhle vyplyne nutnost přeshraniční sledování nebo sledování na území jednoho členského státu nečekaně přesunout na území jiného členského státu. V těchto případech je překročení hranic za účelem pokračování ve sledování přípustné, pokud příslušný orgán členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, bude neprodleně informován a obratem bude dodatečně zaslána žádost o souhlas.

Odstavec 3 stanoví obecné předpoklady přeshraničního sledování. Ustanovení se v podstatě podobají ustanovením článku 20 odst. 4 ve vztahu k pronásledování. Úředníci provádějící sledování jsou vázáni právem členského státu, na jehož území operují, a jsou povinni dbát nařízení příslušných orgánů tohoto členského státu. Musí být kdykoli schopni prokázat svou úřední funkci a totožnost a nejsou oprávněni vstupovat do bytů nebo na veřejně nepřístupné pozemky. Nemají oprávnění kogentní povahy, to znamená, že nesmějí pozorované osoby zajistit. Na rozdíl od pronásledování nedovoluje Úmluva při přeshraničním sledování ani přechodné právo zajištění v naléhavých případech. Pozorovatelé jsou omezeni na pasivní pozorování. Úprava týkající se služebních zbraní je totožná s příslušným ustanovením o pronásledování.

Odstavce 4 a 5

Členské státy mohou obdobně jako u pronásledování uzavřít bilaterální smlouvy s rozšířeným rámcem úpravy.

K čl. 21, odst. 5 bude učiněno následující prohlášení:

„Česká republika prohlašuje, že přijímá ustanovení čl. 21 za následujících podmínek:

Přeshraniční sledování může být prováděno podle čl. 21 odst. 1, 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud horní hranice trestní sazby v dožadujícím státě za tyto delikty je nejméně jeden rok odnětí svobody a pouze za účelem dokazování v trestním řízení.“

Č l á n e k 22 - S l e d o v a n á z á s i l k a

Sledovaná zásilka je technika vyšetřování, při níž podezřelé nebo ilegální zásilky zboží nejsou zadrženy na hranicích, ale jsou dále sledovány až na místo určení. Místo dopadení pouhých kurýrů nebo prostředníků na hranicích je možné sledováním pohybu zboží zjistit hlavní aktéry a distributory.

Ustanovení tohoto článku je základem pro takovou spolupráci celních správ Evropské unie. Odpovídá článku 11 Úmluvy Spojených národů z roku 1988 proti nedovolenému pohybu návykových látek a psychotropních látek, podle něhož se v souvislosti s ilegálním obchodem s drogami podporuje uplatnění obecných zásad sledované zásilky na mezinárodní úrovni. Také Schengenská prováděcí úmluva obsahuje v článku 73 srovnatelné ustanovení vztahující se k boji s omamnými látkami. Tato Úmluva však rozšiřuje tuto techniku vyšetřování na všechny formy jednání, které porušují celní předpisy. Sledovaná zásilka může být provedena také při nezákonné přepravě zboží podléhajícího clu, spotřební dani nebo dani z přidané hodnoty při dovozu. Uplatňování tohoto článku nemohou smluvní strany vyloučit.

Podle odst. 1 se členské státy zavazují, že povolí v rámci trestního vyšetřování extradičních trestných činů na svém území sledované zásilky.

Podle odst. 2 rozhodnutí o schválení sledované zásilky činí příslušný orgán dožádaného členského státu při dodržení vnitrostátní právních předpisů pro každý konkrétní případ.

Podle odst. 3 platí pro sledované zásilky postupy celních orgánů dožádaného členského státu. Příslušné orgány státu, na jehož území sledovaná zásilka pokračuje, převezmou sledování na hranicích svého státu. Hrozí-li však přerušení sledování zásilky, dojde k převzetí sledování na jiném smluveném místě. V tomto případě budou zúčastnění zaměstnanci přechodně nasazeni i na druhé straně hranic. Přitom je třeba obdobně uplatnit předpisy a omezení o přeshraničním sledování.

Podle odst. 3 je celním orgánům umožněno nahradit zakázané zboží zcela nebo částečně replikou tohoto zboží, aby bylo vyloučeno riziko ztráty nebo jiná přepravní rizika, např. u nebezpečného radioaktivního materiálu.

Č l á n e k 23 - S k r y t é v y š e t ř o v á n í

Tento článek umožňuje přeshraniční nasazení úředníků provádějících skryté vyšetřování. Skryté vyšetřování patří k nejúčinnějším metodám boje proti zločinu. Má se jím dosáhnout zvláště proniknutí do nitra zločinecké organizace. Umožňuje, aby úředník jednoho členského státu mohl operovat na území jiného členského státu pod tajnou nebo falešnou identitou. Způsob, jakým budou členské státy uplatňovat tento článek, závisí na ustanoveních jejich vnitrostátních předpisů. Žádosti o skrytá vyšetřování mohou být předloženy pouze v případech, kdy by bylo velmi obtížné objasnit skutečnosti jiným způsobem. V průběhu skrytého vyšetřování mají úředníci pravomoc pouze shromažďovat informace a kontaktovat podezřelé nebo s nimi spojené osoby. Skryté vyšetřování musí být vedeno za podmínek stanovených vnitrostátními předpisy členského státu, ve kterém vyšetřování probíhá, a musí mít omezené trvání. Od dožádaného orgánu se vyžaduje, aby poskytl nezbytné pracovníky a technickou podporu.

V ČR není tento institut v tr. řádu (zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), takto pojmenován. Této činnosti však odpovídají operativně pátrací prostředky uvedené v ustanovení § 158b tr. řádu, kam patří předstíraný převod věci a použití agenta. Nasazení těchto operativně pátracích prostředků a podmínky pro jejich použití jsou taxativně stanoveny v tr. řádu (§158c – předstíraný převod, § 158e – použití agenta).

Podle §158e tr. řádu lze agenta použít pouze v případě, je-li vedeno řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Agentem může být jen příslušník Policie ČR. Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu. Ve smyslu čl. 4 odst. 7 Úmluvy jsou „celními správami“ celní orgány členských států, jakož i další orgány s pravomocí provádět ustanovení této Úúmluvy“, v ČR tedy rovněž orgány Policie ČR.

Č l á n e k 24 - Z v l á š t n í s p o l e č n é v y š e t ř o v a c í t ý m y

Nasazení zvláštních společných vyšetřovacích týmů přichází v úvahu v těch případech, v nichž je po určitou dobu nutná intenzivní spolupráce úředníků několika členských států. Vzhledem ke značné logistické náročnosti spojené s vytvořením zvláštní mezinárodní komise je toto opatření jen v těch případech odůvodněné, v nichž je třeba vést zvláště obtížná vyšetřování, která vyžadují společný a sladěný postup.

Na základě Úmluvy je možné nyní také v oblasti stíhání deliktů souvisejících s porušováním předpisů Společenství a národních celních předpisů zřídit přeshraniční vyšetřovací týmy. V čele týmu bude stát úředník z členského státu, kde je tým nasazen, a tento členský stát vytvoří pro práci týmu nezbytné podmínky. Tým musí pracovat v souladu se zákony tohoto členského státu. Členství v týmu neposkytuje žádnou pravomoc k zásahu na území jiného členského státu.

I když jsou dány předpoklady, nejsou dotyčené členské státy povinny dát souhlas s vytvořením společného vyšetřovacího týmu. Podle věty 1 je zapotřebí souhlasu účastnických států.

Hlava V - Ochrana údajů

Č l á n e k 25 - O c h r a n a ú d a j ů p ř i j e j i c h v ý m ě n ě

Tento článek obsahuje ustanovení právní ochrany údajů při jejich výměně mezi celními správami členských států.

Zavazuje členské státy k respektování příslušných ustanovení Úmluvy Rady Evropy z roku 1981 o ochraně osob při automatickém zpracovávání osobních údajů. Umožňuje členským státům stanovit podmínky pro zpracovávání osobních údajů v souvislosti s předáváním informací jinému členskému státu. Předané osobní údaje může zpracovávat přijímající orgán pouze pro účely této Úmluvy. Orgán, který obdrží údaje podle této Úmluvy, je může předat své celní správě, orgánům vyšetřování a justičním orgánům bez svolení členského státu, který údaje poskytuje, aby jim umožnil stíhat a trestat porušení ve smyslu článku 4(3). Ve všech ostatních případech předávání údajů je nezbytný souhlas členského státu, který údaje poskytuje. Členský stát, který údaje poskytuje, má povinnost zajistit aktualizaci údajů, opravu údajů v případě nepřesnosti, i jejich zrušení, pokud byly poskytnuty protizákonně. Podobně i přijímající členský stát musí provést nezbytné úpravy, pokud byl o nich informován. Pokud má přijímající členský stát důvody se domnívat, že sdělené údaje jsou nepřesné nebo že údaje by měly být zrušeny, bude o tom informovat členský stát poskytující údaje. Osoba, o jejíž údaje se jedná, má právo požádat o opravu údajů a o informaci, které údaje o ní byly sděleny a za jakým účelem (s výjimků údajů sdělených ve veřejném zájmu). Právo osoby získat tyto informace je určováno vnitrostátními právními předpisy, nařízeními a postupy členského státu, na jehož území jsou údaje vyžádány. Sdělené údaje mohou být uchovávány pouze po dobu nezbytnou pro účel, pro který byly předány. Tyto údaje musí být také chráněny stejně jako podobné údaje poskytované z vnitrostátních zdrojů v rámci daného členského státu. Za škodu způsobenou osobám předáním osobních údajů podle této Úmluvy odpovídají členské státy podle vlastních zákonů, nařízení a postupů. Členské státy mohou přidělit úlohu dozoru národnímu úřadu pro ochranu dat, který má tuto úlohu ve vztahu k této Úmluvě. V České republice bude provádět kontrolu ochrany osobních údajů Úřad pro ochranu osobních údajů, kterému tato povinnost vyplývá ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.

Hlava VI - Výklad Úmluvy

Č l á n e k 26 - S o u d n í d v ů r

Tento článek upravuje úlohu Soudního dvora Evropských společenství ve vztahu k této Úmluvě. Soudní dvůr bude mít pravomoc řešit spory mezi členskými státy ve vztahu k výkladu nebo uplatnění Úmluvy tam, kde Rada EU nebude sama schopna spor vyřešit do šesti měsíců. Bude mít také pravomoc řešit spory mezi členskými státy a Komisí týkající se výkladu a uplatňování Úmluvy, jakož i pravomoc vydávat předběžná rozhodnutí k výkladu Úmluvy, ale pouze pro ty členské státy, které učiní prohlášení, že tuto úlohu Soudního dvora přijímají. Soudní dvůr nebude mít pravomoc kontrolovat oprávněnost rozsahu operací provedených příslušnými orgány činnými v trestním řízení. Nebude ani oprávněn kontrolovat, jak členské státy plní své povinnosti při dodržování zákona a pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti.

Česká republika vydala Prohlášení k článku 35 Smlouvy o EU, která je součástí Závěrečného aktu Přístupové smlouvy k EU. Ve smyslu tohoto prohlášení bude v souvislosti s uložením listin o přístupu učiněno následující prohlášení:

„Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství podle čl. 26 odst. 5 písm. b) Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami.

Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství.“.

Hlava VII - Prováděcí a závěrečná ustanovení

Č l á n e k 27 - D ů v ě r n o s t

Tento článek zavazuje celní správy členských zemí, aby zajistily důvěrné nakládání s předávanými informacemi, pokud podléhají utajení. V tomto smyslu mohou členské státy uložit podmínky pro využití informací, které předávají jinému členskému státu.

Č l á n e k 28 - V ý j i m k y z p o v i n n o s t i p o s k y t n o u t p o m o c

Tento článek obsahuje výjimku z povinnosti poskytnout pomoc v těch případech, kdy by to mělo za následek narušení veřejného pořádku nebo poškození základních zájmů státu. Vztahuje se ke všem druhům vzájemné pomoci podle Úmluvy a tím také na zvláštní formy spolupráce podle hlavy IV. Spolupráci je možno odmítnout také v případě, kdy požadované opatření je ve zřejmém nepoměru k závažnosti dotyčného nezákonného jednání. Rozhodnutí, kdy má být celní spolupráce z těchto důvodů odmítnuta, přísluší dotyčnému členskému státu. Je třeba dbát toho, že odmítnutí právní pomoci musí být ve smyslu odstavce 2 tohoto článku odůvodněno.

Č l á n e k 29 - V ý d a j e

Tento článek obsahuje zásadu, že členské státy vždy samy hradí náklady v souvislosti s poskytováním pomoci podle této Úmluvy. Lze uplatnit pouze náhradu těch nákladů, které musí skutečně uhradit dožádaný stát, například v souvislosti se znalci, tlumočníky nebo výslechy svědků. V případě zásahů spojených se zvláště vysokými náklady se předpokládá dohoda o úhradě nákladů.

Č l á n e k 30 - V ý h r a d y

Tento článek podává vysvětlení, že pouze v případě bezprostředního přeshraničního pronásledování, přeshraničního sledování a skrytého vyšetřování jsou přípustné výhrady členských států k této Úmluvě. U sledované zásilky nejsou výhrady přípustné.

V odstavci 2 a 3 tohoto článku se stanoví, že členské státy nejsou oprávněny omezovat národními výhradami v souvislosti s touto Úmluvou již existující bilaterální nebo multilaterální opatření.

Č l á n e k 31 - Ú z e m n í p ů s o b n o s t

Tento článek omezuje územní působnost Úmluvy na celní území Evropských společenství. Úplná definice celního území Evropských společenství je obsažena v článku 3 Celního kodexu (nařízení EHS) č. 2913/92 Rady ze dne 12. října 1992.

Č l á n e k 32 - V s t u p v p l a t n o s t

Úmluva vyžaduje podle článku K.3 odst. 2 SEU ratifikaci členskými státy na základě vnitrostátních právních předpisů. Úmluva vstupuje v platnost podle článku 32 odst.3 90 dní po ratifikaci posledním členským státem. Na základě článku 32 odst. 4 může každý členský stát v rámci notifikace vyhlásit dřívější použití mezi jednotlivými členskými státy na základě principu reciprocity. Toto prohlášení nabývá účinnosti 90 dní po uložení u depozitáře Úmluvy.

Č l á n e k 33 - P ř í s t u p

Možnost přístupu k Úmluvě jako právnímu aktu třetího pilíře je otevřena všem nově přistoupivším státům. V tomto článku jsou blíže upraveny modality přístupu a vstup Úmluvy v platnost pro nové členské státy.

Č l á n e k 34 – Z m ě n y

Budoucí změny Úmluvy může navrhnout každý členský stát, je však zapotřebí usnesení Rady EU a následná ratifikace všemi smluvními stranami.

Č l á n e k 35 - D e p o z i t á ř

Depozitářem Úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie. Ve věstníku Evropských společenství je uveřejňován stav přijetí a přístupu, začátek použití, prohlášení a výhrady, jakož i všechny ostatní notifikace v souvislosti s touto Úmluvou.

V Praze dne 14. dubna 2004

Předseda vlády

PhDr. Vladimír Špidla, v. r.

N á v r h

U s n e s e n í

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s přístupem České republiky k Úmluvě ze dne 18. prosince 1997 vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami s tím, že v souvislosti s uložením listin o přístupu budou učiněna prohlášení a sděleny informace, jak níže uvedeno.

1. K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2:

2. K čl. 4 odst. 7:

„Česká republika prohlašuje, že pokud jde o spolupráci podle Hlavy IV Úmluvy, rozumí se celními správami rovněž Policie České republiky.“.

K čl. 20 odst. 1:

4. K čl. 20 odst. 6:

Česká republika prohlašuje, že na území České republiky budou příslušní úředníci členských států provádět bezprostřední přeshraniční pronásledování bez prostorových nebo časových omezení (čl. 20 odst. 3 písm. b/), a s právem zajištění osoby (čl.20 odst. 2 písm. b/). Toto oprávnění nepřísluší úředníkům členských států, které uplatnění tohoto článku podle odstavce 8 zcela vyloučily.“.

5. K čl. 21 odst. 1:

K čl. 21 odst. 5:

„Česká republika prohlašuje, že přijímá ustanovení čl. 21 za následujících podmínek:

Přeshraniční sledování může být prováděno podle čl. 21 odst. 1, 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud horní hranice trestní sazby v dožadujícím státě za tyto delikty je nejméně jeden rok odnětí svobody, a pouze za účelem dokazování v trestním řízení.“.

7. Podle čl. 26 odst. 4:

ÚMLUVA

vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami

VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY této úmluvy, členské státy Evropské unie,

ODKAZUJÍCE na Akt Rady Evropské unie ze dne 18. prosince 1997,

PŘIPOMÍNAJÍCE potřebu posílení závazků obsažených v Úmluvě o vzájemné pomoci mezi celními správami, podepsané v Římě dne 7. září 1967,

VZHLEDEM K TOMU, že celní správy odpovídají za celní území Společenství, zejména v místech vstupu a výstupu, za prevenci, vyšetřování a zamezování porušování předpisů Společenství, jakož i vnitrostátních právních předpisů, zejména v případech, na které se vztahují články 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství,

VZHLEDEM K TOMU, že nastupující trend směřující k nedovolenému obchodu ve všech jeho formách představuje vážné ohrožení veřejného zdraví, veřejného pořádku a bezpečnosti,

VZHLEDEM K TOMU, že je třeba upravit některé formy spolupráce, včetně přeshraničních opatření, zaměřené na prevenci, vyšetřování a stíhání určitých deliktů porušujících vnitrostátní právní předpisy členských států i celní předpisy Společenství, a že takováto opatření musí být prováděna vždy v souladu se zásadou zákonnosti (v souladu s platnými právními předpisy v dožádaném členském státu a se směrnicemi příslušných orgánů tohoto členského státu), subsidiarity (tato opatření se přijmou pouze tehdy, pokud je zjevné, že jiná méně významná opatření nejsou postačující) a proporcionality (rozsah a trvání opatření je třeba určit s ohledem na závažnost předpokládaného deliktu),

PŘESVĚDČENY, že je nezbytné posílit spolupráci mezi celními správami stanovením postupů, podle kterých by celní správy mohly společně jednat a vyměňovat si údaje týkající se nedovoleného obchodu,

MAJÍCE NA PAMĚTI, že celní správy musí ve své každodenní práci používat ustanovení práva Společenství, jakož i vnitrostátního práva, a že je proto zjevně nezbytné zajistit, aby ustanovení o vzájemné pomoci a spolupráci vznikala v obou oblastech pokud možno vedle sebe,

PŘIJALY TUTO ÚMLUVU:

HLAVA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Oblast působnosti

1. Aniž jsou dotčeny pravomoci Společenství, poskytnou si členské státy Evropské unie vzájemnou pomoc a budou navzájem spolupracovat prostřednictvím svých celních správ, s cílem:

předcházet a odhalovat porušování vnitrostátních celních předpisů a
stíhat a trestat porušování vnitrostátních celních předpisů a celních předpisů Společenství.

2. Aniž je dotčen článek 3, nemá tato úmluva vliv na platná ustanovení týkající se vzájemné pomoci mezi justičními orgány v trestních věcech, na výhodnější ustanovení v dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách mezi členskými státy upravujících spolupráci uvedenou v odstavci 1 mezi celními nebo jinými příslušnými orgány členských států ani na úpravy v této oblasti dohodnuté na základě jednotných právních předpisů nebo zvláštního systému umožňujícího reciproční uplatňování opatření vzájemné pomoci.

Článek 2

Pravomoci

Celní správy budou uplatňovat tuto úmluvu v mezích pravomocí na ně přenesených podle vnitrostátních předpisů. Žádné ustanovení této úmluvy není možno vykládat tak, aby ovlivňovalo pravomoci přenesené podle vnitrostátních předpisů na celní správy ve smyslu této úmluvy.

Článek 3

Vztah ke vzájemné pomoci justičních orgánů

1. Tato úmluva zahrnuje vzájemnou pomoc a spolupráci v rámci trestního vyšetřování deliktů porušujících vnitrostátní celní předpisy a celní předpisy Společenství, které je v pravomoci dožadujícího orgánu podle vnitrostátních předpisů příslušného členského státu.

2. Pokud je trestní vyšetřování prováděno justičním orgánem nebo pod jeho vedením, určí tento orgán, zda žádost o vzájemnou pomoc nebo spolupráci v této souvislosti má být podána na základě platných ustanovení týkajících se vzájemné pomoci v trestních věcech nebo na základě této úmluvy.

Článek 4

Vymezení pojmů

Pro účely této úmluvy se rozumí:

„vnitrostátními celními předpisy“ právní a správní předpisy členského státu, jejichž provádění je plně nebo částečně v pravomoci celní správy členského státu, které se týkají:

přepravy zboží, které je předmětem zákazů, omezení nebo kontrol, zejména podle článků 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství, přes státní hranice,
neharmonizovaných spotřebních daní;

„celními předpisy Společenství“

soubor předpisů Společenství a souvisejících prováděcích předpisů upravujících dovoz, vývoz, průvoz a přítomnost zboží, se kterým se obchoduje mezi členskými státy a třetími zeměmi a mezi členskými státy, pokud jde o zboží, které nemá status Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, nebo o zboží, které je předmětem dalších kontrol nebo vyšetřování pro účely potvrzení statusu Společenství pro toto zboží,
soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství v rámci společné zemědělské politiky a zvláštních předpisů přijatých s ohledem na zboží pocházející ze zpracování zemědělských produktů,
soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství upravujících harmonizované spotřební daně a daň z přidané hodnoty při dovozu spolu s vnitrostátními předpisy, které tyto předpisy provádějí;

„deliktem“ čin, který je v rozporu s vnitrostátními celními předpisy nebo s celními předpisy Společenství, mimo jiné včetně:

účasti na takovýchto deliktech nebo pokusů o ně,
účasti ve zločinné organizaci páchající takovéto delikty,
praní peněz získaných z deliktů uvedených v tomto odstavci;

„vzájemnou pomocí“ poskytnutí pomoci mezi celními správami podle této úmluvy;
„dožadujícím orgánem“ příslušný orgán členského státu, který podává žádost o pomoc;
„dožádaným orgánem“ příslušný orgán členského státu, kterému je určena žádost o pomoc;
„celními správami“ celní orgány členských států, jakož i další orgány s pravomocí provádět ustanovení této úmluvy;
„osobními údaji“ všechny informace o určité nebo určitelné fyzické osobě; osoba se považuje za určitelnou, pokud je možno ji přímo nebo nepřímo identifikovat, mimo jiné prostřednictvím identifikačního čísla nebo jednoho nebo více specifických prvků vyjadřujících její fyzickou, fyziologickou, psychologickou, hospodářskou, kulturní nebo sociální identitu;
„přeshraniční spoluprací“ spolupráce mezi celními správami uskutečňovaná přes hranice jednotlivých členských států.

Článek 5

Ústřední koordinační jednotky

1. Členské státy zřídí v rámci svých celních orgánů ústřední jednotku (koordinační jednotku). Aniž je dotčen odstavec 2, je tato jednotka příslušná k přijímání všech žádostí o vzájemnou pomoc podle této úmluvy a odpovídá za koordinaci vzájemné pomoci. Jednotka je také odpovědná za spolupráci s jinými orgány zúčastněnými na opatřeních týkajících se pomoci podle této úmluvy. Koordinační jednotky členských států udržují nezbytný vzájemný přímý kontakt, zejména v případech upravených v hlavě IV.

2. Činnost ústředních koordinačních jednotek nevylučuje, zejména v naléhavých případech, přímou spolupráci jiných jednotek celních orgánů členských států. Z důvodů účinnosti a soudržnosti jsou ústřední koordinační jednotky informovány o jakýchkoli akcích zahrnujících takovouto přímou spolupráci.

3. Pokud není celní orgán zcela nebo částečně příslušný žádost vyřídit, postoupí ústřední koordinační jednotka žádost příslušnému vnitrostátnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán.

4. Pokud není možno žádosti vyhovět z právních nebo z věcných důvodů, vrátí koordinační jednotka žádost dožadujícímu orgánu s vysvětlením, proč nemohla být žádost vyřízena.

Článek 6

Styční úředníci

1. Členské státy mohou mezi sebou uzavírat dohody o výměně styčných úředníků na dobu určitou nebo neurčitou a za vzájemně dohodnutých podmínek.

2. Styční úředníci nemají v hostitelské zemi pravomoc k zásahu.

3. K podpoře spolupráce mezi celními správami členských států mohou mít styční úředníci se souhlasem nebo na žádost příslušných orgánů členských států tyto povinnosti:

podporovat a urychlovat výměnu informací mezi členskými státy;
poskytovat pomoc při vyšetřováních souvisejících s jejich vlastním členským státem nebo s členským státem, který zastupují;
poskytovat podporu při vyřizování žádostí o pomoc;
poskytovat rady a pomoc hostitelské zemi při přípravě a provádění přeshraničních operací;
jiné povinnosti, na kterých se popřípadě dohodnou členské státy.

4. Členské státy se mohou na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni dohodnout na podmínkách a umístění styčných úředníků. Styční úředníci mohou také zastupovat zájmy jednoho členského státu nebo více členských států.

Článek 7

Povinnost prokázat totožnost

Pokud není v této úmluvě uvedeno něco jiného, musí být úředníci dožadujícího orgánu přítomní v jiném členském státě za účelem vykonávání práv stanovených v této úmluvě schopni kdykoli předložit písemný doklad prokazující jejich totožnost a jejich úřední funkci.

HLAVA II

POMOC NA ŽÁDOST

Článek 8

Zásady

1. Při poskytování pomoci požadované podle této hlavy postupuje dožádaný orgán nebo příslušný orgán, který byl dožádaným orgánem v této věci osloven, tak, jak by postupoval sám na svou vlastní odpovědnost nebo na žádost jiného orgánu svého vlastního členského státu. K vyřízení žádosti využije všech pravomocí, které má k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů.

2. Dožádaný orgán rozšíří tuto pomoc na všechny okolnosti deliktu, které mají jakýkoli rozpoznatelný význam pro předmět žádosti o pomoc, aniž by k tomu bylo třeba další žádosti. V případě pochybností se dožádaný orgán v první řadě spojí s dožadujícím orgánem.

Článek 9

Forma a obsah žádosti o pomoc

1. Žádost o pomoc je třeba vždy vyhotovit v písemné formě. K žádosti se připojí dokumenty nezbytné pro její vyřízení.

2. Žádost podle odstavce 1 obsahuje tyto informace:

dožadující orgán;
opatření, které je žádáno;
předmět a odůvodnění žádosti;
příslušné právní a správní předpisy;
co možná nejpřesnější a nejúplnější údaje o fyzických nebo právnických osobách, proti kterým je vyšetřování vedeno;
přehled důležitých skutečností s výjimkou případů podle článku 13.

3. Žádost se podává v úředním jazyce členského státu dožádaného orgánu nebo v jazyce pro tento orgán přijatelném.

4. Pokud to vyžaduje naléhavost situace, je přípustná i žádost podaná ústně, musí však být co nejdříve písemně potvrzena.

5. Pokud žádost neodpovídá formálním požadavkům, může dožádaný orgán žádat její opravu nebo doplnění; opatření nezbytná pro vyřízení žádosti však mohou být mezitím zahájena.

6. Dožádaný orgán vyhoví požadavku na uplatnění určitého postupu při vyřizování žádosti, pokud takový postup není v rozporu s právními nebo správními předpisy dožádaného členského státu.

Článek 10

Žádost o informace

1. Dožádaný orgán poskytne dožadujícímu orgánu na jeho žádost všechny informace, které mohou tomuto orgánu umožnit předcházet, odhalovat a stíhat delikty.

2. K předávaným informacím se přiloží zprávy a jiné dokumenty, na kterých se informace zakládají a které má dožádaný orgán k dispozici nebo které byly vytvořeny nebo získány za účelem vyřízení žádosti o informace, nebo jejich úředně ověřené kopie nebo výtahy z nich.

3. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou úředníci pověření dožadujícím orgánem na základě podrobných pokynů dožádaného orgánu získat informace uvedené v odstavci 1 od orgánů dožádaného členského státu. Toto ustanovení se vztahuje na všechny informace získané z dokumentace, ke které má personál těchto orgánů přístup. Úředníci dožadujícího orgánu jsou oprávněni pořizovat si kopie uvedené dokumentace.

Článek 11

Žádost o sledování

Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán v co možná největším rozsahu sledování nebo takové sledování zajistí u osob, u kterých existuje vážné podezření, že porušily vnitrostátní celní předpisy nebo celní předpisy Společenství nebo že provádějí nebo provedly přípravné jednání s cílem dopustit se takového porušení celních předpisů. Na žádost dožadujícího orgánu sleduje dožádaný orgán také místa, dopravní prostředky a zboží spojené s činnostmi, které mohou být v rozporu s výše uvedenými celními předpisy.

Článek 12

Žádost o vyšetřování

1. Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán příslušná vyšetřování zaměřená na jednání, která jsou v rozporu s předpisy nebo se tak alespoň dožadujícímu orgánu jeví, nebo provedení tohoto vyšetřování zajistí.

Dožádaný orgán oznámí výsledky takovýchto vyšetřování dožadujícímu orgánu. Ustanovení čl. 10 odst. 2 se použije přiměřeně.

2. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou být úředníci určení dožadujícím úřadem přítomni vyšetřování uvedenému v odstavci 1. Vyšetřování vždy provádějí úředníci dožádaného orgánu. Úředníci dožadujícího orgánu si nemohou z vlastního podnětu osvojit pravomoci přenesené na úředníky dožádaného orgánu. Mají však přístup do stejných prostor a ke stejným dokumentům jako úředníci dožádaného orgánu, a to prostřednictvím zprostředkovatele a pro vlastní účel prováděného vyšetřování.

Článek 13

Doručování

1. Na žádost dožadujícího orgánu vyrozumí dožádaný orgán podle vnitrostátních předpisů členského státu, ve kterém má sídlo, adresáta o všech úředních listinách a rozhodnutích pocházejících od příslušných orgánů členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán a které se týkají uplatňování této úmluvy, nebo jeho vyrozumění zajistí.

2. K žádosti o vyrozumění obsahující předmět úřední listiny nebo rozhodnutí se přiloží překlad v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, ve kterém má dožádaný orgán sídlo. Tím není dotčeno právo dožádaného orgánu se takového překladu zříci.

Článek 14

Použití jako důkazní prostředek

Poznatky, osvědčení, informace, dokumenty, ověřené kopie a jiné materiály získané úředníky dožádaného orgánu podle vnitrostátních právních předpisů a předané dožadujícímu orgánu mohou být v případech pomoci upravených v článcích 10 až 12 použity podle vnitrostátních právních předpisů jako důkazní prostředek příslušnými orgány členského státu, ve kterém má dožadující orgán sídlo.

HLAVA III

POMOC POSKYTNUTÁ BEZ ŽÁDOSTI

Článek 15

Zásada

Příslušné orgány jednotlivých členských států poskytnou pomoc příslušným orgánům jiných členských států podle článků 16 a 17 a s případnými omezeními, která ukládají vnitrostátní právní předpisy, bez předchozí žádosti.

Článek 16

Sledování

Příslušné orgány jednotlivých členských států, pokud to pomůže prevenci, odhalování a stíhání deliktů v jiném členském státě:

provádějí v co největším rozsahu sledování uvedené v článku 11 nebo provádění takového sledování zajistí;
sdělují příslušným orgánům jiných dotčených členských států všechny informace, které mají k dispozici, zejména zprávy a jiné dokumenty nebo jejich ověřené kopie nebo výtahy z nich, které se týkají činností spojených s plánovaným nebo spáchaným deliktem.

Článek 17

Informování bez žádosti

Příslušné orgány jednotlivých členských států neprodleně zašlou příslušným orgánům jiných členských států všechny významné informace týkající se plánovaných nebo spáchaných deliktů, zejména informace týkající se dotčeného zboží a nových způsobů a prostředků pro páchání těchto deliktů.

Článek 18

Použití jako důkazní prostředek

Zprávy o sledování a informace získané úředníky jednoho členského státu, které byly předány jinému členskému státu v rámci pomoci poskytnuté bez žádosti uvedené v článcích 15 až 17, mohou být podle vnitrostátních právních předpisů použity příslušnými orgány členského státu, který tyto informace obdržel, jako důkazní prostředek.

HLAVA IV

ZVLÁŠTNÍ FORMY SPOLUPRÁCE

Článek 19

Zásady

1. Přeshraniční spolupráce celních správ probíhá podle ustanovení této hlavy. Celní správy si navzájem poskytují nezbytnou personální a organizační podporu. Žádosti o spolupráci mají v zásadě formu žádosti o pomoc podle článku 9. V případech uvedených v této hlavě se mohou úředníci dožadujícího orgánu se souhlasem dožádaného orgánu zapojit do činností na území dožádaného státu.

Za koordinaci a plánování přeshraničních operací jsou podle článku 5 odpovědné ústřední koordinační jednotky.

2. Přeshraniční spolupráce ve smyslu odstavce 1 se povoluje za účelem prevence, vyšetřování a stíhání deliktů v případě:

nedovolené přepravy a obchodu s drogami a psychotropními látkami, zbraněmi, střelivem, výbušninami, kulturními statky, nebezpečnými a jedovatými odpady, jaderným materiálem nebo materiály nebo zařízením určeným pro výrobu atomových, biologických anebo chemických zbraní (zakázané zboží);
obchodu s látkami uvedenými v tabulkách I a II Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami určenými pro nedovolenou výrobu drog (prekursory);
nedovoleného mezinárodního obchodu se zbožím podléhajícím dani, uskutečňovaného s cílem vyhnout se placení daní nebo neoprávněně získat státní podporu související s dovozem nebo vývozem zboží, pokud jsou rozsah obchodu a ohrožení daňových a souvisejících povinností takové, že pro rozpočet Evropských společenství nebo členských států představují riziko značných rozpočtových ztrát;
jiného obchodu se zbožím zakázaným celními předpisy Společenství nebo vnitrostátními celními předpisy.

3. Dožádaný orgán není povinen se zapojit do konkrétních forem spolupráce uvedených v této hlavě, pokud vnitrostátní právní předpisy dožádaného členského státu nepovolují provést žádaný typ vyšetřování nebo jej neupravují. V tomto případě má dožadující orgán právo ze stejného důvodu odmítnout odpovídající typ přeshraniční spolupráce, pokud je v obráceném směru tato spolupráce žádána orgánem z uvedeného dožádaného členského státu.

4. Pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy členských států, zúčastněné orgány požádají justiční orgány ve své zemi o povolení uskutečnit plánované vyšetřování. Pokud příslušné justiční orgány vydají povolení vázané na určité podmínky a požadavky, zajistí zúčastněné orgány, aby byly tyto podmínky a požadavky v průběhu vyšetřování dodrženy.

5. Pokud se úředníci členského státu účastní činností na území jiného členského státu podle ustanovení této hlavy a způsobí svou činností škodu, nahradí tuto škodu členský stát, na jehož území byla škoda způsobena. Učiní tak podle svých vnitrostátních právních předpisů a stejným způsobem, jakým by postupoval, pokud by škodu způsobili jeho vlastní úředníci. Tato částka bude tomuto členskému státu plně nahrazena členským státem, jehož úředníci škodu způsobili, ve výši, která byla vyplacena obětem nebo jiným oprávněným osobám nebo subjektům.

6. Aniž je dotčen výkon práv členského státu ve vztahu k třetím osobám a bez ohledu na povinnost nahradit škody podle odst. 5 druhé věty, zřekne se každý členský stát v případě uvedeném v odst. 5 první větě náhrady škody, kterou utrpěl od jiného členského státu.

7. Informace získané úředníky v rámci přeshraniční spolupráce, upravené v článcích 20 až 24, mohou být příslušnými orgány členského státu, který informace získal, použity jako důkazní prostředek. Takové použití musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s určitými podmínkami stanovenými příslušnými orgány státu, ve kterém byly tyto informace získány.

8. Během operací uvedených v článcích 20 až 24 se s úředníky působícími na území jiného členského státu zachází s ohledem na delikty spáchané vůči nim nebo jimi, stejným způsobem jako s úředníky tohoto státu.

Článek 20

Bezprostřední přeshraniční pronásledování

1. Úředníci celní správy jednoho z členských států provádějící ve své zemi pronásledování osoby přistižené při spáchání jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, který by mohl vést k vydání této osoby nebo osoby na takovémto deliktu zúčastněné, jsou oprávněni pokračovat v tomto pronásledování na území jiného členského státu bez předchozího povolení v případech, kdy je situace zvláště naléhavá a kdy nebylo možno vyrozumět příslušné orgány jiného členského státu před vstupem na jeho území nebo v případech, kdy tyto orgány nebyly schopny dospět na dotyčné místo včas, aby mohly pronásledování převzít.

Úředníci provádějící pronásledování se nejpozději v okamžiku, kdy překročí hranice, spojí s příslušnými orgány členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pronásledování bude zastaveno v okamžiku, kdy o to členský stát, na jehož území pronásledování probíhá, požádá. Na žádost úředníků provádějících pronásledování zajistí příslušné orgány dotyčného členského státu pronásledovanou osobu za účelem zjištění její totožnosti nebo jejího zadržení. Členské státy informují depozitáře o úřednících provádějících pronásledování, kterých se toto ustanovení týká; depozitář podá informace ostatním členským státům.

2. Pronásledování se uskutečňuje podle těchto postupů uvedených v prohlášení podle odstavce 6:

úředníci provádějící pronásledování nemají právo osoby zajistit;
pokud však není vznesen požadavek zastavit pronásledování a pokud nejsou příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhá, schopny dostatečně rychle zasáhnout, mohou úředníci provádějící pronásledování zajistit pronásledovanou osobu do doby, kdy úředníci uvedeného členského státu, kteří musí být neprodleně informováni, budou schopni zjistit totožnost osoby nebo tuto osobu zadržet.

3. Pronásledování se uskutečňuje podle odstavců 1 a 2 jedním z níže uvedených způsobů, tak jak jsou vymezeny v prohlášení podle odstavce 6:

v oblasti nebo ve lhůtě od překročení hranice, stanovené v prohlášení;
bez omezení prostoru a času.

4. Pronásledování podléhá těmto obecným podmínkám:

úředníci provádějící pronásledování se řídí ustanoveními tohoto článku a právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů tohoto členského státu;
pokud se pronásledování uskutečňuje na moři, probíhá v případech, kdy se přesune na volné moře nebo do výlučné hospodářské zóny, podle mezinárodního mořského práva v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, a v případech, kdy se dostane na území jiného členského státu, v souladu s ustanoveními tohoto článku;
vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
úředníci provádějící pronásledování musí být snadno rozeznatelní buď podle uniformy, podle pásky na rukávě, nebo podle příslušenství jejich dopravního prostředku; používání civilních oděvů ve spojení s použitím neoznačeného dopravního prostředku bez výše uvedených identifikačních znaků je zakázáno; úředníci provádějící pronásledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
úředníci provádějící pronásledování mohou během pronásledování nosit své služební zbraně. To neplatí, pokud i) dožádaný členský stát učinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) dožádaný členský stát to výslovně zakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
osoba zajištěná podle odst. 2 písm. b) za účelem předvedení před příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být podrobena pouze bezpečnostní prohlídce; během transportu mohou být této osobě nasazena pouta; předměty, které měla pronásledovaná osoba při sobě, mohou být zajištěny;
po každé operaci uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 se úředníci, kteří prováděli pronásledování, dostaví před příslušné orgány členského státu, na jehož území působili, a předloží zprávu o své misi; na žádost těchto orgánů musejí zůstat k jejich dispozici, dokud nejsou dostatečně objasněny okolnosti jejich jednání; to platí i tehdy, pokud pronásledování nevedlo k zadržení pronásledované osoby;
na žádost orgánů členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící pronásledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se účastnili, a to včetně právních řízení.

5. Osoba, která byla zajištěna v důsledku akce podle odstavce 2 příslušnými orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být bez ohledu na svou státní příslušnost zadržena za účelem výslechu. Příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů se použijí přiměřeně.

Pokud tato osoba není státním příslušníkem členského státu, na jehož území byla zajištěna, bude propuštěna nejpozději šest hodin po svém zajištění, nepočítaje v to dobu od půlnoci do 9 hodin ráno, ledaže místně příslušné orgány uvedeného členského státu před jejím propuštěním obdrží jakoukoli formou žádost o dočasné zadržení pro účely vydání.

6. Při podpisu této úmluvy učiní každý členský stát prohlášení, ve kterém uvede postupy pro provádění pronásledování na svém území podle odstavců 2, 3 a 4.

Členský stát může toto své prohlášení kdykoli nahradit prohlášením jiným, pokud tím nezúží rozsah předchozího prohlášení.

Každému prohlášení předchází konzultace se všemi členskými státy, kterých se to týká, s cílem zajistit odpovídající úpravu v těchto státech.

7. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit rozsah odstavce 1 a přijmout doplňující ustanovení.

8. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.

Článek 21

Přeshraniční sledování

1. Úředníci celní správy jednoho z členských států, kteří ve své zemi provádějí sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na území jiného členského státu, pokud tento stát v odpovědi na předchozí žádost o pomoc povolil přeshraniční sledování. K tomuto povolení mohou být připojeny podmínky.

Členské státy informují depozitáře o úřednících, na které se toto ustanovení vztahuje; depozitář podá informace ostatním členským státům.

Na žádost bude sledování předáno úředníkům členského státu, na jehož území probíhá.

Žádost uvedená v prvním pododstavci se zašle orgánu určenému každým členským státem, který bude zmocněn udělit požadované povolení nebo žádost postoupit.

Členské státy informují depozitáře o orgánech určených pro tento účel; depozitář informuje ostatní členské státy.

2. Pokud není z důvodů zvláště naléhavých možné požádat jiný členský stát předem o povolení, jsou úředníci provádějící sledování oprávněni pokračovat za hranicemi ve sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeni do jednoho nebo více deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud jsou splněny tyto podmínky:

příslušné orgány členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, jsou v průběhu sledování neprodleně vyrozuměny o překročení hranice;
neprodleně je předložena žádost podle odstavce 1, ve které jsou popsány důvody pro překročení hranice bez předchozího povolení.

Sledování se zastaví, jakmile o to členský stát, na jehož území probíhá, po vyrozumění podle písmene a) nebo po předložení žádosti podle písmene b) požádá, nebo pokud není do pěti hodin po překročení hranice získáno povolení.

3. Sledování uvedené v odstavcích 1 a 2 je přípustné pouze za těchto obecných podmínek:

úředníci provádějící sledování se řídí ustanoveními tohoto článku a vnitrostátními právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů daného členského státu;
s výjimkou situací uvedených v odstavci 2 mají úředníci v průběhu sledování u sebe doklad prokazující, že jim bylo uděleno povolení;
úředníci provádějící sledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
úředníci provádějící sledování mohou během sledování nosit své služební zbraně, pokud: i) dožádaný členský stát neučinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) to dožádaný členský stát výslovně nezakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
úředníci provádějící sledování nejsou oprávněni sledovanou osobu vyzvat k prokázání totožnosti nebo ji zajistit ;
o všech operacích musí být podána zpráva orgánům členského státu, na jehož území proběhly; úředníci provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně;
na žádost orgánů členského státu, na jehož území sledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící sledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se tito úředníci účastnili, a to včetně právních řízení.

4. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit jeho rozsah a přijmout další opatření.

5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.

Článek 22

Sledovaná zásilka

1. Každý členský stát zajistí, aby mohla být na žádost jiného členského státu povolena na jeho území sledovaná zásilka, a to v rámci trestního vyšetřování extradičních trestných činů.

2. Rozhodnutí provést sledovanou zásilku vydávají vždy pro každý jednotlivý případ příslušné orgány dožádaného členského státu při zachování vnitrostátních právních předpisů tohoto státu.

3. Provádění sledované zásilky probíhá v souladu s postupy dožádaného členského státu. Pravomoc jednat a řídit operace mají příslušné orgány tohoto členského státu.

Dožádaný orgán převezme sledování zásilky, jakmile zboží překročí hranici nebo na smluveném místě předání, aby se předešlo jakémukoli přerušení sledování. V průběhu zbylé části cesty zajistí, aby bylo zboží nepřetržitě sledováno takovým způsobem, aby měl kdykoli možnost zadržet pachatele a zajistit zboží.

4. Zásilky, jejichž sledování bylo dohodnuto, mohou být se souhlasem dotčeného členského státu pozastaveny a následně ponechány, aby pokračovaly dále v nezměněném stavu, nebo poté, kdy jejich obsah byl zcela nebo zčásti vyjmut nebo nahrazen.

Článek 23

Skryté vyšetřování

1. Na žádost dožadujícího orgánu může dožádaný orgán povolit úředníkům celní správy dožadujícího členského státu nebo úředníkům jednajícím jménem této správy vystupujícím pod změněnou totožností (skrytí vyšetřovatelé), aby působili na území dožádaného členského státu. Dožadující orgán podá tuto žádost pouze tehdy, pokud by bylo velmi složité objasnit skutečnosti bez využití navrhovaných vyšetřovacích metod. Dotyční úředníci jsou při své činnosti oprávněni shromažďovat informace a navazovat kontakt s podezřelými nebo jinými osobami s nimi spojenými.

2. Skryté vyšetřování v dožádaném členském státě je časově omezeno. Příprava a dohled nad vyšetřováním se uskutečňují v úzké spolupráci mezi příslušnými orgány dožádaného a dožadujícího členského státu.

3. Podmínky, za kterých je skryté vyšetřování přípustné, jakož i podmínky, za kterých se provádí, určí dožádaný orgán podle vnitrostátních právních předpisů. Pokud budou v průběhu skrytého vyšetřování získány informace související s jiným deliktem, než který je uveden v původní žádosti, mohou být také podmínky použití takovýchto informací stanoveny dožádaným orgánem podle vnitrostátních právních předpisů.

4. Dožádaný orgán poskytne nezbytnou personální a technickou podporu. Přijme opatření k ochraně úředníků uvedených v odstavci 1 po dobu jejich působení v dožádaném členském státě.

Článek 24

Zvláštní společné vyšetřovací týmy

1. Vzájemnou dohodou mohou orgány několika členských států vytvořit zvláštní společný vyšetřovací tým se základnou v jednom z členských států, který se skládá z úředníků se specializací v příslušných oborech.

Zvláštní společný vyšetřovací tým má tyto úkoly:

provádění složitých a náročných vyšetřování konkrétních deliktů, které vyžaduje současnou a koordinovanou akci v dotyčných členských státech,
koordinaci společných činností zaměřených na prevenci a odhalování určitých typů deliktů a získání informací o zúčastněných osobách, jejich společnících a použitých metodách.

2. Působení zvláštních společných vyšetřovacích týmů podléhá těmto obecným podmínkám:

tyto týmy se vytvářejí pouze pro určitý účel a na omezenou dobu;
vedoucím týmu je vždy úředník z členského státu, ve kterém je tým činný;
zúčastnění úředníci jsou vázáni právními předpisy členského státu, na jehož území je tým činný;
členský stát, ve kterém je tým činný, provede nezbytné organizační kroky pro zajištění fungování týmu.

3. Členství v týmu nedává úředníkům žádnou pravomoc k zásahu na území jiného členského státu.

HLAVA V

OCHRANA ÚDAJŮ

Článek 25

Ochrana údajů při jejich výměně

1. Při výměně údajů vezmou celní správy v každém jednotlivém případě v úvahu nezbytnost ochrany osobních údajů. Respektují příslušná ustanovení Úmluvy Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatickém zpracování osobních dat. V zájmu ochrany údajů může členský stát podle odstavce 2 stanovit podmínky týkající se zpracování osobních údajů jiným členským státem, kterému mohou být předány.

2. Aniž jsou dotčena ustanovení Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely, použijí se na předávání osobních údajů při uplatňování této úmluvy tato ustanovení:

zpracování osobních údajů přijímajícím orgánem se povolí pouze za účelem uvedeným v čl. 1 odst. 1. Tento orgán může tyto údaje předat dál bez předchozího souhlasu členského státu, který je poskytl, svým celním správám, donucovacím a justičním orgánům, aby těmto subjektům umožnil stíhat a trestat delikty ve smyslu čl. 4 odst. 3. Ve všech ostatních případech předávání údajů je nutný souhlas členského státu, který informace poskytl;
orgán členského státu, který údaje předává, zajistí, aby byly tyto údaje přesné a aktuální. Pokud se zjistí, že byly předány nepřesné údaje nebo údaje, které být předány neměly nebo že právoplatně předané údaje je v pozdějším stadiu nutné podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovat, sdělí se to neprodleně přijímajícímu orgánu. Tento orgán má povinnost tyto údaje opravit nebo zlikvidovat. Pokud má přijímající orgán důvod se domnívat, že jsou předané údaje nepřesné nebo že by měly být zlikvidovány, sdělí to předávajícímu členskému státu;
v případech, kdy by měly být předávané údaje podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovány nebo doplněny, musí být dána dotyčným osobám možnost údaje opravit;
zúčastněné orgány zaznamenají předání a přijetí vyměňovaných údajů;
předávající a přijímající orgány informují dotyčnou osobu na její žádost o předávaných osobních údajích, které se jí týkají, a o jejich zamýšleném využití. Tyto informace není nutno poskytnout, pokud se při zvážení této záležitosti zjistí, že veřejný zájem na neposkytnutí těchto informací převažuje nad zájmem dotyčné osoby na jejich získání. Jinak se právo dotyčné osoby na získání informací o předávaných osobních údajích řídí právními a správními předpisy členského státu, na jehož území jsou informace vyžadovány. Před jakýmkoli rozhodnutím o poskytnutí informací je dána příležitost předávajícímu orgánu, aby předložil své stanovisko;
členské státy odpovídají podle svých vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů za újmu způsobenou osobě zpracováním předaných údajů na jejich území. Tak je tomu i v případě, kdy je újma způsobena předáním nepřesných údajů nebo tím, že předávající orgán předá údaje v rozporu s Úmluvou;
předávané údaje se uchovávají po dobu nepřesahující dobu nezbytnou pro účely, pro které byly předány. Nezbytnost uchovávat údaje dotyčný členský stát ve vhodný okamžik přezkoumá;
za všech okolností požívají tyto údaje alespoň takovou ochranu jakou požívají obdobné údaje v členském státě, který je přijal;
každý členský stát přijme vhodná opatření pro zajištění splnění tohoto článku, a to pomocí účinných kontrol. Každý členský stát může pověřit kontrolou vnitrostátní kontrolní orgán uvedený v článku 17 Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely.

3. Pro účely tohoto článku je třeba vykládat výraz „zpracovávání osobních údajů“ v souladu s definicí uvedenou v čl. 2 písm. b) směrnice 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů^¹.

HLAVA VI

VÝKLAD ÚMLUVY

Článek 26

Soudní dvůr

1. Pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy má Soudní dvůr Evropských společenství, kdykoli se prokáže, že Rada nemůže urovnat spor do šesti měsíců od jeho předložení Radě jedním z jejích členů.

2. Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy a Komisí, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy, který není možné urovnat jednáním. Spor může být Soudnímu dvoru předložen po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze stran úředně oznámila druhé straně existenci sporu.

3. Soudní dvůr má za podmínek stanovených v odstavcích 4 až 7 pravomoc vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy.

4. Na základě prohlášení učiněného při podpisu této úmluvy nebo kdykoli poté bude mít každý členský stát možnost vyjádřit se k pravomoci Soudního dvora Evropských společenství vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy podle odst. 5 písm. a) nebo b).

5. Členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 4, určí, že:

každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem podle vnitrostátních právních předpisů, může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí nebo
každý soud tohoto státu může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí.

6. Pro řízení se uplatní Protokol o statutu Soudního dvora Evropských společenství a Jednací řád Soudního dvora.

7. Každý členský stát, bez ohledu na to, zda učinil prohlášení podle odstavce 4 či nikoli, má právo v případech uvedených v odstavci 5 předložit Soudnímu dvoru svá podání nebo písemná vyjádření.

8. Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací provedených příslušnými donucovacími orgány podle této úmluvy nebo rozhodovat o výkonu povinností členských států při zachovávání práva a pořádku a při zajišťování vnitřní bezpečnosti.

HLAVA VII

PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 27

Důvěrnost

Celní správy berou v každém jednotlivém případě výměny informací v úvahu nezbytnost zachovávání tajnosti vyšetřování. Za tímto účelem může členský stát stanovit podmínky pro využívání informací jiným členským státem, kterému mohou být informace předány.

Článek 28

Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc

1. Tato úmluva nezavazuje orgány členských států poskytnout vzájemnou pomoc v případech, pokud je pravděpodobné, že by tato pomoc poškodila veřejný pořádek nebo jiné zásadní zájmy dotyčného státu, zejména v oblasti ochrany údajů nebo v případech, kdy je rozsah požadovaných akcí, zejména v souvislosti se zvláštními formami spolupráce uvedenými v hlavě IV, zjevně nepřiměřený závažnosti předpokládaného deliktu. V těchto případech může být pomoc odmítnuta buď zcela, nebo částečně nebo může být podmíněna splněním určitých podmínek.

2. Každé odepření pomoci musí být odůvodněno.

Článek 29

Výdaje

1. Členské státy se obvykle vzdají všech nároků na náhradu nákladů při uplatňování této úmluvy s výjimkou výdajů na poplatky zaplacené znalcům.

2. Pokud jsou nebo budou k vyřízení žádosti nezbytné značné a neobvyklé výdaje, projednají společně tento problém zúčastněné celní správy s cílem určit způsob a podmínky pro vyřízení žádosti, jakož i způsob hrazení nákladů.

Článek 30

Výhrady

1. S výjimkami uvedenými v čl. 20 odst. 8, čl. 21 odst. 5 a čl. 23 odst. 5 nejsou výhrady k této úmluvě přípustné.

2. Členské státy, které již mezi sebou upravily řešení otázek upravených v hlavě IV této úmluvy, mohou učinit výhrady podle odstavce 1 pouze v míře, ve které tyto výhrady neovlivní jejich závazky vyplývající z těchto úprav.

3. Závazky vyplývající z ustanovení Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 k provedení Schengenské úmluvy podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, které umožňují užší spolupráci, nebudou touto úmluvou, pokud jde o vztahy mezi členskými státy vázanými těmito ustanoveními, dotčeny.

Článek 31

Územní působnost

1. Tato úmluva se vztahuje na území členských států ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství^², pozměněného aktem o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravami smluv, na kterých je založena Evropská unie^³, a ve smyslu nařízení (ES) č. 82/97 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 1996^⁴, včetně ostrova Heligoland a území Büsingenu pro Spolkovou republiku Německo (v rámci a podle smlouvy ze dne 23. listopadu 1964 mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací o začlenění obce Büsingen am Hochrhein do celního území Švýcarské konfederace nebo jejího současného znění) a obcí Livigno a Campione d'Italia pro Italskou republiku, a na teritoriální vody, pobřežní vody a na vzdušný prostor území členských států.

2. Rada může jednomyslně postupem uvedeným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii přizpůsobit odstavec 1 jakékoli změně ustanovení práva Společenství, na které uvedený odstavec odkazuje.

Článek 32

Vstup v platnost

1. Tuto úmluvu přijmou členské státy v souladu se svými ústavními požadavky.

2. Členské státy sdělí depozitáři ukončení ústavního procesu pro přijetí této úmluvy.

3. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesát dní po sdělení podle odstavce 2 učiněné státem, který je v okamžiku přijetí právního aktu o dohotovení této úmluvy Radou členem Evropské unie, a tuto formalitu provedl jako poslední.

4. Do vstupu této úmluvy v platnost může každý členský stát při sdělení uvedeném v odstavci 2 nebo kdykoli později prohlásit, že se tato úmluva, s výjimkou jejího článku 26, bude vztahovat na vztahy tohoto státu s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinnosti devadesát dní po jejich uložení.

5. Tato úmluva se vztahuje pouze na žádosti předané po dni, kdy vstoupí v platnost nebo začne být uplatňována ve vztazích mezi dožádaným a dožadujícím členským státem.

6. Úmluva o poskytování vzájemné pomoci mezi celními správami ze dne 7. září 1967 se dnem vstupu této úmluvy v platnost zrušuje.

Článek 33

Přístup

1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členským státem Evropské unie.

2. Znění této úmluvy v jazyce přistupujícího členského státu vypracované Radou Evropské unie je závazné.

Listiny o přístupu se uloží u depozitáře.

4. Tato úmluva vstoupí pro přistupující stát v platnost devadesát dní po uložení jeho ratifikačních listin nebo v den vstupu této úmluvy v platnost, pokud již nevstoupila v platnost uplynutím uvedené lhůty devadesáti dní.

5. Pokud tato úmluva dosud nevstoupila v okamžiku uložení listin o přístupu přistupujících členských států v platnost, vztahuje se na přistupující členské státy čl. 32 odst. 4.

Článek 34

Změny

1. Změny této úmluvy může navrhnout každý členský stát, který je Vysokou smluvní stranou. Každý návrh na změnu se zašle depozitáři, který ho předá Radě a Komisi.

2. Aniž je dotčen čl. 31 odst. 2, přijme změny této úmluvy Rada, která je doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními požadavky.

3. Změny přijaté podle odstavce 2 vstoupí v platnost podle čl. 32 odst. 3.

Článek 35

Depozitář

1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie.

2. Depozitář zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství informace o pokroku v přijímání a přistupování, provádění, prohlášeních a výhradách a také o jakýchkoli jiných oznámeních týkajících se této úmluvy.

En fe de lo cual los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Convenio.

Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne konvention.

Zu Urkund dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschrift unter dieses Übereinkommen gesetzt.

Σε πίοτωση τον ανωτεδω οι υπογδάφονιες πληδεξούσιοι έθεσαν την υπογδαφή τους χάτω από την παδούοα ούμβαση.

In witness whereof, the undersigned Plenitopentiaries have hereunto set their hands.

En foi de quoi, les plénipotentiaries soussignés ont apposé leurs signatures au bas de la présente convention

Dá Fhianú sin, chuir la Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an gCoinbhinsiún seo.

In fede di che, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposti le loro firme in calce alla presente convenzione.

Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze Overeenkomst hebben gesteld.

Em fé do que, os plenipotenciários abaixo-assinados apuseram as suas assinaturas no final da presente Convenção.

Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän yleissopimuksen.

Til bekräftelse härav har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat denna konvention.

Hecho en Bruselas, el dieciocho de diciembre de mil novecientos noventa y siete, en un ejemplar único, en lenguas alemana, danesa, española, finesa, francesa, griega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, cuyos textos son igualmente auténticos y que será depositado en los archivos de le Secretaría General del Consejo de la Unión Europea.

Udfærdiget i Bruxelles, den attende december nitten hundrede og syvoghalvfems, i ét eksemplar pa dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk, og tysk, idet hver af disse tekster har samme gyldighed; de deponeres i arkiverne i Generalsekretariatet for Radet for den Europæiske Union.

Geschehen zu Brüssel am achtzehnten Dezember neunzehnhundertsiebenundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist; die Urschrift wird im Archiv des Generalsekretariats des Rates der Europäischen Union hinterlegt.

Έγινε οτις Βδυξέλλες, στις δέχαοχτώ Δεχεμβδίου χίλια εννιαχόσια ενενήντα επτά σε ένα μόνο αντίτυπο στην αγγλιχή, γαλλιχή, γεδμανιχή, δανιχή, ελληνιχή, ιδλανδιχή, ιοπανχή, ιταλιχή, ολλανδιχή, ποδτογαλιχή, σουηδιχή χαι φινλανδιχή γλώσσα χάθε χείμενο είναι εξίσου αυθεντιχό χαι χατατίθεται στα αζχεία της Γενιχής Γζαμματείας του Συμβουλίου της Ευζωπαϊχής Ένωσης.

Done at Brussels on the eighteenth day of December in the year one thousand nine hundred and ninety-seven in a single original, in the Danish, Dutch, English, Finnish, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish, and Swedish languages, each text being equally authentic, such original remaining deposited in the archives of the General Secretariat of the Council of the European Union.

Fait à Bruxelles, le dix-huit décembre mil neuf cent quatre-vingt-dix-sept, en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise, espagnole, finnoise, française, grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise, et suédoise, chaque texte faisant également foi, exemplaire qui est déposé dans les archives du Secrétariat général du Conseil de l´Union européenne.

Arna dhéanamh sa Bhruiséil ar an ochtú lá déag de Nollaig sa bhliain míle naoi gcéad nócha a seacht, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san Iodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis agus comhúdarás ag na téacsanna i ngach ceann de na teangacha sin; déanfar an scríbhinn bhunaidh sin a thaisceadh i gcartlann Ardrúnaíocht Chomhairle an Aontais Eorpaigh.

Fatto a Bruxelles, addì diciotto dicembre millenovecentonovantasette, in un unico esemplare, in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, ciascun testo facente ugualmente fede, e depositato negli archivi del Segretariato generale del Consiglio dell´Unione europea.

Gedaan te Brussel, de achttiende december negentienhonderd zevenennegentig, in één exemplaar, in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Franse, de Griekse, de Ierse, de Italiaanse, de Nederlandse, de Portuguese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde alle teksten gelijkelijk authentiek, dat wordt neergelegd in het archief van het Secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie.

Feito em Bruxelas, em dezoito de Dezembro de mil novecentos e noventa e sete em exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos, depositado nos archivos do Secretariado-Geral do Conselho da União Europeia.

Tehty Brysselissä kahdeksantenatoista päivänä joulukuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäseitsemän englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä yhtenä alkuperäiskappaleena, joka talletetaan Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristön arkostoon ja jonka jokainen teksti on yhtä todistusvoimainen.

Som skedde i Bryssel den artonde december nittonhundranittiosju i ett enda exemplar på danska, engelska, finska, franska, grekiska, iriska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska, och tyska språken, vilka samtliga texter är lika giltiga, vilket skall deponeras i arkivet vid generalsekretariatet vid Europeiska unionens råd.

Pour le gouvernement du royaume de Belgique

Voor de Regering van het Koninkrijk België

Für die Regierung des Königreichs Belgien

For regeringen for Kongeriget Danmark

Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland

Για την χυβέζνηση Ελληνιχής Δημοχζατίας

Por el gobierno del Reino de España

Pour le gouvernement de la République française

Thar ceann Rialtas na hÉireann

For the Government of Ireland

Per il governo della Repubblica italiana

Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg

Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden

Für die Regierung der Republik Österreich

Pelo Governo da República Portuguesa

Suomen hallituksen puolesta

På finska regeringens vägnar

På Konungariket Sveriges vägnar

For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland

PROHLÁŠENÍ, KTERÁ MAJÍ BÝT PŘIPOJENA K ÚMLUVĚ A ZVEŘEJNĚNA V ÚŘEDNÍM VĚSTNÍKU

K čl. 1 odst. 1 a k článku 28

S ohledem na výjimky z povinnosti poskytnout pomoc podle článku 28 úmluvy, prohlašuje Itálie, že vyřízení žádostí o vzájemnou pomoc podaných na základě úmluvy a souvisejících s delikty, které nejsou podle italských právních předpisů v rozporu s vnitrostátními celními předpisy nebo celními předpisy Společenství, může z důvodů souvisejících s rozdělením pravomocí mezi vnitrostátní orgány působícími v oblasti prevence a stíhání trestných činů poškodit veřejný pořádek nebo jiné zásadní národní zájmy.

K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2

Dánsko a Finsko prohlašují, že vykládají výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle článku 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.

K čl. 4 odst. 3 druhé odrážce

Dánsko prohlašuje, že pro něj zahrnuje čl. 4 odst. 3 druhá odrážka pouze akce, kterými se osoba účastní páchání jednoho nebo více deliktů se skupinou osob jednajících se společným cílem, včetně situací, kdy se dotyčná osoba neúčastní vlastního spáchání daného deliktu nebo deliktů; taková účast se musí zakládat na znalosti cíle a obecných kriminálních činností skupiny nebo na znalosti záměru skupiny spáchat dotyčný delikt (delikty).

K čl. 4 odst. 3 třetí odrážce

Dánsko prohlašuje, že pro něj se čl. 4 odst. 3 třetí odrážka vztahuje pouze na ty delikty, na které se vztahuje ustanovení dánských právních předpisů trestající jakékoli převzetí odcizeného zboží, a to včetně oddílu 191A dánského trestního zákoníku upravujícího převzetí odcizených drog a oddílu 284 trestního zákoníku upravujícího převzetí zboží v souvislosti s pašováním zboží zvláště nebezpečné povahy.

K čl. 6 odst. 4

Dánsko, Finsko a Švédsko prohlašují, že styční úředníci uvedení v čl. 6 odst. 4 mohou zastupovat také zájmy Norska a Islandu a naopak. Pět severských zemí má od roku 1982 dohodu, že umístění styční úředníci z jedné ze zúčastněných zemí zastupují také ostatní severské země. Tato dohoda byla přijata za účelem posílení boje proti obchodu s drogami a omezení finančního zatížení pro jednotlivé země, vyplývajícího z umístění styčných úředníků. Dánsko, Finsko a Švédsko přikládají zachování této dohody, která dobře funguje, velký význam.

K čl. 20 odst. 8

Dánsko prohlašuje, že přijímá ustanovení článku 20 za následujících podmínek:

V případě pronásledování přes hranice uskutečňovaného celními orgány jiného členského státu na moři nebo ve vzduchu může být toto pronásledování prodlouženo na dánské území, včetně dánských teritoriálních vod a vzdušného prostoru nad dánským územím a nad pobřežními vodami pouze tehdy, pokud jsou příslušné dánské orgány o tomto pronásledování předem vyrozuměny.

K čl. 21 odst. 5

Dánsko prohlašuje, že přijímá ustanovení článku 21 za následujících podmínek:

Přeshraniční sledování bez předchozího povolení může být prováděno podle čl. 21 odst. 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje vážné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, které by mohlo vést k jejich vydání.

K čl. 25 odst. 2 písm. i)

Členské státy se zavazují, že se budou v Radě vzájemně informovat o opatřeních přijatých k zajištění závazků uvedených v písmenu i).

Prohlášení učiněné podle čl. 26 odst. 4

Při podpisu této úmluvy tyto státy prohlašují, že přijímají pravomoc Soudního dvora podle čl. 26 odst. 5:

Irsko podle čl. 26 odst. 5 písm. a),
Spolková republika Německo, Řecká republika, Italská republika a Rakouská republika podle čl. 26 odst. 5 písm. b).

PROHLÁŠENÍ

Spolková republika Německo, Italská republika a Rakouská republika si vyhrazují právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem úmluvy o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami v případě řešeném u vnitrostátního soudu, jehož rozhodnutí nelze podle vnitrostátních právních předpisů napadnout opravným prostředkem, musí tento soud předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství.

Convention drawn up on the basis of Article K.3 of the Treaty on European Union, on mutual assistance and cooperation between customs administrations Official Journal C 024 , 23/01/1998 p. 0002 - 0022

Text:

CONVENTION drawn up on the basis of Article K.3 of the Treaty on European Union, on mutual assistance and cooperation between customs administrations THE HIGH CONTRACTING PARTIES to this Convention, Member States of the European Union, REFERRING to the Act of the Council of the European Union of 18 December 1997, RECALLING the need to strengthen the commitments contained in the Convention on mutual assistance between customs administrations, signed in Rome on 7 September 1967, CONSIDERING that customs administrations are responsible on the customs territory of the Community and, in particular at its points of entry and exit, for the prevention, investigation and suppression of offences not only against Community rules, but also against national laws, in particular the cases covered by Articles 36 and 223 of the Treaty establishing the European Community, CONSIDERING that a serious threat to public health, morality and security is constituted by the developing trend towards illicit trafficking of all kinds, CONSIDERING that particular forms of cooperation involving cross-border actions for the prevention, investigation and prosecution of certain infringements of both the national legislation of the Member States and Community customs regulations should be regulated, and that such cross-border actions must always be carried out in compliance with the principles of legality (conforming with the relevant law applicable in the requested Member State and with the Directives of the competent authorities of that Member State), subsidiarity (such actions to be launched only if it is clear that other less significant actions are not appropriate) and proportionality (the scale and duration of the action to be determined in the light of the seriousness of the presumed infringement), CONVINCED that it is necessary to reinforce cooperation between customs administrations, by laying down procedures under which customs administrations may act jointly and exchange data concerned with illicit trafficking activities, BEARING IN MIND that the customs administrations in their day-to-day work have to implement both Community and national provisions, and that there is consequently an obvious need to ensure that the provisions of mutual assistance and cooperation in both sectors evolve as far as possible in parallel, HAVE AGREED ON THE FOLLOWING PROVISIONS: TITLE I GENERAL PROVISIONS Article 1 Scope 1. Without prejudice to the competences of the Community, the Member States of the European Union shall provide each other with mutual assistance and shall cooperate with one another through their customs administrations, with a view to: - preventing and detecting infringements of national customs provisions, and - prosecuting and punishing infringements of Community and national customs provisions. 2. Without prejudice to Article 3, this Convention shall not affect the provisions applicable regarding mutual assistance in criminal matters between judicial authorities, more favourable provisions in bilateral or multilateral agreements between Member States governing cooperation as provided for in paragraph 1 between the customs authorities or other competent authorities of the Member States, or arrangements in the same field agreed on the basis of uniform legislation or of a special system providing for the reciprocal application of measures of mutual assistance. Article 2 Powers The customs administrations shall apply this Convention with the limits of the powers conferred upon them under national provisions. Nothing in this Convention may be construed as affecting the powers conferred under national provisions upon the customs administrations within the meaning of this Convention. Article 3 Relationship to mutual assistance provided by the judicial authorities 1. This Convention covers mutual assistance and cooperation in the framework of criminal investigations concerning infringements of national and Community customs provisions, concerning which the applicant authority has jurisdiction on the basis of the national provisions of the relevant Member State. 2. Where a criminal investigation is carried out by or under the direction of a judicial authority, that authority shall determine whether requests for mutual assistance or cooperation in that connection shall be submitted on the basis of the provisions applicable concerning mutual assistance in criminal matters or on the basis of this Convention. Article 4 Definitions For the purposes of this Convention, the following definitions shall apply: 1. 'national customs provisions`: all laws, regulations and administrative provisions of a Member State the application of which comes wholly or partly within the jurisdiction of the customs administration of the Member State concerning: - cross-border traffic in goods subject to bans, restrictions or controls, in particular pursuant to Articles 36 and 223 of the Treaty establishing the European Community, - non-harmonised excise duties; 2. 'Community customs provisions`: - the body of Community provisions and associated implementing provisions governing the import, export, transit and presence of goods traded between Member States and third countries, and between Member States in the case of goods that do not have Community status within the meaning of Article 9(2) of the Treaty establishing the European Community or goods subject to additional controls or investigations for the purposes of establishing their Community status, - the body of provisions adopted at Community level under the common agricultural policy and the specific provisions adopted with regard to goods resulting from the processing of agricultural products, - the body of provisions adopted at Community level for harmonised excise duties and for value-added tax on importation together with the national provisions implementing them; 3. 'infringement`: acts in conflict with national or Community customs provisions, including, inter alia: - participation in, or attempts to commit, such infringements, - participation in a criminal organization committing such infringements, - the laundering of money deriving from the infringements referred to in this paragraph; 4. 'mutual assistance`: the granting of assistance between customs administrations as provided for in this Convention; 5. 'applicant authority`: the competent authority of the Member State which makes a request for assistance; 6. 'requested authority`: the competent authority of the Member State to which a request for assistance is made; 7. 'customs administrations`: Member States' customs authorities as well as other authorities with jurisdiction for implementing the provisions of this Convention; 8. 'personal data`: all information relating to an identified or identifiable natural person; a person is considered to be identifiable if he or she can be directly or indirectly identified, inter alia by means of an identification number or of one or more specific elements which are characteristic of his or her physical, physiological, psychological, economic, cultural or social identity; 9. 'cross-border cooperation`: cooperation between customs administrations across the borders of each Member State. Article 5 Central coordinating units 1. Member States shall appoint in their customs authorities a central unit (coordinating unit). It shall be responsible for receiving all applications for mutual assistance under this Convention and for coordinating mutual assistance, without prejudice to paragraph 2. The unit shall also be responsible for cooperation with other authorities involved in an assistance measure under this Convention. The coordinating units of the Member States shall maintain the necessary direct contact with each other, particularly in the cases covered by Title IV. 2. The activity of the central coordinating units shall not exclude, particularly in an emergency, direct cooperation between other services of the customs authorities of the Member States. For reasons of efficiency and consistency, the central coordinating units shall be informed of any action involving such direct cooperation. 3. If the customs authority is not, or not completely, competent to process a request, the central coordinating unit shall forward the request to the competent national authority and inform the applicant authority that it has done so. 4. If it is not possible to accede to the request for legal or substantive reasons, the coordinating unit shall return the request to the applicant authority with an explanation as to why the request could not be processed. Article 6 Liaison officers 1. Member States may make agreements between themselves on the exchange of liaison officers for limited or unlimited periods, and on mutually-agreed conditions. 2. Liaison officers shall have no powers of intervention in the host country. 3. In order to promote cooperation between Member States' customs administrations, liaison officers may, with the agreement or at the request of the competent authorities of the Member States, have the following duties: (a) promoting and speeding up the exchange of information between the Member States; (b) providing assistance in investigations which relate to their own Member State or the Member State they represent; (c) providing support in dealing with requests for assistance; (d) advising and assisting the host country in preparing and carrying out cross-border operations; (e) any other duties which Member States may agree between themselves. 4. Member States may agree bilaterally of multilaterally on the terms of reference and the location of the liaison officers. Liaison officers may also represent the interests of one or more Member States. Article 7 Obligation to prove identity Unless otherwise specified in this Convention, officers of the applicant authority present in another Member State in order to exercise the rights laid down in this Convention shall at all times be able to produce written authority stating their identity and their official functions. TITLE II ASSISTANCE ON REQUEST Article 8 Principles 1. In order to provide the assistance required under this Title, the requested authority or the competent authority which it has addressed shall proceed as though it were acting on its own account or at the request of another authority in its own Member State. In so doing it shall avail itself of all the legal powers at its disposal within the framework of its national law in order to respond to the request. 2. The requested authority shall extend this assistance to all circumstances of the infringement which have any recognisable bearing on the subject of the request for assistance without this requiring any additional request. In case of doubt, the requested authority shall firstly contact the applicant authority. Article 9 Form and content of the request for assistance 1. Requests for assistance shall always be made in writing. Documents necessary for the execution of such requests shall accompany the request. 2. Requests pursuant to paragraph 1 shall include the following information: (a) the applicant authority making the request; (b) the measure requested; (c) the object of, and the reason for, the request; (d) the laws, rules and other legal provisions involved; (e) indications as exact and comprehensive as possible on the natural or legal persons being the target of the investigations; (f) a summary of the relevant facts, except in cases provided for in Article 13. 3. Requests shall be submitted in an official language of the Member State of the requested authority or in a language acceptable to such authority. 4. When required because of the urgency of the situation, oral requests shall be accepted, but must be confirmed in writing as soon as possible. 5. If a request does not meet the formal requirements, the requested authority may ask for it to be corrected or completed; measures necessary to comply with the request may be commenced in the meantime. 6. The requested authority shall agree to apply a particular procedure in response to a request, provided that that procedure is not in conflict with the legal and administrative provisions of the requested Member State. Article 10 Requests for information 1. At the request of the applicant authority, the requested authority shall communicate to it all information which may enable it to prevent, detect and prosecute infringements. 2. The information communicated is to be accompanied by reports and other documents, or certified copies or extracts of the same, on which that information is based and which are in the possession of the request authority or which were produced or obtained in order to execute the request for information. 3. By agreement between the applicant authority and the requested authority, officers authorised by the applicant authority may, subject to detailed instructions from the requested authority, obtain information pursuant to paragraph 1 from the offices of the requested Member State. This shall apply to all information derived from the documentation to which the staff of those offices have access. Those officers shall be authorised to take copies of the said documentation. Article 11 Requests for surveillance At the request of the applicant authority, the requested authority shall as far as possible keep a special watch or arrange for a special watch to be kept on persons where there are serious grounds for believing that they have infringed Community or national customs provisions or that they are committing or have carried out preparatory acts with a view to the commission of such infringements. At the request of the applicant authority, the requested authority shall also keep a watch on places, means of transport and goods connected with activities which might be in breach of the abovementioned customs provisions. Article 12 Requests for enquiries 1. The requested authority shall at the request of the applicant authority carry out, or arrange to have carried out, appropriate enquiries concerning operations which constitute, or appear to the applicant authority to constitute, infringements. The requested authority shall communicate the results of such enquiries to the applicant authority. Article 10(2) shall apply mutatis mutandis. 2. By agreement between the applicant authority and the requested authority, officers appointed by the applicant authority may be present at the enquiries referred to in paragraph 1. Enquiries shall at all times be carried out by officers of the requested authority. The applicant authority's officers may not, of their own initiative, assume the powers conferred on officers of the requested authority. They shall, however, have access to the same premises and the same documents as the latter, through their intermediary and for the sole purpose of the enquiry being carried out. Article 13 Notification 1. At the request of the applicant authority, the requested authority shall, in accordance with the national rules of the Member State in which it is based, notify the addressee or have it notified of all instruments or decisions which emanate from the competent authorities of the Member State in which the applicant authority is based and concern the application of this Convention. 2. Requests for notification, mentioning the subject of the instrument or decision to be notified, shall be accompanied by a translation in the official language or an official language of the Member State in which the requested authority is based, without prejudice to the latter's right to waive such a translation. Article 14 Use as evidence Findings, certificates, information, documents, certified true copies and other papers obtained in accordance with their national law by officers of the requested authority and transmitted to the applicant authority in the cases of assistance provided for in Articles 10 to 12 may be used as evidence in accordance with national law by the competent bodies of the Member State where the applicant authority is based. TITLE III SPONTANEOUS ASSISTANCE Article 15 Principle The competent authorities of each Member State shall, as laid down in Articles 16 and 17, subject to any limitations imposed by national law, provide assistance to the competent authorities of the other Member States without prior request. Article 16 Surveillance Where it serves the prevention, detection and prosecution of infringements in another Member State, each Member State's competent authorities shall: (a) as far as is possible keep, or have kept, the special watch described in Article 11; (b) communicate to the competent authorities of the other Member States concerned all information in their possession and, in particular, reports and other documents or certified true copies or extracts thereof, concerning operations which are connected with a planned or committed infringement. Article 17 Spontaneous information The competent authorities of each Member State shall immediately send to the competent authorities of the other Member States concerned all relevant information concerning planned or committed infringements and, in particular, information concerning the goods involved and new ways and means of committing such infringements. Article 18 Use as evidence Surveillance reports and information obtained by officers of one Member State and communicated to another Member State in the course of the spontaneous assistance provided for in Articles 15 to 17 may be used in accordance with national law as evidence by the competent bodies of the Member State receiving the information. TITLE IV SPECIAL FORMS OF COOPERATION Article 19 Principles 1. Customs administrations shall engage in cross-border cooperation in accordance with this Title. They shall provide each other with the necessary assistance in terms of staff and organisational support. Requests for cooperation shall, as a rule, take the form of requests for assistance in accordance with Article 9. In specific cases referred to in this Title, officers of the applicant authority may engage in activities in the territory of the requested State, with the approval of the requested authority. Coordination and planning of cross-border operations shall be the responsibility of the central coordinating units in accordance with Article 5. 2. Cross-border cooperation within the meaning of paragraph 1 shall be permitted for the prevention, investigation and prosecution of infringements in cases of: (a) illicit traffic in drugs and psychotropic substances, weapons, munitions, explosive materials, cultural goods, dangerous and toxic waste, nuclear material or materials or equipment intended for the manufacture of atomic, biological and/or chemical weapons (prohibited goods); (b) trade in substances listed in Tables I and II of the United Nations Convention against illicit traffic in narcotic drugs and psychotropic substances and intended for the illegal manufacture of drugs (precursor substances); (c) illegal cross-border commercial trade in taxable goods to evade tax or to obtain unauthorised State payments in connection with the import or export of goods, where the extent of the trade and the related risk to taxes and subsidies is such that the potential financial cost to the budget of the European Communities or the Member States is considerable; (d) any other trade in goods prohibited by Community or national rules. 3. The requested authority shall not be obliged to engage in the specific forms of cooperation referred to in this Title if the type of investigation sought is not permitted or not provided for under the national law of the requested Member State. In this case, the applicant authority shall be entitled to refuse, for the same reason, the corresponding type of cross-border cooperation in the reverse case, where it is requested by an authority of the requested Member State. 4. If necessary under the national law of the Member States, the participating authorities shall apply to their judicial authorities for approval of the planned investigations. Where the competent judicial authorities make their approval subject to certain conditions and requirements, the participating authorities shall ensure that those conditions and requirements are observed in the course of the investigations. 5. Where officers of a Member State engage in activities in the territory of another Member State by virtue of this Title and cause damage by their activities, the Member State in whose territory the damage was caused shall make good the damage, in accordance with its national legislation in the same way as it would have done if the damage had been caused by its own officers. That Member State will be reimbursed in full by the Member State whose officers have caused the damage for the amounts it has paid to the victims or to other entitled persons or institutions. 6. Without prejudice to the exercise of its rights vis-à-vis third parties and notwithstanding the obligation to make good damages according to the second sentence of paragraph 5, each Member State shall refrain, in the case provided for in the first sentence of paragraph 5, from requesting reimbursement of the amount of damages it has sustained from another Member State. 7. Information obtained by officers during cross-border cooperation provided for in Articles 20 to 24 may be used, in accordance with national law and subject to particular conditions laid down by the competent authorities of the State in which the information was obtained, as evidence by the competent bodies of the Member State receiving the information. 8. In the course of the operations referred to in Articles 20 to 24, officers on mission in the territory of another Member State shall be treated in the same way as officers of that State as regards infringements committed against them or by them. Article 20 Hot pursuit 1. Officers of the customs administration of one of the Member States pursuing in their country, an individual observed in the act of committing one of the infringements referred to in Article 19(2) which could give rise to extradition, or participating in such an infringement, shall be authorised to continue pursuit in the territory of another Member State without prior authorisation where, given the particular urgency of the situation, it was not possible to notify the competent authorities of the other Member State prior to entry into that territory or where these authorities have been unable to reach the scene in time to take the pursuit. The pursuing officers shall, not later than when they cross the border, contact the competent authorities of the Member State in whose territory the pursuit is to take place. The pursuit shall cease as soon as the Member State in whose territory the pursuit is taking place so requests. At the request of the pursuing officers, the competent authorities of the said Member State shall challenge the pursued person so as to establish his identity or to arrest him. Member States shall inform the depositary of the pursuing officers to whom this provision applies; the depositary shall inform the other Member States. 2. The pursuit shall be carried out in accordance with the following procedures, defined by the declaration provided for in paragraph 6: (a) the pursuing officers shall not have the right to apprehend; (b) however, if no request to cease the pursuit is made and if the competent authorities of the Member State in whose territory the pursuit is taking place are unable to intervene quickly enough, the pursuing officers may apprehend the person pursued until the officers of the said Member State, who must be informed without delay, are able to establish his identity or arrest him. 3. Pursuit shall be carried out in accordance with paragraphs 1 and 2 in one of the following ways as defined by the declaration provided for in paragraph 6: (a) in an area or during a period, as from the crossing of the border, to be established in the declaration; (b) without limit in space or time. 4. Pursuit shall be subject to the following general conditions: (a) the pursuing officers shall comply with the provisions of this Article and with the law of the Member State in whose territory they are operating; they shall obey the instructions of the competent authorities of the said Member State; (b) when the pursuit takes place on the sea, it shall, where it extends to the high sea or the exclusive economic zone, be carried out in conformity with the international law of the sea as reflected in the United Nations Convention on the Law of the Sea, and, when it takes place in the territory of another Member State, it shall be carried out in accordance with the provisions of this Article; (c) entry into private homes and places not accessible to the public shall be prohibited; (d) the pursuing officers shall be easily identifiable, either by their uniform or an armband or by means of accessories fitted to their means of transport; the use of civilian clothes combined with the use of unmarked means of transport without the aforementioned identification is prohibited; the pursuing officers shall at all times be able to prove that they are acting in an official capacity; (e) the pursuing officers may carry their service weapons, save (i) where the requested Member State has made a general declaration that weapons may never be carried into its territory or (ii) where specifically decided otherwise by the requested Member State. When officers of another Member State are permitted to carry their service weapons, their use shall be prohibited save in cases of legitimate self-defence; (f) once the pursued person has been apprehended as provided for in paragraph 2(b), for the purpose of bringing him before the competent authorities of the Member State in whose territory the pursuit took place he may be subjected only to a security search; handcuffs may be used during his transfer; objects carried by the pursued person may be seized; (g) after each operation mentioned in paragraphs 1, 2 and 3, the pursuing officers shall present themselves before the competent authorities of the Member State in whose territory they were operating and shall give an account of their mission; at the request of those authorities, they must remain at their disposal until the circumstances of their action have been adequately elucidated; this condition shall apply even where the pursuit has not resulted in the arrest of the pursued person; (h) the authorities of the Member State from which the pursuing officers have come shall, when requested by the authorities of the Member State in whose territory the pursuit took place, assist the enquiry subsequent to the operation in which they took part, including legal proceedings. 5. A person who, following the action provided for in paragraph 2, has been arrested by the competent authorities of the Member State in whose territory the pursuit took place may, whatever his nationality, be held for questioning. The relevant rules of national law shall apply mutatis mutandis. If the person is not a national of the Member State in whose territory he was arrested, he shall be released no later than six hours after his arrest, not including the hours between midnight and 9 a.m., unless the competent authorities of the said Member State have previously received a request for his provisional arrest for the purposes of extradition in any form. 6. On signing this convention, each Member State shall make a declaration in which it shall define, on the basis of paragraphs 2, 3 and 4, the procedures for implementing pursuit in its territory. A Member State may at any time replace its declaration by another declaration, provided the latter does not restrict the scope of the former. Each declaration shall be made after consultations with each of the Member States concerned and with a view to obtaining equivalent arrangements in those States. 7. Member States may, on a bilateral basis, extend the scope of paragraph 1 and adopt additional provisions in implementation of this Article. 8. When depositing its instruments of adoption of this Convention, a Member State may declare that it is not bound by this Article or by part thereof. Such declaration may be withdrawn at any time. Article 21 Cross-border surveillance 1. Officers of the customs administration of one of the Member States who are keeping under observation in their country persons in respect of whom there are serious grounds for believing that they are involved in one of the infringements referred to in Article 19(2) shall be authorised to continue their observation in the territory of another Member State where the latter has authorised cross-border observation in response to a request for assistance which has previously been submitted. Conditions may be attached to the authorisation. Member States shall inform the depositary of the officers to whom this provision applies; the depositary shall inform the other Member States. On request, the observation shall be entrusted to officers of the Member State in whose territory it is carried out. The request referred to in the first subparagraph shall be sent to an authority designated by each of the Member States empowered to grant the requested authorisation or pass on the request. Member States shall inform the depositary of the authority designated for this purpose; the depositary shall inform the other Member States. 2. Where, for particularly urgent reasons, prior authorisation of the other Member State cannot be requested, the officers conducting the observation shall be authorised to continue beyond the border the observation of persons in respect of whom there are serious grounds for believing that they are involved in one of the infringements referred to in Article 19(2), provided that the following conditions are met: (a) the competent authorities of the Member State in whose territory the observation is to be continued shall be notified immediately of the crossing of the border, during the observation; (b) a request submitted in accordance with paragraph 1 and outlining the grounds for crossing the border without prior authorisation shall be submitted without delay. Observation shall cease as soon as the Member State in whose territory it is taking place so requests, following the notification referred to in (a) or the request referred to in (b), or where authorisation has not been obtained five hours after the border was crossed. 3. The observation referred to in paragraph 1 and 2 shall be carried out only under the following general conditions: (a) the officers conducting the observation shall comply with the provisions of this Article and with the law of the Member State in whose territory they are operating; they must obey the instructions of the competent authorities of the said Member State; (b) except in the situations provided for in paragraph 2, the officers shall, during the observation, carry a document certifying that authorisation has been granted; (c) the officers conducting the observation shall be able at all times to provide proof that they are acting in an official capacity; (d) the officers conducting the observation may carry their service weapons during the observation save (i) where the requested Member State has made a general declaration that weapons may never be carried into its territory or (ii) where specifically decided otherwise by the requested Member State. When officers of another Member State are permitted to carry their service weapons, their use shall be prohibited save in cases of legitimate self-defence; (e) entry into private homes and places not accessible to the public shall be prohibited; (f) the officers conducting the observation may neither challenge nor arrest the person under observation; (g) all operations shall be the subject of a report to the authorities of the Member State in whose territory they took place; the officers conducting the observation may be required to appear in person; (h) the authorities of the Member State from which the observing officers have come shall, when requested by the authorities of the Member State in whose territory the observation took place, assist the enquiry subsequent to the operation in which they took part, including legal proceedings. 4. The Member States may, at bilateral level, extend the scope of this Article and adopt additional measures in implementation thereof. 5. When depositing its instruments of adoption of this Convention, a Member State may declare that it is not bound by this Article or by part thereof. Such declaration may be withdrawn at any time. Article 22 Controlled delivery 1. Each Member State shall undertake to ensure that, at the request of another Member State, controlled deliveries may be permitted on its territory in the framework of criminal investigations into extraditable offences. 2. The decision to carry out controlled deliveries shall be taken in each individual case by the competent authorities of the requested Member State, with due regard for the national law of that State. 3. Controlled deliveries shall take place in accordance with the procedures of the requested Member State. Competence to act and to direct operations shall lie with the competent authorities of that Member State. The requested authority shall take over control of the delivery when the goods cross the border or at an agreed hand-over point in order to avoid any interruption of surveillance. During the rest of the journey it shall ensure that the goods are kept permanently under surveillance in such a way that at any time it has the possibility of arresting the perpetrators and seizing the goods. 4. Consignments the controlled delivery of which is agreed to may, with the consent of the Member States concerned, be intercepted and allowed to continue with the initial contents intact or removed or replaced in whole or in part. Article 23 Covert investigations 1. At the request of the applicant authority, the requested authority may authorise officers of the customs administration of the requesting Member State or officers acting on behalf of such administration operating under cover of a false identity (covert investigators) to operate on the territory of the requested Member State. The applicant authority shall make the request only where it would be extremely difficult to elucidate the facts without recourse to the proposed investigative measures. The officers in question shall be authorised in the course of their activities to collect information and make contact with subjects or other persons associated with them. 2. Covert investigations in the requested Member State shall have a limited duration. The preparation and supervision of the investigations shall take place in close cooperation between the relevant authorities of the requested and applicant Member States. 3. The conditions under which a covert investigation is allowed, as well as the conditions under which it is carried out, shall be determined by the requested authority in accordance with its national law. If, in the course of a covert investigation, information is acquired in relation to an infringement other than that covered by the original request, then the conditions concerning the use to which such information may be put shall also be determined by the requested authority in accordance with its national law. 4. The requested authority shall provide the necessary manpower and technical support. It shall take measures to protect the officers referred to in paragraph 1, while they are active in the requested Member State. 5. When depositing its instruments of adoption of this Convention, a Member State may declare that it is not bound by this Article or part thereof. Such declaration may be withdrawn at any time. Article 24 Joint special investigation teams 1. By mutual agreement, the authorities of several Member States may set up a joint special investigation team based in a Member State and comprising officers with the relevant specialisations. The joint special investigation team shall have the following tasks: - implementation of difficult and demanding investigations of specific infringements, requiring simultaneous, coordinated action in the Member States concerned, - coordination of joint activities to prevent and detect particular types of infringement and obtain information on the persons involved, their associates and the methods used. 2. Joint special investigation teams shall operate under the following general conditions: (a) they shall be set up only for a specific purpose and for a limited period; (b) an officer from the Member State in which the team's activities take place shall head the team; (c) the participating officers shall be bound by the law of the Member State in whose territory the team's activities take place; (d) the Member State in which the team's activities take place shall make the necessary organisational arrangements for the team to operate. 3. Membership of the team shall not bestow on officers any powers of intervention in the territory of another Member State. TITLE V DATA PROTECTION Article 25 Data protection for the exchange of data 1. When information is exchanged, the customs administrations shall take into account in each specific case the requirements for the protection of personal data. They shall respect the relevant provisions of the Convention of the Council of Europe of 28 January 1981 for the protection of individuals with regard to automatic processing of personal data. In the interest of data protection, a Member State may, in accordance with paragraph 2, impose conditions concerning the processing of personal data by another Member State to which such personal data may be passed. 2. Without prejudice to the provisions of the Convention concerning the use of information technology for customs purposes, the following provisions shall apply to personal data which are communicated pursuant to the application of this Convention: (a) processing of the personal data by the recipient authority shall be authorised only for the purpose referred to in Article 1(1). That authority may forward them, without prior consent from the Member State supplying them, to its customs administrations, its investigative authorities and its judicial bodies to enable them to prosecute and punish infringements within the meaning of Article 4(3). In all other cases of data transmission, the consent of the Member State which supplied the information is necessary; (b) the authority of the Member State which communicates data shall ensure that they are accurate and up-to-date. If it emerges that inaccurate data have been communicated or data have been communicated which should not have been communicated or that lawfully communicated data are required at a later stage to be erased in accordance with the law of the communicating Member State, the recipient authority shall be immediately informed thereof. It shall be obliged to correct such data or have them erased. If the recipient authority has reason to believe that communicated data are inaccurate or should be erased, it shall inform the communicating Member State; (c) in cases where communicated data should, according to the law of the communicating Member State, be erased or amended, the persons concerned must be given the effective right to correct the data; (d) the forwarding and receipt of exchanged data shall be recorded by the authorities concerned; (e) if so requested, the communicating and recipient authorities shall inform the person concerned, at that person's request, of the personal data communicated and the use to which they are to be put. There is no obligation to provide the information if it is found, on consideration of the matter, that the importance to the public of the information being withheld outweighs the importance to the person concerned of receiving it. Moreover, the right of the person concerned to receive information about the personal data communicated shall be determined in accordance with the national laws, regulations and procedures of the Member State in whose territory the information is requested. Before any decision is taken on providing information, the communicating authority shall be given the opportunity of stating its position; (f) Member States shall be liable, in accordance with their own laws, regulations and procedures, for injury caused to a person through the processing of data communicated in the Member State concerned. This shall also be the case where the injury was caused by the communication of inaccurate data or the fact that the communicating authority communicated data in violation of the Convention; (g) the data communicated shall be kept for a period not exceeding that necessary for the purposes for which they were communicated. The need to keep them shall be examined at the appropriate moment by the Member State concerned; (h) in any event, the data shall enjoy at least the same protection as is given to similar data in the Member State which received them; (i) every Member State shall take the appropriate measures to ensure compliance with this Article by the application of effective controls. Every Member State may assign the task of control to the national supervisory authority mentioned in Article 17 of the Convention concerning the use of information technology for customs purposes. 3. For the purposes of this Article, 'the processing of personal data` shall be understood in accordance with the definition in Article 2(b) of Directive 95/46/EC of the European Parliament and of the Council of 24 October 1995 on the protection of individuals with regard to the processing of personal data and on the free movement of such data (1). TITLE VI INTERPRETATION OF THE CONVENTION Article 26 Court of Justice 1. The Court of Justice of the European Communities shall have jurisdiction to rule on any dispute between Member States regarding the interpretation or the application of this Convention whenever it has proved impossible for the dispute to be settled by the Council within six months of its being referred to the Council by one of its members. 2. The Court of Justice of the European Communities shall have jurisdiction to rule on any dispute between Member States and the Commission concerning the interpretation or application of this Convention which it has proved impossible to settle through negotiation. The dispute may be submitted to the Court of Justice after the expiry of a period of six months from the data on which one of the parties notified the other of the existence of a dispute. 3. The Court of Justice shall have jurisdiction, subject to the conditions laid down in paragraphs 4 to 7, to give preliminary rulings on the interpretation of this Convention. 4. By a declaration made at the time of the signing of this Convention or at any time thereafter, any Member State shall be able to accept the jurisdiction of the Court of Justice of the European Communities to give preliminary rulings on the interpretation of this Convention as specified in either paragraph 5(a) or (b). 5. A Member State which has made a declaration pursuant to paragraph 4 shall specify that either: (a) any court or tribunal of that State against whose decisions there is no judicial remedy under national law may request the Court of Justice of the European Communities to give a preliminary ruling on a question raised in a case pending before it and concerning the interpretation of this Convention if that court or tribunal considers that a decision on the question is necessary to enable it to give judgement, or (b) any court or tribunal of that State may request the Court of Justice of the European Communities to give a preliminary ruling on a question raised in a case pending before it and concerning the interpretation of this Convention if that court or tribunal considers that a decision on the question is necessary to enable it to give judgment. 6. The Protocol on the Statute of the Court of Justice of the European Communities and the Rules of Procedure of that Court of Justice shall apply. 7. Any Member State, whether or not it has made a declaration pursuant to paragraph 4, shall be entitled to submit statements of case or written observations to the Court in cases which arise under paragraph 5. 8. The Court of Justice shall not have jurisdiction to check the validity or proportionality of operations carried out by competent law enforcement agencies under this Convention nor to rule on the exercise of responsibilities which devolve upon Member States for maintaining law and order and for safeguarding internal security. TITLE VII IMPLEMENTATION AND FINAL PROVISIONS Article 27 Confidentiality The customs administrations shall take account, in each specific case of exchange of information, of the requirements of investigation secrecy. To that end, a Member State may impose conditions covering the use of information by another Member State to which that information may be passed. Article 28 Exemptions from the obligation to provide assistance 1. This Convention shall not oblige the authorities of Member States to provide mutual assistance where such assistance would be likely to harm the public policy or other essential interests of the State concerned, particularly in the field of data protection, or where the scope of the action requested, in particular in the context of the special forms of cooperation provided for in Title IV, is obviously disproportionate to the seriousness of the presumed infringement. In such cases, assistance may be refused in whole or in part or made subject to compliance with certain conditions. 2. Reasons must be given for any refusal to provide assistance. Article 29 Expenses 1. Member States shall normally waive all claims for reimbursement of costs incurred in the implementation of this Convention, with the exception of expenses for fees paid to experts. 2. If expenses of a substantial and extraordinary nature are, or will be, required to execute the request, the customs administrations involved shall consult to determine the terms and conditions under which a request shall be executed as well as the manner in which the costs shall be borne. Article 30 Reservations 1. Save as provided in Article 20(8), Article 21(5) and Article 23(5), this Convention shall not be the subject of any reservations. 2. Member States which have already established agreements between them covering matters regulated in Title IV of this Convention may make reservations pursuant to paragraph 1 only in so far as such reservations do not affect their obligations under such agreements. 3. Accordingly, the obligations arising out of the provisions of the Convention of 19 June 1990 implementing the Schengen Agreement of 14 June 1985 on the gradual abolition of checks at their common borders which provide for closer cooperation shall not be affected by this Convention in the context of relations between the Member States which are bound by those provisions. Article 31 Territorial application 1. This Convention shall apply to the territories of the Member States as referred to in Article 3(1) of Council Regulation (EEC) No 2913/92 of 12 October 1992 establishing the Community Customs Code (2), as revised by the Act concerning the conditions of accession of the Republic of Austria, the Republic of Finland and the Kingdom of Sweden and the adjustments to the Treaties on which the European Union is founded (3) and in Regulation (EC) No 82/97 of the European Parliament and of the Council of 19 December 1996 (4), including, for the Federal Republic of Germany, the Island of Heligoland and the territory of Büsingen (within the framework of and pursuant to the Treaty of 23 November 1964 between the Federal Republic of Germany and the Swiss Confederation on the inclusion of the commune of Büsingen am Hochrhein in the customs territory of the Swiss Confederation, or the current version thereof) and, for the Italian Republic, the municipalities of Livigno and Campione d'Italia, and to the territorial waters, the inland maritime waters and the airspace of the territories of the Member States. 2. The Council, acting unanimously by the procedure provided for in Title VI of the Treaty on European Union, may adapt paragraph 1 to any amendment of the provisions of Community law referred to therein. Article 32 Entry into force 1. This Convention shall be subject to adoption by the Member States in accordance with their respective constitutional requirements. 2. Member States shall notify the depositary of the completion of the constitutional procedures for the adoption of this Convention. 3. This convention shall enter into force 90 days after the notification referred to in paragraph 2 by the State, Member of the European Union at the time of adoption by the Council of the Act drawing up this Convention, which is last to complete that formality. 4. Until this Convention enters into force, any Member State may, when giving the notification referred to in paragraph 2, or at any other later time, declare that as far as it is concerned this Convention, with the exception of Article 23 thereof, shall apply to its relations with Member States that have made the same declaration. Such declarations shall take effect 90 days after the date of deposit thereof. 5. This Convention shall apply only to requests submitted after the date on which it enters into force or is applied as between the requested Member State and the applicant Member State. 6. On the date of entry into force of this Convention, the Convention on the provision of mutual assistance between customs administrations of 7 September 1967 shall be repealed. Article 33 Accession 1. This Convention shall be open to accession by any State that becomes a Member State of the European Union. 2. The text of the Convention in the language of the acceding Member State, as drawn up by the Council of the European Union, shall be authentic. 3. The instruments of accession shall be deposited with the depositary. 4. This Convention shall come into force with respect to any State that accedes to it 90 days after the deposit of its instrument of accession or on the date of entry into force of the Convention if it has not already entered into force upon expiry of the said period of 90 days. 5. Where this Convention has not yet entered into force at the time of the deposit of their instrument of accession, Article 32(4) shall apply to acceding Member States. Article 34 Amendments 1. Amendments to this Convention may be proposed by any Member State that is a High Contracting Party. Any proposed amendment shall be sent to the depositary, who shall communicate it to the Council and the Commission. 2. Without prejudice to Article 31(2), the amendments to the Convention shall be adopted by the Council, which shall recommend them to the Member States for adoption in accordance with their respective constitutional requirements. 3. Amendments adopted in accordance with paragraph 2 shall come into force in accordance with Article 32(3). Article 35 Depositary 1. The Secretary-General of the Council of the European Union shall act as depositary of this Convention. 2. The depositary shall publish in the Official Journal of the European Communities information on the progress of adoptions and accessions, implementation, declarations and reservations, and also any other notification concerning this Convention. En fe de lo cual los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Convenio. Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne konvention. Zu Urkund dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschrift unter dieses Übereinkommen gesetzt. Óå ðßóôùóç ôùí áíùôÝñù, ïé õðïãñÜöïíôåò ðëçñåîïýóéïé Ýèåóáí ôçí õðïãñáöÞ ôïõò êÜôù áðü ôçí ðáñïýóá óýìâáóç. In witness whereof, the undersigned Plenipotentiaries have hereunto set their hands. En foi de quoi, les plénipotentiaires soussignés ont apposé leurs signatures au bas de la présente convention. Dá Fhianú sin, chuir la Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an gCoinbhinsiún seo. In fede di che, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposto le loro firme in calce alla presente convenzione. Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze Overeenkomst hebben gesteld. Em fé do que, os plenipotenciários abaixo-assinados apuseram as suas assinaturas no final da presente Convenção. Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän yleissopimuksen. Till bekräftelse härav har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat denna konvention. Hecho en Bruselas, el dieciocho de diciembre de mil novecientos noventa y siete, en un ejemplar único, en lenguas alemana, danesa, española, finesa, francesa, griega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, cuyos textos son igualmente auténticos y que será depositado en los archivos de la Secretaría General del Consejo de la Unión Europea. Udfærdiget i Bruxelles, den attende december nitten hundrede og syvoghalvfems, i ét eksemplar på dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk og tysk, idet hver af disse tekster har samme gyldighed; de deponeres i arkiverne i Generalsekretariatet for Rådet for Den Europæiske Union. Geschehen zu Brüssel am achtzehnten Dezember neunzehnhundertsiebenundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist; die Urschrift wird im Archiv des Generalsekretariats des Rates der Europäischen Union hinterlegt. ¸ãéíå ïôéò ÂñõîÝëëåò, óôéò äåêáïêôþ Äåêåìâñßïõ ÷ßëéá åííéáêüóéá åíåíÞíôá åðôÜ, óå Ýíá ìüíï áíôßôõðï óôçí áããëéêÞ, ãáëëéêÞ, ãåñìáíéêÞ, äáíéêÞ, åëëçíéêÞ, éñëáíäéêÞ, éóðáíéêÞ, éôáëéêÞ, ïëëáíäéêÞ, ðïñôïãáëéêÞ, óïõçäéêÞ êáé öéíëáíäéêÞ ãëþóóá 7 êÜèå êåßìåíï åßíáé åîßóïõ áõèåíôéêü êáé êáôáôßèåôáé óôá áñ÷åßá ôçò ÃåíéêÞò Ãñáììáôåßáò ôïõ Óõìâïõëßïõ ôçò ÅõñùðáúêÞò ¸íùóçò. Done at Brussels on the eighteenth day of December in the year one thousand nine hundred and ninety-seven in a single original, in the Danish, Dutch, English, Finnish, French, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish and Swedish languages, each text being equally authentic, such original remaining deposited in the archives of the General Secretariat of the Council of the European Union. Fait à Bruxelles, le dix-huit décembre mil neuf cent quatre-vingt-dix-sept, en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise, espagnole, finnoise, française, grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise et suédoise, chaque texte faisant également foi, exemplaire qui est déposé dans les archives du Secrétariat général du Conseil de l'Union européenne. Arna dhéanamh sa Bhruiséil ar an ochtú lá déag de Nollaig sa bhliain míle naoi gcéad nócha a seacht, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san lodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis agus comhúdarás ag na téacsanna i ngach ceann de na teangacha sin; déanfar an scríbhinn bhunaidh sin a thaisceadh i gcartlann Ardrúnaíocht Chomhairle an Aontais Eorpaigh. Fatto a Bruxelles, addì diciotto dicembre millenovecentonovantasette, in un unico esemplare, in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, ciascun testo facente ugualmente fede, e depositato negli archivi del Segretariato generale del Consiglio dell'Unione europea. Gedaan te Brussel, de achttiende december negentienhonderd zevenennegentig, in één exemplaar, in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Franse, de Griekse, de Ierse, de Italiaanse, de Nederlandse, de Portugese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde alle teksten gelijkelijk authentiek, dat wordt neergelegd in het archief van het Secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie. Feito em Bruxelas, em dezoito de Dezembro de mil novecentos e noventa e sete em exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos, depositado nos arquivos do Secretariado-Geral do Conselho da União Europeia. Tehty Brysselissä kahdeksantenatoista päivänä joulukuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäseitsemän englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä yhtenä alkuperäiskappaleena, joka talletetaan Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristön arkistoon ja jonka jokainen teksti on yhtä todistusvoimainen. Som skedde i Bryssel den artonde december nittonhundranittiosju i ett enda exemplar på danska, engelska, finska, franska, grekiska, iriska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska och tyska språken, vilka samtliga texter är lika giltiga, vilket skall deponeras i arkivet vid generalsekretariatet vid Europeiska unionens råd. Pour le gouvernement du royaume de Belgique Voor de Regering van het Koninkrijk België Für die Regierung des Königreichs Belgien >REFERENCE TO A GRAPHIC> For regeringen for Kongeriget Danmark >REFERENCE TO A GRAPHIC> Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland >REFERENCE TO A GRAPHIC> Ãéá ôçí êõâÝñíçóç ôçò ÅëëçíéêÞò Äçìïêñáôßáò >REFERENCE TO A GRAPHIC> Por el Gobierno del Reino de España >REFERENCE TO A GRAPHIC> Pour le gouvernement de la République française >REFERENCE TO A GRAPHIC> Thar ceann Rialtas na hÉireann For the Government of Ireland >REFERENCE TO A GRAPHIC> Per il governo della Repubblica italiana >REFERENCE TO A GRAPHIC> Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg >REFERENCE TO A GRAPHIC> Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden >REFERENCE TO A GRAPHIC> Für die Regierung der Republik Österreich >REFERENCE TO A GRAPHIC> Pelo Governo da República Portuguesa >REFERENCE TO A GRAPHIC> Suomen hallituksen puolesta På finska regeringens vägnar >REFERENCE TO A GRAPHIC> På Konungariket Sveriges vägnar >REFERENCE TO A GRAPHIC> For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland >REFERENCE TO A GRAPHIC> (1) OJ L 281, 23.11.1995, p. 31. (2) OJ L 302, 19.10.1992, p. 2. (3) OJ L 1, 1.1.1995, p. 181. (4) OJ L 17, 21.1.1997, p. 2. ANNEX DECLARATIONS TO BE ANNEXED TO THE CONVENTION AND PUBLISHED IN THE OFFICIAL JOURNAL 1. Re Articles 1(1) and 28 With reference to the exceptions to the obligation to provide assistance under Article 28 of the Convention, Italy declares that the execution of mutual assistance requests, on the basis of the Convention, concerning infringements which under Italian law are not infringements of national or community customs provisions, may - for reasons relating to the subdivision of competence among domestic authorities in prevention and prosecution of crimes - harm the public policy or other national essential interests. 2. Re Articles 1(2) and 3(2) Denmark and Finland declare that they interpret the term 'judicial authorities` or 'judicial authority` in Articles 1(2) and 3(2) of the Convention in the sense of their declarations made pursuant to Article 24 of the European Convention on mutual assistance in criminal matters, signed in Strasbourg on 20 April 1959. 3. Re Article 4(3) second indent Denmark declares, as far as it is concerned, that Article 4(3), second indent, covers only actions by which a person participates in the commission by a group of people, acting toward a common goal, of one or more of the infringements concerned, including situations where the person concerned does not take part in the actual commission of the offence or offences in question; such participation must be based on knowledge of the purpose and general criminal activities of the group, or on knowledge of the group's intention to commit the offence(s) in question. 4. Re Article 4(3), third indent Denmark declares, as far as it is concerned, that Article 4(3), third indent, applies only to the predicate offences in respect of which at any time receiving stolen goods is punishable under Danish law, including Section 191a of the Danish criminal Code on receiving stolen drugs and Section 284 of the Criminal Code on receiving goods in connection with smuggling of a particularly aggravated nature. 5. Re Article 6(4) Denmark, Finland and Sweden declare that the liaison officers referred to in Article 6(4) may also represent the interests of Norway and Iceland or vice versa. The five Nordic countries have since 1982 had an arrangement whereby the stationed liaison officers from one of the countries involved also represent the other Nordic countries. This arrangement was made in order to strengthen the fight against drug trafficking and to limit the economic burden imposed on individual countries by the stationing of the liaison officers. Denmark, Finland and Sweden attach great importance to the continuation of this arrangement, which operates well. 6. Re Article 20(8) Denmark declares that it accepts the provisions of Article 20, subject to the following conditions: In case of a hot pursuit exercised by the customs authorities of another Member State at sea or through the air, such pursuit may be extended to Danish territory, including Danish territorial waters and the airspace above Danish territory and territorial waters, only if the competent Danish authorities have received prior notice thereof. 7. Re Article 21(5) Denmark declares that it accepts the provisions of Article 21, subject to the following conditions: Cross-border surveillance without prior authorisation may be carried out only in accordance with Article 21(2) and (3) if there are serious grounds for believing that the persons under observation are involved in one of the infringements referred to in Article 19(2) which could give rise to extradition. 8. Re Article 25(2)(i) Member States undertake to keep each other informed in the Council on measures taken to ensure that the commitments referred to in point (i) are observed. 9. Declaration made pursuant to Article 26(4) At the time of the signing of this Convention, the following declared that they accepted the jurisdiction of the Court of Justice in accordance with the procedures laid down in Article 26(5): - Ireland in accordance with the procedures laid down in Article 26(5)(a), - the Federal Republic of Germany, the Hellenic Republic, the Italian Republic and the Republic of Austria in accordance with the procedures laid down in Article 26(5)(b). DECLARATION The Federal Republic of Germany, the Italian Republic and the Republic of Austria, reserve the right to make provision in their national law to the effect that, where a question relating to the interpretation of the Convention on mutual assistance and cooperation between customs administrations is raised in a case pending before a national court or tribunal against whose decision there is no judicial remedy under national law, that court or tribunal will be required to refer the matter to the Court of Justice of the European Communities.

1 Úř. věst. č. L 281, 23. 11. 1995, s. 31.

2 Úř. věst. č. L 302, 19. 10. 1992, s. 2.

3 Úř. věst. č. L 1, 1. 1. 1995, s. 181.

4 Úř. věst. č. L 17, 21. 1. 1997, s. 2.