-
PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
Poslanecká sněmovna
2003
IV. volební období
___________________________________________________________
659
Vládní návrh
ze dne ..........2003,
kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Úmluva ze dne 18. prosince 1997 vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami
Předkládací zpráva
pro Parlament České republiky
Úmluva o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (dále jen ”Úmluva“) byla podepsána v Bruselu dne 18. prosince 1997. Cílem Úmluvy je zlepšit spolupráci mezi celními správami členských států Evropské unie při předcházení, odhalování, stíhání a trestání porušování celních předpisů a postavit tuto spolupráci na nových principech. V souvislosti s vytvořením jednotného trhu, který je charakterizován volným pohybem zboží, kapitálu, služeb a osob, byl dán větší prostor nezákonným aktivitám, které je třeba účinně potírat.
Celním správám členských států EU je touto Úmluvou umožněno provádět nové formy spolupráce, kterými jsou bezprostřední přeshraniční pronásledování, přeshraniční sledování a skryté vyšetřování.
Úmluva byla schválena na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Spolupráce v celní oblasti je obsažena v hlavě VI SEU ve znění Maastrichtské smlouvy a v článcích 29 a 30 hlavy VI SEU ve znění Amsterodamské smlouvy, která upravuje společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce.
Úmluva nahradí dosud platnou Úmluvu členských států Evropského společenství o poskytování vzájemné pomoci mezi jejich celními správami, která byla podepsána v Římě 7. září 1967 (tzv. Neapolská úmluva z r. 1967), a která pozbude platnosti, jakmile Úmluva vstoupí v platnost. Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů poté, jakmile poslední členský stát ukončí ratifikační proces ve své zemi. Úmluva vytváří předpoklady pro zlepšení vzájemné pomoci mezi celními správami členských zemí EU, přičemž platná ustanovení o justiční právní pomoci ve věcech trestních nejsou Úmluvou dotčena.
Justiční orgány mají při stíhání porušování celních předpisů možnost opřít svou žádost o vzájemnou pomoc buď o ustanovení o právní pomoci justičních orgánů, a nebo o tuto Úmluvu.
Úmluvou nejsou dotčeny povinnosti členských států vyplývající z jiných smluvních dokumentů. Toto se týká rovněž Schengenské prováděcí úmluvy. Zatímco Schengenská prováděcí úmluva předpokládá povinnost bezprostředního přeshraničního pronásledování a přeshraničního sledování, uplatňování těchto forem spolupráce podle Úmluvy není pro smluvní strany povinné. Kromě již uvedených zvláštních forem spolupráce obsahuje Úmluva dále ustanovení o provádění přeshraničního vyšetřování a ustanovení o zřízení společných týmů provádějících vyšetřování, což Schengenská úmluva nepředpokládá.
Jakmile Úmluva vstoupí v platnost, budou členské státy povinny tuto Úmluvu provádět.
Vzhledem k významu mezinárodní spolupráce a té skutečnosti, že Úmluva upravuje v některých svých ustanoveních práva a povinnosti osob a další věci vyhrazené zákonu (hlava IV a VI), je namístě, aby Úmluva byla součástí právního řádu České republiky podle čl. 10 Ústavy. Z těchto důvodů se Úmluva předkládá ke schválení Parlamentu České republiky.
Platná právní úprava působnosti celních orgánů v České republice v současné době neumožňuje celním orgánům uplatňovat ustanovení obsažená v čl. 20 a 21 Úmluvy ve vztahu k zahraničí (s výjimkou SRN, a to na základě platné prezidentské Smlouvy mezi ČR a SRN o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20.dubna 1959 a usnadnění jejího používání z 2.února 2000). Ustanovení, která toto budou umožňovat podle vnitrostátních předpisů, jsou však již zakotvena v návrhu novely zákona č. 13/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celní zákon), v § 36a, který zní: „(1) Celník je oprávněn plnit úkoly vyplývající z působnosti celních orgánů na území jiného státu způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou. (2) Celník jiného státu je oprávněn plnit úkoly vyplývající z působnosti celních orgánů na území České republiky způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou.“ Tento zákon by měl vstoupit v platnost dnem 1.5.2004.
Přístup České republiky k Úmluvě plně koresponduje se závazkem České republiky vyplývajícím z čl. 3, 5 a 6 Aktu o přistoupení, ve kterých je stanovena povinnost nových členských států přistoupit k těm smluvním dokumentům, jejichž provádění je nezbytné pro dosažení cílů stanovených Smlouvou o založení Evropských společenství. Závazky vyplývající z ostatních mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, nejsou touto Úmluvou dotčeny.
Přístup k Úmluvě a její provádění nebude mít za následek negativní dopad na státní rozpočet, naopak účinná mezinárodní spolupráce při odhalování nelegálních obchodů by měla minimalizovat celní a daňové úniky.
Komentář k jednotlivým článkům
Úmluvu tvoří preambule a 7 hlav obsahující 35 článků. Součástí je rovněž 9 prohlášení jednotlivých smluvních stran. Dále bylo připojeno společné prohlášení SRN, Itálie a Rakouska. Při uložení listin o přístupu smluvní strany dále učinily prohlášení o druhu a rozsahu práv poskytnutých podle čl. 20.
Č l á n e k 1 - O b l a s t p ů s o b n o s t i
Zde je stanoven rozsah možné spolupráce na základě Úmluvy, která zahrnuje v případech porušení vnitrostátních celních předpisům jak oblast správní pomoci, tj. vzájemnou pomoc při jejich předcházení a odhalování, tak oblast právní pomoci ve věcech trestních, tj. stíhání a trestání takového jednání.
V případech porušení celních předpisů Společenství lze na základě této Úmluvy spolupracovat pouze v oblasti právní pomoci, neboť oblast správní pomoci při odhalování jednání odporujícího celním předpisům Společenství není upravena Úmluvou, ale právními předpisy ES, jako např. nařízením (ES) č. 515/97 o vzájemné administrativní pomoci. Skutečnost, zda je žádost o pomoc podávána v rámci správní nebo právní pomoci, musí z této žádosti jednoznačně vyplývat.
V odstavci 2 se zdůrazňuje, že vzájemná právní pomoc orgánů justice ve věcech trestních zůstává Úmluvou nedotčena. Členským státům nic nebrání v tom, aby uzavíraly bilaterální dohody či multilaterální úmluvy o právní pomoci nebo o správní pomoci, pokud jsou výhodnější, a aby je používaly, pokud již existují.
Č l á n e k 2 - P r a v o m o c i
Vzhledem ke skutečnosti, že pravomoci celních správ v různých členských státech jsou různé, bylo na návrh Rady EU do Úmluvy začleněno ustanovení, podle něhož celní správy v případě spolupráce podle Úmluvy budou působit na základě pravomocí přenesených na ně vnitrostátními předpisy, a tyto zůstávají Úmluvou nedotčeny.
Č l á n e k 3 - V z t a h k e v z á j e m n é p o m o c i j u s t i č n í c h o r g á n ů
Tento článek podává vysvětlení, že Úmluva je použitelná nejen pro celní orgány členských států, ale i pro jejich orgány justice. V rámci trestního vyšetřování porušování vnitrostátních celních předpisů nebo celních předpisů Společenství mohou orgány justice opřít žádost o právní pomoc buď o tuto Úmluvu, nebo o platná ustanovení o právní pomoci v oblasti justice. Toto ustanovení má zajistit, aby bylo možné v trestněprávním přípravném řízením podat a vyřídit žádost mezi celními správami, i když řízení věci je v pravomoci orgánu justice. Závisí na ustanoveních národní legislativy, zda při uplatňování této Úmluvy bude zapojen justiční orgán.
K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2 bude v souvislosti s uložením listin o přístupu u depozitáře Úmluvy učiněno následující prohlášení:
„Česká republika prohlašuje, že vykládá výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 Úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle čl. 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.“
Č l á n e k 4 - V y m e z e n í p o j m ů
Definice „národních celních předpisů“ a „celních předpisů Společenství“ stanoví věcný rozsah působnosti Úmluvy. Úmluva Neapol II je použitelná vždy tehdy, jestliže jednání odporující těmto předpisům je důvodem přeshraniční spolupráce.
„Vnitrostátními celními předpisy“ jsou právní a správní předpisy členského státu, které se týkají neharmonizovaných spotřebních daní a přeshraničního pohybu zboží podléhajícího zákazům, omezením a kontrolám. K nim patří například omamné látky, zbraně, radioaktivní látky, pedofilní materiál nebo extremistický propagandistický materiál.
„Celními předpisy Společenství“ se rozumí soubor předpisů Společenství a příslušných prováděcích předpisů, úpravy tržních řádů v zemědělské oblasti, předpisy k harmonizovaným spotřebním daním a dani z přidané hodnoty. Patří sem rovněž zákazy, omezení a kontroly na základě celních předpisů Společenství. Pokud byly směrnice ES harmonizovány s národním právním řádem, platí také národní předpisy jako celní předpisy Společenství.
Pojem „jednání odporujícího celním předpisů“ Rada EU definuje velmi široce. Spadají pod něj nejen všech formy účasti a pokusy o takové jednání, ale i pouhá účast v příslušné zločinecké organizaci, jakož i praní výnosů vyplývajících z uvedených jednání.
„Vzájemnou pomocí“ ve smyslu Úmluvy se rozumí poskytování pomoci mezi celními správami.
Pojem „celní správa“ je třeba interpretovat ve funkčním smyslu. Zahrnuje všechny orgány členských států, které odpovídají zcela nebo pouze částečně za provádění vnitrostátních celních předpisů nebo celních předpisů Společenství ve smyslu Úmluvy. V ČR jsou to rovněž orgány Policie ČR při realizací zvláštních forem spolupráce podle hlavy IV Úmluvy. Působnost celních orgánů a orgánů Policie ČR podle této Úmluvy bude smluvně upravena po vzájemné dohodě těchto orgánů.
V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 4 odst. 7 učiněno toto prohlášení:
„Česká republika prohlašuje, že pokud jde o spolupráci podle Hlavy IV Úmluvy, rozumí se celními správami rovněž Policie České republiky.“
„Osobními údaji“ jsou ve smyslu Úmluvy všechny informace o určité nebo určitelné fyzické osobě, přičemž osoba se pokládá za určitelnou tehdy, jestliže může být přímo nebo nepřímo identifikována. Údaje o právnických osobách je třeba pokládat pouze tehdy za „osobní údaje“, jestliže lze pomocí nich zjistit konkrétní vztah k určité fyzické osobě zapojené do protiprávního jednání v celním oblasti.
Jako „přeshraniční spolupráce“ je definována výhradně spolupráce mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Spolupráci přes hranice EU s třetími zeměmi nelze realizovat v rámci Úmluvy.
Č l á n e k 5 - Ú s t ř e d n í k o o r d i n a č n í j e d n o t k y
Podle tohoto článku členské státy určí ústřední koordinační jednotku, která odpovídá za koordinaci spolupráce podle Úmluvy a přijetí žádostí o úřední pomoc. Zapojení ústřední koordinační jednotky do celní spolupráce má zajistit řádné řízení a koordinaci opatření v rámci vzájemné pomoci celních správ a optimální využití nových forem celní spolupráce. Tímto je například dožadující orgán zbaven obtíží při hledání místně a věcně příslušného orgánu v dožádaném členském státě.
V ČR bude činnost ústřední koordinační jednotky realizována v rámci Ministerstva financí - Generálního ředitelství cel.
Spolupráce bude rovněž probíhat s Nejvyšším státním zastupitelstvím na základě připravované koordinační dohody.
Č l á n e k 6 - S t y č n í ú ř e d n í c i
Tento článek předpokládá výměnu styčných úředníků mezi celními správami, nemá však závazný charakter. Rada Evropské unie přikládá zapojení styčných úředníků v oblasti třetího pilíře mimořádný význam v boji se všemi formami mezinárodní kriminality.
Č l á n e k 7 - P o v i n n o s t p r o k á z á n í t o t o ž n o s t i
Tento článek stanoví povinnost pro úředníky, kteří se na základě této Úmluvy zdržují v jiném členském státě, předložit kdykoliv písemné pověření, z něhož vyplývá jejich totožnost a úřední funkce. Tento předpis má zabránit nedorozumění s úředníky nebo občany jiných členských států.
Hlava II – Úřední pomoc na žádost
Č l á n e k 8 - Z á s a d y
Článek stanoví zásadu, že žádosti o poskytnutí pomoci jiných států musí být vyřízeny stejným způsobem a se stejnou intenzitou jako žádosti orgánů vlastního státu. Členské státy při vyřizování žádosti o pomoc jsou povinny v plné míře využít pravomoci, kterými disponují podle vnitrostátních předpisů. K tomu patří i použití donucovacích prostředků.
Zásada, že s žádostmi jiných členských států se nakládá stejně jako s vnitrostátními žádostmi, odpovídá článku 29 SEU pro oblast třetího pilíře, která předpokládá vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti.
Dožádaný orgán je povinen rozšířit tuto pomoc na všechny okolnosti deliktu, které mají pro předmět žádosti jakýkoliv význam.
Č l á n e k 9 - F o r m a a o b s a h ž á d o s t i o ú ř e d n í p o m o c
V tomto článku jsou zakotveny formální předpoklady žádosti o úřední pomoc. Žádosti je třeba podat vždy písemně v úředním jazyku členského státu dožádaného orgánu nebo v jazyku tímto orgánem schváleném. Pouze ve výjimečných případech lze žádosti podat také ústně, ty však musí být následně písemně potvrzeny. Žádosti o úřední pomoc musí obsahovat konkrétní informace, aby se usnadnilo jejich vyřízení.
Č l á n e k 10 - Ž á d o s t i o i n f o r m a c e
Vzájemná pomoc na základě žádosti má dožadujícímu orgánu umožnit, aby na základě informací a k nim se vztahujících materiálů úspěšně uzavřel vyšetřování prováděná ve vlastním státě.
Dožádané orgány jsou povinny při poskytování informací připojit z vlastní iniciativy všechny potřebné materiály, které tvoří základ poskytované informace nebo byly vyhotoveny či získány za účelem vyřízení žádosti.
Po vzájemné dohodě mohou úředníci členského státu získat informace nahlédnutím do písemností, které mají k dispozici orgány jiného členského státu. Přitom je třeba přihlédnout k povinnosti prokázání totožnosti podle článku 7.
Č l á n e k 11 - Ž á d o s t o s l e d o v á n í
Tento článek se týká žádostí o sledování osob, u nichž existuje podezření, že v souvislosti s jednáním porušily jak vnitrostátní předpisy, tak předpisy Společenství. Sledování podle tohoto článku provádí celní správa dožádaného státu na vlastním území. Na základě žádosti lze také sledovat místa, dopravní prostředky a zboží.
Č l á n e k 12 - Ž á d o s t o v y š e t ř o v á n í
Tento článek se vztahuje k žádosti o provedení vyšetřování. Dožádaný orgán má na vlastním území provést vyšetřování pro jinou celní správu. V praxi mohou být žádosti o informaci spojeny s žádostí o vyšetřování, pokud je například nejasné, zda dožádaný orgán již požadovanými informacemi disponuje nebo zda musí teprve provést vyšetřování.
Pokud Úmluva umožňuje účast úředníků dožadujících orgánů na vyšetřování prováděném v jiném členském státě, je třeba přihlédnout k tomu, že přítomní úředníci dožadujícího orgánu se mohou těchto vyšetřování účastnit pouze jako poradci.
Č l á n e k 13 - D o r u č o v á n í
Tento článek upravuje vzájemnou pomoc při doručování úředních listin a rozhodnutí celních orgánů.
Povinnost překladu podle odstavce 2 se vztahuje k doručovaným úředním dokumentům. Z praktických důvodů se jeví jako účelné využít možnosti podle odst. 2 tohoto článku dané smluvním stranám a upustit od překladu doručovaných písemností.
Č l á n e k 14 - P o u ž i t í j a k o d ů k a z n í p r o s t ř e d e k
Podle tohoto článku mohou být předané informace použity v dožadujícím členském státě v rámci soudního nebo mimosoudního řízení jako důkazní prostředek. Vnitrostátní právní předpisy o přípustnosti a použití důkazních prostředků zůstávají tímto nedotčeny.
Hlava III – Pomoc poskytnutá bez žádosti
Č l á n e k 15 - Z á s a d a
Tento článek upravuje zásadu, že celní správy členských států si poskytují vzájemnou pomoc i bez žádosti. Účelem vzájemné pomoci bez předchozí žádosti je zajištění spontánní a efektivní přeshraniční celní spolupráce.
Č l á n e k 16 - S l e d o v á n í
Podle tohoto ustanovení provádějí členské státy na žádost dožadujícího orgánu na svém území dohled nad osobami, u kterých existuje vážné podezření na porušování celních předpisům jiného státu a postupují přitom získané poznatky dotyčnému členskému státu bez předchozí žádosti. Postoupení informací zahrnuje také písemné podklady a ověřené opisy nebo výňatky z nich.
Č l á n e k 17 - I n f o r m o v á n í b e z ž á d o s t i
Toto ustanovení ukládá povinnost postoupit veškeré údaje získané o zboží, které je předmětem jednání odporujícího předpisům, nebo prostředky a metody spáchaného činu. Takovéto informace zahrnují i osobní údaje. U spontánní informace nezáleží na tom, zda jde skutečně o protizákonné jednání a zda bylo provedeno s podvodným úmyslem, je postačující, jestliže na základě zdůvodnitelného názoru příslušných orgánů tato jednání jsou nebo by mohla být v rozporu s vnitrostátními nebo celními předpisy nebo celními předpisy Společenství.
Č l á n e k 18 - P o u ž i t í j a k o d ů k a z n í p r o s t ř e d e k
Podle tohoto ustanovení je možné použít sdělení získaná na základě sledování a rovněž spontánní informace členského státu jako důkazní prostředky. Tento článek odpovídá svým obsahem a účelem článku 14 Úmluvy.
Hlava IV – Zvláštní formy spolupráce
Č l á n e k 19 - Z á s a d y
Ustanovení hlavy IV tvoří obecný základ zvláště úzké spolupráce celních správ EU, která jde nad rámec čisté výměny informací a umožňuje zvláštní formy přeshraniční spolupráce.
Zvláštní formy spolupráce celních správ vyžadují důkladné plánování a koordinaci ve všech fázích realizace. Tyto úkoly jsou podstatnou náplní činnosti ústředních koordinačních jednotek. K přípravě opatření mohou využít podpory styčných úředníků.
Naléhavá a neodkladná opatření jsou přípustná i bez spoluúčasti ústředních koordinačních jednotek v přímém kontaktu mezi místními celními orgány. Ústřední koordinační jednotky však musí být dodatečně informovány v souladu s ustanoveními Úmluvy a musí být zapojeny do následných úkonů přeshraniční spolupráce.
Přípustnost zvláštních forem spolupráce se omezuje na potlačení jednání odporujícího celním předpisům, které je zvláště citlivé povahy. Použití ustanovení této hlavy je možné pouze ve zvláště závažných případech porušování celních předpisů. Takové kritérium mimořádnosti platí pro všechny druhy protizákonného jednání uvedené v odst. 2.
Ustanovení odst. 2 písm. d, které se týká obchodu se zbožím zakázaným celními předpisy Společenství nebo vnitrostátními celními předpisy, a které doplňuje ustanovení písm. a, bylo začleněno do Úmluvy, aby celní spolupráce v rámci EU byla i do budoucnosti otevřena novým formám boje proti závažné celní kriminalitě. V úvahu přitom připadají například pašování pedofilních nebo extremistických materiálů nebo nedovolený pohyb jiného zakázaného zboží, např. v oblasti životního prostředí, potravin nebo ochrany druhů.
Dle odst. 3 podléhají zvláštní formy spolupráce vždy vnitrostátním právním předpisům dožádaného státu. Pravomoci úředníků smluvního státu nemohou jít nad rámec pravomocí, které přísluší úředníkům členského státu, v němž je přeshraniční spolupráce realizována.
Vzhledem ke zvláštní zátěži, která vzniká v důsledku přeshraniční spolupráce pro dožádaný stát, nelze očekávat, že bude na svém území trpět nebo podporovat vyšetřování prováděná zaměstnanci jiného členského státu, která by mu v opačném případě v dožadujícím státě nebyla povolena. V neposlední řadě má toto ustanovení zabránit i tomu, aby celní správa jednoho členského státu využila rozsáhlejších vyšetřovacích pravomocí jiného státu, aniž by mohla takové pravomoci poskytnout ve vlastním státě. Z těchto důvodů je ponecháno na vůli dožádaného orgánu, zda odmítne požadovanou úřední pomoc pro absenci reciprocity ve vztahu k členskému státu dožadujícího orgánu.
Podle odst. 4 některá opatření uvedená v hlavě IV budou podle vnitrostátních právních předpisů členských států možná pouze se souhlasem příslušného orgánu justice (například skrytá vyšetřování, sledované zásilky). Toto ustanovení zaručuje, že příslušný souhlas bude vyžádán a budou dodrženy dané podmínky.
V odst. 5 a 6 jsou obsažena ustanovení týkající se odpovědnosti v případě, že zaměstnanec členského státu zdržující se na základě Úmluvy v jiném členském státě způsobí v důsledku této činnosti v cizím státě škodu. Následky škody je povinen zásadně nést ten stát, na jehož území bylo vyšetřování vedeno. Poškozený bude z hlediska hmotného a procesního v takové pozici, jakoby škodu způsobil zaměstnanec státu, na jehož území bylo vedeno vyšetřování. V případě škody způsobené soukromým osobám je za určitých předpokladů přípustné, aby stát, na jehož území bylo vedeno vyšetřování, uplatnil nárok na náhradu u dožadujícího členského státu.
Podle odst. 7 mohou být informace získané cestou přeshraniční spolupráce použity jako důkazní prostředek orgány a soudy členského státu, který tyto informace obdrží. Předpis odpovídá svým obsahem a účelem příslušným předpisům týkajícím se vzájemné pomoci celních správ.
Odst. 8 předpokládá, že úředníci působící v jiném členském státě budou v rovnoprávném postavení s úředníky tohoto členského státu ve vztahu k trestným činům, které budou spáchány vůči těmto úředníkům nebo které tito úředníci spáchají.
Č l á n e k 20 - B e z p r o s t ř e d n í p ř e s h r a n i č n í p r o n á s l e d o v á n í
Otevřením hranic mezi členskými státy vzniká ve stále větší míře nebezpečí, že osoby, které budou v blízkosti vnitřních hranic přistiženy při porušení celních předpisů, se útěkem přes hranice vyhnou zásahu orgánů. Na základě dosavadního právního stavu muselo být pronásledování na hranicích sousedního členského státu ukončeno. Ustanovení tohoto článku nyní umožňuje pokračovat v pronásledování i přes hranice státu za podmínek zde uvedených ve všech případech, kdy jde o spáchání nebo účast na činu, jenž je v rozporu s celními předpisy ve smyslu článku 19 odst. 2. Právo pronásledování je tímto rozšířeno na úředníky celních správ, kteří mají k tomuto oprávnění podle vnitrostátních právních předpisů.
Právo pronásledování není kogentní povahy. Každý členský stát má podle odstavce 8 článku možnost prohlásit, že není vázán těmito ustanoveními. Také modality stíhání je možné konkretizovat prohlášením členských států v rámci zadání obsaženého v tomto článku (odstavec 6).
Přeshraniční pronásledování je pouze nouzové opatření pro případ, že místně příslušní pracovníci nemohou být včas k dispozici tak, aby převzali pronásledování na hranici. „Zvláštní naléhavost“ požadovaná Úmluvou je dána tehdy, jestliže se celní orgány dozví natolik pozdě o skutečnostech, že i při neprodleném předání žádosti o úřední pomoc orgánům sousedního státu již není možné zajistit pronásledování a dopadení pachatele.
V průběhu pronásledování musí mít v jakékoliv fázi přednost pronásledování, které převezmou příslušní pracovníci dotyčného členského státu, před dalším pronásledováním vedeným pracovníky, kteří pronásledování zahájili. Kromě toho Úmluva předpokládá povinnost informování a stanoví, že úředníci provádějící pronásledování jsou povinni na žádost kdykoliv pronásledování zastavit. Jako obvyklý případ se na základě zákona předpokládá, že místně příslušné orgány po poskytnutí informace prchající osobu dopadnou a případně zajistí.
Podle pododstavce 2 věty 4 sdělí členské státy depozitáři, kterých úředníků se ustanovení o pronásledování týkají. Ten podá informaci ostatním členským státům. Toto ustanovení má vedle článku 4 odst. 7 Úmluvy samostatný význam, protože ne všichni zaměstnanci celních správ, ale pouze úředníci s policejními pravomocemi pronásledování mají být k tomu oprávněni. Toto oprávnění bude možné uplatňovat jen na základě uděleného pověření.
V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 20 odst.1 sdělena tato informace:
„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet úředníkům orgánů Celní správy České republiky, kteří mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“
Odstavce 2 a 3
Tyto odstavce stanoví modality pronásledování vzhledem k právu zajištění a prostorovému a časovému omezení. Kromě toho byla učiněna úprava pro případ důležitý v praxi, kdy příslušný orgán členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje, nemůže být včas přizván k provedení zajištění.
Česká republika poskytuje prohlášením podle odstavce 6 tohoto článku v plném rozsahu právo pronásledování při zohlednění principu reciprocity.
Modality práva zadržení jsou blíže popsány v odstavci 4 písmena f. Úředníci, kteří provádí pronásledování, mohou použít pouta a provést bezpečnostní kontrolu.
Odstavec 4
V tomto odstavci jsou upraveny obecné předpoklady pronásledování. Také tato ustanovení mohou být modifikována zvláštními prohlášeními členských států podle odstavce 6.
Úředníci, kteří provádí pronásledování, jsou vázáni právními předpisy státu, v němž je pronásledování prováděno, a musí dbát nařízení příslušných orgánů tohoto státu. Proto vedle žádosti o zastavení pronásledování podle odstavce 1 existuje možnost uplatnění konkrétního vlivu na průběh a realizaci pronásledování na základě poskytnutí rozsáhlých příkazových práv. Úředníci, kteří provádí pronásledování, jsou po ukončení pronásledování povinni hlásit se u příslušných orgánů státu, v němž je pronásledování prováděno, a podat jim zprávu. Úředníci provádějící pronásledování musí být stále identifikovatelní. Povinnost prokázat totožnost je třeba respektovat.
Držení služebních zbraní je dovoleno, pokud členský stát, na jehož výsostné území je záměr vstoupit, nevydal jinak znějící prohlášení nebo výslovný nesouhlas. Takové prohlášení Česká republika nevydala. Zbraně mohou být používány pouze v situacích nutné obrany, tedy k odvrácení bezprostředního nezákonného útoku.
Odstavec 5
Tento odstavec stanoví, že každá osoba bez ohledu na státní příslušnost může být zajištěna státem, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pokud by však nebyla státním příslušníkem tohoto státu, je doba zajištění omezená.
Odstavec 6
Tento odstavec upravuje otázku učinění prohlášení o modifikaci práva pronásledování.
Česká republika učiní v souvislosti s uložením listin o přístupu následující prohlášení:
„Na území České republiky budou příslušní úředníci členských států provádět bezprostřední přeshraniční pronásledování bez prostorových nebo časových omezení (čl. 20 odst. 3 písm. b), a s právem zajištění osoby (čl. 20 odst. 2 písm. b). Toto oprávnění nepřísluší úředníkům členských států, které uplatnění tohoto článku podle odstavce 8 zcela vyloučily.“
Odstavec 7
Tento odstavec obsahuje bilaterální rozšiřující doložku. Podle ní je členským státům ponecháno na rozhodnutí, zda uzavřou dohodu o užší spolupráci s jednotlivými státy Evropské unie.
Odstavec 8
Podle tohoto odstavce může být právo provádět pronásledování zcela nebo částečně vyloučeno formou prohlášení učiněného v souvislosti s uložením listin o přístupu.
Č l á n e k 21 - P ř e s h r a n i č n í s l e d o v á n í
Sledování je účinný prostředek pro odhalení tras dodávek, skutkových okolností a prostředníků zakázaných pohybů zboží, daňových úniků nebo neoprávněných subvencí. K dosažení jednotného postupu mezi členskými státy Evropské unie, a tím i k intenzifikaci přeshraničních opatření dotyčných orgánů činných v trestním řízení, bylo nezbytné vytvořit obecně platné předpoklady pro přeshraniční sledování.
Cílovým objektem sledování může být jak podezřelá osoba, tak přepravce jednající v dobré víře nebo kurýr. Přitom je třeba dbát na to, že Úmluva přesně rozlišuje ve vztahu k předpokladům a omezením mezi přeshraničním sledováním a sledovanou zásilkou. U sledované zásilky již byla ilegální zásilka zboží odhalena, prozatím se však z nadřazených důvodů vyšetřování upustilo od zabavení. Oproti tomu lze vést přeshraniční sledování, jestliže existuje důvodná příčina se domnívat, že osoba je zapojena do jednání odporujícího celním předpisům ve smyslu článku 19 odst. 2 Úmluvy. Stačí pravděpodobnost, že došlo k porušení zákona.
Rozsah působnosti tohoto článku je pojat široce na základě formulace „zapojení“ (dosl. „zapletení“). Nemusí jít o pachatelství nebo napomáhání v trestněprávním smyslu nezákonnému jednání podle článku 19 odst. 2 písm. a až d, je postačující, že sledovaná osoba vešla nějakým způsobem do styku s tímto nezákonným jednáním nebo je možné ji dát do souvislosti s ním. To obecně umožňuje také sledování přepravců nebo kurýrů jednajících v dobré víře.
Článek se svým obsahem a strukturou výrazně podobá úpravě přeshraničního pronásledování (článek 20). Právo přeshraničního sledování lze zcela nebo částečně vyloučit rovněž formou prohlášení (odstavec 5). Česká republika neuplatní žádné omezující prohlášení k tomuto článku.
Odstavec 1 předpokládá jako obvyklý případ skutečnost, že orgán vedoucí vyšetřování včas získá souhlas ke sledování od příslušného orgánu členského státu, na jehož území se má ve sledování pokračovat. Toto samozřejmě předpokládá, že nutnost přeshraničního sledování bude včas zřejmá. Taková operace se v praxi připravuje prostřednictvím ústředních koordinačních jednotek na základě úzké dohody zúčastněných orgánů. Za těchto okolností nestojí nic v cestě předání sledování celní správě toho státu, kde sledování probíhá.
V souvislosti s uložením listin o přístupu bude k čl. 21 odst.1 sdělena tato informace:
„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet orgánům Celní správy České republiky, které mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“
Toto oprávnění bude možné uplatňovat jen na základě uděleného pověření.
Za povolení přeshraničního sledování odpovídá ústřední koordinační jednotka podle článku 5 Úmluvy.
Odstavec 2 bere v úvahu situace, v nichž náhle vyplyne nutnost přeshraniční sledování nebo sledování na území jednoho členského státu nečekaně přesunout na území jiného členského státu. V těchto případech je překročení hranic za účelem pokračování ve sledování přípustné, pokud příslušný orgán členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, bude neprodleně informován a obratem bude dodatečně zaslána žádost o souhlas.
Odstavec 3 stanoví obecné předpoklady přeshraničního sledování. Ustanovení se v podstatě podobají ustanovením článku 20 odst. 4 ve vztahu k pronásledování. Úředníci provádějící sledování jsou vázáni právem členského státu, na jehož území operují, a jsou povinni dbát nařízení příslušných orgánů tohoto členského státu. Musí být kdykoli schopni prokázat svou úřední funkci a totožnost a nejsou oprávněni vstupovat do bytů nebo na veřejně nepřístupné pozemky. Nemají oprávnění kogentní povahy, to znamená, že nesmějí pozorované osoby zajistit. Na rozdíl od pronásledování nedovoluje Úmluva při přeshraničním sledování ani přechodné právo zajištění v naléhavých případech. Pozorovatelé jsou omezeni na pasivní pozorování. Úprava týkající se služebních zbraní je totožná s příslušným ustanovením o pronásledování.
Odstavce 4 a 5
Členské státy mohou obdobně jako u pronásledování uzavřít bilaterální smlouvy s rozšířeným rámcem úpravy.
K čl. 21, odst. 5 bude učiněno následující prohlášení:
„Česká republika prohlašuje, že přijímá ustanovení čl. 21 za následujících podmínek:
Přeshraniční sledování může být prováděno podle čl. 21 odst. 1, 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud horní hranice trestní sazby v dožadujícím státě za tyto delikty je nejméně jeden rok odnětí svobody a pouze za účelem dokazování v trestním řízení.“
Č l á n e k 22 - S l e d o v a n á z á s i l k a
Sledovaná zásilka je technika vyšetřování, při níž podezřelé nebo ilegální zásilky zboží nejsou zadrženy na hranicích, ale jsou dále sledovány až na místo určení. Místo dopadení pouhých kurýrů nebo prostředníků na hranicích je možné sledováním pohybu zboží zjistit hlavní aktéry a distributory.
Ustanovení tohoto článku je základem pro takovou spolupráci celních správ Evropské unie. Odpovídá článku 11 Úmluvy Spojených národů z roku 1988 proti nedovolenému pohybu návykových látek a psychotropních látek, podle něhož se v souvislosti s ilegálním obchodem s drogami podporuje uplatnění obecných zásad sledované zásilky na mezinárodní úrovni. Také Schengenská prováděcí úmluva obsahuje v článku 73 srovnatelné ustanovení vztahující se k boji s omamnými látkami. Tato Úmluva však rozšiřuje tuto techniku vyšetřování na všechny formy jednání, které porušují celní předpisy. Sledovaná zásilka může být provedena také při nezákonné přepravě zboží podléhajícího clu, spotřební dani nebo dani z přidané hodnoty při dovozu. Uplatňování tohoto článku nemohou smluvní strany vyloučit.
Podle odst. 1 se členské státy zavazují, že povolí v rámci trestního vyšetřování extradičních trestných činů na svém území sledované zásilky.
Podle odst. 2 rozhodnutí o schválení sledované zásilky činí příslušný orgán dožádaného členského státu při dodržení vnitrostátní právních předpisů pro každý konkrétní případ.
Podle odst. 3 platí pro sledované zásilky postupy celních orgánů dožádaného členského státu. Příslušné orgány státu, na jehož území sledovaná zásilka pokračuje, převezmou sledování na hranicích svého státu. Hrozí-li však přerušení sledování zásilky, dojde k převzetí sledování na jiném smluveném místě. V tomto případě budou zúčastnění zaměstnanci přechodně nasazeni i na druhé straně hranic. Přitom je třeba obdobně uplatnit předpisy a omezení o přeshraničním sledování.
Podle odst. 3 je celním orgánům umožněno nahradit zakázané zboží zcela nebo částečně replikou tohoto zboží, aby bylo vyloučeno riziko ztráty nebo jiná přepravní rizika, např. u nebezpečného radioaktivního materiálu.
Č l á n e k 23 - S k r y t é v y š e t ř o v á n í
Tento článek umožňuje přeshraniční nasazení úředníků provádějících skryté vyšetřování. Skryté vyšetřování patří k nejúčinnějším metodám boje proti zločinu. Má se jím dosáhnout zvláště proniknutí do nitra zločinecké organizace. Umožňuje, aby úředník jednoho členského státu mohl operovat na území jiného členského státu pod tajnou nebo falešnou identitou. Způsob, jakým budou členské státy uplatňovat tento článek, závisí na ustanoveních jejich vnitrostátních předpisů. Žádosti o skrytá vyšetřování mohou být předloženy pouze v případech, kdy by bylo velmi obtížné objasnit skutečnosti jiným způsobem. V průběhu skrytého vyšetřování mají úředníci pravomoc pouze shromažďovat informace a kontaktovat podezřelé nebo s nimi spojené osoby. Skryté vyšetřování musí být vedeno za podmínek stanovených vnitrostátními předpisy členského státu, ve kterém vyšetřování probíhá, a musí mít omezené trvání. Od dožádaného orgánu se vyžaduje, aby poskytl nezbytné pracovníky a technickou podporu.
V ČR není tento institut v tr. řádu (zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů), takto pojmenován. Této činnosti však odpovídají operativně pátrací prostředky uvedené v ustanovení § 158b tr. řádu, kam patří předstíraný převod věci a použití agenta. Nasazení těchto operativně pátracích prostředků a podmínky pro jejich použití jsou taxativně stanoveny v tr. řádu (§158c – předstíraný převod, § 158e – použití agenta).
Podle §158e tr. řádu lze agenta použít pouze v případě, je-li vedeno řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin, pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána. Agentem může být jen příslušník Policie ČR. Použití agenta povoluje na návrh státního zástupce vrchního státního zastupitelství soudce vrchního soudu. Ve smyslu čl. 4 odst. 7 Úmluvy jsou „celními správami“ celní orgány členských států, jakož i další orgány s pravomocí provádět ustanovení této Úúmluvy“, v ČR tedy rovněž orgány Policie ČR.
Č l á n e k 24 - Z v l á š t n í s p o l e č n é v y š e t ř o v a c í t ý m y
Nasazení zvláštních společných vyšetřovacích týmů přichází v úvahu v těch případech, v nichž je po určitou dobu nutná intenzivní spolupráce úředníků několika členských států. Vzhledem ke značné logistické náročnosti spojené s vytvořením zvláštní mezinárodní komise je toto opatření jen v těch případech odůvodněné, v nichž je třeba vést zvláště obtížná vyšetřování, která vyžadují společný a sladěný postup.
Na základě Úmluvy je možné nyní také v oblasti stíhání deliktů souvisejících s porušováním předpisů Společenství a národních celních předpisů zřídit přeshraniční vyšetřovací týmy. V čele týmu bude stát úředník z členského státu, kde je tým nasazen, a tento členský stát vytvoří pro práci týmu nezbytné podmínky. Tým musí pracovat v souladu se zákony tohoto členského státu. Členství v týmu neposkytuje žádnou pravomoc k zásahu na území jiného členského státu.
I když jsou dány předpoklady, nejsou dotyčené členské státy povinny dát souhlas s vytvořením společného vyšetřovacího týmu. Podle věty 1 je zapotřebí souhlasu účastnických států.
Hlava V - Ochrana údajů
Č l á n e k 25 - O c h r a n a ú d a j ů p ř i j e j i c h v ý m ě n ě
Tento článek obsahuje ustanovení právní ochrany údajů při jejich výměně mezi celními správami členských států.
Zavazuje členské státy k respektování příslušných ustanovení Úmluvy Rady Evropy z roku 1981 o ochraně osob při automatickém zpracovávání osobních údajů. Umožňuje členským státům stanovit podmínky pro zpracovávání osobních údajů v souvislosti s předáváním informací jinému členskému státu. Předané osobní údaje může zpracovávat přijímající orgán pouze pro účely této Úmluvy. Orgán, který obdrží údaje podle této Úmluvy, je může předat své celní správě, orgánům vyšetřování a justičním orgánům bez svolení členského státu, který údaje poskytuje, aby jim umožnil stíhat a trestat porušení ve smyslu článku 4(3). Ve všech ostatních případech předávání údajů je nezbytný souhlas členského státu, který údaje poskytuje. Členský stát, který údaje poskytuje, má povinnost zajistit aktualizaci údajů, opravu údajů v případě nepřesnosti, i jejich zrušení, pokud byly poskytnuty protizákonně. Podobně i přijímající členský stát musí provést nezbytné úpravy, pokud byl o nich informován. Pokud má přijímající členský stát důvody se domnívat, že sdělené údaje jsou nepřesné nebo že údaje by měly být zrušeny, bude o tom informovat členský stát poskytující údaje. Osoba, o jejíž údaje se jedná, má právo požádat o opravu údajů a o informaci, které údaje o ní byly sděleny a za jakým účelem (s výjimků údajů sdělených ve veřejném zájmu). Právo osoby získat tyto informace je určováno vnitrostátními právními předpisy, nařízeními a postupy členského státu, na jehož území jsou údaje vyžádány. Sdělené údaje mohou být uchovávány pouze po dobu nezbytnou pro účel, pro který byly předány. Tyto údaje musí být také chráněny stejně jako podobné údaje poskytované z vnitrostátních zdrojů v rámci daného členského státu. Za škodu způsobenou osobám předáním osobních údajů podle této Úmluvy odpovídají členské státy podle vlastních zákonů, nařízení a postupů. Členské státy mohou přidělit úlohu dozoru národnímu úřadu pro ochranu dat, který má tuto úlohu ve vztahu k této Úmluvě. V České republice bude provádět kontrolu ochrany osobních údajů Úřad pro ochranu osobních údajů, kterému tato povinnost vyplývá ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Hlava VI - Výklad Úmluvy
Č l á n e k 26 - S o u d n í d v ů r
Tento článek upravuje úlohu Soudního dvora Evropských společenství ve vztahu k této Úmluvě. Soudní dvůr bude mít pravomoc řešit spory mezi členskými státy ve vztahu k výkladu nebo uplatnění Úmluvy tam, kde Rada EU nebude sama schopna spor vyřešit do šesti měsíců. Bude mít také pravomoc řešit spory mezi členskými státy a Komisí týkající se výkladu a uplatňování Úmluvy, jakož i pravomoc vydávat předběžná rozhodnutí k výkladu Úmluvy, ale pouze pro ty členské státy, které učiní prohlášení, že tuto úlohu Soudního dvora přijímají. Soudní dvůr nebude mít pravomoc kontrolovat oprávněnost rozsahu operací provedených příslušnými orgány činnými v trestním řízení. Nebude ani oprávněn kontrolovat, jak členské státy plní své povinnosti při dodržování zákona a pořádku a zajišťování vnitřní bezpečnosti.
Česká republika vydala Prohlášení k článku 35 Smlouvy o EU, která je součástí Závěrečného aktu Přístupové smlouvy k EU. Ve smyslu tohoto prohlášení bude v souvislosti s uložením listin o přístupu učiněno následující prohlášení:
„Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství podle čl. 26 odst. 5 písm. b) Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami.
Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství.“.
Hlava VII - Prováděcí a závěrečná ustanovení
Č l á n e k 27 - D ů v ě r n o s t
Tento článek zavazuje celní správy členských zemí, aby zajistily důvěrné nakládání s předávanými informacemi, pokud podléhají utajení. V tomto smyslu mohou členské státy uložit podmínky pro využití informací, které předávají jinému členskému státu.
Č l á n e k 28 - V ý j i m k y z p o v i n n o s t i p o s k y t n o u t p o m o c
Tento článek obsahuje výjimku z povinnosti poskytnout pomoc v těch případech, kdy by to mělo za následek narušení veřejného pořádku nebo poškození základních zájmů státu. Vztahuje se ke všem druhům vzájemné pomoci podle Úmluvy a tím také na zvláštní formy spolupráce podle hlavy IV. Spolupráci je možno odmítnout také v případě, kdy požadované opatření je ve zřejmém nepoměru k závažnosti dotyčného nezákonného jednání. Rozhodnutí, kdy má být celní spolupráce z těchto důvodů odmítnuta, přísluší dotyčnému členskému státu. Je třeba dbát toho, že odmítnutí právní pomoci musí být ve smyslu odstavce 2 tohoto článku odůvodněno.
Č l á n e k 29 - V ý d a j e
Tento článek obsahuje zásadu, že členské státy vždy samy hradí náklady v souvislosti s poskytováním pomoci podle této Úmluvy. Lze uplatnit pouze náhradu těch nákladů, které musí skutečně uhradit dožádaný stát, například v souvislosti se znalci, tlumočníky nebo výslechy svědků. V případě zásahů spojených se zvláště vysokými náklady se předpokládá dohoda o úhradě nákladů.
Č l á n e k 30 - V ý h r a d y
Tento článek podává vysvětlení, že pouze v případě bezprostředního přeshraničního pronásledování, přeshraničního sledování a skrytého vyšetřování jsou přípustné výhrady členských států k této Úmluvě. U sledované zásilky nejsou výhrady přípustné.
V odstavci 2 a 3 tohoto článku se stanoví, že členské státy nejsou oprávněny omezovat národními výhradami v souvislosti s touto Úmluvou již existující bilaterální nebo multilaterální opatření.
Č l á n e k 31 - Ú z e m n í p ů s o b n o s t
Tento článek omezuje územní působnost Úmluvy na celní území Evropských společenství. Úplná definice celního území Evropských společenství je obsažena v článku 3 Celního kodexu (nařízení EHS) č. 2913/92 Rady ze dne 12. října 1992.
Č l á n e k 32 - V s t u p v p l a t n o s t
Úmluva vyžaduje podle článku K.3 odst. 2 SEU ratifikaci členskými státy na základě vnitrostátních právních předpisů. Úmluva vstupuje v platnost podle článku 32 odst.3 90 dní po ratifikaci posledním členským státem. Na základě článku 32 odst. 4 může každý členský stát v rámci notifikace vyhlásit dřívější použití mezi jednotlivými členskými státy na základě principu reciprocity. Toto prohlášení nabývá účinnosti 90 dní po uložení u depozitáře Úmluvy.
Č l á n e k 33 - P ř í s t u p
Možnost přístupu k Úmluvě jako právnímu aktu třetího pilíře je otevřena všem nově přistoupivším státům. V tomto článku jsou blíže upraveny modality přístupu a vstup Úmluvy v platnost pro nové členské státy.
Č l á n e k 34 – Z m ě n y
Budoucí změny Úmluvy může navrhnout každý členský stát, je však zapotřebí usnesení Rady EU a následná ratifikace všemi smluvními stranami.
Č l á n e k 35 - D e p o z i t á ř
Depozitářem Úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie. Ve věstníku Evropských společenství je uveřejňován stav přijetí a přístupu, začátek použití, prohlášení a výhrady, jakož i všechny ostatní notifikace v souvislosti s touto Úmluvou.
V Praze dne 14. dubna 2004
Předseda vlády
PhDr. Vladimír Špidla, v. r.
N á v r h
U s n e s e n í
Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí s přístupem České republiky k Úmluvě ze dne 18. prosince 1997 vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami s tím, že v souvislosti s uložením listin o přístupu budou učiněna prohlášení a sděleny informace, jak níže uvedeno.
1. K čl. 1 odst. 2 a k čl. 3 odst. 2:
„Česká republika prohlašuje, že vykládá výraz „justiční orgány“ nebo „justiční orgán“ v čl. 1 odst. 2 a čl. 3 odst. 2 Úmluvy ve smyslu svých prohlášení učiněných podle čl. 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních podepsané ve Štrasburku dne 20. dubna 1959.“.
2. K čl. 4 odst. 7:
„Česká republika prohlašuje, že pokud jde o spolupráci podle Hlavy IV Úmluvy, rozumí se celními správami rovněž Policie České republiky.“.
K čl. 20 odst. 1:
„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet úředníkům orgánů Celní správy České republiky, kteří mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“.
4. K čl. 20 odst. 6:
Česká republika prohlašuje, že na území České republiky budou příslušní úředníci členských států provádět bezprostřední přeshraniční pronásledování bez prostorových nebo časových omezení (čl. 20 odst. 3 písm. b/), a s právem zajištění osoby (čl.20 odst. 2 písm. b/). Toto oprávnění nepřísluší úředníkům členských států, které uplatnění tohoto článku podle odstavce 8 zcela vyloučily.“.
5. K čl. 21 odst. 1:
„Česká republika informuje, že oprávnění k postupu podle tohoto článku bude v České republice příslušet orgánům Celní správy České republiky, které mají postavení policejních orgánů podle vnitrostátních právních předpisů, a Policie České republiky.“.
K čl. 21 odst. 5:
„Česká republika prohlašuje, že přijímá ustanovení čl. 21 za následujících podmínek:
Přeshraniční sledování může být prováděno podle čl. 21 odst. 1, 2 a 3 pouze tehdy, pokud existuje důvodné podezření, že sledované osoby jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud horní hranice trestní sazby v dožadujícím státě za tyto delikty je nejméně jeden rok odnětí svobody, a pouze za účelem dokazování v trestním řízení.“.
7. Podle čl. 26 odst. 4:
„Česká republika prohlašuje, že přijímá pravomoc Soudního dvora Evropských společenství podle čl. 26 odst. 5 písm. b) Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami.
Česká republika si vyhrazuje právo stanovit ve svých vnitrostátních právních předpisech, že pokud vyvstane otázka související s výkladem Úmluvy vypracované na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami ve věci projednávané vnitrostátním soudem, proti jehož rozhodnutí nelze podat opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů, je tento soud povinen předložit věc Soudnímu dvoru Evropských společenství.“.
ÚMLUVA
vypracovaná na základě článku K.3 Smlouvy o Evropské unii o vzájemné pomoci a spolupráci mezi celními správami
VYSOKÉ SMLUVNÍ STRANY této úmluvy, členské státy Evropské unie,
ODKAZUJÍCE na Akt Rady Evropské unie ze dne 18. prosince 1997,
PŘIPOMÍNAJÍCE potřebu posílení závazků obsažených v Úmluvě o vzájemné pomoci mezi celními správami, podepsané v Římě dne 7. září 1967,
VZHLEDEM K TOMU, že celní správy odpovídají za celní území Společenství, zejména v místech vstupu a výstupu, za prevenci, vyšetřování a zamezování porušování předpisů Společenství, jakož i vnitrostátních právních předpisů, zejména v případech, na které se vztahují články 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství,
VZHLEDEM K TOMU, že nastupující trend směřující k nedovolenému obchodu ve všech jeho formách představuje vážné ohrožení veřejného zdraví, veřejného pořádku a bezpečnosti,
VZHLEDEM K TOMU, že je třeba upravit některé formy spolupráce, včetně přeshraničních opatření, zaměřené na prevenci, vyšetřování a stíhání určitých deliktů porušujících vnitrostátní právní předpisy členských států i celní předpisy Společenství, a že takováto opatření musí být prováděna vždy v souladu se zásadou zákonnosti (v souladu s platnými právními předpisy v dožádaném členském státu a se směrnicemi příslušných orgánů tohoto členského státu), subsidiarity (tato opatření se přijmou pouze tehdy, pokud je zjevné, že jiná méně významná opatření nejsou postačující) a proporcionality (rozsah a trvání opatření je třeba určit s ohledem na závažnost předpokládaného deliktu),
PŘESVĚDČENY, že je nezbytné posílit spolupráci mezi celními správami stanovením postupů, podle kterých by celní správy mohly společně jednat a vyměňovat si údaje týkající se nedovoleného obchodu,
MAJÍCE NA PAMĚTI, že celní správy musí ve své každodenní práci používat ustanovení práva Společenství, jakož i vnitrostátního práva, a že je proto zjevně nezbytné zajistit, aby ustanovení o vzájemné pomoci a spolupráci vznikala v obou oblastech pokud možno vedle sebe,
PŘIJALY TUTO ÚMLUVU:
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Oblast působnosti
1. Aniž jsou dotčeny pravomoci Společenství, poskytnou si členské státy Evropské unie vzájemnou pomoc a budou navzájem spolupracovat prostřednictvím svých celních správ, s cílem:
předcházet a odhalovat porušování vnitrostátních celních předpisů a
stíhat a trestat porušování vnitrostátních celních předpisů a celních předpisů Společenství.
2. Aniž je dotčen článek 3, nemá tato úmluva vliv na platná ustanovení týkající se vzájemné pomoci mezi justičními orgány v trestních věcech, na výhodnější ustanovení v dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách mezi členskými státy upravujících spolupráci uvedenou v odstavci 1 mezi celními nebo jinými příslušnými orgány členských států ani na úpravy v této oblasti dohodnuté na základě jednotných právních předpisů nebo zvláštního systému umožňujícího reciproční uplatňování opatření vzájemné pomoci.
Článek 2
Pravomoci
Celní správy budou uplatňovat tuto úmluvu v mezích pravomocí na ně přenesených podle vnitrostátních předpisů. Žádné ustanovení této úmluvy není možno vykládat tak, aby ovlivňovalo pravomoci přenesené podle vnitrostátních předpisů na celní správy ve smyslu této úmluvy.
Článek 3
Vztah ke vzájemné pomoci justičních orgánů
1. Tato úmluva zahrnuje vzájemnou pomoc a spolupráci v rámci trestního vyšetřování deliktů porušujících vnitrostátní celní předpisy a celní předpisy Společenství, které je v pravomoci dožadujícího orgánu podle vnitrostátních předpisů příslušného členského státu.
2. Pokud je trestní vyšetřování prováděno justičním orgánem nebo pod jeho vedením, určí tento orgán, zda žádost o vzájemnou pomoc nebo spolupráci v této souvislosti má být podána na základě platných ustanovení týkajících se vzájemné pomoci v trestních věcech nebo na základě této úmluvy.
Článek 4
Vymezení pojmů
Pro účely této úmluvy se rozumí:
„vnitrostátními celními předpisy“ právní a správní předpisy členského státu, jejichž provádění je plně nebo částečně v pravomoci celní správy členského státu, které se týkají:
přepravy zboží, které je předmětem zákazů, omezení nebo kontrol, zejména podle článků 36 a 223 Smlouvy o založení Evropského společenství, přes státní hranice,
neharmonizovaných spotřebních daní;
„celními předpisy Společenství“
soubor předpisů Společenství a souvisejících prováděcích předpisů upravujících dovoz, vývoz, průvoz a přítomnost zboží, se kterým se obchoduje mezi členskými státy a třetími zeměmi a mezi členskými státy, pokud jde o zboží, které nemá status Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, nebo o zboží, které je předmětem dalších kontrol nebo vyšetřování pro účely potvrzení statusu Společenství pro toto zboží,
soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství v rámci společné zemědělské politiky a zvláštních předpisů přijatých s ohledem na zboží pocházející ze zpracování zemědělských produktů,
soubor předpisů přijatých na úrovni Společenství upravujících harmonizované spotřební daně a daň z přidané hodnoty při dovozu spolu s vnitrostátními předpisy, které tyto předpisy provádějí;
„deliktem“ čin, který je v rozporu s vnitrostátními celními předpisy nebo s celními předpisy Společenství, mimo jiné včetně:
účasti na takovýchto deliktech nebo pokusů o ně,
účasti ve zločinné organizaci páchající takovéto delikty,
praní peněz získaných z deliktů uvedených v tomto odstavci;
„vzájemnou pomocí“ poskytnutí pomoci mezi celními správami podle této úmluvy;
„dožadujícím orgánem“ příslušný orgán členského státu, který podává žádost o pomoc;
„dožádaným orgánem“ příslušný orgán členského státu, kterému je určena žádost o pomoc;
„celními správami“ celní orgány členských států, jakož i další orgány s pravomocí provádět ustanovení této úmluvy;
„osobními údaji“ všechny informace o určité nebo určitelné fyzické osobě; osoba se považuje za určitelnou, pokud je možno ji přímo nebo nepřímo identifikovat, mimo jiné prostřednictvím identifikačního čísla nebo jednoho nebo více specifických prvků vyjadřujících její fyzickou, fyziologickou, psychologickou, hospodářskou, kulturní nebo sociální identitu;
„přeshraniční spoluprací“ spolupráce mezi celními správami uskutečňovaná přes hranice jednotlivých členských států.
Článek 5
Ústřední koordinační jednotky
1. Členské státy zřídí v rámci svých celních orgánů ústřední jednotku (koordinační jednotku). Aniž je dotčen odstavec 2, je tato jednotka příslušná k přijímání všech žádostí o vzájemnou pomoc podle této úmluvy a odpovídá za koordinaci vzájemné pomoci. Jednotka je také odpovědná za spolupráci s jinými orgány zúčastněnými na opatřeních týkajících se pomoci podle této úmluvy. Koordinační jednotky členských států udržují nezbytný vzájemný přímý kontakt, zejména v případech upravených v hlavě IV.
2. Činnost ústředních koordinačních jednotek nevylučuje, zejména v naléhavých případech, přímou spolupráci jiných jednotek celních orgánů členských států. Z důvodů účinnosti a soudržnosti jsou ústřední koordinační jednotky informovány o jakýchkoli akcích zahrnujících takovouto přímou spolupráci.
3. Pokud není celní orgán zcela nebo částečně příslušný žádost vyřídit, postoupí ústřední koordinační jednotka žádost příslušnému vnitrostátnímu orgánu a informuje o tom dožadující orgán.
4. Pokud není možno žádosti vyhovět z právních nebo z věcných důvodů, vrátí koordinační jednotka žádost dožadujícímu orgánu s vysvětlením, proč nemohla být žádost vyřízena.
Článek 6
Styční úředníci
1. Členské státy mohou mezi sebou uzavírat dohody o výměně styčných úředníků na dobu určitou nebo neurčitou a za vzájemně dohodnutých podmínek.
2. Styční úředníci nemají v hostitelské zemi pravomoc k zásahu.
3. K podpoře spolupráce mezi celními správami členských států mohou mít styční úředníci se souhlasem nebo na žádost příslušných orgánů členských států tyto povinnosti:
podporovat a urychlovat výměnu informací mezi členskými státy;
poskytovat pomoc při vyšetřováních souvisejících s jejich vlastním členským státem nebo s členským státem, který zastupují;
poskytovat podporu při vyřizování žádostí o pomoc;
poskytovat rady a pomoc hostitelské zemi při přípravě a provádění přeshraničních operací;
jiné povinnosti, na kterých se popřípadě dohodnou členské státy.
4. Členské státy se mohou na dvoustranné nebo mnohostranné úrovni dohodnout na podmínkách a umístění styčných úředníků. Styční úředníci mohou také zastupovat zájmy jednoho členského státu nebo více členských států.
Článek 7
Povinnost prokázat totožnost
Pokud není v této úmluvě uvedeno něco jiného, musí být úředníci dožadujícího orgánu přítomní v jiném členském státě za účelem vykonávání práv stanovených v této úmluvě schopni kdykoli předložit písemný doklad prokazující jejich totožnost a jejich úřední funkci.
HLAVA II
POMOC NA ŽÁDOST
Článek 8
Zásady
1. Při poskytování pomoci požadované podle této hlavy postupuje dožádaný orgán nebo příslušný orgán, který byl dožádaným orgánem v této věci osloven, tak, jak by postupoval sám na svou vlastní odpovědnost nebo na žádost jiného orgánu svého vlastního členského státu. K vyřízení žádosti využije všech pravomocí, které má k dispozici podle vnitrostátních právních předpisů.
2. Dožádaný orgán rozšíří tuto pomoc na všechny okolnosti deliktu, které mají jakýkoli rozpoznatelný význam pro předmět žádosti o pomoc, aniž by k tomu bylo třeba další žádosti. V případě pochybností se dožádaný orgán v první řadě spojí s dožadujícím orgánem.
Článek 9
Forma a obsah žádosti o pomoc
1. Žádost o pomoc je třeba vždy vyhotovit v písemné formě. K žádosti se připojí dokumenty nezbytné pro její vyřízení.
2. Žádost podle odstavce 1 obsahuje tyto informace:
dožadující orgán;
opatření, které je žádáno;
předmět a odůvodnění žádosti;
příslušné právní a správní předpisy;
co možná nejpřesnější a nejúplnější údaje o fyzických nebo právnických osobách, proti kterým je vyšetřování vedeno;
přehled důležitých skutečností s výjimkou případů podle článku 13.
3. Žádost se podává v úředním jazyce členského státu dožádaného orgánu nebo v jazyce pro tento orgán přijatelném.
4. Pokud to vyžaduje naléhavost situace, je přípustná i žádost podaná ústně, musí však být co nejdříve písemně potvrzena.
5. Pokud žádost neodpovídá formálním požadavkům, může dožádaný orgán žádat její opravu nebo doplnění; opatření nezbytná pro vyřízení žádosti však mohou být mezitím zahájena.
6. Dožádaný orgán vyhoví požadavku na uplatnění určitého postupu při vyřizování žádosti, pokud takový postup není v rozporu s právními nebo správními předpisy dožádaného členského státu.
Článek 10
Žádost o informace
1. Dožádaný orgán poskytne dožadujícímu orgánu na jeho žádost všechny informace, které mohou tomuto orgánu umožnit předcházet, odhalovat a stíhat delikty.
2. K předávaným informacím se přiloží zprávy a jiné dokumenty, na kterých se informace zakládají a které má dožádaný orgán k dispozici nebo které byly vytvořeny nebo získány za účelem vyřízení žádosti o informace, nebo jejich úředně ověřené kopie nebo výtahy z nich.
3. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou úředníci pověření dožadujícím orgánem na základě podrobných pokynů dožádaného orgánu získat informace uvedené v odstavci 1 od orgánů dožádaného členského státu. Toto ustanovení se vztahuje na všechny informace získané z dokumentace, ke které má personál těchto orgánů přístup. Úředníci dožadujícího orgánu jsou oprávněni pořizovat si kopie uvedené dokumentace.
Článek 11
Žádost o sledování
Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán v co možná největším rozsahu sledování nebo takové sledování zajistí u osob, u kterých existuje vážné podezření, že porušily vnitrostátní celní předpisy nebo celní předpisy Společenství nebo že provádějí nebo provedly přípravné jednání s cílem dopustit se takového porušení celních předpisů. Na žádost dožadujícího orgánu sleduje dožádaný orgán také místa, dopravní prostředky a zboží spojené s činnostmi, které mohou být v rozporu s výše uvedenými celními předpisy.
Článek 12
Žádost o vyšetřování
1. Na žádost dožadujícího orgánu provede dožádaný orgán příslušná vyšetřování zaměřená na jednání, která jsou v rozporu s předpisy nebo se tak alespoň dožadujícímu orgánu jeví, nebo provedení tohoto vyšetřování zajistí.
Dožádaný orgán oznámí výsledky takovýchto vyšetřování dožadujícímu orgánu. Ustanovení čl. 10 odst. 2 se použije přiměřeně.
2. Pokud se tak dožadující a dožádaný orgán dohodnou, mohou být úředníci určení dožadujícím úřadem přítomni vyšetřování uvedenému v odstavci 1. Vyšetřování vždy provádějí úředníci dožádaného orgánu. Úředníci dožadujícího orgánu si nemohou z vlastního podnětu osvojit pravomoci přenesené na úředníky dožádaného orgánu. Mají však přístup do stejných prostor a ke stejným dokumentům jako úředníci dožádaného orgánu, a to prostřednictvím zprostředkovatele a pro vlastní účel prováděného vyšetřování.
Článek 13
Doručování
1. Na žádost dožadujícího orgánu vyrozumí dožádaný orgán podle vnitrostátních předpisů členského státu, ve kterém má sídlo, adresáta o všech úředních listinách a rozhodnutích pocházejících od příslušných orgánů členského státu, ve kterém má sídlo dožadující orgán a které se týkají uplatňování této úmluvy, nebo jeho vyrozumění zajistí.
2. K žádosti o vyrozumění obsahující předmět úřední listiny nebo rozhodnutí se přiloží překlad v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu, ve kterém má dožádaný orgán sídlo. Tím není dotčeno právo dožádaného orgánu se takového překladu zříci.
Článek 14
Použití jako důkazní prostředek
Poznatky, osvědčení, informace, dokumenty, ověřené kopie a jiné materiály získané úředníky dožádaného orgánu podle vnitrostátních právních předpisů a předané dožadujícímu orgánu mohou být v případech pomoci upravených v článcích 10 až 12 použity podle vnitrostátních právních předpisů jako důkazní prostředek příslušnými orgány členského státu, ve kterém má dožadující orgán sídlo.
HLAVA III
POMOC POSKYTNUTÁ BEZ ŽÁDOSTI
Článek 15
Zásada
Příslušné orgány jednotlivých členských států poskytnou pomoc příslušným orgánům jiných členských států podle článků 16 a 17 a s případnými omezeními, která ukládají vnitrostátní právní předpisy, bez předchozí žádosti.
Článek 16
Sledování
Příslušné orgány jednotlivých členských států, pokud to pomůže prevenci, odhalování a stíhání deliktů v jiném členském státě:
provádějí v co největším rozsahu sledování uvedené v článku 11 nebo provádění takového sledování zajistí;
sdělují příslušným orgánům jiných dotčených členských států všechny informace, které mají k dispozici, zejména zprávy a jiné dokumenty nebo jejich ověřené kopie nebo výtahy z nich, které se týkají činností spojených s plánovaným nebo spáchaným deliktem.
Článek 17
Informování bez žádosti
Příslušné orgány jednotlivých členských států neprodleně zašlou příslušným orgánům jiných členských států všechny významné informace týkající se plánovaných nebo spáchaných deliktů, zejména informace týkající se dotčeného zboží a nových způsobů a prostředků pro páchání těchto deliktů.
Článek 18
Použití jako důkazní prostředek
Zprávy o sledování a informace získané úředníky jednoho členského státu, které byly předány jinému členskému státu v rámci pomoci poskytnuté bez žádosti uvedené v článcích 15 až 17, mohou být podle vnitrostátních právních předpisů použity příslušnými orgány členského státu, který tyto informace obdržel, jako důkazní prostředek.
HLAVA IV
ZVLÁŠTNÍ FORMY SPOLUPRÁCE
Článek 19
Zásady
1. Přeshraniční spolupráce celních správ probíhá podle ustanovení této hlavy. Celní správy si navzájem poskytují nezbytnou personální a organizační podporu. Žádosti o spolupráci mají v zásadě formu žádosti o pomoc podle článku 9. V případech uvedených v této hlavě se mohou úředníci dožadujícího orgánu se souhlasem dožádaného orgánu zapojit do činností na území dožádaného státu.
Za koordinaci a plánování přeshraničních operací jsou podle článku 5 odpovědné ústřední koordinační jednotky.
2. Přeshraniční spolupráce ve smyslu odstavce 1 se povoluje za účelem prevence, vyšetřování a stíhání deliktů v případě:
nedovolené přepravy a obchodu s drogami a psychotropními látkami, zbraněmi, střelivem, výbušninami, kulturními statky, nebezpečnými a jedovatými odpady, jaderným materiálem nebo materiály nebo zařízením určeným pro výrobu atomových, biologických anebo chemických zbraní (zakázané zboží);
obchodu s látkami uvedenými v tabulkách I a II Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami určenými pro nedovolenou výrobu drog (prekursory);
nedovoleného mezinárodního obchodu se zbožím podléhajícím dani, uskutečňovaného s cílem vyhnout se placení daní nebo neoprávněně získat státní podporu související s dovozem nebo vývozem zboží, pokud jsou rozsah obchodu a ohrožení daňových a souvisejících povinností takové, že pro rozpočet Evropských společenství nebo členských států představují riziko značných rozpočtových ztrát;
jiného obchodu se zbožím zakázaným celními předpisy Společenství nebo vnitrostátními celními předpisy.
3. Dožádaný orgán není povinen se zapojit do konkrétních forem spolupráce uvedených v této hlavě, pokud vnitrostátní právní předpisy dožádaného členského státu nepovolují provést žádaný typ vyšetřování nebo jej neupravují. V tomto případě má dožadující orgán právo ze stejného důvodu odmítnout odpovídající typ přeshraniční spolupráce, pokud je v obráceném směru tato spolupráce žádána orgánem z uvedeného dožádaného členského státu.
4. Pokud to vyžadují vnitrostátní právní předpisy členských států, zúčastněné orgány požádají justiční orgány ve své zemi o povolení uskutečnit plánované vyšetřování. Pokud příslušné justiční orgány vydají povolení vázané na určité podmínky a požadavky, zajistí zúčastněné orgány, aby byly tyto podmínky a požadavky v průběhu vyšetřování dodrženy.
5. Pokud se úředníci členského státu účastní činností na území jiného členského státu podle ustanovení této hlavy a způsobí svou činností škodu, nahradí tuto škodu členský stát, na jehož území byla škoda způsobena. Učiní tak podle svých vnitrostátních právních předpisů a stejným způsobem, jakým by postupoval, pokud by škodu způsobili jeho vlastní úředníci. Tato částka bude tomuto členskému státu plně nahrazena členským státem, jehož úředníci škodu způsobili, ve výši, která byla vyplacena obětem nebo jiným oprávněným osobám nebo subjektům.
6. Aniž je dotčen výkon práv členského státu ve vztahu k třetím osobám a bez ohledu na povinnost nahradit škody podle odst. 5 druhé věty, zřekne se každý členský stát v případě uvedeném v odst. 5 první větě náhrady škody, kterou utrpěl od jiného členského státu.
7. Informace získané úředníky v rámci přeshraniční spolupráce, upravené v článcích 20 až 24, mohou být příslušnými orgány členského státu, který informace získal, použity jako důkazní prostředek. Takové použití musí být v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s určitými podmínkami stanovenými příslušnými orgány státu, ve kterém byly tyto informace získány.
8. Během operací uvedených v článcích 20 až 24 se s úředníky působícími na území jiného členského státu zachází s ohledem na delikty spáchané vůči nim nebo jimi, stejným způsobem jako s úředníky tohoto státu.
Článek 20
Bezprostřední přeshraniční pronásledování
1. Úředníci celní správy jednoho z členských států provádějící ve své zemi pronásledování osoby přistižené při spáchání jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, který by mohl vést k vydání této osoby nebo osoby na takovémto deliktu zúčastněné, jsou oprávněni pokračovat v tomto pronásledování na území jiného členského státu bez předchozího povolení v případech, kdy je situace zvláště naléhavá a kdy nebylo možno vyrozumět příslušné orgány jiného členského státu před vstupem na jeho území nebo v případech, kdy tyto orgány nebyly schopny dospět na dotyčné místo včas, aby mohly pronásledování převzít.
Úředníci provádějící pronásledování se nejpozději v okamžiku, kdy překročí hranice, spojí s příslušnými orgány členského státu, na jehož území se pronásledování uskutečňuje. Pronásledování bude zastaveno v okamžiku, kdy o to členský stát, na jehož území pronásledování probíhá, požádá. Na žádost úředníků provádějících pronásledování zajistí příslušné orgány dotyčného členského státu pronásledovanou osobu za účelem zjištění její totožnosti nebo jejího zadržení. Členské státy informují depozitáře o úřednících provádějících pronásledování, kterých se toto ustanovení týká; depozitář podá informace ostatním členským státům.
2. Pronásledování se uskutečňuje podle těchto postupů uvedených v prohlášení podle odstavce 6:
úředníci provádějící pronásledování nemají právo osoby zajistit;
pokud však není vznesen požadavek zastavit pronásledování a pokud nejsou příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhá, schopny dostatečně rychle zasáhnout, mohou úředníci provádějící pronásledování zajistit pronásledovanou osobu do doby, kdy úředníci uvedeného členského státu, kteří musí být neprodleně informováni, budou schopni zjistit totožnost osoby nebo tuto osobu zadržet.
3. Pronásledování se uskutečňuje podle odstavců 1 a 2 jedním z níže uvedených způsobů, tak jak jsou vymezeny v prohlášení podle odstavce 6:
v oblasti nebo ve lhůtě od překročení hranice, stanovené v prohlášení;
bez omezení prostoru a času.
4. Pronásledování podléhá těmto obecným podmínkám:
úředníci provádějící pronásledování se řídí ustanoveními tohoto článku a právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů tohoto členského státu;
pokud se pronásledování uskutečňuje na moři, probíhá v případech, kdy se přesune na volné moře nebo do výlučné hospodářské zóny, podle mezinárodního mořského práva v souladu s Úmluvou OSN o mořském právu, a v případech, kdy se dostane na území jiného členského státu, v souladu s ustanoveními tohoto článku;
vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
úředníci provádějící pronásledování musí být snadno rozeznatelní buď podle uniformy, podle pásky na rukávě, nebo podle příslušenství jejich dopravního prostředku; používání civilních oděvů ve spojení s použitím neoznačeného dopravního prostředku bez výše uvedených identifikačních znaků je zakázáno; úředníci provádějící pronásledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
úředníci provádějící pronásledování mohou během pronásledování nosit své služební zbraně. To neplatí, pokud i) dožádaný členský stát učinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) dožádaný členský stát to výslovně zakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
osoba zajištěná podle odst. 2 písm. b) za účelem předvedení před příslušné orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být podrobena pouze bezpečnostní prohlídce; během transportu mohou být této osobě nasazena pouta; předměty, které měla pronásledovaná osoba při sobě, mohou být zajištěny;
po každé operaci uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 se úředníci, kteří prováděli pronásledování, dostaví před příslušné orgány členského státu, na jehož území působili, a předloží zprávu o své misi; na žádost těchto orgánů musejí zůstat k jejich dispozici, dokud nejsou dostatečně objasněny okolnosti jejich jednání; to platí i tehdy, pokud pronásledování nevedlo k zadržení pronásledované osoby;
na žádost orgánů členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící pronásledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se účastnili, a to včetně právních řízení.
5. Osoba, která byla zajištěna v důsledku akce podle odstavce 2 příslušnými orgány členského státu, na jehož území pronásledování probíhalo, může být bez ohledu na svou státní příslušnost zadržena za účelem výslechu. Příslušná ustanovení vnitrostátních právních předpisů se použijí přiměřeně.
Pokud tato osoba není státním příslušníkem členského státu, na jehož území byla zajištěna, bude propuštěna nejpozději šest hodin po svém zajištění, nepočítaje v to dobu od půlnoci do 9 hodin ráno, ledaže místně příslušné orgány uvedeného členského státu před jejím propuštěním obdrží jakoukoli formou žádost o dočasné zadržení pro účely vydání.
6. Při podpisu této úmluvy učiní každý členský stát prohlášení, ve kterém uvede postupy pro provádění pronásledování na svém území podle odstavců 2, 3 a 4.
Členský stát může toto své prohlášení kdykoli nahradit prohlášením jiným, pokud tím nezúží rozsah předchozího prohlášení.
Každému prohlášení předchází konzultace se všemi členskými státy, kterých se to týká, s cílem zajistit odpovídající úpravu v těchto státech.
7. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit rozsah odstavce 1 a přijmout doplňující ustanovení.
8. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.
Článek 21
Přeshraniční sledování
1. Úředníci celní správy jednoho z členských států, kteří ve své zemi provádějí sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeny do jednoho z deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na území jiného členského státu, pokud tento stát v odpovědi na předchozí žádost o pomoc povolil přeshraniční sledování. K tomuto povolení mohou být připojeny podmínky.
Členské státy informují depozitáře o úřednících, na které se toto ustanovení vztahuje; depozitář podá informace ostatním členským státům.
Na žádost bude sledování předáno úředníkům členského státu, na jehož území probíhá.
Žádost uvedená v prvním pododstavci se zašle orgánu určenému každým členským státem, který bude zmocněn udělit požadované povolení nebo žádost postoupit.
Členské státy informují depozitáře o orgánech určených pro tento účel; depozitář informuje ostatní členské státy.
2. Pokud není z důvodů zvláště naléhavých možné požádat jiný členský stát předem o povolení, jsou úředníci provádějící sledování oprávněni pokračovat za hranicemi ve sledování osob, u kterých existuje vážné podezření, že jsou zapojeni do jednoho nebo více deliktů uvedených v čl. 19 odst. 2, pokud jsou splněny tyto podmínky:
příslušné orgány členského státu, na jehož území má sledování pokračovat, jsou v průběhu sledování neprodleně vyrozuměny o překročení hranice;
neprodleně je předložena žádost podle odstavce 1, ve které jsou popsány důvody pro překročení hranice bez předchozího povolení.
Sledování se zastaví, jakmile o to členský stát, na jehož území probíhá, po vyrozumění podle písmene a) nebo po předložení žádosti podle písmene b) požádá, nebo pokud není do pěti hodin po překročení hranice získáno povolení.
3. Sledování uvedené v odstavcích 1 a 2 je přípustné pouze za těchto obecných podmínek:
úředníci provádějící sledování se řídí ustanoveními tohoto článku a vnitrostátními právními předpisy členského státu, na jehož území působí; řídí se také pokyny příslušných orgánů daného členského státu;
s výjimkou situací uvedených v odstavci 2 mají úředníci v průběhu sledování u sebe doklad prokazující, že jim bylo uděleno povolení;
úředníci provádějící sledování musí být kdykoli schopni prokázat, že působí z úředního pověření;
úředníci provádějící sledování mohou během sledování nosit své služební zbraně, pokud: i) dožádaný členský stát neučinil obecné prohlášení, že na jeho území nesmí být nikdy vneseny zbraně; ii) to dožádaný členský stát výslovně nezakázal. Pokud je úředníkům jiného členského státu povoleno nosit své služební zbraně, mají zakázáno je použít s výjimkou případů nutné obrany;
vstup do obydlí a míst nepřístupných veřejnosti je zakázán;
úředníci provádějící sledování nejsou oprávněni sledovanou osobu vyzvat k prokázání totožnosti nebo ji zajistit ;
o všech operacích musí být podána zpráva orgánům členského státu, na jehož území proběhly; úředníci provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně;
na žádost orgánů členského státu, na jehož území sledování probíhalo, poskytnou orgány členského státu, ze kterého úředníci provádějící sledování pocházejí, pomoc při následném vyšetřování založeném na operaci, které se tito úředníci účastnili, a to včetně právních řízení.
4. Členské státy mohou na dvoustranné úrovni při provádění tohoto článku rozšířit jeho rozsah a přijmout další opatření.
5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.
Článek 22
Sledovaná zásilka
1. Každý členský stát zajistí, aby mohla být na žádost jiného členského státu povolena na jeho území sledovaná zásilka, a to v rámci trestního vyšetřování extradičních trestných činů.
2. Rozhodnutí provést sledovanou zásilku vydávají vždy pro každý jednotlivý případ příslušné orgány dožádaného členského státu při zachování vnitrostátních právních předpisů tohoto státu.
3. Provádění sledované zásilky probíhá v souladu s postupy dožádaného členského státu. Pravomoc jednat a řídit operace mají příslušné orgány tohoto členského státu.
Dožádaný orgán převezme sledování zásilky, jakmile zboží překročí hranici nebo na smluveném místě předání, aby se předešlo jakémukoli přerušení sledování. V průběhu zbylé části cesty zajistí, aby bylo zboží nepřetržitě sledováno takovým způsobem, aby měl kdykoli možnost zadržet pachatele a zajistit zboží.
4. Zásilky, jejichž sledování bylo dohodnuto, mohou být se souhlasem dotčeného členského státu pozastaveny a následně ponechány, aby pokračovaly dále v nezměněném stavu, nebo poté, kdy jejich obsah byl zcela nebo zčásti vyjmut nebo nahrazen.
Článek 23
Skryté vyšetřování
1. Na žádost dožadujícího orgánu může dožádaný orgán povolit úředníkům celní správy dožadujícího členského státu nebo úředníkům jednajícím jménem této správy vystupujícím pod změněnou totožností (skrytí vyšetřovatelé), aby působili na území dožádaného členského státu. Dožadující orgán podá tuto žádost pouze tehdy, pokud by bylo velmi složité objasnit skutečnosti bez využití navrhovaných vyšetřovacích metod. Dotyční úředníci jsou při své činnosti oprávněni shromažďovat informace a navazovat kontakt s podezřelými nebo jinými osobami s nimi spojenými.
2. Skryté vyšetřování v dožádaném členském státě je časově omezeno. Příprava a dohled nad vyšetřováním se uskutečňují v úzké spolupráci mezi příslušnými orgány dožádaného a dožadujícího členského státu.
3. Podmínky, za kterých je skryté vyšetřování přípustné, jakož i podmínky, za kterých se provádí, určí dožádaný orgán podle vnitrostátních právních předpisů. Pokud budou v průběhu skrytého vyšetřování získány informace související s jiným deliktem, než který je uveden v původní žádosti, mohou být také podmínky použití takovýchto informací stanoveny dožádaným orgánem podle vnitrostátních právních předpisů.
4. Dožádaný orgán poskytne nezbytnou personální a technickou podporu. Přijme opatření k ochraně úředníků uvedených v odstavci 1 po dobu jejich působení v dožádaném členském státě.
5. Při uložení listin o přijetí této úmluvy může členský stát prohlásit, že není vázán tímto článkem nebo jakoukoli jeho částí. Toto prohlášení může být kdykoli vzato zpět.
Článek 24
Zvláštní společné vyšetřovací týmy
1. Vzájemnou dohodou mohou orgány několika členských států vytvořit zvláštní společný vyšetřovací tým se základnou v jednom z členských států, který se skládá z úředníků se specializací v příslušných oborech.
Zvláštní společný vyšetřovací tým má tyto úkoly:
provádění složitých a náročných vyšetřování konkrétních deliktů, které vyžaduje současnou a koordinovanou akci v dotyčných členských státech,
koordinaci společných činností zaměřených na prevenci a odhalování určitých typů deliktů a získání informací o zúčastněných osobách, jejich společnících a použitých metodách.
2. Působení zvláštních společných vyšetřovacích týmů podléhá těmto obecným podmínkám:
tyto týmy se vytvářejí pouze pro určitý účel a na omezenou dobu;
vedoucím týmu je vždy úředník z členského státu, ve kterém je tým činný;
zúčastnění úředníci jsou vázáni právními předpisy členského státu, na jehož území je tým činný;
členský stát, ve kterém je tým činný, provede nezbytné organizační kroky pro zajištění fungování týmu.
3. Členství v týmu nedává úředníkům žádnou pravomoc k zásahu na území jiného členského státu.
HLAVA V
OCHRANA ÚDAJŮ
Článek 25
Ochrana údajů při jejich výměně
1. Při výměně údajů vezmou celní správy v každém jednotlivém případě v úvahu nezbytnost ochrany osobních údajů. Respektují příslušná ustanovení Úmluvy Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob při automatickém zpracování osobních dat. V zájmu ochrany údajů může členský stát podle odstavce 2 stanovit podmínky týkající se zpracování osobních údajů jiným členským státem, kterému mohou být předány.
2. Aniž jsou dotčena ustanovení Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely, použijí se na předávání osobních údajů při uplatňování této úmluvy tato ustanovení:
zpracování osobních údajů přijímajícím orgánem se povolí pouze za účelem uvedeným v čl. 1 odst. 1. Tento orgán může tyto údaje předat dál bez předchozího souhlasu členského státu, který je poskytl, svým celním správám, donucovacím a justičním orgánům, aby těmto subjektům umožnil stíhat a trestat delikty ve smyslu čl. 4 odst. 3. Ve všech ostatních případech předávání údajů je nutný souhlas členského státu, který informace poskytl;
orgán členského státu, který údaje předává, zajistí, aby byly tyto údaje přesné a aktuální. Pokud se zjistí, že byly předány nepřesné údaje nebo údaje, které být předány neměly nebo že právoplatně předané údaje je v pozdějším stadiu nutné podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovat, sdělí se to neprodleně přijímajícímu orgánu. Tento orgán má povinnost tyto údaje opravit nebo zlikvidovat. Pokud má přijímající orgán důvod se domnívat, že jsou předané údaje nepřesné nebo že by měly být zlikvidovány, sdělí to předávajícímu členskému státu;
v případech, kdy by měly být předávané údaje podle vnitrostátních právních předpisů předávajícího členského státu zlikvidovány nebo doplněny, musí být dána dotyčným osobám možnost údaje opravit;
zúčastněné orgány zaznamenají předání a přijetí vyměňovaných údajů;
předávající a přijímající orgány informují dotyčnou osobu na její žádost o předávaných osobních údajích, které se jí týkají, a o jejich zamýšleném využití. Tyto informace není nutno poskytnout, pokud se při zvážení této záležitosti zjistí, že veřejný zájem na neposkytnutí těchto informací převažuje nad zájmem dotyčné osoby na jejich získání. Jinak se právo dotyčné osoby na získání informací o předávaných osobních údajích řídí právními a správními předpisy členského státu, na jehož území jsou informace vyžadovány. Před jakýmkoli rozhodnutím o poskytnutí informací je dána příležitost předávajícímu orgánu, aby předložil své stanovisko;
členské státy odpovídají podle svých vnitrostátních právních a správních předpisů a postupů za újmu způsobenou osobě zpracováním předaných údajů na jejich území. Tak je tomu i v případě, kdy je újma způsobena předáním nepřesných údajů nebo tím, že předávající orgán předá údaje v rozporu s Úmluvou;
předávané údaje se uchovávají po dobu nepřesahující dobu nezbytnou pro účely, pro které byly předány. Nezbytnost uchovávat údaje dotyčný členský stát ve vhodný okamžik přezkoumá;
za všech okolností požívají tyto údaje alespoň takovou ochranu jakou požívají obdobné údaje v členském státě, který je přijal;
každý členský stát přijme vhodná opatření pro zajištění splnění tohoto článku, a to pomocí účinných kontrol. Každý členský stát může pověřit kontrolou vnitrostátní kontrolní orgán uvedený v článku 17 Úmluvy o využívání informačních technologií pro celní účely.
3. Pro účely tohoto článku je třeba vykládat výraz „zpracovávání osobních údajů“ v souladu s definicí uvedenou v čl. 2 písm. b) směrnice 95/46/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů1.
HLAVA VI
VÝKLAD ÚMLUVY
Článek 26
Soudní dvůr
1. Pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy má Soudní dvůr Evropských společenství, kdykoli se prokáže, že Rada nemůže urovnat spor do šesti měsíců od jeho předložení Radě jedním z jejích členů.
2. Soudní dvůr Evropských společenství má pravomoc k řešení jakéhokoli sporu mezi členskými státy a Komisí, týkajícího se výkladu nebo použití této úmluvy, který není možné urovnat jednáním. Spor může být Soudnímu dvoru předložen po uplynutí lhůty šesti měsíců ode dne, kdy jedna ze stran úředně oznámila druhé straně existenci sporu.
3. Soudní dvůr má za podmínek stanovených v odstavcích 4 až 7 pravomoc vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy.
4. Na základě prohlášení učiněného při podpisu této úmluvy nebo kdykoli poté bude mít každý členský stát možnost vyjádřit se k pravomoci Soudního dvora Evropských společenství vydat rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu této úmluvy podle odst. 5 písm. a) nebo b).
5. Členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 4, určí, že:
každý soud tohoto státu, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravným prostředkem podle vnitrostátních právních předpisů, může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí nebo
každý soud tohoto státu může požádat Soudní dvůr Evropských společenství, aby vydal rozhodnutí o předběžné otázce, která vznikla při řešení případu u tohoto soudu a která se týká výkladu této úmluvy, pokud tento soud uváží, že vyřešení této otázky je nezbytné k vydání jeho rozhodnutí.
6. Pro řízení se uplatní Protokol o statutu Soudního dvora Evropských společenství a Jednací řád Soudního dvora.
7. Každý členský stát, bez ohledu na to, zda učinil prohlášení podle odstavce 4 či nikoli, má právo v případech uvedených v odstavci 5 předložit Soudnímu dvoru svá podání nebo písemná vyjádření.
8. Soudní dvůr nemá pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací provedených příslušnými donucovacími orgány podle této úmluvy nebo rozhodovat o výkonu povinností členských států při zachovávání práva a pořádku a při zajišťování vnitřní bezpečnosti.
HLAVA VII
PROVÁDĚCÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 27
Důvěrnost
Celní správy berou v každém jednotlivém případě výměny informací v úvahu nezbytnost zachovávání tajnosti vyšetřování. Za tímto účelem může členský stát stanovit podmínky pro využívání informací jiným členským státem, kterému mohou být informace předány.
Článek 28
Výjimky z povinnosti poskytnout pomoc
1. Tato úmluva nezavazuje orgány členských států poskytnout vzájemnou pomoc v případech, pokud je pravděpodobné, že by tato pomoc poškodila veřejný pořádek nebo jiné zásadní zájmy dotyčného státu, zejména v oblasti ochrany údajů nebo v případech, kdy je rozsah požadovaných akcí, zejména v souvislosti se zvláštními formami spolupráce uvedenými v hlavě IV, zjevně nepřiměřený závažnosti předpokládaného deliktu. V těchto případech může být pomoc odmítnuta buď zcela, nebo částečně nebo může být podmíněna splněním určitých podmínek.
2. Každé odepření pomoci musí být odůvodněno.
Článek 29
Výdaje
1. Členské státy se obvykle vzdají všech nároků na náhradu nákladů při uplatňování této úmluvy s výjimkou výdajů na poplatky zaplacené znalcům.
2. Pokud jsou nebo budou k vyřízení žádosti nezbytné značné a neobvyklé výdaje, projednají společně tento problém zúčastněné celní správy s cílem určit způsob a podmínky pro vyřízení žádosti, jakož i způsob hrazení nákladů.
Článek 30
Výhrady
1. S výjimkami uvedenými v čl. 20 odst. 8, čl. 21 odst. 5 a čl. 23 odst. 5 nejsou výhrady k této úmluvě přípustné.
2. Členské státy, které již mezi sebou upravily řešení otázek upravených v hlavě IV této úmluvy, mohou učinit výhrady podle odstavce 1 pouze v míře, ve které tyto výhrady neovlivní jejich závazky vyplývající z těchto úprav.
3. Závazky vyplývající z ustanovení Úmluvy podepsané dne 19. června 1990 k provedení Schengenské úmluvy podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, které umožňují užší spolupráci, nebudou touto úmluvou, pokud jde o vztahy mezi členskými státy vázanými těmito ustanoveními, dotčeny.
Článek 31
Územní působnost
1. Tato úmluva se vztahuje na území členských států ve smyslu čl. 3 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství2, pozměněného aktem o podmínkách přistoupení Rakouské republiky, Finské republiky a Švédského království a úpravami smluv, na kterých je založena Evropská unie3, a ve smyslu nařízení (ES) č. 82/97 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 19964, včetně ostrova Heligoland a území Büsingenu pro Spolkovou republiku Německo (v rámci a podle smlouvy ze dne 23. listopadu 1964 mezi Spolkovou republikou Německo a Švýcarskou konfederací o začlenění obce Büsingen am Hochrhein do celního území Švýcarské konfederace nebo jejího současného znění) a obcí Livigno a Campione d'Italia pro Italskou republiku, a na teritoriální vody, pobřežní vody a na vzdušný prostor území členských států.
2. Rada může jednomyslně postupem uvedeným v hlavě VI Smlouvy o Evropské unii přizpůsobit odstavec 1 jakékoli změně ustanovení práva Společenství, na které uvedený odstavec odkazuje.
Článek 32
Vstup v platnost
1. Tuto úmluvu přijmou členské státy v souladu se svými ústavními požadavky.
2. Členské státy sdělí depozitáři ukončení ústavního procesu pro přijetí této úmluvy.
3. Tato úmluva vstoupí v platnost devadesát dní po sdělení podle odstavce 2 učiněné státem, který je v okamžiku přijetí právního aktu o dohotovení této úmluvy Radou členem Evropské unie, a tuto formalitu provedl jako poslední.
4. Do vstupu této úmluvy v platnost může každý členský stát při sdělení uvedeném v odstavci 2 nebo kdykoli později prohlásit, že se tato úmluva, s výjimkou jejího článku 26, bude vztahovat na vztahy tohoto státu s členskými státy, které učinily stejné prohlášení. Tato prohlášení nabývají účinnosti devadesát dní po jejich uložení.
5. Tato úmluva se vztahuje pouze na žádosti předané po dni, kdy vstoupí v platnost nebo začne být uplatňována ve vztazích mezi dožádaným a dožadujícím členským státem.
6. Úmluva o poskytování vzájemné pomoci mezi celními správami ze dne 7. září 1967 se dnem vstupu této úmluvy v platnost zrušuje.
Článek 33
Přístup
1. Tato úmluva je otevřena k přístupu každému státu, který se stane členským státem Evropské unie.
2. Znění této úmluvy v jazyce přistupujícího členského státu vypracované Radou Evropské unie je závazné.
Listiny o přístupu se uloží u depozitáře.
4. Tato úmluva vstoupí pro přistupující stát v platnost devadesát dní po uložení jeho ratifikačních listin nebo v den vstupu této úmluvy v platnost, pokud již nevstoupila v platnost uplynutím uvedené lhůty devadesáti dní.
5. Pokud tato úmluva dosud nevstoupila v okamžiku uložení listin o přístupu přistupujících členských států v platnost, vztahuje se na přistupující členské státy čl. 32 odst. 4.
Článek 34
Změny
1. Změny této úmluvy může navrhnout každý členský stát, který je Vysokou smluvní stranou. Každý návrh na změnu se zašle depozitáři, který ho předá Radě a Komisi.
2. Aniž je dotčen čl. 31 odst. 2, přijme změny této úmluvy Rada, která je doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními požadavky.
3. Změny přijaté podle odstavce 2 vstoupí v platnost podle čl. 32 odst. 3.
Článek 35
Depozitář
1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie.
2. Depozitář zveřejní v Úředním věstníku Evropských společenství informace o pokroku v přijímání a přistupování, provádění, prohlášeních a výhradách a také o jakýchkoli jiných oznámeních týkajících se této úmluvy.
En fe de lo cual los plenipotenciarios abajo firmantes suscriben el presente Convenio.
Til bekræftelse heraf har undertegnede befuldmægtigede underskrevet denne konvention.
Zu Urkund dessen haben die unterzeichneten Bevollmächtigten ihre Unterschrift unter dieses Übereinkommen gesetzt.
Σε πίοτωση τον ανωτεδω οι υπογδάφονιες πληδεξούσιοι έθεσαν την υπογδαφή τους χάτω από την παδούοα ούμβαση.
In witness whereof, the undersigned Plenitopentiaries have hereunto set their hands.
En foi de quoi, les plénipotentiaries soussignés ont apposé leurs signatures au bas de la présente convention
Dá Fhianú sin, chuir la Lánchumhachtaigh thíos-sínithe a lámh leis an gCoinbhinsiún seo.
In fede di che, i plenipotenziari sottoscritti hanno apposti le loro firme in calce alla presente convenzione.
Ten blijke waarvan de ondergetekende gevolmachtigden hun handtekening onder deze Overeenkomst hebben gesteld.
Em fé do que, os plenipotenciários abaixo-assinados apuseram as suas assinaturas no final da presente Convenção.
Tämän vakuudeksi alla mainitut täysivaltaiset edustajat ovat allekirjoittaneet tämän yleissopimuksen.
Til bekräftelse härav har undertecknade befullmäktigade ombud undertecknat denna konvention.
Hecho en Bruselas, el dieciocho de diciembre de mil novecientos noventa y siete, en un ejemplar único, en lenguas alemana, danesa, española, finesa, francesa, griega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa y sueca, cuyos textos son igualmente auténticos y que será depositado en los archivos de le Secretaría General del Consejo de la Unión Europea.
Udfærdiget i Bruxelles, den attende december nitten hundrede og syvoghalvfems, i ét eksemplar pa dansk, engelsk, finsk, fransk, græsk, irsk, italiensk, nederlandsk, portugisisk, spansk, svensk, og tysk, idet hver af disse tekster har samme gyldighed; de deponeres i arkiverne i Generalsekretariatet for Radet for den Europæiske Union.
Geschehen zu Brüssel am achtzehnten Dezember neunzehnhundertsiebenundneunzig in einer Urschrift in dänischer, deutscher, englischer, finnischer, französischer, griechischer, irischer, italienischer, niederländischer, portugiesischer, schwedischer und spanischer Sprache, wobei jeder Wortlaut gleichermaßen verbindlich ist; die Urschrift wird im Archiv des Generalsekretariats des Rates der Europäischen Union hinterlegt.
Έγινε οτις Βδυξέλλες, στις δέχαοχτώ Δεχεμβδίου χίλια εννιαχόσια ενενήντα επτά σε ένα μόνο αντίτυπο στην αγγλιχή, γαλλιχή, γεδμανιχή, δανιχή, ελληνιχή, ιδλανδιχή, ιοπανχή, ιταλιχή, ολλανδιχή, ποδτογαλιχή, σουηδιχή χαι φινλανδιχή γλώσσα χάθε χείμενο είναι εξίσου αυθεντιχό χαι χατατίθεται στα αζχεία της Γενιχής Γζαμματείας του Συμβουλίου της Ευζωπαϊχής Ένωσης.
Done at Brussels on the eighteenth day of December in the year one thousand nine hundred and ninety-seven in a single original, in the Danish, Dutch, English, Finnish, German, Greek, Irish, Italian, Portuguese, Spanish, and Swedish languages, each text being equally authentic, such original remaining deposited in the archives of the General Secretariat of the Council of the European Union.
Fait à Bruxelles, le dix-huit décembre mil neuf cent quatre-vingt-dix-sept, en un exemplaire unique, en langues allemande, anglaise, danoise, espagnole, finnoise, française, grecque, irlandaise, italienne, néerlandaise, portugaise, et suédoise, chaque texte faisant également foi, exemplaire qui est déposé dans les archives du Secrétariat général du Conseil de l´Union européenne.
Arna dhéanamh sa Bhruiséil ar an ochtú lá déag de Nollaig sa bhliain míle naoi gcéad nócha a seacht, i scríbhinn bhunaidh amháin sa Bhéarla, sa Danmhairgis, san Fhionlainnis, sa Fhraincis, sa Ghaeilge, sa Ghearmáinis, sa Ghréigis, san Iodáilis, san Ollainnis, sa Phortaingéilis, sa Spáinnis agus sa tSualainnis agus comhúdarás ag na téacsanna i ngach ceann de na teangacha sin; déanfar an scríbhinn bhunaidh sin a thaisceadh i gcartlann Ardrúnaíocht Chomhairle an Aontais Eorpaigh.
Fatto a Bruxelles, addì diciotto dicembre millenovecentonovantasette, in un unico esemplare, in lingua danese, finlandese, francese, greca, inglese, irlandese, italiana, portoghese, spagnola, svedese e tedesca, ciascun testo facente ugualmente fede, e depositato negli archivi del Segretariato generale del Consiglio dell´Unione europea.
Gedaan te Brussel, de achttiende december negentienhonderd zevenennegentig, in één exemplaar, in de Deense, de Duitse, de Engelse, de Finse, de Franse, de Griekse, de Ierse, de Italiaanse, de Nederlandse, de Portuguese, de Spaanse en de Zweedse taal, zijnde alle teksten gelijkelijk authentiek, dat wordt neergelegd in het archief van het Secretariaat-generaal van de Raad van de Europese Unie.
Feito em Bruxelas, em dezoito de Dezembro de mil novecentos e noventa e sete em exemplar único, nas línguas alemã, dinamarquesa, espanhola, finlandesa, francesa, grega, inglesa, irlandesa, italiana, neerlandesa, portuguesa e sueca, fazendo igualmente fé todos os textos, depositado nos archivos do Secretariado-Geral do Conselho da União Europeia.
Tehty Brysselissä kahdeksantenatoista päivänä joulukuuta vuonna tuhatyhdeksänsataayhdeksänkymmentäseitsemän englannin, espanjan, hollannin, iirin, italian, kreikan, portugalin, ranskan, ruotsin, saksan, suomen ja tanskan kielellä yhtenä alkuperäiskappaleena, joka talletetaan Euroopan unionin neuvoston pääsihteeristön arkostoon ja jonka jokainen teksti on yhtä todistusvoimainen.
Som skedde i Bryssel den artonde december nittonhundranittiosju i ett enda exemplar på danska, engelska, finska, franska, grekiska, iriska, italienska, nederländska, portugisiska, spanska, svenska, och tyska språken, vilka samtliga texter är lika giltiga, vilket skall deponeras i arkivet vid generalsekretariatet vid Europeiska unionens råd.
Pour le gouvernement du royaume de Belgique
Voor de Regering van het Koninkrijk België
Für die Regierung des Königreichs Belgien
For regeringen for Kongeriget Danmark
Für die Regierung der Bundesrepublik Deutschland
Για την χυβέζνηση Ελληνιχής Δημοχζατίας
Por el gobierno del Reino de España
Pour le gouvernement de la République française
Thar ceann Rialtas na hÉireann
For the Government of Ireland
Per il governo della Repubblica italiana
Pour le gouvernement du grand-duché de Luxembourg
Voor de regering van het Koninkrijk der Nederlanden
Für die Regierung der Republik Österreich
Pelo Governo da República Portuguesa
Suomen hallituksen puolesta
På finska regeringens vägnar
På Konungariket Sveriges vägnar
For the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland