Úkolem trestního řízení soudního, které je ve své formální stránce upraveno Trestním řádem, je dosažení smyslu trestního práva, jež lze shledat zejména v takové formě působení na pachatele trestných činů, aby si tito jednak uvědomili závažnost a protiprávnost svého jednání, se kterým společnost spojuje sankci trestu ve všech svých formách, a dále aby pachatelé trestných činů byli za svá jednání potrestáni nejen způsobem stanoveným zákonem, ale zejména v době přiměřené po samotném spáchání trestného činu. Pouze okamžitá, respektive bezodkladná sankce za protiprávní jednání ve formě určitého druhu trestu je způsobilá ovlivnit pachatele jak po represivní, tak zejména po výchovné stránce. Samotný bezodkladný dopad trestu má mnohem efektivnější účinky na psychiku pachatele, než trest byť tvrdší, ale uložený v době, kdy pachatel buď své vztahy se společností z úhlu pohledu trestního práva již fakticky narovnal, nebo po spáchání mnohých dalších trestných činů, kdy pachatel již nevnímá, pro který trestný čin je odsuzován nebo je mu to lhostejné s ohledem na množství spáchaných trestných činů.
Aby se předešlo shora uvedenému, tedy aby trest následoval bezprostředně po spáchání trestného činu, je nutno učinit takové zásahy do zejména trestního řádu, které v praxi, a nikoliv pouze z úhlu pohledu právních teoretiků, zajistí, aby dopad trestu na pachatele trestných činů byl co možná nejbezprostřednější a to samozřejmě při zachování všech základních lidských práv a svobod.
Dosažení výše uvedeného je možno docílit formálně právním zjednodušením trestního řízení, které již ze své podstaty povede ke zkrácení doby mezi spácháním trestného činu a potrestáními jeho pachatele. Formálně právního zjednodušení musí být dosaženo ve všech fázích trestního řízení, tedy jak ve fázi trestního řízení v přípravném řízení před policií, tak ve fázi trestního řízení před soudem.
Současně, aby bylo dosaženo bezprostředního trestu po spáchání trestného činu, je nutno vinu pachatele prokázat a vypořádat se všemi skutečnostmi, které by mohly do trestní věci vnést pochybnosti a které by tedy vedly ke zproštění pachatelů trestných činů. V této rovině je nutno zajistit, aby nedocházelo k průtahům zejména v řízení před soudem a aby se obžaloba nedostávala do důkazní nouze, která je často způsobena formální nepoužitelností již získaných důkazních prostředků. Tato formální nepoužitelnost zejména výpovědí osob, která tak učinily před policií ve formě podání vysvětlení jichž před soudem nelze užít jako důkazu, může mít za následek zproštění pachatele.
Zkrácení doby mezi spáchání trestného činu a potrestáním pachatele lze dosáhnou rovněž rozšířením dispozičních práv státního zástupce v trestním řízení. Za předpokladu, že by u méně závažných trestných činů státní zástupce byl na základě trestního řádu oprávněn jednat s obžalovaným o vině a výši a druhu trestu v době, kdy se obžalovaný ke svému jednání doznává a nijak jej nezpochybňuje, otevírá se zde výrazný prostor pro zkrácení celého trestního řízení před soudem. Je běžnou praxí, že řízení před soudem ve věci bagatelního trestního činu trvá po dobu tří hlavních líčení, ve kterých se věc dokazuje, bez ohledu na doznání obžalovaného a činí se všechny procesní úkony, které směřují k odsouzení a potrestání. V případě dispozice státního zástupce v rozsahu jednání o vině a trestu s obžalovaným a sjednání dohody odpadne zdlouhavé formální dokazování před soudem a věc bude moci být ukončena v jednom hlavním líčení. Je nutné poukázat rovněž na dispozici obžalovaného s takovýmto postupem, kdy za předpokladu, že se obžalovaný nedoznává a má vůli se hájit v plném rozsahu, trestní řízení proběhne před soudem podle standardních pravidel. S ohledem na skutečnost, že se v uzavření dohody o vině a nepodmíněném trestu odnětí svobody zasahuje do práv obžalovaného výraznějším způsobem, než v případě ostatních druhů a forem trestů a soud již na rozdíl od současné situace nebude muset v případě schválení dohody provádět další dokazování a nebude muset zkoumat, zda je přiznání důvodné či nikoliv, je pro tento konkrétní případ na místě zvýšit ochranu obžalovaného po dobu řízení o schválení dohody stanovením povinné účasti obhájce, který bude garantovat, aby obžalovaný neopodstatněným přiznáním, či dáním souhlasu s nepodmíněným trestem odnětí svobody, nebyl poškozen.
Zrychlení trestního řízení zejména v době mezi podáním návrhu na obžalobu ze strany policie a podáním obžaloby samotné státním zástupcem, jakož i době trestního řízení před soudem, lze rovněž dosáhnou snížením personální vytíženosti státních zastupitelství bez nároků na zatížení státního rozpočtu a to umožněním přístupu právních čekatelů na prováděná hlavní líčení v roli státních zástupců. Tato koncepce by přicházela v úvahu v rozsahu, v jakém jsou oprávněni obhajovat v substituci advokátů advokátní koncipienti. Toto systémové řešení by nejen snížilo vytíženost státních zástupců tím, že by je na hlavních líčeních mohli zastupovat právní čekatelé, ale rovněž by tato koncepce vedla ke zkvalitnění zejména praktických zkušeností právních čekatelů, kteří by tak byli rovnocennými partnery v kontradiktorním procesu nejen advokátním koncipientům, ale po dokončení své praxe i advokátům, kteří, díky možnosti přístupu na hlavní líčení v roli obhajoby již v průběhu své koncipientské praxe, získávají mnohem více praktických zkušeností, jež jsou mnohdy mnohem důležitější, než teoretické znalosti, získané v průběhu právní praxe doslova pouze od stolu.
Návrh zákona je koncipován tak, aby v souhrnu zjednodušil trestní řízení, zkrátil dobu mezi spácháním trestného činu a potrestáním pachatele, zrychlil práci soudů v trestním řízení, definoval dispoziční pravomoci státních zástupců v rozsahu jednání o vině a trestu, ke kterým dnes již fakticky mnohdy dochází a je nutno říci, že je to ku prospěchu věci, a zohlednil zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Dále je cílem návrhu zákona zamezit nemožnosti dokázání trestných činů z důvodu formálně právních překážek, snížit personální vytíženost státních zastupitelství a zkvalitnit přípravu právních čekatelů na jejich budoucí praxi státních zástupců.
Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a neodporuje závazkům vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv.
S přijetím navrhovaného zákona nejsou spojeny požadavky na státní rozpočet, rozpočty krajů a rozpočty obcí a to jak přímé, tak i nepřímé ve formě nákladů na pracovní sílu a podobně. Naopak lze očekávat, že i přes vznik nového druhu nákladů spojených s účastí obhájců ex officio po dobu řízení o schválení dohod o nepodmíněném trestu odnětí svobody, k nimž bude však v praxi docházet zřídka, přijetí zákona v konečném důsledku povede ke snížení výdajů ze státního rozpočtu, spojených s úhradou ex officio obhajob a to z důvodu snížení počtu úkonů, činěných v trestním řízení ustanovenými obhájci, neboť řada věcí, které jsou vedeny jakožto vazební, tedy spojené s nutnou obhajobou, se výrazně zkrátí.
ČÁST PRVNÍ
K části první:
K bodu 1., 3., 13.:
S ohledem na navrhovaný rozsah oprávnění zastupovat veřejnou žalobu právními čekateli v trestním řízení soudním před okresními soudy, je nutno v tomto smyslu vedle zákona o státním zastupitelství změnit i odpovídající ustanovení trestního řádu tak, aby byl v tomto rozsahu provázán se zákonem o státním zastupitelství.
K bodu 7.:
Účelem této navrhované změny je dosáhnou snížení formálně procesního zatížení soudů při šetření všech práv jak obžaloby, tak obhajoby a tím dosažení podstatného zrychlení samotného řízení před soudem a tedy dosažení bezprostředního potrestání pachatele po spáchání trestného činu.
K bodu 4., 14.:
Navrhovaná změna se dotýká zejména dosažení zkrácení doby mezi spáchání trestného činu a potrestáním pachatele a to formou rozšíření dispozičních práv státního zástupce v trestním řízení. Uvedená dispoziční pravomoc státního zástupce závisí na posouzení věci a vůli samotného státního zástupce, který může pro případ doznání se obžalovaného navrhnout druh a výši trestu, dispoziční pravomoc státního zástupce je však omezena závažností trestného činu a vždy zejména vůlí soudu ztotožnit se s návrhem, předkládaným státním zástupcem v rozsahu viny a trestu. Tato změna se žádným způsobem nedotkne nezávislosti soudů, kdy konečné rozhodnutí o přípustnosti dohody je vždy v rukou soudce. V případě dispozice státního zástupce v rozsahu jednání o vině a trestu s obžalovaným a sjednání dohody, odpadne zdlouhavé formální dokazování před soudem a věc bude moci být ukončena v jednom hlavním líčení. Současně se navrhovaná změna nijak negativně nedotýká práv obžalovaného, naopak je rozšiřuje, kdy za předpokladu, že se obžalovaný nedoznává a má vůli se hájit v plném rozsahu, trestní řízení proběhne před soudem podle standardních pravidel. Ochranu práv obžalovaného, který by v tomto řízení měl být odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, zajišťuje institut nutné obhajoby. Navrhovaná změna rovněž šetří práva poškozeného, kdy v rozsahu prokázání výše škody, způsobené trestným činem, soud dokazovaní provede a o náhradě škody rozhodne. Neučiní tak pouze v případě, že by takovéto dokazovaní bylo neúměrné vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu.
K bodu 2., 5., 6., 9., 10., 11., 12., 15., 16., 17., 18., 19., 20.:
Uvedené navrhované změny se komplexně dotýkají dvou rovin. V prvním případě snižují formálnost trestního řízení v jeho přípravné fázi před policií, kdy tato navrhovaná změna směřuje jednak k snížení zatíženosti svědků v přípravném řízení a formálnímu sjednocení všech procesních úkonů, činěných policií, tedy sjednocení procesní formy a důkazní váhy trestních oznámení, podání vysvětlení a výslechů svědků. Tato změna současně dopadá na zajištění formální použitelnosti uvedených důkazů při řízení před soudy a snížení rizika neprokázání viny pouze z formálně procesních důvodů.
V úhlu pohledu druhé roviny navrhovaná změna směřuje ke zkrácení doby mezi spácháním trestného činu a odsouzením a potrestáním samotným, kdy navrhované změny povedou k provádění nižšího počtů úkonu ze strany policie v přípravném řízení, aniž by tím však byla dotčena kvalita šetření a snížena možnost dokázáni viny pachatelům trestných činů před soudy, kde budou jako důkazy použitelná veškerá zákonně získaná vyjádření osob, ať již vypovídali jako oznamovatelé, osoby podávající vysvětlení nebo jako svědci.
ČÁST DRUHÁ
K části druhé:
K bodu 1.:
Rozsah této změny zákona umožňuje právním čekatelům, připravujícím se k výkonu zatupování státu v trestních věcech, zastupovat veřejnou žalobu. Touto změnou bude docíleno jednak zvýšení odborných zkušeností právních čekatelů zejména v rovině praktické a dále snížení personální vytíženosti státních zastupitelství.
ČÁST TŘETÍ
K části třetí:
K bodu 1.:
Změna je nezbytná, neboť není důvodné postihovat podle různých ustanovení vědomě nepravdivou výpověď a vědomě nepravdivé vysvětlení, jestliže obě formy mají stejnou procesní použitelnost.
ČÁST ČTVRTÁ
K části čtvrté:
Účinnost návrhu zákona je stanovena tak, aby v případě přijetí zákona byla pro všechny orgány činné v trestním řízení a obhájce zachována dostatečná doba na absorpci všech zákonných ustanovení.
V Praze dne 30. 11. 2004
JUDr. Jiří Pospíšil, v. r.
Ing. Radim Chytka, v. r.
Platná znění částí zákonů s vyznačením změn
I
Změna zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
§ 2
Základní zásady trestního řízení
(1) Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
(2) Dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
(3) Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(4) Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Trestní věci musí projednávat co nejrychleji a s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. K obsahu petic zasahujících do plnění těchto povinností orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí.
(5) Orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
(6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
(7) Všechny orgány činné v trestním řízení spolupracují se zájmovými sdruženími občanů a využívají jejich výchovného působení.
(8) Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu v řízení před soudem zastupuje státní zástupce, pokud zvláštní zákon 1a) nestanoví jinak.
(9) V trestním řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; předseda senátu nebo samosoudce rozhodují sami jen tam, kde to zákon výslovně stanoví. Rozhoduje-li v přípravném řízení soud v prvním stupni, rozhodnutí činí soudce.
(10) Trestní věci se před soudem projednávají veřejně tak, aby se občané mohli projednávání zúčastnit a jednání sledovat. Při hlavním líčení a veřejném zasedání smí být veřejnost vyloučena jen v případech výslovně stanovených v tomto nebo zvláštním zákoně.
(11) Jednání před soudy je ústní; důkaz výpověďmi svědků, znalců a obviněného se provádí zpravidla tak, že se tyto osoby vyslýchají.
(12) Při rozhodování v hlavním líčení, jakož i ve veřejném i neveřejném zasedání smí soud přihlédnout jen k těm úkazům, které byly při tomto jednání provedeny.
(13) Ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být před prvním úkonem orgánu činného v trestním řízení vůči jeho osobě poučen o tom, že má právo nevypovídat, o tom, že v případě, že bude vypovídat, může být vše, co řekne, v případech stanovených tímto zákonem v tomto řízení použito orgány činnými v trestním řízení proti němu a že má právo zvolit si obhájce a v případě, že na obhájce nemá prostředky nebo si jej nezvolí, bude mu obhájce v případě nutné obhajoby podle tohoto nebo zvláštního zákona ustanoven soudem. Současně musí být ten, proti němuž se trestní řízení vede, v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
___________________
1a) § 33 odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb.
§ 12
Výklad některých pojmů
(1) Orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán.
(2) Policejními orgány se rozumějí útvary Policie České republiky a v řízení o trestných činech policistů útvar Ministerstva vnitra pro inspekční činnost. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil pověřené orgány Vojenské policie, v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby a v řízení o trestných činech příslušníků Bezpečnostní informační služby pověřené orgány Bezpečnostní informační služby. Postavení policejních orgánů mají i pověřené celní orgány v řízení o trestných činech spáchaných porušením celních předpisů a předpisů o dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, a to i v případech, kdy se jedná o trestné činy příslušníků ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů a služeb. Není-li dále stanoveno jinak, jsou uvedené orgány oprávněny ke všem úkonům trestního řízení patřícím do působnosti policejního orgánu.
(3) Kde tento zákon mluví o soudu, rozumí se tím podle povahy věci okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud České republiky (dále jen "nejvyšší soud").
(4) Kde tento zákon mluví o okresním soudu, rozumí se tím i obvodní soud, popřípadě jiný soud se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském soudu, rozumí se tím i městský soud v Praze.
(5) Kde tento zákon mluví o okresním státním zástupci, rozumí se tím i obvodní státní zástupce, popřípadě jiný státní zástupce se stejnou působností; kde tento zákon mluví o krajském státním zástupci, rozumí se tím i městský státní zástupce v Praze.
(6) Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před soudem též státní zástupce a společenský zástupce; stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný prostředek.
(7) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený.
(8) Po nařízení hlavního líčení se obviněný označuje jako obžalovaný.
(9) Odsouzeným je ten, proti němuž byl vydán odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci.
(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
(12) Skutkem podle tohoto zákona se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
(13) Kde tento zákon mluví o státním zástupci, rozumí se tím v případech stanovených zvláštním zákonem 1b) také právní čekatel.
______________
1b) § 33 odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb.
§ 36
(1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení,
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2),
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, nebo
c) jde-li o řízení proti uprchlému.
(2) Obviněný musí mít obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit.
(3) Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení.
(4) Obviněný musí mít obhájce též v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému, v řízení o vydání do ciziny a v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.
(5) Obviněný musí mít obhájce též v řízení o schválení dohody o druhu a výši trestu podle § 181 odstavce 4, navrhnul-li státní zástupce nepodmíněný trest odnětí svobody.
§ 59
(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
(2) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle zvláštního právního předpisu, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání.
(3) V přípravném řízení sepisují podání ústně do protokolu policejní orgány a okresní státní zastupitelství; v řízení před soudem je sepisují okresní soudy. Jsou-li pro to důležité důvody, mohou je výjimečně sepsat i státní zastupitelství a soudy vyššího stupně. Ústně do protokolu nelze podat dovolání.
(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému orgánu činnému v trestním řízení je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s
(5) Činí-li se ústně trestní oznámení, je třeba před výslechem oznamovatele vždy zjistit jeho totožnost, poučit jej o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o tom, že je povinen vypovědět úplnou pravdu a nic nezamlčet. Dále musí být poučen o trestních následcích křivé výpovědi a o významu své výpovědi z hlediska obecného zájmu. Oznamovatele je nutno vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem. Je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody. Na výslech oznamovatele se v ostatním užijí ustanovení tohoto zákona o výslechu svědka. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení. Protokol o výpovědi oznamovatele lze v řízení před soudem použít ve stejném rozsahu jako protokol o výpovědi svědka.
(6) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu, zašle jej soud neprodleně státnímu zástupci.
§ 103
Ustanovení § 93 odst. 1 a 2 a § 95 o výslechu obviněného se užije přiměřeně i na výslech svědka, výslech osoby podávající vysvětlení a výslech osoby podávající trestní oznámení.
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
(4) Jestliže se po vyhlášení rozsudku státní zástupce i obviněný, a pakliže se trestního řízení účastní poškozený nebo zúčastněná osoba, tak rovněž tito, vzdali odvolání nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim soud stanovil a není-li tímto zákonem stanoveno jinak, může soud vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.
§ 134
(1) Usnesení musí obsahovat
označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
den a místo rozhodnutí,
výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
(3)
(Ve
vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit)
Soud
prvního stupně může vyhotovit
zjednodušené usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení (ve
veřejném zasedání)
obviněný
nebo jiná oprávněná osoba a státní zástupce,
a pakliže se trestního řízení účastní poškozený nebo
zúčastněná osoba, tak rovněž tito
vzdali práva stížnosti. Zjednodušené usnesení neobsahuje
odůvodnění.
§ 158
(1) Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
(2)
Oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl
spáchán trestný čin, je povinen přijímat státní zástupce
a policejní orgán. Přitom je povinen oznamovatele poučit dle
§ 59 odst. 5. a podle tohoto ustanovení dále postupovat
(o
odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje),
a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení
jej vyrozumět o učiněných opatřeních.
(3) O zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci toho je oprávněn, kromě úkonů uvedených v této hlavě, zejména
vyžadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů,
vyžadovat odborné vyjádření od příslušných orgánů, a je-li toho pro posouzení věci třeba, též znalecké posudky,
obstarávat potřebné podklady, zejména spisy a jiné písemné materiály,
provádět ohledání věci a místa činu,
vyžadovat za podmínek uvedených v § 114 provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, včetně odběru potřebného biologického materiálu,
pořizovat zvukové a obrazové záznamy osob, snímat daktyloskopické otisky, provádět osobou téhož pohlaví nebo lékařem prohlídku těla a jeho zevní měření, jestliže je to nutné ke zjištění totožnosti osoby nebo ke zjištění a zachycení stop nebo následků činu,
za podmínek stanovených v § 76 zadržet podezřelou osobu,
za podmínek stanovených v § 78 až 81 činit rozhodnutí a opatření v těchto ustanoveních naznačená,
způsobem uvedeným v hlavě čtvrté provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle tohoto zákona jejich provedení nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení.
(4) Při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta; o tomto je policejní orgán povinen osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. V případě, že osoba, podávající vysvětlení využije svého práva na právní pomoc advokáta, má advokát právo účastnit se výslechu osoby podávající vysvětlení a je oprávněn osobě podávající vysvětlení klást otázky, avšak teprve tehdy, až policejní orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. V případě, že osoba, podávající vysvětlení jako podezřelý, využije svého práva na právní pomoc advokáta, má advokát právo být přítomen při všech úkonech policejního orgánu, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit s tím, že § 165 odst. 3. zákona se užije přiměřeně. Advokát může osobám podávajícím vysvětlení, svědkům i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. Účastní-li se advokát výslechu osoby podávající vysvětlení nebo výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v § 55 odst. 2 utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují advokátovi zjistit skutečnou totožnost osoby podávající vysvětlení nebo totožnost svědka. Je-li vysvětlení požadováno od nezletilého, je třeba o úkonu předem vyrozumět jeho zákonného zástupce; to neplatí, jestliže provedení úkonu nelze odložit a vyrozumění zákonného zástupce nelze zajistit.
(5) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam; to neplatí, byl–li s oznamovatelem sepsán protokol o trestním oznámení. Úřední záznam a protokol o trestním oznámení slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla u soudu vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Úřední záznam o podání vysvětlení lze v řízení před soudem použít ve stejném rozsahu jako protokol o výpovědi svědka. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být bez souhlasu státního zástupce a obžalovaného záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.
(6) Policejní orgán je oprávněn vyzvat osobu, aby se dostavila k podání vysvětlení ve stanovené době na určené místo; v řízení o zvlášť závažném trestném činu je osoba povinna výzvě vyhovět ihned. Jestliže se osoba, která byla řádně vyzvána k podání vysvětlení, bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena. Na to a na jiné následky nedostavení (§ 66) musí být taková osoba upozorněna.
(7) Vysvětlení podle odstavce 3 nesmí být požadováno od toho, kdo by jím porušil státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat úplnou pravdu a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám uvedeným v § 100 odst. 2; o tom je třeba osobu, od níž je požadováno vysvětlení, předem poučit. Dále je policejní orgán povinen osobu, od níž je požadováno vysvětlení, poučit o možnosti postupu podle § 55 odst. 2, jakož i o trestních následcích křivé výpovědi a o významu svého podání vysvětlení z hlediska obecného zájmu. V ostatním se na výslech osoby podávající vysvětlení užijí ustanovení tohoto zákona o výslechu svědka.
(8) Má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v § 158a. Jako svědky vyslechne i další osoby uvedené v § 164 odst. 1, jestliže lze předpokládat, že další prověřování trestního oznámení nebo jiného podnětu k trestnímu stíhání bude trvat delší dobu, zejména proto, že nebyla zjištěna osoba, u níž je dostatečně odůvodněn závěr, že trestný čin spáchala, a v důsledku toho hrozí ztráta důkazní hodnoty výpovědi; pokud výslechy těchto osob nebyly po zahájení trestního stíhání provedeny znovu podle § 164 odst. 4, nelze protokoly o jejich výslechu v hlavním líčení číst podle § 211 a lze je pouze předestřít podle § 212.
(9) Kdo se dostaví na výzvu k podání vysvětlení, má nárok na náhradu nutných výdajů podle zvláštního právního předpisu upravujícího cestovní náhrady a prokázaného ušlého výdělku za stejných podmínek jako svědek. Nárok nemá ten, kdo byl vyzván k dostavení se pro své protiprávní jednání.
(10) Provádí-li opatření nebo úkony podle předchozích odstavců jiný policejní orgán než útvar Policie České republiky, vyrozumí o předmětu šetření neprodleně útvar Policie České republiky, který by jinak byl příslušný k řízení. Vznikne-li mezi útvarem Policie České republiky a jiným policejním orgánem spor o příslušnost, předloží věc k posouzení státnímu zástupci. Jeho stanovisko je závazné.
§ 180
(1) Trestní stíhání před soudem se koná jen na podkladě obžaloby, kterou podává a před soudem zastupuje státní zástupce, pokud zvláštní zákon 2a) nestanoví jinak.
(2) Při podání a zastupování obžaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením založeným na uvážení všech okolností případu. V řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tímto účelem opatřuje z vlastní iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny.
(3) Při dokazování v hlavním líčení a ve veřejném zasedání státní zástupce navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem; zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy (§ 203, § 215 odst. 2), které podporují obžalobu. Obhájce nebo obviněný, který nemá obhájce, má právo ve stejném rozsahu se souhlasem předsedy senátu provádět důkazy (§ 215 odst. 2) ve prospěch obhajoby. Spočívá-li provedení těchto důkazů některou ze stran ve výslechu svědka nebo znalce, provede jeho zákonné poučení před započetím výslechu předseda senátu nebo jiný pověřený člen senátu.
(4) V hlavním líčení, ve veřejném zasedání nebo při jiném úkonu soudu prováděném za přítomnosti stran, může každá ze stran vznášet kdykoliv v jeho průběhu námitky proti způsobu provádění úkonu.
______________
2a) § 33 odst. 7 zákona č. 283/1993 Sb.
§ 181
(1) Podanou obžalobu je třeba u soudu nejprve přezkoumat z toho hlediska, zda pro další řízení poskytuje spolehlivý podklad, zejména prověřit, zda je dána příslušnost soudu k projednání věci (§ 16 až 22), zda v přípravném řízení nedošlo k závažným procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení objasněny základní skutečnosti, bez kterých není možno hlavní líčení provést a v něm rozhodnout. K tomu slouží předběžné projednání obžaloby.
(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení bez průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí.
(3) Předseda senátu je povinen v řízení před okresním soudem ve lhůtě tří týdnů a před krajským soudem jako soudem prvního stupně ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci, včetně pověření probačního úředníka k úkonům směřujícím k rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání anebo jinému rozhodnutí věci mimo hlavní líčení. Nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, předloží spis předsedovi soudu, který podle povahy věci buď uvedenou lhůtu na nezbytně nutnou dobu prodlouží nebo v souladu s rozvrhem práce soudu učiní jiné vhodné opatření k zajištění plynulosti řízení.
(4) V případě řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může státní zástupce u prvního hlavního líčení před zahájením dokazování v tomto hlavním líčení navrhnout druh a výši trestu pro případ, že se obžalovaný dozná k jednání tak, jak je popsáno v obžalobě. Pokud se nejpozději u prvního hlavního líčení před zahájením dokazování v tomto hlavním líčení obžalovaný ke spáchání trestného činu, tak jak je popsán v obžalobě, doznal a vyjádřil souhlas s návrhem státního zástupce co do druhu a výše trestu, který státní zástupce u tohoto hlavního líčení soudu přednesl, tak soud může i bez provedení dokazování takovou dohodu usnesením schválit. V případě schválení dohody soud provede dokazování potřebné pro rozhodnutí o náhradě škody za předpokladu, že takovéto dokazování nebude znamenat neúměrné zatížení soudu, a vynese rozsudek podle této dohody, v němž obžalovaného uzná vinným pro trestný čin, o jehož spáchání se řízení vede, a odsoudí obžalovaného k trestu, s jehož státním zástupcem navrženým druhem a výší obžalovaný vyjádřil souhlas. O náhradě škody soud rozhodne na podkladě provedených důkazů. Pokud před zahájením dokazování u prvního hlavního líčení vyjde najevo, že obžalovaný s návrhem státního zástupce co do druhu a výše trestu, s nímž dříve vyslovil souhlas, již nesouhlasí, pokračuje soud v hlavním líčení podle ustanovení třetí části tohoto zákona tak, jako by k takovémuto souhlasu nedošlo. V takovém případě, nebo v případě, že soud dohodu neschválí, nelze k doznání obžalovaného dle tohoto ustanovení přihlížet jako k důkazu.
(5) Usnesení o schválení dohody a rozsudek vydaný podle odstavce 4 soud odůvodní odkazem na schválenou dohodu státního zástupce a obžalovaného.
(6) Proti usnesení podle odstavce 4 je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(7) Pakliže státní zástupce podle odstavce 4 navrhne nepodmíněný trest odnětí svobody, musí mít obžalovaný, který se ke spáchání trestného činu doznal a vyjádřil souhlas s návrhem státního zástupce co do druhu a výše trestu, v řízení o schválení dohody o druhu a výši trestu podle odstavce 4 obhájce. Neurčí-li si obžalovaný před řízením o schválení dohody, v níž je státním zástupcem navrhován nepodmíněný trest odnětí svobody podle odstavce 4, pro toto řízení obhájce, bude mu obhájce před řízením o schválení dohody podle odstavce 4 pro toto řízení ustanoven soudem (§ 39 odst. 1).
§ 211
(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, úřední záznam o podání jeho vysvětlení nebo protokol o podání jeho trestního oznámení, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Jestliže se obžalovaný, který byl k hlavnímu líčení řádně předvolán, bez omluvy nedostaví, nebo se bez vážného důvodu z jednací síně vzdálí, souhlas obžalovaného s přečtením takového protokolu o výslechu svědka, úředního záznamu o podání vysvětlení nebo protokolu o podání trestního oznámení není třeba a postačí souhlas státního zástupce. Na tyto skutečnosti musí být obviněný v předvolání upozorněn.
(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka nebo úřední záznam o podání vysvětlení nebo protokol o podání trestního oznámení se přečte také tehdy, byl-li výslech svědka nebo osoby, jež podala trestní oznámení nebo vysvětlení, proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a
taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech, nebo
šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle § 158a.
(3) Protokol o dřívější výpovědi svědka, úřední záznam o podání vysvětlení nebo protokol o podání trestního oznámením se přečte také tehdy, byl-li výslech, podání vysvětlení nebo podání trestního oznámením proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi, svého oznámení nebo svého vysvětlení a
obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu nebo podání vysvětlení zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
(4) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, úřední záznam o podání jeho vysvětlení nebo protokol o podání jeho trestního oznámením je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech svědka, oznamovatele nebo osoby, podávající vysvětlení, proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.
(5) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí. Ustanovení odstavce 1 věty druhé a třetí tu platí obdobně.
§ 314d
(1) Neučiní-li samosoudce žádné z rozhodnutí uvedených v § 314c odst. 1, nařídí hlavní líčení.
(2)
Při hlavním líčení ve zjednodušeném řízení samosoudce
vyslechne obviněného; na přečtení protokolu o výslechu
podezřelého (§ 179b odst. 3) se užije § 207 odst. 2
obdobně. Poté může rozhodnout o upuštění od dokazování těch
skutečností, které strany označily za nesporné a s ohledem na
ostatní zjištěné skutečnosti není závažného důvodu o
těchto prohlášeních pochybovat. Se souhlasem stran může
přečíst i úřední záznamy (o
vysvětlení osob a)
o provedení dalších úkonů (§ 158 odst. 3 a 5).
(3) Jestliže se po vyhlášení rozsudku státní zástupce obviněný vzdali odvolání nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil, může samosoudce vyhotovit zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.
II
Změna zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů
§ 33
Čekatelská praxe
(1) Čekatelská praxe je odbornou přípravou právních čekatelů na výkon funkce státního zástupce. Doba čekatelské praxe činí 36 měsíců, do této doby se započítává doba dovolené na zotavenou čerpané v době výkonu čekatelské praxe. Nevykonává-li právní čekatel čekatelskou praxi z důvodu překážek v práci na jeho straně nebo jiné omluvené nepřítomnosti v práci, započítají se mu tyto doby do doby čekatelské praxe nejvýše v rozsahu 70 pracovních dnů v každém roce jejího trvání.
(2) Do doby čekatelské praxe se započte doba výkonu funkce soudce a justičního čekatele, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu, praxe advokáta a advokátního koncipienta. Ministerstvo může na žádost právního čekatele započítat do doby čekatelské praxe dobu jiné právnické činnosti, jestliže právní čekatel získal za jejího trvání zkušenosti potřebné pro výkon funkce státního zástupce; takto započtená doba nesmí přesahovat 24 měsíců.
(3) Čekatelská praxe se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s právním čekatelem uzavírá a v pracovněprávních vztazích za stát s právním čekatelem jedná příslušné krajské státní zastupitelství.
(4) Do pracovního poměru právního čekatele může být přijat a čekatelskou praxi může vykonávat ten, kdo splňuje předpoklady pro jmenování státním zástupcem, s výjimkou věku, závěrečné zkoušky a souhlasu s přidělením.
(5) Pracovní poměr s právním čekatelem se sjednává na dobu určitou v trvání 40 měsíců. Nedosáhne-li doba čekatelské praxe v době trvání tohoto pracovního poměru délky 36 měsíců, lze s právním čekatelem sjednat prodloužení jeho pracovního poměru o dobu potřebnou k dosažení této délky čekatelské praxe, nejdéle však o 20 měsíců. Pracovní poměr se právnímu čekateli s jeho souhlasem vždy prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl dobu čekatelské praxe v trvání 36 měsíců v důsledku plnění branné povinnosti nebo pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě.
(6) Právní čekatel skládá při nástupu do práce do rukou krajského státního zástupce tento slib: "Slibuji, že se budu řídit právním řádem České republiky, svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce a že si osvojím zásady etiky výkonu funkce státního zástupce.".
(7) Právní čekatel je oprávněn provádět jednoduché úkony státního zástupce nebo administrativní činnost pod vedením státního zástupce nebo jiného odborného zaměstnance státního zastupitelství a je v trestním řízení oprávněn před soudem zastupovat veřejnou žalobu, s výjimkou řízení před krajským soudem, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem.
(8) Právní čekatel je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své činnosti, a to i po skončení pracovního poměru právního čekatele; povinnosti mlčenlivosti může právního čekatele zprostit ze závažných důvodů nejvyšší státní zástupce.
(9) Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr právního čekatele ustanoveními zákoníku práce.
III
Změna zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
§ 47a
Přestupky
křivého vysvětlení
(1)
Přestupku se dopustí ten, kdo jako osoba podávající vysvětlení
o trestném činu spáchaném jiným před orgánem činným v
trestním řízení úmyslně
a)
uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro
rozhodnutí, nebo
b)
takovou okolnost zamlčí.
(2)
Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do výše 50 000
Kč.
Předkladatelé novely trestního řádu
Jméno a příjmení Podpis
JUDr. Jiří Pospíšil
Ing. Radim Chytka