1. Zhodnocení platné právní úpravy
Účelem zákona č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie bylo vytvoření institucionálního základu pro tvorbu zdrojů, z nichž lze financovat vybrané projekty v oblasti české kinematografie. Zákon stanoví základní pravidla pro činnost Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen “Fond”). O poskytování prostředků Fondu na jednotlivé projekty rozhoduje Rada Fondu (dále jen “Rada”), která je nezávislým kolektivním orgánem, jehož členové jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. Zákon vytváří právní prostředí k tomu, aby finanční prostředky Fondu byly využívány k financování, resp. částečnému financování konkrétních děl české kinematografie nebo akcí, které slouží její podpoře a rozvoji.
Dostatečný časový odstup od přijetí zákona č. 241/1992 Sb. spolu se zkušenostmi jeho uplatňování v praxi dostatečně ověřily odůvodněnost vzniku Fondu. Současně bylo prokázáno, že je v platné úpravě nezbytné provést nejen určitá upřesnění, nýbrž i řadu změn. Zásadní změnou je oddělení Fondu od Ministerstva kultury, které dosud vykonávalo funkci správce Fondu a činnost Fondu zajišťovalo svými pracovníky.
Za nejzávažnější nedostatky stávající právní úpravy lze označit tyto:
Chybí vymezení vlastních orgánů Fondu, který je právnickou osobou.
Nejsou dostatečně stanoveny podmínky pro poskytnutí prostředků Fondu na projekty kinematografických a jiných audiovizuálních děl.
Dohled nad dodržováním povinností a ukládání sankcí za jejich porušení jsou svěřeny Ministerstvu kultury, které však pro takovou činnost nemá předpoklady, a to jak z hlediska své působnosti, tak z hlediska personálního.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku
Navrhovaná právní úprava představuje novelu zákona č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. a zákona č. 482/2004 Sb.
Novelou se upravuje struktura orgánů Fondu tak, aby mohl samostatně vykonávat všechny jemu svěřené činnosti. Radě je ponecháno rozhodování o poskytnutí prostředků Fondu. Zřizuje se výbor Fondu (dále jen „výbor“) jako orgán rozhodující o základních otázkách vztahujících se k hospodaření Fondu. Statutárním orgánem Fondu je ředitel Fondu (dále jen „ředitel“), který řídí činnost Fondu a ze své činnosti je odpovědný ministrovi coby předsedovi výboru. Kontrolní funkce se svěřují dozorčí radě Fondu (dále jen „dozorčí rada“). Jmenování a odvolávání členů Rady a výboru se svěřuje do působnosti vlády. Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Tímto odlišením jmenování dozorčí rady od jmenování Rady a výboru je sledováno zajištění nezávislosti dozorčí rady na výkonných orgánech Fondu, která je nutná k nezávislému dohledu nad činností a hospodařením Fondu. Novela zákona dále upravuje u jednotlivých orgánů počty jejich členů a délku jejich funkčního období. Oproti stávající právní úpravě zániku členství v Radě Fondu se přesně vymezují podmínky, za nichž dochází k zániku funkce členů orgánů. Novela zákona pro jednotlivé orgány předpokládá vydání jejich jednacích řádů.
V souladu s Evropskou úmluvou o filmové koprodukci, vyhlášenou pod č. 26/2000 Sb.m.s., novela zákona upravuje rozhodování o koprodukčním statutu.
Pro Fond jako subjekt, který je financován zejména z mimorozpočtových zdrojů, je jednou ze základních otázek jeho existence vytváření nových finančních zdrojů. Jejich definování je i základním cílem novely zákona.
Finančním zdrojem jsou zejména poplatky, a to především poplatky nově vymezené. Jedná se o poplatky z audiovizuální produkce, poplatky z rozmnoženin audiovizuálního díla a poplatky z vysílání reklamy nebo teleshoppingu v televizním vysílání.
První zmíněný poplatek platí a odvádí pořadatel audiovizuálního představení. Druhý poplatek hradí i odvádí distributor audiovizuálního díla a třetí zmiňovaný poplatek provozovatel televizního vysílání.
Navrhovaná právní úprava dále využívá v maximální možné míře ustálených pojmů převzatých z jiných právních předpisů. Snižuje se tak riziko právní nejistoty vzniklé v důsledku existence různých definic obdobných nebo totožných pojmů obsažených v jiných právních předpisech.
Pro správu poplatků vymezených novelou zákona se použije zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), vytvořil předpoklady pro nové zdroje z výkonu majetkových práv, která připadnou státu odúmrtí nebo stanovením práva výrobce audiovizuálního díla na odměnu v souvislosti s rozmnožením díla pro osobní potřebu.
Upřesňuje se okruh uchazečů o poskytnutí prostředků Fondu, upravuje se obsah žádosti o prostředky Fondu, obsah rozhodnutí o poskytnutí prostředků Fondu a stanoví se, které doklady musí žadatel Fondu doložit. Nová úprava vychází z praktických zkušeností správce Fondu. Pro rozhodování o poskytnutí prostředků Fondu musí mít Fond podklady umožňující komplexní posouzení.
Novela zákona stanoví kontrolní oprávnění Fondu ve vztahu k osobám povinným platit poplatky tímto zákonem stanovené a ve vztahu k příjemcům prostředků Fondu a sankce uplatňované vůči nim za porušení povinnosti stanovených tímto zákonem. Základním požadavkem je zajistit dodržování zákonem stanovených povinností. V obou případech se stanoví postup podle zvláštních právních předpisů – zákona o správě daní a poplatků a zákona o rozpočtových pravidlech.
Obdobná právní úprava existuje i v jiných evropských státech, např. ve Francii a Portugalsku.
Základním článkem financování kinematografické produkce ve Francii je Státní filmové centrum (CNC). Největší částí se na příjmech CNC podílí televizní vysílací společnosti, a to všechny, veřejné i soukromé, bez ohledu na způsob financování. Tyto subjekty jsou povinny hradit poplatky ve výši 5,5 % hodnoty reklamních spotů a subskripčních poplatků (v případě placené televize). Zbývající část příjmů rozpočtu je tvořena příjmy z prodeje vstupenek v kinech (11 %) a z poplatku ve výši 2 % odvodů ze zisku z prodeje a půjčování videokazet.
Kromě toho je ve francouzském zákonu o radiofonii a televizi stanovena všeobecná povinnost vysílacích společností k investování do kinematografické a audiovizuální produkce. Tato povinnost je konkrétně vyčíslena určitým procentem z obratu těchto společností.
V Portugalsku je televizním vysílacím společnostem uložena povinnost platit tzv. „programovou daň” ve výši 4 % z příjmu z reklamy. Veřejná televize je pak kromě tohoto povinného zdanění i koproducentem mnoha portugalských filmů výměnou za práva k jejich vysílání po dobu 5 let a na základě smlouvy s vládou je povinna investovat 10 % rozpočtu určeného na zakoupení programů z nezávislé produkce.
3. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná novela zákona je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem a právním řádem České republiky.
4. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a s právem Evropských společenství
Mezinárodní smlouvou, která se podstatně dotýká Fondu, je Evropská úmluva o filmové koprodukci. Tato úmluva stanoví podmínky pro získání tzv. koprodukčního statutu. Vláda České republiky vyjádřila souhlas s podpisem Úmluvy svým usnesením č. 73 ze dne 17. ledna 1996. Současně vláda České republiky rozhodla o tom, že orgánem schvalujícím žádosti o koprodukční statut je Fond.
Oblast kinematografie není upravena žádným speciálním sekundárním předpisem práva Evropských společenství. Národní úprava však musí respektovat základní zásady práva Evropských společenství, zejména základní svobody vnitřního trhu, tzn. volný pohyb osob, svobodu podnikání a volné poskytování služeb (články 39 až 55 Smlouvy o založení Evropského společenství) a volný pohyb zboží (články 23 až 31 Smlouvy o založení Evropských společenství).
S uvedenými smlouvami není novela zákona č. 241/1992 Sb. v rozporu. Poskytování prostředků Fondu není podnikáním, ani ho nelze označit jako poskytování služby. Novela zákona nevylučuje, aby se o podporu z prostředků Fondu ucházel zahraniční subjekt.
Návrh zákona je s právem Evropských společenství plně slučitelný.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
Návrh na zavedení poplatku z audiovizuální produkce mění sazbu pevně stanovené výše poplatku 1 Kč k ceně vstupného na audiovizuální představení, a to navržením změny na sazbu procentní, která lépe vystihuje variabilitu ceny vstupného a reaguje na cenový vývoj od roku 1992, kdy nabyl účinnosti zákon č. 241/1992 Sb. Při průměrné ceně vstupného ve výši 88 Kč za rok 2003 a očekávané návštěvnosti cca 12 mil. diváků (návštěvnost kin v posledních letech má opět stoupající tendenci) činí přínos pro Fond cca 32 mil. Kč při navrhované sazbě poplatku ve výši 3 %. Dosavadní výnos příplatku 1 Kč ke vstupnému ve výši cca 12 mil. Kč ročně se uvedenou změnou metody zpoplatnění vstupného na audiovizuální představení navýší o cca 20 mil. Kč.
V případě plného promítnutí poplatku z audiovizuální produkce do cen vstupného by se průměrná cena vstupného zvýšila z 88 Kč o 2,64 Kč. Lze předpokládat, že zavedení poplatku se výrazněji neprojeví v návštěvnosti a výrazně negativně neovlivní provozovatele audiovizuálních představení ani distribuční společnosti.
Pro zajištění správy tohoto zdroje je v současně předkládané novele zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, nutno jednak definovat pojem audiovizuálního představení a zavést evidenci pořadatelů audiovizuálních představení Ministerstvem kultury.
Nově navrhovaným zdrojem je poplatek z rozmnoženiny audiovizuálního díla. Vzhledem k neexistenci oficiálních statistických údajů lze při kvantifikaci přínosu pro Fond vycházet pouze z kvalifikovaných odhadů o tržbách za rozmnoženiny audiovizuálních děl.
Pokud jde o prodej VHS kazet, ročně se prodá cca 1,5 mil kusů, roční tržby se odhadují na cca 450 mil. Kč s tím, že prodej tohoto nosiče stagnuje a výhledově lze předpokládat pokles. Prodej DVD disků je odhadován na cca 650 tis. kusů ročně, celkové tržby cca 490 mil. Kč. Zde naopak lze předpokládat v příštím období rychlý nárůst prodeje. Při zavedení poplatku ve výši 3 % z ceny představuje přínos pro Fond cca 28 mil. Kč ročně.
V případě plného promítnutí poplatku do cen nosiče by se u kazet VHS cena zvýšila (při průměrné ceně 300 Kč) o 9 Kč. U DVD disků by se cena zvýšila (při průměrné ceně cca 750 Kč) o 22 Kč. Lze předpokládat, že zavedení poplatku by nemělo zásadním způsobem ovlivnit poptávku po těchto nosičích. Ekonomické dopady navrhovaného opatření u jednotlivých distributorů nelze vyhodnotit s ohledem na nedostupnost ekonomických údajů o jednotlivých distributorech. Lze předpokládat, že zavedení poplatku výrazně negativně neovlivní tento segment trhu, resp. lze předpokládat, že v krátkodobém časovém horizontu se trh se zavedením tohoto poplatku vyrovná.
Nejvýznamnějším nově navrhovaným zdrojem je poplatek z vysílání reklamy nebo teleshoppingu v televizním vysílání. Zpoplatnění reklamy a teleshoppingu je obvyklé v některých zemích EU. Televizní společnosti, které vážou svou nabídku prodeje reklamního času na konkrétní audiovizuální díla, takto zpětně podporují vznik nových audiovizuálních projektů. Hrubé roční příjmy provozovatelů televizního vysílání se pohybují v rozmezí 7,4 až 7,8 mld. Kč. Při zavedení poplatku ve výši 3 % představuje možný roční přínos pro Fond (při zachování současného trendu na televizním trhu) cca 222 mil. Kč.
Zavedení tohoto poplatku by při jinak nezměněných podmínkách znamenalo zvýšení ceny za odvysílání reklamy o 3 %, nebo při limitovaném objemu prostředků na reklamu u zadavatelů reklamy pokles rozsahu zadávaných reklam. Vliv zavedení poplatku by se mohl nejvýrazněji projevit u veřejnoprávní televize, dopady u soukromých provozovatelů nelze vyhodnotit vzhledem k nedostupnosti údajů o hospodaření těchto subjektů. Východiskem je opět předpoklad, že v případě uzákonění tohoto poplatku, bez ohledu na výši sazby, se tento segment trhu v krátkodobém či střednědobém časovém horizontu se zavedením této zákonné povinnosti vyrovná.
Předpokládá se, že pro účely správy tohoto zdroje bude Fond vycházet z evidence provozovatelů televizního vysílání, kterou podle § 5 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vede Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.
Navrhovaná novela zákona je koncipována tak, aby zvýšení výdajů se správou nových poplatků bylo kompenzováno v rámci zvýšených příjmů Fondu. Při organizačním osamostatnění Fondu a zajišťování správy Fondu vlastními zaměstnanci v počtu cca 12 osob je nutno počítat s ročními výdaji na zaměstnance ve výši cca 5,4 mil. Kč, s jednorázovými investičními náklady cca 2,0 mil. Kč a ročními provozními náklady včetně externích služeb ve výši cca 6 mil. Kč. V souvislosti s odměňováním členů orgánů Fondu (např. při odměně 3 tis. Kč měsíčně) lze předpokládat roční náklad cca 800 tis. Kč.
Na Ministerstvu kultury vznikne organizačním osamostatněním Fondu úspora 3 pracovních míst s úsporou cca 1 mil. Kč ročně na mzdových nákladech, povinném pojištění a přídělu do fondu kulturních a sociálních potřeb. Úsporu souvisejících provozních nákladů lze odhadnout ve výši cca 1,5 mil. Kč.
Navrhovaná právní úprava nebude mít přímé dopady na státní rozpočet, na ostatní veřejné rozpočty ani sociální dopady a dopady na životní prostředí.
B)
K bodu 1
Vypouští se odkaz na statut, neboť se jedná o nepřesnou formulaci. Ve smyslu § 2 obchodního zákoníku se Fond zapisuje do obchodního rejstříku na základě tohoto zákona, nikoliv na základě svého statutu. Statut jako předpis upravující organizaci a činnost Fondu se novelou ruší, neboť organizační struktura Fondu se upravuje přímo v zákoně.
Pro účely vymezení postavení Fondu se stanoví, že při určených činnostech mu náleží postavení orgánu veřejné správy.
K bodu 2
V návaznosti na navrhovanou strukturu orgánů Fondu se mění postavení ministra kultury (dále jen „ministr“) ve vztahu k Fondu. Ministr je z titulu své funkce předsedou výboru, tj. orgánu schvalujícího zásadní dokumenty Fondu jako jsou rozpočet, roční účetní závěrka, závěrečný účet a výroční zpráva Fondu. Ministr jmenuje a odvolává ředitele, ten je ministrovi z výkonu své funkce odpovědný. Ministrovi při navržené úpravě zůstává zachována možnost ovlivňovat činnost Fondu, není za ni však přímo odpovědný a nestojí v čele Fondu.
K bodu 3
V § 1a jsou pro potřebu tohoto zákona definovány kinematografické dílo, české kinematografické dílo a umělecky nebo jinak náročný projekt.
Navrhovaná definice kinematografického díla vychází z materiálů Evropské unie (sdělení Komise ze dne 26. 9. 2001 publikovaného v OJ C 43 ze dne 16. 2. 2002.– Cinema communication) a z Evropské úmluvy o filmové koprodukci, které za kinematografické dílo označují dílo jakékoli délky a na jakémkoliv nosiči, zejména filmové dílo hrané, animované či dílo dokumentární povahy, které vyhovuje platným ustanovením, jimiž se řídí filmový průmysl v každé z dotčených smluvních stran a které je určeno pro promítání v kinech. Vzhledem k tomu, že Fond podporuje i díla, která nejsou určena pro promítání v kinech, bylo do příslušných ustanovení doplněno, že Fond podporuje vznik kinematografických a dalších audiovizuálních děl.
Definice českého kinematografického díla vznikla v provázanosti na současně předkládanou novelu zákona č. 273/1993 Sb. a byla upravena shodně s definicí českého audiovizuálního díla.
Definice umělecky nebo jinak náročného projektu se doplňuje pro účely posouzení, který projekt může být podpořen až do výše 75 % rozpočtovaných nákladů.
V § 1b jsou určeny orgány Fondu.
Navržená struktura orgánů tohoto státního fondu je dána specifiky v oblasti kultury, resp. kinematografie. Rada má zcela jinou úlohu než výbor. Úkolem Rady je posuzování umělecké stránky předložených projektů a rozhodování o formě a výši podpory. Zřízení výboru souvisí s návrhem na organizační osamostatnění Fondu. Tento orgán rozhoduje o zásadních otázkách vztahujících se k činnosti a hospodaření Fondu.
V §1c se upravuje postavení výboru. Předsedou výboru Fondu je ministr a jmenování a odvolání dalších členů výboru se svěřuje vládě. Funkční období se stanoví jako čtyřleté. Zvolená úprava postavení a činnosti výboru je obdobná úpravě u ostatních státních Fondů. V podrobnostech úpravy jednání výboru se odkazuje na jednací řád, který vydá sám výbor.
K bodu 4
Radě se ponechává rozhodovací pravomoc ve věcech poskytování prostředků Fondu. Upřesňuje se, že se jedná o poskytování prostředků na projekty podle § 9 odst. 1 zákona. Jmenování a odvolávání členů Rady se svěřuje obdobně jako u orgánů rozhodujících o poskytování prostředků v jiných státních fondech vládě, na rozdíl od platné úpravy, kdy členy Rady volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Jmenování a odvolávání členů Rady vládou bude flexibilnější než jmenování stávajícím způsobem.
Ve vymezení okruhu osob, z nichž jsou jmenováni členové Rady, dochází ke změně. Zrušuje se určení, že se musí jednat o významné osobnosti, neboť pojem „významnosti“ není definován a při praktické realizaci jmenování členů Rady je jeho výklad sporný. Rovněž se zrušuje určení osob z oblasti peněžnictví, neboť nemá pro odborné obsazení míst v Radě praktický význam. Ministr kultury vybírá kandidáty na členy Rady z osobností kultury, především pak z oblasti kinematografie.
Co se týká úpravy jednání Rady, odkazuje zákon na jednací řád, který Rada sama vydá.
Počet členů Rady se snižuje na 12, aby byla možná každoroční obměna jedné třetiny členů Rady, zajišťující kontinuitu činnosti Rady.
K bodu 5
Jako kontrolní orgán Fondu se zřizuje dozorčí rada. Jejím úkolem je dohled nad činností a hospodařením Fondu a jeho orgánů. Dozorčí rada má pět členů, které volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Touto úpravou je sledován cíl zajištění nezávislosti členů dozorčí rady na orgánech Fondu, jejichž činnost kontroluje, a na orgánech státní správy. Způsob jednání má být stanoven obdobně jako u výboru a Rady jednacím řádem.
Pro případ zjištění nedostatků v činnosti a hospodaření Fondu se stanoví povinnost dozorčí rady informovat ministra. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako orgán, který dozorčí radu volí, má právo požadovat, aby jí byla předložena zpráva o výsledcích kontrolní činnosti Rady.
V důsledku změny pojetí fungování Fondu, kdy jeho správu nebude zajišťovat Ministerstvo kultury, je nutno stanovit, který z orgánů je orgánem statutárním. S přihlédnutím k úpravě ostatních státních fondů se jako statutární orgán Fondu stanoví ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr. Zákon vymezuje základní pravomoci ředitele. Zastupování ředitele je zajištěno prostřednictvím jeho zástupce.
K bodům 6 až 8
Podmínky pro výkon funkcí členů orgánů se stanoví v § 3a. S ohledem na specifika postavení Rady jako odborného orgánu rozhodujícího o poskytování prostředků Fondu se v § 3 stanoví vedle podmínek společných pro členství ve všech orgánech zvláštní podmínky pro činnost členů Rady, které mají zajistit, že rozhodování Rady bude nezávislé na vnějších vlivech.
V § 3 v nově označeném odst. 2 se upřesňuje výčet funkcí, jejichž výkon je neslučitelný s členstvím v Radě.
Z důvodu možného střetu zájmů je zakázána účast člena Rady při jednání Rady, při němž se rozhoduje o přidělení prostředků Fondu samotnému členu Rady, osobě jemu blízké nebo osobě, která je ke členu Rady nebo osobě jemu blízké v některé z vyjmenovaných forem vztahu.
K bodu 9
V § 3a se stanoví podmínky pro výkon funkce v orgánech Fondu. Členství v orgánech a funkce ředitele se neomezuje na občany České republiky. Stanoví se, že funkce v orgánech Fondu jsou vzájemně neslučitelné – není možné, aby jedna osoba vykonávala více funkcí ve Fondu.
Omezením výkonu funkce na dvě funkční po sobě následující období je sledován záměr zachovat kontinuitu činnosti orgánů na straně jedné a podpořit maximální flexibilitu jejich rozhodování na straně druhé.
Omezení funkčního období se netýká předsedy výboru, kterým je ministr z titulu své funkce.
Obdobně jako u jiných státních fondů se výkon funkce v orgánech Fondu definuje v souladu s ustanovením § 124 zákoníku práce jako překážka v práci z důvodů obecného zájmu. Výkon funkcí v orgánech Fondu není výkonem veřejné funkce. Nejedná se o výkon funkce související s plněním úkolů státu a výkon této funkce v sobě neobsahuje pro veřejnou funkci nezbytný prvek moci. Výše odměny za výkon funkcí v orgánech Fondu má být stanovena vládou.
K bodu 10
Návrh přesněji vymezuje právní skutečnosti, na jejichž základě dochází k zániku funkce v orgánech s výjimkou funkce předsedy výboru, která je vázána na výkon funkce ministra. Novela stanoví povinnost odvolat člena orgánu Fondu, přestane-li splňovat podmínky zákonem stanovené pro výkon funkce nebo poruší-li povinnosti vyplývající z jeho funkce závažným způsobem, tedy např. zúčastní-li se jednání Rady, během něhož se rozhoduje o přidělení prostředků Fondu tomuto členu, osobě jemu blízké nebo fyzické nebo právnické osobě, k níž má člen Rady vztah vymezený v ustanovení § 3 odst. 3 a 4. V případě delší než šestiměsíční absence na jednání orgánu Fondu pak novela poskytuje právo příslušnému orgánu uvážit možnost odvolání člena orgánu Fondu.
Upravuje se způsob jmenování člena orgánu na uvolněné místo v průběhu funkčního období tak, aby zůstal zachován jednotný počátek a konec funkčního období všech členů orgánu, zejména s ohledem na poměrnou náročnost procedury jejich jmenování.
K bodu 11
Návrh novely stanovuje v § 4a podmínky pro udělení koprodukčního statutu kinematografickým dílům. Tyto podmínky vycházejí z Evropské úmluvy o filmové koprodukci. V souvislosti s tím byla doplněna i
K bodu 12
Rozpočtová pravidla v § 28 určují povinnost stanovit v zákoně, kterým se fond zřizuje, způsob financování jeho správních výdajů. Novelou se jednoznačně stanoví, že správní výdaje i ostatní výdaje Fondu jsou hrazeny ze zdrojů Fondu.
K bodům 13 až 16
Provedené úpravy v § 6 vyplývají ze skutečnosti, že Fond nebude spravován Ministerstvem kultury, ale bude jednat svými orgány.
K bodům 17 až 24
Návrh novely zákona má za cíl definovat nové zdroje financování Fondu.
V zákoně se zrušuje možnost stanovit sankce za porušení nakládání s prostředky Fondu formou smluvních pokut a v takových případech se bude důsledně postupovat podle rozpočtových pravidel. Odvody za porušení rozpočtové kázně budou příjmem Fondu.
U veřejných sbírek a loterií se ruší podmínka, že se jedná pouze o aktivity organizované Fondem. Není účelné vylučovat možnost, aby Fond byl příjemcem prostředků z veřejných sbírek a loterií organizovaných jinými subjekty.
Jako nové zdroje se stanoví poplatky, a to poplatek z audiovizuálního představení, poplatek z rozmnoženin audiovizuálního díla a poplatek z vysílání reklamy nebo teleshoppingu v televizním vysílání.
Oproti stávající právní úpravě se jako zdroj Fondu upravují i výnosy z pronájmu věcí movitých a nemovitostí, k nimž má příslušnost hospodařit Fond. Jedná se o majetková práva, která do správy Fondu přešla na základě § 14 zákona č. 273/1993 Sb. nebo která Fond nabyl.
Další možnost zdrojů prostředků Fondu vytváří autorský zákon. Fond vykonává autorská práva ke kinematografickým dílům, uvedeným do distribuce mezi 1.1.1965 až 31.12.1991. V § 80 autorského zákona se stanoví právo výrobce zvukově obrazových záznamů na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu. Toto právo bude Fond realizovat u těch záznamů, k nimž má práva výrobce.
Autorský zákon v § 26 svěřuje výkon majetkových práv státu k tzv. odúmrtím, jde-li o audiovizuální díla, Fondu, který je vykonává vlastním jménem.
K bodu 25
Vymezují se druhy poplatků, které vybírá Fond.
K bodu 26
V § 8a se definuje poplatek z audiovizuálního představení. Tento poplatek je nástupcem dosavadního příplatku k ceně vstupného. Platí a odvádí jej pořadatel audiovizuálního představení. Základ pro výpočet výše je navázán na celkové výnosy za kalendářní rok za vstupné. Osoby povinné platit poplatky, které vedou účetnictví, jsou povinné řídit se tímto zákonem a musejí tedy zachovávat pevně stanovená pravidla týkající se např. věrného zobrazení předmětu účetnictví, okamžiku účtování, časového rozlišení, slev, analytické evidence, přepočtu cizích měn atd., která jsou upravena právě zákonem o účetnictví. Použití tohoto zákona tedy znamená jasnější a zřetelnější způsob výpočtu poplatků. Navíc by mělo umožnit lepší přehled, evidenci, správu a kontrolu poplatků. Sazba poplatku je nově stanovena procentní sazbou.
Podle zákona o účetnictví nemusí vést účetnictví fyzické osoby, pokud jejich obrat podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty nepřesáhl za bezprostředně předcházející kalendářní rok částku 6.000.000 Kč. Tyto osoby jsou však povinny vést daňovou evidenci podle zákona o daních z příjmů, základem pro výpočet poplatku jsou pak jejich celkové příjmy.
K bodu 27
V § 8b se definuje poplatek z rozmnoženiny audiovizuálního díla. Jedná se o poplatek nový, dosud nezavedený. Existuje významná skupina audiovizuálních děl, která se z různých důvodů do distribuční sítě s již existující příplatkovou povinností nedostane. Tato díla se však bez ohledu na tuto skutečnost prodávají a půjčují ve specializovaných obchodech a na rozdíl od děl předváděných veřejně pořadateli audiovizuálních představení jejich užití není zpoplatněno. Tuto neodůvodněnou diferenci odstraňuje právě nově zaváděný poplatek.
Platí jej a odvádí distributor audiovizuálního díla. Okruh poplatníků bude velmi malý, řádově několik desítek subjektů. Správa poplatku by tak mohla být poměrně nenáročná. Mnoho poplatníků bude též poplatníkem dle bodu 26, a tudíž k nárůstu subjektů s povinnostmi vůči Fondu v takovém případě nedojde. Základem pro výpočet poplatku jsou celkové výnosy za kalendářní rok za poskytnutí práva videopůjčovnám nebo prodejnám nosičů audiovizuální díla prodat nebo půjčit a sazba poplatku je stanovena procentní sazbou.
Nejvýznamnějším nově navrhovaným zdrojem je poplatek z reklamy nebo teleshoppingu v televizním vysílání upravený v § 8c. Základem pro výpočet poplatku jsou celkové výnosy provozovatele televizního vysílání za kalendářní rok z poskytnutí prostoru pro odvysílání reklamy nebo teleshoppingu v jeho vysílání.
Zpoplatnění reklamy a teleshoppingu je obvyklé v některých zemích EU. Televizní společnosti takto zpětně podporují vznik nových audiovizuálních projektů. Konkrétní příklady zpoplatnění reklamy a teleshoppingu ve Francii a Portugalsku jsou podrobněji popsány v obecné čásit důvodové zprávy. Zavedení tohoto poplatku by při jinak nezměněných podmínkách znamenalo zvýšení ceny za odvysílání reklamy o 3 % nebo při limitovaném objemu prostředků na reklamu u zadavatelů reklamy pokles rozsahu zadávaných reklam.
Návrh nových zdrojů vychází z myšlenky, že na základě principu solidarity by se měly vedle kin podílet na podpoře filmové tvorby i další subjekty, které při své podnikatelské činnosti využívají filmová díla – tj. prodejny a půjčovny nosičů, jakož i provozovatelé televizního vysílání. Navržená 3% sazba vybíraná formou poplatku by se stala odpočitatelnou položkou při stanovování daňového základu.
V § 8d se upravuje správa nově vymezených poplatků, ke které se jako příslušný orgán určuje Fond a stanoví se jako procesní předpis zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Fond vydá formulář tzv. poplatkového přiznání, na němž poplatníci jednotlivých poplatků vyčíslí základ poplatku.
K bodům 28 až 32
Navržená úprava § 9 odst. 1 písm. a) nahrazuje nepřesně použitý pojem tak, aby nedocházelo k interpretačním sporům o možnosti použití prostředků Fondu. Dále se text odstavce doplňuje v návaznosti na pojmy zavedené nově ustanovením § 1a.
K bodu 33
Upravuje se možnost poskytnout prostředky Fondu maximálně do výše 50 % rozpočtovaných nákladů projektu. Zároveň se připouští možnost podpory až do výše 75 % pro projekty nízkorozpočtové a umělecky nebo jinak náročné. Navrhovaná úprava vychází ze sdělení Komise ze dne 26. 9. 2001 publikovaného v OJ C 43 ze dne 16. 2. 2002– Cinema communication.
K bodu 34
Novelou se ruší ustanovení zákona umožňující prostředky Fondu použít jako záruky za úvěr nebo za půjčku poskytnutou žadateli, neboť zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, vylučuje možnost, aby Fond poskytoval peněžnímu ústavu záruky za úvěr nebo za půjčku poskytnutou žadateli na projekty, které lze podpořit z prostředků Fondu, protože Fond nemůže ručit za cizí závazky majetkem státu.
K bodu 35
Nově se vymezuje okruh osob, které mohou žádat o finanční podporu s tím, že jak u fyzických, tak u právnických osob je vyžadováno oprávnění k činnosti v oblasti audiovize. To se netýká pouze žadatelů o poskytnutí prostředků Fondu na literární přípravu českého kinematografického a jiného českého audiovizuálního díla podle § 9 odst. 1 písm. a).
Upřesňuje se obsah žádosti o prostředky Fondu a vymezují se povinné přílohy. Nová formulace vychází z praktických zkušeností Ministerstva kultury jako správce Fondu.Zejména navrhované přílohy budou nástrojem pro komplexnější posouzení předkládaných žádostí.
Upravuje se výše a způsob platby částky na úhradu nákladů spojených s posuzováním žádostí. Návrh úpravy se opírá o dosavadní zkušenosti s výběrem a nakládáním s touto částkou. Poskytnutí zákonem stanovené částky plní funkci regulativu počtu podávaných žádostí, neboť předpokládá alespoň minimální majetkové zajištění žadatele.
K bodu 36
Způsob poskytování finančních prostředků Fondu na projekty byl upraven tak, že prostředky Fondu budou poskytovány formou rozhodnutí, nikoliv formou smlouvy. V návrhu jsou upraveny náležitosti rozhodnutí.
K bodu 37
Zrušení odstavců 4 až 6 v ustanovení § 11 souvisí se změnou způsobu poskytování prostředků Fondu. Použití poskytnutých prostředků žadatelem nově upravuje § 11a.
K bodu 38
S ohledem na dosavadní zkušenosti s poskytováním prostředků Fondu se podrobněji stanovují přímo v zákoně povinnosti příjemců prostředků Fondu.
Nově je stanovena povinnost příjemce prostředků Fondu poskytnout těmito prostředky podpořené dílo Fondu pro neveřejné a nekomerční užití za účelem prezentace české kinematografie. Jako příklad nekomerční státní prezentace lze uvést prezentaci, kterou zajišťuje nebo spoluzajišťuje zastupitelský úřad České republiky v zahraničí nebo přehlídky filmové tvorby zemí Evropské unie apod. Prezentace české kinematografie v zahraničí, zajišťovaná Ministerstvem zahraničních věcí prostřednictvím zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí, je v mnoha případech jedinou možností, jak se český film dostane do dané oblasti či země. Prezentace mívají podobu malé projekce filmu pro uzavřenou společnost (např. pro zvané hosty zastupitelského úřadu), nebo velké projekce – tj. takové projekce, při níž má možnost seznámit se s českým filmem – opět výlučně na nekomerční bázi – laická a odborná veřejnost.
V novele se nově vymezují kontrolní oprávnění Fondu vůči příjemcům prostředků Fondu a povinnosti kontrolovaných subjektů. Vyúčtování prostředků Fondu poskytnutých v částce vyšší než 1 mil. Kč je žadatel povinen doložit zvláštní zprávou auditora. Tím bude možné kvalifikovaně doložit, že příjemce prostředků Fondu s nimi naložil v souladu se smlouvou.
Stanoví se povinnost příjemce prostředků Fondu poskytnout požadované podklady a informace k prokázání nakládání s těmito prostředky.
V případě neoprávněného použití prostředků Fondu se navrhuje postupovat podle § 44 rozpočtových pravidel. Vyměřené sankce jsou určeny jako příjem Fondu.
Budou-li zaměstnanci Fondu provádět kontrolu hospodaření s prostředky Fondu, musí jim být obdobně jako u pracovníků finančních úřadů uložena povinnost mlčenlivosti.
Stanovení možnosti poskytování údajů z informačního systému evidence obyvatel na požádání Fondu je odůvodněno potřebou přístupu zejména k informacím o zemřelých autorech, u nichž je nutno ověřit, zda jejich autorská práva majetková nepřipadla jako odúmrť státu, který je vykonává prostřednictvím Fondu.
K bodu 39
Pro účely odměňování zaměstnanců Fondu se odkazuje na příslušná ustanovení zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
K bodu 40
Návrh zákona obsahuje přílohu, která stanoví kritéria pro účely evropského bodování (§ 4a).
K čl. II
S ohledem na plynoucí funkční období Rady je nutno stanovit právní režim pro volbu další Rady. Současně musí být stanovena lhůta pro jmenování a volbu nově vytvářených orgánů Fondu.
Funkční období členů výboru a dozorčí rady se stanoví rozdílně. U výboru se funkční období stanoví čtyřleté. U první dozorčí rady se stanoví první funkční období pouze dvouleté z toho důvodu, aby došlo k překrytí funkčního období dozorčí rady a výkonného výboru a byla vyloučena diskontinuita v případě, kdy by funkční období všech členů výboru a dozorčí rady skončilo ve stejném termínu.
V přechodných ustanoveních se stanoví právní režim právních vztahů, které jsou upraveny stávajícím zákonem a jejich režim se bude novelou zákona měnit.
K čl. III
Termín nabytí účinnosti zákona se navrhuje dnem 1. ledna 2006.
V Praze dne 15. prosince 2004
předseda vlády
ministr kultury