Obecná část
Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zmocňuje vládu v § 8 vládu, aby svým nařízením napravila některé křivdy komunistického režimu spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi. Dodnes se tak nestalo u skupiny rehabilitovaných studentů a učitelů škol. Návrh si klade za cíl přispět alespoň částečně ke zmírnění následků způsobených jim komunistickým režimem. Navrhuje se vyplacení jednorázové peněžní náhrady těm rehabilitovaným studentům a učitelům, kterým nebylo umožněno z politických důvodů dokončit studium na vysoké škole, získat vysokoškolské vzdělání a rehabilitovaným učitelům, kterým bylo v době nesvobody znemožněno vykonávat povolání odpovídající jejich vzdělání.
Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami uzavřenými podle čl. 10 Ústavy České republiky a rovněž není v kolizi s ústavním pořádkem České republiky. Není v kolizi s komunitárním právem Evropské unie, v rozsahu, v jakém je návrh zákona předložen, jde o materii , která je v působnosti jednotlivých členských států Evropské unie. Vychází z přiměřené výše jednorázové náhrady 100 000 Kč pro rehabilitované studenty a učitele a dostupných podkladů. Podle odhadu finanční dopad do státního rozpočtu nepřesáhne částku 250 miliónů korun. Dopady se dotknou státních rozpočtů pro rok 2005 a 2006. Vůči státním fondům nebo vůči rozpočtům územních samosprávných celků nemá návrh žádné požadavky. Výše dopadů vůči státnímu rozpočtu je odhadnuta ze skutečnosti, že v roce 1998 by se odškodnění studentů týkalo 3. 400 osob. V současné době se reálný odhad počtu žadatelů o odškodnění snižuje na cca 1 000 osob. Počet rehabilitovaných učitelů se v r. 1989 blížil 8 tisícům. Podle odhadu Svazu učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů je vlivem přirozeného odchodu ze života v současnosti tento počet cca 1500 osob.
Z formálního hlediska byly předlohou pro zpracování tohoto návrh některé dřívější „odškodňovací“ zákony, které byly přijaty a následně praxí aplikovány. Jde o zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 a o zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945.
Zvláštní část
K § 1:
Navržené znění specifikuje právní předpisy, podle kterých byly v letech 1948 – 1989 postižené osoby následně rehabilitovány. Návrh zmírňuje formou jednorázové peněžní náhrady křivdy spáchané na studentech vysokých škol jejich vyloučením ze studia v důsledku politické perzekuce, nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody a dále křivdy spáchané na učitelích základních, středních a vyšších (včetně speciálních škol- škol pro mládež vyžadující zvláštní péči) a vysokých škol tím, že jim bylo znemožněno z politických důvodů vykonávat jejich profesi.
K § 2:
Vymezuje se taxativním výčtem okruh oprávněných osob a brání případnému zneužití zákona tím, aby byl nárok prokazován svědectvím nebo místopřísežným a čestným prohlášením. V tomto bodu se tedy úprava odlišuje od právní úpravy dokazování obsažené ve správním řádu. Další podmínkou přiznání nároku je občanství České republiky.
K § 3:
V případech rehabilitačních řízení po roce 1990 byl postiženým přiznán akademický titul aniž je opravňoval k výkonu povolání. Rovněž zvýšení důchodů zvýšením odpracované (studijní) doby na dvojnásobek bylo tak zanedbatelné, že je nelze považovat za odškodnění. Proto se i tito rehabilitovaní zahrnují do skupiny, která má nárok na jednorázové odškodnění podle tohoto návrhu zákona.
K § 4:
Náhrada ve výši 100 000 Kč vychází ze záměru z roku 1998, kdy byla navrhována ve výši 60.000 Kč. Morální škody a ušlé příjmy Škody způsobené vyloučením studentů ze studia nelze samozřejmě vyčíslit. Navrhovaná náhrada je tedy jen částečnou, spíše symbolickou, úhradou vzniklých škod a dalších újem. Poměry, které škody a újmy přivodily, jdou na vrub právního předchůdce České republiky. Z toho důvodu by náklady vzniklé s uplatňováním zákona měl nést český stát ze svého rozpočtu.
K § 5:
Přiznání nároku je nutné garantovat jen fyzickým osobám, které poškozením trpěly. Přechod na dědice není vhodný. Tímto postupem lze rovněž přesněji vyčíslit dopady vůči státnímu rozpočtu.
K § 6 až 9:
V rámci stability je stanovena lhůta pro uplatnění nároku na 1 rok od platnosti zákona. Dále je upravena písemná forma žádosti, jednoznačnost doložení nároku, možnost opravných prostředků, správní lhůta, splatnost náhrady, výplatní místo. Návrh konstatuje, že náhrady nejsou předmětem daně z příjmů a stanovuje kompetence při řešení případných sporů. Odstraňování případných tvrdostí zákona se navrhuje svěřit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
K § 10:
Účinnost se stanoví dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů tak, aby bylo možné co nejrychleji citovaný problém řešit.
Poznámky
1 Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.