Zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, zmocňuje vládu v § 8 vládu, aby svým nařízením napravila některé křivdy komunistického režimu spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi. Dodnes se tak nestalo u skupiny rehabilitovaných studentů a učitelů škol. Návrh si klade za cíl přispět alespoň částečně ke zmírnění následků způsobených jim komunistickým režimem. Navrhuje se vyplacení jednorázové peněžní náhrady těm rehabilitovaným studentům a učitelům, kterým nebylo umožněno z politických důvodů dokončit studium na vysoké škole, získat vysokoškolské vzdělání a rehabilitovaným učitelům, kterým bylo v době nesvobody znemožněno vykonávat povolání odpovídající jejich vzdělání.
Návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami uzavřenými podle čl. 10 Ústavy České republiky a rovněž není v kolizi s ústavním pořádkem České republiky. Není v kolizi s komunitárním právem Evropské unie, v rozsahu, v jakém je návrh zákona předložen, jde o materii , která je v působnosti jednotlivých členských států Evropské unie. Vychází z přiměřené výše jednorázové náhrady 100 000 Kč pro rehabilitované studenty a učitele a dostupných podkladů. Podle odhadu finanční dopad do státního rozpočtu nepřesáhne částku 250 miliónů korun. Dopady se dotknou státních rozpočtů pro rok 2005 a 2006. Vůči státním fondům nebo vůči rozpočtům územních samosprávných celků nemá návrh žádné požadavky. Výše dopadů vůči státnímu rozpočtu je odhadnuta ze skutečnosti, že v roce 1998 by se odškodnění studentů týkalo 3. 400 osob. V současné době se reálný odhad počtu žadatelů o odškodnění snižuje na cca 1 000 osob. Počet rehabilitovaných učitelů se v r. 1989 blížil 8 tisícům. Podle odhadu Svazu učitelů a školských pracovníků postižených z politických důvodů je vlivem přirozeného odchodu ze života v současnosti tento počet cca 1500 osob.
Z formálního hlediska byly předlohou pro zpracování tohoto návrh některé dřívější „odškodňovací“ zákony, které byly přijaty a následně praxí aplikovány. Jde o zákon č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 a o zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945.
K § 1:
Navržené znění specifikuje právní předpisy, podle kterých byly v letech 1948 – 1989 postižené osoby následně rehabilitovány. Návrh zmírňuje formou jednorázové peněžní náhrady křivdy spáchané na studentech vysokých škol jejich vyloučením ze studia v důsledku politické perzekuce, nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody a dále křivdy spáchané na učitelích základních, středních a vyšších (včetně speciálních škol- škol pro mládež vyžadující zvláštní péči) a vysokých škol tím, že jim bylo znemožněno z politických důvodů vykonávat jejich profesi.
K § 2:
Vymezuje se taxativním výčtem okruh oprávněných osob a brání případnému zneužití zákona tím, aby byl nárok prokazován svědectvím nebo místopřísežným a čestným prohlášením. V tomto bodu se tedy úprava odlišuje od právní úpravy dokazování obsažené ve správním řádu. Další podmínkou přiznání nároku je občanství České republiky.
K § 3:
V případech rehabilitačních řízení po roce 1990 byl postiženým přiznán akademický titul aniž je opravňoval k výkonu povolání. Rovněž zvýšení důchodů zvýšením odpracované (studijní) doby na dvojnásobek bylo tak zanedbatelné, že je nelze považovat za odškodnění. Proto se i tito rehabilitovaní zahrnují do skupiny, která má nárok na jednorázové odškodnění podle tohoto návrhu zákona.
K § 4:
Náhrada ve výši 100 000 Kč vychází ze záměru z roku 1998, kdy byla navrhována ve výši 60.000 Kč. Morální škody a ušlé příjmy Škody způsobené vyloučením studentů ze studia nelze samozřejmě vyčíslit. Navrhovaná náhrada je tedy jen částečnou, spíše symbolickou, úhradou vzniklých škod a dalších újem. Poměry, které škody a újmy přivodily, jdou na vrub právního předchůdce České republiky. Z toho důvodu by náklady vzniklé s uplatňováním zákona měl nést český stát ze svého rozpočtu.
K § 5:
Přiznání nároku je nutné garantovat jen fyzickým osobám, které poškozením trpěly. Přechod na dědice není vhodný. Tímto postupem lze rovněž přesněji vyčíslit dopady vůči státnímu rozpočtu.
K § 6 až 9:
V rámci stability je stanovena lhůta pro uplatnění nároku na 1 rok od platnosti zákona. Dále je upravena písemná forma žádosti, jednoznačnost doložení nároku, možnost opravných prostředků, správní lhůta, splatnost náhrady, výplatní místo. Návrh konstatuje, že náhrady nejsou předmětem daně z příjmů a stanovuje kompetence při řešení případných sporů. Odstraňování případných tvrdostí zákona se navrhuje svěřit Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy.
K § 10:
Účinnost se stanoví dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů tak, aby bylo možné co nejrychleji citovaný problém řešit.
Vladimír Říha, v.r.
Svatopluk Karásek, v.r.
Jaroslav Lobkowicz, v.r.
Eva Nováková, v.r.
Walter Bartoš, v.r.
Petr Pleva, v.r.
Ivo Vykydal, v.r.
Josef Janeček, v.r.
Jaromír Talíř, v.r.
Petr Bratský, v.r.
Jan Kasal, v.r.
Zbyněk Novotný, v.r.
1 Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.