Kouření je velmi závažným jevem, který má negativní dopad na kvalitu života jednotlivce i celé společnosti. V uplynulých letech byl zaznamenán nárůst spotřeby i snižování věkové hranice uživatelů tabákových výrobků v ČR. Předkládaný návrh zákona je zpracován v souladu s předpisy Evropské unie, současně reaguje na konkrétní stav a trendy specifické pro Českou republiku. Účelem zákona je vytvořit účinné nástroje na ochranu společnosti, a zejména dětí v prenatálním a postnatálním životě i v dospívání, před škodami působenými tabákovými výrobky.
Kouření a další užívání tabáku patří mezi nejrozšířenější toxikomanie. Mechanismus působení psychoaktivní drogy, tj. nikotinu, na nervovou tkáň je obdobný jako u heroinu a kokainu. Farmakologický typ závislosti vzniká u nikotinu, heroinu a kokainu stejně rychle a po expozici obdobným dávkám.
Podceňování nebezpečnosti užívání tabáku, zejména kouření cigaret, provázené negativními zdravotními, hospodářskými a sociálními dopady, a všeobecná tolerance společnosti k jeho užívání činí z tabáku společenskou drogu. Snadná dostupnost tabákových výrobků, především cigaret, a možnost kouřit bez omezení vede k rozvoji behaviorálního typu závislosti: kuřák postupně začlení rituál kouření do běžných denních činností.
Souběžně s vývojem tohoto procesu mění většina kuřáků i ostatní faktory způsobu života, jak prokazují zahraniční i české studie. K nejzávažnějším přídatným rizikům patří vyšší konzumace alkoholu a ostatních drog a zhoršené výživové zvyklosti.
Kouření má závažné zdravotní následky. Je významným rizikovým faktorem pro rozvoj nemocí srdce a cév a zhoubných nádorů: podílí se 25 % na úmrtnosti kardiovaskulární a 30 % na úmrtnosti onkologické. K rakovině plic, která je nejčastějším smrtícím zhoubným nádorem u mužů, přispívá kouření 90 %. Podobně vysoký je podíl kouření na úmrtnosti pro obstrukční nemoci plic (rozedma, chronická bronchitis - cca 80 %).
V České republice se počty dospělých kuřáků pohybují kolem 30 % populace a počet zemřelých na následky kouření odhaduje na 23 tisíc ročně. Polovina z nich pak zemře předčasně v produktivním věku. V relativním přepočtu patří Česká republika k zemím s nejvyšší úmrtností na následky kouření. Kuřáci ztrácejí v průměru 15 let života. K závažným následkům kouření patří poruchy reprodukce, které postihují muže i ženy : trendy výskytu neplodnosti, poruchy těhotenství a vývoje plodu mají vzestupnou tendenci a významně častěji postihují kuřáky. I tyto zahraniční výsledky potvrdily studie u české populace.
Také expozice nekuřáků tabákovému kouři (tzv. pasivní kouření) je spojena s řadou závažných následků, například:
postižení imunitního systému, zejména u dětí, při dlouhodobém pobytu v zakouřeném prostředí,
podíl na rozvoji chronických obstrukčních nemocí průdušek a plic a na rozvoji akutního infarktu myokardu,
častější výskyt některých nádorových onemocnění. Za prokázaný je vliv pasivního kouření na leukémii u dětí a na rakovinu plic u dospělých,
dyskomfort z nepříjemného zápachu, dráždění sliznic a spojivek, který bývá zdrojem chronického stresu.
Pouhý pobyt v zakouřených prostorách zvyšuje riziko onemocnění rakovinou nebo chronickými problémy dýchacího ústrojí u dospělých asi o 25 % a u dětí o celých 50 %.
Nejkritičtějším obdobím pro vznik a rozvoj kuřáckých návyků a vznik závislosti je věkové rozmezí 11-15 let. Nárůst výskytu pravidelného kuřáctví je v České republice zřetelný již u dospívajících v posledním ročníku základní školy (z 19,9 % v roce 1998 na 29,7 % v roce 2002). Denní kouření udávalo mezi studenty 1. ročníku středních škol v roce 1999 již 30,3 % . Česká republika se tak v evropském měřítku řadí mezi státy s nejvyšším počtem šestnáctiletých kuřáků (chlapci na 4. místě, děvčata na třetím místě). Také vyšší riziko vzniku rakoviny plic mají ti kuřáci, kteří začali kouřit ve věku před dosažením 20 let. V současné době se 83 % dětí domnívá, že cigarety si mohou opatřit zcela legálně. Nejvýznamnějšími faktory, které zvyšují riziko kouření mládeže, jsou průmyslová reklama (v roce 1998 přesáhly celkové výdaje na reklamu tabákových výrobků v ČR 500 mil. Kč, druhou největší zahraniční investici v ČR po roce 1989 realizovala společnost Philip Morris do výroby cigaret), snadný přístup k tabákovým výrobkům a jejich nízké ceny.
Zastavení šíření tabakismu a začátku kouření ve stále nižším věku je hlavní prioritou Světové zdravotnické organizace (WHO). Důkazem je Rámcová úmluva o kontrole tabáku, na jejíž přípravě se podílela i Česká republika.
K úspěšnému naplnění těchto cílů patří komplex mnoha opatření. K řadě z nich musí přispět stát funkční legislativou, cenovou politikou, podporou protikuřácké výchovy populace, především dětí a mládeže, důslednou ochranou nekuřáků před pasivním kouřením a poskytnutím účinné léčby kuřákům, kteří se svého návyku chtějí zbavit.
II. Rozbor stávající právní úpravy a vyhodnocení současného stavu
Současná právní úprava týkající se ochrany společnosti před důsledky užívání legálních i nelegálních drog již zdaleka neodpovídá celospolečenským potřebám a dostatečným způsobem nezohledňuje postoj vyspělých zemí Evropské unie k této problematice a nebere v úvahu současné mezinárodní dokumenty, k nimž se Česká republika zavázala.
III. Hlavní principy navrhované právní úpravy
Nová právní úprava je založena na těchto základních principech:
snížení dostupnosti tabákových výrobků a poptávky po nich zavedením pravidel pro jejich prodej a šíření a opatření na ochranu veřejnosti včetně sankcí za jejich nedodržení,
zákaz kouření na veřejných místech a pracovištích,
mírnění škod působených užíváním tabáku,
stanovení činností (prevence, intervence, léčba, represe) jednotlivých orgánů při řešení problémů spojených s užíváním tabákových výrobků.
IV. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navržená právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ani s ústavně zakotvenými lidskými právy a svobodami. Je zpřesněním a aktualizací současné právní úpravy.
V. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
Navrhované řešení je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, i se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z Evropské dohody. Předkládaný návrh je v souladu s Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku, která byla připravena na půdě Světové zdravotnické organizace za podpory všech členských států Evropské unie a ke které se v červnu 2003 připojila také Česká republika.
VI. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad a nároky na státní rozpočet a systém veřejného zdravotního pojištění
Schválením zákona nevzniknou pro státní rozpočet žádné zvýšené finanční nároky. Financování preventivních programů a opatření směřujících ke snížení škod působených tabákovými výrobky provedou jednotlivé instituce v rámci svých rozpočtových kapitol a za podpory Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky z kapitoly VPS – protidrogová politika.
Očekává se, že účinná ochrana před škodami působenými tabákovými výrobky se v hospodářské rovině projeví pozitivně např. ve:
- snížení výdajů ze systému zdravotního pojištění, a to v důsledku poklesu nemocnosti způsobené úrazy, onemocněním srdce a cév, plic, jaterními onemocněními, infekčními nemocemi, zhoubnými nádory, duševními poruchami atd. (V České republice bylo v roce 1999 vynaloženo celkem 22 miliard 989 miliónů Kč na nemocniční léčení chorob vyvolaných kouřením - Lékařské informační centrum, červen 2001),
nižší spotřeba tabákových výrobků pozitivně ovlivní produktivitu práce.
Dle odhadů Světové banky jsou výdaje, které každoročně musí být vynaloženy na částečnou úhradu následků kuřáctví (léčebné výdaje, nižší produktivita práce, ekologické škody) přinejmenším 10 krát vyšší než příjem z prodeje a zdanění tabákových výrobků. Prevence a zabránění vzniku škod působených tabákovými výrobky je tak pro stát velmi rozumnou investicí.
VII. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s právem Evropských společenství
Navrhovaný předpis je plně slučitelný s právními předpisy Evropských společenství, protože daná problematika není právem ES upravena a ani není jinak dotčeno primární nebo sekundární právo ES. Do návrhu zákona byly zapracovány nezávazné právní předpisy ES, kterými jsou především Rezoluce Rady ministrů zdravotnictví EU č.89/c 189/01, Usnesení Rady ze dne 26. listopadu 1996 o omezování kouření v Evropském společenství a Závěry Rady ze dne 18. listopadu 1999 o omezování spotřeby tabáku, obsahující významné zásady pro provádění opatření vedoucích ke snižování škod působených tabákovými výrobky. Vzhledem k předpokládané novelizaci vyhlášky ministerstva zemědělství č.325/1997 Sb., je v navrhovaném zákoně použita definice tabákového výrobku, resp. tabáku, která odpovídá definici tabákového výrobku použité ve Směrnici rady 2001/37/EC o sbližování zákonů, právních a správních předpisů členských států o výrobě, uvádění na trh a prodeji tabákových výrobků.
Na oblast tabáku se vztahují také další právní předpisy ES, které již byly nebo v nejbližší době budou promítnuty do právního řádu České republiky.
Jedná se především o oblast označování tabákových výrobků, která je upravena vyhláškou ministerstva zemědělství č. 325/1997Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o potravinách a tabákových výrobcích; právní předpisy týkající se obsahu dehtu v cigaretách; oblast regulace reklamy, která je svěřena do kompetence ministerstva průmyslu a obchodu; otázka zákazu kouření na pracovišti, která je upravena zákoníkem práce.
Navrhovaná právní úprava zohledňuje také nezávazné právní předpisy ES, kterými jsou především Rezoluce Rady ministrů zdravotnictví EU č. 89/C 189/01, usnesení Rady ze dne 26. listopadu 1996 o omezování kouření v Evropském společenství a Závěry Rady ze dne 18. listopadu 1999 o omezování spotřeby tabáku, a které obsahují významné zásady pro provádění opatření vedoucích ke snižování škod působených tabákovými výrobky.
Navrhovaná úprava je v souladu s ustanoveními Smlouvy o založení ES o volném pohybu zboží, neboť zamýšlená opatření buď nejsou překážkami omezujícími volný pohyb zboží, nebo patří mezi ta omezení, která jsou ospravedlnitelná veřejnou ochranou zdraví ve smyslu nutných požadavků zakotvených v judikatuře Cassis de Dijon.
K § 2
Vymezují sepojmy pro účely zákona, a to tak, aby byly vyjasněny definice používané dále v textu zákona a směřující k jednoznačnému výkladu jednotlivých ustanovení zákona, upřesnění znění, a tím i správné aplikaci zákona v praxi.
K § 3 až 6
Vymezují se prodejní místa, ve kterých lze tabákové výrobky a tabákové potřeby prodávat. Je kladen důraz na omezení dostupnosti tabákových výrobků. Zakazují se a omezují se takové formy prodeje, které neumožňují kontrolu věku kupujícího. Hlavním cílem je prevence vzniku závislosti na nikotinu u dětí a mladistvých. Dostupnost tabákových výrobků je snižována rovněž povolením prodeje pouze v prodejnách určených k prodeji zboží podle zvláštního předpisu, bez možnosti samoobsluhy (včetně nepřenosných stánků s prodejem tisku). Tabákové výrobky lze také prodávat v ubytovacích zařízeních, ovšem s výjimkou zařízení určených k ubytování dětí a mládeže.
K § 7
Stanovují se povinnosti pro prodejce tabákových výrobků a tabákových potřeb. Za porušení těchto povinností stanoví zákon odpovídající sankce (viz § 13 a 14 návrhu zákona).
K § 8 až 9
Navrhované ustanovení uvádí místa, kde platí zákaz kouření. Jedná se o uzavřené prostory přístupné veřejnosti, jako jsou prostředky veřejné dopravy, veřejnosti přístupné budovy související s veřejnou dopravou, nástupiště, čekárny, přístřešky zastávek veřejné silniční dopravy apod., dále o uzavřené zábavní prostory jako jsou kina, divadla, výstavní síně atd. a dále o všechna pracoviště. Toto ustanovení má vytvořit základy proto, aby na místech veřejně přístupných a na místech, kde občané tráví volné chvíle a konzumují služby tohoto typu, bylo zdravější a kulturnější prostředí tak, jak je tomu běžně ve většině evropských zemí.
Zakazuje se kouření na všech pracovištích, jako ochrana zaměstnanců i klientů (hostů, konzumentů poskytovaných služeb atd.).
Zákazem je sledována ochrana nekuřáků před pasivním kouřením.
Z důvodu jednoznačného výkladu zákona se stanoví grafické rozměry značky zákazu kouření.
K § 10
Zakotvují se subjekty zajišťující za realizaci preventivních opatření v rámci své kompetence.
K § 11
Zavádí se povinnost zdravotnických pracovníků provést při výkonu svého povolání včasnou diagnostiku škodlivého užívání tabáku u osob, které jej rizikově nebo škodlivě užívají.
K § 12
Ustanovení nově upravuje typy odborné péče o problémové uživatele a osoby závislé na návykových látkách s konkrétním stanovením poskytovatelů odborné péče.
K § 13
Ustanovení uvádí taxativní výčet jednání právnické osoby, která naplňují skutkovou podstatu správních deliktů. Současně se uvádějí pokuty a jejich výše. Ustanovení též uvádí některé náležitosti ukládání pokut (například stanoví ukládající subjekt, lhůtu pro jejich uložení). Návrh zákona vymezuje subjekty, které jsou oprávněny kontrolovat povinnosti stanovené zákonem a ukládat pokuty.
K § 14 až 17
V uvedených ustanoveních formou přímé novely příslušných zákonů jsou promítnuty změny vyplývající z návrhu předloženého zákona. Jedná se o
zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, pozdějších předpisů,
zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
K § 18
Návrh zákona předpokládá účinnost dnem 1. ledna 2006 s tím, že ustanovení § 4 a § 5 by nabyla účinnosti až dnem 1. června 2006.
Důvodem pro výjimku ve stanovení odkladu účinnosti pro zákaz prodeje tabákových výrobků a tabákových potřeb pomocí automatů a prodeje výrobků napodobujících tvar a vzhled tabákových výrobků nebo tabákových potřeb ve formě potravinářských výrobků nebo hraček je vytvoření časového prostoru umožňujícího minimalizaci finančně-ekonomických ztrát při přechodu na jiný podnikatelský program.
Josef Janeček v.r.
Vladimír Říha v.r.
Jiří Hanuš v.r.
Jan Kasal v.r.
Tomáš Kvapil v.r.
Josef Vícha v.r.
Michaela Šojdrová v.r.
Jan Škopík v.r.
Ivo Vykydal v.r.
Vilém Holáň v.r.
Ludvík Hovorka v.r.
Jaroslav Krákora v.r.
Břetislav Petr v.r.
Robin Böhnisch v.r.
Josef Mikuta v.r.
František Strnad v.r.
Alfréd Michalík v.r.
Úplná znění novelizovaných zákonů
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č. 259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 559/2004 Sb. a zákona č. 586/2004 Sb.
(Úplné znění zákona – nový text vyznačen tučně, zrušovaný přeškrtnutím)
§ 30
Přestupky na úseku ochrany před alkoholismem
a jinými toxikomaniemi
(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) prodá, podá nebo jinak umožní požití alkoholického nápoje osobě zjevně ovlivněné alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobě mladší osmnácti let nebo osobě o níž ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
b) neoprávněně prodá, podá nebo jinak umožní druhé osobě škodlivé užívání jiné návykové látky než jsou omamné látky, psychotropní látky a alkohol,
c) se nepodrobí opatření postihujícímu nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek,
d) úmyslně vyrobí líh nebo destilát bez povolení anebo úmyslně líh nebo destilát bez povolení vyrobený přechovává nebo uvádí do oběhu,
e) úmyslně umožňuje požívání alkoholických nápojů nebo užívání jiných návykových látek než látek omamných a psychotropních osobě mladší osmnácti let, ohrožuje-li tím její tělesný nebo mravní vývoj,
f) umožní neoprávněné požívání omamných a psychotropních látek osobě mladší osmnácti let, nejde-li o čin přísněji trestný,
g) požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek,
h) po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
ch) ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky, vykonává činnost uvedenou v písmenu g),
i) při výkonu činnosti, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí anebo poškodit majetek, se odmítne
1.podrobit dechové zkoušce,
2.podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem v případě, že dechová zkouška byla pozitivní, nebo
3. podrobit lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou, ač má povinnost takové zkoušce nebo vyšetření se podrobit a není to spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví, nebo
j) neoprávněně přechovává v malém množství pro svoji potřebu omamnou nebo psychotropní látku,
k) prodá jednotlivé cigarety, neuzavřené jednotlivé balení cigaret nebo balení s menším počtem cigaret než je stanoveno zvláštním předpisem3o),
l) kouří na místech zákonem zakázaných,
m) prodá výrobek podobný tabákovému výrobku nebo tabákové ve formě potravinářského výrobku nebo hračky,
n) prodá tabákový výrobek nebo tabákovou potřebu v zařízení nebo na akci určených dětem a mladistvým,
prodá, podá nebo jinak umožní užití tabákového výrobku osobě mladší 18 let nebo neodepře jejich prodej fyzické osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku věku.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) lze uložit pokutu do 3000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) až g) pokutu do 5000 Kč a zákaz činnosti do šesti měsíců, za přestupek podle odstavce 1 písm. h) pokutu do 10 000 Kč a zákaz činnosti do jednoho roku, za přestupek podle odstavce 1 písm. ch) a i) pokutu do 15 000 Kč a zákaz činnosti do dvou let a za přestupek podle odstavce 1 písm. j) pokutu do 15 000 Kč. Za přestupek podle odstavce 1 písm. l) a m) lze uložit pokutu do 1 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. k) lze uložit pokutu do 10 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. n) lze uložit pokutu do 20 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. o) lze uložit pokutu do 30 000 Kč.
_______________
3o) Zákon č. /2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky a o změně souvisejících zákonů.
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 479/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 13/2004 Sb., zákona č. 558/2004 Sb. a zákona č.693/2004 Sb.
(Úplné znění zákona – nový text vyznačen tučně, zrušovaný přeškrtnutím)
§ 133
Zákaz prodeje
(1) Na tržištích, v tržnicích a mimo provozovny určené k prodeji zboží a poskytování služeb kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního právního předpisu,36) je prodej tabákových výrobků a lihovin zakázán.
(2) Tabákové výrobky lze prodávat mimo provozovny uvedené v odstavci 1 ve stáncích s prodejem denního tisku. Prodej cigaret a tabáku je v tomto druhu stánků povolen pouze v jednotkových baleních určených k přímé spotřebě, na kterých je umístěna tabáková nálepka.
(3) Tabákové výrobky v jednotkovém balení a lihoviny lze prodávat mimo provozovny uvedené v odstavci 1 také ve stáncích s občerstvením. Ve stáncích s občerstvením je možno prodávat i rozlévané lihoviny.
(4) Zákaz prodeje tabákových výrobků a lihovin stanovený zvláštními právními předpisy37) zůstává tímto ustanovením nedotčen.
------------------------------------------------------------------
36) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánu a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
37) Zákon č. /2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky a o změně souvisejících zákonů a zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění pozdějších předpisů
Zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 299/1997 Sb., zákona č. 190/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 320/2000 Sb.
(Úplné znění zákona – nový text vyznačen tučně, zrušovaný přeškrtnutím)
37/1989
ZÁKON
České národní rady
ze dne 28.března 1989
o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Č Á S T P R V N Í
Základní ustanovení
§ 1
(1)
Alkoholismus a jiné toxikomanie včetně
kouření jsou
negativní jevy způsobující značné společenské škody, zejména
poškozování zdraví občanů. Všechny orgány a organizace, jakož
i občané, kteří prodávají zboží nebo poskytují jiné
služby,1) jsou povinni chránit občany i společnost před
škodlivými účinky alkoholismu a jiných toxikomanií včetně
kouření, odstraňovat jejich příčiny a následky a vytvářet
tím příznivější předpoklady pro další rozvoj socialistické
společnosti.
(2) Alkoholickými nápoji podle tohoto
zákona jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné nápoje, které
obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu.
(3)
Jinými návykovými látkami než alkohol podle tohoto zákona jsou
omamné látky,2) psychotropní látky3) a ostatní chemické látky,
jejichž užívání může vyvolat závislost osob na nich,
poškozuje zdraví a vede k jiné toxikomanii než alkoholismu. Pokud
není v tomto zákoně výslovně stanoveno jinak, nepovažuje se pro
účely tohoto zákona nikotin za jinou návykovou látku.
(4) Kouření je
zvláštní druh toxikomanie, který škodlivě působí na zdraví
kuřáků i nekuřáků bezprostředně vystavených účinkům
kouření.
(4) Osobou
závislou na alkoholu nebo na jiné návykové látce podle tohoto
zákona je osoba, která není schopna se natrvalo zdržet nadměrného
nebo jinak škodlivého požívání alkoholických nápojů nebo
užívání jiných návykových látek a tím si způsobuje vážnou
poruchu na zdraví nebo vážně narušuje společenské vztahy.
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení vlády České socialistické republiky č.
1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany
na základě povolení národního výboru.
2)
ČÁST DRUHÁ
Prostředky ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a povinnosti organizací a občanů
§ 2
Způsob ochrany
Ochrana
před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření se uskutečňuje zejména výchovou,
omezujícími opatřeními, ošetřením v protialkoholní záchytné
stanici, léčebně preventivní péčí, sociální péčí,
ukládáním pokut podle tohoto zákona a postihem podle jiných
právních předpisů.
§ 3
Výchova
Výchova
k ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření se uskutečňuje zejména:
a)
objasňováním škodlivosti nadměrného nebo jinak škodlivého
požívání alkoholických nápojů, užívání jiných návykových
látek a kouření,
b) vzděláváním a působením na děti a mládež ve školách
a školských zařízeních zaměřeném na škodlivost požívání
alkoholických nápojů, užívání jiných návykových látek a
kouření,
c) vysvětlováním zásad
zdravého způsobu života a vedením ke zdraví prospěšnému
využívání volného času dětí, mládeže a dospělých,
d)
propagací požívání nealkoholických nápojů.
Omezující opatření
§ 4
(1) Zakazuje se a) prodávat nebo podávat alkoholické nápoje, anebo jinak umožňovat jejich požívání 1. osobám mladším 18 let, 2. ve zdravotnických zařízeních, 3. osobám zjevně ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, 4. osobám řídícím motorová nebo silniční nemotorová vozidla a ostatním osobám uvedeným v § 6 odst. 1 k bezprostřednímu požití, 5. při sportovních podnicích, 6. při kulturních podnicích a tanečních zábavách určených pro mládež, 7. při veřejných shromážděních, kulturních podnicích a tanečních zábavách s výjimkou piva a vína, 8. v prostředcích určených výlučně pro vnitrostátní hromadnou dopravu osob a v prostorách souvisejících s touto dopravou určených pro cestující, a to i v restauracích, bufetech a v jídelních, lůžkových a lehátkových vozech s výjimkou piva nejvýše desetistupňového,
9. v
závodních jídelnách, kantýnách a bufetech a v ostatních
prodejnách v prostorách organizací s výjimkou
nízkostupňového
piva,
b) vyrábět podomácku líh, destiláty a jiné návykové
látky nebo upravovat jejich složky k toxikomanickým účelům,
c)
prodávat jiné návykové látky a výrobky je obsahující mimo
prodejny, které jsou k tomu oprávněny, nebo jinak umožňovat
jejich škodlivé užívání,
d) vstupovat do prostorů a
prostředků vnitrostátní hromadné dopravy osobám zjevně
ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou,
pokud ohrožují nebo mohou ohrozit bezpečnost nebo plynulost
dopravního provozu nebo veřejný pořádek nebo vzbuzují veřejné
pohoršení,
e) prodávat
tabákové výrobky osobám mladším 18 let,
f) kouřit
1.
v prostředcích osobní železniční dopravy s výjimkou
vyhrazených vozů a v prostředcích ostatní vnitrostátní
hromadné dopravy osob a v uzavřených prostorách
souvisejících s touto dopravou určených pro cestující,
2.
při práci, jestliže v důsledku kouření může dojít k
bezprostřednímu ohrožení života, zdraví nebo majetku,
3.
na schůzích, poradách a jednáních konaných v uzavřených
prostorách,
4. v pracovních místnostech, kde účinkům
kouření jsou vystaveni nekuřáci,
5. ve zdravotnických
zařízeních, ve školách, v kulturních a uzavřených sportovních
zařízeních s výjimkou prostor pro kouření vyhrazených,
6.
v prostorách zařízení společného stravování s výjimkou těch,
které jsou vyhrazené pro kuřáky; tam, kde není stavebně
oddělená jídelna pro kuřáky, zakazuje se kouřit v době určené
pro podávání snídaní, obědů a večeří.
(2) Zákaz požívání alkoholických nápojů a zneužívání jiných omamných prostředků pracovníky na pracovištích organizace a v pracovní době i mimo tato pracoviště stanoví zvláštní předpis.4)
(3) Obce v samostatné působnosti mohou obecně závaznou vyhláškou omezit nebo zakázat: a) v určitých dnech nebo hodinách nebo na určitých místech prodej a podávání alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků v zařízeních veřejného stravování, v prodejnách potravin nebo na jiných veřejně přístupných místech, b) zrušeno c) prodej jiných návykových látek nebo výrobků je obsahujících v prodejnách k tomu oprávněných osobám mladším 18 let. ------------------------------------------------------------------ 4) § 135 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. § 34 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
§ 5
(1)
Každý, kdo prodává nebo podává alkoholické nápoje, jiné
návykové látky a výrobky je obsahující nebo
tabákové výrobky, na něž se vztahují zákazy
obsažené v § 4 odst. 1 písm. a) č. 1 , písm. e)
a v § 4 odst. 3 písm. c), je povinen odepřít jejich podání nebo
prodej osobě, o níž lze mít pochybnost, že splňuje podmínku
věku,
pokud ji neprokáže úředním dokladem.
(2)
Zákonní zástupci nezletilých a osoby, do jejichž péče byli
nezletilí svěřeni, jsou povinni dbát dodržování zákazů
týkajících se nezletilých obsažených v § 4.
§ 6
(1) Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví lidí nebo poškodit majetek, nesmí požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, jestliže by ještě v průběhu této činnosti mohla být pod jejich vlivem.
(2) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna podrobit se na výzvu vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Vyšetření na alkohol se provádí dechovou zkouškou, a je-li výsledek pozitivní, i lékařským vyšetřením zejména odběrem a vyšetřením krve. Vyšetření na návykové látky se provádí lékařským vyšetřením zejména odběrem a vyšetřením moče, popřípadě slin a krve.
(3) Je-li pro vyšetření třeba odebrat krev, je osoba uvedená v odstavci 1 povinna strpět, aby jí lékař nebo odborný zdravotnický pracovník odebral krev, pokud to není spojeno s nebezpečím pro její zdraví.
(4) Vyzvat k vyšetření jsou oprávněni v rámci své působnosti příslušníci Sboru národní bezpečnosti, Sboru nápravné výchovy České socialistické republiky, Sboru ozbrojené ochrany železnic, Sboru ozbrojené ochrany letišť, orgány federálního ministerstva národní obrany a příslušné orgány státní správy nebo ošetřující lékař.
(5) Vyšetření na výzvu podle odstavce 2 je povinna se podrobit i jiná osoba než uvedená v odstavci 1, je-li dáno důvodné podezření, že přivodila sobě nebo jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky.
(6) Povinnost pracovníků podrobit se vyšetření, které provádí organizace, k níž je pracovník v pracovněprávním nebo obdobném vztahu, nebo příslušný orgán státní správy, aby zjistili, zda pracovníci nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků, stanové zvláštní předpisy.5) ------------------------------------------------------------------
5) § 135 odst. 2 písm. g) zákoníku práce.
§ 7
Úkoly organizací
(1)
Organizace jsou povinny:
a) přijímat opatření k ochraně
před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření a kontrolovat jejich plnění,
b)
zabývat se návrhy, připomínkami a doporučeními orgánů, které
řídí ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření,
c) kontrolovat dodržování zákazů
a omezení obsažených v § 4.
(2)
Nejde-li o lihoviny, destiláty, víno nebo pivo, jsou výrobní
organizace povinny výrazně vyznačovat na obalu svých výrobků,
které jsou určeny k požívání a obsahují více než 0,75
objemového procenta alkoholu, údaje o množství alkoholu ve
výrobku. Na obalech tabákových výrobků jsou
povinny upozornit na škodlivost kouření.
(3)
Organizace a občané, kteří prodávají zboží nebo poskytují
jiné služby,1) na něž se vztahují zákazy a omezení
obsažené v § 4 odst. 1 písm. a) č. 1 až 6 , písm.
e) a f) a v odstavci 3 písm. a) a c), jsou povinni
upozornit na ně veřejnost výrazným označením.
------------------------------------------------------------------
1) Nařízení vlády České socialistické republiky č.
1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany
na základě povolení národního výboru.
§ 8
Ošetření v protialkoholní záchytné stanici
(1) Osoba, která se požitím alkoholického nápoje uvedla do stavu vzbuzujícího veřejné pohoršení nebo do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe, svou rodinu nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, je povinna podrobit se lékařskému vyšetření a podle jeho závěru i ošetření v protialkoholní záchytné stanici na dobu nezbytnou k vymizení alkoholického opojení. Tato osoba je též povinna podrobit se podle závěru lékařského vyšetření odběru krve (§ 6 odst. 3), zúčastnit se výchovy k ochraně před alkoholismem a uhradit náklady na dopravu, vyšetření a ošetření v protialkoholní záchytné stanici.
(2) Vyzvat k lékařskému vyšetření podle odstavce 1 jsou oprávněni příslušníci sborů a orgány uvedené v § 6 odst. 4, jakož i ošetřující lékař.
(3) Protialkoholní záchytná stanice je zařízením kraje na úseku zdravotnictví, které podle potřeby zřizuje a spravuje kraj v samostatné působnosti.
(4) Ošetření osoby uvedené v odstavci 1 je protialkoholní záchytná stanice povinna oznámit příslušnému zdravotnickému zařízení, a jde-li o osobu mladší 18 let, též jejímu zákonnému zástupci, popřípadě jiné osobě odpovědné za její výchovu.
(5) Dopravu osob uvedených v odstavci 1 do protialkoholní záchytné stanice zajišťují krajské úřady prostřednictvím zdravotnické záchranné služby nebo dopravní zdravotnické služby a dále zajišťují zdravotnickou záchrannou službu, pokud není zabezpečována nestátními subjekty, a to prostřednictvím zařízení, kde je kraj zřizovatelem, když je to ze zdravotního hlediska potřebné, v ostatních případech prostřednictvím útvarů Policie České republiky, které v případě potřeby spolupůsobí při zabezpečování potřeby ošetření těchto osob.
(6) Podrobnosti o zřizování, správě a činnosti protialkoholních záchytných stanic, o způsobu vyšetření a ošetření v nich, o způsobu dopravy podle odstavce 5, o úhradě nákladů podle odstavce 1 a o oznamovací povinnosti podle odstavce 4 stanoví ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky vyhláškou.
§ 9
Léčebně preventivní péče
(1)
Osobám závislým na alkoholu nebo na jiné návykové látce,
včetně osob závislých na nikotinu, se poskytuje
léčebně preventivní péče ve zdravotnických zařízeních,
jestliže to vyžaduje jejich zdravotní stav.
(2) Osobám závislým na alkoholu nebo na jiné návykové látce, které se léčebně preventivní péči dobrovolně nepodrobí nebo ji odmítají anebo poskytovanou péči ztěžují, se uloží povinnost podrobit se ambulantní péči; jestliže by tato péče nebyla účelná nebo se ukázala neúčinnou anebo jestliže se tyto osoby odmítají dobrovolně podrobit ústavní péči, uloží se jim povinnost podrobit se ústavní péči. Povinnost podrobit se ústavní péči opakovaně lze uložit jen tehdy, nejde-li o stav trvalý, léčením neovlivnitelný.
(3) O povinnosti podrobit se ambulantní péči rozhoduje soud z podnětu osob blízkých nebo zdravotnického zařízení, kde je pacient léčen.
(4) zrušen
(5) Zdravotnické zařízení zapisuje osoby závislé na alkoholu nebo na jiné návykové látce do své evidence; o zápisu vyrozumí osobu, jíž se zápis týká.
(6) Způsob poskytování ambulantní a ústavní péče podle odstavců 1 až 5 a způsob vedení evidence osob, jimž se tato péče poskytuje, upraví ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky vyhláškou.
§ 10
Sociální péče
Osobám závislým na alkoholu nebo na jiné návykové látce, jejichž léčení ve zdravotnickém zařízení bylo ukončeno a jsou společensky nepřizpůsobené, nebo jejichž stav vyžaduje sociální péči, se poskytuje sociální péče podle zvláštních předpisů.10)
------------------------------------------------------------------ 10) Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení.
Zákon č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení.
Vyhláška ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR č. 152/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení.
§ 11
Výplata mzdy nebo odměny za práci jiné osobě
(1) Jestliže osoba závislá na alkoholu nebo na jiné návykové látce nezabezpečuje řádně výživu dětí nebo jiných osob, k nimž má vyživovací povinnost, rozhodne místní národní výbor, komu se má vyplácet mzda nebo jiná odměna za práci nebo její část; místní národní výbor rozhoduje též o změně nebo zrušení takového opatření. Při výplatě dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení se postupuje podle zvláštních předpisů.11)
(2) Příjemce mzdy nebo jiné odměny za práci anebo její části, dávky nemocenského pojištění nebo důchodového zabezpečení určený podle odstavce 1 je povinen použít je pouze k úhradě životních potřeb osoby závislé na alkoholu nebo na jiné návykové látce, dětí a jiných osob, k nimž má osoba závislá na alkoholu nebo na jiné návykové látce vyživovací povinnost; jejich použití kontroluje místní národní výbor, který rozhodl podle odstavce 1. ------------------------------------------------------------------ 11) § 45 odst. 3 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců. § 93 zákona č. 103/1964 Sb., o nemocenském zabezpečení družstevních rolníků. § 102 zákona č. 100/1988 Sb.
Zákon č. 117/1966 Sb., o některých důsledcích zanedbávání péče o děti, ve znění pozdějších předpisů.
§ 12
Ukládání pokut
(1)
Právnické osobě, která porušila zákaz, omezení nebo povinnost
uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), c), e), f) a g),
v § 4 odst. 3 a v § 7 odst. 1 písm. c), odst. 2, 3, uloží obecní
úřad pokutu až do výše 50 000 Kčs.
(2)
Fyzickým osobám prodávajícím zboží nebo poskytujícím jiné
služby,1) kteří porušili zákaz, omezení nebo povinnost uvedené
v § 4 odst. 1 písm. a), c), e) a f) č. 6,
v § 4 odst. 3 a v § 7 odst. 3, uloží obecní úřad pokutu až do
výše 5 000 Kčs.
(3) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy zákaz, omezení nebo povinnost byly porušeny.
(4) Uložením pokuty podle odstavců 1 a 2 zůstává nedotčena odpovědnost organizace, popřípadě jejích pracovníků, a občanů prodávajících zboží nebo poskytujících jiné služby1) vyplývající ze zvláštních předpisů.
(5) Pokuta je příjmem obce, která ji uložila. ------------------------------------------------------------------ 1) Nařízení vlády České socialistické republiky č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru.
ČÁST TŘETÍ
Organizace a řízení ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
§ 13
Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky
(1)
Ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření řídí a koordinuje ministerstvo
zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické
republiky. Přitom zejména
a)
sleduje, jak orgány a organizace plní úkoly vyplývající pro ně
z ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho provedení
a jiných obecně závazných právních předpisů týkajících se
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření, jakož i z opatření vlády České
socialistické republiky na tomto úseku, a podává jí o tom
zprávy,
b) podává vládě České socialistické republiky
iniciativní návrhy na koncepci rozvíjení, provádění a kontroly
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření a vyjadřuje se k návrhům na opatření
týkající se těchto otázek.
(2)
Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí České
socialistické republiky zřizuje jako svůj iniciativní a poradní
orgán ve věcech ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi
včetně kouření Sbor pro ochranu
před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Jeho hlavním posláním
je sledovat a hodnotit ochranu před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi včetně kouření a
podávat náměty na zvýšení její účinnosti.
§ 13a
Krajský úřad řídí a koordinuje ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi a plní úkoly na úseku státní protidrogové politiky ve svém správním obvodu.
§ 14
Ústřední orgány státní správy
Ústřední
orgány státní správy při plnění svých úkolů na úseku
ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření zejména
a) kontrolují, jak orgány
a organizace, které patří do jejich působnosti, plní povinnosti
vyplývající pro ně z tohoto zákona a z předpisů vydaných k
jeho provedení, a vyvozují z jejich neplnění důsledky,
b)
upravují odměňování pracovníků organizací tak, aby hmotná
zainteresovanost nepodporovala prodej alkoholických nápojů a
tabákových výrobků.
§ 15
Kraje a obce
(1)
Ochranu před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření řídí ve svých územních obvodech
kraje a obce v samostatné působnosti. Přitom plní zejména tyto
úkoly:
a) zabezpečují všestrannou informovanost veřejnosti
o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření a účinnou propagaci této ochrany a
organizují širokou účast občanů na jejím uskutečňování,
b) vytvářejí podmínky pro rozvíjení výchovy občanů ke
střídmosti a zdrženlivosti při požívání alkoholických
nápojů, proti zneužívání jiných návykových látek a
proti kouření,
c) sledují a vyhodnocují
odstraňování příčin jevů, které ohrožují cíle vyplývající
z ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření,
d) činí opatření, aby
alkoholismus a jiné toxikomanie nenarušovaly rodinné vztahy nebo
zdravý vývoj mládeže,
e) zřizují protialkoholní záchytné
stanice a zařízení určená k poskytování léčebně preventivní
péče a sociální péče osobám závislým na alkoholu nebo jiných
návykových látkách, zabezpečují a sledují jejich provoz a činí
další opatření potřebná k poskytování takové péče.
f)
hodnotí účinnost ukládání pokut podle tohoto zákona a činí
opatření k důslednému uplatňování postihu podle jiných obecně
závazných právních předpisů,
g) sledují a kontrolují
dodržování ustanovení tohoto zákona, předpisů vydaných k jeho
provedení a dalších předpisů týkajících se ochrany před
alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně kouření
a činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků.
(2)
Kraje a obce v samostatné působnosti mohou zřizovat při
zdravotnických zařízeních, která spravují, protikuřácké
poradny. Podrobnosti o zřizování, správě a činnosti
protikuřáckých poraden stanoví ministerstvo zdravotnictví a
sociálních věcí České socialistické republiky vyhláškou.
(2) Ke koordinaci a zabezpečování svých úkolů
v ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi včetně
kouření mohou kraje v samostatné působnosti a
obce zřizovat výbory nebo komise pro ochranu před alkoholismem a
jinými toxikomaniemi.
------------------------------------------------------------------
12) § 65 odst. 1 zákona č. 69/1967 Sb., o národních
výborech, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č.
140/1988 Sb.).
ČÁST ČTVRTÁ Společná a závěrečná ustanovení
§ 16
Obecné předpisy o správním řízení13) se nevztahují na řízení podle tohoto zákona s výjimkou § 9 odst. 2, 4, 6 a 7, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 1, 2, pokud tento zákon nestanoví odchylky. ------------------------------------------------------------------ 13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
§ 16a
Působnosti stanovené obecnímu úřadu nebo krajskému úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
§ 17
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se 1. § 1 až 15 a § 17 a 18 zákona č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu, 2. § 10 odst. 4 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění zákona ČNR č. 60/1988 Sb.
§ 18
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1989.
Kempný v.r. Pitra v.r.
Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 88/1968 Sb., zákona č. 153/1969 Sb., zákona č. 100/1970 Sb., zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 72/1982 Sb., zákona č. 111/1984 Sb., zákona č. 22/1985 Sb., zákona č. 52/1987 Sb., zákona č. 98/1987 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 3/1991 Sb., zákona č. 297/1991 Sb., zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 74/1994 Sb., zákona č. 74/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 287/1995 Sb., zákona č. 138/1996 Sb., zákona č. 167/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 257/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 177/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 136/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 46/2004 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 46/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 563/2004 Sb. a zákona č. 628/2004 Sb.
(Úplné znění zákona – nový text vyznačen tučně, zrušovaný přeškrtnutím)
§ 133
Povinnosti zaměstnavatele
(1) Zaměstnavatel je povinen
a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,
b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis,24c)
c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem24c) vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají zdravotní průkaz, kteří se podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze,
d) sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje závodní preventivní péči a jakým druhům očkování a jakým lékařským preventivním prohlídkám souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním a účastnit se lékařských preventivních prohlídek a mimořádných preventivních prohlídek v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy24c) nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví,
e) zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jejich práce a pracoviště; pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování,
f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu určitou, mladistvým a jejich zákonným zástupcům, podle potřeb vykonávané práce ve vhodných intervalech dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště. Těhotné a kojící ženy a matky do konce devátého měsíce po porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství nebo kojení a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se týkají snížení rizika duševní a tělesné únavy a jiných druhů tělesné a duševní zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k ochraně jejich bezpečnosti nebo jejich zdraví. Informace a pokyny je třeba zajistit zejména při přijetí zaměstnance, při jeho převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a pracovních postupů,
g) umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
h) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci,
i) nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu a jehož použití by vedlo při zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců,
j) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy.24d)
O školeních, informacích a pokynech vede zaměstnavatel dokumentaci.
(2) Zaměstnavatel je povinen těhotným a kojícím ženám přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek.
(3) Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance se zdravotním postižením4b) zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.
------------------------------------------------------------------
24c) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
24d)
Například zákon č. 37/1989 Sb., ve znění
pozdějších předpisůNapříklad
zákon č. /2005 Sb., o opatřeních k ochraně před
škodami působenými tabákovými výrobky a o změně souvisejících
zákonů, vyhláška č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a
technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel.
1) § 17 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3) § 23 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
4) Zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
5) Například zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.
6) § 132 a 133 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.
7) Nařízení vlády č. 11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č. 405/2004 Sb.
8) § 2 písm. b) zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta a
§ 2 písm. b) zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
9) Například zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.