Novela z. o registrovaném partnerství

1. Zhodnocení platného právního stavu

Vyspělost společnosti se nezřídka pozná podle stupně její tolerance k menšinám,

počítaje v to i menšiny sexuální. Logickým pokračováním tolerance k homosexuálním menšinám a ochrany jejich práv, které vyjádřil již zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, je umožnění osvojení dítěte partnera a uznání již existujících stejnopohlavních rodin.

Nejde přitom o nic jiného, než vytvořit právní (spíše institucionální) rámec

stávajícímu ustanovení § 13 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství, který již nyní předpokládá péči jednoho z partnerů o dítě a ukládá druhému z partnerů povinnost podílet se na výchově tohoto dítěte.

Toto ustanovení se však jeví jako výrazně jednostranné. Současně platná obecně

závazná právní úprava se na žádném místě nezmiňuje naopak o vztazích dětí k partnerovi jeho rodiče. I z tohoto hlediska se jeví úprava osvojení dítěte partnera či partnerky jako institucionální obdoby rodičovství žádoucí. Zatímco v minulosti stejnopohlavní páry vychovávaly především děti z předcházejících heterosexuální svazků, v současné době se stále častěji rodí děti přímo stejnopohlavním párům, např. prostřednictvím umělého oplodnění. V praxi to znamená, že v rodném listě je obvykle uveden pouze jeden biologický rodič. Druhý nebiologický rodič, nazývaný v odborné literatuře sociální, za rodiče de iure považován není a nemá tak k dítěti žádná práva, ani povinnosti (např. vyživovací). Tento stav je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, jehož rodiče zákon jako rodiče neuznává.

Předkladatel, vědom si bohužel jisté problematičnosti návrhu zákona a očekávané

kritiky ze strany zastánců tzv. klasického modelu rodiny (otec-matka-dítě), navrhuje zároveň omezení možnosti osvojení dětí jen na děti nezletilé, jejichž biologickým rodičem je jeden z partnerů. Navíc by mělo jít o osvojení, které lze zrušit i po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení (§ 840 odst. 2 obč. zák.).

2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Smyslem novely je postavit na roveň vztah osvojence a osvojitele tam, kde je

nezletilé dítě osvojováno osobami stejného pohlaví, také z důvodů majetkových. Pokud takové děti žijí ve společné domácnosti se svým biologickým rodičem a jeho partnerem, považoval by předkladatel zákona dokonce za diskriminační, aby takové dítě nepožívalo stejné právní ochrany jako dítě, jež má být osvojeno osobami různého pohlaví.

Osvojitel, kterým by byl partner biologického rodiče dítěte, by k dítěti získal

i právní, resp. „úřední“ vztah a byl by nejen de facto, ale i de iure považován za rodiče dítěte, třebaže samozřejmě nikoliv biologického, jedná se o obdobu osvojení dítěte manželem matky.

Česká republika by se touto právní úpravou zařadila po bok vyspělých zemí Evropy

(Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Island a nejnověji Francie), kde jsou adopce dětí v uvedeném modelu legální. Belgie, Dánsko, Island, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Španělsko dokonce umožňují osvojení i dětí, jejichž biologickým rodičem partner osvojitele není, tedy i adopce dětí z dětských domovů.

Předkladatel dodává, že zkušenosti s oběma typy osvojení jsou jednoznačně

pozitivní, nebyla popsána žádná zkušenost, která by povolení osvojení stejnopohlavními páry jakkoli z právnického hlediska problematizovala (nepočítají se samozřejmě výhrady z hlediska náboženského).

Nová právní úprava s sebou přináší nejen obecnou možnost osvojení nezletilého

dítěte partnerem rodiče, jenž je biologickým rodičem osvojovaného dítěte, ale také praktické dopady této možnosti do volby příjmení osvojence podle zákona o matrikách, jménu a příjmení, neprovádění zprostředkování osvojení ze strany orgánů sociálně-právní ochrany dětí v těchto případech a zejména změnu komplexní hmotněprávní úpravy v samotném novém občanském zákoníku.

3. Vztah k dosavadním právním předpisům

Novela zákona o registrovaném partnerství se týká zrovnoprávnění vztahu osvojence

a osvojitele u párů, kde je dítě osvojováno osobami stejného pohlaví. Navrhovanou související úprava zákona o matrikách, jménu a příjmení, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a změnou občanského zákoníku nedochází k novelizaci jiných právních předpisů.

4. Vztah k Ústavě České republiky

Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem ČR.

5. Vztah k mezinárodním smlouvám

Navržená úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami a obyčeji ani

s ostatními prameny mezinárodního práva, jimiž je Česká republika vázána. Naopak je příkladem přímého respektování závazků plynoucích České republice z Úmluvy o právech dítěte (články 21 a 27).

6. Slučitelnost s právem Evropské unie

Předložený návrh se netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné

působnosti každého členského státu Evropské unie, návrh tak není ani v rozporu se závazky, vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii.

7. Zhodnocení současného vztahu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná novela zákona o registrovaném partnerství a související úprava zákona

o matrikách, jménu a příjmení, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a změna občanského zákoníku nebude mít žádný vliv na rovné postavení mužů a žen.

8. Předpokládaný dopad návrhu zákona na státní rozpočet a na rozpočty krajů a obcí

Tento návrh nemá žádný významný dopad na státní rozpočet ani na rozpočty krajů

a obcí.

9. Dopad návrhu zákona na podnikatelské prostředí

Předložený návrh nebude mít vliv na podnikatelské prostředí.