V souladu s Plánem legislativních prací na rok 2013 není k návrhu zpracováváno hodnocení dopadu regulace podle Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) pro jeho legislativně technický charakter a hodnocení dopadu je provedeno jen obecně v rámci Obecné části důvodové zprávy.
Zhodnocení platného právního stavu a přehled právních předpisů, k nimž se zákon váže
S účinností od 1. 1. 2014 byl do českého právního řádu přijat nový zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), jehož cílem je nahrazení dosavadní, již zastaralé a nevyhovující, úpravy v zákoně č. 552/1991 Sb., o státní kontrole. Nový kontrolní řád zavádí řadu koncepčních novinek, ovšem zejména sjednocuje prvky doposud roztříštěných právních úprav speciálních zákonů a legislativně zakotvuje některé praxí zažité postupy.
Předkládaný návrh zákona novelizuje tři zákony:
1. zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, 2. zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o chemických zbraních“) a 3. zákon č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona, (dále jen „zákon o biologických zbraních“).
Uvedené zákony obsahují již tradičně dílčí speciální úpravy provádění kontrolní činnosti, zejména vymezení specifického předmětu kontroly, výčet kontrolovaných osob, vymezení kontrolních pracovníků a požadavků na ně, výčet specifických kontrolních oprávnění kontrolních pracovníků a zvláštních povinností a oprávnění kontrolovaných osob. Řada těchto zvláštních norem se přijetím nového kontrolního řádu, který je dle svého § 1 odst. 1 společný pro postup orgánů moci výkonné při kontrole činnosti právnických a fyzických osob aj. subjektů, stala duplicitními nebo překonanými, případně se s novou právní úpravou dostala přímo do rozporu.
Některá ustanovení novelizovaných zákonů (zejména atomového zákona) v oblasti výkonu kontroly a ukládání opatření k nápravě na základě jejích výsledků se také postupem doby stala nevyhovujícími z hlediska požadavků práva EU a obecných právních principů v právním řádu České republiky. Jedná se především o nedostatečnou adaptaci české národní právní úpravy pravidlům výkonu kontrolních pravomocí inspektory Evropské komise v oblasti nakládání s jadernými materiály, nedostatky vyvstanuvší po přijetí zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (t. j. chybná zvláštní právní úprava ukládání předběžných opatření, nejasné stanovení funkční příslušnosti k vydávání rozhodnutí o opatřeních k nápravě) a zastaralé a jinak nevyhovující formulace právní úpravy.
Navrhovaná právní úprava se nijak nedotýká postavení žen a mužů a je plně v souladu se zákazem diskriminace.
Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku
Vzhledem k výše uvedenému nesouladu či duplicitě dosavadní právní úpravy v novelizovaných zákonech s novým kontrolním řádem se nabízí dvě možná řešení – ponechat stávající právní úpravu beze změn nebo přijmout soubor drobných legislativně technických změn, které uvedou starší právní úpravu do souladu s kontrolním řádem. Nulová varianta se jeví být nepříliš vhodná, neboť by negativně zasáhla právní jistotu adresátů zákona. Při značné komplexnosti právní úpravy obecně (lze hovořit až o neuspořádanosti právního řádu) by ponechání nekonzistentních norem zbytečně a neúměrně zatěžovalo (z hlediska požadavků na správnou interpretaci a aplikaci norem) nejen vykonavatele veřejné moci, dozoru, ale zejména kontrolované osoby. Nejasnost požadavků právní úpravy je také potenciálním zdrojem chyb při výkonu kontrolní činnosti a možných neoprávněných zásahů do sféry práv kontrolované osoby. Je tedy nutné provést potřebné legislativně technické změny starších právních předpisů a sladit je s novou obecnou právní úpravou výkonu kontroly. Předkládaný návrh tak reaguje i na usnesení vlády č. 543 ze dne 19. července 2012, kterým byl schválen harmonogram předložení návrhů změn zákonů v souvislosti s přijetím kontrolního řádu.
Uvedené změny budou probíhat ve směru nápravy terminologických inkonzistencí s novým kontrolním řádem (např. výraz „kontrolní pracovník“ bude nahrazen výrazem „kontrolující“, který zavedl kontrolní řád nebo bude doplněno chybějící vymezení kontrolních pracovníků v zákoně chemických zbraních), odstranění duplicit oprávnění kontrolních pracovníků (budou vypuštěna zdánlivě specifická kontrolní oprávnění, která jsou však v obecné právní úpravě rovněž zastoupena, tudíž jejich setrvání ve zvláštním zákoně je nadbytečné) a odstranění speciálních právních úprav, které jsou v dílčím rozporu s novou obecnou právní úpravou (např. úprava mlčenlivosti kontrolních pracovníků v zákoně o chemických zbraních, která je ve srovnání s obecnou právní úpravou nevhodně zužující, resp. nepřiznává právo na zbavení mlčenlivosti tomu, v jehož zájmu byla mlčenlivost uložena). Legislativně technický charakter změn vedl ve většině případů k využití techniky vypuštění textu, případně jeho nahrazení jednodušší a stručnější formulací, čímž by mělo být dosaženo potřebného souladu uvnitř právního řádu při relativně omezeném zásahu do něj. Jako nadbytečné byly vypuštěny tradiční nenormativní odkazy poznámkou pod čarou na rušený zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole.
V ostatním je potřeba změn odůvodněna zejména letitými praktickými zkušenostmi s naplňováním zákonů, jež odhalily nevhodnost některých institutů, či právním vývojem jak v oblasti legislativy, tak i judikatury, které ukazují na nesprávnost některých ustanovení. Proto i v těchto případech byla zvolena změna nezbytně nutná a nezasahující do práv a povinností soukromých osob, formou drobných legislativně technických oprav.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná právní úprava plně respektuje ústavní pořádek ve všech jeho částech. Zákon přináší změny legislativně technického charakteru, nezasahuje do práv a povinností osob a výkon státní moci ponechává výlučně v oblasti zákonné právní úpravy. Plně tedy respektuje požadavky čl. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava české republiky, a čl. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod.
Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s předpisy Evropské unie, judikaturou soudních orgánů Evropské unie nebo obecnými právními zásadami práva Evropské unie
Navrhovaná změna je plně v souladu s požadavky předpisů Evropské unie, resp. Evropského společenství pro atomovou energii, jehož právní předpisy jsou v českém právním prostředí prováděny atomovým zákonem. Právní předpisy EU, zejména směrnice Rady 96/29/Euratom ze dne 13. května 1996, kterou se stanoví základní bezpečnostní standardy na ochranu zdraví pracovníků a obyvatelstva před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření, směrnice Rady 97/43/Euratom ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/Euratom, směrnice Rady 2009/71/Euratom ze dne 25. června 2009, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení, směrnice Rady 2003/122/Euratom ze dne 22. prosince 2003 o kontrole vysokoaktivních uzavřených zdrojů záření a opuštěných zdrojů, a směrnice Rady 2006/117/Euratom ze dne 20. listopadu 2006 o dozoru nad přepravou radioaktivního odpadu a vyhořelého paliva a o její kontrole, obsahují jen obecné ustanovení ukládající členským státům povinnost zajistit účinný inspekční systém kontroly dodržování požadavků v této oblasti, což bude navrhovanou změnou zachováno v míře dostatečné.
Samotná Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii obsahuje z hlediska výkonu kontroly relevantní čl. 81, v němž zakotvuje kontrolní pravomoc inspektorů Komise (Euratomu) v členských státech nad nakládáním s jadernými materiály. Toto oprávnění, přestože je již v současné době do českého právního řádu implementováno, bude jednou z navrhovaných změn atomového zákona dotčeno ve směru formálně přesnější úpravy textu atomového zákona.
Ostatní měněné zákony nejsou právními předpisy EU ve směru výkonu kontrolní činnosti dotčeny.
Obecné principy práva EU nejsou navrhovanou legislativně technickou změnou nikterak dotčeny.
Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána
V oblasti kontroly jsou pro dotčené právní předpisy relevantní Smlouva o nešíření jaderných zbraní (vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 61/1974 Sb., o Smlouvě o nešíření jaderných zbraní) a Smlouva o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí (vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 62/1974 Sb., o Smlouvě o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí) pro atomový zákon a Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení (vyhlášená pod č. 14/2009 Sb. m. s.) pro zákon o chemických zbraních. Uvedené mezinárodní smlouvy vytvářejí kontrolní režimy mezinárodních organizací v daných oblastech a vyžadují implementaci do českého právního řádu. Tato implementace, provedená novelizovanými zákony již dříve, nebude novelizací jakkoli dotčena.
Zákon o biologických zbraních provádí Úmluvu o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o jejich zničení (vyhlášená pod č. 96/1975 Sb.), která však nezakládá vlastní mezinárodní kontrolní režim a novelizace tak vůbec na její implementaci nemůže mít vliv.
Navrhovaná změna je tedy zcela v souladu s mezinárodními smlouvami, jimž je Česká republika vázána.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty
Navrhovaná změna nemá žádný relevantní materiální obsah, jedná se o formální změny právní úpravy vyvolané přijetím nového kontrolního řádu nebo dosavadním právním vývojem, nijak nezasahuje do práv a povinností soukromých osob a fakticky ani do výkonu veřejné moci. Proto neklade žádné požadavky na jakékoli veřejné rozpočty, ani k nim nemá jiný vztah.
Dopady na podnikatelské prostředí České republiky
Navrhovaná právní úprava nemá vzhledem ke svému legislativně technickému charakteru a absenci souvislosti s právy a povinnostmi soukromých osob žádné dopady na podnikatelské prostředí.
Sociální dopady
Navrhovaná právní úprava nemá vzhledem ke svému legislativně technickému charakteru a absenci souvislosti s právy a povinnostmi soukromých osob žádné sociální dopady.
Dopady na životní prostředí
Navrhovaná právní úprava nemá vzhledem ke svému legislativně technickému charakteru a výlučnému zaměření na oblast výkonu kontrolní činnosti dopady na životní prostředí.
Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Povaha návrhu je téměř výlučně legislativně technická, bez vztahu k osobním údajům nebo soukromí neveřejných subjektů. Změny směřují k uvedení zákonů do souladu s novým kontrolním řádem, procesními normami v oblasti správního práva a některými mezinárodněprávními dokumenty, nezavádějí tedy žádné nové normy, které by regulovaly chování lidí, a to ani v oblasti ochrany jejich soukromí.
Zhodnocení korupčních rizik
Předkládaný návrh provádí formální úpravy zejména v duchu harmonizace měněných zákonů s novou kontrolní legislativou a některými staršími procesními právními úpravami, popř. nápravy některých drobných formulačních nedostatků stávající právní úpravy, přičemž byly voleny legislativní techniky vypouštění či nahrazení dosavadního textu v minimálním rozsahu, proto je návrh zcela přiměřený množině vztahů, které má upravovat (resp. do nich nijak nezasahuje). Návrh přitom nijak nerozšiřuje kompetence orgánů veřejné správy, tj. v tomto případě Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“).
Návrh se dotýká výkonu kontrolní činnosti orgánem veřejné moci a regulaci jím zavedenou (měněnou) implementuje výlučně tento orgán. SÚJB účinně prováděl kontrolní činnost v identickém rozsahu a obdobným způsobem již v době před provedením novelizace, efektivní implementace je tedy zajištěna.
Novelizace se nedotýká vymezení působnosti orgánů provádějících kontrolní činnost (je jím stále SÚJB), pouze doplňuje adaptační formulaci připouštějící výkon kontrolní pravomoci inspektorů Evropské komise. Je tedy zřejmé, který orgán je kompetentní. V ostatních kompetenčních aspektech novelizace nevybočuje z rámce nastaveného stávající právní úpravou a běžnými principy právních úprav výkonu státního dozoru.
Protože navrhovaná změna zejména odkazuje k obecné právní úpravě výkonu kontrolní činnosti a správního řízení, uplatní se k obraně práv a oprávněných zájmů dotčených osob obecné nástroje zakotvené v kontrolním řádu, správním řádu a zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
Rovněž v oblasti odpovědnosti jednotlivých „účastníků“ (ve smyslu poměrně neortodoxního užití tohoto pojmu metodikou zpracování zhodnocení korupčních rizik z dílny Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí; viz. dopis č.j. 17868/2012-SKK), vnitřní kontroly a sankčních mechanismů navrhovaná novela navazuje na již účinné obecné právní úpravy a je v tomto směru zcela vyhovující.
Právní úprava jako celek nevybočuje z rámce obvyklých principů obdobných právních úprav a je plně v souladu s obecnými právními úpravami v tomto směru. Novelizace nejenže je ve shodě s dobrou praxí, ale v dílčích prvcích se snaží některé relativně nové výsledky dobré praxe právně zakotvit.
Část první – Změna atomového zákona
K bodu 1 (změna § 18 odst. 1 písm. g) zákona)
Změna ustanovení § 18 odst. 1 písm. g) má za cíl provést formální doplnění ve směru výslovného zakotvení povinnosti držitele povolení umožnit vstup inspektorům Evropské komise a poskytnout součinnost pro výkon jejich kontrolní činnosti. Pravomoc inspektorů Evropské komise vykonávat kontrolní činnost na území České republiky ve věci nakládání s jadernými položkami a vedení jejich evidence zakládá čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Čl. 81 Smlouvy o Euratomu zakotvuje pravomoc Komise vyslat své inspektory pro dozor nad rudami, výchozími materiály nebo zvláštními štěpnými materiály na území členského státu. Inspektorům uděluje Smlouva právo vstupu „na všechna místa a ke všem údajům a osobám, které v rámci svého povolání nakládají s materiály, vybavením nebo zařízením, které podléhají dozoru podle této kapitoly“. Zároveň zakládá právo členského státu doprovázet při výkonu kontrolní pravomoci Inspektory pracovníky vlastních dozorových orgánů.
Je tedy nutné adaptovat českou národní právní úpravu požadavkům mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána, zejména proto, aby právní postavení adresátů normy, zde držitelů povolení, bylo postaveno najisto. Pakliže v přiměřené situaci musí držitelé povolení poskytnout součinnost inspektorům Mezinárodní agentury pro atomovou energii (rovněž v souladu s mezinárodní smlouvou) musí zákon stanovovat i srovnatelný vztah k inspektorům Evropské komise, provádějícím obdobný druh kontrolní činnosti, ovšem na základě jiného mezinárodněprávního instrumentu. Dosavadní absence výslovné právní úpravy vedla v praxi k původně (tj. v době aproximace práva ČR právu EU) neočekávaným obtížím při výkonu kontrol, např. k odmítání umožnění vstupu do kontrolovaných objektů apod. Tento problém by měl být dodatečnou adaptací zákona odstraněn.
Dále je vypuštěna výslovná povinnost držitele povolení poskytnout součinnost osobám přibraným SÚJB k provádění kontrolní činnosti, neboť tato oblast je obecně upravena novým kontrolním řádem.
Změna vnitřního odkazu (číslo „5“ na číslo „4“) souvisí se změnami prováděnými dále v § 39 zákona (vypuštění odstavce 3).
K bodu 2 (změna § 39 odst. 1 zákona)
Změna § 39 odst. 1 má vést ke snazší interpretovatelnosti a aplikovatelnosti ustanovení. Namísto dosavadní dikce „dalších předpisů vydaných na jeho základě“ jsou volena slova „předpisů vydaných k jeho provedení a povinností uložených na jejich základě“. Ustanovení materiálně vzato směřuje již v současné podobě ke stanovení předmětu kontrolní činnosti, který by zahrnoval nejen plnění povinností uložených atomovým zákonem, nýbrž i jeho prováděcími právními předpisy, které jsou, v obecnějším smyslu, „vydány na jeho základě“.
Zároveň nelze pominout, že atomový zákon svěřuje SÚJB pravomoc stanovovat podmínky výkonu povolované činnosti, které nejsou stricto sensu součástí tohoto zákona, nicméně jsou a musí být vydávány na jeho základě a v jeho mezích. Nepochybně je pravomoc ke kontrole jejich dodržování dovoditelná interpretací i ze stávajícího znění zákona, ovšem v praxi vede absence výslovné dikce k nepochopení kontrolovaných subjektů. Pravomoc kontrolovat dodržování vydaného povolení navíc zakládá atomový zákon v § 39 odst. 3, který se však jeví být, s ohledem na § 39 odst. 1 atomového zákona a obecné vymezení předmětu kontroly v § 2 kontrolního řádu, zcela nadbytečným. Při jeho vypuštění (viz. dále bod. 4) by pak přesnější formulace § 39 odst. 1 měla takto předejít problému s nesprávnou interpretací.
V další části ustanovení odstraňuje nedostatek stávající právní úpravy v atomovém zákoně spočívající v absenci výslovného zakotvení pravomoci SÚJB kontrolovat osoby provádějící bez povolení činnosti, k jejichž vykonávání je povolení dle § 9 odst. 1 atomového zákona nutné. K zajištění předmětu a, v širším smyslu, účelu právní úpravy obsažené v atomovém zákoně, jímž je ochrana osob a životního prostředí před nežádoucími účinky ionizujícího záření, byl zákonodárcem ustaven systém vydávání správních aktů a výkonu dozoru nad stanovenými činnostmi. Zákon ve stávajícím znění § 39 odst. 1 upravuje pravomoc SÚJB k výkonu státního dozoru mj. „u osob, u nichž lze důvodně předpokládat, že neoprávněně využívají jadernou energii nebo vykonávají činnosti vedoucí k ozáření“, tzn. u osob, které postrádají oprávnění (povolení) k využívání jaderné energie nebo k vykonávání činností vedoucích k ozáření, nikoli obecně u subjektů neoprávněně vykonávajících činnosti vyžadující povolení. Mezi činnostmi, jejichž výkon vyžaduje povolení dle § 9 odst. 1 atomového zákona, jsou i aktivity, které nelze zařadit do kategorií „využívání jaderné energie“ nebo „činnosti vedoucí k ozáření“, jak je definuje § 2 písm. a) a b) atomového zákona, tj. kategorie za aktuálního stavu podrobené státnímu dozoru. Jedná se např. o některé činnosti regulované § 9 odst. 1 písm. r) atomového zákona, tj. „provádění osobní dozimetrie a dalších služeb významných z hlediska radiační ochrany“, jejichž bližší vymezení obsahuje vyhláška č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně. Tyto činnosti tedy lze vykonávat neoprávněně a může při nich dojít k ohrožení ionizujícím zářením, ovšem nejsou součástí kategorie „činnost vedoucí k ozáření“, o níž zákon výslovně hovoří.
Současný legislativní stav by tak při striktní interpretaci § 39 odst. 1 neumožňoval SÚJB kontrolovat osoby, u nichž existuje důvodné podezření, že provádějí některé činnosti, k nimž je nutné povolení, bez tohoto povolení, a také pravděpodobně nesplňují další legislativní požadavky kladené na držitele povolení, směřující právě k ochraně před negativními účinky ionizujícího záření. Dodejme, že tento nezamýšlený a nežádoucí formální stav je výsledkem historického právního vývoje v pojetí výrazu „činnosti vedoucí k ozáření“. Tento záměr jistě zákonodárce neměl, neboť taková situace by mohla vést k nežádoucímu ohrožení ionizujícím zářením a byla by v rozporu s doporučeními mezinárodních organizací, např. ICRP (International Commission on Radiological Protection). Stávající nedostatek bude napraven úpravou textu zákona tak, aby bylo zřejmé, že kontrolní pravomoc se vztahuje i na tuto úzkou skupinu subjektů.
K bodu 3 (změna § 39 odst. 2 zákona)
Úprava § 39 odst. 2 odstraňuje v současnosti již obsoletní rozdělení inspektorů SÚJB na dvě kategorie. Ustanovení reflektovalo rozšíření působnosti SÚJB v roce 1997 o oblast radiační ochrany, již ve své době bylo však rozdělení ryze formální. Nad to změna odráží novou terminologii kontrolního řádu, který používá pro osoby vykonávající kontrolu termín „kontrolující“.
K bodu 4 (zrušení § 39 odst. 3 zákona)
Ustanovení jen jinými slovy opakuje vymezení předmětu kontroly v § 39 odst. 1. Mimoto je předmět kontrolní činnosti v podobném rozsahu (jen v obecnější rovině) stanoven i v § 2 kontrolního řádu. Odstavec § 39 odst. 3 je tedy rušen bez náhrady.
K bodu 5 (změna § 39 odst. 4 zákona)
Novelizační ustanovení zásadním způsobem zjednodušuje § 39 odst. 4, který upravuje jednotlivá oprávnění inspektorů při výkonu kontroly. Jelikož drtivou většinu těchto kontrolních oprávnění obsahuje v obecné podobě nový kontrolní řád (viz. § 7 a 8 kontrolního řádu), je další zachování této úpravy nadbytečné, resp. úprava by byla duplicitní a negativně by mohla ovlivňovat právní jistotu adresátů normy. Vypuštěním ustanovení upravujících konkrétní kontrolní oprávnění (s výjimkou písmene g), zakládajícího zvláštní oprávnění) bude atomový zákon uveden do souladu s kontrolním řádem. Z formálního hlediska je celé ustanovení nahrazeno jednoduchou formulací obsahující pouze výše zmíněné speciální oprávnění z původního písmene g) tohoto odstavce.
K bodu 6 (změna § 39 odst. 5 zákona)
Novelizační bod provádí adaptaci atomového zákona požadavku čl. 81 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii. Čl. 81 Smlouvy zakotvuje pravomoc Komise vyslat své inspektory pro dozor nad rudami, výchozími materiály nebo zvláštními štěpnými materiály na území členského státu. Inspektorům uděluje Smlouva právo vstupu „na všechna místa a ke všem údajům a osobám, které v rámci svého povolání nakládají s materiály, vybavením nebo zařízením, které podléhají dozoru podle této kapitoly“. Zároveň zakládá právo členského státu doprovázet při výkonu kontrolní pravomoci inspektory pracovníky vlastních dozorových orgánů.
Navržené ustanovení tedy uvádí stávající znění atomového zákona do souladu se Smlouvou o založení Evropského společenství pro atomovou energii, neboť nejenže zakotvuje pravomoc inspektorů Euratomu vykonávat uvedené kontroly v České republice, ale zároveň omezuje výkon jejich působnosti podmínkou doprovodu inspektory SÚJB (jak Smlouva umožňuje).
K bodu 7 (zrušení § 39 odst. 6 zákona)
Ustanovení § 39 odst. 6 (v původním znění zákona) pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.
K bodu 8 (změna § 40 zákona)
Novelizace § 40 má napravit některé nedostatky stávající právní úpravy, zejména formálního charakteru. Ustanovení bude nově svěřovat pravomoc k rozhodnutí o uložení opatření k nápravě nikoli inspektorům SÚJB, nýbrž úřadu, jako orgánu veřejné moci. Vzhledem k závažnosti dopadů opatření k nápravě na kontrolovanou osobu se jeví nevhodným, aby rozhodnutí vydával přímo kontrolní pracovník, který odhalí nedostatky v její činnosti. Takové zásadní rozhodnutí, závažností srovnatelné se sankčním, by měl realizovat funkčně odpovídající reprezentant veřejné moci. Funkční příslušnost k rozhodnutí pak orgán veřejné moci stanoví v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, a není vyloučeno, aby rozhodujícím pracovníkem byl přímo inspektor. V závažnějších případech opatření k nápravě by však rozhodování mělo být svěřeno spíše vedoucím pracovníkům orgánu, kteří mají příslušné odborné kvality. Tuto možnost ovšem současný zákon v podstatě vylučuje a proto je nutné dikci změnit.
Novelizace také ruší dosavadní písm. d) odstavce 1. Navržení uložení pokuty zcela nepochybně není svojí povahou opatřením k nápravě a po přesunutí pravomoci ukládat opatření k nápravě na SÚJB, jako instituci, se stává ustanovení zcela nesmyslným.
V poslední řadě novelizační bod vypouští i odstavec 2 tohoto ustanovení. Právní úprava specifických forem předběžných opatření je nejen chybně systematicky zařazena, ale vzhledem k existenci obecné právní úpravy v § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je zastaralá a jeví se být i nadbytečnou. Naopak se může zdát takovéto speciální ustanovení omezující (a proti smyslu původního záměru zákonodárce), neboť Nejvyšší soud v minulosti judikoval, že existuje - li speciální právní úprava, pak by orgán při vydávání předběžného opatření ve stejné oblasti, ale podle obecné úpravy správního řádu neměl překračovat rámec speciální úpravy (viz. rozhodnutí NS 6 A 116/2001).
Část druhá – Změna zákona o chemických zbraních
K bodu 1 (změna § 28 zákona)
Novelizační bod nově formuluje ustanovení § 28 zákona o chemických zbraních. Především přizpůsobuje dikci novému kontrolnímu řádu (vypuštěním zkratky „kontrolovaná osoba“, neboť pojem je již zaveden novým kontrolním řádem a legislativní zkratka se stala nadbytečnou).
Dále se opouští specifické kontrolní oprávnění kontrolních pracovníků pořizovat při kontrole fotodokumentaci. Toto oprávnění je nově zakotveno obecně v § 8 písm. d) kontrolního řádu. Na jeho místo nové znění odstavce 2 zavádí právní formalizaci stávající praxe, kdy kontrolní pracovníci SÚJB jsou nazýváni „inspektory“ (obdobně jako jiní kontrolující na základě zákonů v gesci SÚJB) a jmenuje je předseda SÚJB. Stávající absence podobného ustanovení v praxi vyvolávala pochybnosti kontrolovaných osob v tom směru, zda jsou inspektoři SÚJB skutečně oprávněnými kontrolními pracovníky SÚJB ve smyslu zákona o chemických zbraních.
Odstavec 3 pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.
K bodu 2 (změna § 29 odst. 1 zákona)
Bod provádí pouze formulační úpravu ve shodě s výše zavedeným výrazem „inspektor“ pro kontrolní pracovníky SÚJB.
K bodu 3 (změna § 29 odst. 3 zákona)
Je vypuštěna nadbytečná část ustanovení, krytá dostatečně § 9 písm. e) kontrolního řádu, dle nějž je kontrolovaná osoba oprávněna účastnit se kontrolních úkonů při výkonu kontroly na místě, tedy i analýzy odebraných vzorků.
K bodu 4 (změna § 29 odst. 4 zákona)
Novelizace § 29 odst. 4 má přispět k významnému zjednodušení způsobu, jímž jsou mezinárodní inspekce oznamovány osobám kontrolovaným SÚJB. Dosavadní znění zákona zavádělo dvojí lhůty pro oznamování těchto kontrol předem. Tato úprava se ovšem v praxi ukázala jako zbytečně komplikovaná a vyvolávala interpretační a aplikační nejasnosti. V zájmu vyšší právní jistoty kontrolovaných osob bude stanovena povinnost SÚJB oznámit termín konání kontroly bezodkladně poté, co se o něm dozví. Tím bude poskytnut kontrolovaným osobám významně větší časový prostor pro přípravu na kontrolu.
K bodu 5 (zrušení § 30 a 31 zákona)
Navrhuje se zrušení § 30 zákona o chemických zbraních upravujícího výkon dozoru v objektech jiných orgánů státní správy, resp. povinnost SÚJB vykonávat zde kontroly v dohodě s těmito orgány. Kromě relativně podrobné úpravy spolupráce orgánů při kontrolní činnosti v § 25 nového kontrolního řádu jsou orgány veřejné moci vždy povinny dbát principu dobré správy ve smyslu § 8 dost. 2 správního řádu a toto ustanovení je tedy překonané.
Ruší se rovněž § 31 upravující povinnost mlčenlivosti, jelikož nový kontrolní řád obsahuje komplexní právní úpravu v této oblasti v § 20.
Část třetí – Změna zákona o biologických zbraních
K bodu 1 (změna § 18 odst. 2 zákona)
Bod nově formuluje ustanovení § 18 odst. 2 zákona tak, aby odpovídalo terminologii nového kontrolního řádu. Zejména odstraňuje nadbytečnou legislativní zkratku „kontrolované osoby“. Dále upouští od dovětku umožňujícího vykonávat kontrolu vedení evidencí a předkládání deklarací z hlediska jejich včasnosti i správnosti. Zmíněný dovětek jen specificky zdůrazňuje dílčí předmět kontrolní činnosti, ačkoli obecný předmět kontrolní činnosti dle § 18 odst. 1 je z hlediska obsahu a rozsahu dostačující. Dovětek bude tedy pro nadbytečnost odstraněn.
K bodu 2 (zrušení § 18 odst. 4 až 9 zákona)
Ustanovení § 18 odst. 4 obsahuje některá oprávnění kontrolního orgánu. S ohledem na existenci obsahově shodné obecné právní úpravy v kontrolním řádu je ustanovení rušeno pro nadbytečnost.
§ 18 odst. 5 stanoví právo kontrolního orgánu neoznamovat výkon kontroly předem. Rovněž tento institut je nově obecně upraven v § 5 kontrolního řádu a je tedy vhodné úpravu v zákoně o biologických zbraních odstranit.
Dikce § 18 odst. 6 je v dostatečném rozsahu kryta § 11 kontrolního řádu a ustanovení je tedy rušeno pro nadbytečnost.
Ustanovení § 18 odst. 7 obsahuje pravidlo předávání informací o kontrolním nálezu Policii České republiky nebo státnímu zastupitelství. Obdobná úprava v § 25 odst. 3 a 4 kontrolního řádu však činí toto ustanovení duplicitním a zbytečným, stejně tak jako § 8 odst. 1 věta druhá zákona č. 141/1963 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), požadující, aby státní orgány neprodleně oznamovaly státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
V § 18 odst. 8 je obsažen odkaz na právní předpisy upravující nakládání s utajovanými informacemi a informacemi, které jsou obchodním tajemstvím. Právním vývojem se odkaz nejen stal zastaralým, ale i z věcného hlediska podobná forma nenormativního odkazu není vhodná. Z těchto důvodů bude ustanovení zrušeno.
§ 18 odst. 9 pouze odkazuje na obecnou právní úpravu provádění kontrolní činnosti, nad to již překonanou (v odkazu poznámkou pod čarou). Vzhledem k existenci obecného ustanovení upravujícího působnost zákona v § 1 kontrolního řádu a z něj plynoucí subsidiární aplikaci jeho norem je podobný způsob odkazu již nadbytečný a ustanovení je proto rušeno bez náhrady.
K bodu 3 (zrušení § 19 odst. 2 zákona)
Rušený § 19 odst. 2 stanoví povinnost orgánu veřejné moci poskytnout SÚJB informace potřebné k výkonu dozoru. Obdobné ustanovení je ovšem v § 25 odst. 2 kontrolního řádu a je tak nutné odstranit nevhodnou duplicitu zrušením zmíněného ustanovení.
K bodu 4 (zrušení § 20 odst. 2 zákona)
Právní úprava ukládání předběžného opatření v § 20 odst. 2 zákona o biologických zbraních je nepříliš vhodně zařazena v ustanovení o ukládání opatření k nápravě a mimoto byla právním vývojem překonána obecnou úpravou v § 61 správního řádu. Z praktického hlediska je pak podobně relativně úzce formulované ustanovení příliš omezené. Ustanovení bude jako nevhodně zužující zrušeno bez náhrady.
K bodu 5 (změna § 21 odst. 6 zákona)
Novelizační bod navrhuje formální úpravu odkazu v textu zákona v souladu s výše navrženým zrušením § 20 odst. 2 zákona.
Část čtvrtá – Účinnost
Datum nabytí účinnosti novelizace je navrhováno shodně s nabytím účinnosti kontrolního řádu. Tak může být zajištěna dostatečná legisvakanční lhůta (bude – li novelizace přijata v průběhu roku 2013) a zároveň nedojde ke střetu dvou vzájemně nesouladných právních úprav.
V Praze dne 15. května 2013
RNDr. Petr Nečas, v. r.
předseda vlády