Vl.n.z. o státním zastupitelství - EU

K části první (Postavení a pŧsobnost státního zastupitelství a základní zásady jeho činnosti)

K § 1 a 2 K nezávislosti státního zastupitelství

V úvodních ustanoveních se zdůrazňuje role státního zastupitelství při ochraně veřejného zájmu. Jde o klíčovou zásadu charakterizující povahu státního zastupitelství, která se stává slučitelná s vymezením funkce státního zastupitelství v Doporučení Rec (2000) 19, o úloze veřejné ţaloby v systému trestní justice. Státní zastupitelství nezastupuje stát, ale výslovně právě veřejný zájem. Ochranu veřejného zájmu musí stát při plnění svých funkcí zabezpečovat. Jde zejména o ochranu demokracie, lidských práv, především ţivota a zdraví fyzických osob, ţivotního prostředí, majetku státu i majetku fyzických a právnických osob apod. Jestliţe se zde uvádí, ţe státní zastupitelství svou působnost vykonává nezávisle a nestranně, nepředpokládá se, ţe by státnímu zastupitelství mělo být přiznáno postavení justičního orgánu typu soudu nadaného jeho nezávislostí (typu nezávislosti, která je vyhrazena soudní moci). Změny, které jsou uvedeny i v dalších ustanoveních návrhu, mají posílit jeho nezávislost, nestrannost a samostatnost, proto je hlavním smyslem návrhu nového zákona vytvořit mechanismy, které státní zastupitelství v maximální míře před negativními vlivy izoluje, vytvoří zábrany proti jejich snadnému vnášení do soustavy státního zastupitelství a jeţ zajistí, ţe celá soustava bude působit jako konsolidovaný, svébytný, plně funkční a přitom nezávislý orgán plnící v rámci soustavy orgánů výkonné moci své specifické pravomoci.

K nezávislosti státních zástupců

Nezávislost nelze pojímat pouze z pohledu státního zastupitelství jako orgánu či instituce, ale musí být akcentována i z pohledu jednotlivých státních zástupců. Nejde o to, ţe by se státní zástupci stali nositeli stejné nezávislosti, navíc ústavně deklarované a podporované řadou právních záruk, jako je tomu u soudců, ale o to, aby bylo jasně a nezpochybnitelně vyjádřeno, ţe i státní zástupce (a ne toliko státní zastupitelství) je při výkonu své působnosti nezávislý, byť nejde o zcela shodný typ a kvalitu nezávislosti jako u soudců. Státní zastupitelství plní své úkoly především prostřednictvím státních zástupců a ti jako hlavní nositelé jeho pravomoci musí být vybaveni i odpovídajícími procesními zárukami tohoto postavení. Jen v omezeném rozsahu lze z uvedené zásady připustit výjimky; tyto výjimky musí být upraveny s přihlédnutím k podané základní charakteristice role a postavení státních zástupců a musí být uplatňovány s maximální moţnou mírou transparentnosti. Současně se však jako protipól této nezávislosti a samostatnosti zdůrazňuje i výrazné posílení odpovědnosti státních zástupců za kvalitní zpracování vyřizovaných věcí na vysoké odborné úrovni. Působnost státního zastupitelství mohou vykonávat výlučně státní zástupci, jiní zaměstnanci státního zastupitelství (právní čekatelé, asistenti, vyšší úředníci státního zastupitelství a zmíněni jsou i ostatní odborní zaměstnanci státního zastupitelství, jejichţ postavení a úkoly vymezuje zákoník práce) mohou zastoupit státního zástupce jen při plnění dílčích úkolů v jednoduchých věcech, a jen, pokud tak stanoví zákon o státním zastupitelství. Ustanovení § 3 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství, jestliţe uvádělo, ţe „…nestanoví-li zákon jinak, věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají státní zástupci; jiné orgány nebo osoby nesmí do jejich činnosti zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat,“ vyjadřovalo zmíněný princip zcela nedostatečně. Důleţitým poţadavkem je důraz na nepřípustnost toho, aby vyšší státní zastupitelství zasahovalo do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné niţší státní zastupitelství, jinak neţ způsobem a v rozsahu stanoveným tímto zákonem. V dosavadní úpravě ustanovení § 3 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství stanovilo, ţe „…vyšší státní zastupitelství je oprávněno zasahovat do vyřizování věcí, ke kterým je podle zákona příslušné niţší státní zastupitelství, jen způsobem a v rozsahu tímto zákonem stanoveným“. Tím se naznačovalo, ţe případy zasahování do činnosti niţších státních zastupitelství jsou něčím zcela běţným. Navrhovaná změna vychází z toho, ţe k zasahování do postupu nejblíţe niţších státních zastupitelství ze strany nejblíţe vyšších státních zastupitelství (případně i Nejvyššího státního zastupitelství, pokud jde o oprávnění nejvyššího státního zástupce týkající se celé soustavy státního zastupitelství) můţe docházet opravdu jen zcela výjimečně. Vedoucí státní zástupci sice vykonávají četná oprávnění při usměrňování a kontrole činnosti státních zástupců přidělených (ať uţ trvale nebo dočasně) ke státnímu zastupitelství, v jehoţ čele stojí, princip monokratičnosti, který byl typický např. pro prokuraturu, doznává dalšího oslabení. Vedoucí státní zástupce při výkonu svých řídicích a kontrolních oprávnění podle zákona musí respektovat nezávislost, nestrannost a samostatnost státních zástupců při vyřizování věcí svěřených do působnosti státního zastupitelství. Nejde jen o samoúčelnou deklaraci vzhledem k tomu, ţe je výslovně v zákoně uvedeno, ţe důvody, za nichţ můţe vedoucí státní zástupce (případně jiný jím pověřený státní zástupce) zasahovat do konkrétní věci svěřené k vyřízení státnímu zástupci, stanoví právě zákon o státním zastupitelství. Stávající tzv. vnitřní dohled (§ 12e platného zákona o státním zastupitelství) se nově označuje jako „řídicí a kontrolní oprávnění“. Oproti dřívějšímu institutu vnitřního dohledu dochází k zásadní změně spočívající v tom, ţe mnohem jasněji a zřetelněji bude vymezeno právo bezprostředně vedoucího státního zástupce nebo jím pověřeného státního zástupce zasahovat do vyřizování věci přidělené konkrétnímu státnímu zástupci. Vůči vymezeným pokynům, jimiţ vedoucí státní zástupce zasahuje do vyřizování věci (nejde tedy o pokyny organizační povahy) a které musí být písemné, můţe státní zástupce vznést námitky s povinným přezkoumáním nejblíţe vyšším státním zastupitelstvím v rámci dohledu (odepření splnění pokynu daného vedoucím státním zástupcem nebo jiným pověřeným státním zástupcem). Zpřesněnou úpravou pravidel pro přidělování věcí bude nastaven transparentní proces přidělování věcí u státního zastupitelství s cílem omezit moţné manipulace s vyřizovanými věcmi prostřednictvím jejich neodůvodněného odnímání konkrétnímu státnímu zástupci a přidělování jiným státním zástupcům téhoţ státního zastupitelství. Smyslem je dosáhnout posílení nezávislosti, dále i samostatnosti a odpovědnosti státního zástupce za vyřízení jemu přidělené věci. Tento mechanismus však nebude a nemůţe být postaven na principu tzv. zákonného soudce (který nelze v soustavě státního zastupitelství aplikovat), ale bude vycházet především ze stanovených specializací státních zástupců a vzájemné zastupitelnosti, bude přihlíţet i k organizačním moţnostem daného státního zastupitelství (z hlediska jeho personální obsazenosti) a umoţní přitom vedoucímu státnímu zástupci operativní zajišťování chodu státního zastupitelství při vyřizování agendy podle okamţité situace. K přerozdělování jiţ jednou přidělených věcí bude moţno přistoupit zásadně jen v odůvodněných případech. Nadále se umoţní státnímu zástupci, aby ve vymezených případech odmítl pokyn, jímţ zasáhne do jím vyřizované věci nejblíţe vyšší státní zastupitelství při výkonu dohledu. Postup vyvolaný tímto odmítnutím upravuje podrobně zákon o státním zastupitelství tak, aby při odmítnutí pokynu pro jeho nezákonnost nebo z důvodu zjevného rozporu s uznávaným výkladem práva v zásadě nebyl státní zástupce nucen podle pokynu postupovat.

K § 3

V tomto ustanovení je upravena zákonná působnost státního zastupitelství („vlastní“ působnost státního zastupitelství, odlišná od působnosti nejvyššího státního zástupce nebo od správy státního zastupitelství).

K trestní působnosti státního zastupitelství

Plnění úkolů v trestním řízení patří mezi nejdůleţitější činnosti vykonávané státním zastupitelstvím. Zákon o státním zastupitelství obsahuje jen obecnou úpravu a podrobnosti stanoví trestní řád. V trestním řízení plní tedy státní zástupce zejména úlohu veřejného ţalobce, tak, jak je to výslovně téţ uvedeno v čl. 80 odst. 1 Ústavy, který je ústavním základem postavení státního zastupitelství. Právě při výkonu působnosti v trestním řízení – a to i s ohledem na historické zkušenosti z dosavadního fungování státního zastupitelství – má princip nezávislosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců zcela zásadní význam. Jedná se tu i o promítnutí rovnosti občanů před zákonem. Státní zastupitelství prostřednictvím státních zástupců zajišťuje i v trestním řízení ochranu veřejného zájmu. V přípravném řízení je státní zástupce „dominus litis“, v jeho rámci si vytváří předpoklady pro naplnění výlučné obţalovací funkce, vykonává kontrolní činnost (dozor) nad postupem policejních orgánů, které konají přípravné řízení. Jeho úlohou je zajistit, aby tyto policejní orgány postupovaly v přípravném řízení v souladu se zákonem, respektovaly lidská práva a základní svobody osob na řízení zúčastněných. Dále aby jejich postup byl rychlý, plynulý a účinný. Jeho činnost v tomto směru směřuje i k tomu, aby nikdo nebyl stíhán bezdůvodně, a pokud je stíhán, aby byl stíhán podle zákona. Má-li být tedy zajištěno plnění těchto povinností a zajištěna rovnost před zákonem, musí státní zástupce mít vytvořeny všechny nezbytné předpoklady, mezi nimi dominuje striktní poţadavek nepřípustnosti zasahování do působnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. V rozsahu své takto vymezené působnosti nese odpovědnost za výsledky přípravného řízení i za to, ţe nikdo nebude postaven před soud nedůvodně a ţádná osoba také nebude v průběhu přípravného řízení bezdůvodně omezována na svých právech. Tak tomu je i přesto, ţe ochranu těch nejzákladnějších práv a svobod (osobní svoboda, nedotknutelnost obydlí, jiných prostor a pozemků, soukromí, apod.) zabezpečuje především soudce, který činí úkony v přípravném řízení, popř. soud, který rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím soudce (§ 26 trestního řádu) či státního zástupce nebo policejního orgánu ve vymezených případech (§ 146a trestního řádu). Tím je dáno, ţe zde existuje i jistá spoluodpovědnost státního zástupce i za ochranu těchto garantovaných základních práv a svobod, jednoznačně pokud jde právě o přípravné řízení trestní. Podání obţaloby patří mezi jedno z výlučných oprávnění státního zástupce [§ 175 odst. 1 písm. a) trestního řádu], jímţ realizuje svou obţalovací funkci. Obdobně se tyto zásady uplatní i vůči návrhu na potrestání, který státní zástupce podává ve zkráceném přípravném řízení, i návrhu na schválení dohody o vině a trestu (§ 175a trestního řádu). Pouze na základě podané obţaloby (návrhu na potrestání či i návrhu na schválení dohody o vině a trestu) se můţe konat trestní řízení před soudem; státní zástupce zde vystupuje v postavení strany (§ 12 odst. 6 trestního řádu). Soud proto není oprávněn zasahovat do výlučného práva státního zástupce jako veřejného ţalobce. Nemůţe zejména nijak nutit státního zástupce, aby podal obţalobu (nebo návrh na potrestání, případně aby sjednával dohodu o vině a trestu) téţ na další osoby (ohledně dalších osob). Soudní řízení má tak charakter sporu mezi státním zástupcem (veřejným ţalobcem) a obţalovaným (jeho obhájcem), kteří mají zásadně rovné postavení (zásada rovnosti procesních stran). Jedině rovnost stran umoţňuje úplné a všestranné objasnění věci (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Rovnost stran zde je i přes zvýšenou odpovědnost státního zástupce v řízení před soudem v rozsahu, v jakém v tomto stadiu řízení hájí veřejný zájem. Při podání a zastupování obţaloby se státní zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením zaloţeným na uváţení všech okolností případu. V řízení před soudem vystupuje tak, aby byly objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obţaloby (§ 180 odst. 2 věta první a druhá trestního řádu).

K výkonu dozoru v místech zákonného omezení osobní svobody

Pokud jde o výkon dozoru nad zachováváním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda, předpokládá se v zásadě převzetí dosavadní úpravy. Nepočítá se s tím, ţe by byl realizován návrat k pověřeným státním zástupcům, jak to zakotvoval zákon o státním zastupitelství před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb., protoţe princip nezávislosti a samostatnosti se bude ve zdůrazněném rozsahu vztahovat zcela na všechny státní zástupce, není pak na místě rozlišovat státní zástupce zaměřené na výkon dozoru nad zachováváním právních předpisů v místech, kde se vykonává příslušné omezení osobní svobody. Ze strany veřejného ochránce práv a některých dalších subjektů bylo poukázáno na skutečnost, ţe předpokládaná úprava podmínek a způsobu výkonu dozoru v celé řadě sektorových zákonů dlouhodobě absentuje a proto je výkon dozoru ze strany státního zastupitelství nad některými místy, ve kterých je na základě zákona omezována osobní svoboda jednotlivců, obtíţný, ne-li nemoţný. V této souvislosti veřejný ochránce práv zmínil případy tzv. nedobrovolné hospitalizace podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách, a dále o úpravu ochranného léčení podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních sluţbách. Obojí se vykonává v psychiatrických léčebnách, které v tuto chvíli státní zástupci fakticky nedozorují, a to z důvodů absence příslušných ustanovení v jednotlivých sektorových zákonech. (Obdobná situace je i ve vztahu k omezení osobní svobody, ke kterému dochází v policejních celách na základě zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR či v zařízení pro zajištění cizinců podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.) Státní zastupitelství tuto zvláštní dozorovou činnost v místech, kde je omezována osobní svoboda povaţuje za potřebnou a Ministerstvo spravedlnosti při jednání s příslušnými resorty podpoří legislativní změny v sektorových zákonech příslušných resortů, případně je samo bude iniciovat, aby mohl být dozor v místech zákonného omezení osobní svobody efektivní.

K mimotrestní působnosti státního zastupitelství

Při výkonu mimotrestní působnosti státního zastupitelství stanovené v jiných právních předpisech nejde o samoúčelné, izolované činnosti vykonávané bez souvislosti s hlavním posláním státního zastupitelství, kterým je ochrana veřejného zájmu. Naopak, ochrana veřejného zájmu je a bude vţdy v jejich základu, stejně jako je tomu i v trestním řízení. Také ze vztahu k výkonu trestní působnosti jako základu činnosti a hlavní funkce státního zastupitelství zpravidla netrestní působnost vychází, na ni navazuje, nebo jí předchází. Působnosti státního zastupitelství mohou být účinné, jsou-li vykonávány komplexně. Smyslem mimotrestních působností státního zastupitelství je ochrana veřejného zájmu, který byl hlavní motivací pro jejich uzákonění, a to z důvodu

- ochrany základních lidských práv a svobod,

- ochrany osob, které pro svůj věk, fyzické nebo duševní vlastnosti jsou na svých právech ohroţeny,

- ochrany proti veškerým projevům korupce a klientelismu,

- ochrany principů trţní ekonomiky,

- potlačování závaţných porušení platného práva v oblasti veřejné správy,

- působení k tomu, aby v občanském soudním řízení, zejména v případech, ve kterých převaţuje veřejný zájem na uspořádání vztahů (nesporné řízení), byl řádně zjišťován skutkový stav, a téţ k tomu, aby civilní proces probíhal v souladu se zákony v intencích pravidel spravedlivého procesu. Důleţitým nástrojem státních zástupců bude vyuţívání poznatků získaných při uskutečňování mimotrestních působností pro účely trestního řízení, jakoţ i vyuţívání poznatků z trestního řízení pro výkon těchto působností. Mimotrestní působnosti se uskutečňují jen v zákonem stanovených případech účastí státního zastupitelství v soudním řízení na základě jeho návrhu na zahájení řízení nebo na základě jeho vstupu do zahájeného soudního řízení. I v této oblasti působnosti musí být striktně zachován princip nezávislosti a samostatnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. Státní zastupitelství dále je justičním orgánem v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestním řízení, jak stanoví i jiný právní předpis (zákon o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech).

K části druhé (Postavení státních zástupcŧ)

Návrh v této části vychází se z potřeby, aby nezávislost státních zástupců byla mnohem více zdůrazněna. Nezřídka totiţ bývá tento princip zpochybňován a poukazuje se nikoli pouze na to, ţe nelze srovnávat pozici státního zástupce a nezávislého soudce, ale dokonce i na to, ţe státní zastupitelství i státní zástupci jsou správními úřady sui generis, přičemţ v zájmu boje s kriminalitou a plněním dalších úkolů je nutné, aby státní zástupci byli „řízeni“ vládou, Ministerstvem spravedlnosti, a to případně i za účelem jakési koordinace jejich úkolů. Je pak nezbytné zvlášť zdůraznit v právní úpravě stejný princip, jaký je uveden jiţ vůči státnímu zastupitelství jako instituci, totiţ ţe jiné orgány nebo osoby nesmějí do činnosti státních zástupců zasahovat nebo je při jejím výkonu nahrazovat anebo zastupovat. Na druhé straně ovšem i sami státní zástupci musejí bezpodmínečně garantovat, ţe budou odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví; zejména postupovat nezávisle, nestranně, odborně, odpovědně, v souladu se zákonem a bez zbytečných průtahů. Jakýkoli zásah nebo jiný vliv, jehoţ důsledkem by mohlo být porušení některé z těchto povinností, musí státní zástupce odmítnout. Je třeba jen poznamenat, ţe obdobně byla vymezena jedna ze základních povinností státních zástupců v ustanovení § 24 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství. V podstatných rysech se přebírá úprava dnes obsaţená v § 18 odst. 6 a 7, 23 aţ 25 platného zákona o státním zastupitelství včetně úpravy povinnosti mlčenlivosti státního zástupce a moţností jejího zproštění, a to i pro případ, ţe funkce státního zástupce v mezidobí zanikla. Státní zástupce bude svoji funkci vykonávat jako veřejnou funkci. Zákon v ustanovení § 78 vyjmenovává ustanovení zákoníku práce, která se na pracovní vztah státního zástupce uţijí. Odměňování a další poţitky státních zástupců upraví, jako dosud, zvláštní zákon. Přizpůsobení postavení soudce odpovídá skutečnost, ţe:

- základní vymezení postavení státního zástupce zvlášť zdůrazňuje nezávislost a nestrannost státního zástupce; nezávislost je zde uvedena nově s posílením o prvky garantujícími samostatnost a osobní odpovědnost kaţdého státního zástupce za jím zpracovávanou konkrétní věc i v rámci vnitřních vztahů (při organizaci práce, přidělování a přerozdělování věcí atd.); nestrannost se předřazuje před ostatní zde uvedené pojmy, jakkoli se tím nikterak nesniţuje jejich význam;

- výčet základních povinností státního zástupce uvedených dnes v § 24 odst. 1 aţ 6 platného zákona o státním zastupitelství se zpřesněným vymezením maximálně přibliţuje výčtu základních povinností soudce podle § 79 aţ 82 zákona o soudech a soudcích, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem obou těchto profesí,

- výslovně se téţ zakotvuje to, ţe státní zástupce odpovídá za svou odbornou úroveň při výkonu funkce státního zástupce (srov. § 82 odst. 1 zákona o soudech a soudcích), jakoţ i to, ţe výkon činností spočívajících v plnění povinnosti dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce a přispívat svými znalostmi a schopnostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání státních zástupců, soudců, právních a justičních čekatelů a dalších zaměstnanců státního zastupitelství, včetně moţnosti přispívat ke vzdělávání téţ dalších profesí, zejména advokátů, advokátních koncipientů (ale i policejních orgánů, protoţe myšlenku podílu státního zastupitelství na jejich vzdělávání je třeba povaţovat za velmi přínosnou a odpovídající i vztahu těchto profesí zejména v trestním řízení) nebo studentů na vysoké škole; tato činnost se povaţuje za výkon funkce státního zástupce (obdobně, jak je tomu u soudců podle § 83 odst. 4 zákona o soudech a soudcích). Také doba výkonu činnosti státního zástupce v poradních orgánech vlády, ministerstev a ústředních správních úřadů, případně v orgánech komor Parlamentu nebo v rámci různých mezinárodních organizací (např. Radě Evropy, Evropské unie, OECD atd.) se posuzuje jako výkon funkce státního zástupce, bude-li to slučitelné s poţadavky na výkon funkce státního zástupce. Vymezují se případy neslučitelnosti funkce státního zástupce s některými dalšími funkcemi, a to především s funkcí soudce nebo přísedícího, člena Parlamentu, s funkcí ve veřejné správě. Nejde o výčet taxativní, ale další případy inkompatibility funkce státního zástupce s jinými funkcemi musí výslovně stanovit zákon o státním zastupitelství nebo jiný zákon. S ohledem na některé aplikační problémy, jeţ vyvstaly v souvislosti s členstvím státních zástupců ve správních radách obecně prospěšných společností, občanských sdruţení, atd., zákon upravuje výslovně tyto otázky tak, ţe výkon funkce státního zástupce je neslučitelný s výkonem funkce ve statutárních, řídicích a kontrolních orgánech právnických osob, pokud by výkon činností s tím spojených sniţoval důvěryhodnost státního zastupitelství, ohroţoval důvěru v objektivní a nestranný výkon funkce státního zástupce nebo by mohl vést k průtahům při vyřizování jemu svěřených věcí.

K části třetí (Soustava státního zastupitelství, vztahy uvnitř soustavy státního zastupitelství a postavení vedoucího státního zástupce)

K § 9 a 10

Navrhuje se zrušení stupně vrchních státních zastupitelství, státní zastupitelství tak bude nově konstituováno jako tříčlánková soustava. Zůstane soustavou relativně samostatných úřadů, do jejichţ činnosti mohou v oblasti výkonu zákonné působnosti vyšší orgány soustavy zasahovat jen v mezích a za podmínek výslovně uvedených v zákoně o státním zastupitelství (především v rámci výkonu dohledu pokyny vydávanými v konkrétních věcech, kdy bude upravena moţnost odmítnout splnění pokynu pro jeho nezákonnost nebo zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva). Posíleno bude postavení Nejvyššího státního zastupitelství jako vrcholného článku soustavy. Uvedené posílení pozice Nejvyššího státního zastupitelství bude vyváţeno postavením a působnosti Poradního sboru státního zastupitelství. Zrušení stupně vrchních státních zastupitelství přinese tříčlánkový model, který je sice průlomem do stávající koncepce výstavby státního zastupitelství, avšak pro zajištění efektivnějšího výkonu spravedlnosti v České republice se jeví vhodnějším neţ stávající čtyřčlánkový model, a to s ohledem na velikost a územní uspořádání státu i model státní, resp. veřejné správy. Jakkoli by bylo moţno namítat, ţe by tato změna měla být úzce provázána s odpovídající změnou uspořádání u soudů, je třeba vzít v úvahu, ţe soustava státního zastupitelství nemusí být nezbytně a bez jakýchkoli odchylek propojena se soustavou soudů. Státní zastupitelství nemusí v tomto směru bezprostředně sledovat soustavu soudů; rozhodující je v této souvislosti především efektivní zajišťování výkonu zákonné působnosti státního zastupitelství. Navíc je nutno zohlednit, ţe jiţ podle dnešního právního stavu, kompetence vrchních státních zastupitelství nekorespondovala působnosti vrchních soudů. Je také třeba vyvrátit moţnou výhradu, ţe existence vrchních státních zastupitelství představovala dosud určitý „vyvaţující“ prvek v soustavě státního zastupitelství, zejména tedy pokud jde o vztah mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím a krajskými státními zastupitelstvími - tak tomu ve skutečnosti nikdy nebylo. Naopak platilo, ţe čtyřčlánková soustava státních zastupitelství, která vznikla spíše nahodile a nikoli na základě zevrubné analýzy potřeb fungování soustavy, vytváří velice komplikovanou strukturu, vede k těţkopádnosti a také určité vzájemné izolovanosti jednotlivých stupňů této soustavy. Nelze mít za to, ţe by tato změna mohla zvýšit riziko prosazování vnějších zájmů prostřednictvím silnějšího ústředního článku soustavy státního zastupitelství, neboť nová úprava akcentuje i prostředky potřebné ochrany v soustavě státního zastupitelství. V tomto kontextu je tedy naléhavě nezbytné zajistit dostatečnou ochranu osoby nejvyššího státního zástupce, jak z hlediska podmínek pro přístup k této funkci, tak změnou mechanismu jeho uvádění do funkce, tak i, a to zejména, stanovením jasných pravidel pro jeho odvolatelnost před uplynutím funkčního období. V ostatním se stávající ustanovení § 6 a 7 platného zákona o státním zastupitelství přebírají do nové právní úpravy bez větších změn.

K § 11 až 13

Přebírá se princip, který je dnes zakotven v ustanovení § 7 odst. 2 platného zákona o státním zastupitelství, z něhoţ plyne, ţe státní zastupitelství působí u soudu, v jehoţ obvodu je činné. Oproti stávající úpravě se nově v § 12 odst. 1 aţ 11 podrobněji rozpracovává věcná a místní příslušnost státních zastupitelství, resp. státních zástupců, při výkonu trestní působnosti státního zastupitelství. Dosavadní úprava vycházela z obecného ustanovení § 7 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, analogického uţití § 16 a násl. trestního řádu a především z ustanovení § 9, § 10 a § 12 a násl. vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. Ohledně takto stanovené příslušnosti, výslovně zmíněna místní, byl ale v usnesení Ústavního soudu ze dne 17.12.2012, sp. zn. I. ÚS 2632/12, v rámci tam vysloveného obiter dicta shledán ústavní deficit takové právní úpravy z hlediska stupně právní síly právního předpisu (tedy vyhlášky ministerstva spravedlnosti), ve kterém je stanovena. Tento ústavní deficit se tak navrhovanou právní úpravou napravuje. V § 12 odst. 1 se stanovuje věcná příslušnost státního zástupce vázaná na věcnou příslušnost soudu. V § 12 odst. 2 aţ 5 je pak rozvedena místní příslušnost, a to v zásadě obdobně, jako u soudů, ale s jistými odlišnostmi nutnými z hlediska specifického postavení a potřeb státních zástupců při výkonu trestní působnosti; nejedná se ale zcela o novum, neboť jde o právní úpravu, která byla částečně obsaţena jiţ ve shora uvedených ustanoveních jednacího řádu státního zastupitelství; současně je reagováno i na specifika trestních řízení ve věcech mládeţe a ve věcech právnických osob. Novou úpravu přináší ustanovení § 12 odst. 6, kde se zavádí zásada „perpetuatio fori“ státních zástupců, avšak pouze z hlediska místní příslušnosti, kdyţ takovou změnu si vyţádala praxe. Téţ odstavce 7 a 8 přebírají úpravu z jednacího řádu státního zastupitelství s výjimkou řízení o trestných činů spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační sluţby, příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace, příslušníky Vojenského zpravodajství, příslušníky Vojenské policie a zaměstnanci České republiky zařazenými k výkonu práce v Generální inspekci bezpečnostních sborů, kde oproti stávající úpravě, kdy vyšetřování konal centralizovaně státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, bude nyní konat vyšetřování státní zástupce krajského státního zastupitelství. Tuto změnu si vyţádaly poznatky z praxe. V § 12 odst. 9 se zavádí úprava obdobná § 25 trestního řádu, ale doplněná o nutnou ţádost státního zástupce nebo souhlas s tímto postupem, aby nemohlo být nedůvodně zasahováno do vyřizované věci, a to s ohledem posilování nezávislosti státních zástupců (viz § 2). Dále § 12 dává výslovný zákonný rámec postupu při konání úkonů nepříslušným státním zástupcem, které však nelze pro jejich neodkladnost odloţit. V současné době vyvolává značné potíţe absence ustanovení o vyloučení státních zástupců, případně i dalších osob podílejících se ve vymezeném rozsahu na výkonu zákonné působnosti státního zastupitelství (právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství i dalších). Navrhovaná úprava vychází z obdobných zásad jako úprava v trestním řádu (§ 30, 31 trestního řádu). Na tuto úpravu se také odkazuje, pokud jde o působnost státního zastupitelství v trestním (přípravném) řízení.

K § 14

Vymezení pojmu „vedoucí státní zástupce“ se přejímá z dosavadní právní úpravy (§ 8 platného zákona o státním zastupitelství), samozřejmě s výjimkou vrchních státních zástupců. Přebírá se téţ úprava zastupování vedoucích státních zástupců jeho náměstkem nebo náměstky v pořadí a v rozsahu jím stanoveném. V zájmu řešení aplikačních problémů, jeţ vyvstávaly ohledně podmínek zastupování a platnosti úkonů vykonaných náměstkem vedoucího státního zástupce, se výslovně stanoví, ţe úkon náměstka učiněný v zastoupení vedoucího státního zástupce se povaţuje za úkon vedoucího státního zástupce. Odpovědnost vedoucího státního zástupce tím není dotčena. Vedoucí státní zástupce stanoví vnitřní organizaci státního zastupitelství, v jehoţ čele stojí, v souladu se zásadami uvedenými ve vzorovém organizačním řádu, který vydává nejvyšší státní zástupce pokynem obecné povahy (tento vzorový organizační řád je, stejně jako kaţdý jiný pokyn obecné povahy, závazný pro státní zástupce, a pokud tak nejvyšší státní zástupce v pokynu obecné povahy stanoví, i pro další zaměstnance zařazené k výkonu práce na státním zastupitelství). Vychází se tedy z určité autonomie pozice vedoucích státních zástupců v tomto směru. Vedoucí státní zástupce rovněţ určuje pravidla pro rovnoměrné a nediskriminační rozdělení agendy státního zastupitelství mezi státní zástupce. Nadále platí, ţe vedoucí státní zástupce zajišťuje specializaci státních zástupců podle jiného právního předpisu, jímţ se míní právní předpisy upravující zákonnou působnost státního zastupitelství. Dále se stanoví, ţe vnitřní organizace státního zastupitelství a rozvrh práce se zveřejní způsobem umoţňujícím dálkový přístup, coţ je nezbytné v zájmu řádného informování veřejnosti o těchto důleţitých otázkách. Posiluje se tím – plně v souladu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod – transparentnost celé soustavy státního zastupitelství a poskytování informací o činnosti státního zastupitelství. Výslovně se také stanoví, ţe vedoucí státní zástupce vydá v souladu se zásadami uvedenými ve vzorovém pracovním řádu obsaţeném v pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce (platí tedy stejná míra autonomie vedoucích státních zástupců jako ve vztahu k vnitřní organizaci státního zastupitelství) téţ pracovní řád státního zastupitelství, v jehoţ čele stojí. Pracovní řád okresního státního zastupitelství vydává krajský státní zástupce na návrh příslušného okresního státního zástupce.

K § 15

Upravuje se zde nový způsob jmenování nejvyššího státního zástupce. Je totiţ ţádoucí posílit princip nestrannosti a s tím spojené nezávislosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců, pokud jde o jmenování a odvolávání čelního představitele této soustavy. Navrhuje se, aby nejvyššího státního zástupce jmenoval prezident republiky na návrh vlády; návrh vládě předkládá ministr spravedlnosti Dalším zabezpečením nezávislosti a nestrannosti nejvyššího státního zástupce a s tím spojené nezávislosti na politických činitelích je i časové omezení výkonu funkce na dobu 10 let (tj. na delší období neţ je volební období Parlamentu i prezidenta republiky). Nejvyšší státní zástupce, který bude jmenován na relativně dlouhou dobu, bude mít prostor pro dlouhodobější koncepční práci ve prospěch státního zastupitelství i boje s kriminalitou a zároveň si bude vědom svého omezeného časového mandátu. To se projeví v jeho neovlivnitelnosti i v závěrečné etapě výkonu funkce (z tohoto důvodu je stanoven zákaz opakování funkce). Zároveň je však zapotřebí vzhledem k značně nezávislému postavení a samostatné odpovědnosti nejvyššího státního zástupce za chod státních zastupitelství zajistit dostatečnou odbornost, etablovanost a zkušenost takového čelního představitele soustavy státních zastupitelství. V souladu s tímto cílem se navrhuje, aby funkci nejvyššího státního zástupce mohl vykonávat pouze státní zástupce, který má dostatečnou právní praxi, po odpovídající dobu vykonával funkci státního zástupce, jsou tedy u něj dány dostatečné záruky jeho odbornosti a zkušenosti. Navrhuje se proto, aby mohl být do této funkce jmenován pouze státní zástupce – odborník s nejméně desetiletou právní praxí, z toho nejméně 5 let ve funkci státního zástupce. Je sice na místě jistá otevřenost celé soustavy státního zastupitelství, nicméně není moţné, aby funkci nejvyššího státního zástupce mohla zastávat osoba nemající absolutně ţádné zkušenosti z výkonu funkce státního zástupce. Stejně jako i některé jiné právní profese (zejména soudcovská) je funkce státního zástupce velice specifická a poţaduje zvláštní odborné a mravní vlastnosti. Pomineme-li základní nezbytné předpoklady, jako jsou obecná právní erudovanost, mravní bezúhonnost a etablování se do pozice státního zástupce, pak jako další a zcela specifický poţadavek pro řádný výkon funkce státního zástupce je zaujetí pro funkci veřejné ţaloby. Kvalitní státní zástupce musí svou profesi vnímat jako poslání a být vnitřně přesvědčen o její jedinečnosti a nezastupitelnosti. V této souvislosti je třeba přihlédnout i k tomu, ţe nejvyšší státní zástupce není jen manaţerem Nejvyššího státního zastupitelství, ale má zcela výlučná a zároveň velice významná oprávnění, kterými zasahuje do procesního vývoje konkrétních trestních věcí (např. prostřednictvím pravomoci rušit nezákonná rozhodnutí státních zástupců o zastavení trestního stíhání nebo postoupení věci jinému orgánu nebo pravomoci vykonávat kontrolu skončených věcí), a ovlivňuje i výkon činnosti státních zastupitelství prostřednictvím vydávaných pokynů obecné povahy a stanovisek. Důvody, ze kterých můţe být nejvyšší státní zástupce odvolán před skončením funkčního období, stanoví jednoznačně zákon. Takovým důvodem můţe být výlučně závaţné porušení povinností vyplývajících z funkce vedoucího státního zástupce a následné rozhodnutí kárného soudu v řízení podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Samostatným důvodem by pak byla nezpůsobilost k výkonu funkce - nevykonávání funkce po delší dobu, např. z důvodu závaţné nemoci, kdy vzhledem k významu postavení nejvyššího státního zástupce a vzhledem k jeho povinnostem je zapotřebí, aby tato funkce nezůstala dlouhodobě neobsazena. Ostatní důvody zániku funkce nejvyššího státního zástupce jako vedoucího státního zástupce zůstávají touto úpravou nedotčeny.

K § 16 a 17

Toto ustanovení upravuje jmenování vedoucích státních zástupců (s výjimkou nejvyššího státního zástupce). Krajského státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce, přičemţ návrh na jmenování krajského státního zástupce nejvyšší státní zástupce předem projedná s Poradním sborem (pro posílení nezávislosti státního zastupitelství je přitom stanoveno, ţe nevyhoví-li ministr spravedlnosti návrhu na jmenování krajského státního zástupce, písemně to nejvyššímu státnímu zástupci odůvodní).

Okresního státního zástupce jmenuje nejvyšší státní zástupce na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehoţ obvodu má být okresní státní zástupce jmenován. Rovněţ i tento návrh musí být předem projednán s Poradním sborem. Z obdobných důvodů jako u nejvyššího státního zástupce se také u ostatních vedoucích státních zástupců navrhuje omezit délku funkčního období, a to jednotně na dobu 7 let. Stejně jako u nejvyššího státního zástupce, který nemůţe být do funkce nejvyššího státního zástupce jmenován po dvě za sebou jdoucí funkční období, je zakotven zákaz opakování funkce i pro krajského státního zástupce; okresní státní zástupce nicméně můţe být jmenován případně i opakovaně (u okresních státních zástupců by poţadavek, jinak plně odůvodnitelný, na zákaz opakování funkce vedl k moţnému paralyzování činnosti okresních státních zastupitelství, protoţe na řadě z nich by vzhledem k jejich velikosti nebylo moţné místo okresního státního zástupce fakticky obsadit). Ze shodných důvodů jako u jmenování nejvyššího státního zástupce je i v případě krajských a okresních státních zástupců stanoven poţadavek minimální doby právní praxe, minimální doby praxe státního zástupce a vysoké mravní integrity. K odvolání z funkce vedoucího státního zástupce můţe dojít pouze na základě rozhodnutí kárného soudu v kárném řízení – jedná se o kárné provinění spočívající v zaviněném závaţném porušení povinností spojených s funkcí vedoucího státního zástupce (anebo o nevykonávání funkce po delší dobu např. z důvodu nepříznivého zdravotního stavu apod.). Pro posílení transparentnosti výběru vhodných kandidátů na funkci vedoucího okresního nebo krajského státního zástupce se zavádí výběrová řízení (obdobně jako je tomu u funkcionářů soudů).

K § 18

K posílení nezávislosti soustavy státního zastupitelství se dosavadní oprávnění ministra spravedlnosti jmenovat a odvolávat náměstky nejvyššího státního zástupce svěřuje nejvyššímu státnímu zástupci. Jmenování i odvolání náměstka je podmíněno souhlasem ministra spravedlnosti a projednáním s Poradním sborem státního zastupitelství, který zde plní důleţitou konzultační roli (pokud se ministr spravedlnosti nebo Poradní sbor státního zastupitelství nevyjádří do 30 dnů, nastává fikce souhlasu). Tato pravidla se neuplatní pro náměstka nejvyššího státního zástupce, který je vedoucím Úřadu pro potírání korupce; jmenování a odvolávání vedoucího Úřadu pro potírání korupce je upraveno ve speciálním ustanovení tohoto zákona.

K § 19

K posílení nezávislosti příslušných vedoucích státních zástupců a současně i k posílení jejich odpovědnosti se dosavadní oprávnění ministra spravedlnosti jmenovat a odvolávat náměstky krajských státních zástupců a okresních státních zástupců svěřuje příslušnému vedoucímu státnímu zástupci. Jmenování i odvolání náměstka je podmíněno souhlasem nadřízeného vedoucího státního zástupce a projednáním s Poradním sborem státního zastupitelství, který zde plní důleţitou konzultační roli (pokud se nadřízený vedoucí státní zástupce nebo Poradní sbor státního zastupitelství nevyjádří do 30 dnů, nastává fikce souhlasu). Náměstka krajského a okresního státního zástupce lze odvolat i bez uvedení důvodů.

K § 20

Nadále platí i to, ţe kaţdý vedoucí státní zástupce i jeho náměstek se této funkce můţe vzdát písemným oznámením tomu, kdo ho do této funkce jmenoval. Vzdání se funkce vedoucího státního zástupce anebo odvolání z této vedoucí funkce nemají za následek zánik funkce státního zástupce. Stanoví se výslovně i důvod zániku funkce vedoucího státního zástupce, byl-li jmenován do funkce vedoucího státního zástupce jiného státního zastupitelství.

K § 21

Nový zákon výslovně upravuje dočasné pověření zastupování funkce vedoucího státního zástupce (i jeho náměstka, příp. i vedoucího Úřadu pro potírání korupce). V nově navrhované úpravě jsou respektovány tyto zásady:

- zastupování výkonem funkce dočasně pověřuje ten, kdo do funkce jmenuje (jemuţ přísluší jmenovací právo),

- pověření zásadně platí po celou dobu, po kterou trvají důvody pověření, přičemţ se výslovně stanoví maximální doba trvání pověření nejvýše 6 měsíců; pověření se nechápe jako rovnocenná náhrada jmenování, jakkoli oba tyto instituty do značné míry splývají,

- tato úprava je zvláštní vůči obecné úpravě pro jmenování do funkce i odvolání z ní podle obecných zásad,

- projednání s Poradním sborem státního zastupitelství se pro účely pověření nepoţaduje,

- výběrové řízení se neprovádí,

- stejného státního zástupce nelze pověřit výkonem funkce opakovaně,

- státnímu zástupci pověřenému zastupováním funkce zachovává se mu funkce státního zástupce u státního zastupitelství, k němuţ byl přidělen nebo přeloţen.

K § 22 a 23

Přejímá se zde bez větších změn obsah úpravy v § 12a a 12b platného zákona o státním zastupitelství. Dochází pouze ke zpřesnění vyloučení vedoucího státního zástupce, který můţe být vyloučen i pro účely vyřízení stíţnosti nebo přezkoumání důvodnosti jejího vyřízení.

Obecně k § 24 až § 32

Kontrolou v soustavě státního zastupitelství se nadále rozumí výkon oprávnění stanovených tímto zákonem k zajištění řídicích a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu působnosti státního zastupitelství (srov. § 12c platného zákona o státním zastupitelství). Zcela nově se upravuje institut dohledu. Ten byl dosud vykonáván s rozlišením dohledu vnějšího (ve vztahu nejblíţe vyššího státního zastupitelství a nejblíţe niţšího státního zastupitelství v jeho obvodu) a vnitřního (oprávnění vedoucího státního zástupce, popř. jím pověřeného státního zástupce, nad postupem státních zástupců, případně i jiných osob, kteří jsou přidělení, eventuálně činní, uvnitř státního zastupitelství, jehoţ je vedoucím).

Uvedené rozlišení sice po nabytí účinnosti novely zákona o státním zastupitelství provedené s účinností od 1. 3. 2002 zákonem č. 14/2002 Sb. přispělo k vymezení obecného vztahu mezi vnější a vnitřní kontrolou v soustavě státního zastupitelství, vedlo však k nejasnostem, zejména pokud jde o to, jaký je poměr těchto dvou forem kontroly, a dále i o to, jaká jsou oprávnění vedoucího (nebo jím pověřeného) státního zástupce uvnitř daného státního zastupitelství. Nadto dohled začal být vykonáván jako obligatorní forma kontroly, čímţ se aplikace ustanovení o dohledu jednak postupně stala poměrně byrokratickou a soustavnou, a jednak takto vykonávaný dohled můţe aţ naráţet na princip nezávislosti a samostatnosti při výkonu působnosti státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. Prostřednictvím takto univerzálně pojatého a permanentně vykonávaného vnějšího dohledu také můţe být nepřiměřeně zasahováno do řídicí a kontrolní působnosti vedoucích státních zástupců, jakoţ i do nezávislosti, samostatnosti a odpovědnosti státních zástupců samotných. Institut „vnitřního dohledu“ byl nahrazen institutem „výkon řídicích a kontrolních oprávnění vedoucích státních zástupců“. Nejde však aţ tak o název, jako spíše o skutečný obsah daného kontrolního institutu. Do obsahu této řídicí a kontrolní činnosti vykonávané uvnitř daného státního zastupitelství byly promítnuty změny, jeţ jsou zcela nezbytné, má-li být dosaţeno ţádoucího posunu ve vztahu k odstranění stále ještě dnes převaţujících administrativně byrokratických přístupů ke kontrole v soustavě státního zastupitelství obecně.

K § 24 až 29

Smyslem nové úpravy je zejména bránit tomu, aby byl dohled vykonáván soustavně, aniţ by tato činnost vyššího stupně státního zastupitelství řešila jakýkoli problém ve věci a fakticky šlo jen o přezkoumávání jednotlivých kroků státního zástupce bezprostředně niţšího státního zastupitelství. Dohled je konstituován nikoli jako soustavný, resp. jako soustavný ho lze připustit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje povaha a závaţnost věci. Dohled nemůţe nahrazovat vlastní výkon působnosti státního zástupce a zasahovat neodůvodněně do samostatné činnosti a nezávislosti státního zástupce na jakýchkoli vnějších vlivech, zejména pak v přípravném řízení trestním, ale i v jiných oblastech působnosti státního zastupitelství. Prováděním soustavného (tzv. permanentního) dohledu se nepřijatelným způsobem a navíc zcela nedůvodně oslabuje odpovědnost vedoucího státního zástupce, který by měl primárně odpovídat za organizování výkonu působnosti u státního zastupitelství, které řídí, a za jehoţ činnost nese odpovědnost; shodně se oslabuje i nezávislost, samostatnost a odpovědnost jednotlivého státního zástupce. Dohled by měl být vykonáván především jako následný a jen zcela výjimečně jako předběţný nebo průběţný (z pohledu rozdělení typů dohledu z hlediska časového). Úprava dohledu přejímá stávající úpravu (včetně například úpravy oprávnění při výkonu dohledu, která byla v podstatných rysech převzata z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, nebo principu, ţe nejblíţe vyšší státní zastupitelství můţe věc odejmout nejblíţe niţšímu státnímu zastupitelství a vyřizovat ji samo i v případech nečinnosti nebo neodůvodněných průtahů), s těmito základními změnami:

- výslovně se vymezuje účel dohledu,

- dohled nesmí být vykonáván takovým způsobem, ţe by mohl nahrazovat nestranný a samostatný výkon působnosti státního zástupce, jakoţ i jejich nezávislost na jakýchkoli vnějších vlivech, a nedůvodně do nich zasahovat,

- o zahájení a důvodech výkonu dohledu, včetně jeho ukončení, se vyrozumí státní zastupitelství, vůči němuţ dohled směřuje; po ukončení dohledu nejblíţe vyšší státní zastupitelství seznámí nejblíţe příslušné niţší státní zastupitelství se svými zjištěními, a pokud to přichází v úvahu, uloţí mu pokyny k nápravě zjištěných nedostatků,

- přichází v úvahu i dohled před zahájením trestního řízení, a to v rozsahu oprávnění státního zástupce nejblíţe niţšího státního zastupitelství vůči policejnímu orgánu podle trestního řádu,

- dohled nad dohledem je nepřípustný – jednalo by se fakticky o neplnohodnotný dohled, který by nemohl splnit účel dohledu,

- rozšiřuje se působnost dohledového stupně státního zastupitelství o oprávnění, resp. povinnost přezkoumat pokyn vedoucího státního zástupce niţšího státního zastupitelství, jehoţ splnění státní zástupce odmítl pro rozpor se zákonem nebo pro zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva, pokud takový výklad nelze přesvědčivě odůvodnit (viz úprava řídicích a kontrolních oprávnění),

- pokyn vydaný nejblíţe vyšším státním zastupitelstvím v rámci výkonu dohledu je vţdy závazný a písemný; základní obsahové náleţitosti pokynu jsou zakotveny přímo v zákoně a je nepřípustné je jakkoli obcházet pod sankcí neúčinnosti,

- podrobněji neţ dosud se upravují podněty k výkonu dohledu (viz níţe). Upouští se od úpravy tzv. pokynů nejblíţe vyšších státních zastupitelství vydávaných tzv. ve věcech určitého druhu (§ 12d odst. 1 věta druhá platného zákona o státním zastupitelství). Jednalo se o kategorii pokynů značně matoucí a nejasného obsahu, přičemţ vydáváním těchto pokynů můţe být zpochybňována nezávislost a samostatnost jednotlivých státních zástupců působících u nejblíţe niţšího státního zastupitelství. Tato kategorie pokynů má své místo pouze v rámci vnitřního dohledu. Státní zástupce můţe pokyn nejblíţe vyššího státního zastupitelství daný v rámci výkonu dohledu odmítnout, avšak jen pro rozpor se zákonem nebo z důvodu zjevného rozporu s uznávaným výkladem práva, nelze v konkrétním případě takový odchylný výklad přesvědčivě odůvodnit. V odmítnutí splnění pokynu je povinen státní zástupce uvést, v čem spatřuje porušení zákona, nebo odůvodnit zjevný rozpor s uznávaným výkladem práva, včetně odkazu na konkrétní ustanovení zákona. Právním názorem vysloveným v pokynu je jinak státní zástupce vţdy vázán a je povinen se jím řídit aţ do doby, kdy dojde ke změně skutkového (anebo právního – např. při změně právní úpravy) stavu. Odmítne-li státní zástupce splnit pokyn daný nejblíţe vyšším státním zastupitelstvím, předloţí věc vedoucímu státnímu zástupci, který buď věc státnímu zástupci odejme a vyřídí ji sám, nebo ji předloţí nejblíţe vyššímu státnímu zastupitelství s návrhem na rozhodnutí, ţe se věc nejblíţe niţšímu státnímu zastupitelství odnímá. Nejblíţe vyšší státní zastupitelství pak

- přezkoumá pokyn a vezme jej zpět (netrvá-li na jeho splnění),

- můţe věc převzít na sebe a vyřizovat ji samo (musí o tom rozhodnout, v trestním řízení v souladu s § 119 odst. 2 trestního řádu usnesením). Výkon dohledu je v době po předání věci soudu omezen podle principu, ţe předáním věci jinému orgánu k řízení je nakládání s touto věcí plně v pravomoci tohoto jiného orgánu a není důvodu do činnosti jiného orgánu zasahovat z pozice orgánu vykonávajícího dohled nad státním zastupitelstvím, které původně věc vyřizovalo v rámci své působnosti (zásada: „podáním obţaloby v zásadě končí výkon dohledu“, která se obdobně týká i mimotrestní působnosti). Mimo to vyšší (dohledový) stupeň soustavy státního zastupitelství můţe v mezích zákona do věci zasáhnout jako funkčně příslušný orgán působící v řízení před instančně nadřízeným soudem. Není proto důvodu, aby takto zprostředkovaně zasahoval do řízení vedeného před niţším soudem. Státní zastupitelství výkon své působnosti fakticky neskončilo, neboť předalo řízení jinému k tomu příslušnému orgánu, v rámci něhoţ vykonává jinou působnost.

K podnětům k výkonu dohledu

Vzhledem k závaţným obtíţím v aplikační praxi se zvlášť upravuje postup při přezkoumávání podnětů k výkonu (vnějšího i vnitřního) dohledu. Vymezuje se především vzájemný vztah mezi podněty k dohledu a k výkonu řídicích a kontrolních oprávnění, coţ působilo v praxi poměrně váţné problémy. Především se ale zakotvuje okruh osob oprávněných k podání takového podnětu. Okruh podatelů těchto podnětů je nutně omezen s ohledem na podobnost k institutu řádných opravných prostředků. Jestliţe má dojít k přezkoumání takového podnětu a k přijetí odpovídajících opatření, je plně na místě taková úprava, která zprůhlední tento postup a nebude vycházet z toho, ţe podnět k dohledu můţe podat kdokoli (jiná situace je potom u stíţností, kde je naopak třeba připustit neomezený okruh moţných podatelů těchto stíţností). Vzhledem k vyloučení moţnosti vykonávat dohled nad dohledem a omezení moţnosti vykonávat dohled po předání věci soudu nebo jinému orgánu došlo k přizpůsobení úpravy i u podnětů k výkonu dohledu. Zásadně tedy přichází v úvahu podání podnětu k výkonu vnějšího dohledu nad výkonem řídicích a kontrolních oprávnění vedoucího státního zástupce.

K § 30 až 32

Dosavadní právní úprava trpí nejednoznačností především v otázce rozsahu oprávnění, jeţ v rámci vnitřního dohledu podle ustanovení § 12e dosavadního zákona o státním zastupitelství mohl vedoucí státní zástupce (nebo jiný jím pověřený státní zástupce) vykonávat. Návrh proto výslovně vymezuje oprávnění, jeţ můţe vedoucí státní zástupce (jiný jím pověřený státní zástupce) při výkonu řídicích a kontrolních oprávnění provádět. Zároveň se vymezují nově i povinnosti vedoucích státních zástupců (další povinnosti vyplývají ze zákoníku práce). Součástí úpravy zůstávají pokyny dávané v rámci výkonu řídicích a kontrolních oprávnění, protoţe bez tohoto institutu se i při úsilí o posílení nezávislosti státního zástupce na jakýchkoli vnějších vlivech, jejich samostatnosti i nestrannosti obejít nelze. Pokyny, zejména organizační povahy, lze samozřejmě vydávat ústně. Zásadně však písemnou formu musí mít tzv. negativní pokyny, jejichţ konkrétní obsah návrh stanoví. Návrh dále vymezuje, ţe vedoucí (nebo jím pověřený) státní zástupce musí na ţádost dotčeného státního zástupce pokyn písemně stvrdit. Nesouhlasí-li státní zástupce s pokynem pro rozpor se zákonem nebo z jiného zákonného důvodu, a pokud vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce pokyn na základě odmítnutí jeho splnění státním zástupcem nezruší, přezkoumá jej obligatorně nejblíţe vyšší státní zastupitelství v rámci výkonu dohledu. Věc je pak vyřizována standardním mechanismem jako při výkonu dohledu. Státní zástupce je proto také povinen uvést v odmítnutí pokynu konkrétní ustanovení zákona, které mělo být pokynem porušeno nebo zdůvodnit zásadně odchylný právní názor.

Za velice důleţitou součást návrhu, která zároveň významně posiluje pozici jednotlivých státních zástupců, je moţno pokládat ustanovení § 32, jeţ vymezuje zásady rozvrhu práce, který musí vydat vedoucí státní zástupce, vţdy po projednání se státními zástupci příslušného státního zastupitelství. V rozvrhu práce stanoví rozdělení agendy mezi jednotlivé státní zástupce, pravidla jejich vzájemného zastupování a zásady týkající se podepisování důleţitých písemností. Dále se zde uvádějí pravidla, podle kterých lze věc odejmout státnímu zástupci, jemuţ byla původně (podle rozvrhu práce) přidělena. Vedoucí státní zástupce nebo jím pověřený státní zástupce si můţe vyřízení věci přidělené jinému státnímu zástupci z důleţitých důvodů vyhradit; takto vyhrazenou věc je ale povinen vyřídit sám. Důvody pro takové opatření uvede ve spise státního zastupitelství. Návrh nezavádí sankce pro případ nerespektování zásad rozvrhu práce, podmínek pro odnětí věci státnímu zástupci a přidělení jinému státnímu zástupci - činnost vedoucích státních zástupců (jiných pověřených státních zástupců) bude podléhat dohledu a zákon poskytuje dohledovému státnímu zastupitelství dostatek nástrojů, jak případně se vyskytující problémy v této oblasti řešit. Pro výkon vnitřního dohledu vůči právním čekatelům, asistentům, vyšším úředníkům a odborným zaměstnancům státního zastupitelství, pokud se podílejí na výkonu působnosti státního zastupitelství, se stanoví výjimky ohledně rozvrhu práce i moţnosti věc odejmout a přidělit ji jinému právnímu čekateli, asistentovi, vyššímu úředníkovi státního zastupitelství. To nevylučuje pouţití ustanovení samotného zákona o státním zastupitelství anebo jiných právních předpisů (srov. např. § 20 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, podle něhoţ příslušný státní zástupce zruší pověření k provedení úkonu vyššímu úředníkovi státního zastupitelství a provede ho ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově sloţitou).

K části čtvrté (Oprávnění nejvyššího státního zástupce)

K § 33

Postavení nejvyššího státního zástupce má podle návrhu více odpovídat poţadavkům a nárokům kladeným na celou soustavu státního zastupitelství, jakoţ i principu nezávislosti, samostatnosti, ale i zvýšené odpovědnosti za plnění úkolů spadajících do rámce jeho zákonné působnosti, státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců. Stávající oprávnění nejvyššího státního zástupce podle platného zákona o státním zastupitelství budou zachována (srov. zejména § 12 odst. 1, 2, 4 aţ 6 platného zákona o státním zastupitelství) s určitými dílčími změnami vyţádanými praxí. Navrhované změny se týkají především toho, ţe pokyny obecné povahy se mohou vydávat i za účelem stanovení zásad určení specializací státních zástupců (kde jde ovšem jen o převzetí stávajícího stavu, kdy specializace jsou součástí vzorového organizačního řádu), formou pokynu obecné povahy bude rovněţ vydán i vzorový pracovní řád. Vzorový pracovní řád bude mít povahu pouhých zásad a bude vydáván po projednání s Poradním sborem státního zastupitelství; vydání vlastního pracovního řádu bude plně v kompetenci příslušného vedoucího státního zástupce (resp. krajského státního zástupce na návrh okresního státního zástupce). Stanoviska ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství se nadále mohou týkat výlučně zákonné (vlastní) působnosti státních zastupitelství. Účel sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů při výkonu působnosti státního zastupitelství sleduje i nově zaváděná úprava metodických návodů pro státní zástupce, jeţ budou obsahovat soubor metodických doporučení týkajících se postupu státních zástupců. Stanoviska i metodické návody budou i nadále zásadně nezávazné, budou mít jen doporučující povahu.

K § 34

Oprávnění provést kontrolu skončené věci bude svěřeno výlučně Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Na základě poznatků z aplikační praxe při vyuţívání uvedeného institutu se však platná právní úprava zpřesňuje, a to zejména pokud jde o to, jaká opatření mohou být po skončení kontroly přijata - podle výsledků kontroly lze uloţit určitý postup, vyslovit závazný právní názor nebo učinit jiná závazná opatření k nápravě, není však moţné zrušit rozhodnutí státního zástupce nebo je nahradit rozhodnutím vlastním (nestanoví-li právní předpis jinak). Nadále se má za to, ţe provedení kontroly skončené věci nelze omezit ţádnou propadnou lhůtou. Jedná se o mimořádné (a zároveň fakultativní) oprávnění nejvyššího státního zástupce, jeţ by se mělo týkat případů, ve kterých je zásadně zpochybňováno dodrţování zásad postupu státního zastupitelství i jednotlivých státních zástupců (viz část první). Doplňuje se rovněţ informační povinnost státního zastupitelství, jehoţ státní zástupce byl ve věci činný v prvním stupni, informovat Nejvyšší státní zastupitelství o způsobu vyřízení věci po splnění úkolů, které vyplynuly z kontroly skončené věci.

K § 35

Zákon zakotvuje oprávnění nejvyššího státního zástupce zrušit akt státního zástupce vydaný v rámci dozoru nad zákonným omezením osobní svobody, tj. příkaz k zachovávání právních přepisů platných pro výkon trestu odnětí svobody, vazby, zabezpečovací detence a ochranné nebo ústavní výchovy nebo nařízení propuštění osoby s takového zařízení. Takový akt je svou povahou závazným rozhodnutím, proto nemůţe být zrušení těchto prostředků dozoru nástrojem dohledu, ale speciálním aktem. Z těchto důvodů zákon svěřuje pravomoc k vydání tohoto mimořádného kasačního aktu nejvyššímu státnímu zástupci, přičemţ jeho vydání bude omezeno relativně krátkou lhůtou v délce 3 měsíců. S ohledem na nevratnou povahu některých aktů z hlediska jejich faktických účinků bude nejvyššímu státnímu zástupci přiznáno i určité sistační oprávnění.

K části páté (Úřad pro potírání korupce)

Úřad pro potírání korupce není koncipován jako samostatné (specializované) státní zastupitelství. Takové řešení by vyvolalo četné problémy spojené především s tím, ţe by bylo nutné zvlášť upravit vztahy takového orgánu k samotné soustavě státního zastupitelství, k jiným orgánům činným v trestním řízení, nově vymezit oprávnění státních zástupců činných u takového orgánu apod. Zejména by však toto řešení přinášelo další finanční, materiální a personální nároky. Začlenění Úřadu pro potírání korupce do struktury Nejvyššího státního zastupitelství proto představuje optimálnější řešení, kde Úřad bude tvořit jeho výrazně autonomní sloţku. Vysoká míra relativní nezávislosti je vyjádřena především tím, ţe se výslovně stanoví, ţe Úřad pro potírání korupce působí při Nejvyšším státním zastupitelství, a tím, ţe sám zákon vymezuje jeho působnost. Okruh těchto trestných činů byl vymezen tak, aby odpovídal poslání a účelu činnosti Úřadu pro potírání korupce (zajištění účinného postihu zejména korupčního jednání). Zachovává se princip, ţe působnost Úřadu pro potírání korupce bude dána i v těch případech, kdy bude konáno společné řízení ve věci, v níţ je dána jinak jeho působnost, nedojde-li k vyloučení věci za podmínek stanovených trestním řádem ze společného řízení. Působnost Úřadu je pojímána univerzálně a týká se celého přípravného řízení včetně postupu mu předcházejícího (předprocesní postup policie, zákon uţívá pojmu „příslušnost k úkonům před zahájením trestního řízení“), stejně tak i řízení před soudem. Netýká se však řízení o mimořádných opravných prostředcích. V tomto směru se vychází ze zkušeností spojených s fungováním odborů závaţné hospodářské a finanční kriminality vrchních státních zastupitelství zřízených vyhláškou č. 311/2000 Sb., kterou byl s účinností od 5. 10. 2000 novelizován jednací řád státního zastupitelství (vyhláška č. 23/1994 Sb.). Úřad můţe s předchozím souhlasem nejvyššího státního zástupce rozhodnout, ţe k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení ve věcech trestných činů i k řízení před soudem je příslušné niţší státní zastupitelství; jeho příslušnost se potom určí podle obecných zásad (jde o obdobný princip, jaký je dnes obsahem ustanovení § 15 odst. 3 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, vyţaduje se tedy i podmínka předchozího souhlasu nejvyššího státního zástupce, která má zajistit, aby k vrácení věci k dozoru nebo k postupu před soudem nedocházelo v nadměrné míře a nebylo tak neodůvodněně zasahováno do postupu niţších státních zastupitelství; musí jít o případy, kdy změnu příslušnosti odůvodňuje skutečnost, ţe povaha a závaţnost trestného činu jiţ neodůvodňuje, aby ve věci byl příslušný specializovaný Úřad pro potírání korupce). Tento postup nelze uplatnit ohledně příslušnosti k úkonům před zahájením trestního řízení. Nenavrhuje se úprava tzv. fakultativní působnosti Úřadu pro potírání korupce.

K § 37

V čele Úřadu pro potírání korupce bude stát vedoucí, který je jedním z náměstků nejvyššího státního zástupce. Vzhledem ke snaze o poměrně autonomní postavení Úřadu pro potírání korupce a k eliminaci moţných politických a místních vlivů jsou stanoveny pro jmenování a odvolávání tohoto náměstka speciální pravidla. Shodně jako kaţdého jiného svého náměstka jej jmenuje nejvyšší státní zástupce, nicméně nevyţaduje se předchozí souhlas ministra spravedlnosti. Jmenování je pouze konzultováno s Poradním sborem státního zastupitelství. Vedoucí Úřadu pro potírání korupce (který je organizační sloţkou Nejvyššího státního zastupitelství) vykonává řídicí a kontrolní oprávnění, jsou tedy na něj kladeny obdobné nároky jako na vedoucího státního zástupce (poţadovaná minimální doba právní praxe, minimální doba praxe státního zástupce, vysoká mravní integrita atd.). Pro omezení rizika vzniku místních vazeb se stanoví omezení funkčního období vedoucího Úřadu pro potírání korupce, rovněţ tak je stanoven zákaz opakování funkce. Pro posílení nezávislosti vedoucího Úřadu pro potírání korupce se neumoţňuje (na rozdíl od jiných náměstků nejvyššího státního zástupce) jeho odvolání nejvyšším státním zástupcem; vedoucí Úřadu pro potírání korupce můţe být odvolán z funkce před uplynutím svého funkčního období obdobně jako vedoucí státní zástupce pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení (v případě ostatních náměstků přichází v úvahu jejich odvolávání i bez udání důvodu přímo nejvyšším státním zástupcem – úprava moţného odvolání vedoucího Úřadu před uplynutím funkčního období tak výrazně posiluje nezávislosti vedoucího Úřadu a omezuje vliv nejvyššího státního zástupce). Vzájemný vztah mezi nejvyšším státním zástupcem a vedoucím Úřadu pro potírání korupce se dále vymezuje tak, ţe dohled nad postupem Úřadu pro potírání korupce bude vykonávat nejvyšší státní zástupce, řídicí a kontrolní oprávnění bude mít vedoucí Úřadu pro potírání korupce (uţije se jinak obecná úprava dohledu i řídicích a kontrolních oprávnění). Úřad pro potírání korupce bude obsazen státními zástupci, kteří k němu budou po projednání s Poradním sborem státního zastupitelství dočasně přidělováni nejvyšším státním zástupcem na dobu 7 let s moţností opakování. Po uplynutí funkčního období zůstane státním zástupcům činným u tohoto útvaru zachována moţnost vrátit se na své původní místo (vzhledem ke způsobu obsazování formou dočasného přidělení). Bude stanovena nepřípustnost přeloţení nebo dočasného přidělení vedoucího Úřadu pro potírání korupce a dalších státních zástupců přidělených k Úřadu pro potírání korupce k jinému státnímu zastupitelství neţ Nejvyššímu státnímu zastupitelství, dále dočasného přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, Justiční akademii nebo k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky. Úřad pro potírání korupce disponuje všemi oprávněními, jimiţ disponují státní zástupci v trestních věcech (zastupování veřejné ţaloby v řízení před soudem, výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení včetně návrhové a rozhodovací pravomoci, pravomoc rozhodovat o stíţnostech proti usnesením policejních orgánů, pravomoci při přijímání a vyřizování trestních oznámení a jiných podnětů k trestnímu stíhání, a pokud jde o postup před zahájením trestního řízení v rozsahu stanoveném trestním řádem, oprávnění v řízení po podání obţaloby nebo návrhu na potrestání včetně řízení o řádných opravných prostředcích).

K části šesté (Právní prostředky zajišťující činnost státního zastupitelství a podání k jeho činnosti)

K § 40 až 42

Předpokládá se v podstatných rysech převzetí stávající úpravy zahrnuté do ustanovení § 14 aţ 16 platného zákona o státním zastupitelství. Citovaná ustanovení se vztahují především na výkon působnosti zakotvené v ustanovení § 3 odst. 1 písm. c), tedy na výkon mimotrestní působnosti. Státnímu zastupitelství dosud chybí některé důleţité prostředky umoţňující získat relevantní informace pro výkon jeho mimotrestní působnosti, přestoţe tato působnost je důleţitou součástí působnosti státního zastupitelství jako ochránce veřejného zájmu. Proto zákon upravuje oprávnění státního zastupitelství provádět potřebná zjištění k odhalení poznatků k výkonu působnosti, a to zejména pokud jde o oprávnění podat soudu návrh na zahájení řízení nebo ţalobu podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu.

K § 43

Z dosud platné právní úpravy nevyplývá jednoznačně moţnost opatřit si znalecký nebo tlumočnický úkon potřebný pro výkon působnosti státního zastupitelství. Byť je potřeba vyţadování znaleckých nebo tlumočnických úkonů v rámci mimotrestní působnosti státního zastupitelství prozatím výrazně niţší neţ při výkonu působnosti státního zastupitelství v trestním řízení, je ţádoucí tuto moţnost výslovně upravit (a to např. i ve vztahu k agendě ţalob na ochranu veřejného zájmu podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního). Postup při přibírání znalce nebo tlumočníka včetně rozhodování o odměně a náhradě nákladů spojených se znaleckým nebo tlumočnickým úkonem se upravuje obdobně jako v trestním řádu.

K § 44 a 45

V podstatných rysech shodně se přebírá dosavadní úprava týkající se podnětů k výkonu působnosti státního zastupitelství a stíţností na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství. S ohledem na vypuštění institutu dohledu nad dohledem se zrušuje i institut přezkoumání vyřízení podání. Dále dochází pouze k některým dílčím zpřesněním. Pojem „státní orgán“ se v souladu s novou terminologií uţívanou v právních předpisech nahrazuje pojmem „orgán veřejné moci“.

U přezkoumání vyřízení podání se výstiţněji vyjadřuje skutečnost, ţe pokud nejsou v podání poţadujícím opětovné přezkoumání vyřízení uvedeny nové skutečnosti, věc jiţ nelze dále přezkoumávat a podání se zaloţí; o tom však musí být podatel poučen. Stejně jako v platném zákoně o státním zastupitelství (§ 16b) se upravuje institut stíţnosti na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství. Institut stíţnosti se zde odděluje od podání, jimiţ se podatel domáhá přezkoumání postupu orgánů správy státního zastupitelství. V souladu s § 173 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, se stanoví, ţe stíţnost na průtahy musí být vyřízena do jednoho měsíce od doručení (coţ se týká i ţádosti o přezkoumání předchozího vyřízení stíţnosti). Stanoví se přesněji výčet případů, ve kterých se úprava týkající se podnětů k výkonu působnosti státního zastupitelství a stíţností na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství nebo na nevhodné chování státních zástupců, právních čekatelů, asistentů, vyšších úředníků a ostatních zaměstnanců státního zastupitelství nepouţije.

K části sedmé (Zpracovávání informací státními zastupitelstvími)

K § 46

Přebírá se dosavadní úprava poskytování informací uvnitř soustavy státního zastupitelství (§ 12g platného zákona o státním zastupitelství). Omezují se však toky informací uvnitř soustavy státního zastupitelství úpravou, podle níţ se zdůrazňuje jednak nezbytná potřeba vyţadování informací, jednak se poţaduje, aby státní zastupitelství, které informaci ţádá, uvedlo výslovně z jakého tak činí důvodu, jakoţ i to, jak byla informace předtím poskytnutá vyuţita, pokud to podle povahy věci přichází v úvahu. Vyţadování informací by nemělo být samoúčelné, ohroţovat nezávislost státního zastupitelství i státních zástupců na jakýchkoli vnějších vlivech, jejich nestrannost a samostatný výkon působnosti. Vyţadování informací je pouze prostředkem, případně doplňkem dohledu. Poskytuje se téţ moţnost, aby si krajské státní zastupitelství vyţádalo zvláštní zprávu o postupu státních zástupců při výkonu působnosti státního zastupitelství; o tom informuje Nejvyšší státní zastupitelství. Nejde tu o omezení samostatné působnosti krajského státního zastupitelství vykonávat dohled u okresních státních zastupitelství v jejich obvodu, ale o zajištění nezbytné informovanosti o tom, jaké zvláštní zprávy byly vyţádány. Převzata byla plně i úprava provádění potřebných zjištění pro účely zajišťování výkonu oprávnění nejvyššího státního zástupce (§ 12h platného zákona o státním zastupitelství) včetně moţnosti vyţádat zvláštní zprávu.

K § 47 až 49

V podstatných rysech se přejímá dosavadní úprava, která je dnes obsaţena v § 12i a 12j platného zákona o státním zastupitelství. Pokud jde o zpracování osobních údajů státním zastupitelstvím, tj. shromaţďování osobních údajů z různých zdrojů pro nezbytné postupy v mezích kompetencí státního zastupitelství, tedy zákonem stanovených účelů zpracování, jakoţ i další formy zpracování, podléhá reţimu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, včetně jeho § 3 odst. 6, bez dalšího. V případě trestního řízení je proto vyloučena aplikace § 5 odst. 1 a § 11 a 12 zákona o ochraně osobních údajů, která se nepouţijí pro zpracování osobních údajů nezbytných pro plnění povinností správce stanovených zvláštními zákony pro předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů. Zabezpečení osobních údajů však podléhá plně poţadavkům § 13 zákona o ochraně osobních údajů i zde. V případě netrestní působnosti státního zastupitelství se výjimka podle § 3 odst. 6 zákona o ochraně osobních údajů nepouţije, nicméně vzhledem k tomu, ţe působností státního zastupitelství je shromaţďování osobních údajů z různých zdrojů i na netrestním úseku, aplikace § 5 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně osobních údajů je z povahy věci vyloučena. V souladu s úpravou zahrnutou do ustanovení § 9 odst. 6 zákona o mezinárodní justiční spolupráci v trestních věcech se stanoví, ţe k předání osobních údajů do cizího státu podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu se nevyţaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů podle zákona o ochraně osobních údajů [§ 16 a násl. zákona o ochraně osobních údajů]. Účelem výjimky z obecného povolovacího reţimu je, ţe spolupráce s cizozemskými státními zastupitelstvími by měla být operativní, coţ by standardní model nedůvodně ztěţoval. Centrální evidence stíhaných osob se upravuje v souladu se stávajícím zněním § 12i odst. 1 věty druhé platného zákona o státním zastupitelství, pouze se výslovně zdůrazňuje, ţe tuto evidenci vede Nejvyšší státní zastupitelství, které je správcem této evidence. Nadále platí, ţe centrální evidence stíhaných osob není informačním systémem veřejné správy ve smyslu zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Je sice vedena Nejvyšším státním zastupitelstvím jako orgánem veřejné moci, ale má povahu specifické evidence citlivých údajů z trestního řízení slouţících pro účely trestního řízení a přístupná je jen orgánům činným v trestním řízení a Probační a mediační sluţbě (v rozsahu plnění jejích úkolů), národnímu členu Eurojustu pro účely plnění úkolů v Eurojustu a Ministerstvu spravedlnosti pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Má tedy obdobnou povahu, jako jsou kriminalisticko-technické, kriminalisticko-taktické a podobné evidence policie, které rovněţ nejsou informačními systémy veřejné správy [viz § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 365/2000 Sb.], navíc tu platí i další výluka z věcné působnosti zmíněného zákona podle jeho § 3 odst. 3 písm. c), podle něhoţ se zákon nevztahuje na informační systémy veřejné správy vedené orgány činnými v trestním řízení v souvislosti s trestním řízením, s výjimkou evidence Rejstříku trestů. Jiným osobám a pro jiné účely, neţ jsou uvedeny v § 50 odst. 2, se údaje neposkytují, databáze není veřejně přístupná. Úprava centrální evidence stíhaných osob byla pouze zpřesněna v souladu s poţadavky praxe, tedy především, ţe informace z centrální evidence stíhaných osob lze pouţít pouze pro účely trestního řízení. Pro účely plnění úkolů v Eurojustu má přístup do centrální evidence stíhaných osob také národní člen Eurojustu. Pro účely plnění úkolů podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních lze údaje z centrální evidence stíhaných osob v nezbytném rozsahu poskytnout na vyţádání téţ ministerstvu. Nově se stanovuje doba, po jejímţ uplynutí dochází k likvidaci vedených osobních údajů. Bliţší podrobnosti týkající se přístupových práv jednotlivých osob k této databázi, podrobnosti její správy, zabezpečení vkládání dat a jejich aktualizace, přístupu do databáze, jakoţ i práva osoby, jejíţ údaje jsou v evidenci vedeny, na poskytnutí informací o údajích o ní vedených, budou obsaţeny v interních předpisech státního zastupitelství, a to v pokynu obecné povahy (v současné době jde o pokyn obecné povahy nejvyšší státní zástupkyně ze dne 19. června 2009 č. 2/2009) a provozním řádu centrální evidence stíhaných osob (v současné době opatření nejvyššího státního zástupce ze dne 20. dubna 2012 č. 4/2012). Úprava poskytování údajů ze základního registru obyvatel, agendového informačního systému evidence obyvatel a informačního systému cizinců zůstává beze změn.

K § 50 až 52

Přebírá se zejména dosavadní úprava informování ministra spravedlnosti, resp. Ministerstva spravedlnosti, dnes zahrnutá do § 13 platného zákona o státním zastupitelství. Zcela nová úprava se pak týká ostatních případů informování jiných orgánů veřejné moci. Dnes je sporné, zda lze informace získané v souvislosti s výkonem působnosti státního zastupitelství (zejména z trestního řízení) poskytovat jiným orgánům veřejné moci, protoţe výslovná úprava zpravidla chybí. Některé právní předpisy zakotvují informační povinnost o zjištěném porušení zákona v činnosti určitého orgánu vůči nejvyššímu státnímu zástupci (informační povinnost parlamentního kontrolního orgánu ohledně některých zpravodajských sluţeb), na druhé straně nemá státní zastupitelství (ani nejvyšší státní zástupce osobně) výslovně upravenu moţnost informovat příslušné orgány ani o závaţných porušeních zákona, jejichţ řešení spadá do jejich působnosti. Informační povinnost vůči ministru spravedlnosti, resp. Ministerstvu spravedlnosti, sice upravena je, ale tato úprava v zásadě neumoţňuje informovat obecně vládu nebo její jednotlivé členy. Ostatně bylo by také velice problematické sdělovat prostřednictvím ministra spravedlnosti informace jiným členům vlády, týkají-li se výlučně působnosti jimi řízených ministerstev, a to i v případech jakkoli závaţných. Není také zřejmé, zda by takové informace bylo moţno podat ze strany státního zastupitelství bez přímé ţádosti ministra spravedlnosti jako člena vlády. Uţ vůbec není moţné předat tyto informace jinému ústřednímu správnímu úřadu, pokud nemá své přímé zastoupení ve vládě, neboť nelze dovodit vztah ministra jako člena vlády k takovým ústředním správním úřadům a orgánům. Kromě poskytování informací jiným orgánům veřejné moci, pokud je potřebují k výkonu své působnosti, se upravují bliţší podmínky pro podávání informací z důvodů zájmu na zajištění základních zájmů státu, zejména obrany státu. Vzhledem k výjimečnosti důvodů pro podávání informací v těchto případech bude oprávnění poskytovat tyto informace svěřeno přímo nejvyššímu státnímu zástupci. Ohledně poskytování informací Parlamentu (výborům Poslanecké sněmovny nebo Senátu, vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny), se zásadně postupuje podle ustanovení jiných právních předpisů, jimiţ jsou především zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu. Informace se poskytují v souladu s principem, ţe státní zastupitelství nejsou zpravidla těmi subjekty, které by měly informace poskytovat; tím je především ministr spravedlnosti. Informace mohou být tedy podávány zpravidla jeho prostřednictvím. Dále je nutno vzít v úvahu, ţe není dotčena povinnost mlčenlivosti státních zástupců stanovená zákonem o státním zastupitelství.

K § 53

Ustanovení § 77 odst. 3 zákona 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, stanoví, ţe na poskytování utajovaných informací mezi Ministerstvem obrany, Ministerstvem spravedlnosti, soudy, státními zastupitelstvími, policií nebo celními orgány a obdobnými orgány cizí moci se § 77 odst. 1 citovaného zákona, stanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo zvláštní právní předpis jinak, nevztahuje. Zvláštním předpisem je zde např. § 94 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z něhoţ plyne, ţe policie můţe subjektům uvedeným v § 89 citovaného zákona poskytovat utajované informace i bez souhlasu Národního bezpečnostního úřadu. Poskytování utajovaných informací se neuskutečňuje prostřednictvím Ústředního registru utajovaných informací podle jiného právního předpisu. Obdobné řešení se volí i v předkládaném návrhu.

K § 54

Upravuje se problematika zapůjčování spisů státního zastupitelství, coţ je problematika, která je dosud jen zcela nedostatečně řešena v trestním řádu ve vztahu k trestnímu (přípravnému) řízení, a dále pouze v interních předpisech státního zastupitelství. Při zapůjčování spisů, které lze zapůjčit za zákonem stanovených podmínek pouze se souhlasem vedoucího státního zástupce, je třeba dbát na zachování tajnosti utajovaných informací chráněných jiným právním předpisem a údajů, na které se vztahuje státem uloţená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti

K § 55

Zákon výslovně stanoví základní pravidla pro vedení osobního spisu státního zástupce, nahlíţení do něj a jeho zapůjčování. Otázka vedení osobních spisů byla doposud upravena pouze normativní interní instrukcí (instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. ledna 1998, č.j. 46/98, kterou se stanoví způsob vedení osobního spisu, jeho obsah, podmínky jeho pohybu a ochrana osobních údajů v něm obsaţených).

K části osmé (Správa státního zastupitelství)

K § 56

Přejímá se v podstatných rysech stávající úprava obsaţená v ustanovení § 13a platného zákona o státním zastupitelství. Především tato úprava pozitivně stanoví obecné úkoly správy státního zastupitelství. Zásadním úkolem správy je vytváření potřebných předpokladů k řádnému výkonu působnosti státního zastupitelství. Jedná se o vytváření podmínek, jeţ jsou demonstrativním výčtem zde vyjmenovány, tj. předpokladů personálních, organizačních, hospodářských, finančních a výchovně vzdělávacích. Součástí tohoto pozitivního vymezení obecných úkolů správy státního zastupitelství je i oprávnění (a zároveň povinnost) orgánů správy státního zastupitelství dohlíţet způsobem a v mezích zákonem o státním zastupitelství stanovených na řádné plnění úkolů státnímu zastupitelství svěřených. Nejde tu o dohled ani o výkon řídicích a kontrolních oprávnění vedoucích státních zástupců, protoţe dohled spadá pod „vlastní působnost státního zastupitelství”, jak ji vymezuje zákon, ale o činnost kontrolního charakteru vztahující se na plnění úkolů státního zastupitelství. Součástí výkonu správy státních zastupitelství ze strany příslušných vedoucích státních zástupců (a to včetně okresních státních zástupců) je i povinnost v souladu s oprávněními stanovenými zákonem o státním zastupitelství dbát na plynulost řízení u odpovídajícího státního zastupitelství, dohlíţet na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství. V navrhované úpravě je však obsaţeno i negativní vymezení úkolů správy státního zastupitelství, totiţ ţe výkon státní správy státního zastupitelství nesmí zasahovat do nezávislého a nestranného výkonu jeho působnosti i působnosti vykonávané státními zástupci. To se týká jak Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu správy, tak i všech ostatních orgánů správy (včetně ředitelů správy, kteří nejsou bezprostředně orgány správy, ale jejími vykonavateli na potřebné odborné úrovni). Je zde tak vyjádřena další významná záruka nezávislosti státního zastupitelství i státních zástupců. Současně se zde dává průchod pojetí jen pomocné úlohy správy státního zastupitelství ve vztahu k jeho vlastní působnosti. To znamená, ţe správou státního zastupitelství nesmí být zasahováno do jeho působnosti tak, ţe by ovlivňovala výsledek plnění jeho úkolů, ani tak, ţe by byla překáţkou jeho činnosti. V rozporu s tímto ustanovením by ale byla i správa, jejíţ výkon by nebyl natolik aktivní, aby bylo moţné v celém rozsahu plnit úkoly zákonem svěřené státnímu zastupitelství. V souladu s čl. 4 Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy členským státům Rec (2000) 19 o úloze veřejné ţaloby v systému trestní justice, podle něhoţ státy přijmou účinná opatření, aby bylo zaručeno, ţe veřejní ţalobci mohou plnit své profesionální povinnosti a odpovědnost na základě odpovídajících zákonných a organizačních podmínek, jakoţ i materiálních prostředků, jeţ mají k dispozici, přičemţ takové podmínky se stanoví ve spolupráci se zástupci úřadů veřejné ţaloby, je to, ţe se na správě státního zastupitelství bude podílet Poradní sbor státního zastupitelství.

K § 57 až 59

Ústředním orgánem správy státního zastupitelství je Ministerstvo spravedlnosti. To ostatně plyne i z ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, podle něhoţ Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství. Orgány správy státního zastupitelství jsou téţ vedoucí státní zástupci a jejich náměstci. Při výkonu kontroly ve věcech správy postupuje Ministerstvo spravedlnosti i ostatní orgány správy státního zastupitelství podle zákona o kontrole (kontrolního řádu) – viz § 1 odst. 2 citovaného zákona. Státního zástupce je nadále moţno pro jednotlivé případy pověřit i plněním jiných úkolů při správě státního zastupitelství, které spadají do působnosti konkrétního státního zastupitelství a nejsou vyhrazeny do výlučné pravomoci jiného orgánu státního zastupitelství. Postavení ředitelů správ Nejvyššího a krajských státních zastupitelství se posiluje. Vyjadřuje se to zvýrazněním jejich samostatnosti (a plněním úkolů s vlastní odpovědností) při zajišťování provozu a některých dalších činností souvisejících s výkonem správy Nejvyššího státního zastupitelství a krajských státních zastupitelství. Nadále však platí, ţe tím není dotčena odpovědnost příslušného vedoucího státního zástupce jako orgánu správy státního zastupitelství v mezích, v jakých není dána odpovědnost ředitele správy. Vedoucí státní zástupce si můţe také vyhradit věci, které rozhoduje přímo, jak to plyne jiţ z dnes účinného ustanovení § 13c odst. 8 poslední věty platného zákona o státním zastupitelství. Ředitele správy státního zastupitelství jmenuje a odvolává příslušný vedoucí státní zástupce. Funkce ředitele správy státního zastupitelství je vykonávána v pracovním poměru zaloţeného jmenováním. Obecně se vymezuje rozsah oprávnění a povinností ředitelů správ.

K § 60 až 66

Správa Nejvyššího státního zastupitelství, krajských a okresních státních zastupitelství zůstává bez podstatnějších změn. Vymezuje se podíl Poradního sboru státního zastupitelství na správě, zejména v personálních otázkách. Pokud jde o působnost nejvyššího státního zástupce ve věcech správy, blíţe se nově vymezuje sjednocování a kontrola výkonu spisové sluţby. Nejvyšší státní zástupce je především oprávněn v této oblasti vydávat příslušný pokyn obecné povahy (kancelářský řád státního zastupitelství). Rovněţ tak je oprávněn nařídit Nejvyššímu státnímu zastupitelství provedení kontroly výkonu spisové sluţby u kteréhokoli niţšího státního zastupitelství; ustanovení o provádění zjištění u niţších státních zastupitelství se pak uţije přiměřeně. O provedení kontroly výkonu spisové sluţby u některého okresního státního zastupitelství můţe poţádat téţ příslušné nejblíţe vyšší krajské státní zastupitelství. Způsob provedení kontroly pak bude záleţitostí především tohoto krajského státního zastupitelství, jeţ musí mít zájem na řádném výkonu spisové sluţby u okresního státního zastupitelství ve svém obvodu. Předpokládá se nově úprava systemizace míst státních zástupců (a dále i právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních odborných zaměstnanců státního zastupitelství); doposud se jednalo o dělenou působnost Ministerstva spravedlnosti jako ústředního orgánu správy státního zastupitelství podle § 13d odst. 1 písm. a), b) platného zákona o státním zastupitelství, a příslušných vedoucích státních zástupců aţ do úrovně krajských státních zástupců podle § 13e odst. 1 písm. a), § 13f odst. 1 písm. a), § 13g odst. 1 písm. a) platného zákona o státním zastupitelství. U okresních státních zástupců se jednalo o podíl na zajištění jeho chodu po stránce personální a organizační zejména tím, ţe navrhovalo řádné obsazení okresního státního zastupitelství státními zástupci a ostatními zaměstnanci a vyřizovalo v rozsahu stanoveném nadřízeným krajským státním zástupcem personální věci státních zástupců a ostatních zaměstnanců okresního státního zastupitelství [§ 13h odst. 1 písm. a) platného zákona o státním zastupitelství]. Plán systematizací by měl podle návrhu stanovit nejvyšší státní zástupce, a to po projednání s Poradním sborem, a pokud jde o obvody krajských státních zastupitelství, téţ po projednání s příslušnými krajskými státními zástupci. Ministerstvo spravedlnosti pak na základě této systematizace míst státních zástupců, právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnanců státního zastupitelství stanoví jejich počty. Přejímá se téţ úprava ve stávajícím § 13i platného zákona o státním zastupitelství, pokud jde o podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo na zahájení řízení o nezpůsobilosti státního zástupce vykonávat svou funkci. Jestliţe jsou splněny zákonné předpoklady uvedeného návrhu (jak návrhu na zahájení kárného řízení, tak i návrhu na posouzení způsobilosti zastávat funkci), je příslušný orgán správy státního zastupitelství povinen takový návrh podat. Je samozřejmě potřebné učinit v tomto směru příslušná skutková zjištění. Jak ministr spravedlnosti, tak vedoucí státní zástupci, mohou provádět příslušné šetření. Současně se orgánům správy státního zastupitelství obdobná povinnost ukládá i vůči vedoucím státním zástupcům a vedoucímu Úřadu pro potírání korupce.

K § 67

Účast zájmových organizací státních zástupců na řešení vybraných otázek správy státního zastupitelství vychází ze stávajícího znění ustanovení § 13j platného zákona o státním zastupitelství.

K části deváté (Poradní sbor státního zastupitelství)

K § 68

Poradní sbor státního zastupitelství má především poradní a konzultativní roli; vytváří určitou protiváhu nejvyššímu státnímu zástupci. Na řešení zásadních otázek zejména v oblasti personální se bude Poradní sbor státního zastupitelství podílet nejen ve vztahu k nejvyššímu státnímu zástupci, ale i ve vztahu k ostatním vedoucím státním zástupcům, zejména krajským státním zástupcům (to se týká především personálních otázek, tj. plánu systemizací, který vypracovává nejvyšší státní zástupce, i plánu rozmístění státních zástupců, právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků a ostatních odborných zaměstnanců státního zastupitelství v obvodu příslušného krajského státního zastupitelství). Návrh rozlišuje mezi předchozím projednáním (návrh zde stanoví fikci kladného stanoviska pro případy, kdyby se Poradní sbor státního zastupitelství do třiceti dnů od jeho postoupení nevyjádřil) a vyjádřením. Poradní sbor nemá ţádnou rozhodovací pravomoc. Úkony, které je třeba podle tohoto zákona s Poradním sborem projednat, nelze provést, nebyly-li projednány s Poradním sborem. Nastane-li situace, ţe se Poradní sbor nevyjádří k návrhu na projednání takového úkonu do 30 dnů od jeho postoupení Poradnímu sboru, platí, ţe návrh byl projednán a stanovisko Poradního sboru je kladné. Vyjádření nebo stanovisko Poradního sboru se můţe zveřejnit způsobem umoţňujícím dálkový přístup (zda bude vyjádření nebo stanovisko zveřejněno, závisí na rozhodnutí Poradního sboru státního zastupitelství, pouze v případě vyjádření k výsledkům posuzování profesního růstu státních zástupců je zveřejnění podmíněno souhlasem státního zástupce, jehoţ profesní růst byl předmětem hodnocení). Poradní sbor bude sloţen výlučně ze státních zástupců, kteří budou do Poradního sboru voleni na dobu 6 let v rovných, přímých a tajných volbách probíhajících na všech státních zastupitelstvích. Státní zástupce nemůţe být zvolen členem Poradního sboru ve dvou po sobě následujících funkčních obdobích. Členství v Poradním sboru je neslučitelné s funkcí vedoucího státního zástupce i jeho náměstka (nikoli však s ostatními vedoucími funkcemi). Volby vyhlásí Nejvyšší státní zastupitelství. Právo volit členy Poradního sboru bud mít kaţdý státní zástupce. Činnost Poradního sboru bude zajišťovat Nejvyšší státní zastupitelství.

K části desáté (Státní zástupci)

K § 71

Systemizace míst státních zástupců (a dále i právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnanců) je upravena včetně účasti Poradního sboru státního zastupitelství na řešení těchto otázek v části osmé návrhu („Správa státního zastupitelství“).

Přijímání státních zástupců se bude provádět formou výběrových řízení. Výběrové řízení bude upraveno jednotně pro všechny případy vyhláškou Ministerstva spravedlnosti, čímţ se sleduje stanovení těchto pravidel tak, aby výběrové řízení probíhalo vţdy transparentně, se zachováním důvěryhodnosti a rovných podmínek pro přístup uchazečů k obsazovaným místům v obvodech všech krajských státních zastupitelství. Výběrové řízení bude provádět výběrová komise, která ve výběrovém řízení ověří, zda uchazeč o funkci státního zástupce splňuje předpoklady pro funkci státního zástupce, a posoudí jejich odborné znalosti a schopnosti nezbytné pro výkon funkce státního zástupce. Po organizační stránce bude zajišťovat průběh výběrových řízení Nejvyšší státní zastupitelství.

K § 72

Předpoklady pro vznik funkce státního zástupce se vymezují v souladu se stávajícím ustanovením § 17 platného zákona o státním zastupitelství. Tyto předpoklady se navíc doplňují o podmínky plynoucí z jiných právních předpisů, jímţ je především zákon č. 455/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (viz obdobná úprava obsaţená v § 60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Podmínka bezúhonnosti se stanoví zcela shodně, jak tomu je ve stávajícím § 17 odst. 4 platného zákona o státním zastupitelství. Pokud jde o vztah k zániku funkce státního zástupce, kde návrh předpokládá zánik funkce v souvislosti s pravomocným odsouzením pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, je nutné vzít v úvahu i další moţnost zániku funkce státního zástupce uvedenou v návrhu (nezpůsobilost k výkonu funkce státního zástupce z důvodů uvedených v zákoně; mezi tyto důvody patří i skutečnost, ţe státní zástupce byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nevedlo k zániku funkce státního zástupce, jestliţe čin, za který byl odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání ve funkci státního zástupce). Přejímá se dosavadní úprava odborných zkoušek, jeţ mají stejné účinky jako závěrečná zkouška podle zákona, jakoţ i toho, ţe ministr spravedlnosti rozhoduje o uznání jiných zkoušek za závěrečnou zkoušku podle zákona.

K § 73

I podle navrhované právní úpravy platí, ţe funkce státního zástupce vzniká jmenováním. Navrhovaná úprava vymezuje, ţe státního zástupce jmenuje po provedeném výběrovém řízení na návrh nejvyššího státního zástupce po projednání s Poradním sborem ministr spravedlnosti na dobu časově neomezenou. Nepředpokládá se institut státních zástupců na určitou dobu nebo „na zkoušku“. Znění slibu zůstává v zásadě stejné (viz § 18 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství). Odepření slibu nebo sloţení slibu s výhradou však má za následek to, ţe se na státního zástupce hledí, jak by nebyl jmenován.

K § 74

Rozhodování o trvalém přidělení bude prováděno v souladu s dnešní úpravou (§ 19 odst. 1 platného zákona o státním zastupitelství). Doplňuje se (obdobně k § 67 odst. 1 a 71 odst. 2 a 3 zákona o soudech a soudcích) úprava, která stanoví určité doby právní praxe pro účely (trvalého) přidělení nebo přeloţení k vyšším stupňům soustavy státního zastupitelství. Vzhledem k tomu, ţe soustava státního zastupitelství vyţaduje, aby byla zachována jistá míra pruţnosti z důvodu efektivního obsazování funkcí u vyšších stupňů soustavy státního zastupitelství, jsou tyto doby právní praxe stanoveny pouze jako rámcové, a lze je tedy (byť výjimečně) prolomit.

K § 75 a 76

Rozhodování o dočasném přidělení bude prováděno v souladu s dnešní úpravou. Sjednocuje se délka doby dočasného přidělení na čtyři roky s moţností opětovného dočasného přidělení (s výjimkou státních zástupců dočasně přidělovaných k Úřadu pro potírání korupce). Dále se doplňuje (shodně s ustanovením § 70a odst. 1 zákona o soudech a soudcích) institut dočasného přidělení státního zástupce do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky, kde i nadále působí jako státní zástupce. Existence institutu dočasného přidělení státního zástupce v zájmu vyuţití zkušeností k Ministerstvu spravedlnosti nebo k Justiční akademii není v rozporu s principy nezávislosti, nestrannosti, samostatnosti a odpovědnosti státního zástupce za plnění úkolů jako státního zástupce. Je zde zdůrazněn aspekt vyuţití zkušeností na různých úsecích činnosti státního zastupitelství pro potřeby Ministerstva spravedlnosti nebo Justiční akademie. Ve všech těchto případech by bez toho, ţe státní zástupce vykonává funkci státního zástupce a nabyl významných zkušeností, znalostí a poznatků v této souvislosti, vůbec takové dočasné přidělení nemohlo přicházet v úvahu; státní zástupce i nadále musí splňovat všechny poţadavky stanovené tímto zákonem pro výkon funkce státního zástupce a v plném rozsahu také podléhá reţimu uvedeného zákona. I zde se stanoví délka doby dočasného přidělení na čtyři roky s moţností opětovného dočasného přidělení. Předpokládá se, ţe vyšší státní zastupitelství budou (v souladu s jiţ stávající praxí) zpracovávat plány dočasných přidělení a kritéria, z nichţ je třeba při vypracování takového plánu vycházet. Do doby vydání nového nařízení vlády, k němuţ se nově doplňuje zmocnění v § 76 odstavci 4, nadále trvá moţnost náhrady nákladů a výdajů poskytovaných při výkonu funkce státního zástupce v zahraničí na základě nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí. Nové nařízení vlády bude obsahově totoţné s platným nařízením vlády č. 372/2004 Sb. To znamená, ţe shodně jako v platném nařízení vlády bude upravovat náhradu zvýšených ţivotních a vybavovacích nákladů, náhradu jízdních výdajů a výdajů za ubytování a náhradu výdajů spojených s přepravou osobních věcí.

K § 77

Úprava přeloţení, a to i bez souhlasu nebo ţádosti státního zástupce, zůstala v zásadě beze změn s těmito výjimkami: 1. Nově se stanoví obecná omezení pro přeloţení, a to ţe

a) ke krajskému státnímu zastupitelství lze přeloţit státního zástupce, který má právní praxi zpravidla nejméně pět let, a

b) k Nejvyššímu státnímu zastupitelství lze přeloţit státního zástupce, který má právní praxi zpravidla nejméně osm let, přičemţ toto přeloţení je podmíněno splněním podmínky, ţe státní zástupce, který má být přeloţen, svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce. 2. Nově se stanoví poţadavek projednání s Poradním sborem, jakoţ i to, ţe proti rozhodnutí ministra spravedlnosti o přeloţení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo ţádosti lze podat rozklad a je moţno proti němu podat podle jiného právního předpisu správní ţalobu k správnímu soudu. 3. Podstatnou změnou oproti současnému stavu je moţnost přeloţit státního zástupce z důvodu potřeby zajistit výkon působnosti určitého okresního státního zastupitelství, které výjimečně a z naléhavých důvodů není moţno zajistit jinak. Toto dočasné omezení je přitom časově limitováno (státního zástupce lze takto dočasně přeloţit na dobu nejvýše šesti měsíců), a je moţné pouze jednorázově. Dojde-li zákonem ke změně v organizaci státního zastupitelství nebo změně obvodů státního zastupitelství lze přeloţit státního zástupce bez jeho souhlasu nebo ţádosti (za splnění dalších zákonných podmínek), a to pouze do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, který zakládá důvod pro takové rozhodnutí.

K § 78

Stanoví se zcela jednoznačně, ţe pracovní vztah státního zástupce vzniká dnem, který je stanoven k nástupu výkonu této funkce. Na rozdíl od současné úpravy se v souladu se zákoníkem práce umoţňuje pracovní pohotovost pouze mimo pracoviště. Na rozdíl od zákoníku práce však je moţné pracovní pohotovost nařídit. Jsou zde zároveň výslovně vyjmenovaná ustanovení zákoníku práce, která se uţijí na pracovní vztah státního zástupce. Na odvolání vedoucího státního zástupce nebo jeho náměstka se přiměřeně pouţije ustanovení § 73a odst. 1 zákoníku práce a na dočasné přidělení státního zástupce se přiměřeně pouţije ustanovení § 43a odst. 4 aţ 6 zákoníku práce.

K § 79

Zavádí se nový institut posuzování profesního růstu státních zástupců prostřednictvím pravidelného (periodického) hodnocení státních zástupců. Předpokládá se i moţnost takového sledování pro účely ad hoc. Pravidelné hodnocení státních zástupců se bude provádět jednou za 5 let a v jeho rámci se posoudí plnění povinností uvedených v § 5 státním zástupcem, zejména jeho odborná úroveň, nestrannost, samostatnost a odpovědný přístup k plnění povinností státního zástupce a vyřizování přidělených věcí bez zbytečných průtahů. Pravidelné hodnocení provádí vedoucí státní zástupce státního zastupitelství, na kterém je hodnocený státní zástupce činný, nebo jím pověřený státní zástupce. Při posuzování odborné úrovně, odpovědného přístupu k výkonu povinností a vyřizování věcí bez zbytečných průtahů lze vzít v úvahu i závěry prověrek v rámci výkonu vnějšího dohledu nebo obdobných zjištění, vztahují-li se konkrétně k postupu státního zástupce, jehoţ hodnocení se provádí. Základním kritériem pro posuzování dosaţené znalostní úrovně bude schopnost aplikační, tj. schopnost převádět získané poznatky do kaţdodenní činnosti státního zástupce na svěřeném úseku, jakoţ i osobnostní předpoklady pro výkon funkce státního zástupce. Dalšími kritérii jsou popřípadě i další hlediska, jako je např. podíl státního zástupce na vzdělávací činnosti či jeho publikační činnost. Účelem pravidelného vyhodnocování profesního růstu státních zástupců je motivovat státní zástupce k co nejlepším pracovním výkonům a k zapojení do vzdělávacího procesu organizovaného především Justiční akademií, případně dalšími vzdělávacími institucemi a v neposlední řadě i vytvořit základ pro pozdější posuzování státního zástupce při hodnocení jeho profesní úrovně pro ad hoc potřebu. Předpokladem úspěšnosti celého systému je odstranění formálních přístupů, aby výsledky hodnocení byly široce vyuţitelné, a to např. jako podklad pro zpracování hodnocení pro účely přeloţení státního zástupce na vyšší stupeň státního zastupitelství, pro účely dočasného přeloţení, výběrového řízení na vedoucího státního zástupce nebo kárného řízení apod.). Státní zástupce můţe proti výsledku hodnocení uplatnit námitky. Je upraven postup při vyřizování těchto námitek i moţnost vyjádření k celé věci Poradním sborem státního zastupitelství.

K § 80

Zachovává se úprava dnes obsaţená v § 21 platného zákona o státním zastupitelství s tou výjimkou, ţe se umoţňuje téţ dřívější konsensuální zánik funkce státního zástupce v případě vzdání se funkce. Doplňuje se dále zánik funkce v návaznosti na odsouzení k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu veřejné funkce pro trestný čin spáchaný z nedbalosti.

K § 81

V tomto ustanovení se reglementuje dočasné zproštění výkonu funkce státního zástupce mimo kárné nebo trestní řízení. Oproti dosavadní úpravě dochází k významným změnám. Je-li totiţ funkce státního zástupce vykonávána v pracovním vztahu, musí být kromě jiného slučitelná s právem EU z hlediska zásady, podle které přísluší všem zaměstnancům za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejná mzda nebo plat, jak se to promítá i do ustanovení § 110 zákoníku práce. Pokud tedy např. nebude v Justiční akademii nebo v Ministerstvu spravedlnosti státní zástupce vykonávat funkci státního zástupce, protoţe by byl výkonu této funkce dočasně zproštěn (stav podle současné právní úpravy), potom nemůţe nadále dostávat za práci vykonávanou v jiném vztahu k jinému zaměstnavateli plat státního zástupce, který je stanoven právě a jen pro výkon této funkce. Obdobně platí, ţe v případě dočasného přidělení k jinému orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky nebo k mírové nebo záchranné operaci nebo humanitární pomoci mimo území České republiky, pokud by příslušný jiný orgán nebo organizace se sídlem mimo území České republiky neposkytovaly státnímu zástupci plat nebo náhradu zvýšených nákladů, by bylo v případě dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce těţko akceptovatelné, aby mu byl poskytován dosavadní plat. Proto se nově předpokládá existence institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce jen v případech, kdy tato funkce vykonávána není a vykonávána být ani nemůţe, tedy byl-li státní zástupce jmenován soudcem Ústavního soudu, veřejným ţalobcem, asistentem veřejného ţalobce nebo kdy vykonává jinou obdobnou funkci u mezinárodního soudu, a to po dobu výkonu této funkce. Z uvedených důvodů se proto navrhuje řešení spočívající v tom, ţe ve všech ostatních případech (v případě přidělení k Ministerstvu spravedlnosti, Justiční akademii apod.) se funkce státního zástupce zachovává a není na místě uplatnění institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce.

K § 82

Přebírá se tu plně úprava ve stávajícím ustanovení § 26 platného zákona o státním zastupitelství. Je zde reglementována způsobilost (resp. nezpůsobilost) k výkonu funkce státního zástupce (obdobně úpravě obsaţené v § 91 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Tato úprava stanoví hmotněprávní důvody nezpůsobilosti k výkonu funkce státního zástupce, řízení o takové věci pak upravuje (formou odkazu na jiný právní předpis, tj. na zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů) ustanovení § 89 odst. 2.

K části jedenácté (Kárná odpovědnost)

V podstatných rysech se přejímá dosavadní právní úprava kárné odpovědnosti státních zástupců i kárného řízení, jakoţ i řízení o způsobilosti státního zástupce zastávat funkci (k změnám v zákoně č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, souvisejícím s navrhovaným zavedením nového druhu kárného provinění vedoucího státního zástupce a vedoucího Úřadu pro potírání korupce viz část pátou). Přejímá se rovněţ dosavadní úprava institutu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce v souvislosti s kárným nebo trestním řízením anebo řízením o jeho nezpůsobilosti zastávat funkci státního zástupce. Změny jsou následující:

a) rozšiřuje se pojem „kárné provinění“ i na závaţné porušení povinností vedoucím státním zástupcem nebo vedoucím Úřadu pro potírání korupce (obdobně, jak je tomu v případě předsedů a místopředsedů soudů podle jiţ dnes účinné úpravy),

b) sjednocuje se doba pro zánik kárné odpovědnosti státního zástupce plynutím času se lhůtou uvedenou v § 8 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. (se lhůtou pro podání kárné ţaloby na státního zástupce); prekluzivní lhůta pro kárnou odpovědnost státního zástupce se tak sjednocuje s úpravou platnou pro soudce (viz § 89 zákona o soudech a soudcích), protoţe zde není k odchylné úpravě dán ţádný věcný důvod,

c) vytknutí drobných nedostatků a poklesků [§ 30 odst. 3 současného zákona o státním zastupitelství] se nahrazuje písemným upozorněním na moţnost podání návrhu na zahájení kárného řízení při opětovném porušení povinností, zároveň se upravuje vyjmutí tohoto upozornění z osobního spisu (s čímţ jsou spjaty účinky zahlazení prohřešku, na které byl státní zástupce takto upozorněn). Proti upozornění se lze bránit standardními prostředky,

d) zavádí se obligatorní zproštění výkonu funkce státního zástupce, který je trestně stíhán pro úmyslný trestný čin,

e) upravuje se oprávnění vedoucího státního zástupce provádět pro účely podání návrhu na zahájení kárného řízení nebo řízení o způsobilosti státního zástupce zastávat svou funkci nezbytná šetření. Ohledně navrhovaného nahrazení vytknutí drobných poklesků a nedostatků upozorněním na moţnost podání návrhu na zahájení kárného řízení při opětovném porušení povinností je třeba uvést, ţe tato změna je odůvodněna vyvíjející se praxí (viz stávající judikatura správních soudů), podle níţ udělení výtky státnímu zástupci podle § 30 odst. 3 platného zákona o státním zastupitelství představuje překáţku věci pravomocně rozhodnuté pro případné uplatnění kárné odpovědnosti za týţ čin, ačkoli podle povahy věci má jít jen o neformální (byť písemně udělený) akt. Na druhé straně není zřejmé, jaké účinky mají být s udělením výtky spojovány z hlediska pozdějšího postihu za jiný delikt a zejména, zda její účinky pominou ze zákona, zda je nutno (moţno) udělenou písemnou výtku z osobního spisu státního zástupce vyřadit, zda ji lze napadnout opravným prostředkem, byť neformálního charakteru (např. námitkami, stíţností), a zda ji lze (nebo je nutno z určitých důvodů) dodatečně moţno přezkoumat z hlediska věcné správnosti a případně i zrušit. Je proto ţádoucí postavit najisto právní reţim tohoto opatření, a zejména zajistit, aby důsledky res iudicatae s udělením upozornění nebyly spojovány.

K části dvanácté (Právní čekatelé a asistenti státních zástupcŧ)

K § 88 a 89

Institut právních čekatelů se navrhuje zachovat s ohledem na dosavadní velice pozitivní zkušenosti spojené s jejich fungováním v soustavě státního zastupitelství. Lze sice chápat tendence směřující k úplnému otevření justice pro přístup ostatních právnických profesí, které vyúsťující aţ v poţadavek na úplné zrušení institutu právních (justičních) čekatelů, nicméně institut právního čekatele je v této chvíli shledáván nenahraditelným, pokud má být funkce státního zástupce obsazena kvalifikovaným odborníkem připraveným ihned po svém jmenování do této funkce zastávat plnohodnotně všechny povinnosti státního zástupce. Důvodem je relativně dlouhodobá, cíleně zaměřená odborná průprava a výchova, která směřuje nejen k osvojení si nezbytné profesní odbornosti, ale i osobnostních vlastností nezbytných pro řádný, svědomitý a čestný přístup k výkonu funkce státního zástupce. V rámci příprav na výkon působnosti státního zastupitelství jsou právním čekatelem osvojovány i metody činnosti, úzce spojené se zvláštní podstatou výkonu činnosti zejména dozorového státního zástupce, včetně administrativních postupů zajišťujících odborné a včasné provedení neodkladných úkonů, jimiţ se můţe zásadně zasahovat do základních práv a svobod a jimiţ se současně i zajišťuje, ţe účel trestního řízení bude naplněn, a ţe se tak stane zákonným a na potřebné odborné výši provedeným postupem. V důsledku úzkého sepětí činnosti státního zástupce s postupy policejních orgánů na samotném počátku prověřování jsou kladeny značné nároky i na vhodný taktický postup, na volbu prostředků a nástrojů slouţících k vyhledání a dokumentování trestné činnosti. Odborníci, kteří neabsolvovali potřebnou dobu praxe u státního zastupitelství, nebyli pro tyto účely zvlášť připravováni, nemohou mít vţdy nástupu na státní zastupitelství tyto dovednosti a zkušenosti osvojeny. U státního zastupitelství přitom nejsou podmínky pro to, aby bylo moţno takového odborníka ponechávat fakticky „mimo sluţbu“ a vzdělávat jej teprve v průběhu doby, kdy uţ má naopak odevzdávat plnohodnotné výkony. Shodně se současnou právní úpravou se právní poměry právních čekatelů budou řídit zákoníkem práce. Nutné odlišnosti stanoví zákon o státním zastupitelství. Přijímání právních čekatelů se bude řídit plánem systemizací, o přijímání bude rozhodováno ve výběrovém řízení podle ustanovení § 2 aţ 8 vyhlášky č. 303/2002 Sb., o výběru, přijímání a odborné přípravě justičních a právních čekatelů a o odborné justiční zkoušce a odborné závěrečné zkoušce právních čekatelů. Plně se zachovává dosavadní právní úprava týkající se průběhu čekatelské praxe včetně řetězení pracovních poměrů na dobu určitou právních čekatelů po vykonání závěrečné zkoušky, kdy tato otázka je upravena tak, aby to bylo v souladu s ustanovením § 39 odst. 2 zákoníku práce, který implementuje ustanovení 5 přílohy směrnice 1999/70/ES. Po úspěšném sloţení justiční zkoušky bude právnímu čekateli svěřen širší rozsah působnosti, ale zároveň mu vznikne povinnost strpět překládání v rámci kraje bez souhlasu, a to aţ do doby jmenování do funkce státního zástupce (mimo obvod kraje bude přeloţení právního čekatele moţné jen s jeho souhlasem), nejdéle však na 6 měsíců.

K § 90

Přejímá se bez podstatných změn úprava dnes obsaţená v § 32a platného zákona o státním zastupitelství. Na rozdíl od současné úpravy se nicméně posiluje pomocná role asistentů, kdy asistent nemůţe zastupovat státního zástupce v řízení před soudem (viz § 93 odst. 5, viz však i novela trestního řádu provedenou zákonem č. 193/2012 Sb.) a neumoţňuje se mu sloţit závěrečnou zkoušku (viz § 34 odst. 9 současného zákona o státním zastupitelství). Negativní dopady posledně uvedené změny jsou kompenzovány přechodným ustanovením, podle kterého zaměstnanci, kteří jsou v den nabytí účinnosti tohoto zákona zařazeni jako asistenti státního zástupce, se mohou stát právními čekateli, aniţ by se museli zúčastnit výběrového řízení. Asistenta státního zástupce jmenuje a odvolává vedoucí státní zástupce příslušného státního zastupitelství na návrh státního zástupce, o jehoţ asistenta se jedná. Na skončení pracovního poměru asistenta státního zástupce se přiměřeně pouţije § 73a zákoníku práce. Funkce asistenta státního zástupce se povaţuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného státního zástupce nebo je-li příslušný státní zástupce dočasně přidělen nebo přeloţen k jinému státnímu zastupitelství.

K části třinácté (Odborné vzdělávání státních zástupcŧ, právních čekatelŧ, vyšších úředníkŧ státního zastupitelství a ostatních odborných zaměstnancŧ státního zastupitelství)

K § 91

Tato část návrhu upravuje otázky týkající se vzdělávání státních zástupců, právních čekatelů, asistentů státních zástupců, vyšších úředníků státního zastupitelství i ostatních odborných zaměstnanců státních zastupitelství. Problematika obdobného vzdělávání je nicméně upravena i v četných dalších ustanoveních zákona (např. ve vztahu k profesnímu růstu státních zástupců, působení, resp. spolupůsobení Poradního sboru mj. i v oblasti vzdělávání, koordinující role Nejvyššího státního zastupitelství i v uvedené sféře apod.).

K části čtrnácté (Společná, přechodná a závěrečná ustanovení)

K § 92

Toto ustanovení stanoví pravidla ochrany budov státních zastupitelství. Vymezují se i případy výjimek z těchto zákazů a povinností. Toto ustanovení koresponduje s § 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Do budovy státního zastupitelství je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit ţivot, zdraví nebo pořádek. Tento zákaz se nevztahuje na osoby v zákoně přímo vyjmenované (státní zástupce a příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, jestliţe vstupují do budovy státního zastupitelství v souvislosti s plněním sluţebních povinností), dále pak na osoby, o nichţ to stanoví v jednotlivých případech vedoucí státní zástupce.

Doplňuje se dosud chybějící úprava tzv. evidenční ochrany státních zástupců, jeţ spočívá v ochraně poskytování údajů ze správních evidencí vedených k jeho osobě, osobě jeho manţela, partnera, dítěte a rodičů a jejich moţné zneuţití. Tato evidenční ochrana se uplatní při důvodném podezření z ohroţení ţivota nebo zdraví státního zástupce a jeho rodinných příslušníků.

K § 93

Vymezuje se vztah k některým institutům podle stávající a předchozí právní úpravy.

K § 94

Navrhuje se zachovat v platnosti jmenování státních zástupců, právních čekatelů a asistentů státního zástupce podle stávající právní úpravy. Do doby vydání nového nařízení vlády, (které bude obsahově shodné s dosud platným nařízením vlády), trvá moţnost náhrady nákladů a výdajů poskytovaných při výkonu funkce státního zástupce v zahraničí na základě nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí.

K § 95

Navrhuje se zachovat v platnosti jmenování vedoucích státních zástupců podle stávající právní úpravy. S ohledem na potřebu zajištění řádné realizace nového procesu jmenování vedoucích státních zástupců se navrhuje navázat ukončení funkčního období vedoucích státních zástupců na délku jejich dosavadního působení ve funkci vedoucího státního zástupce (obdobně jako tak učinila novela zákona o soudech a soudcích č. 314/2008 Sb. pro soudní funkcionáře), přičemţ je zapotřebí zohlednit i potřebu rovnoměrného ukončení funkce jednotlivých vedoucích státních zástupců tak, aby nedošlo k jejich hromadné výměně. Přechodná ustanovení začínají rokem 1994, kdy došlo k přeměně prokuratury na státní zastupitelství.

K § 96

V tomto přechodném ustanovení se řeší důsledky zrušení stupně vrchních státních zastupitelství. Předpokládá se zrušení funkcí vedoucích státních zástupců vrchních státních zastupitelství, dále přechod státních zástupců vrchních státních zastupitelství k Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Řeší se dále i trvání pracovního poměru zaměstnanců Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství, stejně tak jako navazující otázky vztahující se k hmotnému majetku a majetkovým právům včetně závazků souvisejících s tímto majetkem, jakoţ i k jiným právům a závazkům. Je zde stanovena zvláštní právní úprava k úpravě řešící přeloţení státního zástupce bez jeho souhlasu nebo ţádosti, coţ je dáno tím, ţe působnost, kterou vykonávají vrchní státní zastupitelství, v důsledku zachování vrchních soudů nezanikla, ale bude vykonávána Nejvyšším státním zastupitelstvím. Je řešeno i nakládání s věcmi, které nebyly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci vyřízeny.

K § 97

O návrzích na odvolání z funkce vedoucího státního zástupce, o nichţ nebylo ke dni účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, jiţ nebude rozhodovat ministr spravedlnosti, ale v souladu s novou právní úpravou bude o návrhu rozhodnuto kárným senátem v kárném řízení. Tímto přechodným opatřením se sleduje umoţnění okamţitého rozhodování o dosud nerozhodnutých návrzích kárným senátem, čímţ dojde k zajištění maximální objektivity při posouzení důvodnosti návrhu i při vydání samotného meritorního rozhodnutí.

K § 98

Stanovuje se povinnost Nejvyššímu státnímu zastupitelství zajistit volby do Poradního sboru státního zastupitelství tak, aby Poradní sbor státního zastupitelství mohl být ustaven nejpozději do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona.

K § 99

Vymezuje se, v souladu s odpovídajícími částmi návrhu zákona, rozsah otázek, které budou upraveny podzákonnými předpisy (vyhláškami Ministerstva spravedlnosti). Rovněţ tak se přejímá z dosavadní právní úpravy zmocnění pro fakultativní vydání vyhlášky, kterou mohou být stanoveny výjimky ohledně sídel a územních obvodů krajských a okresních státních zastupitelství, v obvodu Nejvyššího, krajského nebo okresního státního zastupitelství kterou mohou být zřízeny jeho pobočky anebo kterou můţe být určeno, ţe věci určitého druhu z obvodu několika státních zastupitelství bude vyřizovat jedno státní zastupitelství (viz i § 11 odst. 1, podle kterého státní zastupitelství působí u soudu, v jehoţ obvodu je činné, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak).

K § 100

Zrušují se právní předpisy předcházející novému zákonu o státním zastupitelství, tj. zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství a jeho novely, a vyhláška č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, včetně všech jejích novel.

K § 101

Navrhuje se nabytí účinnosti dnem 1. ledna 2015, aby byla zajištěna dostatečná doba legisvakance, která je nezbytná pro materiální a personální zabezpečení vzniku Úřadu pro potírání korupce a pro nezbytné úkony pro zrušení vrchních státních zastupitelství.

V Praze dne 29. května 2013

předseda vlády

v zastoupení

1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí

Karel Schwarzenberg, v.r.

ministr spravedlnosti

JUDr. Pavel Blaţek Ph.D., v.r.