Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí v souvislosti s přijetím kontrolního řádu, se předkládá mimo Plán legislativních prací vlády na rok 2012 na základě usnesení vlády č. 543 ze dne 19. července 2012.
1. Zhodnocení platného právního stavu
Dne 14. června 2012 Parlament ČR schválil zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014. Tímto dnem se zrušuje zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. V návaznosti na uvedenou změnu, s cílem sjednotit procesně-právní úpravu pro oblast veřejné kontroly vykonávané jako součást výkonu veřejné moci, vláda usnesením č. 543 ze dne 19. července 2012 schválila Harmonogram předložení návrhů změn zákonů v souvislosti s přijetím zákona o kontrole (dále jen „harmonogram“). V tomto harmonogramu jsou uvedeny příslušné zákony v působnosti jednotlivých resortů, jejichž novelizaci je třeba provést tak, aby neobsahovaly neodůvodněné odchylky či duplicity ve vztahu k obecné úpravě kontrolního řádu.
V působnosti MPSV se jedná o změnu těchto zákonů, které obsahují úpravu kontrolních postupů při provádění kontrolních činností: zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
V uvedeném harmonogramu byl uveden i zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Novela tohoto zákona je v zájmu omezení počtu novelizací jednotlivých zákonů zahrnuta do širší novelizace uvedeného zákona o sociálních službách.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy
Základním cílem předkládaného návrhu zákona je eliminace speciálních procesně- právních ustanovení upravujících kontrolní postupy ve zvláštních zákonech s tím, že tato ustanovení budou nahrazena aplikací příslušných ustanovení kontrolního řádu, pokud jde o: ustanovení duplicitní vůči úpravě kontrolního řádu, která jsou bez náhrady rušena, neboť se v těchto případech aplikuje přímo kontrolní řád; jde zejména o některá práva a povinnosti kontrolovaného a kontrolujícího. O takové případy jde v zákoně č. 117/1995 Sb. a zákoně č. 111/2006 Sb., nebo v § 49 zákona č. 359/1999 Sb. upravující pravomoci kontrolujícího krajského úřadu a povinnosti kontrolované osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. V zákoně o inspekci práce jde například o povinnost seznámit kontrolovaného s obsahem protokolu, o právo používat telekomunikační zařízení kontrolované osoby nebo o prokázání oprávnění k výkonu kontroly. V zákoně o zaměstnanosti se jedná o prokazování oprávnění k výkonu kontroly, oprávnění kontrolních orgánů v průběhu kontroly, maření výkonu oprávnění kontrolních orgánů atd., včetně změny odkazu na zvláštní právní předpis, kterým se výkon kontroly řídí, pokud zákon o zaměstnanosti nestanoví jinak.
ustanovení, která obsahují jak úpravu obecnou, tak i speciální úpravu reagující na povahu příslušného druhu kontroly. Tato ustanovení se upravují tak, aby zůstala zachována v podstatě pouze speciální část. Tímto způsobem se postupuje v zákoně o nemocenském pojištění a v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, kde se ustanovení o povinnostech zaměstnavatele při provádění kontroly upravují tak, že oprávnění vstupovat do prostorů zaměstnavatelů a vyžadovat od kontrolovaných osob potřebnou součinnost se vypouští, neboť tyto povinnosti jsou přímo obsaženy v kontrolním řádu. V zákonech se ponechává oprávnění vyžadovat plnění opatření uložené okresní správou sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). V kontrolním řádu je toto oprávnění obsaženo v § 19, avšak pouze při kontrole výkonu státní správy. OSSZ však toto opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. při zjištění nedostatků v evidenci vedené zaměstnavatelem, což nelze považovat za výkon státní správy).
ustanovení, která postup při kontrole podle zvláštního zákona upravovala odlišně od úpravy v zákoně o státní kontrole a kde není věcný důvod takovou diferenci ve vztahu ke kontrolnímu řádu zachovat. V zákoně o inspekci práce se jedná se především o opravné prostředky proti kontrolnímu zjištění v protokolu. Podobně je tomu i s účastí přizvané osoby při kontrole.
Kontrolní řád nelze na určité kontrolní postupy aplikovat, a proto se jeho použití v těchto případech výslovně vylučuje. Tak je tomu v zákoně o nemocenském pojištění, v případě kontroly posuzování zdravotního stavu pojištěnce a plnění povinností ošetřujících lékařů nebo o při kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, které jsou natolik specifické, že by zde byť i subsidiární aplikace kontrolního řádu mohla v praxi působit problémy.
Dalším cílem předkládaného návrhu zákona je reflektovat na změnu kontrolních kompetencí na úseku zaměstnanosti. Jedná se o zajištění možnosti Úřadu práce ČR předávat Státnímu úřadu inspekce práce (dále jen „SÚIP) a oblastním inspektorátům práce (dále jen „OIP“) způsobem umožňujícím dálkový přístup informace o vydaných povoleních k zaměstnání cizincům a tím i zajištění rychlejší a účinnější kontroly nelegální práce.
Dále se v zákoně č. 435/2004 Sb., zákoně č. 251/2005 Sb. a v zákoně č. 187/2006 Sb. upravují ustanovení obsahující pořádkové pokuty. Podle dosavadní konstrukce platilo, že přestupkem není jednání toho, kdo neposkytne součinnost při kontrole prováděné orgánem státního dozoru nebo nesplní povinnost uloženou orgánem státního dozoru. V těchto případech se jednalo o ztěžování výkonu pravomoci postižitelné pořádkovou pokutou.
V souvislosti s přijetím zákona č. 255/2012 Sb., kontrolního řádu, došlo k přehodnocení uvedené konstrukce a nahrazení pořádkové pokuty hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). V daném případě institut pořádkové pokuty nelze využít, nejde o pořádkovou pokutu srovnatelnou např. s pořádkovou pokutou podle § 62 správního řádu, neboť se nejedná o porušení procesní povinnosti, ale o postih za to, že kontrolovaná osoba brání ve výkonu kontroly. Poskytování součinnosti při výkonu kontroly je zákonem stanovenou hmotněprávní povinností, za jejíž porušení má být uložena pokuta za přestupek nebo správní delikt, což je podstatným odlišujícím znakem od pořádkové pokuty jakožto procesního institutu obvykle užívaného v zákonech upravujících výkon veřejné správy. Z tohoto důvodu se nahrazují pořádkové delikty a pořádkové pokuty za ně ukládané správními delikty a pokutami ukládanými v „obecném“ režimu správního trestání“.
3. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy
Nezbytnost provést navrhované změny vyplývá z přijatého zákona o kontrole. Účelem nové právní úpravy je odstranění nedostatků stávající právní úpravy spočívající v její nejednotnosti, zjednodušení kontrolní činnosti vymezením jasných pravidel základního obecného kontrolního postupu, která jsou aplikovatelná v zásadě na všechny druhy kontrolní činnosti, s výjimkou kontrol, jež jsou tak specifické a mají ucelenou zvláštní právní úpravu, včetně kontrolních postupů, že je nelze pod obecnou úpravu podřadit.
4. Zhodnocení souladu návrhu zákona s ústavním pořádkem České republiky
Stejně jako návrh zákona o kontrole respektuje i návrh změnového zákona příslušná ustanovení Ústavy ČR i Listiny základních práv a svobod, neboť pouze reaguje na novou úpravu kontrolního řádu. S ohledem na tyto skutečnosti lze tedy konstatovat, že předkládaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
5. Zhodnocení slučitelnosti návrhu zákona s předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami
Kontrolní činnost prováděná uvnitř členských států není právem Evropské unie obecně upravena a je ponechána k úpravě jednotlivým členským státům. Výjimky existují v případech, kdy se jedná o hospodaření s finančními prostředky Evropské unie, v takových případech se použijí přednostně nařízení EU jako speciální úprava. Kontrola ve veřejné správě není komplexně řešena ani právem mezinárodním.
Návrh zákona přímo neimplementuje právo Evropské unie a není s ním v rozporu.
Podrobné zhodnocení slučitelnosti návrhu zákona s předpisy Evropské unie a s mezinárodními smlouvami obsahuje důvodová zpráva k zákonu o kontrole, na který předkládaný zákon navazuje.
6. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah návrhu zákona na státní rozpočet, ostatní veřejné rozpočty, na podnikatelské prostředí a sociální dopady
6.1 Na státní rozpočet a veřejné rozpočty Ze změn navrhovaných v zákoně č. 435/2004 Sb. bude vyžadovat určité náklady pouze umožnění dálkového přístupu SÚIP a OIP do evidence vydaných povolení k zaměstnání. Ty však budou z 80 % hrazeny z prostředků ESF v rámci projektu „Efektivní systém rozvoje zaměstnanosti, výkonu komplexních kontrol a potírání nelegálního zaměstnávání“, neboť jednou z aktivit k naplnění cílů projektu je vzájemné propojení informačních systémů v rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí. Zbývající část nákladů bude krýt Ministerstvo práce a sociálních věcí ze svého rozpočtu. Z nákladů na propojení všech těchto systémů v celkové částce 1,5 milionu Kč lze výši nákladů na propojení informačního systému státní politiky zaměstnanosti odhadnout na 500 tisíc Kč, přičemž evidence vydaných povolení k zaměstnání je pouze jednou ze součástí tohoto systému.
Určité náklady lze očekávat též v souvislosti s vydáním průkazů, coby jedné z forem kontrolního oprávnění. Tyto náklady lze odhadnout na cca 100 000 Kč včetně DPH.
Uvedený odhad vychází ze stávajícího počtu kontrolních pracovníků v územních organizačních složkách ČSSZ, ze současných cenových relací obdobné zakázky na tisk průkazů, z předpokladu vydání jednoho (společného) průkazu pro kontrolu v oblasti nemocenského pojištění a pro kontrolu v oblasti důchodového pojištění a v oblasti pojistného. Zpracování a vydání průkazu zahrnuje úpravu šablon, grafické zpracování a výrobu manuálu, školení a tisk ofsetem. Odhadovaná cena dále zohledňuje tisk potřebné zásoby předtištěných archů pro jednotlivé správy sociálního zabezpečení a nezahrnuje laminovací fólie, které jsou vzhledem ke gramáži a formátu shodné se stávajícími služebními průkazy.
Ostatní navrhované změny nemají dopad na státní rozpočet a veřejné rozpočty.
6.3 Na podnikatelské prostředí Navrhované změny, které se týkají postupů kontrolních orgánů, budou mít pozitivní dopad na podnikatelské prostředí, neboť kontrolní postupy jednotlivých kontrolních orgánů budou sjednoceny a pro podnikatele tedy systém bude přehlednější. Obecné postupy budou stanoveny kontrolním řádem a pouze odchylky v postupech kontrolních orgánů budou stanoveny speciálními zákony.
6.4 Na územní samosprávné celky Navrhovaná úprava nebude mít dopad na územní samosprávné celky. Náklady na seznámení zaměstnanců (kontrolujících) s novou právní úpravou a případné jejich proškolení lze, obdobně jako je tomu u zákona o kontrole, považovat za běžnou součást průběžného vzdělávání.
6.5 Ostatní dopady Navrhovaná právní úprava nebude mít dopad na životní prostředí a nepředpokládají se ani sociální dopady.
7. Zhodnocení dopadů ve vztahu k zákazu diskriminace
Navrhovaná právní úprava je plně v souladu se zákazem diskriminace.
8. Zhodnocení dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k ochraně soukromí a osobních údajů
Předložený návrh v této oblasti stávající úpravu nikterak nemění, tudíž se dopady na problematiku ochrany soukromí a osobních údajů nepředpokládají. Rozšíření okruhu kontrolovaných situací či kontrolovaných skutečností předloženou novelou nenastává. Pokud jde o ochranu skutečností, které se kontrolující v souvislosti s kontrolou dozvěděl, je v oblasti nemocenského pojištění, důchodového pojištění a pojistného na sociální zabezpečení povinnost jeho mlčenlivosti zajištěna jednak ustanovením § 20 kontrolního řádu, jednak ustanovením § 14 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o důchodové pojištění či pojistné na sociální zabezpečení, či ustanovením § 113 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, pokud jde o nemocenské pojištění, a v oblasti zaměstnanosti je povinnost mlčenlivosti zajištěna jednak ustanovením § 20 kontrolního řádu a jednak ustanovením § 147a zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
9. Zhodnocení korupčních rizik
Navrhované změny směřují k uvedení zákonů do souladu s novým kontrolním řádem. Povaha návrhu je převážně legislativně technická. Protože navrhované změny odkazují k obecné právní úpravě výkonu kontrolní činnosti, uplatní se k obraně práv a oprávněných zájmů dotčených osob obecné nástroje zakotvené v kontrolním řádu. Navrhovaná úprava s sebou nepřináší zvýšení korupčního rizika.
10. Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad
K návrhu zákona se neprovádí hodnocení regulace dopadů (RIA), a to na základě rozhodnutí předsedkyně Legislativní rady vlády čj.: 14465/2012-RSL ze dne 23. října 2012, kterým bylo rozhodnuto v souladu s čl. 5.5 a 5.7 Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace o neprovedení RIA.
K části první (změna zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení)
K čl. I
K bodu 1 Ustanovení o povinnosti zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“) poskytnout pověřeným zaměstnancům orgánu sociálního zabezpečení potřebnou součinnost je nadbytečné, neboť tato povinnost je obsažena v § 10 kontrolního řádu. Kontrolní řád je normou upravující způsob provádění kontroly. Proto se v ustanovení § 13 odst. 2 ponechává předmět kontroly, tj. obecné věcné vymezení pravomoci kontrolních zaměstnanců.
K bodu 2 Ustanovení § 13 bylo změněno zákonem č. 458/2011 Sb., který má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015. Provádějí se proto příslušné legislativně technické úpravy tohoto ustanovení tak, aby do textu zákona účinného od 1. ledna 2015 byly promítnuty změny, k nimž dochází v souvislosti s přijetím zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, s účinností od 1. ledna 2014.
K bodu 3 Ustanovení se zrušuje jako duplicitní. Povinnost kontrolované osoby vůči kontrolnímu orgánu obsahuje především § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Povinnosti kontrolované osoby uvedené v tomto ustanovení jsou formulovány tak obecně, že povinnost uvedenou v § 14 odst. 3 písm. f) zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ZOPSZ“) v sobě věcně obsahují.
K bodu 4 Z ustanovení o oprávnění pověřených zaměstnanců orgánů sociálního zabezpečení při provádění kontroly se vypouští oprávnění k provádění konkrétních postupů při výkonu kontrolní činnosti (oprávnění vstupovat na pracoviště zaměstnavatelů a povinnost zaměstnavatele poskytnout pověřeným zaměstnancům orgánu sociálního zabezpečení potřebnou součinnost). Tato oprávnění jsou obsažena přímo v § 7 a 10 kontrolního řádu Ze stávajících oprávnění týkajících se průběhu kontroly se v ZOPSZ ponechává oprávnění vyžadovat přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků. V kontrolním řádu je toto oprávnění obsaženo v § 19 odst. 1, avšak pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 35a odst. 2 ZOPSZ, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy). Oprávnění orgánů sociálního zabezpečení se doplňuje o oprávnění kontrolovat v důchodovém pojištění a v pojistném na sociální zabezpečení plnění povinností uložených OSVČ. Toto oprávnění mají tyto orgány již v současné době, je však nutno jej dovozovat z příslušných ustanovení. Jeho výslovným vyjádřením se proto posiluje právní jistota těchto osob. Oprávnění orgánů sociálního zabezpečení se dále výslovně doplňuje o možnost stanovit lhůtu pro přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků; jedná se pouze o formulační změnu výslovně doplňující do textu zákona fakticky již existující právní stav. Naproti tomu se v zákoně neuvádí možnost orgánů sociálního zabezpečení vyžadovat na zaměstnavateli podání písemné zprávy o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť toto oprávnění vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád. Kontrolní řád v § 4 odst. 3 stanoví pro pověření ke kontrole formu písemného pověření k jednotlivé kontrole nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení používá písemné pověření ke kontrole buď na jednotlivou kontrolu (využíváno ojediněle) nebo univerzální (využíváno v převážné většině případů) na všechny kontroly bez časového omezení. Ve smyslu nové právní úpravy se proto zákona zakotvuje pověření ke kontrole ve formě průkazu (obdobně jako u kontrol dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce v nemocenském pojištění).
K bodům 5 a 6 Povinnost zaměstnavatele a OSVČ poskytnout potřebnou součinnost při kontrole se v § 13 ZOPSZ zrušuje, proto se zrušuje i navazující sankce. Naopak se zavádí možnost uložit OSVČ pokutu za nesplnění povinnosti plnit opatření k nápravě nově výslovně vyjádřené v § 15 odst. 1. Dále se provádějí legislativně technické úpravy z důvodu zpřesnění odkazu na § 15, který je nově členěn na odstavce.
K bodu 7 Úprava navazuje na § 15 odst. 2; doplňuje se zmocnění pro vydání vyhlášky, která stanoví obsahové náležitosti průkazu ke kontrole pověřených zaměstnanců orgánu sociálního zabezpečení.
K čl. II
Z hlediska věcného se povinnost zaměstnavatelů a OSVČ poskytnout orgánům sociálního zabezpečení při kontrole potřebnou součinnost nemění, vypouští se však ze zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro duplicitu s ustanoveními kontrolního řádu. Z tohoto důvodu je třeba právně zajistit, aby po datu nabytí účinnosti zákona mohlo být sankčně postiženo i porušení této povinnosti, kterou zaměstnavateli a OSVČ ukládal do 31. prosince 2013 zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a od 1. ledna 2014 ji obsahuje jen kontrolní řád. V opačném případě by došlo k tomu, že po 1. lednu 2014 by nesplnění této povinnosti zaměstnavatele nebo OSVČ, k němuž došlo před tímto datem, ale řízení o ní nebylo dosud ukončeno, bylo posuzováno podle ustanovení, které by již v právním řádu neexistovalo. Navrhují se proto dvě ustanovení týkající se správního trestání, z nichž prvé upravuje hmotněprávní stránku posuzování nesplnění povinnosti zaměstnavatele a OSVČ poskytnout při kontrole potřebnou součinnost, druhé procesního charakteru zajišťuje kontinuitu již probíhajícího správního řízení o pokutě.
K části druhé (změna zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře)
K bodu 1 Ustanovení se zrušuje jako duplicitní, neboť povinnost poskytovat potřebné údaje, informace a podklady již vyplývá z § 8 písm. c) a § 10 kontrolního řádu.
K bodu 2 Odstraňuje se duplicita se zákonem o kontrole. Povinnost právnických nebo fyzických osob (jakožto kontrolovaných osob) umožnit příslušným zaměstnancům (jakožto kontrolujícím) nahlížení do kontrolních dokladů a poskytovat potřebnou součinnost je upravena v § 8 a § 10 zákona o kontrole.
K bodu 3 V návaznosti na zrušení ustanovení o povinnostech právnických nebo fyzických osob při kontrole se zrušuje ustanovení § 65 odst. 3 a 4 upravující možnost uložit pořádkovou pokutu za jejich nesplnění.
K části třetí (změna zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí)
K bodu 1 V platném znění zákona č. 359/1999 Sb. je pro fyzické a právnické osoby pověřené k výkonu sociálně-právní ochrany dětí stanovena povinnost, aby pro potřeby kontroly splnění podmínek pro vydání pověření uvedených v § 49 odst. 2 poskytly orgánu, který rozhodl o vydání pověření, potřebné podklady a umožnily mu vstup do prostor, ve kterých se sociálně- právní ochrana poskytuje. Oprávněným orgánem, který rozhodl o vydání pověření a který je oprávněn kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami, je buď krajský úřad příslušný podle místa trvalého pobytu nebo sídla pověřené osoby (naprostá většina případů) anebo výjimečně komise pro sociálně-právní ochranu dětí při obci s rozšířenou působností, jde-li o pověřenou osobu, které bylo vydáno pověření výhradně ke zřízení a provozování výchovně rekreačního tábora pro děti. Oprávnění kontrolního orgánu, resp. pověřeného kontrolujícího zaměstnance ke vstupu do staveb, na pozemky a do dalších prostor, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je řešeno v § 7 kontrolního řádu. V ustanovení § 8 písm. c) kontrolního řádu je pak upraveno oprávnění kontrolujícího požadovat poskytnutí údajů, dokumentů a věcí („podkladů“) vztahujících se k předmětu kontroly nebo k činnosti kontrolované osoby. Zákonným oprávněním kontrolujícího odpovídá povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost podle § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Na základě rozsahu zákonné úpravy oprávnění kontrolujícího a povinností kontrolované osoby v kontrolním řádu je speciální ustanovení § 49 odst. 10 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. nadbytečné a duplicitní.
K bodu 2 Na základě § 49 odst. 12 zákona č. 359/1999 Sb. je orgán, který rozhodl o vydání pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí (krajský úřad nebo komise pro sociálně- právní ochranu dětí), oprávněn kontrolovat výkon sociálně-právní ochrany pověřenými fyzickými a právnickými osobami. Kontrolní oprávnění je zákonem založeno rovněž pro krajský úřad, v jehož obvodu se nachází sídlo zařízení sociálně-právní ochrany dětí, které je provozováno pověřenou osobou. Ve vztahu k těmto kontrolním orgánům je v zákoně zakotvena povinnost pověřené osoby zajistit podmínky pro výkon kontroly sociálně-právní ochrany dětí a při kontrole spolupracovat. Povinnosti kontrolované osoby v souvislosti s výkonem kontroly jsou řešeny v ustanovení § 10 odst. 2 kontrolního řádu, podle kterého je kontrolovaná osoba povinna vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených tímto zákonem a poskytovat k tomu potřebnou součinnost a podat ve lhůtě určené kontrolujícím písemnou zprávu o odstranění nebo prevenci nedostatků zjištěných kontrolou, pokud o to kontrolující požádá. Z rozsahu zákonné úpravy povinností kontrolované osoby v kontrolním řádu vyplývá, že speciální úprava těchto povinností v § 49 odst. 12 zákona č. 359/1999 Sb. je nadbytečná a duplicitní.
K části čtvrté (změna zákona č. 218/2002 Sb., služební zákon)
Jedná se o legislativně-technickou úpravu odkazu na stávající zákon o státní kontrole, která je obsažena v normativním textu, včetně aktualizace poznámky pod čarou.
K části páté (změna zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti)
K čl. VI
K bodu 1 Jedná se o legislativně technickou úpravu. V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb., z ÚP ČR na SÚIP a OIP se uvedené ustanovení stalo nadbytečným.
K bodu 2 Jedná se o legislativně technickou úpravu vyplývající z nové definice nelegální práce v § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, účinné od 1. ledna 2012, a to na základě zákona č. 367/2011 Sb.
K bodu 3 V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb. z ÚP ČR na SÚIP a OIP je potřeba pro kontrolu výkonu práce cizinců zajistit kontrolním orgánům přístup do databází vydaných povolení k zaměstnání a písemných informací o zaměstnávaných cizincích, občanech EU a jejich rodinných příslušnících a rodinných příslušnících občanů České republiky. Legislativně technická úprava spočívající v nahrazení slov vyplývá z § 92 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, podle kterého povolení k zaměstnání vydává krajská pobočka Úřadu práce ČR.
K bodům 4 a 6 Jedná se o legislativně technickou úpravu související s přijetím kontrolního řádu.
K bodu 5 Jedná se o legislativně technickou úpravu. V souvislosti s přechodem výkonu kontroly na úseku zaměstnanosti zákonem č. 367/2011 Sb., z ÚP ČR na SÚIP a OIP je toto ustanovení nadbytečné, protože je též upraveno v § 6 odst. 1 písm. c) zákona o inspekci práce.
K bodům 7, 8 a 10 Jedná se o legislativně technickou úpravu. Tato ustanovení se po převedení kontrolní činnosti z ÚP ČR na SÚIP a OIP a po přijetí nového kontrolního řádu stávají nadbytečnými.
K bodu 9 Jedná se o legislativně technickou úpravu odstraňující určitou duplicitu, protože k prokázání legálnosti práce postačuje povinnost stanovená v § 136 zákona o zaměstnanosti.
K bodům 11 a 12 Povinnost stanovená v § 132 zákona o zaměstnanosti vyžaduje, aby byla navržena i nová skutková podstata přestupku a aby k ní byla přiřazena příslušná maximální hranice pokuty.
K čl. VII
V přechodném ustanovení se navrhuje, aby všechna správní řízení ve věci uložení pořádkových pokut, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončila podle znění zákona o zaměstnanosti, platného a účinného do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
K části šesté (změna zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce)
K čl. VIII
K bodům 1 a 5 Spolupráce kontrolních orgánů je upravena v § 25 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.
K bodům 2, 6 a 15 Požadování písemné zprávy o přijatých opatřeních je upraveno v § 10 odst. 2 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.
K bodům 3, 4, 7, 8, 21 a 22 S ohledem na skutečnost, že kontrolní řád nahradil pořádkovou pokutu hmotněprávními delikty, je pořádková pokuta podle zákona o inspekci práce nahrazena novými skutkovými podstatami přestupku a správního deliktu.
K bodům 9 a 10 Převzetí kontroly nadřízeným správním orgánem je upraveno v § 24 kontrolního řádu. Speciální úprava obsažená v § 6 odst. 6 zákona o inspekci práce je proto duplicitní. V návaznosti na zrušení § 6 odst. 6 se zrušuje též odkaz uvedený v § 5 odst. 2 větě druhé.
K bodu 11 Kontrolní řád v § 7 obsahuje právo kontrolujících vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor tak podrobně, že zahrnuje všechny situace, kdy inspektor v rámci prováděných kontrol toto právo využívá. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Oprávnění požadovat na kontrolovaných osobách poskytnutí pravdivých a úplných informací o zjišťovaných a souvisejících skutečnostech je obsaženo v § 8 písm. c) kontrolního řádu. Pojem informace je obsažen v pojmu „podklady“ užitém v kontrolním řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Oprávnění požadovat na kontrolovaných osobách, aby v určených lhůtách předložily originální doklady, popřípadě tyto doklady úředně ověřené, a další písemnosti, záznamy dat na paměťových médiích, prostředků výpočetní techniky, jejich výpisy a zdrojové kódy programů, vzorky materiálů, látek nebo výrobků potřebné ke kontrole je upraveno v § 8 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.
Oprávnění pořizovat kopie části dokladů, nebo výpisy z dokladů pro potřebu doložení neplnění nebo nedostatečného plnění povinností zjištěných při výkonu kontroly a užití technických prostředků na zhotovení fotodokumentace je upraveno v § 8 kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. m) zákona o inspekci práce obsahuje oprávnění inspektora používat telekomunikační zařízení kontrolované osoby v případech, kdy je jejich použití nezbytné k výkonu kontroly. Kontrolní řád v § 8 písm. e) dává kontrolujícímu právo v míře nezbytné pro průběh kontroly užívat technických prostředků kontrolované osoby, a to po předchozím projednání s kontrolovanou osobou. Pojem „technické prostředky“ užitý v kontrolním řádu v sobě nepochybně zahrnuje i „telekomunikační zařízení“. Nově přijatá právní úprava v kontrolním řádu se vyznačuje vyšší přesností, když vymezuje užití technických prostředků v „nezbytné míře“ a po předchozím projednání s kontrolovanou osobou. Oprávnění seznamovat se s utajovanými skutečnostmi vyplývá ze zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úprava v zákoně o inspekci práce je proto nadbytečná.
K bodu 12 Oprávnění požadovat prokázání totožnosti fyzické osoby, jež je přítomna na místě kontroly, je upraveno v § 8 písm. a) kontrolního řádu. Speciální ustanovení v zákoně o inspekci práce konkrétně stanoví, jakým způsobem má být prokázána totožnost fyzických osob uvedených v § 7 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce.
K bodu 13 Oprávnění inspektora v případech hodných zvláštního zřetele, popřípadě nebezpečí hrozícího z prodlení zajišťovat doklady a odebírat k rozboru nezbytně nutné množství kontrolních vzorků, včetně potvrzování převzetí, je upraveno v § 8 písm. b) a c) kontrolního řádu. Speciální úprava v zákoně o inspekci práce je proto duplicitní.
K bodu 14 Legislativně technická úprava navazující na úpravy v § 8.
K bodu 16 Legislativně technická úprava navazující na úpravy v § 4.
K bodu 17 Jedná se o legislativně technickou úpravu, protože povinnosti inspektora obsažené v těchto ustanoveních jsou obsažena v novém kontrolním řádu.
K bodu 18 Vypuštěním textu bodu 1 v § 8 písm. b) se povinnost pořídit dílčí protokol vztahuje i na rozhodnutí o zákazu v případě práce přesčas, práce v noci atd., uvedené v § 7 písm. f). Povinnost pořídit o výsledku kontroly protokol je obsažena v § 9 písm. f) kontrolního řádu.
K bodu 19 Zkušenosti z praxe ukazují, že řadu kontrol, zejména z oblasti pracovněprávních vztahů, lze efektivně provádět i v sídle inspektorátu nebo na některém z jeho pracovišť. Tento postup má schopnost snížit zátěž kontrolovaných osob při provádění kontroly a umožňuje zvýšit počet prováděných kontrol. Rovněž se osvědčil v režimu kontrol prováděných podle zákona o zaměstnanosti.
Jedná se zejména o případy, kdy výkon kontroly v místě pracoviště výrazně omezuje činnost kontrolované osoby, nebo místo podnikání je shodné s pracovištěm kontrolované osoby (provozovna se nachází v rodinném domě), anebo také o případy, kdy by z hlediska omezených prostor kontrolované osoby nebyl možný výkon kontroly na místě. Zkušenosti z kontrol ukazují, že kontrolované osoby často samy navrhují provedení kontroly (zejména v oblasti pracovněprávních vztahů) v sídle inspektorátu například z důvodu externě vedeného účetnictví.
K bodu 20 Povinnost kontrolované osoby vytvořit podmínky k výkonu kontroly a poskytnout k tomu potřebnou součinnost je upravena v § 10 kontrolního řádu a vztahuje se na výkon oprávnění stanovených kontrolním řádem. Další součinnost potřebnou k výkonu kontroly dle § 8 písm. f) kontrolního řádu zahrnuje též realizaci oprávnění inspektora uvedených v § 7 odst. 1 zákona o inspekci práce.
K bodu 23 Možnost přibrat k účasti na výkonu kontroly specializovaného pracovníka je dostatečně řešena v § 6 kontrolního řádu a vyhovuje požadavkům inspekce práce (zrušení § 40). Postup podání námitek proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu o kontrole je podrobně upraven v § 13 a § 14 kontrolního řádu. Převzetí tohoto postupu orgány inspekce práce bude v praxi znamenat zjednodušení procesu ukončení kontroly při plném respektování práv kontrolovaných osob (zrušení § 41). Problematika nákladů kontroly je řešena v § 23 kontrolního řádu (zrušení § 43 odst. 1 a 3). Problematika odebírání kontrolních vzorků je upravena v § 11 kontrolního řádu (zrušení § 43 odst. 2). Legislativně technická úprava související s přijetím kontrolního řádu (zrušení § 44).
K čl. IX
V přechodném ustanovení se navrhuje, aby správní řízení ve věci uložení pořádkových pokut zahájené a pravomocně neskončené přede dnem 31. prosince 2013, se dokončily podle dosavadních právních předpisů. Kontroly, které nebyly do 31. prosince 2013 dokončeny, se dokončí podle dosavadních právních předpisů v souladu s § 29 kontrolního řádu. Přechodná ustanovení týkající se neskončených správních řízení o přestupcích nebo správních deliktech nebudou novým zákonem dotčena, neboť tato správní řízení jsou vedena podle zákona o inspekci práce a správního řádu.
K části sedmé (Změna zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi)
Dochází ke změně za účelem odstranění duplicitní právní úpravy se zákonem o kontrole. Povinnost státních orgánů, orgánů obce a kraje a dalších právnických a fyzických osob (jakožto kontrolovaných nebo povinných osob) umožnit kontrolujícím nahlédnutí do dokladů a poskytnout nezbytnou součinnost vyplývá z § 8 ve spojení s § 10 zákona o kontrole.
K části osmé (změna zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění)
K čl. XI
K bodům 1 a 17 Zrušuje se ustanovení o pořádkové pokutě ukládané ošetřujícímu lékaři za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole, neboť v souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně její konstrukce. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly podle § 74 je tedy zákonem stanovenou hmotněprávní povinností, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Sankce za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole je nově obsažena v § 138a.
K bodům 2 a 3 Kontrola posuzování zdravotního stavu pojištěnce, kontrola plnění povinností ošetřujících lékařů a kontrola dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce jsou kontroly se zcela specifickým charakterem, neboť bezprostředně souvisí se zdravotním stavem pojištěnce, především s jeho posuzováním. Tato činnost prováděná příslušnými ošetřujícími lékaři je natolik odlišná od ostatních činností a z nich vyplývajících povinností v nemocenském pojištění, že na ni nelze kontrolní řád použít. Typickým případem je kontrola posuzování zdravotního stavu, která nemá v zásadě charakter „klasické“ kontroly, ale spíše odborné konzultace lékaře orgánu nemocenského pojištění s ošetřujícím lékařem o zdravotním stavu pojištěnce, přičemž výsledkem této konzultace bývá zpravidla shoda odborného názoru obou subjektů. Vzhledem k tomu se navrhuje vyloučit možnost použití kontrolního řádu s tím, že v zákoně o nemocenském pojištění se ponechává stávající právní úprava (pro kontrolu zdravotního stavu ustanovení § 74, pro kontrolu plnění povinností dočasně práce neschopného pojištěnce § 76), která se, včetně specifické sankce krácení nebo odnětí nemocenského podle § 125, v praxi plně osvědčila.
K bodu 4 Kontrolní řád je normou upravující způsob provádění kontroly. Proto se v ustanovení § 91 ponechává předmět kontroly, tj. obecné věcné vymezení pravomoci pověřených zaměstnanců orgánů nemocenského pojištění při provádění kontroly. Oprávnění k provádění konkrétních postupů při výkonu kontrolní činnosti (oprávnění vstupovat do prostorů zaměstnavatelů a vyžadovat potřebnou součinnost) se vypouští, neboť tato oprávnění jsou obsažena přímo v kontrolním řádu (§ 7 a § 10 kontrolního řádu). Ze stávajících oprávnění týkajících se průběhu kontroly se v zákoně ponechává oprávnění vyžadovat přijetí opatření k nápravě k odstranění zjištěných nedostatků. V kontrolním řádu je toto oprávnění obsaženo v § 19 odst. 1, avšak pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 95 zákona o nemocenském pojištění, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy). Oprávnění orgánů nemocenského pojištění se doplňuje o oprávnění kontrolovat v nemocenském pojištění plnění povinností uložených OSVČ. Toto oprávnění mají tyto orgány již v současné době, je však nutno jej dovozovat z příslušných ustanovení [typicky např. z ustanovení § 84 odst. 2 písm. i) nebo vypouštěného § 104 odst. 1 písm. d)]. Výslovným vyjádřením tohoto oprávnění se proto posiluje právní jistota OSVČ. Naproti tomu se ze zákona vypouští možnost orgánů nemocenského pojištění vyžadovat na zaměstnavateli podání písemné zprávy o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť toto oprávnění vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád.
K bodům 5 a 19 Kontrolní řád v § 4 odst. 3 stanoví pro pověření ke kontrole formu písemného pověření k jednotlivé kontrole nebo průkazu, stanoví-li tak jiný právní předpis. V současné době Česká správa sociálního zabezpečení používá písemné pověření ke kontrole buď na jednotlivou kontrolu (využíváno ojediněle) nebo univerzální (využíváno v převážné většině případů) na všechny kontroly bez časového omezení. Ve smyslu nového kontrolního řádu a absenci možnosti použití průkazu ke kontrole v zákoně o nemocenském pojištění, by tak mělo být používáno pouze písemné pověření k jednotlivé konkrétní kontrole, což by bylo z hlediska administrativního, technického, časového a ekonomického velice náročné (při celkovém počtu cca 120 000 kontrol ročně = vydání 120 000 pověření za rok). Do zákona o nemocenském pojištění se proto zavádí pověření ke kontrole ve formě průkazu (obdobně jako pro kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 76 odst. 3 a § 199 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění a vyhlášky MPSV č. 481/2006 Sb.). Při kontrole se buď bude používat průkaz vydaný orgánem sociálního zabezpečení, pokud je současně orgánem nemocenského pojištění (zmocnění pro toto vydání obsahuje § 15 odst. 2 zákona č. 582/1991Sb.), nebo se bude používat průkaz vydaný orgánem nemocenského pojištění, pokud ten není současně orgánem sociálního zabezpečení.
K bodu 6 Ustanovení o povinnostech zaměstnavatele při provádění kontroly se upravuje tak, že povinnosti týkající se provádění konkrétních postupů zaměstnanců OSSZ při výkonu kontrolní činnosti (povinnost poskytnout pověřeným zaměstnancům kontrolního orgánu potřebnou součinnost, umožnit jim vstup na pracoviště) se v zákoně o nemocenském pojištění zrušují, neboť tyto povinnosti jsou obsaženy přímo v § 7 a § 10 kontrolního řádu. Ze stávajících povinností týkajících se kontroly se v zákoně ponechává povinnost plnit opatření k nápravě uložené OSSZ. Podle § 19 kontrolního řádu je kontrolní orgán oprávněn ukládat opatření k nápravě pouze při kontrole výkonu státní správy. Orgány sociálního zabezpečení však tato opatření ukládají i v situacích, kdy se zjištěný nedostatek netýká přímo výkonu státní správy (např. nedostatky v evidenci vedené zaměstnavatelem podle § 95 zákona o nemocenském pojištění, neboť vedení evidence zaměstnavatelem nelze považovat za výkon státní správy), v takovém případě však povinnost zaměstnavatele plnit opatření k nápravě uložené OSSZ ve stanovené lhůtě z kontrolního řádu nelze odvodit. Naproti tomu se ze zákona vypouští povinnost podávat písemnou zprávu o přijatých opatřeních včetně jejich plnění, neboť tato povinnost vyplývá přímo z § 10 odst. 2 kontrolního řádu a vztahuje se i na případy, kdy vlastní oprávnění uložit opatření k odstranění nedostatků je obsaženo v jiném zákoně, než je kontrolní řád. Na tuto skutečnost se reaguje i v § 130 a § 136 odst. 1 písm. l) zákona o nemocenském pojištění, kde se mění dosavadní znění písm. l) a zrušuje se i dosavadní navazující možnost postihnout pokutou nesplnění této povinnosti podávat písemnou zprávu o přijatých opatřeních včetně jejich plnění.
K bodu 7 Zrušuje se sankce za porušení povinnosti zaměstnavatele související s průběhem kontroly, neboť tato povinnost se v § 98 odst. 2 rovněž zrušuje. Neplnění opatření k nápravě uložené OSSZ ve stanovené lhůtě tvoří samostatnou skutkovou podstatu přestupků [§ 131 odst. 1 písm. k) ] nebo správních deliktů [§ 136 odst. 1 písm. k)]; možnost postihu zaměstnavatele za neplnění této povinnosti tedy zůstane zachována.
K bodu 8 Možnost uložit pořádkovou pokutu zaměstnavateli, který zaměstnává méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců, za nesplnění povinnosti dostavit se na výzvu OSSZ na tuto správu, popřípadě na jiné určené místo, ve stanovený den za účelem provedení kontroly plnění povinností v nemocenském pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví, neboť v souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo ke změně jejich konstrukce. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly je hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Nesplnění povinnosti zaměstnavatele zaměstnávajícího méně než 26 zaměstnanců dostavit se na OSSZ ke kontrole plnění povinností v nemocenském pojištění bude nově považováno za přestupek a pokuta bude obsažena v § 131 (půjde-li o přestupek, jehož se dopustil zaměstnavatel jako fyzická osoba) nebo v § 136 (půjde-li o správní delikt, jehož se dopustil zaměstnavatel jako právnická osoba).
K bodu 9 Legislativně technická úprava navazující na zrušení odstavce 3 v § 98.
K bodu 10 Ustanovení o povinnostech pojištěnce při provádění kontroly se zrušuje, neboť tyto povinnosti jsou obsaženy přímo v kontrolním řádu (§ 10 odst. 2).
K bodu 11 Zrušuje se ustanovení o možnosti uložit pořádkovou pokutu OSVČ za nesplnění povinnosti uvedené v § 104 odst. 1 písm. c) zákona o nemocenském pojištění, tj. povinnosti na výzvu OSSZ dostavit se ve stanovený den na OSSZ, popřípadě jiné určené místo, za účelem provedení kontroly plnění povinností v pojištění, pokud se předem z vážných důvodů neomluví (druhá z povinností dosud sankcionovaných pořádkovou pokutou uvedená v § 104 odst. 1 písm. d) zákona o nemocenském pojištění, tj. povinnost předkládat pro účely kontroly plnění povinností v pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost se pro duplicitu s kontrolním řádem zrušuje). V souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně konstrukce pořádkových pokut. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Nesplnění povinnosti OSVČ dostavit se na OSSZ ke kontrole plnění povinností v nemocenském pojištění bude nově považováno za přestupek a pokuta bude obsažena v § 130 zákona o nemocenském pojištění.
K bodu 12 Legislativně technická úprava reagující na zrušení odstavce 2 v § 104 a následné přeznačení odstavců 3 a 4.
K bodu 13 V návaznosti na zrušení ustanovení § 104 odst. 2 upravující možnost uložit pořádkovou pokutu OSVČ za nesplnění povinnosti součinnosti při kontrole podle § 104 odst. 1 písm. c) [viz bod novelizační bod 11] se toto ustanovení nahrazuje skutkovou podstatou přestupku a přesunuje se do ustanovení o správních deliktech (§ 130). Text skutkové podstaty v § 130 odst. 1 se upravuje tak, aby postihovala porušení právní povinnosti obsažené nejen v § 104 odst. 1 písm. a) a d), ale též v § 104 odst. 1 písm. c). Výše sankce za tento přestupek se zachovává; přitom se vychází z toho, že samotné nedostavení se ke kontrole sice objektivně ztěžuje výkon státní správy, nevypovídá však nic o tom, zda OSVČ své ostatní („věcné“) povinnosti plní, či nikoli, takže horní hranice výše pokuty za tento přestupek může být nižší. Druhá z povinností dosud sankcionovaných pořádkovou pokutou, tj. povinnost předkládat pro účely kontroly plnění povinností v pojištění účetní a další doklady a poskytovat při této kontrole potřebnou součinnost, se pro duplicitu s kontrolním řádem v zákoně o nemocenském pojištění zrušuje, její nesplnění bude nadále sankcionováno podle kontrolního řádu.
K bodům 14, 15 a 16 V souvislosti s přijetím kontrolního řádu došlo k přehodnocení a ke změně konstrukce pořádkových pokut. Pořádkové pokuty byly nahrazeny hmotněprávními delikty (tj. přestupky a jinými správními delikty kontrolované a povinné osoby). Poskytování součinnosti při výkonu kontroly je hmotněprávní povinností stanovenou zákonem, jejíž porušení má být trestáno skutkovou podstatou správního deliktu. Z tohoto důvodu se zrušuje ustanovení o možnosti uložit pořádkovou pokutu zaměstnavateli zaměstnávajícímu méně než 26 zaměstnanců evidovaných v registru pojištěnců dosud obsaženou v § 98 odst. 3 a zavádí se možnost postihnout toto jednání pokutou jako přestupek, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, či jako jiný správní delikt, je-li zaměstnavatelem právnická osoba. Výše sankce za tento správní delikt se zachovává; přitom se vychází z toho, že samotné nedostavení se ke kontrole sice objektivně ztěžuje výkon státní správy, nevypovídá však nic o tom, zda zaměstnavatel své ostatní („věcné“) povinnosti plní, či nikoli, takže horní hranice výše pokuty za tento přestupek může být nižší.
K bodu 18 Ustanovení § 166 obsahuje určení výnosu z pořádkových pokut. Vzhledem k tomu, že pořádkové delikty dosud obsažené v zákoně o nemocenském pojištění se dílem zrušují pro duplicitu s kontrolním řádem a dílem se nahrazují přestupky fyzických osob či správními delikty právnických osob, zaniká i možnost ukládat pořádkové pokuty, ustanovení o určení jejich výnosu se proto stává nadbytečným.
K čl. XII
Z hlediska věcného se rozsah oprávnění orgánů nemocenského pojištění a povinností zaměstnavatelů nemění, většina z nich se však vypouští ze zákona o nemocenském pojištění pro duplicitu s ustanoveními kontrolního řádu. Z tohoto důvodu je třeba právně zajistit právní kontinuitu v několika otázkách.
Prvou z nich je nutnost zajistit trvání povinnosti zaměstnavatele podat ve stanovené lhůtě orgánu nemocenského pojištění písemnou zprávu o plnění uložených opatření k nápravě nedostatků ve věcech nemocenského pojištění, kterou měl zaměstnavatel uloženu podle § 98 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění. Zrušením této povinnosti v zákoně o nemocenském pojištění pro její duplicitu s povinností vyplývající z § 10 odst. 2 kontrolního řádu by došlo dnem nabytí účinnosti předkládaného zákona k zániku těchto povinností i v tom případě, kdy byly podle dosavadní právní úpravy uloženy přede dnem nabytí účinnosti předkládaného zákona, avšak lhůta pro splnění této povinnosti dosud neuplynula. Doplňuje se proto samostatné přechodné ustanovení, které trvání této povinnosti výslovně potvrdí.
Druhou z nich je nutnost zajistit, aby po datu nabytí účinnosti zákona mohlo být sankčně postiženo i porušení těch povinností zaměstnavatele při kontrole, které zaměstnavateli do 31. prosince 2013 ukládal zákon o nemocenském pojištění a od 1. ledna 2014 je obsahuje pouze kontrolní řád; to platí obdobně pro povinnost zaměstnavatele podat ve stanovené lhůtě orgánu nemocenského pojištění písemnou zprávu o plnění uložených opatření k nápravě nedostatků ve věcech nemocenského pojištění. V opačném případě by došlo k tomu, že po 1. lednu 2014 by nesplnění povinností zaměstnavatele, který je porušil před tímto datem, ale řízení o nich nebylo dosud ukončeno, bylo posuzováno podle ustanovení, které by již v právním řádu neexistovalo. Navrhují se proto dvě přechodná ustanovení týkající se správního trestání, z nichž prvá upravuje hmotněprávní stránku posuzování nesplnění povinností zaměstnavatele, druhá zásada procesního charakteru zajišťuje kontinuitu již probíhajícího správního řízení o pokutě.
Přechodná ustanovení reagují rovněž na změnu pojetí pořádkových deliktů souvisejících s kontrolní činností na přestupky a správní delikty a na nahrazení pořádkových pokut pokutami za přestupky a správní delikty. Pro přechod na novou úpravu se navrhuje obvyklé řešení, kdy deliktní jednání je posuzováno podle právní úpravy účinné v době, kdy bylo spácháno; znamená to tedy, že pokud povinný subjekt nesplnil povinnost umožnit kontrolu před 1. lednem 2014, bude jeho jednání posuzováno jako pořádkový delikt a řízení bude vedeno (včetně případného stanovení pokuty) podle předpisů účinných v roce 2013, i kdyby toto řízení bylo zahajováno až v roce 2014.
K části deváté (změna zákona č. 458/2011 Sb.)
V zákoně č. 458/2011 Sb. v článku XXI se zrušují novelizační body, jejichž nové znění, popř. úpravy se navrhují v části první (článek I body 2, 5 a 6).
K části desáté - Účinnost
Účinnost zákona se navrhuje dnem 1. ledna 2014 v návaznosti na den nabytí účinnosti zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), a to vzhledem k úzkému propojení obou zákonů. U čl. I bodu 2 se navrhuje účinnost dnem 1. ledna 2015. Uvedený bod navazuje na zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, který má rovněž nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015.
V Praze dne 22. května 2013
předseda vlády v zastoupení 1. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg v. r.
ministryně práce a sociálních věcí Ing. Ludmila Müllerová v. r.