Důvodová zpráva k Vl.n.ústav.z. o změnách státních hranic s Rakouskou rep.

Obecná část

Vztahy k Rakouské republice náležejí k prioritám zahraniční politiky České republiky. Důležitou součástí vzájemných bilaterálních vztahů je smluvní základna upravující průběh společných státních hranic a související otázky.

Parlamentu České republiky bude předložena k souhlasu s ratifikací zatím poslední mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic v hraničních úsecích X a XI, jakož i o změnách Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973, ve znění Smlouvy ze dne 26. října 2001 (dále jen „Smlouva z roku 2011“), která byla podepsána v Praze dne 3. listopadu 2011.

Vzhledem k tomu, že podle Smlouvy z roku 2011 dochází ke změnám státních hranic České republiky, je v souladu s článkem 11 Ústavy České republiky nezbytné přijmout ústavní zákon, který představuje formu schválení změny státních hranic bezprostředně vyplývající ze Smlouvy z roku 2011.

Státní hranice mezi Československem a Rakouskem byly poprvé v historii určeny na Versailleské mírové konferenci, byly včleněny do Mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Rakouskem, podepsané v Saint Germain–en-Laye dne 10. září 1919 (č. 507/1921 Sb. zák. a n.).

Na uvedenou mírovou smlouvu navázala zejména Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení rakousko-československé hranice a některých souvislých otázkách (č. 288/1922 Sb. zák. a n.), která obsahuje jak úpravu otázek statutárních (průběh státních hranic), tak i režimových.

Další významnou úpravou byla Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích ze dne 21. prosince 1973. Tato smlouva konstituovala moderní podmínky pro správu společných státních hranic a zahrnovala rovněž šest dílčích úprav průběhu společných státních hranic.

Dosud poslední úpravy průběhu společných státních hranic odůvodněné vodohospodářskými opatřeními, komunikačními důvody a obslužností staveb přinesla Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o změnách průběhu společných státních hranic ze dne 26. října 2001.

Stěžejním důvodem pro sjednání Smlouvy z roku 2011 byla již v minulosti realizovaná vodohospodářská opatření (protipovodňová opatření a prevence povodňových škod). V těchto souvislostech jde o výstavbu pravobřežní hráze na Dyji a o tzv. průkopy (průpichy) na Dyji, příslušné stavební a vodohospodářské práce byly realizovány již v devadesátých letech minulého století.

Smlouva z roku 2011 zahrnuje v části I dva případy změn společných státních hranic (hraniční úseky X a XI). V celkovém souhrnu tvoří plochy státních území oddělené navrhovanými změnami 240 713 m² a jsou vzájemně vyrovnané. Seznam ploch je uveden jako zvláštní příloha této důvodové zprávy.

Návrh ústavního zákona odpovídá z hlediska obsahu i formy ústavním zvyklostem, které se staly standardními již v období první republiky.

Návrh ústavního zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jakož i mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. V naposled uvedených souvislostech jde zejména o bilaterální smluvní úpravu státních hranic mezi Českou republikou a Rakouskou republikou. V intencích článku 112 Ústavy České republiky se předkládaný ústavní zákon po nabytí účinnosti stane součástí ústavního pořádku České republiky.

Podle bodu 3 části první Obecných zásad pro hodnocení dopadu regulace (RIA), jež byly schváleny usnesením vlády ze dne 13. srpna 2007 č. 877, nebyla RIA na návrh ústavního zákona aplikována, neboť jde o případ, na který je stanovena výjimka. Ústavní zákon v dané věci představuje formu schválení změn průběhu státních hranic, jež vyplývají z příslušné mezinárodní smlouvy. V tomto smyslu má návrh ústavního zákona „technický“ charakter; přitom lze konstatovat, že nebude mít dopad ani na žádnou cílovou skupinu ani oblast (specifické skupiny obyvatel, podnikatelské prostředí, životní prostředí).

Vstup ústavního zákona v platnost nebude spojen s uplatněním zvýšených nároků na státní rozpočet, popřípadě na ostatní veřejné rozpočty.

Právní akty Evropské unie ponechávají změny vymezení státního území v pravomoci státních orgánů jednotlivých členských států. Návrh ústavního zákona je proto plně kompatibilní s právem Evropské unie.