Zhodnocení platného právního stavu
Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) upravuje výši pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, způsob jeho placení, penále, kontrolu, vedení evidence plátců pojistného a zřízení zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojištění. Citovaný zákon ve svém pojetí vychází v zásadě z principu solidarity. Ta je vyjádřena skutečností, že všichni pojištěnci (účastníci povinného veřejného zdravotního pojištění) dostanou od zdravotní pojišťovny uhrazeny všechny jim poskytnuté zdravotní výkony hraze- né ze zdravotního pojištění bez ohledu na výši zaplaceného pojistného, tedy bez ohledu na míru jejich solidarity (výši pojistného). Tento princip solidarity byl narušen novelou zákona provedenou zákonem č. 261/2007 Sb., kterou byl do zákona zaveden nový institut „maximál- ního vyměřovacího základu“ ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se pro tento účel považuje částka, vypočtená jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Důsledkem uvedené novely bylo, že osoby s vysokými příjmy tuto hranici překračujícími se na tvorbě fondů zdravotního pojištění podílejí nižším procentem zaplaceného pojistného než pojištěnci, kteří maximální vyměřovací základ nepřekročili. K určitému zmírnění narušení principu solidarity došlo další novelou zákona, provede- nou zákonem č. 362/2009 Sb., kterou byla výše maximálního vyměřovacího základu zvýšena na sedmdesátinásobek vypočtené mzdy. Tímto krokem sice došlo ke snížení počtu osob-po- jištěnců, kteří se podílejí na tvorbě fondů zdravotního pojištění nižším procentem zaplaceného pojistného, ale stále zůstal narušen princip solidarity, jakožto hlavní zásady, na které byl a stá- le je zákon postaven. Přesto ani tento krok ve svém konečném důsledku nezabránil deficitům zdravotních pojišťoven, zejména pak VZP. Příčinu vnikajících ztrát je třeba spatřovat přede- vším ne v cela ideálním nastavení systému fungování zdravotních pojišťoven, ale i v celko- vém systému fungování a poskytování zdravotní péče jako celku. Cílem předkládaného návrhu je narovnání zmiňované hlavní zásady, na které je zákon postaven, a to principu solidarity, zrušením maximálního vyměřovacího základu pro všechny skupiny pojištěnců, tedy i pro osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Předkladatel návrhu nevidí důvod OSVČ v tomto směru zvýhodňovat, protože případnou podporu podnikání těchto osob ze strany státu nespatřuje ve snížení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Pro případnou podporu podnikání těchto osob by stát měl hledat a uplat- ňovat jiná efektivnější opatření, než je snížení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Mimo to i u těchto osob vzniká nerovnost, protože některé OSVČ maximálního vyměřovacího základu nedosáhnou, takže se navrhovaným opatřením pro většinu z nich nic nezmění.
Dopady návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí
Navrhovaná změna nemá žádný dopad na státní rozpočet, ani na rozpočty samospráv- ných celků. Příznivě však ovlivní tvorbu fondů zdravotního pojištění a následně tak příznivě ovlivní úroveň a zabezpečení zdravotní péče.
Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR
Navrhovaná změna není v rozporu s ústavním pořádkem, ani neodporuje mezinárod- ním smlouvám, kterými je Česká republika vázána.
Soulad s právem Evropských společenství
Navrhovaná změna není v rozporu s právními akty Evropských společenství.
K čl. I, bod 1.
Dochází ke zrušení maximálního vyměřovacího základu, tzn. je stanoven bez horního omezení. Dopadá na všechny skupiny pojištěnců bez rozdílu.
K čl. I, bod 2.
V návaznosti na zrušení maximální hranice vyměřovacího základu dochází pouze k textové úpravě odstavce 2 § 3a. Zůstává přitom zachována minimální hranice vyměřovacího základu.
K čl. I, bod 3.
V návaznosti na zrušení maximální hranice vyměřovacího základu se vypouští z ust. § 3a jeho odstavec 5. Dochází tak ke stejnému opatření i u OSVČ jako u ostatních pojištěnců. Provedená úprava řeší i situaci, kdy OSVČ byla v průběhu kalendářního roku též zaměstnan- cem a součet jejích vyměřovacích základů přesáhl v příslušné části maximální hranici vyměřovacího základu. Dochází ke stejnému opatření jako u ostatních pojištěnců, protože není důvod pro zvýhodnění této kategorie oproti ostatním.
K čl. I, bod 4.
Úprava textu odstavce 2 ust. § 8 navazuje na zrušení maximální hranice vyměřovacího základu.
K čl. I, bod 5.
Úprava textu odstavce 2 ust. § 14 vychází ze zrušení odstavce 17 ust. § 3, neboť vráce- ní přeplatku dle § 3 odst. 17 ztrácí své opodstatnění, a proto se z části zákona pojednávající o přeplatku pojistného vypouští.
K čl. II
Účinnost zákona je navrhována tak, aby nedošlo k případné retroaktivitě, a aby byl dostatek času na úpravu všech programů týkajících se mezd a platů a odvodů zdravotního pojištění.
V Praze dne 10.2. 2012
Předkladatelé
Soňa Marková, v.r. Miroslav Opálka, v.r. Pavel Kováčik, v.r. Vojtěch Filip, v.r.