Zhodnocení platného právního stavu a vysvětlení nezbytnosti navrhovaného zákona
Pracovněprávní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je upraven v zákoníku práce, který se po souhrnné novele účinné od 1. 1. 2012 stal až na výjimky zákoníkem soukromého práva s dispozitivními normami, které dovolují stranám ujednání vlastních podmínek. Na rozdíl od občanského zákoníku nebo obchodního zákoníku nejsou strany pracovněprávního vztahu v rovnocenném postavení. Jde o vztah podřízenosti zaměstnance a nadřízenosti zaměstnavatele, jde o výkon závislé práce. Zákoník práce by měl chránit především slabší stranu vztahu – zaměstnance. To také činí například ustanoveními o výpovědi, kdy je zaměstnavateli dáno právo dát výpověď zaměstnanci pouze v taxativně stanovených případech. Spory z pracovněprávních vztahů však mohou rozhodovat i rozhodci, pokud se na tom zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou v pracovní smlouvě či dohodě.
Hlavním principem navrhované úpravy je zamezení smluvního ujednání rozhodčí doložky mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Takové ujednání je mnohdy sjednáváno pod nátlakem zaměstnavatele a často je už součástí pracovní smlouvy. Zaměstnanec, který se o zaměstnání uchází, není zpravidla v takovém postavení, aby mohl o obsahu smlouvy jednat. Přitom se zaměstnanec uzavřením takové rozhodčí doložky může zbavit veškeré ochrany, kterou mu poskytuje jak zákoník práce, tak i procesní normy, kterými se řídí soud. Zaměstnavatel na základě rozhodčí doložky může vymáhat i vykonstruovaný nárok. Naopak zaměstnanec nemusí uspět se svým oprávněným nárokem dle zákoníku práce. Rozhodčí doložka může stanovit, že rozhodci ad hoc postupují podle svých pravidel či podle zásad spravedlnosti (ekvity), nikoli podle občanského soudního řádu, a pokud tak rozhodčí doložka stanoví, nemusí být rozhodčí nález odůvodněn. Rozhodce tak např. nemusí vzít v úvahu při rozhodování o povinnosti zaměstnance nahradit zaměstnavateli způsobenou škodu zákonný limit pro náhradu škody způsobenou nedbalostí. Rozhodce může dokonce ve svém nálezu vyřknout, že zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, a tím zaměstnanci uložit povinnost nahradit škodu v plné výši. Obdobně může rozhodce rozhodovat o náhradě ušlého zisku bez jakéhokoli omezení. Rozhodce nemusí respektovat zákonné normy o odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz či nemoc z povolání. Dokazování – výslechy svědků, znalci, atd. – tomu všemu se rozhodce ad hoc taktéž může snadno vyhnout. To vše za situace, kdy proti rozhodčímu nálezu nejsou přípustné v zásadě žádné opravné prostředky. Rozhodčí nález, na jehož základě lze vést exekuci, nelze totiž soudem (až na některé zákonem stanovené výjimky) přezkoumat. Připuštěním rozhodčího řízení do pracovněprávních vztahů tak není respektováno právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, podle níž každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.
Cílem navrhované úpravy je posílení postavení zaměstnance jako slabší strany nejen
při uzavírání pracovní smlouvy. Navrhuje se, aby zákon stanovil, že spory z pracovněprávních vztahů jsou řešeny pouze soudně a aby tak nedocházelo ke zneužívání rozhodčích doložek v pracovněprávním vztahu. Rozhodčí řízení vzniklo pro potřeby obchodníků. V oblasti pracovněprávních vztahů své opodstatnění rozhodčí řízení nemá a jednoznačná legislativní úprava by pracovněprávní vztahy měla od sféry, kde se spory řeší rozhodčím řízením, oddělit. Podobná úprava byla stanovena předchozím zákonem č. 65/1965 Sb., zákoník práce, v § 207, která byla účinná do konce roku 2006 a v dnešním zákoníku práce objektivně chybí.
Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem a s mezinárodními smlouvami
Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Předložený návrh zákona v souladu s tímto ustanovením Listiny omezuje okruh stanovených případů, kdy může ve sporu o subjektivních právech rozhodovat jiný orgán než soud.
Návrh zákona je v souladu se závazky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb.) má každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích.
Hospodářský a finanční dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Návrh zákona neznamená přímé výdaje státního rozpočtu. Návrh zákona nemá dopady na rozpočty krajů a obcí. Návrh nemá větší dopady ani na podnikatelské prostředí ČR.
K čl. I
K § 3a odst. 1 Navrhuje se, aby spory z pracovněprávních vztahů byly projednávány a rozhodovány pouze soudní cestou, nikoli např. před rozhodci. Cílem této úpravy je posílení postavení zaměstnance jako slabší strany pracovněprávního vztahu a zvýšení jeho ochrany při výkonu závislé práce. Dále se navrhuje nemožnost odchýlit se od navrhovaného ustanovení § 3a odst. 1 z důvodu dalšího možného nátlaku zaměstnavatele na zaměstnance při pozdější dohodě o rozhodčí doložce. Půjde tedy o ustanovení kogentní ve smyslu § 4b odst. 1 zákoníku práce.
K odst. 2 Navrhuje se, aby uzavřené pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr se sjednanou rozhodčí doložkou zůstaly nadále platné. Pouze ta část, která obsahuje rozhodčí doložku, je neplatná.
V Praze, dne 29. února 2012 Jan Chvojka v. r. Jan Babor v. r. Jeroným Tejc v. r. Hana Orgoníková v. r. Bohuslav Sobotka v. r. Jan Látka v. r. Cyril Zapletal v. r. Josef Novotný v. r. Jan Hamáček v. r. Jaroslav Vandas v. r. Jaroslav Krákora v. r. Antonín Seďa v. r. Václav Klučka v. r. František Novosad v. r. Roman Váňa v. r. Václav Neubauer v. r. Vlasta Bohdalová v. r. Jiří Krátký v. r. Pavel Holík v. r. Roman Sklenák v. r. Richard Dolejš v. r. Jiří Petrů v. r. David Rath v. r. Jiří Koskuba v. r. Václav Zemek v. r. Vladimíra Lesenská v. r. Pavel Ploc v. r. Miroslava Strnadlová v. r. Dana Váhalová v. r. Lubomír Zaorálek v. r. Ladislav Velebný v. r. Karel Černý v. r. Adam Rykala v. r. Stanislav Huml v. r. Alfréd Michalík v. r. Břetislav Petr v. r. Pavel Antonín v. r. Michal Hašek v. r.