Novela ústavního z. - Ústava České republiky

Zhodnocení platného právního řádu

Důvěra občanů v politický systém a fungování ústavního systému České republiky je vážně narušena, k čemuž nemalým dílem přispívá nestabilita samotných politických stran, tak zejména jejich poslaneckých klubů. Dochází tím k oslabení fungování parlamentní demokrat- cie. Vývoj jakým prošly poslanecké kluby stran zastoupených v Poslanecké sněmovně po volbách v roce 2006 je toho dokladem. I předtím v jednotlivých volebních obdobích docháze- lo v jejich průběhu k přechodům jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, i nově vytvořených, poslaneckých klubů. Dělo se tak především od roku 1993, ale zejména od roku 1996, kdy přechody jednotlivců či celých skupin zvolených poslanců k jiným politickým stranám nebo do jiných, případně nově vytvořených, politických klubů nabyly velké intenzity. Tyto přechody nebyly zaznamenány jen v rámci opozice nebo koalice, ale i mezi programově zcela odlišnými politickými subjekty. Takové kroky ve své podstatě deformují rozhodnutí suveréna, jímž je občan - volič, který spojil odevzdání svého hlasu s určitým vymezeným programem, se kterým jednotlivé politické strany a hnutí prostřednictvím svých kandidátů předstoupily před občany a usilovaly o své zvolení garancí realizace programu. Přechod zvoleného kandidáta je potom logicky nutné považovat za „výpověď plné moci“ dané občanem – voličem zvolenému kandidátovi. Občan – volič však nemá po celé funkční období žádnou možnost se proti takovému jednání jakkoliv bránit. A to i přesto, že zdrojem veškeré státní moci je lid, jak vyplývá z čl. 2 Ústavy České republiky. Tento stav lze považovat za znevažování demokratických principů zastupi- telské demokracie. V této souvislosti je nutno zmínit též skutečnost, že ústavní ani právní systém nedává lidu, jako suverénovi veškeré státní moci, možnost ovlivnit případné roz- puštění Poslanecké sněmovny, a následně vyhlášení nových voleb, jestliže se poslanci zpronevěří vůli lidu. Je to tedy občan, který na základě právní úpravy dává při volbách svůj hlas volební straně, jíž je registrovaná politická strana, politické hnutí nebo jejich koalice, popřípadě kandidátovi na jejich kandidátní listině. Přejde-li pak zvolený kandidát v průběhu svého působení v Parlamentu České republiky do jiné politické strany či poslaneckého (senátor- ského) klubu v průběhu volebního období, lze pak tento krok považovat za deformování rozhodnutí občana – voliče, jakož i za porušení „závazku“ ve formě vlastnoručně podepsa- ného prohlášení, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, nedal souhlas k uvedení na jiné kandidátní listině, a že se svojí kandidaturou souhlasí. Ve svém důsledku jde tedy o výše zmíněnou „výpověď plné moci“ ze strany zvoleného kandidáta vůči občanovi – voliči, jakož i vůči politické straně nebo hnutí, na jejíž kandidátní listině byl, a pak takový kandidát nemůže mít dále právo být zástupcem svých občanů – voličů, a měl by se svého získaného mandátu vzdát. Jestliže to však neudělá, není zde již prakticky žádná možnost takového kandidáta mandátu zbavit. Cíl navrhované úpravy Smyslem navrhované úpravy je narovnat současnou právní úpravu a dát možnost realizovat právo občana. Toto právo by bylo realizováno prostřednictvím politické strany nebo hnutí, za níž byl poslanec (senátor) zvolen, která by byla oprávněna podat návrh na zbavení mandátu poslance (senátora) u příslušného soudu. Důvody i procesní podmínky budou stanoveny zákonem. Vedle porušení slibu by důvodem bylo, že poslanec (senátor)

přejde do jiného poslaneckého (senátorského) klubu, nebo přejde do jiné politické strany, čímž ve svém důsledku přestal hájit zájmy svých voličů, kterým právní systém nedává prakticky žádnou možnost jej mandátu zbavit. Současný právní systém a právní úprava volebního práva (dobrovolnost, tajné hlasování) nedávají možnost delegovat právo na podání návrhu na zbavení mandátu poslance (senátora) přímo na občana – voliče, kdy by tak bylo umožněno podat případný návrh občanovi, který nevyužil svého volebního práva aktivní účastí ve volbách, popřípadě občano- vi, který poslance (senátora) nevolil – tajnost hlasování. Aby byla zajištěna garance objektivnosti a oprávněnosti, je zcela na místě, že právem na podání návrhu na zrušení mandátu poslance (senátora) bude pověřena politická strana nebo hnutí, za níž byl poslanec (senátor) zvolen, protože je to ona, která nese za kandidáty na svých kandidátních listinách vůči občanovi – voliči odpovědnost, neb mu dala možnost ucházet se o důvěru voličů, kterou svým jednáním porušil. Návrh předpokládá, že o podaném návrhu na zrušení poslaneckého (senátorského) mandátu bude rozhodovat Nejvyšší správní soud a o případném opravném prostředku pak Ústavní soud.

Druhým tématem navrhované změny je ztráta mandátu poslance (senátora), který byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Jde o logický požadavek vyplývající z požadavku na morální a občanský profil zastupitele zákonodárného sboru, který má svoji analogii v zákonech č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a č. 130/2000 Sb. o volbách do zastupitelstev krajů. Zastupitelům obcí a krajů již podle těchto úprav mandát zaniká po pravomocném odsouzení za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a požadavek, aby se tak dělo i u poslanců a senátorů je oprávněný. Změna předchází potížím, ke kterým by nutně došlo v případě, že by poslanec nebo senátor nastoupil výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, aniž by mohl být při výkonu mandátu nahrazen.

Dopady návrhu na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí

Předkládaný návrh nemá žádný přímý dopad na státní rozpočet. Případné náklady budou řešeny v rámci soudních poplatků a budou tedy rozpočtově neutrální. Nároky na rozpočty krajů a obcí nejsou žádné, protože navrhované se dotýká pouze ústavních institucí.

Soulad s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR

Přijetím předkládaného návrhu nedojde k zásadní změně ústavního pořádku České re- publiky. Návrh je v celkovém souladu s Ústavou i ústavním pořádkem České republiky, realizuje zásadu, že zdrojem veškeré státní moci je lid. Navrhovaná úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Soulad s právem Evropských společenství

Předkládaný návrh není v rozporu s právem EU, neboť je výhradním právem každé členské země EU upravit své poměry jak v ústavních institucích, tak mezi nimi, včetně postavení vlastních zákonodárců.