Novela z. o pojišťovnictví

I. Nezbytnost nové právní úpravy a odůvodnění jejích základních principů

Ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je jednou ze základních povinností státu, přičemž bezpečnost je zajišťována zejména v rámci stanovených působností bezpečnostních a záchranných sborů. Prioritou bezpečnostní politiky České republiky v dlouhodobém horizontu je zajištění spolehlivého fungování tohoto systému a akceschopnosti jeho jednotlivých složek. Současné i očekávané bezpečnostní hrozby jsou tímto systémovým přístupem, i přes dosud provedená úsporná opatření, ještě dostatečně pokryty. Některé signály související s rozpočtovým výhledem na roky 2013 a 2014 však naznačují, že by se plánovaná úsporná opatření měla velmi zásadním způsobem dotknout také bezpečnostních a záchranných sborů a vytvářejí tak značné pochybnosti o tom, zda nejsou uvedené vládní priority pouhou deklarací.

Návrh na novelu výše uvedeného právního předpisu „oživuje“ záměr projednávaný Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky ve III. volebním období v roce 2001 jako sněmovní tisk 1193, který je nyní patřičně aktualizován a pozměněn tak, aby byly eliminovány připomínky, které byly v průběhu jeho projednávání předloženy. Otázka se stala znovu akutní v roce 2002 po povodních. K realizaci však ani tehdy nedošlo. Další návrh, již přesný z hlediska odvodu „pouze“ z povinného ručení na motorová vozidla, byl předložen v roce 2010 formou zákonodárných iniciativ Pardubického a Středočeského kraje (totožné návrhy – viz tisky PS č. 113 a 116), které však nebyly též schváleny.

Základní myšlenkou navrhované právní úpravy je zajištění vícezdrojového financování jednotek Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí. Tyto subjekty poskytují služby jednoznačně veřejného charakteru, které prospívají celé společnosti, každoročně se reálně podílejí na záchraně lidských životů a majetkových hodnot, jsou veřejností vnímány velice pozitivně. I přes tyto skutečnosti jsou tyto subjekty dlouhodobě podfinancovány, a to v řádech miliard korun. Tento stav má mimořádný význam na akceschopnost jednotlivých jednotek bez ohledu na to, zda se jedná o dobrovolné hasiče či profesionály, protože přímo ovlivňuje možnost obnovy technologického parku a jeho vybavování s ohledem na moderní trendy v rámci této oblasti.

Z hlediska současné rozpočtové situace Hasičského záchranného sboru České republiky i sborů dobrovolných hasičů je naprosto zásadní vyřešit dostatečné finanční prostředky pro tyto složky, a to zjevně z mimorozpočtových zdrojů.

Hasičský záchranný sbor České republiky i obce provozující jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí, musí řešit budoucí financování těchto jednotek. Jako jedna ze současných možností se jeví využití spolufinancování z fondů EU, což je v současnosti realizováno na úrovni Hasičského záchranného sboru České republiky. Dále je nutné se zamyslet nad další alternativou financování mimo státní rozpočet, kdy by bylo možné získané finanční prostředky použít toliko na úhradu nákladů spojených s pořízením a údržbou požární techniky

Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.

a věcných prostředků požární ochrany potřebných pro jejich činnost. Tedy obecně na integrovaný záchranný systém. Což právě řeší navrhovaná právní úprava.

Každá koruna vložená na činnost integrovaného záchranného systému se státu každý rok vrací. V roce 2011 činily uchráněné hodnoty jen u požárů 8, 079 mld. Kč, zatímco např. rozpočet Hasičského záchranného sboru České republiky byl 7,195 mld. Kč. Uchráněné hodnoty zásahů při dopravních nehodách a dalších technických zásazích (norné stěny na vodních tocích, odstraňování spadlých stromů, odstraňování ledu z vodních toků atd.) nelze finančně kvantifikovat. Vezme-li se však v úvahu, že zásahy na požáry oscilují mezi 18 až 20 % celkového počtu zásahů Hasičského záchranného sboru České republiky, pak lze předpokládat, že uchráněné hodnoty by se pohybovaly o řád výše. V roce 2011 bylo zachráněno 12 015 lidských životů, jejichž hodnota je nevyčíslitelná. Jednotky požární ochrany zasahovaly v celkovém počtu 101 101 událostí. Celkem v letech 2001 až 2011 jednotky požární ochrany zachránily 92 487 lidských životů a před hrozícím nebezpečím evakuovaly 208 899 osob. Jedná se o službu jednotek požární ochrany fungující 24 hodin denně, 365 dní v roce, na kterou vyčlenil stát ze státního rozpočtu na rozpočet Hasičského záchranného sboru České republiky v roce 2011 na jednoho každého obyvatele cca 651 Kč ročně, tedy cca 54 Kč měsíčně. Zde je na místě položit si otázku, zda lze za tyto peníze zajistit jinou službu stejného obsahu, rozsahu, dostupnosti a kvality, službu, která v roce 2011 každých:

 8 sekund přijímala tísňové volání,  3 minuty a 57 sekund vyjížděla k zásahu,  12 minut a 24 sekund zachránila lidský život nebo evakuovala osoby z nebezpečných prostor,  31 minut a 32 sekund poskytla předlékařskou pomoc zraněným osobám.

Předpokládané snížení finančních zdrojů pro rok 2013 a 2014 (zejména na Hasičský záchranný sbor České republiky) však nelze zajistit jakýmikoliv „úspornými opatřeními“. V rozpočtu není zohledňován trvalý trend růstu inflace a nárůst počtu zásahů, což může ohrozit i zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví zasahujících příslušníků, problémem je i zastaralost technických prostředků. Finanční prostředky jsou již dlouhodobě vynakládány s maximální úsporností, po zavedení nejtvrdších úsporných opatření jsou některé nutné výdaje odsouvány, čímž se propad ve finančních zdrojích stále prohlubuje (zvyšování stáří techniky, budov, odsouvání oprav apod.). Část používané techniky je na hraně technické i morální životnosti. Stáří techniky má dopad na její spolehlivost při zásahu, se zvyšujícím se stářím hrozí nebezpečí selhávání techniky. Finanční restrikce letech 2013 a 2014 budou mít nekompromisní dopad na rozsah služeb poskytovaných Hasičským záchranným sborem České republiky v úrovni, jak jsou občané této republiky zvyklí.

Navrhovaná právní úprava zakládá další pilíř financování dané oblasti. Vícezdrojové financování aplikuje řada evropských zemí (např. Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko, Portugalsko), ale i jednotlivé státy USA. Podstatným rozdílem oproti navrhované právní úpravě je ale skutečnost, že v těchto zemích je tato problematika řešena formou daňové povinnosti (daň z požární ochrany, atd.). Princip navrhované právní úpravy spočívá v tom, že pojišťovny podnikající na území České republiky odvedou určité procento z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení) na speciálně zřízený účet spravovaný Ministerstvem vnitra. Vybrané finanční prostředky by se, dle předem určených pravidel, přerozdělovaly tak, aby ve finále byly investovány do již zmiňované obnovy technologického parku a jeho dovybavování.

Na tomto místě je nutno řádně vysvětlit, proč zrovna pojišťovny a proč zrovna povinné ručení. Z dostupných statistických údajů Hasičského záchranného sboru České republiky je zřejmé, že významná část náplně činnosti jednotek požární ochrany spočívá v zásazích při dopravních nehodách (kolem 18 %). Např. dle dostupných informací uvedených na webových stránkách České asociace pojišťoven bylo v České republice k datu 31. prosince 2009 registrováno celkem 6 510 349 pojištěných vozidel. V roce 2009 bylo pojišťovnami podnikajícími na českém trhu vybráno v rámci povinného ručení celkem 23 815 909 000,- Kč (dle předběžných informací pojišťovny řešily v roce 2009 celkem 309 432 pojistných událostí v rámci povinného ručení v celkové hodnotě 9 898 510 000,- Kč). Z těchto čísel je zřejmé, že tento typ pojištění je svým rozsahem jednoznačně nejrozšířenějším typem pojištění, které je navíc uzavíráno v kontextu s povinností uloženou právním předpisem. Jednotky požární ochrany samozřejmě zasahují i u jiných událostí, proti kterým se lze pojistit, nicméně žádné z nich nemá tak širokou působnost jako povinné ručení. Pokud by se do navrhovaného poplatku zahrnula i další zmiňovaná pojištění, docházelo by k jisté formě diskriminace, která by zvýhodňovala neodpovědné na úkor těch odpovědných. Pokud by se ale poplatek odváděl jen z povinného ručení, byl by tento nepoměr diametrálně odlišný (odhaduje se, že bez zákonného pojištění je v České republice provozováno cca 200 000 vozidel oproti již zmiňovaným 6 510 349 řádně pojištěným vozidlům). Zcela stěžejním argumentem hovořícím pro povinné ručení, tak jak již bylo řečeno výše, je ale skutečnost, že tento typ pojištění má svůj zákonný rámec (zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), kdy je ho povinen uzavřít každý vlastník motorového vozidla, resp. jeho provozovatel, kdežto ostatní zmiňované typy pojištění mají čistě dobrovolný charakter.

Navrhované finanční plnění ze strany pojišťoven je samozřejmě svým způsobem zásahem do činností soukromého subjektu. Tento zásah má ale legitimní rámec, protože jak již bylo řečeno, povinné ručení není standardním typem pojištění. Vlastník nebo provozovatel je povinen tento typ pojištění uzavřít, byť si ho může vybrat ze spektra nabídek všech pojišťoven. U tohoto typu pojištění tedy nepanuje standardní tržní prostředí, protože poptávka po takovém produktu je svým způsobem dána prostřednictvím právního předpisu. Rovněž je možné konstatovat, že obnova technologického parku a jeho doplňování je jednoznačným veřejným zájmem směřujícím ve prospěch společnosti jako celku a má přímou souvislost s tímto zákonným pojištěním.

Dle navrhované právní úpravy by tedy každá pojišťovna podnikající na území České republiky odvedla 6 % z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet vedený Ministerstvem vnitra. Při celkové částce vybrané v roce 2009, tedy 23 815 909 000,- Kč, která by byla následně přerozdělena jednotlivým jednotkám požární ochrany, by se jednalo o částku kolem 1,4 mld. Kč. Od roku 2009 se stav moc nezměnil. V roce 2010 bylo celkově pojišťovnami vybráno 24 367 313 000,- Kč, což je srovnatelné číslo jako v roce 2009. Navrhovaný 6 % odvod by představoval částku 1 462 038 000,- Kč. Lze předpokládat, že vybraná výše pojistného by se v následujících letech neměla nijak dramaticky měnit a lze tedy konstatovat, že by se na výše uvedené účely každoročně přerozdělovala cca přes 1 mld. Kč.

Pro transparentní přerozdělení těchto prostředků je důležité nastavit jasná pravidla, kterými by byl správce daného účtu, tedy Ministerstvo vnitra, vázán. Dle navrhovaného schématu by tři pětiny těchto finančních prostředků přerozdělovalo přímo Ministerstvo vnitra, a to ve vztahu k jednotlivým hasičským záchranným sborům krajů zřízeným dle zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dvě pětiny těchto prostředků by byly, dle zákonem stanoveného klíče, ministerstvem přeposlány jednotlivým krajům, které následně tyto prostředky přerozdělí obcím zřizujícím jednotky sboru dobrovolných hasičů obcí v rámci územní působnosti kraje. Klíč je založen na vícekriteriálním hodnocení.

Při samotném vypracování novely předmětného právního předpisu bylo mimo jiné čerpáno ze slovenské právní úpravy, kde výše popisovaný princip funguje již takřka 10 let (konkrétně se

jedná o zákon č. 8/2008 Z. z., o poisťovníctve a o zmene a doplnení niektorých zákonov,

účinný od 15. února 2008 a jemu předcházející právní předpis).

II. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána

Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

III. Zhodnocení slučitelnosti navrhované právní úpravy s právem Evropské unie

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s právem Evropské unie.

IV. Předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí

Navrhovaná právní úprava nemá negativní dopad na státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí.

V. Zhodnocení platného právního stavu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen

Navrhovaná právní úprava nemá vliv na rovné postavení mužů a žen, a proto je z tohoto hlediska neutrální.