Novela z. o obecní policii

K části první

Změna zákona o obecní policii

K čl. I

K novelizačnímu bodu 1 (k § 1 odst. 3)

Je měněno ustanovení upravující výčet subjektů, se kterými obecní policie spolupracuje. Tato změna má za cíl jednak jednoznačnější a jednak obecnější zakotvení spolupráce obecních policií s dalšími subjekty. Oproti dosavadnímu znění by tak neměly již vznikat pochybnosti, zda obecní policie spolupracuje též s dalšími bezpečnostními sbory mimo Policii České republiky či s ozbrojenými silami. Je možné uvést, že v současné době s těmito subjekty již obecní policie běžně spolupracují a navrhovaná změna tak představuje spíše formulační upřesnění nerozšiřující stávající okruh subjektů, se kterými obecní policie v oblasti plnění svých úkolů spolupracují. Dosavadní znění ustanovení § 1 odst. 3 je zároveň třeba chápat jako demonstrativní výčet, jehož navrhovaným doplněním nedochází k rozšíření uzavřeného výčtu subjektů, s nimiž jsou obecní policie oprávněny spolupracovat, nýbrž pouze k upřesnění, které by mělo zcela vyloučit případné výkladové pochybnosti o tom, s kým mohou obecní policie při plnění svých úkolů spolupracovat.

Pojem orgán veřejné moci pak zahrnuje například veškeré státní orgány, včetně např. bezpečnostních sborů a soudů, územní samosprávné celky a jejich orgány a případně též další orgány vykonávající veřejnou správu.

K novelizačnímu bodu 2 [k § 2 písm. f)]

Vedle preventivní činnosti obecní policie zaměřené proti kriminálním jevům je nově výslovně uvedeno, že obecní policie se zaměřuje taktéž na jiné sociálně patologické jevy. Pod těmito jevy je zapotřebí rozumět ty typy kriminogenních jevů, které mohou potenciálně závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek v obci. Jde například o problematiku bezdomovectví, prostituce či patologického hazardního hráčství. Obecní policie má v těchto oblastech založena oprávnění též jinými právními předpisy (např. tzv. tabákový zákon, zákon o loteriích, a velmi často též v obecně závazných vyhláškách obcí) a zakotvení možnosti preventivně v těchto oblastech působit (prakticky může jít o širokou škálu aktivit prováděných strážníky doplňkově při kontrolní či hlídkové činnosti) se jeví jako vhodné. Zároveň tato změna představuje terminologické sladění zákona o obecní policii s ustanovením § 17 písm. a) bod 1 zákona o Policii České republiky.

K novelizačnímu bodu 3 až 5 a 9 (k § 3 a § 4 odst. 2)

Dosavadní znění zákona o obecní policii obsahovalo pouze úpravu pověření určeného strážníka, ale nijak neupravovalo způsob zbavení určeného strážníka tohoto pověření. Nový odstavec by měl tuto situaci vyřešit, a to tak, že analogicky případu určení určeného strážníka bude toto určení oprávněno zrušit zastupitelstvo obce na návrh osoby, která obecní policii řídí.

Doposud také nebylo zcela jednoznačné, v jakém rozsahu, resp. k výkonu jakých úkolů při řízení obecní policie mělo být pověření uděleno. Nově se proto navrhuje, aby zastupitelstvo obce stanovilo rozsah oprávnění a povinností určeného strážníka při plnění těchto úkolů při řízení obecní policie.

Vedle osob, které mohou obecní policii řídit, může být plněním některých úkolů při řízení obecní policie pověřen i určený strážník. Smyslem navrhovaného ustanovení je jednoznačně upravit postavení této osoby, a to i s ohledem na instituty jmenování, resp. odvolání upravené zákoníkem práce. Stanovuje se, že určený strážník se považuje za vedoucího zaměstnance rovněž ve smyslu zákoníku práce. Odvolání určeného strážníka nebo vzdání se této funkce nemá za následek skončení pracovního poměru strážníka a musí být dodržen předepsaný postup, kdy stejně jako v případě jeho jmenování musí být k odvolání strážníka vysloven zastupitelstvem obce souhlas ve formě usnesení, jinak je odvolání určeného strážníka neplatné.

Nově se stanoví oprávnění zastupitelstva obce vymezit rozsah úkolů, nově včetně případné personální pravomoci, které bude určený strážník plnit. Navrhovatel vychází z faktu, že zastupitelstvo obce je orgánem obce, který v samostatné působnosti zřizuje obecní policii, a tudíž by i tento orgán měl stanovit rozsah kompetence určeného strážníka.

Je zachována stávající povinnost určeného strážníka předložit negativní lustrační osvědčení, dochází pouze k legislativně technické úpravě stávající dikce zákona o obecní policii.

Plněním některých úkolů při řízení obecní policie se rozumí nejen organizace činnosti strážníků ve stanoveném rozsahu a případné vystupování v pracovněprávních vztazích, ale též v rámci plnění dalších úkolů stanovených jinými orgány obce. Jde především o zajišťování běžného provozu obecní policie (včetně nákupu spotřebního materiálu apod.).

K novelizačním bodům 6 až 8 (k § 3a až 3c)

Jsou upravena ustanovení upravující veřejnoprávní smlouvy, na jejichž základě jsou obecní policie oprávněny působit též na území jiných obcí. Doposud byly v zákoně o obecní policii obsaženy dva typy veřejnoprávních smluv. Na jedné straně jde o veřejnoprávní smlouvu podle § 3a, která je určena pro spolupráci obcí, z nichž jedna má zřízenu obecní policii a další obec nebo obce v témže vyšším územně samosprávném celku, které samy obecní policii nezřídily, mají zájem o poskytnutí strážníků pro plnění určitých pravidelných úkolů obecní policie na svém území. Tato veřejnoprávní smlouva je určena pro dlouhodobější spolupráci takovýchto obcí. Tento typ veřejnoprávní smlouvy je v zásadě bez výraznějších změn zachován též v předkládaném návrhu. Druhým stávajícím typem veřejnoprávních smluv podle zákona o obecní policii jsou veřejnoprávní smlouvy podle § 3b, jejichž účelem je operativní poskytnutí strážníků obci, na jejímž území je vyhlášen určitý krizový stav (stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu); tato veřejnoprávní smlouva může být uzavřena též mezi obcemi, z nichž obě mají zřízenu obecní policii, a není omezena na obce nacházející se v jednom kraji. V případě tohoto typu veřejnoprávní smlouvy se navrhuje rozšíření jeho použitelnosti, a to tak, aby si obce (i v případě, že mají obě zřízenu obecní policii) mohly poskytnout strážníky k řešení významných podniků sportovního, kulturního nebo podobného charakteru (významné koncerty a festivaly, historické rekonstrukce, význačná sportovní utkání a závody, dožínky, poutě atp.). Podmínkou však je, že lze na takovéto události předpokládat účast většího počtu osob, přičemž kritérium „většího počtu“ bude třeba posuzovat v každém konkrétním případě s přihlédnutím k místním podmínkám a k charakteru akce. Poskytnutí strážníků podle navrhované úpravy bude moci být uskutečněno pouze na dobu akce, resp. na dobu nezbytně nutnou k zajištění jejího pokojného průběhu, a tudíž jako doposud v případě krizových stavů nelze tímto typem veřejnoprávní smlouvy nahrazovat veřejnoprávní smlouvu podle § 3a. Obecní policie v těchto případech nebude nahrazovat pořadatelskou službu, ale bude s ohledem na charakter akce ve zvýšené míře zajišťovat plnění úkolů obecní policie podle zákona o obecní policii. Obecní policie v oblasti práva shromažďovacího však bude i nadále plnit pouze podpůrnou roli pro Policii České republiky a pro příslušný úřad územního samosprávného celku; navrhovaná úprava se této oblasti nedotýká.

V žádném případě tedy nemá jít o nahrazování působnosti Policie České republiky ze strany obecních policií, naopak o možnost efektivnějšího využití kapacit obcí, které zřídily obecní policii.

Navrhovaná právní úprava je rozčleněna tak, že § 3a obsahuje ustanovení dotýkající se výhradně prvního typu veřejnoprávní smlouvy (jinak je zachována též koncepce schvalování této veřejnoprávní smlouvy krajským úřadem v přenesené působnosti) a § 3b upravuje specifika veřejnoprávní smlouvy druhého a třetího typu. V § 3c jsou obsažena ustanovení společná pro všechny typy veřejnoprávních smluv podle zákona o obecní policii. Ve společném ustanovení je shodně pro všechny typy veřejnoprávních smluv podle zákona o obecní policii upraveno, kdo řídí činnost poskytnutých strážníků, náležitosti veřejnoprávní smlouvy, jakým způsobem poskytnutí strážníci prokazují své oprávnění vykonávat povinnosti a oprávnění strážníka na území dané obce, náležitosti písemného zmocnění (které bude napříště v případě obou smluv vydávat strážníkovi starosta obce, které byli strážníci poskytnuti), konec platnosti vydaného písemného zmocnění a úprava způsobu vypořádání v případě vzniku odpovědnosti za škodu vzniklé při činnosti strážníků na území jiné obce.

K novelizačnímu bodu 10 (k § 4 odst. 3)

Stanovuje se, že strážník může být zaměstnancem obce v pracovním poměru jakožto strážník pouze k jediné obci. Toto ustanovení reaguje na některé případy, kdy strážník vykonával jako strážník práci pro několik obcí současně. Tímto způsobem nemohla být nesnižována kredibilita obecní policie a zároveň byl tímto způsobem de facto obcházen zákon, neboť pokud by měl jediný strážník zajistit činnosti na území vícero obcí, bylo by možné toho dosáhnout uzavřením veřejnoprávní smlouvy podle § 3a za dodržení podmínek tam uvedených. Zároveň se však nevylučuje, aby strážník konal pro jinou obec práci odlišnou od zaměstnání strážníka. Povolání strážníka je velmi náročné po fyzické i psychické stránce a podle názoru předkladatele si tedy lze těžko představit, že by byl strážník schopen bezproblémově vykonávat toto povolání u vícero zaměstnavatelů, nehledě na nutnost splnění podmínek pro výkon tohoto povolání (zejm. zákoník práce). Rovněž je také třeba upozornit na skutečnost, že zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku nelze časově omezovat na stanovenou osmihodinovou pracovní dobu.

K novelizačnímu bodu 11 (k § 4a)

Zcela nově je upraveno ustanovení o bezúhonnosti. Navrhovaná formulace ustanovení § 4a vychází z obdobné úpravy v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (§ 14) a přehledným způsobem reflektuje též existenci široké škály alternativních skončení trestního řízení a režimu moderních forem trestních sankcí. V ohledu na prokazování bezúhonnosti je měněn dosavadní postup, kdy uchazeč o zaměstnání strážníka prokazoval svou bezúhonnost výpisem z trestního rejstříku a v případech rozhodnutí v trestních věcech, která nejsou ve výpisu obsažena, pak čestným prohlášením.

Stejně jako v případech příslušníků bezpečnostních sborů, ale zejména též dalších osob, které se podílejí na výkonu veřejné moci (např. myslivecká stráž, zprostředkovatel zaměstnání pro cizince podle zákona o zaměstnanosti, žadatel o vydání zbrojního průkazu podle zákona o zbraních apod.) byl zvolen nový model prokazování bezúhonnosti uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele a strážníka, a to formou opisu z evidence Rejstříku trestů, který si bude obec jako zaměstnavatel vyžadovat elektronicky. Zároveň je výslovně stanoveno, že se při posuzování bezúhonnosti nepřihlíží k zahlazení odsouzení nebo k rozhodnutí prezidenta republiky majícímu za následek, že se na občana hledí, jako by odsouzen nebyl; je tedy vždy zapotřebí přihlížet pouze k době, která uběhla od právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení v trestní věci skončeno. Na základě této změny bude obec schopna objektivně posoudit bezúhonnost výše uvedených osob, čímž dojde k dalšímu zkvalitnění personálního obsazení obecních policií.

Touto změnou dojde mimo jiné také k odstranění zbytečné zátěže dopadající doposud na uchazeče o zaměstnání strážníka.

Nově je také stanoveno, že uchazeč o zaměstnání strážníka, čekatel a strážník oznamují obci též ukončení trestního stíhání. Tato skutečnost má mimo jiné v případě strážníka vliv na případné převedení na jinou práci, resp. převedení zpět na původní místo a je tedy v zájmu daného strážníka takovou skutečnost zaměstnavateli oznámit.

K novelizačním bodům 13 a 14 [(k § 4b odst. 1 písm. g) a h)]

Dochází k legislativně technické úpravě, kdy se dosavadní text ustanovení vycházející z již neplatného znění § 42 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích (zrušeného zákonem č. 484/2008 Sb. účinností od 1. 2. 2010). V současné době již přestupky na úseku zbraní a střeliva upravuje výhradně zákon o zbraních, na nějž se nyní odkazuje v samostatném písmenu v § 4b odst. 1.

V dané souvislosti je nutno připomenout, že stěžejním limitem pro ztrátu spolehlivosti, v případě spáchání přestupku uvedeného v zákoně o obecní policii, je skutečnost, že takové jednání bylo spácháno v rozporu s posláním strážníka.

K novelizačním bodům 15 až 18 (k § 4b)

Mezi důvody, které přímo zakládají ztrátu spolehlivosti podle zákona o obecní policii, se doplňuje důvod spočívající ve tom, že vše nasvědčuje tom, že daná osoba se podílí na potlačování práv a svobod třetích osob. Pod tento důvod je v prvé řadě třeba subsumovat jednání spočívající v pravidelné a úmyslné účasti na tzv. extremistických akcích a aktivním zapojení do činnosti uskupení, která práva třetích osob a skupin obyvatelstva potlačují, takové jednání jiných organizují, navádějí k němu atp., případně je programově propagují s cílem takové jednání vyvolat. V současnosti je známo několik spíše výjimečných případů, kdy osoba zaměstnaná jako strážník se účastní činnosti a akcí organizovaných krajně pravicovými organizacemi, takové osoby však neposkytují morální, charakterové ani občanské záruky plnění úkolů obecní policie v souladu s účelem tohoto institutu a v souladu s podstatou demokratického právního státu. Tuto skutkovou podstatu je však zapotřebí vykládat relativně restriktivně v ohledu na závažnost takového jednání. Navrhované ustanovení vychází z obdobné úpravy v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů.

Ustanovení § 4b odst. 4 nově umožňuje obci v souvislosti se zřízením evidence přestupků v rámci novely zákona o Rejstříku trestů a dalších zákonů ověřit v případě pochybnosti o spolehlivosti uchazeče o zaměstnání strážníka údaje jím uvedené v čestném prohlášení (samozřejmě v rozsahu údajů vedených v evidenci přestupků). Zároveň ale je ponechána povinnost uchazeče o zaměstnání strážníka prokazovat splnění podmínek spolehlivosti čestným prohlášením, a to s ohledem na rozsah skutkových podstat přestupků, které jsou v evidenci přestupků evidovány, a dobu, po kterou jsou údaje o předmětných skutečnostech v příslušných informačních systémech veřejné správy uchovávány.

Pro zjištění, že jsou dány okolnosti zakládající ztrátu spolehlivosti podle § 4b odst. 3 písm. b), jsou zásadní informace, které o dané osobě uchazeče poskytne osobě jednající v pracovněprávních záležitostech strážníků na její žádost Policie České republiky. Bez takovéhoto vyjádření Policie České republiky nelze (např. na základě vlastního úsudku osoby s personální pravomocí ve věci strážníků) dospět k závěru o tom, že uchazeč o zaměstnání strážníka, čekatel nebo strážník nesplňuje podmínku spolehlivosti. Za tímto účelem se osoba jednající v pracovněprávních záležitostech strážníků může obrátit na krajské ředitelství policie, které uvedené informace poskytne. Uvedené vyjádření není však obec povinna si vyžadovat v případě každého uchazeče o zaměstnání strážníka, čekatele i strážníka. Může si je však vyžádat vždy, kdy existuje důvodné podezření, že osoba má vazby na extremistická hnutí.

V návaznosti na tuto změnu je zároveň upraveno ustanovení § 16a zákona o Policii České republiky. Policie České republiky taktéž zpracuje metodický pokyn k poskytování údajů rozhodných pro posouzení spolehlivosti podle § 4b odst. 3 písm. b) v navrhovaném znění.

K novelizačnímu bodu 19 (k § 4d odst. 2)

Obec, která podává přihlášku ke zkoušce odborné způsobilosti za strážníka (tedy osobu, které již bylo dříve vydáno osvědčení o splnění stanovených odborných předpokladů a která tudíž zkoušku absolvuje coby tzv. prolongaci), může tuto přihlášku podat nejdříve 6 měsíců před skončením platnosti osvědčení strážníka. Doposud se stávalo, že některé obce podávaly přihlášku ke zkoušce již více než půl roku před skončením platnosti osvědčení a tímto způsobem byla v zásadě zcela zbytečně komplikována organizace zkoušek a byla narušována pravidelnost opakování zkoušek strážníků v zákonem stanovených lhůtách.

K novelizačnímu bodu 20 (k § 4d odst. 3)

V případě povinnosti obce zabezpečit školení čekatele před první zkouškou a strážníka před každou zkouškou se doplňuje konkrétnější vymezení oborů, pro něž musí být školícím zařízením udělena akreditace a zároveň se stanovuje, že též obdobná zařízení obecních policií, která školení poskytují, musejí mít udělenu akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v programu „strážník“. V minulosti totiž byly zaznamenány případy, kdy bylo školení podle § 4d poskytováno školicími zařízeními, jimž byla akreditace udělena v programech nesouvisejících s činností obecních policií a výuka v rámci takových školení byla na velice nízké úrovni. Je třeba zdůraznit, že zaměstnání strážníka souvisí s možností natolik zásadně zasahovat do práv třetích osob (většími či srovnatelnými oprávněními na úseku zabezpečování veřejného pořádku disponuje pouze Policie České republiky), že zajištění záruk odpovídající úrovně vzdělávání strážníků je naprosto nevyhnutelné.

S ohledem na prodloužení doby platnosti osvědčení strážníka bude podle návrhu kladen mnohem větší důraz na dobu a kvalitu odborné přípravy čekatelů a strážníků. Školící zařízení či obdobné zařízení obecní policie proto musí mít striktně stanovenu podmínku stejné akreditace Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Tato akreditace je vydávána Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy za stanovených podmínek v platném znění daných předpisů na dobu 3 let. Při předkládání žádosti musí školící zařízení předložit nejen studijní program - rozsah výuky, ale i doložit materiálně technické zabezpečení, ale co je nejdůležitější dostatečné personální zajištění výuky. V rámci své pedagogické činnosti může vydávat osvědčení, která musí být v kopiích archivována.

Pokud by nebyla stanovena pro všechna vzdělávací zařízení stejná pravidla, pak by mohlo začít docházet k tomu, že by vzdělávací zařízení vytvořená při obecních policiích přecházela zpět k formě samostudia. Tím by nepochybně došlo ke snížení odborných znalostí čekatelů a strážníků.

Pokud se týká vzdělávání strážníků, pak je třeba podotknout, že v minulosti došlo v tomto směru ke značnému posunu a úroveň odborné vzdělanosti strážníků obecní policie je na velmi dobré úrovni, o čemž svědčí statistiky Ministerstva vnitra o provedených zkouškách odborné způsobilosti.

Obce však mají možnost při splnění stanoveného okruhu kritérií (která již v řadě případů v rámci svých vnitřních vzdělávacích aktivit, viz např. zvláštní odborná způsobilost úředníků územních samosprávných celků, splňují) získat příslušnou akreditaci i v případě školení strážníků, což se může mimo jiné pozitivně projevit též na nákladech obce.

K novelizačním bodům 21 a 22 (k § 4d odst. 4)

Navrhuje se povinnost obce zajistit strážníkům výcvik před každou zkouškou, nikoli pouze před první zkouškou jako je tomu v současné době. Vzhledem k tomu, že osvědčení bude vydáváno na 5 let, s ohledem na skutečnost, že strážníci obecní policie jsou oprávněni používat širokou škálu donucovacích prostředků (také s ohledem na rychlý technický vývoj donucovacích prostředků, který není možno plně reflektovat v právní úpravě), přičemž v případě použití donucovacích prostředků se jedná o nejtvrdší zásahy do práv třetích osob, a vzhledem ke stále rostoucí agresivitě delikventů se nelze spokojit se současným stavem, kdy strážník absolvuje výcvik jen jedinkrát za dobu trvání svého zaměstnání. Původní koncepce, kdy mělo být zajištění dalšího výcviku strážníků ponecháno fakticky na libovůli obce, se neosvědčila.

Oproti dosavadní úpravě je toto ustanovení uvedeno do souladu též se zákonem o zbraních, neboť v případě služebních zbraní stanovuje zákon o zbraních obci povinnost zajistit každoročně střelby pro zaměstnance, kteří střelné zbraně ve svém zaměstnání nosí. Proto se výcvik podle zákona o obecní policii na výcvik ve střelbě nevztahuje.

Zároveň bylo provedeno formulační upřesnění vymezení subjektů, u nichž lze výcvik absolvovat. Jedná se buďto o zmíněná akreditovaná zařízení, nebo o Policii České republiky.

Skutečnost, že čekatel nebo strážník absolvovali školení a výcvik, potvrdí osoba, která za obec čekatele nebo strážníka přihlašuje ke zkoušce odborné způsobilosti před komisí Ministerstva vnitra, na přihlášce ke zkoušce. Je v zájmu obce, aby údaje uvedené na přihlášce ke zkoušce odpovídaly skutečnosti, neboť odpovědnost za školení a výcvik čekatele nebo strážníka nese obec.

K novelizačnímu bodu 23 (k § 4e odst. 1)

Délka platnosti osvědčení, jehož získání úspěšným složením zkoušky odborné způsobilosti před komisí Ministerstva vnitra se zaměstnanec obce při splnění dalších zákonných podmínek stává strážníkem a vykonává tedy povinnosti a oprávnění strážníka obecní policie, se prodlužuje z 3 na 5 let. Tato změna vychází jednak z ohlasů obcí a také doporučení jejího provedení bylo obsaženo mezi závěry Analýzy, již schválila svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011. Je však zachována periodicita opakování zkoušek a odbornou způsobilost jsou tedy strážníci povinni osvědčovat vždy po uplynutí 5 let bez ohledu na to, kolikrát již zkoušku odborné způsobilosti úspěšně složili. Je však zřejmé, že tato změna bude klást vyšší nároky na průběžné vzdělávání a přípravu strážníků před každou zkouškou. Prodloužení doby platnosti osvědčení je také odrazem kvalitativních změn provedených v oblasti školení a výcviku zaměstnanců obce zařazených do obecní policie (viz předchozí dva novelizační body). Zároveň lze očekávat, že vzhledem na neustálé změny právní úpravy a jejich obvyklý rozsah za období 5 let bude též samotná zkouška odborné způsobilosti náročnější než doposud. Lze také poznamenat, že v minulosti již (do 31. 10. 1995) bylo osvědčení na dobu 5 let vydáváno.

K novelizačnímu bodu 24 [k § 5 odst. 3 písm. b)]

Legislativně technická úprava, neboť v § 4e odst. 1 je pouze jedna věta.

K novelizačním bodům 25 a 26 (k § 5a)

Předkladatel návrhu zastává názor, že v případě, kdy je proti strážníkovi zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu, který může založit ztrátu bezúhonnosti podle § 4a, je v zájmu obce i adresátů výkonu jeho oprávnění zamezit takovému zaměstnanci v plnění úkolů podle zákona o obecní polici a zákonů souvisejících, a to až do doby případného pravomocného rozhodnutí nebo jiného skončení trestního řízení. Nelze připustit, aby strážník, který je úřední osobou, zastupoval veřejnou moc při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a zároveň by existovala pochybnost o jeho bezúhonnosti. Přitom se nejedná nutně o převedení zaměstnance pouze v rámci obecní policie, ale celé obce tak, aby se takový zaměstnanec nepodílel ani zprostředkovaně na plnění úkolů obecní policie; je však zřejmé, že toto ustanovení lze efektivně realizovat pouze v případě, že obecní policie, resp. obec disponují volným pracovním místem. Pokud obecní policie nebo obec takovým volným pracovním místem disponovat nebude, bude třeba danou situaci řešit jiným způsobem podle zákoníku práce (např. dohoda o skončení pracovního poměru atd.).

Na druhé straně se však strážník může dopustit i jiného protiprávního jednání nezakládajícího ztrátu bezúhonnosti, resp. může proti němu být zahájeno řízení o odnětí osvědčení (možná ztráta ostatních kvalifikačních předpokladů pro výkon zaměstnání strážníka). V takovém případě záleží na vůli obce, zda strážníka „postaví mimo službu“, či zda jej ponechá na původním pracovním místě. V tomto případě již může obec převést strážníka nejen na jakékoli jiné pracovní místo v rámci celé obce (tedy na místo jiného zaměstnance obce jako v případě zaměstnance převáděného na jinou práci po sdělení obvinění ze spáchání trestného činu), ale i v rámci samotné obecní policie na místo jiného zaměstnance obce zařazeného do obecní policie.

Současně se výslovně stanovuje, že postup podle tohoto ustanovení může obec zvolit též v případě, že se o důvodech zakládající možnost nebo povinnost převedení na jinou práci dozví sama.

K novelizačním bodům 27 a 28 (§ 9 odst. 1 a 2)

Jedná se o legislativně-technické zpřesnění stávajícího textu včetně legislativně technické úpravy v souvislosti se změnami provedenými v oblasti veřejnoprávních smluv a změnou terminologie v případě písemného zmocnění, jímž se strážník prokazuje v případě veřejnoprávní smlouvy podle § 3b (dříve § 3b a § 3c). Zároveň se zpřesňuje, že strážník prokazuje příslušnost k obecní policii stejnokrojem a odznakem obecní policie, identifikačním číslem konkrétního strážníka, aby nemohlo docházet k záměnám, a názvem obce.

K novelizačnímu bodu 26 (k § 9 odst. 3)

Zavádí se nově možnost čekatelů nosit stejnokroj, který obsahuje pouze část jednotných prvků, které jinak obsahuje stejnokroj užívaný strážníky, účastní-li se školení, výcviku a zkoušky podle § 4d. Doposud mohl svou příslušnost k obecní policii prokazovat stejnokrojem s názvem obce pouze strážník, nyní se tato výsada umožňuje i čekatelům, avšak pouze ve vymezených případech. Při plnění jiných úkolů mimo výcviku, školení a zkoušky však nadále čekatel nosit stejnokroj s označením obce nesmí. Nadále se však čekatel nemůže prokazovat jinými způsoby uvedenými v § 7 odst. 2 a 3 a § 9, tj. především průkazem obecní policie, ústním prohlášením, odznakem a identifikačním číslem strážníka; tyto způsoby prokazování příslušnosti k obecní policii již bezprostředně směřují k následnému plnění úkolů obecní policie a uplatňování oprávnění strážníka.

Tímto ustanovením se dále vychází vstříc obcím, které v případě výše uvedených osob mohou používat např. vyřazené stejnokroje strážníka a další výstrojní součástky. Tato skutečnost přispěje k hospodárnému využití stejnokrojů zakoupených obcí.

Z hlediska jednotných prvků stejnokroje, který bude ve vymezených případech čekatel oprávněn nosit, se přiměřeně použijí ustanovení o jednotných prvcích stejnokroje strážníka. Předmětná změna se legislativně technicky promítá i do dalších ustanovení návrhu novely.

K novelizačnímu bodu 30 (k § 10 odst. 3)

Dosavadní postup strážníka v případě, že zjistil, že patrně byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, spočíval jednak na oprávnění obecních policií upraveném v zákoně o přestupcích projednávat určitý okruh přestupků v blokovém řízení, jednak na oznamování podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, a to příslušnému správnímu orgánu. V případě, že strážník nebyl oprávněn, nebo z jiných důvodů nemohl (obviněný z přestupku není ochoten pokutu zaplatit, nejsou známy skutečnosti odůvodňující závěr, že přestupek spáchala konkrétní osoba atd.) přestupek nebo jiný správní delikt projednat v blokovém řízení, bylo lze podle dosavadní právní úpravy postupovat jediným způsobem, a to cestou standardního oznámení podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, příslušnému správnímu orgánu. Tento postup musel být použit i v případech, že bylo mimo veškerou rozumnou pochybnost evidentní, že návazné správní řízení nebude možné dovést k pravomocnému rozhodnutí o vině určité osoby; tedy například též v případech, kdy podezřelý z přestupku tvrdí, že přestupek nespáchal, osoba pachatele mu je známa, ale s ohledem na § 60 odst. 1 zákona o přestupcích odmítne podat k této otázce vysvětlení a zároveň je z dalších okolností případu zřejmé, že osobu skutečného pachatele nebude možné zjistit ani jiným způsobem. V praxi obecních policií se jedná o značné množství případů vyplývajících zdaleka nejen z porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích (v případě těchto přestupků se zásadně změní situace po nabytí účinnosti zákona č. 297/2011 Sb., kterým bude zaveden speciální správní delikt provozovatele vozidla podle § 125f).

Tímto postupem, musela být oznamována tedy též podezření ze spáchání přestupků či jiných správních deliktů, u nichž bylo a priori evidentní, že rozhodnutí o vině konkrétního pachatele nebude ani správním orgánem v nezkráceném správním řízení nikdy vydáno, a která byla teprve následně správním orgánem odkládána, čímž byly správní orgány (zvláště byla-li k projednání daného přestupku v prvním stupni příslušná obec) v nemalé míře zatěžovány na úkor řešení případů, u nichž byla reálná šance skončení rozhodnutím o vině konkrétního pachatele nepoměrně vyšší.

Obecní policie s výjimkou přestupků projednávaných v blokovém řízení nevedou ve věci přestupků (či správních deliktů) vůbec řízení, neprovádějí ve věci přestupku šetření a pouze podle § 10 odst. 2 oznamují podezření, že byl přestupek nebo správní delikt spáchán, a nikoli tedy přímo přestupek, tak jak je povinna učinit např. Policie České republiky podle § 58 zákona o přestupcích. Zároveň tedy není obecní policie oprávněna věc ani odložit. V předkládaném návrhu se ovšem nenavrhuje například rozšíření působnosti § 58 též na obecní policie, a to právě s ohledem na specifickou povahu činnosti obecní policie, která nekoná šetření ve věci (pokud je pravděpodobné, že bude ve věci zapotřebí určité šetření provést, oznámí podezření, že byl takový přestupek či správní delikt spáchán, s doložením důvodů a důkazů, o které se podezření opírá, příslušnému správnímu orgánu, který pak potřebné šetření provede sám). Z toho důvodu je též navrhovaná úprava podmínek, za nichž strážník obecní policie není povinen podezření oznámit, omezena toliko na zcela zjevné a tedy nepochybné případy, kdy je zcela zřejmé, že ani v řízení před příslušným orgánem by nemohly být zjištěny další skutečnosti odůvodňující podezření, že tento přestupek nebo jiný správní delikt spáchala určitá osoba. Limitem takového postupu strážníka je skutečnost, že daný přestupek je strážník oprávněn projednat v blokovém řízení podle § 86 písm. d) zákona o přestupcích.

Vlastní úvaha strážníka, zda podezření ze spáchání přestupku oznámí či nikoli, musí být minimalizována výhradně na posouzení objektivně daných skutečností. Navrhovanou úpravou se nezavádí do projednávání přestupků princip oportunity.

Strážník je ale zároveň o okolnostech a důvodech, pro které nebyl povinen podezření, že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, podle navrhovaného ustanovení oznámit, povinen sepsat úřední záznam. Úřední záznam musí obsahovat údaje, okolnosti případu, popis zjištěných skutečností a důkazy alespoň v tom rozsahu, aby bylo možné v případě, že například dodatečně vyjdou najevo nové skutečnosti, či se nově objeví důkazy, takový přestupek projednat v blokovém řízení, nebo toto podezření, že byl spáchán přestupek nebo správní delikt, oznámit příslušnému správnímu orgánu a doložit jej podle § 10 odst. 3 zákona o obecní policii.

K novelizačnímu bodu 31 a 32 (k § 11 odst. 1)

Navrhované ustanovení jednoznačně identifikuje osobu, od které je strážník oprávněn požadovat vysvětlení a popřípadě další součinnost.

Strážník je v rámci svého oprávnění požadovat podání vysvětlení oprávněn též požadovat předložení dokladů a jiných listin a v případě potřeby pořizovat jejich kopie. Kopírování dokladů i za podmínek, za kterých by se mohlo za stávajícího právního stavu jednat o protiprávní jednání, zde bude realizací oprávnění strážníka v rámci plnění úkolů orgánu veřejné moci. Ustanovení se také vztahuje na případy, kdy vysvětlení nebude podáváno přímo na místě, kde např. došlo k protiprávnímu jednání.

K novelizačnímu bodu 33 (k § 11 odst. 3)

Jde o legislativně technické upřesnění realizace postupu strážníka a povinností osob v případě, že je od nich požadováno vysvětlení podle § 11. Strážník od osoby podle § 11 odst. 1 písm. a) vysvětlení požaduje, avšak vyzývá ji podle § 11 odst. 1 písm. a) a b), aby se dostavila ve stanovenou dobu na určité místo k sepsání zápisu o podání vysvětlení a aby předložila doklady potřebné ke zjištění skutečností, ohledně kterých je požadováno vysvětlení. Neuposlechnout žádosti strážníka o podání vysvětlení může osoba pouze v zákonem stanovených případech (např. § 60 odst. 1 zákona o přestupcích).

K novelizačnímu bodu 34 [k § 11a odst. 1 písm. b) bod 4]

Z dosavadního znění tohoto ustanovení vyplývalo, že obecní policie si mohla vyžádat údaje o totožnosti pouze občana obce, na jejímž území plnila úkoly obecní policie. Tím docházelo k tomu, že toto klíčové oprávnění strážníků bylo omezeno na úzké skupiny osob, které byly buďto občany obce, která obecní policii zřídila, nebo obce, která s touto obcí uzavřela některou z veřejnoprávních smluv podle § 3a až 3c. Navrhovaná změna tuto nelogičnost odstraňuje a umožňuje obecním policiím vyžadovat od obecních úřadů obcí s rozšířenou působností údaje o totožnosti všech osob, které se nacházejí na území obce, kde obecní policie plní některé ze svých úkolů.

K novelizačnímu bodu 35 [k § 11a odst. 1 písm. f)]

V souvislosti se zřízením evidence přestupků a v návaznosti na nově formulovaná oprávnění obce ověřování podmínek spolehlivosti strážníka) a strážníků obecní policie se doplňuje též obecné ustanovení upravující přístup obecní policie do informačních systémů, ve kterých jsou vedeny údaje o spáchaných přestupcích. Navržený pojem „informační systém veřejné správy, ve kterém jsou vedeny údaje o spáchaných přestupcích“ reaguje jednak na fakt, že v současné době je připravován návrh zákona, který v navrhované podobě evidence přestupků bude obsahovat údaje jen o velmi úzce definované množině skutkových podstat přestupků, a obecní policie by tedy měla mít možnost dotázat se na konkrétní přestupek určitého pachatele též správce jiného informačního systému veřejné správy, ve kterém je údaj o takovém spáchaném přestupku veden. Dále se zohledňuje také fakt, že zřízení evidence přestupků je v současnosti teprve ve fázi projednávání a není možné předem vyloučit změnu terminologie. Navržený pojem je však jinak zcela v souladu s dikcí návrhu změn zákonů v souvislosti se zřízením evidence přestupků, jednak respektuje terminologii zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

K novelizačnímu bodu 36 (k § 11a odst. 3)

V návaznosti na údaje vedené v evidenci přestupků se mezi údaje, které je obecní policie oprávněna zjišťovat z důvodu jednoznačné identifikace osoby, doplňuje též údaj o rodném příjmení, podle kterého jsou osoby v evidenci přestupků evidovány.

K novelizačnímu bodu 37 (k § 12 odst. 1)

Nově se upravuje za účelem zpřesnění a zpřehlednění definice úkonu prokázání totožnosti a rozsahu a způsobu jeho provedení. Uvedené ustanovení je navrženo tak, že již reaguje na změny ustanovení § 11a, obsažené v návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti se zavedením základních registrů, který by měl nabýt účinnosti nejpozději současně s předkládaným návrhem zákona, kterým se mění zákon o obecní policii a další související zákony. Zároveň toto ustanovení umožňuje v případě pochybností ověřit osobou sdělené osobní údaje s údaji vedenými o této osobě v příslušných registrech, resp. agendových informačních systémech.

K novelizačnímu bodu 38 (k § 13 odst. 1)

Za účelem zpřesnění úpravy a vyloučení nejasností ohledně možnosti osobu předvést na policii například v situaci, kdy osoba sice předloží strážníkovi doklad totožnosti, ale zároveň i přesto existují důvodné pochybnosti o totožnosti osoby (může jít o situace, kdy se lze důvodně domnívat, že osoba nepředkládá svůj vlastní doklad totožnosti, či že doklad je pozměněný, nejsou-li z dokladu patrné údaje v rozsahu podle § 12 odst. 1, pochybnosti o totožnosti osoby přetrvávají i po poskytnutí součinnosti strážníkem atd.). Ustanovení je formulováno analogicky § 63 odst. 3 zákona o Policii České republiky.

K novelizačnímu bodu 39 (k § 13 odst. 4)

V současnosti se zvláště obecní policie v menších obcích, kde není zřízena služebna (popřípadě služebna se stálou službou) Policie České republiky, dostávají do složitých situací, kdy je jim zákonem ukládáno předvést určitou osobu na Policii České republiky, ale zároveň je jejich místní působnost omezena na území dané obce (popř. obcí, se kterými má taková obec uzavřen některý typ veřejnoprávní smlouvy podle zákona o obecní policii). Kapacitní vytížení a v některých případech též dojezdové vzdálenosti mnohdy znemožňují rychlý příjezd hlídky Policie České republiky a strážníci obecní policie jsou v takových případech zbytečně dlouhou dobu vázáni na řešení takového úkolu. Obdobně též osoba, jejíž předvedení zákon ukládá, je delší dobu, než by bylo nezbytné, nucena setrvat na místě se strážníky obecní policie a vyčkat příjezdu Policie České republiky. Za účelem řešení těchto situací, jimž čelí právě především malé obecní policie, je navrhována pro účely předvedení osoby na Policii České republiky obdobná úprava jako je tomu u oprávnění zabezpečovat převoz osoby do zdravotnického zařízení nebo do záchytné stanice již podle stávajícího ustanovení § 17b. Obdobně jako v případě § 17b se navrhuje také formulovat rozsah a možnost výkonu povinností a oprávnění podle zákona o obecní policii pouze v souvislosti s předvedením osoby. Čímž je dána možnost těchto oprávnění použít mimo území obce např. též vůči třetí osobě, která by usilovala předvedení bránit atp., ale neopravňuje strážníka realizovat jiná svá oprávnění mimo katastr obce, ke které přísluší.

K novelizačnímu bodu 40 (k § 15 odst. 1)

Podle poznatků a informací shromážděných v průběhu konzultací od obecních policií je dosavadní dikce tohoto ustanovení vyžadující k realizaci oprávnění strážníka zakázat vstup na určitá místa bezprostřední hrozbu závažného ohrožení zdraví nebo života v praxi nefunkční a toto ustanovení není takřka využíváno ani v situacích opodstatňujících jeho použití. Důvodem je skutečnost, že v takových situacích je pro strážníka vzhledem k nejistotě a priori prakticky nemožné objektivně vyhodnotit závažnost dané hrozby. Krom toho není toto ustanovení použitelné v souvislosti s narušováním veřejného pořádku. Z toho důvodu se navrhuje, aby k legální realizaci tohoto oprávnění strážníka postačovala důvodná (nikoli tedy libovolná) obava, že v daném místě a čase existuje ohrožení života, zdraví, majetku nebo veřejného pořádku.

Oprávnění strážníka přikázat osobě, aby setrvala na určitém místě, není však v žádném případě možno chápat jako alternativu k omezení osobní svobody podle trestního řádu. Návrh reaguje toliko na situace, kdy např. u osoby, která se dostaví na běžné lékařské vyšetření, je odhalena závažná infekční choroba, která ohrožuje samotnou osobu, jakož i další osoby, aby setrval ve zdravotnickém zařízení; dalším případem může být např. výzva strážníka k setrvání na místě osoby, která chce vstoupit do míst, kde bydlí a jehož bezpečnost je ohrožena v souvislosti s trvající živelnou pohromou atp.

K novelizačnímu bodu 41 (k nadpisu § 17)

S ohledem na navrhované změny ustanovení § 17 a z důvodu zvýšení přehlednosti se nadpis § 17 navrhuje ve znění „Oprávnění vyzvat osobu k vydání věci a věc odejmout“.

K novelizačnímu bodu 42 a 43 (k § 17 odst. 1 a 2)

V souvislosti s povinností strážníka podle § 10 odst. 3 doložit mimo jiné oznámení přestupku příslušnými důvody a důkazy, o které se podezření opírá, vyvstává často potřeba zajistit od osoby věc, která může mít význam pro pozdější řízení o přestupku, přestože nelze v daném okamžiku posoudit, zdali by v takovém řízení mohlo být vysloveno její propadnutí nebo zabrání, resp. je zřejmé, že takový výrok vysloven nebude, a přesto může mít daná věc pro rozhodnutí ve věci klíčový význam. Mezi vymezení věcí, k jejichž vydání je oprávněn strážník osobu vyzvat, se tudíž doplňuje věc důležitá pro řízení o přestupku. Současně jde o změnu, která odstraňuje nedůvodné rozdíly této úpravy oproti § 34 odst. 1 zákona o Policii České republiky. Současně je legislativně technicky přesněji formulována posloupnost úkonů strážníka, kdy výzva k vydání věci předchází jejímu odnětí.

K novelizačnímu bodu 44 (k § 17a odst. 3)

Stávající znění tohoto ustanovení je zpřehledněno a v případě důvodu odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla podle písm. c) je formulačně zpřesněno a je zohledněna nová právní úprava správního deliktu provozovatele vozidla zavedená novelou zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

K novelizačnímu bodu 45 [k § 17a odst. 4 písm. b)]

Stávající text se upravuje v tom smyslu, že technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla nelze přiložit nejen na vozidla ozbrojených bezpečnostních sborů, ale na vozidla všech bezpečnostních sborů, čímž se okruh těchto vozidel výslovně rozšiřuje především o vozidla Hasičského záchranného sboru České republiky.

Dále byl v zájmu zpřesnění textu a jeho sladění s právním řádem upraven pojem „jednotky požární ochrany“ a slovo „invalida“ nahrazeno aktuálním pojmem.

K novelizačnímu bodu 46 (k § 17a odst. 5)

Povinnost úhrady nákladů spojených s přiložením a odstraněním technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla svědčí řidiči vozidla, který vozidlo na místě ponechal, nebo provozovateli vozidla, pokud řidič není znám. Oprávnění požadovat úhradu těchto nákladů je však závislé na místní právní úpravě v konkrétní obci a úhrada těchto nákladů tedy vyžadována přímo ze zákona být nemusí. Současně se přesunutím této úpravy do odst. 5 zdůrazňuje, že neuhrazení těchto nákladů nemůže být důvodem pro ponechání technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla na vozidle, pokud byla splněna některá z podmínek uvedených v odst. 3.

K novelizačnímu bodu 47 (k § 17b)

Při převozu osob do zdravotnického zařízení nebo do záchytné stanice mimo území obce, která obecní policii zřídila, resp. která by měla s takovou obcí uzavřenu veřejnoprávní smlouvu, byl dosud strážník oprávněn užít svých oprávnění pouze vůči přepravované osobě a právě jen v rozsahu nezbytném pro zajištění přepravy. V praxi však docházelo k situacím, kdy strážníci realizující převoz intoxikované osoby byli již mimo území obce insultováni např. známými této osoby, kteří se strážníkům pokoušeli v realizaci převozu zabránit. Podle doslovného výkladu dosavadního znění § 17b neměli strážníci v takových případech proti těmto osobám pravomoc užít svých oprávnění podle zákona o obecní policii, čímž však byl účel převozu nepochybně ohrožen. Navrhuje se proto, aby strážníci byli oprávněni užít svých oprávnění mimo území obce obecně (ale zároveň pouze) v souvislosti s dopravou osob do zdravotnického zařízení nebo do záchytné stanice a pouze v rozsahu nezbytném pro zajištění této přepravy.

Nová úprava zahrnuje v souvislosti s ochranou přepravy celý interval mezi umístěním osoby do dopravního prostředku až po předání této osoby odpovědnému zaměstnanci specializovaného zdravotnického zařízení. Po celou tuto dobu strážník může využívat svá oprávnění podle zákona, tedy i chránit bezpečnost osob (včetně zdravotnického personálu) a majetku.

K novelizačním bodům 48 (k § 17c)

Oprávnění strážníků obecních policií ke vstupu do živnostenských provozoven je doplněno v ohledu na možnost vstupovat do veřejných i neveřejných prostor těchto provozoven i po skončení prodejní nebo provozní doby, v případě zajištění veřejného pořádku nebo lze-li mít důvodně za to, že jsou zde osobám mladším 18 let prodávány nebo podávány alkoholické nápoje, nebo je zde těmto osobám jinak umožněno jejich požívání. To samé platí i v případě tabákových výrobků. Podle současné právní úpravy je strážníkům umožněn vstup do živnostenských prostor pouze v oficiální provozní době a pouze do míst určených pro zákazníky. Přitom často dochází k situacím, kdy osobou odpovědnou za provozovnu, resp. zaměstnanci provozovatele jsou za neveřejné prohlašovány i prostory, ve kterých jinak dochází běžně k nabízení služeb zákazníkům, a mnohdy je strážníkům odepřen vstup například s odkazem na to, že v provozovně probíhá soukromá akce, avšak na takové akci byl kupř. podáván alkohol nezletilým atp. Navrhovaná úprava jednoznačně stanovuje, že důvodem tohoto oprávnění strážníků je kontrola požívání alkoholu a užívání tabákových výrobků mladistvými.

Obdobné oprávnění ke vstupu se navrhuje stanovit strážníkům i v případě míst, kde jsou provozovány loterie a jiné podobné hry, přičemž s ohledem na specifika těchto míst se rovněž zavádí oprávnění vstupovat do těchto míst za účelem kontroly, zda se v hernách nebo podobných prostorách neúčastní hazardní hry nezletilé osoby. Jedná se o analogické oprávnění strážníků jako v případě živnostenských provozoven stanoveno pro vstup do heren, kasin a dalších míst, kde jsou provozovány loterie nebo jiné podobné hry, a to samostatně s ohledem na fakt, že tyto prostory nemusejí být vzhledem k § 3 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona zároveň živnostenskými provozovnami.

Současně je stanovována povinnost každého vstup strážníkovi obecní policie do takových prostor umožnit. Je též analogicky jako v případě zákona o Policii České republiky zdůrazněno, že realizace tohoto oprávnění nesmí narušit ochranu obydlí a právní úpravu vstupu do jiného prostoru nebo na pozemek.

K novelizačnímu bodu 49 (k § 18a odst. 3)

Navrhuje se rozšíření oprávnění užít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla coby donucovacího prostředku. Konkrétní rozšíření tohoto oprávnění spočívá v možnosti užít technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla jako donucovací prostředek též v případě potřeby vymoci tímto způsobem splnění povinnosti, kterou řidiči vůči strážníkovi obecní policie stanovuje jiný zákon. V této souvislosti se jedná především o § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu. Ustanovení § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu ukládá strážníkovi obecní policie v případech, kdy je příslušník Policie České republiky povinen zabránit řidiči motorového vozidla zabránit v další jízdě, toliko přivolat Policii České republiky a vyčkat s řidičem (který je povinen na místě setrvat) do příchodu Policie České republiky. Zároveň však zákon o silničním provozu nedává strážníkovi obecní policie adekvátní oprávnění do doby příchodu Policie České republiky vůči řidiči, který by nebyl ochoten v souladu se zákonem mu uloženou povinností na místě setrvat a pokusil by se např. i s vozidlem z místa ujet, v tomto jednání účinně zabránit (Policii České republiky je oprávnění použít k zabránění v další jízdě dáno v rámci úpravy důvodů pro zabránění v další jízdě přímo v ustanovení § 118a, obdobné oprávnění strážníků obecní policie, které by logicky uplatnění tohoto oprávnění příslušníků Policie České republiky předcházelo, a tedy je i umožňovalo, však doposud upraveno není).

Konkrétně s ohledem na § 118a odst. 4 zákona o silničním provozu pak je třeba upozornit, že nutnost posílení oprávnění strážníků obecní policie na úseku dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích vyplývá ze závěrů Analýzy možného zefektivnění systému ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti na místní úrovni a vzájemného vztahu Policie České republiky a místní samosprávy, již schválila svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011.

K novelizačnímu bodu 50 a 51 (k § 19 odst. 2 a 3)

Ustanovení odstavce 2 jednoznačně stanoví, že strážník (psovod) a jeho pes musí být k této činnosti způsobilí, přičemž tuto způsobilost ověřuje, tak jako dnes, Policie České republiky.

Dále se jedná se o zmocňovací ustanovení k vydání vyhlášky Ministerstva vnitra upravující podrobnosti týkající se požadavků kladených na strážníka (psovoda) a psa, organizace ověřování způsobilosti a způsob stanovení příslušných nákladů na straně Policie České republiky, která bude zahrnovat odkaz zejména na osobní a věcné náklady Policie České republiky spojené s předmětnou činností a kterou si Policie České republiky stanoví buďto paušálně anebo s ohledem na každý konkrétní případ.

K novelizačnímu bodu 52 a 53 (k § 20 odst. 3)

V poslední době se na trhu střelných zbraní objevila celá řada samonabíjecích střelných zbraní majících vzhled samopalů či útočných pušek [zbraně kategorie B podle § 5 písm. g) zákona o střelných zbraních], přičemž některé z nich jsou Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva kategorizovány jako krátké střelné zbraně ve smyslu přílohy k zákonu o zbraních. Je však třeba konstatovat, že pokud obecní policie tyto zbraně v současnosti vůbec používají, pak ve zcela mizivém měřítku. Navrhované ustanovení tedy blíže vymezuje přesněji služební zbraň strážníků pouze jako pistoli či revolver, tedy krátkou střelnou zbraň standardně kategorie B. Drtivé většiny obecních policií, se toto přesnější vymezení nijak nedotkne. Případné rozšíření nošení zbraní majících svůj konstrukční původ v samopalech či útočných puškách, tedy typu zbraní používaného spíše zvláštními jednotkami policie či armády, mezi strážníky obecních policií se vzhledem k účelu institutu obecní policie jeví jako nežádoucí. Vedle těchto úvah lze též poznamenat, že tyto zbraně často používají střelivo s vyšší úsťovou energií (a to jak díky typu použitého náboje, tak díky vesměs delší hlavni) než je tomu v případě pistolí a revolverů, a při použití zejména na veřejných prostranstvích v obci tak vzniká znatelně vyšší riziko ohrožení života, zdraví nebo majetku třetích osob.

V souvislosti se zpřesněním pojmu služební zbraň a v návaznosti na navrhovanou úpravu nových správních deliktů obce se stanovuje, že strážník je v pracovní době oprávněn nosit pouze služební zbraň, tedy pistoli nebo revolver, jejímž držitelem je na základě zbrojní licence obec. Navrhované ustanovení zároveň zakazuje obcházení vymezení služební zbraně tím, že by strážník nosil v pracovní době soukromou střelnou zbraň, jejímž držitelem by byl sám. Uvedené omezení neplatí, pokud strážník při plnění úkolu spočívajícího typicky v odchytu zvířat nosí plynovou nebo mechanickou zbraň kategorie D (narkotizační zbraně).

K novelizačnímu bodu 54 (nadpis nad § 24a)

Z důvodu zpřehlednění dikce zákona byl nad uvedené ustanovení vložen skupinový nadpis, který vystihuje charakter následujících ustanovení.

K novelizačnímu bodu 55 (k § 24c)

Je navrhována úprava obdobná ustanovení § 67 odst. 1, 3 a 4 zákona o Policii České republiky, stanovující oprávnění obecní policie získávat v souvislosti s odhalováním přestupků nebo jiných správních deliktů určité informace a vymezující postup při jejich získávání. Získávání těchto informací, resp. možnost obecní policie tyto informace vyžadovat je omezena na případy přestupků a jiných správních deliktů podle § 2 odst. 1 písm. h) zákona o obecní policii (ve znění navrhovaných změn), tedy na případy přestupků a jiných správních deliktů, jejichž projednávání je v působnosti obce. Co do požadovaných informací bude obecní policie oprávněna získávat informace v rozsahu výpisu z evidence Rejstříku trestů nebo příslušný údaj z informačního systému veřejné správy, resp. evidence, ve kterých jsou vedeny údaje o spáchaných přestupcích v případech, ve kterých by předchozí trestní postih mohl vést k posouzení skutku jako trestného činu. V současnosti je posuzování některých protiprávních jednání, která by byla obecní policie případně oprávněna projednávat i v blokovém řízení velmi komplikované. Svoji zásadní roli zde hraje otázka možné opakovanosti takového jednání, kdy by se mohlo jednat o čin přísněji trestný. V těchto případech je proto většina takových jednání strážníky obecní policie pouze oznamována coby podezření ze spáchání přestupku (resp. jiného správního deliktu či trestného činu). V souvislosti s připravovanou evidencí přestupků a s ohledem na v současnosti navrhovaný okruh skutkových podstat přestupků, jejichž spáchání bude v evidenci přestupků evidováno, je ve výše uvedené souvislosti zapotřebí rozšířit oprávnění obecních policií při získávání informací v souvislosti s odhalováním přestupku, o získávání informací právě z evidence přestupků (formou opisu), ale [jak bylo uvedeno též v komentáři k navrhovanému ustanovení § 11a odst. 1 písm. f)] též z dalších informačních systémů veřejné správy či jiných evidencí, ve kterých jsou údaje o spáchaných přestupcích dosud značně dekoncentrovaně v závislosti na příslušné věcné oblasti vedeny.

Dále se stanovuje, že obecní policie je oprávněna vyžadovat provedení orientačního vyšetření při podezření na ovlivnění alkoholem nebo jinou návykovou látkou pomocí dechové zkoušky nebo odběrem slin anebo potu, případně za tímto účelem provedení odborného lékařského vyšetření. Těmto vyšetřením jsou osoby povinny se podrobit, není-li to spojeno s nebezpečím pro jejich zdraví. Jedním z důvodů pro zařazení tohoto ustanovení do novely zákona o obecní policii je odstranění dohadů a různých tzv. právních výkladů zpochybňujících oprávnění strážníka vyzvat osobu mladší 18 let k provedení příslušného vyšetření z důvodu podezření, že tato osoba požila alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku. Tato ustanovení je třeba pojímat jakožto obecnou úpravu k již existujícím ustanovením upravujícím oprávnění strážníků vyžadovat provedení těchto vyšetření ve speciálních zákonech. Konečně se stanovuje též možnost, aby si obecní policie byly oprávněny vyžádat případně také jiná odborná vyjádření.

K novelizačnímu bodu 56 (k § 25)

K tomu, aby Ministerstvo vnitra, jako příslušný správní orgán, mohlo zahájit správní řízení o odnětí osvědčení strážníka, musí mít k dispozici pravomocná rozhodnutí příslušných orgánů, která jsou podkladem pro zahájení správního řízení. V případě obce tato musí být rovněž včas seznámena se skutečností, že proti strážníkovi bylo zahájeno, resp. ukončeno trestní řízení, resp. že konkrétní věc byla vyřízena jinak (v případě, že se nejedná o trestný čin ale např. o přestupek). Na základě takové informace totiž je obec povinna resp. oprávněna konat podle § 5a zákona o obecní policii (převedení strážníka na jinou práci).

Vzhledem k tomu, že ne všechna protiprávní jednání zakládajících ztrátu spolehlivosti strážníka budou evidována v registru přestupků, resp. v jiném jednotném informačním systému veřejné správy, je třeba pro Ministerstvo vnitra pro případné zahájení řízení o odnětí osvědčení získat příslušné informace. V případě obce, ke které je strážník v pracovněprávním vztahu i ona musí být obeznámena s právním titulem zakládajícím ztrátu spolehlivosti svého strážníka. I zde se následně použije zmíněné ustanovení § 5a zákona o obecní policii.

Tato oznamovací povinnost orgánů rozhodujících o přestupcích též zefektivní případné řízení o odnětí osvědčení.

K novelizačním bodům 57 a 58 (k § 27 odst. 2 a 3)

Zrušuje se ustanovení uvádějící tzv. dozor Ministerstva vnitra nad odbornou způsobilostí strážníka a nad dodržováním stanovených jednotných prvků stejnokroje strážníka nebo označení motorových vozidel obecní policie. Toto ustanovení lze v kontextu dalších změn zákona o obecní policii považovat za v zásadě obsoletní a nadbytečné. Ministerstvo vnitra v současnosti pořádá zkoušky odborné způsobilosti strážníků a podle § 4d odst. 9 je oprávněno též v případě důvodných pochybností o odborné způsobilosti strážníka vyzvat strážníka, aby se dostavil k přezkoumání odborné způsobilosti. V případě nedodržování ustanovení o jednotných prvcích stejnokrojů strážníků a označení vozidel obecní policie bude Ministerstvo vnitra postupovat vůči obci v rámci řízení o správním deliktu. Lze poznamenat, že dané ustanovení by mohlo zvláště po nabytí účinnosti nového kontrolního řádu v praxi zapříčiňovat výkladové problémy.

Návazně je měněno též ustanovení odstavce 2 upravující oprávnění Ministerstva vnitra vyžadovat od obcí informace pro výkon své působnosti podle odstavce 1.

K novelizačním bodům 59 a 60 (k § 27a až § 28a)

Návrh obsahuje komplexní změnu sankčních ustanovení zahrnující vymezení skutkových podstat přestupků fyzických osob, jiných správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob, jakož i obcí.

Stávající formulace těchto skutkových podstat přestupků a jiných správních deliktů byla legislativně technicky upravena tak, aby odpovídala zásadám stanoveným vládou České republiky pro správní trestání a byla zcela jednoznačná. Nově jsou do návrhu zákona zařazena pouze protiprávní jednání právnických a podnikajících fyzických osob, která postihují nejzávažnější případy ingerence těchto subjektů do výkonu veřejné moci obecní policií. Jedná se tedy o postih těch jednání, která skutečně mohou způsobit závažné problémy při plnění úkolů obecní policie. Tomu odpovídají i výše jednotlivých pokut.

V případě přestupků jsou zachovány skutkové podstaty související s narušování činnosti obecní policie fyzickými osobami, které užívají stejnokroje či vozidla zaměnitelná se stejnokroji či vozidly obecní policie. Je stanovena vyšší hranice pokuty. Toto ustanovení tedy míří na osoby, které nejsou strážníky a užívají jednotné prvky obecní policie k účelům v rozporu se zákonem o obecní policii. Tato právní úprava však v žádném případě nedopadá na situace, kdy strážníci obecních policií vykonávají celou řadu činností v oblasti propagace své činnosti, ale i prevence kriminality, formou prezentací či přednášek na školách či v domovech seniorů, v účasti na prezentačních akcích integrovaného záchranného systému, atd. mimo obec, která obecní policii zřídila. Strážníci mohou tyto akce realizovat ve své pracovní době, mohou při nich nosit stejnokroj s odznakem a názvem obce a zároveň není třeba, aby mezi obcí, která obecní policii zřídila a obcí, na jejímž území je taková osvětová a propagační činnost realizována, musela být uzavírána veřejnoprávní smlouva. Strážník v těchto situacích však samozřejmě nemůže vykonávat povinnosti a oprávnění strážníka stanovená zákonem o obecní policii nebo jiným zákonem. Jeho činnost je tak omezena toliko právě jen na prezentační či vzdělávací aktivitu a na dopravení se na místo, kde má být tato činnost vykonávána. Též v případě prevence kriminality na území jiné obce nemůže obecní policie na základě tohoto ustanovení vykonávat jiné než propagační či osvětové činnosti (primární prevence), konkrétně pak strážníci nemohou plnit úkoly, při nichž by užívali svých oprávnění podle zákona o obecní policii.

Ve stávajícím znění zákona o obecní policii jsou vymezeny též dvě skutkové podstaty jiných správních deliktů, kterých se může obec podle tohoto zákona dopustit. Jedná se o skutkovou podstatu spočívající v porušování pravidel o jednotných prvcích stejnokrojů strážníků a o případy, kdy obec pověří plněním povinností a oprávnění strážníka osobu, která nemá osvědčení odborné způsobilost. Maximální výše pokuty je v těchto případech 20 000 Kč, přičemž tato částka má zvláště v případě velkých obecních policií zaměstnávajících řádově stovky (v případě hlavního města Prahy pak tisíce) strážníků a disponujících ročními rozpočty v řádu stovek miliónů Kč prakticky nulový preventivní i sankční efekt.

Ke správním deliktům obce je podle názoru Ministerstva vnitra z obecného hlediska uvést, že obecní policie je orgánem veřejné moci. Orgán veřejné moci musí mít stanovena jasná pravidla, za nichž svoji působnost a pravomoc vykonává. Nelze připustit, aby v případě možného výrazného zásahu do práv a svobod, takový zákrok, úkon nebo jiné opatření realizoval někdo jiný než strážník (např. čekatel nebo jiný zaměstnanec obce zařazený do obecní policie), nebo aby v případě vzniku problémové situace strážník nebyl jednoznačně identifikován osobami, které jsou od něj oprávněny požadovat pomoc. Strážníci jsou navíc v každodenním fyzickém kontaktu s občany obcí a i při respektování faktu, že obecní policie jsou zřizovány v samostatné působnosti obcí, měli by být ustrojeni tak, aby existovala určitá míra jednotnosti a tím i identifikovatelnosti strážníků ve všech 353 obcích, kde obecní policie je zřízena.

S ohledem na argumenty a závěry popsané v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace se v předkládaném návrhu navrhuje jednak pouze formulační zpřesnění uvedených dvou skutkových podstat, přičemž se vychází z praktických zkušeností předkladatele s projednáváním těchto správních deliktů, a jednak zvýšení horních hranic částek pokut, které lze za spáchání těchto správních deliktů obce ve správním řízení uložit.

Doposud je v zákoně o obecní policii v případě pokut, které lze za spáchání správního deliktu obci uložit, stanovena jednotná horní hranice 20 000 Kč. Ve finálním návrhu došlo k navýšení a diferenciaci horní hranice pokuty na 250 000 resp. 100 000 Kč. V této souvislosti připomínáme, že se jedná pouze o horní hranici pokuty, tedy, že v případě projednání správního deliktu obce lze uložit pokutu v intervalech 1,- Kč až 100 000 Kč, resp. 250 000 Kč. Navržená rozpětí pokut rovněž odpovídají koncepci správního trestání jiných správních deliktů mimo jiné i v zákoně o obcích. Při stanovení výše pokuty je správní orgán (Ministerstvo vnitra) povinen v rámci správního uvážení stanovit v uvedeném rozpětí konkrétní výši pokuty s ohledem na zásady správního řádu, s analogickým použitím ustanovení jiných právních předpisů (srov. § 12 zákona o přestupcích) a se zohledněním principů správního trestání obsažených v příslušné judikatuře především správních soudů a Ústavního soudu. Výše pokuty se tedy odvíjí od řady faktorů, kterými jsou zejména závažnost protiprávního jednání a doba trvání protiprávního stavu. Správní uvážení ale neznamená v žádném případě libovůli při stanovení výše pokuty. Na základě rozsáhlé judikatury správních soudů a Ústavního soudu je při stanovení výše pokuty v konkrétním případě nutno zohlednit celou řadu hledisek, a to včetně finančních možností a majetku delikventa nebo dopadu, který pro něj bude pokuta znamenat.

Rovněž je nutno připomenout, že podle aktuálního návrhu Ministerstvo vnitra nebude vykonávat specializovaný dozor v oblasti obecní policie (dozor bude vykonáván pouze v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o obcích z důvodu toho, aby nedocházelo ke kolizím zákona o obecní policii se zákonem o obcích). To znamená určitou změnu fungování dozorových mechanismů na předmětném úseku. Proto nelze opomenout také významný preventivní účinek navržených horních hranic pokut.

K novelizačnímu bodu 61 (k § 28b)

Navrhuje se rovněž blíže vymezit vztah zákona o obecní policii k jiným právním předpisům, resp. způsob, jakým se tyto právní předpisy na činnost obecních policií vztahují. Přitom je sledován především cíl zajistit v nejvyšším možném rozsahu efektivní fungování obecních policií a naplnit požadavek, aby strážníci byli přítomni v ulicích a plnili úkoly obecní policie, a pouze v nezbytné míře se ve své pracovní době zabývali administrativní prací. Tato problematika se v prvé řadě dotýká menších obecních policií, neboť městské policie ve větších městech jsou vesměs schopné zajistit dostatečné personální a materiální kapacity specializované na zajištění administrativních agend. Naopak právě v menších obcích je administrativa spojená s plněním úkolů obecních policií zajišťována samotnými strážníky na úkor přímého výkonu činnosti obecní policie.

Proto se navrhuje, že pokud je podle správního řádu obecní policie příslušná vést určité řízení, může toto správní řízení vést, s výjimkou blokového řízení, obecní úřad obce, jejímž je obecní policie orgánem. Bude se vesměs jednat o vydání usnesení o zastavení zjevně právně nepřípustných podání, případně se bude jednat o žádosti o přezkum řízení, eventuálně obnovu řízení, v souvislosti s provedeným blokovým řízením, případně půjde o řešení stížností na strážníky obecní policie spojených s projednáváním přestupků v blokovém řízení. Tato řízení by na úrovni obce měli vést úředníci, kteří mají zvláštní odbornou způsobilost požadovanou pro takovou činnost. Strážníci obecních policií tuto odbornou způsobilost v drtivé většině obcí nemají. Navrhuje se tedy, aby takové řízení mohl vést obecní úřad obce, jejímž je obecní policie orgánem. To znamená, že obecní policie v takových případech podnět nebo podání bezodkladně postoupí obecnímu úřadu, který postoupení věci pouze poznamená do spisu. Přitom blokovým řízením je v kontextu tohoto ustanovení třeba rozumět výhradně samotné rozhodování v blokovém řízení podle § 84 a násl. zákona o přestupcích, nikoli ale např. rozhodování o povolení obnovy řízení, řízení přezkumné atd. Právě tato rozhodování by měl na podkladě navrhovaného ustanovení provádět obecní úřad obce, jejímž je obecní policie orgánem.

Doplňuje se upřesnění reagující na některé případy vznikajících výkladových nejasností při interpretaci zvláštních zákonů upravujících některé úseky činnosti obecní policie (např. zákon č. 379/2005 Sb.), které poněkud nepřesně hovoří o kontrole prováděné obecní policií, ač z povahy věci a systematiky těchto předpisů plyne, že nejde o pojem kontroly ve smyslu zákona o státní kontrole nebo kontrolního řádu. Proto se výslovně stanovuje, že na kontrolní činnost prováděnou obecní policií podle zvláštních zákonů se kontrolní řád nepoužije.

K Čl. II (k přechodným ustanovením ke změně zákona o obecní policii)

Přechodná ustanovení stanoví, že platnost osvědčení vydaného před účinností předkládaného zákona (ovšem platného v době nabytí účinnosti tohoto zákona), skončí v den lhůty platnosti uvedeného na osvědčení. Platnost dosavadních platných osvědčení tedy zanikne podle starého zákona (po třech letech – platnost vyznačena na osvědčení) a osvědčení vydaná po nabytí účinnosti nového zákona budou již vydávána na dobu 5 let.

Dále se výslovně stanovuje, že vzhledem ke zpřísnění podmínek bezúhonnosti je obec povinna do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona vyžádat si opis z evidence Rejstříku trestů za účelem ověření bezúhonnosti strážníka. Tato povinnost se týká též stávajících strážníků, resp. čekatelů, a nikoli pouze zájemců o práci u obecní policie, ucházejících se o zaměstnání po nabytí účinnosti tohoto zákona.

Z důvodu právní jistoty stávajících určených strážníků se dále stanoví, že určený strážník, určený radou obce podle předchozí právní úpravy je považován za určeného strážníka též podle nové právní úpravy spočívající na institutu jmenování podle zákoníku práce.

K ČÁSTI DRUHÉ

Změna zákona o přestupcích

K Čl. III

K novelizačnímu bodu 1 (k § 85 odst. 4)

Jde o legislativně technickou úpravu související s nově navrhovaným ustanovením § 85a odst. 1, které taxativně a nezávisle na jiných právních předpisech stanovuje náležitosti pokutového bloku.

K novelizačnímu bodu 2 (k § 85a)

Jednoznačným a taxativním způsobem se stanovuje právní úprava náležitostí pokutového bloku, která respektuje specifika a potřeby blokového řízení a zároveň strukturuje tyto údaje tak, aby odpovídaly údajům, které budou o rozhodnutí o přestupku zaznamenávány v připravované evidenci přestupků. Pokutový blok by měl napříště tedy mimo jiné obsahovat mimo jiné jméno a příjmení nebo služební číslo nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby, tedy buďto jméno a příjmení, anebo alternativně pouze služební nebo identifikační číslo oprávněné úřední osoby. Naopak již by v pokutovém bloku neměla být uváděna funkce oprávněné úřední osoby, neboť tento údaj postrádal v praxi jakýkoli význam a způsoboval interpretační nejasnosti. Z navrhované samostatné úpravy náležitostí pokutových bloků v zákoně o přestupcích pak mimo jiné vyplývá, že ustanovení správního řádu o písemném vyhotovení rozhodnutí se na pokutové bloky nepoužijí. Dosavadní úprava, kdy obecné nároky na obsah rozhodnutí bylo třeba dovozovat ze správního řádu, ale některé náležitosti byly zároveň duplicitně vyžadovány ustanovením § 85 odst. 4, neprospívala příliš jednoznačné aplikaci práva, ani právní jistotě účastníků blokového řízení.

Dále se stanovuje, že pachatel přestupku svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení v zájmu právní jistoty a pro vyloučení možnosti pozdějšího bezdůvodného zpochybňování projednání přestupku v blokovém řízení potvrdí na pokutovém bloku svým podpisem.

K novelizačnímu bodu 3 [k § 86 písm. d)]

Nově se upravuje, strukturuje a doplňuje ustanovení vymezující okruh přestupků, které je obecní policie oprávněna projednávat v blokovém řízení. Jedná se o doplnění výslovně uložené závěry Analýzy, již schválila vláda svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011. Co se navrhované struktury týče, je respektována systematika zvláštní části zákona o přestupcích, v prvním bodě jsou tedy uvedeny přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, ve druhém bodě pak ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě a přestupky proti pořádku v územní samosprávě a v následujících třech bodech pak nejvýznamnější okruhy skutkových podstat přestupků upravených v zákoně o přestupcích, se kterými se strážníci obecní policie při plnění svých úkolů při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku nejčastěji setkávají. Následně (bod 6) je uveden obecný odkaz na ostatní přestupky, jejichž projednávání je v působnosti obce na základě zákona o přestupcích, ale taktéž jiných právních předpisů. Výše uvedené přestupky byly obecní policie již podle dosavadního znění zákona o přestupcích oprávněny v blokovém řízení projednávat.

Následující 3 body (bod 7 až 9) vymezují skutkové podstaty přestupků, které jsou obecní policie oprávněny řešit ve vztahu k provozu na pozemních komunikacích. Zastřešujícím je v jistém smyslu bod 7, který představuje oproti současnému stavu rozšíření skutkových podstat přestupků, které obecní policie v blokovém řízení projednávají, a který stanovuje, že obecní policie je oprávněna projednávat všechny přestupky podle zákona o silničním provozu spáchané nerespektováním místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Za stávajícího stavu, kdy v mnoha zvláště menších obcích je obecní policie nejvýznamnější orgánem policejního typu, který dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, a za situace, kdy Policie České republiky není někdy bagatelnější přestupky v silničním provozu především z kapacitních důvodů schopna v dostatečné míře odhalovat a dále řešit, nemá navrhované rozšíření oprávnění obecních policií vést blokové řízení na jakékoli nerespektování místní či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, které je přestupkem podle zákona o silničním provozu, reálnou a efektivní alternativu. Obecní policie má zároveň vzhledem k vysoké úrovni místní znalosti optimální výchozí pozici k tomu odhalovat porušení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích.

Bod 8 konkrétně vyjmenovává přestupky podle zákona o silničním provozu spáchané řidičem motorového vozidla jednak nerespektováním obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích a jednak výslovně uvádí některé v praxi obecních policií typicky odhalované a v blokovém řízení projednávané přestupky. Doplňovány jsou skutkové podstaty přestupků, které jsou podle poznatků obecních policií velmi často páchány, zároveň ohrožují jiné účastníky provozu na pozemních komunikacích a možnost obecních policií postihovat tyto přestupky v blokovém řízení by významně přispěla k jejich redukci, a tedy i zvýšení bezpečnosti silničního provozu. Jedná se o přestupky spáchané vjížděním na železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno, neumožněním nerušeného a bezpečného přejití vozovky chodci na přechodu pro chodce nebo nezastavením vozidla před přechodem pro chodce v případech, kdy je řidič povinen tak učinit, nebo ohrožením chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, nebo ohrožením chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci nebo při otáčení a couvání.

Následující bod (bod 9) pak vymezuje skutkové podstaty přestupků podle zákona o silničním provozu spáchané účastníky provozu na pozemních komunikacích, kteří nejsou řidiči motorových vozidel.

Poslední navrhovaný bod (bod 10) analogicky dosavadnímu ustanovení § 86 písm. d) bod 4 zákona o přestupcích umožňuje obecním policiím projednávat v blokovém řízení přestupky spočívající v neoprávněném stání vozidla na místní komunikaci nebo jejím úseku, které lze podle nařízení obce použít ke stání jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy a při splnění podmínek stanovených tímto nařízením.

K ČÁSTI TŘETÍ

Změna zákona o obcích

K Čl. IV

K novelizačnímu bodu 1 [k § 84 odst. 2 písm. u)]

Stanovuje se, že schvalování koordinační dohody a zprávy o plnění koordinační dohody podle navrhovaného znění zákona o Policii České republiky náleží mezi vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce. V případě koordinační dohody a zprávy o jejím plnění se jedná o koncepční materiály, které by měly zásadním způsobem spoluurčovat formu zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a zajišťování bezpečnosti v obci (popřípadě také další oblasti spolupráce mezi obcí a Policií České republiky), a to po dobu 4 let. Je tedy vhodné, aby se na tomto zásadním rozhodování podílel orgán obce s nejvyšší demokratickou legitimitou, který nadto představuje vrcholný orgán obce v oblasti její samostatné působnosti, do které problematika místních záležitostí veřejného pořádku spadá.

K novelizačnímu bodu 2 (§ 122a)

Upravuje se institut bezpečnostní komise, jehož začlenění do právního řádu vyplývá ze závěrů Analýzy možného zefektivnění systému ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti na místní úrovni a vzájemného vztahu Policie České republiky a místní samosprávy, již schválila vláda svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011. Na rozdíl od této Analýzy, která hovořila o „bezpečnostním výboru“ (resp. v průběhu v Analýze popisovaného dotazníkového šetření mezi zástupci samospráv se tento institut popisoval jako „bezpečnostní rada obce“) však bylo ze systematických i praktických důvodů přikročeno k řešení, že tento orgán bude navržen coby orgán rady obce, a tedy nazván „bezpečnostní komise“. Je třeba uvést, že zmiňovaná Analýza nehodnotila tento institut z hlediska jeho začlenění do organizačních struktur obcí, ale toliko z hlediska možných přínosů ke spolupráci obcí a Policie České republiky, popřípadě dalších subjektů.

Nakonec bylo přikročeno ke stanovení pouze fakultativní možnosti obce zřizovat bezpečnostní komisi. Lze se ovšem domnívat, že obce od úrovně přibližně obce s rozšířenou působností by měly s ohledem na šíři svých úkolů bezpečnostní komise jako svůj iniciativní a poradní orgán pro oblast veřejného pořádku, bezpečnosti a prevence kriminality standardně zřizovat (místní působnost bezpečnostní komise se však omezuje jen na území dané obce). Obecně však mohou všechny obce bezpečnostní komise zřídit nebo zrušit usnesením rady obce, a to po projednání s útvarem Policie České republiky, který by byl místně příslušný k tomu vyslat do takové bezpečnostní komise svého zástupce. Projednání s útvarem Policie České republiky by mělo především vést k dohodě o nutnosti bezpečnostní komisi v obci zřídit a vysvětlení kapacitních možností jak obce, tak daného útvaru Policie České republiky s ohledem na předpokládanou činnost bezpečnostní komise.

Předsedu bezpečnostní komise jmenuje a odvolává rada obce z členů bezpečnostní komise. Předseda bezpečnostní komise musí s ohledem na závažnost problematiky bezpečnosti a místního pořádku a vzhledem k záměru zajistit účinnou spolupráci s Policií České republiky, vždy splňovat podmínku odborné způsobilosti se zaměřením na právo nebo oblast bezpečnostně-právní. Předsedou bezpečnostní komise může být například starosta obce, člen zastupitelstva obce nebo též jiný zaměstnanec obce, mezi jehož úkoly vyplývající z pracovního poměru k obci náleží oblast veřejného pořádku, bezpečnosti nebo prevence kriminality (obvykle jím může být zaměstnanec obce označovaný jako „manažer prevence kriminality“), přičemž ale též tyto osoby mohou být předsedou bezpečnostní komise jmenovány, jen splňují-li podmínku odborné způsobilosti, jak bylo uvedeno výše.

Členy bezpečnostní komise jmenuje a odvolává rada obce, přičemž členem bezpečnostní komise je vždy starosta nebo místostarosta obce (vyloučená samozřejmě není ani možnost, aby rada obce zvolila členem bezpečnostní komise jak starostu, tak místostarostu či místostarosty obce, vždy však jejím členem musí být alespoň jeden z nich), tak aby byla v bezpečnostní komisi zajištěna účast představitelů vedení obce. Pokud je v obci zřízena obecní policie, je vždy členem bezpečnostní komise též osoba, která obecní policii řídí nebo určený strážník. Nepřípustná je však situace duplicitního členství jedné osoby, tedy například situace, kdy by starosta byl zároveň osobou, která řídí obecní policii, a z tohoto titulu zamýšlel uplatňovat dvojí hlas při usnášení se komise; každému členu tedy bez ohledu na kumulaci důvodů, ze kterých je členem bezpečnostní komise, náleží pouze jeden hlas. Dalším povinným členem bezpečnostní komise je příslušník územně příslušného útvaru Policie České republiky, kterého radě obce tento útvar navrhne. Je nezbytné a z logiky věci plyne, aby tento příslušník byl zařazen do útvaru Policie České republiky, do jehož působnosti spadá celé území dané obce, a nikoli tedy například policista obvodního oddělení Policie České republiky ve statutárním městě, jehož území spadá pod několik obvodních oddělení Policie České republiky.

Minimální počet členů bezpečnostní komise je 5 a radě obce tedy přísluší jmenovat vždy ještě minimálně další 2 členy bezpečnostní komise. Takovýmto dalším členem bezpečnostní komise může být jmenován kterýkoli občan, nikoli tedy nutně jen např. člen některého z orgánů obce nebo zaměstnanec obce. Počet členů bezpečnostní komise může být i vyšší než 5, vždy však musí být lichý.

Bezpečnostní komise nedisponuje žádnými pravomocemi ve vztahu k Policii České republiky, nemůže jí např. ukládat úkoly nebo vynucovat bezvýjimečnou účast příslušníků Policie České republiky na zasedáních bezpečnostní komise.

Z hlediska svého rozhodování a další činnosti se bezpečnostní komise řídí též obecným ustanovením zákona o obcích o fungování komisí (§ 122). Bezpečnostní komise může radě obce předkládat návrhy, připomínky a podněty z oblasti veřejného pořádku, bezpečnosti a prevence kriminality, které se dotýkají území obce, a žádat předložení těchto svých návrhů, připomínek a podnětů zastupitelstvu obce. Jak stanovuje též § 16 zákona o Policii České republiky v navrhovaném znění, bezpečnostní komise zpracovávají návrh koordinační dohody a zprávu o plnění koordinační dohody.

Návrh rovněž pamatuje na situaci, kdy se v obci rada obce nevolí, v takovém případě pak může zastupitelstvo obce ustanovit výbor, který je nadán obdobnými oprávněními jako bezpečnostní komise. Přitom zastupitelstvo obce postupuje přiměřeně způsobem, jakým rada obce ustanovuje bezpečnostní komisi.

Konečně se též stanovuje, že bezpečnostní komisi nemůže být svěřen výkon přenesené působnosti (např. přestupkové agendy). Bezpečnostní komisi tedy nemůže být svěřen výkon určité působnosti podle § 103 odst. 4 písm. c) zákona o obcích, ani nesmí docházet k jejímu zaměňování s komisí pro projednávání přestupků podle § 53 odst. 3 zákona o přestupcích. Důvodem je především právě její smíšená povaha, kdy členem je vždy též zástupce Policie České republiky a zapojení tohoto z vně obce delegovaného člena bezpečnostní komise na případném rozhodování v rámci výkonu působnosti by se mohlo dostat do rozporu s účelem zákona o obcích a případně též se zásadami správního, popř. přestupového řízení.

K ČÁSTI ČTVRTÉ

Změna zákona o hlavním městě Praze

K Čl. V

K novelizačnímu bodu 1 a 3 [k § 59 odst. 2 písm. u) a § 89 odst. 1 písm. o)]

Stanovuje se, že schvalování koordinační dohody a zprávy o plnění koordinační dohody podle navrhovaného znění zákona o Policii České republiky náleží mezi vyhrazené pravomoci zastupitelstva hlavního města Prahy, resp. zastupitelstva městské části. V případě koordinační dohody a zprávy o jejím plnění by se mělo jednat o významné koncepční materiály, které by měly zásadním způsobem spoluurčovat způsob, konkrétní nástroje a rozsah zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku a zajišťování bezpečnosti v hlavním městě a jeho jednotlivých městských částech (popřípadě také další oblasti spolupráce mezi hlavním městem Prahou a jeho městskými částmi a Policií České republiky), a to ve střednědobém horizontu 4 let. Je tedy vhodné, aby se na tomto zásadním rozhodování podílel orgán vrcholný orgán hlavního města Prahy, resp. městské části působící v oblasti samostatné působnosti, do které problematika místních záležitostí veřejného pořádku spadá.

K novelizačnímu bodu 2 (k § 79a)

Obdobně jako v případě zákona o obcích se upravuje institut bezpečnostní komise, jehož začlenění do právního řádu vyplývá ze závěrů Analýzy možného zefektivnění systému ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti na místní úrovni a vzájemného vztahu Policie České republiky a místní samosprávy, již schválila vláda svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011. Důvody pro zvolení formy komise, jakožto orgánu rady hlavního města Prahy, resp. rady městské části jsou proto analogické jako v případě bezpečnostní komise dle zákona o obcích.

Hlavní město Praha zřizuje bezpečnostní komisi hlavního města Prahy, a to s ohledem na zvláštní povahu hlavního města Prahy (a např. též specifické postavení městské policie hlavního města Prahy) na rozdíl od úpravy bezpečnostní komise podle zákona o obcích obligatorně.

Předsedu bezpečnostní komise jmenuje a odvolává rada hlavního města Prahy z členů bezpečnostní komise hlavního města Prahy. Předseda bezpečnostní komise hlavního města Prahy musí vždy splňovat podmínku odborné způsobilosti se zaměřením na právo nebo oblast bezpečnostně-právní. Předsedou bezpečnostní komise může být například primátor hlavního města Prahy, člen zastupitelstva hlavního města Prahy nebo jiný zaměstnanec hlavního města Prahy, mezi jehož úkoly vyplývající z pracovního poměru k obci náleží oblast veřejného pořádku, bezpečnosti nebo prevence kriminality, přičemž ale vždy pouze tehdy, pokud tyto osoby splňují podmínku odborné způsobilosti.

Členy bezpečnostní komise hlavního města Prahy jmenuje a odvolává rada hlavního města Prahy, přičemž členem bezpečnostní komise hlavního města Prahy je vždy primátor nebo náměstek primátora hlavního města Prahy, tak aby byla v bezpečnostní komisi zajištěna účast představitelů vedení hlavního města Prahy. Členem bezpečnostní komise hlavního města Prahy je vždy též osoba, která řídí městskou policii hlavního města Prahy nebo určený strážník. Nepřípustná je však situace duplicitního členství jedné osoby, tedy například situace, kdy by primátor nebo jeho náměstek byl zároveň osobou, která řídí městskou policii hlavního města Prahy, a z tohoto titulu zamýšlel uplatňovat dvojí hlas při usnášení se bezpečnostní komise hlavního města Prahy; každému členu tedy bez ohledu na kumulaci důvodů, ze kterých je členem bezpečnostní komise hlavního města Prahy, náleží pouze jeden hlas. Dalším povinným členem bezpečnostní komise je příslušník krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Policie České republiky, kterého radě hlavního města Prahy tento útvar navrhne. Je nezbytné a z logiky věci plyne, aby tento příslušník byl z hlediska Policie České republiky schopen posoudit bezpečnostní situaci pokud možno na úrovni celého území hlavního města Prahy.

Minimální počet členů bezpečnostní komise hlavního města Prahy je 5 a radě hlavního města Prahy tedy přísluší volit vždy ještě minimálně další 2 členy bezpečnostní komise hlavního města Prahy. Jako takovýto další člen bezpečnostní komise hlavního města Prahy může být jmenován kterýkoli občan, nikoli tedy nutně jen např. člen některého z orgánů hlavního města Prahy nebo zaměstnanec hlavního města Prahy. Počet členů bezpečnostní komise hlavního města Prahy může být i vyšší než 5, vždy však musí být lichý.

Z hlediska svého rozhodování a další činnosti se bezpečnostní komise hlavního města Prahy řídí též obecnými ustanoveními zákona o hlavním městě Praze o fungování komisí (§ 79). Bezpečnostní komise hlavního města Prahy může radě hlavního města Prahy předkládat návrhy, připomínky a podněty z oblasti veřejného pořádku, bezpečnosti a prevence kriminality, které se dotýkají území hlavního města, a žádat předložení těchto svých návrhů, připomínek a podnětů zastupitelstvu hlavního města Prahy. V souladu s navrhovanou úpravou v § 16 zákona o Policii České republiky zpracovává bezpečnostní komise hlavního města Prahy návrh koordinační dohody a zprávy o plnění koordinační dohody.

Co se týče pravomocí bezpečnostní komise hlavního města Prahy vůči Policii České republiky, resp. jejím příslušníkům, kteří jsou členy bezpečnostní komise hlavního města Prahy, platí analogicky omezení uvedená v komentáři k ustanovením upravujícím bezpečnostní komise v zákoně o obcích.

K Čl. VI (k přechodnému ustanovení ke změně zákona o hlavním městě Praze)

Za účelem účinné implementace nově stanovené povinnosti zřizovat v hlavním městě Praze bezpečnostní komisi hlavního města Prahy, se stanovuje, že tento orgán musí být poprvé zřízen do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

K ČÁSTI PÁTÉ

Změna zákona o Policii České republiky

K Čl. VII

K novelizačnímu bodu 1 (k § 16 odst. 4 a 5)

Zvýšení vynutitelnosti koordinačních dohod, posílení role komunikace místních samospráv a Policie České republiky a provázání institutu koordinačních dohod s nově navrhovaným institutem bezpečnostních komisí bylo uloženo závěry Analýzy, již schválila vláda České republiky svým usnesením č. 533 ze dne 13. července 2011.

V souladu se závěry citované analýzy se tedy navrhuje omezení maximální délky doby platnosti koordinačních dohod na dobu ne delší než 4 roky. Pokud bude koordinační dohoda uzavřena na 4 roky, půjde s ohledem na přechodné navržené ustanovení prakticky o koordinační dohodu uzavřenou na dobu trvání funkčního období zastupitelstva obce. Účelem navrhované změny je, aby byly strany těchto dohod donuceny po uplynutí tohoto období spolu o obsahu a podmínkách těchto dohod opětovně jednat, v případě obcí pak bude nově obsah koordinačních dohod možné snáze přizpůsobit změnám v aktuálním složení jejich samosprávných reprezentací. Zároveň se stanovuje povinnost zpracovávat vždy po uplynutí platnosti koordinační dohody zprávu o plnění koordinační dohody. Tuto zprávu zpracovává na jedné straně obec nebo městská část hlavního města Prahy, nebo hlavní město Praha a útvar policie, se kterým byla koordinační dohoda uzavřena, na straně druhé. Zpráva by měla zhodnotit efektivnost a praktické využívání koordinační dohody a popřípadě obsáhnout též návrhy ohledně možných zlepšení a doplnění textu dohody a celkově posílení spolupráce mezi stranami. Text dohody a zprávy o plnění koordinační dohody by měl být vhodným způsobem zveřejněn. Zároveň se však připouští, aby nová koordinační dohoda byla uzavřena již před tím, než je zpráva o plnění koordinační dohody zpracována, neboť často bude nová koordinační dohoda platností bezprostředně navazovat na skončení platnosti koordinační dohody předchozí. Jednodušší by měla být příprava návrhu koordinační dohody, jakož i zpracování zprávy o jejím plnění v těch obcích, ve kterých bude zřízena bezpečnostní komise podle zákona o obcích, resp. zákona o hlavním městě Praze, neboť tyto dokumenty bude zpracovávat právě tato komise.

Zároveň je třeba zdůraznit, že v případě, že si změna podmínek či neosvědčení se určitého ustanovení stávající koordinační dohody vynutí její změnu, lze tuto změnu koordinační dohody provést již před uplynutím její platnosti a není třeba zároveň zpracovávat zprávu o plnění koordinační dohody, avšak platnost stávající koordinační dohody je zachována a skončí po uplynutí doby, na kterou je sjednána, nejdéle však uplynutím 4 let od jejího původního uzavření.

Text koordinační dohody a zprávy o plnění koordinační dohody zveřejní její strany na Internetu, a to alespoň po dobu 30 dnů (delší, nebo trvalé zveřejnění se nevylučuje, naopak je možno ho považovat za vhodné).

K novelizačnímu bodu 2 (k § 16a)

V souvislosti s doplněním úpravy okolností, které zakládají ztrátu spolehlivosti podle zákona o obecní policii o jednání osob, které se svým jednáním prokazatelně úmyslně podílí na potlačování práv a svobod třetích osob, je zapotřebí doplnit zákon o Policii České republiky o výslovné zmocnění policie k tomu předávat na základě žádosti obce požadované informace pro účely posouzení spolehlivosti uchazeče o povolání strážníka obecní policie, čekatele nebo strážníka.

K novelizačním bodům 3 a 4(k § 41)

Tento novelizační bod se navrhuje z analogického důvodu, jako je tomu u obdobného nového oprávnění strážníků v § 17c, tedy s ohledem na fakt, že tyto prostory nemusejí být vzhledem k § 3 odst. 3 písm. b) živnostenského zákona zároveň živnostenskými provozovnami. Na rozdíl od strážníků však policisté do prostor heren, nebo podobných prostor mohou vstupovat nejen za účelem kontroly, zda se zde neúčastní hazardní hry nezletilé osoby, ale taktéž za účelem plnění jakéhokoliv konkrétního úkolu policie.

Obdobné oprávnění se policii zakládá ke vstupu do prostor, kde je provozována prostituce, která také podle § 3 odst. 3 písm. p) živnostenského zákona není živností. (Samozřejmě pokud půjde o prostituci provozovanou v obydlí, pak je třeba postupovat pouze podle § 40 zákona o policii – viz § 41 odst. 1 věta poslední.) Vstupovat do těchto prostor je třeba proto, že s prostitucí je spojena řada negativních jevů, zejména trestné činnosti, kterou je policie povinna odhalovat, prověřovat a vyšetřovat, a která často zahrnuje i omezování osobní svobody osob, které se mimo dané prostory často ani nemohou fyzicky dostat, čímž je odhalování této trestné činnosti a pomoc jejím obětem výrazně ztížena.

K Čl. VIII (k přechodnému ustanovení ke změně zákona o Policii České republiky)

S ohledem na stanovení maximální doby platnosti koordinačních dohod se stanovuje, že platnost koordinačních dohod uzavřených podle dosavadního znění zákona o Policii České republiky skončí uplynutím funkčního období zastupitelstva obce, zastupitelstva městské části hlavního města Prahy a zastupitelstva hlavního města Prahy, které bylo zvoleno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebyla-li dohodnuta doba platnosti kratší, nebo nepožádá-li o to některá ze stran koordinační dohody již před uplynutím funkčního období zastupitelstva. Zároveň již po skončení těchto koordinačních dohod bude třeba zpracovat zprávu o plnění koordinační dohody. Bude vhodné, pokud tato zpráva zhodnotí celou dobu platnosti koordinační dohody, tedy i dobu předcházející nabytí účinnosti tohoto zákona; z hlediska požadavků zákona však postačí zpracování této zprávy za období od nabytí účinnosti navrhovaného zákona.

K ČÁSTI ŠESTÉ

ÚČINNOST K Čl. IX

S ohledem na potřebu dostatečného časového prostoru k projednání a schvalování navrhovaného zákona se navrhuje, aby tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 2013.

V Praze dne 22. srpna 2012

RNDr. Petr Nečas

předseda vlády

v zastoupení

místopředsedkyně vlády a předsedkyně legislativní rady vlády

Mgr. Karolina Peake, v. r.

Jan Kubice, v. r.

ministr vnitra