Předkladatel uznává účelnost odluky církví od státu a chápe potřebu vytvoření materiální základny, která církvím umožní financovat činnost nezávisle na státu z vlastních zdrojů. Uznává nárok církví na vrácení přiměřené části majetku, který jim byl odebrán opatřeními protiprávního režimu po 25. únoru 1948. Potud přijímá základní myšlenky, zakotvené v zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Předkladatel má však pochybnosti o podobě právě přijatého zákona, jehož změna se navrhuje a jehož schvalování bylo zakončeno dne 22. listopadu 2012 vrácením do Poslanecké sněmovny bez podpisu prezidenta republiky.
Předkladatel se proto plně ztotožňuje s výhradami k zákonu, které vyjádřil pan prezident České republiky, když vysvětloval své důvody, proč zákon sice nevetoval, ale ani nepodepsal, čili jimiž se od zákona neúčinně distancoval. Uvedl je podrobně v dopisu předsedkyni Poslanecké sněmovny pí. Miroslavě Němcové ze dne 22. listopadu 2012.
Nad rámec názorů pana prezidenta soudíme, že zákon ve schváleném znění je dokladem asociálního myšlení vlády a politiků, kteří zákon v současném znění přijali, jejich odtrženosti od života občanů a účelového selektivního podhodnocení vážnosti ekonomické situace: v době, kdy se omezují rozpočtové výdaje na nezbytné potřeby státu za meze únosnosti, kdy nejsou peníze na platy lékařů, učitelů, policistů a dalších pro funkci státu nezbytných profesí, kdy se nevalorizují důchody a zhoršuje se přístup potřebných k sociálním dávkám, kdy se nedostává peněz zdravotnickým zařízením a stát subvencuje zcela nedostatečně kulturu, kdy se stále více občanů propadá pod hranici chudoby, se vládní koalice rozhodla darovat církvím obrovské finanční prostředky, jejichž výše byla stanovena naprosto neprůhledným způsobem. Oceněním nemovitého majetku, který nemůže být fyzicky vydán, vládní koalice zvýhodnila církve proti restituentům a také proti tisícům členů bývalých jednotných zemědělských družstev, kteří se nedočkali a zjevně ani nedočkají vypořádání svých nároků.
Katolické církvi oddaní politici odůvodňují zvýhodnění tím, že církve čekaly na vrácení majetku dvacet let. Nedodávají však, že stát sice církvím v r. 1948 majetek odebral, ale od té doby financuje jejich provoz a investoval obrovské prostředky do údržby a zvelebení církevních staveb historického významu, včetně těch, jež pak byly církvi vydány tzv. výčtovým zákonem z r.1990, a má i nadále po určitou dobu církvím finančně přispívat.
Mezi právníky se vedou spory o povahu církevního vlastnictví, tedy zda se jedná o plnohodnotné vlastnictví nebo o zvláštní vztah k veřejnému majetku, spojený s právem užívání pod omezujícím dohledem státu. Není cílem tohoto návrhu tyto spory řešit, ale právě s ohledem na nejasnosti považuje předkladatel za správné, aby se při posuzování přiměřenosti majetkových nároků církví přihlíželo ke změně společenského postavení církví a početnosti registrovaných věřících, ke které došlo proti poměrům před únorem r. 1948, zvláště též proto, že se shodujeme s panem prezidentem v názoru, že nejde o restituce, ale o dotaci státu církvím, vlastně tedy o obdarování.
Předkladatel je dále znepokojen možností vyvolání tlaku na stát a státní rozpočet nároky restituentů, znevýhodněných proti církvím. Zejména se obává uplatnění požadavků bývalých vlastníků, jimž byl majetek odebrán před 25. únorem 1948 z jiných důvodů než na základě tzv. Benešových dekretů. V této souvislosti upozorňuje na možnost útoku na tzv. Lex Schwarzenberg – zák. č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou.
Současnému znění zákona předkladatel vytýká zejména tyto vady:
1/ Za skutečnost, zakládající nárok na odškodnění podle tohoto zákona, se považuje také odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Tím dochází k prolomení restituční hranice 25.února 1948.
2/ Osvobození prvního prodeje nabyté nemovitosti od daně z příjmu není důvodné.
3/ Předkladatel nesouhlasí s oceněním nevydaného nemovitého majetku cenami, jež výrazně převyšují cenu obvyklou i cenu, která se používala při restitucích. Výpočet náhrad považuje za nedůvěryhodný, neboť zákonodárcům nebyl předložen soupis nemovitostí, za jejichž nevydání se mají náhrady vyplácet.
4/ Délku doby, po kterou mají církve souběžně se splátkami finanční náhrady dostávat také příspěvek od státu, považuje předkladatel za stanovenou svévolně a za nepřiměřeně dlouhou. Po část této doby se roční příjem církví přibližně zdvojnásobí proti současnému stavu.
5/ Přiznání nároku na vydání některých věcí movitých ohrožuje celistvost sbírkových fondů museí a galerií národního významu.
V návaznosti na výše uvedené úvahy a ve snaze napravit nejhorší vady platného znění zákona předkladatel navrhuje, aby Parlament České republiky přijal předloženou novelu. Novela má také za cíl snížit náhrady vyplacené církvím z původních 59 400 000 000 Kč na 43 346 361 374 Kč, tedy snížit výdaje státního rozpočtu o 16 053 638 626 Kč (celková úspora bude ještě navýšena v čase o kompenzaci inflace, která by se jinak církvím taktéž hradila). Protože nejsou k disposici výchozí údaje, na jejichž základě byla vypočítána původní náhrada, byla provedena redukce s použitím koeficientu, odpovídajícího poměru obvyklých cen a nadhodnocených cen použitých tvůrci zákona.
Doba vyplácení příspěvku církvím byla zkrácena a zrychleno bylo jeho snižování.
Soulad navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropské unie
Navržená právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem ČR, mezinárodními smlouvami i s právem EU.
Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty
Návrh zákona bude mít významný dopad na snížení zadlužení státního rozpočtu – na straně výdajů ušetří minimálně 19 mld. Kč (tato suma úspory se v průběhu času bude zvyšovat o inflaci, jejíž přesná výše ovšem nelze dopředu určit). Návrh nevytváří žádné nároky na rozpočty krajů a obcí.
Dopady na podnikatelské prostředí, sociální dopady a dopady na životní prostředí
Návrh nemá negativní dopady na podnikatelské prostředí, nemá negativní sociální dopady, ani dopady na životní prostředí.
Čl. I.:
Bod 1. V § 5, písm. a) se vypouštějí slova “podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, nebo”, aby byl tento zákon vyloučen z výčtu skutečností, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, a tím nedošlo k prolomení restituční hranice 25.února 1948.
Bod. 2. Účelem bodu 2 je ochránit celistvost sbírek uměleckých předmětů a archiválií z fondů institucí celonárodního významu, jako jsou státní galerie, muzea , archivy a úřady.
Bod 3. Ustanovení mění výši finančních náhrad, které je stát v případě uzavření smlouvy s dotčenými církvemi povinen zaplatit. Úprava má za cíl snížit náhrady vyplacené církvím z původních 59 400 000 000 Kč na 43 346 361 374 Kč, tedy snížit výdaje státního rozpočtu o 16 053 638 626 Kč. Protože nejsou k disposici výchozí údaje, na jejichž základě byla vypočítána původní náhrada, byla provedena redukce s použitím koeficientu, odpovídajícího poměru obvyklých cen a nadhodnocených cen použitých tvůrci zákona.
Bod 4. a 5 Smyslem změny § 17, odst. 1 je zkrácení doby, po kterou budou církve ještě financovány státem. Předkladatel tím sleduje rychlejší dosažení proklamovaného cíle novelizovaného zákona, kterým je vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a odluka státu od církví. Pokud je proklamovaná finanční náhrada skutečnou kompenzací, a nikoli darem, jeví se jako přiměřenější dobu, po kterou budou ještě církve podporovány ze státního rozpočtu, zkrátit ze současných 17 na 7 let. Během této doby by měly být církve schopny začít fungovat bez pomoci státu.
Čl. II: Argumentem, proč se vrací církvím rozsáhlé soubory nemovitostí, je jejich hospodářská využitelnost. Smyslem jejich vracení je proto jejich hospodářské užívání, které by mělo v budoucnu církve zabezpečit. Jejich případně unáhlený prodej není proto potřeba osvobozovat od daně z příjmů právnických osob.
V Praze dne 3. prosince 2012
Radek John, v.r., Kateřina Klasnová, v.r., Vít Bárta, v.r., Michal Babák, v.r., Jana Drastichová, v.r., Petra Skokan, v.r., Otta Chaloupka, v.r., David Kádner v.r. a Miroslav Petráň, v.r.