Novela z. - zákoník práce

1. Zhodnocení platného právního stavu, hlavní principy navrhované právní úpravy a nezbytnost navrhované právní úpravy

Návrh zavádí nový institut ošetřovatelské dovolené. Reaguje mj. na stárnutí populace a chce podpořit péči o staré či vážně nemocné lidi v rámci jejich rodiny, což v konečném důsledku sníží požadavky vůči různým veřejným institucím zaměřeným na péči o staré lidi a zároveň se tím posilují rodinné vztahy. Zneužívání tohoto institutu zabraňuje to, že není poskytována náhrada mzdy a lze ji uplatnit jen vůči lidem, kteří mají III či IV stupeň těžké či úplné závislosti na péči jiné osoby. Zaměstnavatel v takovém případě nehradí zdravotní pojištění, protože za pečující osoby hradí zdravotní pojištění stát - § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a jsou účastny důchodového pojištění - § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. I když se lze na ošetřovatelskou dovolenou dívat obdobně jako na rodičovskou, nemá zaměstnanec, který ji požívá stejný rozsah ochrany. Například zde není zákaz výpovědi (okamžité zrušení pracovního poměru) či možnost nařídit čerpání řádné dovolené po dobu ošetřovatelské dovolené a doba ošetřovatelské dovolené není uznána za výkon práce dle § 216 odst. 2 zákoníku práce. Důvodem této odlišné úpravy je snaha zabránit možnému zneužití tohoto institutu a nestanovit nepřiměřené zatížení zaměstnavatelů. Tento institut může být využit zvláště v případech, kdy zaměstnanec chce pečovat o svého rodiče, ale zároveň si chce udržet pracovní místo. Je využitelný zejména v případech, kdy se například stav rodiče prudce zhoršil v důsledku závěrečného stádia nevyléčitelné nemoci apod.

Příspěvek na péči náleží již dnes podle platné legislativy - zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů těm lidem, kteří jsou především z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislí na pomoci jiné osoby a splňují podmínku nepříznivého zdravotního stavu, který trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje jejich funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Příspěvek náleží osobě, o kterou má být pečováno, nikoliv osobě, která péči zajišťuje. Zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby, a to od mírné závislosti až po závislost úplnou. Pro posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby dle § 9 zákona: mobilita (zvládat vstávání, usedání, chůze), orientace (orientovat se zrakem, sluchem, pomocí psychických funkcí), komunikace (dorozumět se a porozumět – mluvenou řečí i psanou zprávou), stravování (stravu naporcovat, najíst se a napít se, dodržovat dietní režim – dietu), oblékání a obouvání (vybrat si oblečení a obutí, oblékat se, obouvat se, svlékat se a zouvat se), tělesná hygiena (umývat si obličej, ruce a celé tělo, česat se, péče o ústní hygienu), výkon fyziologické potřeby (používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky), péče o zdraví (dodržování stanoveného léčebného režimu, ošetřovatelská opatření), osobní aktivity (stanovit si a dodržet denní režim, zapojit se do aktivit odpovídajících věku), péče o domácnost (nakládat s penězi, obstarat si nákup potravin, nosit běžné předměty). Výše příspěvku závisí na stupni závislosti na pomoci druhých a také věku žadatele (do 18 let a nad 18 let). Zákon dělí závislost na pomoci druhých do čtyř stupňů: lehká závislost, středně těžká závislost, těžká závislost a úplná závislost. Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, ve stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. O přiznání či nepřiznání příspěvku rozhoduje krajská pobočka ÚP ve správním řízení. Příspěvek lze použít pouze na výdaje související se zabezpečením pomoci a podpory žadatele. ÚP následně kontroluje, zda je příspěvek využíván na zajištění pomoci a zda je osobě, které byl přiznán, poskytována náležitá pomoc a podpora odpovídající stupni závislosti. Dle údajů z roku 2016 pobírá příspěvek na péči v kategorii III. téměř 79 tis. příjemců, ve stupni IV. téměř 46 tis.

2. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky

Návrh zákona je v souladu s ústavním pořádkem. Návrh zákona je v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána. Návrh zákona je v souladu s právem ES/EU. Respektive se jich netýká.

3. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet, na rozpočty krajů a obcí (ostatní veřejné rozpočty)

Návrh zákona nemá rozpočtový dopad na veřejné ani jiné rozpočty. Vážným způsobem nezatíží ani zaměstnavatele, protože není vyplácena náhradu mzdy či platu. Obdobně je to u rodičovské dovolené