Důvodová zpráva k Novela z. o České národní bance - EU

k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.

Postavení centrální banky České republiky, jejíž existence je společně s definicí jejího hlavního cíle zakotvena v čl. 98 Ústavy, je upraveno v souladu s tímto článkem zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČNB“). Tato norma byla naposledy významněji změněna zákonem č. 227/2013 Sb. Stávající znění zákona o ČNB dostatečně nereflektuje aktuální vývoj, zejména pokud jde o nástroje měnové a makroobezřetnostní politiky centrální banky. Současný zákon totiž nemohl předjímat změny v provádění měnové a makrobezřetnostní politiky, k nimž došlo v celosvětovém měřítku a zejména v Evropské unii, resp. eurozóně, od vypuknutí globální finanční a ekonomické krize. Nadto vykazuje stávající znění zákona o ČNB některé věcné, formální a legislativně technické nedostatky či nepřesnosti a výkladové nejasnosti.⁠​​​‌​‌​‌​​​​​​​‌⁠

Navrhovaná právní úprava nemá žádný dopad ve vztahu k zákazu diskriminace ani ve vztahu k rovnosti mužů a žen.

Důvodem k předložení návrhu zákona je v první řadě reakce na změny v provádění měnové politiky v celosvětovém měřítku a zejména v Evropské unii, resp. v eurozóně, k nimž došlo od vypuknutí globální finanční a ekonomické krize. V rámci boje s důsledky této krize a předcházení jejím ještě tvrdším dopadům do vývoje ekonomiky začaly mnohé centrální banky států s významným podílem na celosvětovém hospodářství, a mezi nimi i Evropská centrální banka (dále jen „ECB“), využívat širokou škálu nových, tzv. nekonvenčních, měnověpolitických nástrojů. Docházelo k úpravě parametrů refinančních operací v podobě rozšíření okruhu protistran i seznamu finančních instrumentů, které jsou centrální banky ochotny přijímat jako kolaterál, a k prodloužení doby jejich splatnosti. V pozdější fázi ekonomické a evropské dluhové krize, kdy úrokové sazby dosáhly nulové úrovně, použila řada centrálních bank včetně ECB nákupy široké škály dlouhodobých cenných papírů vydávaných vládami nebo i soukromými subjekty, nákupy jiných aktiv, případně i programy zaměřené na přímou podporu úvěrové emise.

Je přitom velmi pravděpodobné, že tyto nové nástroje zůstanou v instrumentáriu centrálních bank k dispozici i po skončení – aktuálně již odeznívající – krize. Do budoucna je totiž nutno počítat s tím, že riziko dosažení nulové hranice úrokových sazeb zůstane oproti minulosti zvýšené, a potřeba použít uvedené nástroje, které se osvědčily, se tak může znovu objevit. Z tohoto pohledu se jeví stávající znění zákona o ČNB jako příliš restriktivní, když například omezuje splatnost operací České národní banky (dále jen „ČNB“) s bankami na tři měsíce a předpokládá, že centrální banka usměrňuje fungování pouze na peněžním trhu, tedy na trhu s instrumenty se splatností do jednoho roku. Navrhovaná novela má za cíl tento stav odstranit a okruh možných operací centrální banky přiblížit Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky tak, aby ČNB byla v budoucnosti schopna pružně reagovat na nepředvídatelné události vyžadující změny v nastavení měnové politiky.

Dalším způsobem reakce na výše uvedené změny je zvýšený důraz na prevenci systémového rizika, jehož významným zdrojem je vznik spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení a nadměrné zadlužování domácností a to zejména v souvislosti s poskytováním úvěrů spojených s nemovitostmi. Z tohoto důvodu jsou další upravovanou oblastí nástroje makroobezřetnostní politiky, jejichž dosavadní rozsah by nemusel postačovat k potlačení nárůstu systémového rizika na neudržitelnou úroveň. Návrh proto rovněž doplňuje pravomoci pro ČNB při stanovení preventivních nástrojů zaměřených na omezení zdrojů systémového rizika pro finanční stabilitu, tj. na ochranu sektoru domácností před nadměrnou zadlužeností v souvislosti s poskytováním úvěrů spojených s nemovitostmi, a před vznikem spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení.

Společně se změnami směřujícími k možnosti širšího použití nástrojů měnové a makroobezřetnostní politiky, což je základním účelem návrhu, se jeví jako vhodné rovněž provedení dalších změn, které mají za cíl odstranit některé věcné i formální nedostatky zákona o ČNB, provést zpřesnění některých ustanovení a zamezit výkladovým nejasnostem, a sice za účelem řádného výkonu činností ČNB. V oblasti mezinárodní spolupráce, výkaznictví a statistiky se navrhuje reflektovat dosavadní vývoj evropské legislativy daný pokračující intenzivní integrací finančních služeb v EU a zejména v eurozóně s tím, že návrh odráží i trendy budoucího institucionálního a věcného zakotvení uspořádání pravidel v EU. ČNB též zvyšuje svoji transparentnost v oblasti provozních výdajů rozšířením okruhu zaměstnanců, jejichž mzdy budou uveřejňovány.

Konkrétně návrh obsahuje tyto změny:

Účinnost zákona se navrhuje od 1. července 2017.

Navrhovaná úprava je nezbytná z důvodu potřeby legislativního zakotvení některých nových postupů ČNB v oblasti měnové politiky, a to především v reakci na aktuální vývoj úrokových sazeb, které se v několika zemích již dostaly do záporných hodnot. Cílem návrhu je zejména reakce na změny v provádění měnové politiky v celosvětovém měřítku a zejména v Evropské unii, resp. v eurozóně, k nimž došlo od vypuknutí globální finanční a ekonomické krize. Dále je potřebné reagovat na potenciální rizika pro finanční stabilitu a doplnit nástroje, které by ČNB mohla použít k prevenci výskytu systémových rizik, která mohou vznikat zejména v důsledku vzniku spirály mezi růstem cen nemovitostí a úvěrů na jejich pořízení. Navrhované opatření (stanovení horních hranic úvěrových ukazatelů) povede ke snížení výše uvedeného rizika pro finanční stabilitu, přispěje k ochraně trhu obytných nemovitostí před vznikem spekulativních bublin a současně přispěje k omezení rizika nadměrného zadlužování domácností. Podrobněji viz závěrečná zpráva RIA.

Navrhovaná právní úprava je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a garantuje dodržování základních lidských práv a svobod.

Navrhovaná právní úprava je plně slučitelná s právem Evropské unie a ustanovení navrhované právní úpravy nezakládají rozpor s právem Evropské unie a s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie.

Navrhovaná právní úprava respektuje závazky, které pro Českou republiku v dané oblasti z členství v Evropské unii vyplývají.

Návrh zákona byl v souladu s čl. 127 odst. 4 Smlouvy o fungování Evropské unie a Rozhodnutím Rady 98/415/ES ze dne 29. června 1998 o konzultacích vnitrostátních orgánů s Evropskou centrální bankou předložen ke konzultaci s Evropskou centrální bankou. Evropská centrální banka návrh uvítala a konstatovala, že je navržen tak, aby uvedl zákon o ČNB do souladu s právním rámcem Evropského systému centrálních bank, zejména v oblasti nástrojů měnové a makroobezřetnostní politiky a dalších činností národních centrálních bank. Evropská centrální banka neidentifikovala žádný rozpor s evropským právem.

Navrhovaná právní úprava neobsahuje úpravu problematiky upravené mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, tudíž je plně v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

S ohledem na skutečnost, že navrhovaná právní úprava obsahuje zejména změny týkající se statutu centrální banky, resp. se dotýká výhradně působnosti ČNB, a je z hlediska hospodářských a finančních dopadů neutrální, nepředpokládá se dopad těchto změn na státní rozpočet, ani na ostatní veřejné rozpočty.

Dopad navrhované právní úpravy na podnikatelské prostředí spočívá v tom, že osoby oprávněné poskytovat spotřebitelské úvěry zajištěné obytnou nemovitostí budou mít povinnost implementovat a dodržovat pravidla pro výpočet úvěrových ukazatelů vč. povinnosti neposkytnout tento úvěr, pokud by tím byla překročena horní hranice těchto ukazatelů. Tuto povinnost však budou mít uvedené subjekty pouze v případě, pokud bude vydáno opatření obecné povahy, jež stanoví horní hranice úvěrových ukazatelů.

Co se týče sociálních dopadů navrhované úpravy, pak pokud bude vydáno výše uvedené opatření obecné povahy, bude ovlivněn rozsah a podmínky možného čerpání úvěrů spotřebiteli a může dojít k situaci, že některým spotřebitelům nebude úvěr poskytnut a bude tak ovlivněna jejich sociální situace.

Podrobněji k dopadu na podnikatelské prostředí a k sociálním dopadům viz závěrečná zpráva RIA.

Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné dopady na životní prostředí.

Navrhovaná právní úprava má dopad na ochranu soukromí a na ochranu osobních údajů.

V oblasti výkaznictví a statistiky se upřesňuje výčet subjektů, kterým může ČNB poskytnout důvěrné statistické údaje, a účel poskytnutí těchto údajů (§ 43f odst. 1). V této oblasti se nepracuje s osobními údaji, nýbrž s agregovanými číselnými údaji. ČNB není v tomto případě příjemcem statistických údajů obsahujících osobní údaje ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů. Ve výjimečných případech by se mohlo jednat o osobní údaje, pokud by agregace byla uskutečněna na základě malého počtu dat a nebylo by možno vyloučit nepřímou identifikaci. Dostatečná ochrana je však zajištěna tím, že se jedná o důvěrné statistické údaje.

Novelou zákona dochází k rozšíření již existujícího zpracování osobních údajů vzhledem k rozšíření údajů, které Ministerstvo vnitra nebo Policie ČR poskytuje ČNB z agendového informačního systému evidence obyvatel pro účely plnění dohledové funkce. Nově bude poskytován údaj o omezení svéprávnosti včetně osobních údajů týkajících se opatrovníka. Jde konkrétně o datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo opatrovníka, datum nabytí právní moci rozhodnutí soudu o zrušení omezení svéprávnosti; nebylo-li opatrovníkovi rodné číslo přiděleno, datum, místo a okres jeho narození a u opatrovníka, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se narodil [§ 44b odst. 3 písm. i)]. Jedná se o údaje, které jsou v souvislosti se změnou právního rámce upravujícího informační systém evidence obyvatel v tomto systému v současnosti již obsaženy, a proto není třeba, aby svéprávnost musel prokazovat například sám žadatel o zařazení na pracovní místo, kde má povinnost dohlížený subjekt prokazovat splnění zákonných podmínek podle příslušných právních předpisů (zpravidla jde o údaj v dotazníku, který se předkládá i z jiných důvodů, např. pro ověření důvěryhodnosti). Cílem je snížení administrativní náročnosti pro předkladatele žádosti. Práva subjektů údajů nová úprava nemění. Podle existující právní úpravy jsou Ministerstvem vnitra nebo Policií ČR poskytovány ČNB například jméno a příjmení, datum narození, rodné číslo nebo adresa místa trvalého pobytu. Do tohoto výčtu se pak nově doplňuje údaj o svéprávnosti a informace o opatrovníkovi. Údaje budou zpracovávány a uchovávány stejným způsobem jako doposud.

Podle zákona o evidenci obyvatel jsou subjekty, které získávají údaje z informačního systému evidence obyvatel podle zvláštního právního předpisu, povinny zajistit ochranu dat před náhodným nebo neoprávněným přístupem nebo zpracováváním. Dále nejsou tyto subjekty oprávněny k jejich shromažďování, předávání a využívání mimo působnost stanovenou v daném předpisu. V praxi lze pro přístup do Informačního systému evidence obyvatel v ČNB použít pouze k tomu určenou aplikaci, kterou smí využívat pouze pracovníci, kteří jsou k tomu oprávněni. Oprávnění je schvalováno na úrovni příslušného ředitele sekce. Aplikace zaznamenává všechny přístupy k údajům v těchto systémech, včetně rozsahu údajů a totožnosti osoby, která k nim přistupovala, a důvodu přístupu.

Dále je prováděna změna § 47 odst. 3 (informace o mzdách vedoucích zaměstnanců ČNB). Dochází k rozšíření povinnosti ČNB uveřejňovat ve výroční zprávě informaci o mzdách členů bankovní rady také na vedoucí zaměstnance ČNB v přímé řídicí působnosti bankovní rady. I když ČNB hospodaří s vlastním majetkem, ze kterého financuje svoji činnost a provoz, a zaměstnanci ČNB jsou placeni z vlastních prostředků centrální banky (pobírají mzdu, nikoliv plat), touto změnou se přihlíží k ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu ukládající uveřejňování příjmů zaměstnanců státní správy (čj. 5 As 57/2010-79 a 8 As 55/2012-62). Změna je odrazem snahy ČNB o zvýšení její transparence, zároveň je zachována potřebná míra soukromí zaměstnanců na nižších pracovních pozicích, na které se povinnost poskytovat informaci o jejich mzdě, a to ani podle jiných právních předpisů nevztahuje.

Údaje o mzdových prostředcích vyplacených na konkrétní pozice vedoucích zaměstnanců včetně uvedení názvu jejich funkce bude možné ztotožnit se jménem zaměstnance, což už nyní platí pro členy bankovní rady.

V neposlední řadě dochází ke zpřesnění formulace důvodů pro zproštění povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců ČNB. Touto úpravou však nedochází ke změně ve vztahu k osobním údajům. Návrhem nedochází k rozšíření důvodů pro zproštění povinnosti mlčenlivosti. Cílem úpravy je pouze vyjasnit, že důvodem pro zproštění povinnosti mlčenlivosti jsou na prvním místě případy stanovené v jiných právních předpisech a teprve na druhém místě může jít o zproštění povinnosti mlčenlivosti z důvodu veřejného zájmu nebo ochrany zájmů ČNB.

Navrhovaná právní úprava byla posuzovaná v souladu se schválenou vládní metodikou na hodnocení korupčních rizik (CIA – Corrupt Impact Assessment). V rámci postupu CIA (vč. jejich skrytých forem) zpracovatelé návrhu dospěli k závěru, že právní úprava žádným způsobem neusnadňuje korupční jednání a ani neznesnadňuje jeho odhalování.

Navrhovaná právní úprava nemá žádné dopady na bezpečnost ani obranu státu.

Jedná se výhradně o legislativně technickou úpravu, která reaguje na zrušení devizového zákona a dále na skutečnost, že kompetence centrální banky dnes stanoví celá řada zákonů upravující oblast finančního trhu, nikoli toliko zákon o bankách. Proto se zcela odstraňuje poznámka pod čarou.

V zájmu zpřesnění definice úkolů ČNB se doplňuje, že centrální banka má pravomoc nejen v nastavování měnové politiky, ale i v její implementaci. Realizace měnové politiky probíhá zejména prostřednictvím nástrojů měnové regulace podle části páté zákona o ČNB a prostřednictvím obchodů centrální banky podle části šesté zákona o ČNB. Legislativní doplnění je tak vhodné i vzhledem k dalším navrhovaným úpravám zákona souvisejících s prováděním obchodů ČNB, odpovídá stávající dlouholeté praxi ČNB a je rovněž v souladu s mandátem centrální banky členského státu EU stanoveným v čl. 127 Smlouvy o fungování EU a v čl. 3.1. Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, který formuluje úkoly Evropského systému centrálních bank.

Doplnění reaguje na hodnocení plnění Doporučení Evropské Rady pro systémová rizika ze dne 22. prosince 2011 o makroobezřetnostním mandátu vnitrostátních orgánů (ESRB/2011/3). ESRB v rámci tohoto hodnocení konstatovala, že jednotlivá doporučení byla v ČR plně splněna, nicméně doporučení, aby členské státy stanovily, že konečným cílem makroobezřetnostní politiky je mj. též omezování nárůstu systémových rizik, je ve stávajícím zákoně o ČNB promítnuto ne zcela dostatečně. Doplnění textu eliminuje tuto výtku.

Stávající výčet orgánů, se kterými centrální banka přeshraničně spolupracuje při plnění svých úkolů, nepokrývá všechny potřebné subjekty s obdobnými úkoly jako ČNB a je třeba jej rozšířit, neboť centrální banka dnes plní vedle své role ústřední banky, orgánu dohledu nad finančním trhem a orgánu příslušného k řešení krize na finančním trhu, které jsou stávajícím výčtem pokryty, též jiné úkoly. ČNB je např. orgánem vykonávajícím ve vybraných oblastech dohled nad ochranou spotřebitele. Nynější výčet je proto třeba rozšířit a aktualizovat v závislosti na tom, jaký případný další úkol bude ČNB v budoucnu svěřen, ať již na základě národního práva, či z titulu evropské legislativy. Do výčtu subjektů, se kterými ČNB spolupracuje, se proto obecně doplňují též orgány, které plní obdobné úkoly jako ČNB. Těmito orgány jsou dnes např. orgány bankovní unie. Prvním krokem k vytvoření bankovní unie je jednotný mechanismus dohledu upravený Nařízením Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi. Dalším krokem k vytvoření bankovní unie je soubor podrobných jednotných pravidel pro pojištění vkladů a restrukturalizaci. Koncept bankovní unie zahrnuje všechny členské státy eurozóny s tím, že bankovní unie je otevřena též účasti dalších členských států. Bez ohledu na účast ČR v bankovní unii je žádoucí, aby příslušné orgány členských států, které nejsou zúčastněnými členskými státy (tj. v podmínkách ČR Česká národní banka), vzájemně spolupracovaly s Jednotným mechanismem dohledu, Jednotným mechanismem pro řešení krizí a Jednotným fondem pro řešení krizí při plnění svých úkolů a výkonu pravomocí. Dalšími spolupracujícími orgány se takto zvolenou dikcí zákona stanou bez nutnosti jeho změny, resp. konkretizace těchto orgánů, v budoucnu zřejmě také orgány tzv. unie kapitálových trhů a další subjekty, jejichž vznik lze již nyní předpokládat v souvislosti s pokračující evropskou integrací finančních trhů a služeb. Tyto orgány jsou definovány jako orgány plnící obdobné úkoly jako ČNB, tzn., že jde o orgány, které vykonávají jeden nebo více prakticky totožných úkolů jako ČNB, ovšem s odlišnostmi plynoucími z jejich působení v zahraničí nebo jejich působení v rámci mezistátního, nejčastěji evropského formátu. Takto zvolená formulace přitom neznamená, že relevantní zahraniční a mezinárodní orgány musí plnit všechny úkoly jako ČNB, či je vykonávat identickým způsobem. Mohou plnit i některé úkoly či vykonávat činnosti, které ČNB neplní či nevykonává. Spolupráce bude ovšem probíhat pouze v oblastech, kde je dána věcně obdobná působnost s ČNB. Navrhované ustanovení s druhově vymezenou oblastí spolupráce zároveň může pružně, bez nutnosti změny, reagovat i na případné zúžení působnosti ČNB.

Doplňuje se možnost ČNB emitovat vedle pamětních mincí i pamětní bankovky. Nepředpokládá se, že ČNB bude vydávat pamětní bankovky s četností obdobnou pamětním mincím, ale navrhuje se mít tuto možnost upravenou v zákoně o ČNB tak, aby mohla být při vhodných příležitostech výjimečně využita (takovou zvláštní příležitostí bude např. 100. výročí československé měny v roce 2019, které by bylo možné si vedle pamětních mincí připomenout i pamětní bankovkou). K tomu, aby emise pamětních bankovek nižších nominálních hodnot nebyla ztrátovou činností, je třeba upravit právo ČNB prodávat pamětní bankovky za cenu převyšující jejich nominální hodnotu. Pamětní bankovky vydává řada emisních bank, v EU např. polská a švédská centrální banka a skotské emisní banky, mimo Evropu pak např. kanadská, australská, novozélandská, singapurská, thajská a filipínská centrální banka.

Pokud jde o doplnění možnosti ČNB emitovat obchodní mince - české dukáty, právo emise oběžných, pamětních i obchodních mincí bylo do roku 1989 svěřeno československému státu. Od roku 1990 převzala právo emise mincí Státní banka československá (v roce 1993 pak ČNB). Současně byly ze státu na SBČS (ČNB) převedeny i zásoby a právo prodeje a dalšího hospodaření s mincemi obchodními (dukáty), avšak právo jejich emise předpisy dále neřešily. Proto se navrhuje další emisi dukátů jakožto obchodních mincí svěřit ČNB, která je pro všechny související činnosti plně vybavena, neboť všechny procedury jsou totožné s emisí pamětních mincí (SBČS je fakticky vykonávala i před rokem 1990). Podle § 27 odst. 3 puncovního zákona (zákon č. 539/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nepodléhají tyto obchodní mince (jako české mince z drahých kovů vydané podle zákona o ČNB ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) puncovního zákona) puncovní kontrole. Tím se obchodní mince liší od medailových dukátových ražeb realizovaných komerčními subjekty, které mohou být i nadále těmito subjekty nabízeny.

Dále v souvislosti s novým oprávněním vydávat obchodní mince se přesunuje z důvodu systematiky zákona obsah stávajícího § 16a do § 21, tak, aby se zde uvedené pravidlo vztahovalo i na ochranu obchodních mincí vydávaných ČNB.

V souvislosti s rozšířením možných obchodů ČNB a jejích protistran (viz body 13 až 15) se doplňuje, že ČNB stanoví vedle dnes uvedených parametrů svých obchodů rovněž určení druhu těchto obchodů a jejich protistran.

Mění se metodika výpočtu úroku za nedodržování stanovených povinných minimálních rezerv. Namísto stávajícího dvojnásobku lombardní sazby ČNB se stanoví sankční úrok jakožto lombardní sazba zvýšená o pět procentních bodů, tj. aditivním vzorcem s tím, že zákon stanoví pevný minimální úrok ve výši 5 %. Cílem úpravy je zachovat přiměřenost sankce i v případě situace, kdy se lombardní sazba blíží nule a účinnost sankce tím prakticky mizí. Z praxe ČNB je přitom zřejmý setrvalý pokles výše lombardní sazby. V roce 2006, kdy se na základě zákona č. 62/2006 Sb. začala lombardní sazba používat jako referenční sazba pro určení výše sankce, se tato sazba pohybovala kolem 3 %, na počátku roku 2008 dosahovala výše téměř 5 % a od té doby trvale a pozvolna klesala až k dnešní výši 0,25%, která platí již od konce roku 2012. Sankční úrok musí být za všech okolností přiměřený, tzn. nesmí být likvidační a nesmí být ani příliš nízký, jelikož v takovém případě nemá odrazující charakter a nemotivuje regulované subjekty k dodržení stanovené povinnosti. Aditivní sankční úroky (referenční sazba + určité procentní body) jsou zakotveny v mnoha předpisech a pohybují se od nuly do 14 přičítaných procentních bodů (nejvíc v daňovém řádu, kde je míra represe pochopitelně vyšší než v jiných předpisech). Pět přičítaných procentních bodů při minimálně pětiprocentním sankčním úroku se v daném případě jeví jako optimální míra preventivního a represivního účinku a to i v porovnání s relevantními komerčními sazbami.

Zrušuje se ustanovení části šesté zákona o ČNB, která tvoří oddíl týkající se obchodů s bankami. Obsah zrušovaných ustanovení se v rozšířeném obsahu přesunuje do § 32. Stávající znění zákona o ČNB se jeví jako příliš restriktivní, když například omezuje splatnost operací ČNB s bankami na tři měsíce a předpokládá, že centrální banka usměrňuje fungování pouze na peněžním trhu, tedy na trhu s instrumenty se splatností do jednoho roku. Navrhovaná změna má za cíl tento stav odstranit. K bezproblémovému provádění měnové politiky je žádoucí, aby ČNB bylo umožněno obchodovat s širším spektrem aktiv než doposud, a současně s širším okruhem subjektů na finančním trhu, nikoli pouze s bankami, pobočkami zahraničních bank a spořitelními a úvěrními družstvy. Okruh aktiv, který doposud tvořily pouze vybrané směnky, státní dluhopisy, cenné papíry se státní zárukou a cenné papíry na peněžním trhu, tj. se splatností do jednoho roku, zlato a devizové hodnoty, se rozšiřuje na všechny investiční nástroje, drahé kovy, pohledávky a další aktiva. Okruh subjektů se rozšiřuje na všechny subjekty působící na finančním trhu, tj. např. o pojišťovny, obchodníky s cennými papíry, investiční fondy a další subjekty podnikající na kapitálovém trhu.

Ustanovení § 32 má nový název „Obchody na volném trhu a úvěrové operace“ a je zásadně přeformulováno a rozšířeno tak, že nahrazuje a významně mění stávající § 27 až 29a, tj. oddíl části šesté zákona nazvaný Obchody s bankami. Změna směřuje k možnosti širšího použití nástrojů měnové politiky. Obchody ČNB a úvěrové operace představují významný instrument měnové politiky, která je základním pilířem k dosažení hlavního cíle centrální banky, jímž je péče o cenovou stabilitu. Okruh možných operací centrální banky se definuje obdobně jako ve Statutu ESCB a ECB (viz např. čl. 17, 18 a 20) tak, aby ČNB byla vždy schopna pružně reagovat na nepředvídatelné události vyžadující změny v nastavení měnové politiky. Vedle širšího okruhu subjektů se rozšiřuje také okruh aktiv a druhů obchodních transakcí, které ČNB může provádět. Současně se v oprávnění ČNB k provádění obchodů na finančním trhu výslovně stanoví omezení účelu těchto obchodů, které mohou být prováděny pouze za účelem plnění zákonných úkolů centrální banky. Ačkoli je zřejmé, že tato limitace není z věcného hlediska nová, neboť již dle stávajícího stavu ji lze dovodit na základě obecného právního rámce a teoretického výkladu, považuje se za vhodné ji uvést a to i v souvislosti s navrženou úpravou § 23 (viz též odůvodnění k bodu 11). Dále se navrhuje v zájmu transparentnosti zákona uvést výčet nejtypičtějších a nejčastěji prováděných tradičních druhů bankovních obchodů. Ačkoli formulace pokrývá široké spektrum možných obchodů na finančním trhu, nelze zejména do budoucna vyloučit i jiné formy transakcí a jejich účastníky. Tudíž je nutno tento výčet koncipovat jako demonstrativní a nikoliv taxativní.

Dostatečné zajištění při provádění úvěrových operací ČNB spočívá v tom, že poskytnutý kolaterál musí zajišťovat pohledávku ČNB, vzniklou z titulu poskytnutí úvěru, v plné výši (tj. včetně příslušenství) po celou dobu úvěrové operace. Poskytnutý kolaterál rovněž musí splňovat kvalitativní požadavky stanovené Českou národní bankou (zpravidla se jedná o státní dluhopisy, poukázky ČNB, dluhopisy se zárukou státu a jiné bezpečné cenné papíry s minimální mírou rizika nesplacení jeho emitentem), což s vysokou pravděpodobností zajistí, že v případě, že dotčený subjekt nebude schopen dostát své povinnosti úvěr, včetně úroku, řádně splatit, bude ČNB schopna svou pohledávku uspokojit z poskytnutého zajištění.

Obsah odstavce 4 je převzat ze stávajícího textu zákona (viz § 29 odst. 2 a § 29a) a  stanoví možnost uzavřít zvláštní druh nestandardní úvěrové operace, resp. možnost vykonávat tradiční funkci centrální banky, kterou je role „věřitele poslední instance“. Tuto funkci může vykonávat centrální banka pouze vůči omezenému okruhu subjektů působících na finančním trhu, a sice jen vůči bance, pobočce zahraniční banky nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu. Základním předpokladem je, že, se jedná o výjimečnou situaci, poskytnutí úvěru či uzavření repo obchodu je časově omezeno na dobu nejvýše tří měsíců a je odpovídajícím způsobem zajištěno. Jediný možný důvod pro uzavření transakce podle tohoto odstavce je zájem na zachování likvidity dotčeného subjektu. Rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí likvidity Českou národní bankou dotčenému subjektu bude založeno na posouzení možných dopadů případného selhání dotčeného subjektu na finanční trh. V případě vysoké pravděpodobnosti negativních dopadů na stabilitu finančního trhu (výjimečnost situace) může být krátkodobý úvěr dotčenému subjektu poskytnut. Pravidla EU a ECB dále podmiňují uzavření takové transakce pouze se subjektem, který je solventní. Konkrétně se jedná o čl. 123 Smlouvy o fungování EU a čl. 21 Statutu ESCB a ECB, kterými je zakotven zákaz měnového financování. Taktéž ECB ve svých pravidelných konvergenčních zprávách (viz zpráva z roku 2014, str. 39) a stanoviscích k návrhům národních právních předpisů (viz např. CON/2012/4 bod 5. a CON/2013/66 bod 4.2) a Komise (viz např. Sdělení Komise OJ C 270, 25. 10. 2008, str. 8, bod 51) potvrzují v těchto dokumentech solventnost instituce jakožto zásadní podmínku pro poskytnutí nouzové likvidity ze strany centrální banky. Případné financování záchrany nesolventní banky, tj. banky v úpadku, anebo banky, které úpadek hrozí z důvodu, že její pasiva převyšují aktiva či kvůli dlouhodobé platební neschopnosti, je úlohou státu, a proto nelze v takovém případě použít prostředky centrální banky. Další nezbytnou podmínkou pro poskytnutí krátkodobého úvěru v zájmu zachování likvidity je jeho odpovídající zajištění. Tento požadavek musí splňovat forma i rozsah zajištění, tzn., že záruka musí mít garantovanou vynutitelnost a její výše musí pokrýt jistinu i úrok z úvěru. Záměrně je kvalitativní požadavek na zajištění v případě poskytnutí nouzové likvidity vyjádřen slovem „odpovídající“, nikoliv slovem „dostatečné“ jako u standardních úvěrových operací (viz § 32 odst. 3), neboť záměrem bylo dát najevo, že kvalita zajištění se v obou případech může lišit, resp. u standardních úvěrových operací jsou požadavky na kvalitu zajištění vyšší než v případě poskytnutí nouzové likvidity. V případě repo obchodů není třeba zajištění v textu zákona explicitně zmiňovat, neboť skutečnost, že poskytnutá likvidita je fakticky zajištěna cennými papíry, které jsou předmětem repo obchodu, plyne z podstaty tohoto obchodu.

Stávající text ustanovení se doplňuje tak, aby z něj zřetelně vyplývalo, že žádosti Garančního systému finančního trhu může ČNB vyhovět pouze v případech, kdy se jedná o nedostatek volných finančních prostředků za účelem plnění z Fondu pojištění vkladů podle zákona o bankách, tj. prostředky půjčené centrální bankou nemohou být použity ve prospěch Fondu pro řešení krize. Současně se navrhuje upřesnit, že potřebné finanční prostředky lze poskytnout i formou uzavření repo obchodu, jehož předmětem však mohou být pouze státní dluhopisy nebo jiné cenné papíry se státní zárukou ve vlastnictví Garančního systému finančního trhu. Tato limitace je v podstatě identická s omezením cenných papírů, které jsou způsobilé pro zajištění krátkodobého úvěru poskytnutého ČNB podle tohoto ustanovení. Dále se v reakci na požadavek ECB výslovně doplňuje, že poskytnutí finančních prostředků Garančnímu systému finančního trhu je možné pouze v naléhavých případech. Za naléhavý případ bude považována zejména situace, kdy si Garanční systém finančního trhu není schopen v zákonem vymezené (krátké, resp. 7-denní) lhůtě obstarat chybějící finanční prostředky potřebné pro výplatu náhrad za pojištěné pohledávky z vkladů na finančním trhu (např. pro poruchu fungování finančního trhu) a nesplnění povinnosti zahájit výplatu náhrad v zákonem stanovené lhůtě by mohlo mít nepříznivý dopad na stabilitu finančního trhu. Za těchto podmínek pak nepůjde o porušení zákazu měnového financování. Kromě toho je ustanovení z důvodu zvýšení přehlednosti rozděleno do tří odstavců.

Jedná se výhradně o legislativně-technickou opravu. Mění se pouze stávající chybný odkaz na poznámku pod čarou v odstavci 2. Změna nemá žádný věcný význam, ale je důležitá z hlediska dosažení souladu tohoto ustanovení s evropskou legislativou, který je pravidelně hodnocen ze strany Komise a Evropské centrální banky v rámci tzv. konvergenčních zpráv těchto institucí. Současně se v této souvislosti zpřesňuje obsah poznámky pod čarou, na kterou je odkazováno v odstavci 1.

Vzhledem k tomu, že část sedmá neupravuje pouze pravomoci ČNB v devizovém hospodářství, došlo v nadpisu této části k rozšíření také na činnosti.

Doplňuje se nové písmeno d), jehož obsah je převzat ze stávajícího § 36, který se kompletně zrušuje (srov. odůvodnění bodu 21).

Ustanovení se zrušuje. Obsah jeho písmene a) je přesunut do nového ustanovení § 32 tak, aby se nevztahoval jen k oblasti devizového hospodářství. Obsah písmene b) je přesunut do § 35 písm. d).

Doplnění textu reflektuje reálný stav, pokud jde o zajišťování ochrany majetku a objektů ČNB vlastními silami. Ze specifického postavení ČNB jakožto instituce, která nakládá s aktivy značné hodnoty a vykonává činnosti nezbytné pro umožnění řádného fungování České republiky, vyplývají zvláštní, resp. zvýšené nároky na provádění bezpečnostní činnosti, ať již jde o zabezpečení ochrany majetku a objektů ČNB, zajišťování bezpečnostní přepravy, manipulaci s hotovostí nebo další činnosti. Při absenci explicitního zmocnění k provádění bezpečnostní činnosti, kdy oprávnění k bezpečnostní činnosti je dovozováno pouze z povinnosti ČNB jednat s odbornou péčí se svým majetkem, dochází k určitému zkreslení popisu reálně vykonávaných činností, které jsou přitom typické pouze pro centrální banku, a tudíž vyžadují odpovídající specifické know-how . Je přitom zcela nemyslitelné, aby centrální banka rezignovala na výkon bezpečnostní činnosti, neboť by tím mohla vážně ohrozit řádné plnění svých zákonných povinností, a současně by bezesporu porušila povinnost nakládat s vlastním majetkem s odbornou péčí. Současně se z výše uvedených důvodů stanoví, že výkon bezpečnostní činnosti ČNB pro vlastní potřebu nepodléhá obecné právní úpravě podle zákona upravujícího výkon takové bezpečnostní činnosti.

Doplňuje se výslovné legislativní zakotvení možnosti ČNB založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu nebo v ní nabýt účast. Znamená to tedy, že ČNB nemusí být vždy 100% vlastníkem takové právnické osoby. Je třeba zdůraznit, že nejde o změnu právního stavu, nicméně dosud se tato eventualita opírala jen o  obecně definované oprávnění k provádění investiční činnosti k zabezpečení úkolů centrální banky, obsažené ve stávajícím ustanovení § 40. Přesto je však vhodné, aby stávající znění zákona, které vyžaduje dovození výkladem, bylo v zájmu zamezení možným nejasnostem doplněno o explicitní, jednoznačné a transparentní pravidlo Pod pojem investiční činnosti spadá i investice do obchodních společností, přičemž v historii ČNB k takové praxi došlo např. v případě České finanční s.r.o., kde byla ČNB jediným společníkem. Jako další typický příklad, dokládající, že nejde o věcnou změnu, lze uvést majetkový podíl ČNB na společnosti SWIFT - Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, která je nevýdělečnou organizací ve formě družstva. Členství ČNB ve SWIFTu je vzhledem k prakticky monopolnímu postavení této společnosti jedinou reálnou alternativou plnění zákonných úkolů centrální banky v oblasti platebního styku. Obdobně lze uvést Banku pro mezinárodní platby (BIS) v Basileji.

V praxi může být takové zmocnění využito, pokud se bude jevit jako vhodné oddělit právně, účetně či z jiného důvodu rizika spojená s určitými obchody nebo jinou činností směřující k plnění zákonných úkolů ČNB do odlišného právního subjektu, avšak při zachování vlivu ČNB na jeho jednání. Tak tomu může být například k uplatnění koordinační role ČNB, spočívající ve schopnosti iniciovat určitý projekt a získat kritickou masu zájemců v situaci, kdy zájmy jednotlivých účastníků mohou být natolik konkurenční, že efektivní společné řešení nemusí být bez participace ČNB dosažitelné. Může jít např. o projekty v oblasti IT technologií, kybernetické bezpečnosti, peněžního oběhu a platebního styku, finanční gramotnosti a ochrany spotřebitele, technicko-provozního zabezpečení činnosti ČNB, jakož i v dalších případech, které se mohou v budoucnosti objevit v souvislosti s plněním zákonných úkolů ČNB. ČNB tak může sehrát roli jednotícího faktoru. Stejně tak mohou v budoucnosti vzniknout další situace, kdy bude vhodné, aby ČNB plnila své zákonné úkoly prostřednictvím dceřiné společnosti, tak jak ostatně již dnes činí řada zahraničních centrálních bank i v rámci EU (např. Velká Británie, Francie, Itálie, kde je taková forma využívána pro potřeby dohledu, výzkumu a vzdělávání, ke správě části majetku centrální banky či vypořádání finančních transakcí). Jako další příklad podílu centrální banky na činnosti externího subjektu v oblasti výzkumu a vývoje lze v rámci EU uvést rakouskou centrální banku, která má vlastnický podíl na Joint Vienna Institute, v případě Bank of England se jedná o Centre for Central Banking Studies, rovněž maďarská centrální banka má vzdělávací institut. Takové uspořádání se nabízí jako teoreticky možné a žádoucí i v případě ČNB. Pokud by ČNB chtěla požádat o granty Grantovou agenturu ČR, bylo by potřeba založit instituci typu veřejné výzkumné instituce, protože ČNB není definována jako výzkumná instituce. V této souvislosti zmiňujeme též praxi z nedávné minulosti, kdy Bankovní institut původně (v roce 1991 jako Institut bankovního vzdělávání) vznikl pod křídly SBČS, poté fungoval pod ČNB jako akciová společnost, a teprve od roku 2001 jde o subjekt čistě soukromý, tj. bez vazby na ČNB. Podobně na Slovensku fungoval až do roku 2004 Inštitút menových a finančných štúdií, jakožto předchůdce dnešního odboru výzkumu slovenské centrální banky. Takové uspořádání se jeví jako efektivnější též v případě provádění některých bankovních obchodů či při správě části rezerv na některých finančních trzích. Nezpochybnitelný mandát ke zřízení dceřiné společnosti, resp. možnost jejího (spolu)vlastnění však může být přínosný i z pohledu na v nedávné době nově svěřené úkoly centrální banky, tj. z pohledu činností souvisejících s řešením krize na finančním trhu.

Explicitní uvedení dosud pouze dovozovaného oprávnění ČNB k účasti na jiné právnické osobě je přínosné pro právní jistotu i z pohledu členství ČNB v Evropském systému centrálních bank, v jehož rámci jsou s ohledem na stále intenzivnější a užší spolupráci národních centrálních bank diskutovány konkrétní společné projekty. Jako jedna z možných forem realizace těchto projektů zaznívá v debatě rovněž varianta společného založení či event. participace národních centrálních bank na samostatném právním subjektu tj. vně struktury Evropského systému centrálních bank.

Dalším hypotetickým příkladem využití oprávnění centrální banky nabýt podíl na jiné právnické osobě může být potenciální řešení, či alespoň dočasné překlenutí, případné krizové situace v těch oblastech, kde centrální banka již dnes využívá ke splnění svých klíčových zákonných úkolů komerčního dodavatele služeb či zboží. V případě, kdy by se takový dodavatel ocitl v natolik nepříznivé situaci, že by nebyl schopen své závazky vůči centrální bance řádně plnit, a kdy např. vzhledem ke specifičnosti takového plnění by na trhu neexistoval ekvivalentní substitut, anebo by nebylo možné, aby ČNB vykonávala danou činnost vlastním jménem, může být aktivace tohoto ustanovení vhodným a efektivním řešením k zamezení negativním důsledkům selhání dodavatele pro plnění úkolů centrální banky.

Z hlediska právní formy se však návrh neomezuje jen na obchodní společnosti tj. podnikatelský subjekt, ale ponechává možnost vlivu centrální banky na jakoukoliv právnickou osobu (konkrétní právní forma pak opět musí odpovídat účelu – zákonnému úkolu – který je účastí ČNB v takové osobě sledován).

Toto oprávnění nepředstavuje průlom do zákazu měnového financování, což znamená, že je vyloučena taková forma uspořádání, která by mohla vést k poskytnutí úvěru státu, jinému veřejnoprávnímu subjektu nebo osobě pod jejich kontrolou ze strany centrální banky nebo k financování úkolů svěřených státu z prostředků centrální banky. Současně je vhodné závěrem zdůraznit, že tímto nástrojem není dotčena odpovědnost ČNB za řádné plnění jejích zákonných cílů a úkolů.

Ruší se specifikace vykazujících osob tak, aby jejich okruh nebyl výslovně determinován tím, zda jsou držiteli jednotné licence, jakožto specifického oprávnění. Stanoveným kritériem zůstává pouze druh předmětu podnikání a výkon podnikání na území ČR. Důvodem je snaha o to, umožnit sběr dat od všech subjektů podnikajících ve finančních službách bez ohledu na původ a právní režim podnikání. Dále text zákona takto zvolenou obecnou formulací zajistí i do budoucna získávání potřebných výkazů, a to bez nutnosti provedení jeho novelizace, a sice zejména v situaci, kdy evropský nebo český zákonodárce umožní podnikání zahraničním osobám na našem území též z jiného titulu, než je pouze stávající „jednotná evropská licence“, resp. „jednotný evropský pas“.⁠​​​‌​‌​‌​​​​​​​‌⁠

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která reaguje na změny v relevantní evropské legislativě. Mění se odkazy v poznámkách pod čarou č. 30, 31a 32.

Jedná se o legislativně technickou úpravu, kterou se na základě doporučení Evropské centrální banky doplňuje odkaz na novou poznámku pod čarou, konkrétně na čl. 2a nařízení Rady (ES) č. 2533/98, v platném znění, z něhož se odvozuje povinnost spolupráce členů ESCB s Evropským statistickým systémem. Tato spolupráce probíhá v podmínkách České republiky mezi ČNB a Českým statistickým úřadem, jak stanoví § 43b.

Jedná se o legislativně technickou úpravu, která reaguje na změny v relevantní evropské legislativě. Mění se odkaz v poznámce pod čarou č. 36.

V návaznosti na nové evropské právní předpisy v oblasti dohledu nad finančním trhem (např. Nařízení Rady (EU) 2015/373 ze dne 5. března 2015, kterým se mění nařízení (ES) č. 2533/98 o shromažďování statistických informací Evropskou centrální bankou) je třeba připustit použití důvěrných statistických údajů též pro jiné než výhradně statistické účely, tj. např. pro účely obezřetnostního dohledu. Proto je stávající dikce ustanovení nevyhovující, neboť neumožňuje jiné použití důvěrných statistických údajů než pouze pro statistické účely. Nově se stanoví, že důvěrné statistické údaje mohou sloužit pro účely plnění úkolů ČNB s tím, že jakékoliv jejich jiné použití je třeba považovat za jejich zneužití. Tudíž je stávající výčet ochrany těchto údajů proti neoprávněným zásahům doplněn o obecně formulovanou povinnost ČNB zabránit jejich zneužití.

Do výčtu subjektů, kterým ČNB může poskytnout důvěrné statistické údaje, se v zájmu flexibility právní úpravy doplňují též jiné osoby nebo orgány a účely poskytnutí důvěrných statistických údajů, pokud tak stanoví přímo použitelný předpis EU. Účelem změny je potřeba dostatečně univerzální formulace zákona, která umožní automaticky reagovat na přímo použitelnou legislativu EU a aplikovat ji bez nutnosti novelizace zákona o ČNB. Neboli, je třeba vždy zajistit, aby nedošlo k rozporu zákona o ČNB s přímo použitelným předpisem EU. Vhodným nástrojem je takto definované obecné a svodné adaptační ustanovení.

Odkaz na zákony upravující finanční konglomeráty, činnost bank a činnost v pojišťovnictví se nahrazuje obecným odkazem na jiné právní předpisy a přímo použitelné předpisy Evropské unie. Stávající znění ustanovení je formulačně zastaralé a příliš zužující, neboť nezahrnuje například předpisy upravující činnost obchodníků s cennými papíry či spořitelních a úvěrních družstev. V důsledku této úpravy se ruší rovněž poznámka pod čarou, ve které je uveden výčet některých zákonů upravujících činnost subjektů na finančních trzích.

Doplňuje se nové písmeno i). Vzhledem k tomu, že údaje o datu nabytí právní moci rozhodnutí soudu o omezení svéprávnosti jsou vedeny v informačním systému evidence obyvatel, je z hlediska snížení administrativní náročnosti pro předkladatele žádosti vhodné, aby ČNB, v případech, kdy je podle jiných právních předpisů předpokladem udělení povolení, licence či souhlasu, aby konkrétní fyzická osoba byla plně způsobilá, svéprávná nebo neměla omezenu svéprávnost, přebírala vedle jiných informací rovněž tyto údaje přímo z evidence, místo toho, aby v rámci příloh stanovených vyhláškou požadovala od konkrétní osoby vyjádření ke svéprávnosti.

V ustanovení byla provedena pouze legislativně technická úprava spočívající v odstranění zastaralého odkazu v poznámce pod čarou na starý občanský zákoník a doplnění odkazu na nový občanský zákoník přímo do textu ustanovení.

Odstavce 1 a 2

K dosažení cíle, kterým je omezení zdrojů systémového rizika, návrh doplňuje pravomoci pro ČNB při stanovení preventivních nástrojů zaměřených na omezení systémového rizika.

V tomto ustanovení se zakotvuje zákonná povinnost dodržovat horní hranice úvěrových ukazatelů, pokud jsou stanoveny opatřením obecné povahy, která je vyjádřena zákazem poskytnout úvěr, pokud by tím došlo k překročení horní hranice jednoho nebo více úvěrových ukazatelů. Současně se zde navrhuje tolerovaná odchylka, která umožní, aby určité procento z celkového objemu poskytovaných úvěrů nemuselo splňovat horní hranici jednoho nebo více úvěrových ukazatelů stanovených v opatření obecné povahy. Tímto návrhem se zohledňují výjimečné případy spotřebitelů, u kterých je takový požadavek zcela nedůvodný vzhledem k jejich nestandardním majetkovým poměrům, které sice způsobují překročení některých ukazatelů, nicméně schopnost řádně splácet úvěr je dostatečně spolehlivě zajištěna. Konkrétně se stanoví, že zákaz poskytnout úvěr neplatí, pokud nebude překročena horní hranice úvěrových ukazatelů u více než 3 % celkového objemu sledovaných úvěrů. Současně se doplňuje, že úvěr překračující horní hranici jednoho nebo více úvěrových ukazatelů musí být takto od počátku označen v evidenci jeho poskytovatele. Tomu odpovídá požadavek na dokumentaci podkladů pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru, v nichž by byla jednoznačně a explicitně potvrzena adekvátnost poskytnutí úvěru i při překročení horní hranice ukazatele, zejména návratnost úvěru.

Povinnost dodržovat horní hranice úvěrových ukazatelů dopadá na všechny osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr, které jsou definovány s odkazem na § 7 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to při poskytování spotřebitelského úvěru zajištěného obytnou nemovitostí nebo věcným právem k této obytné nemovitosti. V tomto ohledu je potřeba zdůraznit, že se v tomto případě ne vždy musí jednat o spotřebitelský úvěr na bydlení, jak je definován § 2 odstavci 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, protože nemusí být splněna podmínka obsažená v písm. b), tedy jeho „účelová určenost“ na bydlení.

V odstavci 2 se dále konkretizuje, že jde o spotřebitelský úvěr zajištěný obytnou nemovitostí, která je definována odkazem na Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky, kde je pojem obytná nemovitost definován v čl. 4 odst. 1 bodě 75. Současně je potřeba v tomto vymezení zahrnout pod úvěr zajištěný obytnou nemovitostí rovněž úvěr zajištěný věcným právem k této obytné nemovitosti. Výslovné uvedení obou typů zajištění je nutné např. s ohledem na případy věcného břemene k „družstevnímu bytu“ podle § 28d zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech.

Odstavec 3

V souvislosti s vymezením vztahu návrhu zákona k obecné právní úpravě podle občanského zákoníku se výslovně staví najisto stěžejní pravidlo, že porušení povinnosti neposkytnout spotřebitelský úvěr, pokud je tím překročena horní hranice úvěrového ukazatele, nemá vliv na platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Toto pravidlo je důležité z hlediska právní jistoty spotřebitelů a současně reflektuje základní východiska a charakteristiku regulace. Tj. jedná se o veřejnoprávní nikoli soukromoprávní normu, která je součástí makroobezřetnostních instrumentů centrální banky, nikoli přímým nástrojem v oblasti spotřebitelských vztahů.

Odstavce 4 a 5

Stanoví se, u kterých ukazatelů může ČNB stanovit poskytovatelům spotřebitelských úvěrů závazné horní hranice. Jedná se o ukazatele

Ustanovení obsahuje mezinárodní zkratky jednotlivých ukazatelů, které se dále používají v prováděcím právním předpise. Způsob výpočtu ukazatelů včetně definování jednotlivých položek, které jsou součástí výpočtu, bude na základě zákonného zmocnění stanoven vyhláškou, k jejímuž vydání je ČNB zmocněna v odst. 5.

Odstavec 1

V návaznosti na zakotvení povinnosti dodržovat horní hranice úvěrových ukazatelů uvedené v § 45a odst. 1, se ČNB stanoví možnost vydat opatření obecné povahy, kterým určí horní hranici jednoho nebo více v zákoně definovaných úvěrových ukazatelů pro spotřebitelské úvěry zajištěné obytnou nemovitostí. Fakticky tak může nastat několik situací, buďto nebude horní hranice stanovena u žádného z ukazatelů, nebo bude stanovena horní hranice u jednoho, u kombinace ukazatelů, nebo u všech ukazatelů.

Odstavec 2

Při stanovení horních hranic úvěrových ukazatelů bude ČNB brát v úvahu systémová rizika posuzovaná minimálně s pomocí indikátorů uvedených v zákoně. Konkrétně tak ČNB bude přihlížet zejména k následujícím faktorům:

(i) vývoji celkového objemu úvěrů poskytnutých spotřebitelům- při hodnocení tohoto vývoje vychází ČNB např. ze statistiky ČNB zachycující vývoj celkového stavu úvěrů poskytnutých domácnostem,

(ii) vývoji objemu nově poskytnutých úvěrů spotřebitelům na bydlení - při hodnocení tohoto vývoje vychází ČNB např. ze statistiky ČNB zachycující vývoj objemu nově poskytnutých úvěrů domácnostem na bydlení s výjimkou refinancovaných úvěrů bez navýšení zůstatkové hodnoty jistiny,

(iii) vývoji realizovaných cen obytných nemovitostí - při hodnocení tohoto růstu vychází ČNB např. ze statistik Českého statistického úřadu zachycující vývoj těchto cen,

(iv) vývoji poměru celkového objemu úvěrů poskytnutých spotřebitelům k příjmům spotřebitelů - při hodnocení tohoto vývoje vychází ČNB např. ze statistiky Českého statistického úřadu zachycující vývoj hrubého disponibilního příjmu domácností,

(v) vývoji poměru cen obytných nemovitostí k příjmům spotřebitelů,

(vi) obecně též k souhrnnému makroekonomickému vývoji v České republice a

(vii) dopadu na spotřebitele.

Odstavec 3

Stanoví se odchylka od obecné právní úpravy obsažené ve správním řádu týkající se pravidel pro vydávání opatření obecné povahy. Konkrétně se toto opatření vydává bez řízení o návrhu. Nezbytnost této odlišnosti je dána samotnou specifickou oblastí, na kterou se vydávání opatření obecné povahy vztahuje. Je zřejmé, že řízení o návrhu opatření obecné povahy by jinak neplnilo svůj předpokládaný účel, neboť jde o makroobezřetnostní (tj. systémový, nikoliv mikroprudenční či dokonce spotřebitelský) nástroj a pouze centrální banka tak z povahy věci disponuje komplexními daty a dalšími vstupy, na základě jejichž analýzy rozhoduje o konkrétní hranici daného úvěrového ukazatele, přičemž opatření obecné povahy prakticky nic jiného než hodnotu horní hranice nestanoví. Absence řízení o návrhu opatření obecné povahy je dána rovněž potřebou zajistit rychlé přijetí opatření obecné povahy. Bez potřebné operativnosti by se v tomto případě velmi snížily možnosti ČNB rychle reagovat na nastalou situaci. Ke zmírnění případné přílišné tvrdosti takto nastavené makroobezřetnostní regulace na jednotlivé odůvodněné případy potom zákonodárce zavedl tolerovanou 3% objemovou odchylku v § 45a odst. 1.

Dále se stanoví, že opatření obecné povahy se zveřejní vyvěšením na úřední desce ČNB.

Na druhou stranu, v zájmu tímto opatřením regulovaných poskytovatelů úvěrů, opatření obecné povahy, kterým se nově stanoví horní hranice některého úvěrového ukazatele, nebo se snižuje horní hranice některého stanoveného úvěrového ukazatele, nabývá účinnosti 4 měsíce od jeho zveřejnění, nestanoví-li se v něm pozdější nabytí účinnosti. Pokud se však opatřením obecné povahy pouze zvyšuje, nebo ruší horní hranice stanoveného úvěrového ukazatele, nabývá takové opatření obecné povahy účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení, nestanoví-li se v něm pozdější nabytí účinnosti. Takto rozdílný přístup byl zvolen z toho důvodu, že pokud se pouze zvyšuje nebo ruší horní hranice stanoveného úvěrového ukazatele, uvolňují se tím podmínky pro tržní subjekty a ty proto nepotřebují období pro přizpůsobení se regulaci. Je proto vhodné, aby toto opatření obecné povahy nabylo účinnosti co nejdříve. Pokud naopak jde o případ opatření obecné povahy, kterým se nově stanoví horní hranice některého úvěrového ukazatele nebo se snižuje horní hranice některého stanoveného úvěrového ukazatele, zpřísňují se tím podmínky pro tržní subjekty a ty musejí mít potřebný čas pro přizpůsobení se přísnější regulaci. Doba pro nabytí účinnosti v délce 4 měsíců ode dne zveřejnění opatření obecné povahy je zvolena tak, aby představovala kompromis mezi potenciálně protichůdnými zájmy poskytovatelů úvěrů a makroobezřetnostního orgánu, tj. umožnila dotčeným subjektům nezbytnou přípravu na dodržování v něm stanovených horních hranic úvěrových ukazatelů a současně umožnila regulátorovi potřebnou míru operativnosti, která je primární podmínkou efektivity a funkčnosti právního nástroje.

Odstavec 4

ČNB se zákonem stanoví povinnost minimálně každoročního přezkumu podmínek pro vydání opatření obecné povahy resp. posouzení existence a předpokládaného vývoje výše uvedených dat a indikátorů. Při jejich podstatné změně bude ČNB adekvátně reagovat vydáním nového opatření obecné povahy nebo změnou či zrušením již vydaného opatření. Tato reakce bude zároveň proticyklická. Při výrazné změně podmínek na trhu znamenajících zmírnění rizik horní hranice bezprostředně uvolní nebo zruší. Naopak při zpřísňování horních hranic poskytne institucím vždy minimálně čtyřměsíční lhůtu na implementaci opatření, jak vyplývá z účinnosti opatření obecné povahy popsané viz výše.

V případě poskytnutí spotřebitelského úvěru, pokud by tím došlo k překročení horní hranice úvěrových ukazatelů, může být povinné osobě uloženo opatření k nápravě. Uložení opatření k nápravě v případě chybných postupů při výpočtu ukazatele není třeba explicitně uvádět, neboť takovou pravomoc má ČNB vůči povinným osobám na základě tzv. sektorových zákonů, pokud jde o dohled nad dodržováním obecných požadavků na jejich řídicí a kontrolní systém.

Podrobněji je problematika tohoto bodu vysvětlena a zhodnocena též v závěrečné zprávě RIA.

Návrh úzce souvisí s doplněním nových paragrafů 45a až 45c do zákona. Dále dochází ke sloučení ustanovení v § 46 a 46a do jednoho paragrafu a ke sjednocení sankcí u stejných přestupků. Do výčtu skutkových podstat přestupků právnických a podnikajících fyzických osob a sankcí za tyto přestupky se doplňují nové skutkové podstaty spočívající v nesplnění povinností stanovených v souvislosti s poskytováním spotřebitelského úvěru podle předcházejícího bodu. Konkrétně se doplňuje nový přestupek, kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí tím, že v rozporu s § 45a odst. 1 poskytne spotřebitelský úvěr. Dále se doplňuje přestupek spočívající v nesplnění povinnosti uložené rozhodnutím o opatření k nápravě podle § 45c odst. 1. A rovněž přestupek spočívající v neinformování ČNB o odstranění nedostatku podle § 45c odst. 2. Adekvátně tomu se stanoví oprávnění ČNB uložit za nové přestupky pokutu. Výše sankce se odvíjí od závažnosti jednotlivých skutkových podstat těchto nových přestupků a dosahuje horní hranice 10 milionů Kč v případě sankce za poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 45a odst. 1, tj. poskytnutí úvěru, pokud by tím došlo k překročení stanovených limitů úvěrových ukazatelů, a sankce za nesplnění povinnosti uložené rozhodnutím o opatření k nápravě. V případě méně závažného přestupku spočívajícího v neinformování ČNB o odstranění nedostatku, které bylo uloženo opatřením k nápravě, se stanoví horní hranice sankce ve výši 1 milionu Kč.

Podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. Zmíněné ustanovení míří podle judikatury Nejvyššího správního soudu též na poskytování informací o platech zaměstnanců povinných subjektů. ČNB však hospodaří s vlastním majetkem, ze kterého financuje svoji činnost a provoz. Rozpočet ČNB je proto odlišný a nezávislý na státním rozpočtu i na dalších veřejných rozpočtech. Zaměstnanci ČNB jsou placeni z vlastních prostředků centrální banky. Zákon o ČNB má vlastní pravidla pro zveřejňování informací o hospodaření ČNB, a to i včetně informací o mzdách výslovně uvedených zaměstnanců (členů bankovní rady). Tato právní úprava tak vylučuje poskytování informací o mzdách dalších zaměstnanců ČNB. Navrhuje se však dále zvýšit transparentnost ČNB v oblasti provozních výdajů rozšířením okruhu zaměstnanců, jejichž mzdy budou uveřejňovány, a to o vedoucí zaměstnance v přímé řídící působnosti bankovní rady (jde o ředitele sekcí, samostatných odborů a poboček ČNB).

Dochází k formulační změně tak, aby znění těchto ustanovení odpovídalo dnešní praxi a bylo sjednoceno s úpravou podávání ostatních zpráv a informací ČNB. Změna reflektuje vývoj v oblasti informačních technologií, proto se ČNB ukládá povinnost uveřejnění způsobem umožňujícím dálkový přístup. Současně se z ustanovení odstavce 4 odstraňuje zmínka o tom, že výroční zpráva obsahuje základní údaje o měnovém vývoji, neboť tento text je dnes zastaralý a přesně neodpovídá jiným informačním povinnostem ČNB. Jde o to, že základní údaje o měnovém vývoji obsažené ve výroční zprávě dnes netvoří její podstatnou a významnou část. Povinnost ČNB informovat o měnovém vývoji je obsažena v § 3 zákona, který stanoví právní úpravu podávání zpráv o měnovém vývoji, která obsahuje oproti výroční zprávě detailní a obsáhlé údaje o měnovém vývoji. Jedná se o tzv. Zprávy o inflaci, které mají být předkládány Poslanecké sněmovně alespoň dvakrát ročně, v praxi k tomu však dochází dokonce kvartálně. Z tohoto důvodu je možno vnímat zmínku o obsahu základních údajů o měnovém vývoji ve výroční zprávě jako duplicitní a poněkud matoucí pro zájemce o informace o měnovém vývoji, jelikož tyto informace jsou v podstatně obšírnější formě zahrnuty ve zprávě podle § 3 zákona, nikoli ve výroční zprávě.

Nadále platí, že ČNB podle odstavce 5 uveřejňuje dekádní výkaz o své finanční pozici k 10. a 20. dni v měsíci a ke konci měsíce.

K zamezení výkladovým a aplikačním nejasnostem se zpřesňuje formulace možnosti zproštění povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců ČNB tak, aby byl zřejmý vztah mezi průlomem do povinnosti mlčenlivosti, který je výslovně stanoven jiným právním předpisem a použije se přednostně (například § 25a zákona o bankách, § 25a zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, § 26 zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu), a další možností zproštění povinnosti mlčenlivosti na základě jiného důvodu, tj. ve veřejném zájmu nebo k ochraně zájmů ČNB.

V návaznosti na právní úpravu terminologie v novém občanském zákoníku se zde obdobně jako v řadě jiných právních předpisů vyjasňuje a specifikuje, že cenným papírem se pro účely tohoto zákona rozumí rovněž zaknihovaný cenný papír.

Stanoví se pravidlo pro správní řízení vedená Českou národní bankou tak, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne pravomocně neskončená se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Stanoví se, od kdy se v praxi aplikuje nová právní úprava podle § 47 odst. 3. Informaci o mzdách vedoucích zaměstnanců České národní banky v přímé řídící působnosti bankovní rady uvede Česká národní banka poprvé v roční zprávě o výsledku svého hospodaření za rok 2018.

V návaznosti na doplnění možnosti ČNB emitovat vedle pamětních mincí i pamětní bankovky (čl. I, body 5 – 10) se v zákoně č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, doplňuje do nového odstavce 3 v § 2 definice pamětní bankovky. Stejně jako pamětní mince jsou pamětní bankovky určeny ke sběratelským účelům.

Úpravou se ze zákona odstraňuje možnost výroby pamětních mincí z obecných kovů. Nově zákon stanoví, že pamětní mince je pouze tuzemská mince, která je vyrobena z drahých kovů. V minulosti se sice diskutovalo a uvažovalo i o vydávání pamětních mincí z obecných kovů, neboť pamětní mince z obecných kovů jsou v některých zemích běžné a velmi oblíbené jako levná alternativa stříbrných a zlatých mincí, přičemž mohou mít parametry shodné i odlišné od parametrů oběžných mincí. ČNB však pamětní minci vyrobenou z obecných kovů dosud nikdy nevydala.

Ustanovení bylo doplněno s cílem, aby příjem pamětních bankovek mohl každý odmítnout stejně jako v případě pamětních mincí.

Byla provedena úprava, která rozšiřuje již dnes existující možnost vyměnit pamětní mince za oběžné (nikoliv pamětní) bankovky či mince také na možnost vyměnit stejným způsobem pamětní bankovky.

Dochází k rozšíření ustanovení, a to tak, že nově také v případě běžného poškození pamětní bankovky bude náhrada ČNB či úvěrovou institucí poskytnuta pouze v oběžných bankovkách či mincích, stejně jako je tomu u pamětních mincí.

V souvislosti s možností ČNB vydávat nově i pamětní bankovky se doplňuje, že náhradu podle odstavce 3 nelze provést v pamětních bankovkách, přičemž doposud zákon stanovoval, že tuto náhradu nelze provést pouze v pamětních mincích.

V návaznosti na doplnění možnosti ČNB emitovat obchodní mince - české dukáty (čl. I, body 5 – 10) se zrušuje dosavadní právní úprava emise obchodních mincí.

Je navrhováno datum účinnosti od 1. července 2017.

1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí:⁠​​​‌​‌​‌​​​​​​​‌⁠

Guvernér České národní banky: